142Aktualityna sobě moravští badatelé Jaromír Kovárník (archeolog)a Miroslav Bálek (geodet) první kroky v oblastiletecko-archeologického průzkumu. Jejich přístupbyl založen v první řadě na analýze kolmých leteccheologickýchpramenů, bohužel je ke škodě archeologiestále podceňována. Situace je o to vážnější, žedochází k neustálé redukci pramenů v ornici, ať jižchemickou či mechanickou destrukcí, nebo nelegálnímvyzvedáváním, nemluvě o tom, že ornice zůstávápři terénním výzkumu zcela stranou pozornosti.Vypovídací schopnost artefaktů v ornici je sice sníženajejich vytržením z původního kontextu, ovšemjejich kvantita i kvalita (např. prezentovaný zlomekhunského zrcátka ze středočeského sídliště) znamenápro poznání konkrétních lokalit mnohem víc nežpouze doplňkový zdroj informací. Navíc umožňujezískání důležitých informací bez zásahů do intaktníchsituací.Peter Baxa – Elena Bukovčanová – Emil Malý –Karel Prášek: Využitie detektoru pri terénnej prospekciiv Kopčanoch na Slovensku. K spolupráciPamiatkového úradu SR Bratislava a Klubu hledačůhistorie. Četné nelegální detektorové aktivityv sídlištním zázemí sakrální stavby velkomoravskéhopůvodu na k. ú. Kopčany vedly k provedenípreventivního průzkumu včetně využití detektorůkovů. Spolupráce s Klubem hledačů historie seukázala jako vysoce produktivní při výběru vhodnémetodiky a detektorů. Vedle raně středověkýchartefaktů a nálezů z doby římské byla získána i kolekcenovověkých předmětů, potvrzujících s využitímhistorických map někdejší trasy komunikací.Tomáš Bek – Martina Beková – David Vích:Detektorový průzkum hradu Potštejna. Při preventivnímprůzkumu svahů významné vrcholně středověkéfortifikace se podařilo získat kolekci vrcholněstředověkých artefaktů s detailními nálezovýmiokolnostmi každého předmětu. Převažují militária(především hroty šípů), nepochybně souvisejícís opakovanými vojenskými akcemi v bezprostřednímokolí hradu, písemnými prameny doloženýmipro 14. a 15. století. Výrazné kumulace artefaktů lzepředběžně interpretovat jako hlavní směry útoků.Průzkum by byl nemyslitelný bez nezištné pomociz řad spolupracovníků.David Daněček – Kamil Smíšek: Detektory kovůna archeologickém výzkumu: případ Brandýsa Štítary. Při Z<strong>AV</strong> v Brandýse nad Labem byla poskrývce ornice podrobena průzkumu detektoremkovů dochovaná kulturní vrstva. Zatímco z ní sepodařilo získat více než 100 artefaktů, ze zahloubenýchobjektů pouze 2. V lokalitě Štítary referentizkoumali výhozy prozkoumaných objektů a jejichnedokopané části. Také zde se jasně ukázala zřetelnádisproporce v počtu nálezů získaných běhemexkavace bez použití detektoru a následným detektorovýmprůzkumem.Luboš Rypka – Michal Soukup – Jaroslav Šámal:První výsledky detektorového průzkumu Regionálníhomuzea v Teplicích. V uplynulém roce Regionálnímuzeum v Teplicích navázalo spolupráci s neprofesionálnímspolupracovníkem disponujícímdetektorem kovů. Výsledky se dostavily záhy v podobědvou nových vrcholně středověkých lokalit,odkud se podařilo získat soubor především železnýchpředmětů (hrot šípu, ostruhy aj.). Nálezovásituace v jednom případě dovoluje uvažovat o neznámémopevněném sídle.Aleš Navrátil: Detektorářské aktivity na hradiskuStolová hora u Klentnice a na Mikulovsku vůbec.Regionální muzeum v Mikulově je opakovaněkonfrontováno s nelegálními aktivitami prováděnýmis pomocí detektorů kovů. Týká se to předevšímlokality Stolová hora u Klentnice. Při kontrole množstvívkopů se ve dvou případech podařilo najít zbytekdepotu v podobě bronzových kroužků a pukliček,samostatně pak bronzové kladivo. Povrchovýmsběrem byl nalezen zlomek sekery. Poloha místanálezu spolu s komparací historických map ukazujena větší rozsah hradiště, než se doposud soudilo.Podobně jako Stolová hora jsou narušovány dalšílokality na Mikulovsku. Do budoucna je třeba k tétoproblematice zaujmout pragmatický přístup, přirozeněs vědomím možných rizik a úskalí.Z následné diskuse profesionálních i neprofesionálníchúčastníků (poprvé) vyplynul shodnýa oboustranně akceptovatelný závěr:Spolupráce archeologů se zájemci o historii disponujícímidetektory (a naopak) je velmi žádoucí,pokud se tak děje pod dohledem a odbornou garancíodborníků z řad archeologické obce.David VíchVYSOKOŠKOLSKÉ KURZY LETECKÉ ARCHEOLOGIE A DÁLKOVÉHO PRŮZKUMUV ČESKÉ REPUBLICEHistorie vysokoškolské výuky letecké archeologiev České republice sahá svými počátky do poloviny90. let minulého století. O deset roků dříve – ještěv době komunistického režimu – zahájili nezávisle
<strong>Archeologické</strong> <strong>rozhledy</strong> LXI–<strong>2009</strong> 143kých fotografií, uložených v archivu Vojenskéhotopografického <strong>ústav</strong>u (nejstarší tamější snímkypocházejí ze 30. let 20. stol.). Tímto způsobemidentifikovali několik archeologických lokalit, předevšímvelkých ohrazení datovaných do neolitua doby bronzové. Vedle toho se jim tehdy podařilo– i přes nemalé legislativní a administrativní překážky– podniknout několik příležitostných průzkumnýchletů nad jižní Moravou.Jako první zahájil v <strong>ČR</strong> kurz letecké archeologieM. Bálek, který působil na Masarykově univerzitěv Brně. Tento jednosemestrový kurz se objevovalv nabídce volitelných předmětů tamního Ústavuarcheologie a muzeologie od r. 1996 a M. Bálek jejvedl do r. 2003 (Gojda 1998). Kromě teoretické výukyse mu podařilo několikrát zorganizovat jednodennípraktický výcvik, při němž posluchači absolvovaliprospekční let v povodí řek Moravy a Dyje(v l. 1998–2000 zapůjčil pro tento účel ARÚ <strong>AV</strong> <strong>ČR</strong>Praha své průzkumné letadlo s posádkou). Po smrtiM. Bálka byl o pokračování letecko-archeologickéhokurzu na Masarykově univerzitě požádán autortohoto příspěvku, který jej vede dodnes (předmět seotevírá každý druhý rok).Na přelomu 20. a 21. stol. byla letecká archeologiezařazena také do nabídky výběrových předmětůÚstavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou pražskéUniverzity Karlovy a ve stejné době jej – v tomtopřípadě jako povinný předmět – otevírala Katedraarcheologie Západočeské univerzity v Plzni (dálejen KAR/ZČU). V obou případech bylo možnéobohatit semestrální kurz o jednodenní praktickývýcvik.V současné době je na území <strong>ČR</strong> kompletní(teoreticko-praktický) kurs dálkového průzkumuv archeologii (dále jen DPA) vyučován pouze naplzeňské univerzitě. Navštěvují jej studenti 2. ročníkubakalářského studia. Navazuje na předmět Nedestruktivníarcheologie, který absolvují posluchači1. ročníku a který nabízí základní přehled o poslání,cílech a metodách nedestruktivních postupů v současnémarcheologickém výzkumu. Kurz DPA je členěndo lekcí: 1. Úvod do DPA; 2. Historie a současnostDPA; 3. Heuristika/sběr dat – základy vizuálníholeteckého průzkumu z malých výšek v archeologii(přístroje a pomůcky, práce posádky za letu,způsoby evidence a dokumentace identifikovanýchpramenů), základy leteckého snímkování historickékrajiny, resp. památek zachovaných v terénnímreliéfu, architektury a urbánních celků; 4. Principyzviditelnění archeologických pramenů na povrchuZemě; 5. Zpracování dat; 6. Základy dálkového průzkumuZemě a využití produktů fotogrammetrickéholeteckého snímkování z velkých výšek a z družicovéhoprůzkumu (ortosnímky, družicové fotografie,data z laserového skenování zemského povrchu).Zbývající čas teoretické části kurzu je věnován geofyzicev archeologickém výzkumu (R. Křivánek,ARÚ <strong>AV</strong> <strong>ČR</strong> Praha); hlavním důvodem pro její zařazenído kurzu DPA je její rozsáhlé využití přiověřování a dohledávání objektů/lokalit identifikovanýchleteckou prospekcí na území Čech v posledníchvíce než deseti letech.Rozšířená (vícedenní) praktická část kurzu seuskutečňuje pravidelně od r. 2004. Podle možnostíprobíhá obvykle ve dvou týdnech, většinou v červnu,kdy je počet míst s výskytem vegetačních příznakůna monokulturách nejvyšší. Kromě absolventů2. bakalářského ročníku se do něj mohou přihlásitabsolventi 1. magisterského ročníku; v obou případechje účast studentů v praktické části kurzu leteckéarcheologie nepovinná. Kurz probíhá většinou naPodřipsku (v posledních letech zejména proto, žev tomto regionu provádí KAR/ZČU výzkumy zdejšíhopravěkého/středověkého osídlení; podrobnějik tomu Gojda 2007), které se díky donedávna netušenémubohatství stop pravěkého osídlení, opakovanězviditelňovaného prostřednictvím porostovýchpříznaků, stalo vyhledávanou oblastí pro účinně vedenýletecko-archeologický výcvik. Díky vysokéhustotě lokalit (několik desítek) na relativně malémprostoru (ca 100 km 2 ) je zajištěna efektivita průzkumnýchletů, a to i v těch případech, kdy sev některých letech vegetační příznaky nad archeologickýmipamátkami z objektivních příčin objevujíméně zřetelně, resp. v menším počtu případů.Základnou těchto kurzů je letiště v Sazené, kteréposkytuje zázemí jak pro praktickou část kurzu,tak pro práci na zemi (učebna pro předletovou přípravua zpracování dat pořízených během průzkumnýchletů) a pro další potřeby spjaté se školenímstudentů.Vlastní výcvik je organizován většinou tak, žese ve dvoudenních cyklech střídají skupiny 5–6 studentů.Podle možností absolvuje každá z posádekjeden krátký úvodní let a většinou dva delší průzkumnélety. Během nich studenti provádějí vizuálnímonitorování povrchu terénu, identifikaci místs výskytem porostových příznaků a jejich následnoufotodokumentaci. Dále se učí průběžné navigacipomocí papírových map, ovládání stanice GPS(záznam trasy, ukládání polohy zájmových bodů,resp. jimi objevených lokalit) a do speciálního formulářeprovádějí zápis o průběhu letu (včetně důležitýchúdajů o jednotlivých snímkovaných areálech).K provádění průzkumných letů slouží letoun Cessna172 (OK-EKD), který je od r. 1997 ve vlastnictvíARÚ Praha. Jeho provozovatel, pilot T. Janíček,