Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXI–2009 147NOVÉ PUBLIKACEPhilip Verhagen: Case Studies in Archeological Predictive Modelling, Archaeological StudiesLeiden University 14. Leiden University Press, Leiden 2007. ISBN 978-90-8728-007-9. 222 str.Od doby, kdy byla poprvé aplikována prostorová analýza v archeologii, se objevilo mnoho otázektýkajících se vztahu archeologických lokalit a krajiny. Řešení těchto problémů si žádalo vypracovánímetodologie, která by mohla tyto vztahy zkoumat. Existuje mnoho způsobů, jak nahlížet komplexitukulturní krajiny v minulosti. Řada z nich vychází z koncepcí tzv. Economic Geography atzv.Locational Geography (Hagget – Cliff – Frey 1977a; 1977b), ovlivňujících prostorovou archeologiizejména v 60. a 70. letech, v období rozvíjejícího se procesualismu.S rozmachem teoretické sídlištní archeologie, která zasáhla především anglosaskou archeologickoukomunitu, vzniklo mnoho studií zabývajících se problematikou interakce archeologických lokalits krajinou a jejími vlastnostmi: umístěním lokalit v krajině, adaptací jednotlivých kulturních systémůna jejich prostředí, využíváním zdrojů v okolí sídlišť (včetně formulování site catchment theory),hierarchickým modelováním, fenoménem centrálních míst apod. (např. Flannery ed. 1976; Grant ed.1986; Renfrew – Cooke 1979; Jarman – Vita-Finzi – Higgs 1972; Findlow – Ericson eds. 1980; Ucko –Tringham – Dimbleby eds. 1972; Johnson 1972; 1977; Steponaitis 1981 ad.). Prostorová archeologie,v následujícím období poněkud upadající pod vlivem postprocesualismu a strukturální archeologie,dostala nový impuls se zavedením a rozšířením geografických informačních systémů (GIS). S tímsouvisí i prediktivní modelování.Prediktivní modelování a zhodnocování archeologického potenciálu je především v západníEvropě již stálou praxí v počátečních fázích plánovaných staveb a otázka „co“ bylo „kde“, tedy předevšímprostorový aspekt archeologických dat a důležitost faktorů ovlivňujících lokalizaci archeologickýchlokalit, se tak dostávají do popředí. Ačkoliv jsou prediktivní modely běžně akceptovanýmimetodickými postupy v archeologické památkové péči (zejména v západní Evropě), jsou často kritickydiskutovány z vědeckého hlediska. Týká se to zejména kvality modelů, které se často zakládají nanekompletních datech a chybných předpokladech o preferencích umístění archeologických lokalit.Recenzovaná publikace je kolekcí studií Philipa Verhagena (rozpracovaných mezi lety 1995–2005),obhájenou jako doktorská práce na univerzitě v Leidenu. Verhagen byl více než deset let pracovníkempamátkové péče jako specialista na geografické informační systémy. Instituce, ve které působil, stojíza vývojem a aplikacemi archeologických prediktivních modelů v holandské památkové péči. Prácese souhrnně zabývá kvantitativními aspekty archeologického prediktivního modelování a archeologicképrospekce. Mezi hlavními tématy vyniká problematika kvality vstupních dat a proměnnýchovlivňujících prediktivní modelování a komplexita testování modelů při použití jak starých, tak novýcharcheologických dat. Na pozadí vysvětlování vývoje a testování různých modelů v samostatnýchstudiích je pozornost postupně věnována i novým postupům ovlivňujícím prediktivní modely v současnosti.Mezi ně patří zlepšování statistiky při vývoji modelů (např. multikriteriální přístupy k decisionmaking) a v poslední době vyzdvihovaný potenciál statistické metody podmíněné pravděpodobnosti(např. Bayesova věta: srov. např. Finke – Meylemans – van der Wauw 2008), zlepšování kvality vstupníchdat a alternativní přístupy k integraci i hůře dostupných proměnných (označovaných obecnějako „kulturní“ nebo „kulturně-sociální“). Pozornost je zde zaměřena na definování „problémů“ vevývoji modelů a na objasnění smyslu početných diskusí, které se k těmto tématům vážou. Tato problematikaje řešena zejména z pohledu nizozemské památkové péče, a podává tak zevrubný přehledo (nejen) místním stavu bádání.Knihu tvoří soubor studií rozdělených do tří samostatných tematických celků. První část, nazvaná„Praktické aplikace“, následuje za stručným přehledem historie prediktivního modelování v archeologii(kapitola 1) a týká se aplikací, kde autor poukazuje zejména na slabá místa ve výsledných