Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

144Aktualitykromě řízení letadla spolupracuje během kurzů takéjako koordinátor jednotlivých členů posádky. Doletecko-archeologického školení se také opakovanězapojil Z. Smrž (ÚAPPSZČ Most), a to v l. 2005a 2008, kdy se týdenní kurzy uskutečnily v Podkrušnohořía Poohří. V r. 2004 se kurzy konaly v záp.a vých. Čechách.Od akad. r. 2008–2009 bude výuka DPA naplzeňské katedře obohacena o lekce věnované problematiceanalýzy a interpretace kolmých leteckýchsnímků. Vedle seznámení se základy práce s kontaktnímifotografiemi bude kurz zaměřen na analýzydigitálních dat pomocí speciálního softwaru,umožňujícího efektivní trojrozměrnou vizualizacistereopárů leteckých fotogrammetrických snímkůa jejich následnou interpretaci. V r. 2009 bude taképoprvé otevřen a autorem příspěvku veden volitelnýkurs DPA na archeologickém oddělení katedryhistorie Palackého univerzity v Olomouci. Doplňmena závěr, že v zahraničí byla – v rámci předmětunedestruktivní archeologie – zkrácená verze tohotokursu přednášena v l. 1998–2000 na Komenskéhouniverzitě v Bratislavě a od r. 2006 si ji zapisujístudenti varšavské Univerzity Kardinála ŠtefanaWyszińského.Martin GojdaLiteraturaGojda, M. 1998: Letecká archeologie: mezinárodníspolupráce a letní výcvikové kurzy. Archeologickérozhledy 50, 869–876.— 2007: Archeologie krajiny Podřipska. Cíle,metody a výsledky prvního roku projektu. In:P. Krištuf – L. Šmejda – P. Vařeka edd., Opomíjenáarcheologie 2005–2006, Plzeň, 12–18.VZPOMÍNKA NA PhDr. EVU ČUJANOVOU-JÍLKOVOU, CSc.30. 6. 1928 – 18. 3. 2009V polovině března tohoto roku zastihla odbornouarcheologickou veřejnost smutná zpráva o odchodudlouholeté pracovnice Archeologického ústavuv Praze PhDr. Evy Čujanové, CSc.Její významný podíl na poznání našeho pravěku,a to především doby bronzové, byl zhodnocen a pozásluze oceněn při jejích předchozích životních jubilejích(AR 40 1988, 572–576; AR 50 1998, 879–880).V polovině loňského roku Eva Čujanová oslavilasvé osmdesátiny. Přes těžké zdravotní potíženadále, dle svých možností, pokračovala v práci.Chtěli bychom vyzvednout obdivuhodný rys jejípovahy – nikdy se nevzdávat a vždycky všechnytěžkosti svým úsilím alespoň zmírnit, když už jenelze úplně překonat či odstranit. Posledních vícnež dvacet let se vyrovnávala s tělesným postižením,ale její duševní schopnosti a zájem o archeologiise nezměnily. Sledovala dění i všechny změnyprobíhající v posledních letech a ráda se účastnilaspolečných akcí v ARÚ. Až do letošního roku důkladněstudovala a komentovala novou literaturu,stále se zajímala o nové výzkumy a až do posledníchvíle spolupracovala s ARÚ i jinými odbornýmiinstitucemi. Své vědomosti i výzkumy předávalai nejmladší generaci, studentům pražské a plzeňskéuniverzity, a také do muzeí ve svých milovanýchzápadních Čechách, kde dlouhá léta pracovala, i dojižních Čech, kde byly její kořeny.V posledním desetiletí uveřejnila v Archeologickýchrozhledech tři studie, dvanáct recenzí a jedenvzpomínkový článek. Měla stále výbornou paměť,a můžeme jen litovat, že její vzpomínky na studia naFilozofické fakultě a na poválečnou činnost ARÚi jednotlivé kolegy nebyly zaznamenány ve většímíře. Podílela se také na vytvoření německo-českéarcheologické terminologie vydané ARÚ v r. 2007.Je spoluautorkou kapitoly „Střední doba bronzová –mohylová kultura“ v 5. svazku „Archeologie pravěkýchČech“ (Praha 2008), kde přinesla nové pohledyna toto složité období. V předvečer Štědrého dne,tedy asi deset dní před jejím onemocněním, ji navštívileditor celého díla doc. L. Jiráň a předal jí svazek,na kterém se podílela. Víme, jak ji kniha potěšilaa jak byla připravena k další spolupráci.Bohužel, došlo k jejímu těžkému zranění, ale anitentokrát se nevzdávala. Ještě 16. března 2009 při našínávštěvě v nemocnici, kam byla poslána po těžkédvojí operaci nohy na doléčení a rehabilitaci, byla nesnad plná optimismu, ale s nadějí, že když ji konečněnic nebolí, bude se již brzy moci i postavit a vrátitdomů. Za dva dny nato přišla zpráva, že zemřela.Narodila se a dětství prožila v Týně nad Vltavoua tam se také nyní, do rodinného hrobu ke svým rodičům,vrátila. Věříme, že další kolegové a přátelése spolu s námi k této vzpomínce připojí.Marie Zápotocká –Ivana Pleinerová – Václav Moucha