Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

13.07.2015 Views

156Nové publikacekém komentáři připojeném k článku, v němž A. Hejna (1966) zveřejnil soubor gotických kachlůzDívčího Kamene. Výrobky nesoucí na první pohled zřejmé sdělení o prestiži jihočeských magnátůpředstavují jako celek v kontextu českých zemí naprosto výjimečný projev kamnářského řemesla.Pro srovnání vzpomeňme pozůstatky honosných kachlových kamen z poč. 15. stol. z moravskéhohradu Melice (Michna 1981). Mezi kachlovými reliéfy je zastoupen rodový znak olomouckého biskupaVáclava Králíka z Buřenic, pána hradu.I zbývající motivy komorových kachlů (desítky klasifikovatelných námětů) a výzdobných doplňkůkamnových těles z českokrumlovského hradu významně doplňují dosavadní představy o pozdněstředověkém kamnářství. Nápadný je vysoký počet rozměrných kachlů obdélného formátu, na jejichžstěnách spatřujeme několik vzácněji se vyskytujících motivů. Diskusi můžeme vést nad vyobrazenímozbrojence na kachlích (a také na výjimečně se vyskytujících obkládacích deskách) úzkého obdélnéhoformátu (č. kat. 26). Autor katalogu jej s otazníky označuje buď jako rytíře, nebo sv. Jiří. Celkovézpodobení postavy se ale vyznačuje rysy příznačnými pro sv. Václava: muž oděný v plátovém brněnímá nasazenu knížecí čapku a třímá kopí s korouhví a štít. Na kachlových reliéfech dohledáme celouřadu blízkých analogií, ikonografická klasifikace se ovšem stává jednoznačnou, pokud se na praporuuplatňuje vyobrazení kalicha nebo orlice. Byť českokrumlovský motiv ozbrojence není doprovázenkonkrétním atributem, můžeme uvažovat spíše o sv. Václavovi, což nevylučuje ani nálezový kontext.Je nepochybné, že úcta k zemskému patronu byla silná zejména v utrakvistickém prostředí (jak dokládámj. celá řada kamnářských výrobků), avšak i v katolické propagandě mu náležela důležitá role(srov. Hlobil 1976). V této souvislosti můžeme uvést, že obdobně oděného urozence spatřujemenapř. na deskové malbě Ukřižování ze Skalice, datovatelné snad do 2. čtvrtiny 15. století. Tentokrátse jedná o zápornou postavu setníka. Ikonologický výklad však může být složitější. Za setníkem jetotiž znázorněn prostý voják s cepem. Nad ním vlaje praporec s nápisem bukal, jenž pravděpodobněmůžeme vyložit jako záměrnou zkomoleninu německého slova pokal (kalich). Jelikož voják držípřed obličejem nádobu podobnou džbánu – možná opět záměrně zkomolené vyobrazení kalicha, jeinterpretace nasnadě: snahou umělce bylo zřejmě zesměšnit husity. Takto tuto část výjevu přesvědčivěvysvětluje M. Bartlová (2001, 249, obr. 74). Výklad ovšem můžeme rozšířit ještě o jeden aspekt:jelikož utrakvisté bohatě rozvinuli svatováclavskou tradici, mohl dávný divák vnímat setníka, jenžaž nápadně připomíná sv. Václava, jako symbolického vojevůdce oddílu husitů, v tomto případě nepřátelKrista. Nutno podotknout, že na desce se jako součást výzdobné kompozice objevuje rožmberskýerb.Ocenění si zasluhují analýzy vybraných kachlových zlomků přírodovědnými metodami, jejichžvýsledky před časem představila zevrubná studie (Ernée – Hanykýř – Maryška 2004). Nejsou totižsamoúčelným exkurzem. Prokázána byla příprava hliněného těsta z materiálu pocházejícího z vícesurovinových zdrojů. Asi nejzajímavější informace se týkají ostřiva ve střepech kachlů nejrozměrnějšíchskupin. Hlína užitá při výrobě těchto exemplářů byla záměrně promíšena velkým množstvím zrngrafitu, čímž byl významně snížen počet defektů při sušení i výpalu. Grafit nahradil běžný křemičitýpísek, jenž při výrazných teplotních rozdílech mění svůj objem a způsobuje popraskání střepu.Toto nebezpečí nastává právě u rozměrných výrobků se silnostěnným střepem.Precizně vyhotovenému katalogu i jeho obrazové příloze nelze nic podstatného vytknout. Přestožeautor aktuálně rezignoval na ucelené zhodnocení ikonografie výzdoby kachlů, není to na závadu.Zasazení jedinečného souboru artefaktů do širšího kontextu si žádá mnohem více než pouhý výčetanalogií. Nutnou podmínkou vyvarování se planého rozepisování je rozsáhlá znalost dobových reáliía hlubší komparační studium: s tím se mohou i stručné postřehy stát velice podstatnými závěry.Pronikavými poznámkami vynikají především texty F. Šmahela. Je příznačné, že právě jemu se podařilosouhrnně a poutavě pojednat o archeologických dokladech středověké „duchovní“ kultury(Šmahel 1988). Bohužel početné soubory kachlů z moderních výzkumů hradů, které by značně rozšířilymožnosti komparačního studia, stále vesměs čekají na adekvátní publikaci. Přitom artefaktytohoto druhu mohou být účelně zpřístupněny formou samostatného katalogu, a to i bez interpretačníambice.Jan Kypta

Archeologické rozhledy LXI–2009 157LiteraturaBartlová, M. 2001: Poctivé obrazy. Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400–1460. PrahaBrych, V. – Stehlíková, D. – Žegklitz, J. 1990: Pražské kachle doby gotické a renesanční. Katalog výstavy. Praha.Ernée, M. – Hanykýř, V. – Maryška, M. 2004: Výsledky přírodovědných analýz gotických kamnových kachlůz Českého Krumlova, Památky archeologické 95, 175–222.Hazlbauer, Z. 1999: Zobrazení Dračího řádu Zikmunda Lucemburského na vrcholně gotických středoevropskýchkachlích, Archaeologia historica 24, 387–400.Hejna, A. 1966: Kachle z hradu Dívčího Kamene u Českého Krumlova, Časopis Národního muzea 135,35–44.Hlobil, I. 1976: Nejstarší olomoucké knižní dřevořezy. Knižní dřevořezy olomoucké diecéze mezi léty1499–1505 a jejich protireformační význam, Umění 24, 327–358.Kroupa, P. – Kroupová, J. 2008: Nově odkrytá nástěnná malba Adorace Krista na zámku v Brandýse nadLabem, Památky středních Čech 22/1, 1–5.Michna, P. 1981: Gotická kachlová kamna z hradu Melic na Vyškovsku. Pokus o rekonstrukci, Archaeologiahistorica 6, 333–360.Šmahel, F. 1988: Archeologické doklady středověké duchovní kultury, Archaeologia historica 15, 295–310.Paul Bahn ed.: Vepsáno do kostí. Jak lidskéostatky odhalují tajemství mrtvých. Mladáfronta s. l., s. d. ISBN 978-80-204-1651-3. 192 str.Publikaci připravil archeolog P. Bahn (původnívydání London: Quintet Publishing Ltd. 2002), kterýmá značné zkušenosti s psaním knih pro širokouveřejnost a již delší dobu se věnuje popularizacioboru. V knize je shrnuto celkem 36 výzkumů předevšímz doby nedávno minulé. Nejsou jedinečnéjen nálezy, ale i použitými metodami a v neposlednířadě i ukázkami mezioborové spolupráce. Těchto36 „příběhů“ z minulosti je rozděleno do pěti kapitolpodle jejich určitého společného rysu.První kapitola se jmenuje „Způsob života“ a výzkumyv ní zařazené se svým obsahem dotýkajíněkterého z aspektů života minulých lidí a společností.Jedním ze sledovaných aspektů jsou nemocia úrazy, které lze na kostrách identifikovat. Druhýmhlediskem je výživa a rekonstrukce stravy na základěměření izotopů různých prvků. Tato metoda jezde velmi zjednodušeně popsaná. Dále je na příkladěstop zátěže na kostře ženy z Uru rekonstruovánajejí pracovní činnost.Druhá kapitola nese název „Přirozená úmrtí“a zabývá se pozůstatky z různorodých kontextů. Čtenářse seznámí se zkoumáním lidských pozůstatkůz Pompejí a Herculanea, s unikátně dochovanýmitěly ženy a muže nalezenými v hrobkách v Číně,s nálezovou situací a možnými interpretacemi trojhrobuz Dolních Věstonic, s nálezem téměř kompletníkostry chlapce od jezera Turkana staré 1,5 miliónulet, s pozůstatky vojáků Napoleonovy velkéarmády, které byly odkryty ve Vilniusu, nebos ostatky muže „europoidních“ rysů nalezenéhovSeverní Americe a datovaného do doby přibližně7 tis. let př. n. l.Ve třetí kapitole nazvané „Úmyslná zabití“ jsoushrnuty výzkumy, při nichž byly odkryty tělesnépozůstatky lidí z dob dávno i nedávno minulých,kteří mohli být úmyslně zabiti nebo obětováni. Jakopříklad z této kapitoly uveďme Ötziho či mumiez doby železné, nacházené v bažinách severní Evropy,nebo dokonale zachované mumie inckých, převážnědětských obětí v pohoří And.Čtvrtá kapitola se jmenuje „Pohřby“ a pojednáváo různých typech ukládání těl zemřelých a nálezovýchokolnostech. Je zde zachyceno jedno z nejstaršíchuložení lidských kostí v Evropě (GrandDolina) či mezolitický pohřeb těla vlka s lidskouhlavou, kosterní pozůstatky ženy pohřbené v olověnérakvi nebo dětské ostatky nalezené v Toweru.Pátá kapitola nese název „Mumie a mumifikace“a samozřejmě pojednává o mumiích arteficiálních.Kromě nejznámějších egyptských (příběhy o mumiiz hrobky 55 a restauraci královských mumií) se čtenářseznámí s mumiemi kultury Chinchorro v doběpřed 7. tis. lety na území Chile a s mumiemi taštyckékultury v oblasti Oglachty na Sibiři.Po formální stránce je text rozdělen do logickýchkapitol, které obsahují různé úhly pohledu nařešenou problematiku. Text doplňuje velké množstvífotografií, jež podtrhují dané příběhy a činí publikacipřitažlivou i pro širší veřejnost. Kladem jerovněž rejstřík, bibliografie k jednotlivým studiíma stručná profesní charakteristika přispěvatelů.Česká verze publikace má několik vad na kráse.Zmiňme alespoň ty „nejkřiklavější“. V obsahu nazačátku knihy je třetí kapitola nazvána „Dobrovolná

<strong>Archeologické</strong> <strong>rozhledy</strong> LXI–<strong>2009</strong> 157LiteraturaBartlová, M. 2001: Poctivé obrazy. Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400–1460. PrahaBrych, V. – Stehlíková, D. – Žegklitz, J. 1990: Pražské kachle doby gotické a renesanční. Katalog výstavy. Praha.Ernée, M. – Hanykýř, V. – Maryška, M. 2004: Výsledky přírodovědných analýz gotických kamnových kachlůz Českého Krumlova, Památky archeologické 95, 175–222.Hazlbauer, Z. 1999: Zobrazení Dračího řádu Zikmunda Lucemburského na vrcholně gotických středoevropskýchkachlích, Archaeologia historica 24, 387–400.Hejna, A. 1966: Kachle z hradu Dívčího Kamene u Českého Krumlova, Časopis Národního muzea 135,35–44.Hlobil, I. 1976: Nejstarší olomoucké knižní dřevořezy. Knižní dřevořezy olomoucké diecéze mezi léty1499–1505 a jejich protireformační význam, Umění 24, 327–358.Kroupa, P. – Kroupová, J. 2008: Nově odkrytá nástěnná malba Adorace Krista na zámku v Brandýse nadLabem, Památky středních Čech 22/1, 1–5.Michna, P. 1981: Gotická kachlová kamna z hradu Melic na Vyškovsku. Pokus o rekonstrukci, Archaeologiahistorica 6, 333–360.Šmahel, F. 1988: <strong>Archeologické</strong> doklady středověké duchovní kultury, Archaeologia historica 15, 295–310.Paul Bahn ed.: Vepsáno do kostí. Jak lidskéostatky odhalují tajemství mrtvých. Mladáfronta s. l., s. d. ISBN 978-80-204-1651-3. 192 str.Publikaci připravil archeolog P. Bahn (původnívydání London: Quintet Publishing Ltd. 2002), kterýmá značné zkušenosti s psaním knih pro širokouveřejnost a již delší dobu se věnuje popularizacioboru. V knize je shrnuto celkem 36 výzkumů předevšímz doby nedávno minulé. Nejsou jedinečnéjen nálezy, ale i použitými metodami a v neposlednířadě i ukázkami mezioborové spolupráce. Těchto36 „příběhů“ z minulosti je rozděleno do pěti kapitolpodle jejich určitého společného rysu.První kapitola se jmenuje „Způsob života“ a výzkumyv ní zařazené se svým obsahem dotýkajíněkterého z aspektů života minulých lidí a společností.Jedním ze sledovaných aspektů jsou nemocia úrazy, které lze na kostrách identifikovat. Druhýmhlediskem je výživa a rekonstrukce stravy na základěměření izotopů různých prvků. Tato metoda jezde velmi zjednodušeně popsaná. Dále je na příkladěstop zátěže na kostře ženy z Uru rekonstruovánajejí pracovní činnost.Druhá kapitola nese název „Přirozená úmrtí“a zabývá se pozůstatky z různorodých kontextů. Čtenářse seznámí se zkoumáním lidských pozůstatkůz Pompejí a Herculanea, s unikátně dochovanýmitěly ženy a muže nalezenými v hrobkách v Číně,s nálezovou situací a možnými interpretacemi trojhrobuz Dolních Věstonic, s nálezem téměř kompletníkostry chlapce od jezera Turkana staré 1,5 miliónulet, s pozůstatky vojáků Napoleonovy velkéarmády, které byly odkryty ve Vilniusu, nebos ostatky muže „europoidních“ rysů nalezenéhovSeverní Americe a datovaného do doby přibližně7 tis. let př. n. l.Ve třetí kapitole nazvané „Úmyslná zabití“ jsoushrnuty výzkumy, při nichž byly odkryty tělesnépozůstatky lidí z dob dávno i nedávno minulých,kteří mohli být úmyslně zabiti nebo obětováni. Jakopříklad z této kapitoly uveďme Ötziho či mumiez doby železné, nacházené v bažinách severní Evropy,nebo dokonale zachované mumie inckých, převážnědětských obětí v pohoří And.Čtvrtá kapitola se jmenuje „Pohřby“ a pojednáváo různých typech ukládání těl zemřelých a nálezovýchokolnostech. Je zde zachyceno jedno z nejstaršíchuložení lidských kostí v Evropě (GrandDolina) či mezolitický pohřeb těla vlka s lidskouhlavou, kosterní pozůstatky ženy pohřbené v olověnérakvi nebo dětské ostatky nalezené v Toweru.Pátá kapitola nese název „Mumie a mumifikace“a samozřejmě pojednává o mumiích arteficiálních.Kromě nejznámějších egyptských (příběhy o mumiiz hrobky 55 a restauraci královských mumií) se čtenářseznámí s mumiemi kultury Chinchorro v doběpřed 7. tis. lety na území Chile a s mumiemi taštyckékultury v oblasti Oglachty na Sibiři.Po formální stránce je text rozdělen do logickýchkapitol, které obsahují různé úhly pohledu nařešenou problematiku. Text doplňuje velké množstvífotografií, jež podtrhují dané příběhy a činí publikacipřitažlivou i pro širší veřejnost. Kladem jerovněž rejstřík, bibliografie k jednotlivým studiíma stručná profesní charakteristika přispěvatelů.Česká verze publikace má několik vad na kráse.Zmiňme alespoň ty „nejkřiklavější“. V obsahu nazačátku knihy je třetí kapitola nazvána „Dobrovolná

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!