Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXI–2009 153J. Macháček podle mého názoru nevěnuje plnou pozornost symbolickému aspektu artefaktů. Zůstáváv tomto ohledu v zajetí svého procesualizmu, který existenci symbolických systémů teoreticky připouštěl,ale v praxi je nerozvíjel. Ani zde ovšem není Macháček typický procesualista, jak demonstrujenapř. svými názory na studny z Pohanska. Myslím, že v této oblasti existuje další rozsáhlýpotenciál historické archeologie (a archeologie všeobecně); je zde také ještě možnost ukazovat cestuv bádání o minulosti i dalším historickým disciplinám.Pohansko jako raně středověké centrum. Model raně středověkého centra buduje J. Macháčeks použitím teorie systémů. Chtěl bych upozornit, že tato teorie není nic specificky procesuálního,i když procesualisté vědomí systémů do archeologie přinesli: systémy jsou obecnou vlastností našehosvěta. Jde o to, zda v archeologii dokážeme takovou teorii dostatečně konkretizovat, abychommísto vysvětlení nedostali jen překlad do jejího formálního jazyka.Tam, kde se Macháček přidržuje svých vzorů (především C. Renfrewa) věrně, jako je tomu např.v případě demografického subsystému, nejsou výsledky optimální. Kapitola o teorii systémů aplikovanéna Pohansko pravděpodobně nejspíše uspokojí tradičněji orientované archeology už proto, žediskutuje řadu běžně známých otázek, např. obchodní a kulturní kontakty. Jsou to ovšem problémy,které ani moderní archeologie nesmí potlačit. Macháček zde sice rozebírá některá událostní témata,ale větší část jeho práce přece jen zůstává orientována směrem ke strukturám.Na několika místech Jiří Macháček upozorňuje na skutečnost, že struktura celku není prostýmsouhrnem struktur dílčích. I dílčí systémy (subsystémy) jsou v celku nějakým nenáhodným způsobemuspořádány. Nelze se proto omezit na poznání struktur získaných studiem konkrétních artefaktů nižšíchúrovní, vesměs movitých (kapitola Archeologický výzkum v Lesní školce na Pohansku), nýbržje nutno metodicky přistoupit i k poznání struktur „celkových“. Jinak řečeno, je třeba posoudit i Pohanskojako celek. Taková úloha se zpravidla v dnešní archeologii neformalizuje, analýza se víceméněpředpokládá a struktury se obvykle generují tradičními neformalizovanými metodami; to ovšemvede občas k nahrazování interpretace prostřednictvím teoretických modelů vyprávěním pouhýchanalogií. Předchozí postupy charakterizují také Macháčkovu kapitolu Raně středověké centrum jakosystém. Kapitola Raně středověké centrum – modely a interpretace je potom interpretací Pohanskajako celku.Kapitolka o interpretaci Pohanska jako vojenského opevnění je psána z dosti tradičních pozic,podle mého názoru přeceňujících středověké válčení. Na druhé straně kapitolka Palatium je velmizajímavá a teoreticky fundovaná. Myslím, že novum přináší Macháčkovo pojednání o emporiích.Jeho závěr, že Pohansko bylo současně munitiem, palatiem i emporiem, je prezentován na samémkonci práce. Tyto tři účely se pro „opevněná“ sídla možná často předpokládaly, ale jejich podepřeníteoretickými modely odvozenými z živé kultury je určitě významným přínosem.K modelům vzniku státu, které J. Macháček v závěru své práce vykládá podle anglosaské literaturyby možná bylo třeba se ještě vrátit. Jen jako příklad uvádím, že zdůrazňování tržního hospodářstvíjako obecného nástroje asi není přesné, jestliže uvnitř vesnických komunit (většina společnosti)působil trh velmi slabě až do novověku. Modely „náčelnictví“ se mi také nezdají odpovídat vývojistředoevropské společnosti v pravěku. Byly však opakovaně prezentovány a je jistě správné, že Macháčekk nim zaujímá stanovisko.Závěr. Musím konstatovat, že Macháčkovo dílo je především zpracováním Pohanska. Archeologicképráce, které se zabývají studiem nějakého kontextu, přistupují k tomuto úkolu dvěma rozdílnýmizpůsoby.Při aplikaci prvního z nich má „zpracování“ výzkumu za cíl vytvořit zázemí pro zařazení lokalitydo její doby a prostoru a osvětlení této doby a prostoru prostřednictvím publikovaných nálezů.Jako příklad může sloužit porovnání archeologických nálezů s psanými prameny za účelem vylíčenídoby, zjišťování obchodních a jiných kontaktů apod. Hlavní cíl práce je zde pochopitelně mimozkoumanou lokalitu.V druhém případě je úkolem pochopení lokality samotné prostřednictvím její struktury, která seteprve pak srovnává s teoretickými modely z vnějšího prostředí, a tak se dociluje vysvětlení neboliinterpretace. Tyto dva postupy jsou logicky přímo protikladné a lze ukázat, že jsou paradigmatické: