Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

150Nové publikaceLiteraturaFinke, P. A. – Meylemans, E. – Van de Wauw, J. 2008: Mapping the possible occurrence of archaeologicalsites by Bayesian inference. Journal of Archaeological Science 35, 2786–2796.Findlow, F. J. – Ericson, J. E. eds. 1980: Catchment Analysis. Essays on Prehistoric Resource Space. LosAngeles.Flannery, K. V. ed. 1976: The Early Mesoamerican Village. San-Diego – New York – London.Grant, E. ed. 1986: Central Places, Archaeology and History. Sheffield.Hagget, P. – Cliff, A. D. – Frey, A. 1977a: Locational Analysis in Human Geography I. Locational Models.London.— 1977b: Locational Analysis in Human Geography II. Locational Methods. London.Chisholm, M. 1979: Rural Settlement and Land Use. An Essay in Location. London.Jarman, M. R. – Vita-Finzi, C. – Higgs, E. S. 1972: Site Catchment analysis in Archaeology. In: Ucko –Tringham – Dimbleby eds. 1972, 61–66.Johnson, G. A. 1972: A Test of the Utility of Central Place Theory in Archaeology. In: Ucko – Tringham –Dimbleby eds. 1972, 769–785.— 1977: Aspects of Regional Analysis in Archaeology. Annual Review of Anthropology 6, 479–508.Kuna, M. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie. Praha.van Leusen, M. – Kamermans, H. eds. 2005: Predictive modelling for Archaeological Heritage Management:aresearch agenda. Nederlandsee Archeologische Rapporten 29. Amersfoort.Millard, A. 2005: What can Bayesian statistics do for archaeological predictive modelling?. In: van Leusen –Kamermans eds. 2005, 169–182.Renfrew, C. – Cooke, K. L. 1979: Transformations. Mathematical Approaches to Culture Change. New York –London.Steponaitis, V. P. 1981: Settlement Hierarchies and Political Complexity in Nonmarket Societies: The FormativePeriod of the Valley of Mexico. American Anthropologist – New Series 83, No. 2, 320–363.Ucko, P. J. – Tringham, R. – Dimbleby, G. W. eds. 1972: Man, Settlement and Urbanism. Gloucester.Jiří Macháček: Pohansko bei Břeclav. Ein frühmittelalterliches Zentrum als sozialwirtschaftlichesSystem. Studien zur Archäologie Europas 5. Habelt Bonn 2007. 441 str.Je zatím neobvyklé, že recenzi na knihu o raném středověku píše někdo, kdo v tomto období(ani v obdobích chronologicky sousedních) sám nepracoval. Pokusím se to částečně objasnit tak, ženěkteré práce mají logické základy, které jsou pozoruhodné. Kromě toho všeobecně platí, že ten, kdopřichází z větší dálky, může občas zahlédnout i něco, co každodenní návštěvník neuvidí. Detailnía výstižný přehled celé knihy podává autor v závěru, takže opakovat zde tyto texty by bylo nadbytečné.Místo toho se soustředím na témata, které se obvykle označují jako metodologie a teorie.Vzdělání a dlouhodobý život v nějaké specializaci přináší znalost „relevantních“ problémů i cestk jejich řešení (tzv. paradigmat): ty dávají odborníkům velkou sílu při artikulaci jednotlivých problémů,ale možná jim znesnadňují vidět, jaká jsou alternativní řešení. Paradigmatický přístup jeúčinná cesta k řešení otázek, ale jen otázek paradigmatických a jen ve směru jednoho paradigmatu.Je to efektivní soustředění na úkor částečné slepoty. Někteří archeologové by třebas s existencí paradigmati souhlasili, ale nikoliv jako s povinným omezením badatelů; deklarovali by, že oni žádnéparadigma nevyznávají a drží se pouze svých faktů, archeologických pramenů. Takový postoj ovšemnutně zůstává deklarací, protože nějakému paradigmatu nelze uniknout; jestliže se o to někdo snaží,může být výsledkem maximálně to, že paradigma se mu prosadí živelně mimo jeho vědomí. V současnédobě se nejčastěji prosazuje „tradiční“ kulturní historie. Ukáži (a je to zjevné), že Jiří Macháčeknejde touto cestou a otevřeně diskutuje všechny předpoklady, s nimiž ke své práci přistupuje.Nereprezentuje zaslepenost empiriků, kteří předstírají, že zkušenost s prameny je jejich jedinýmvýchodiskem. Kromě zkušenosti připouští rozsáhlé ovlivnění poznáním předchozích generací, a tonikoliv jen jejich speciálními názory o moravském raném středověku, nýbrž i obecnostmi z oborumetodologie a teorie. Tím, že Macháček tyto obecnosti otevřeně a rozsáhle diskutuje, činí ze svépráce o Pohansku dílo mimořádného významu.