Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

140Aktualityvýprodeje publikací několika známých britskýchvydavatelství. Po organizační stránce byla konferencevelmi dobře zajištěna, včetně efektivní internetovépodpory (http://www.tagconference.org/2008),občerstvení či tištěných informačních materiálů.Na pořádání dalšího ročníku TAGu se podílí DurhamUniversity.Luboš ChroustovskýANTROPOLOGICKÉ A ARCHEOLOGICKÉ IMAGINACE:MINULOST, SOUČASNOST A BUDOUCNOST (ASA 2009, BRISTOL)Asociace sociálních antropologů Spojeného královstvía zemí Commonwealthu (Association of SocialAnthropologists of the UK and Commonwealth –ASA) byla založena v r. 1946 se záměrem pomáhatpři studiu a výuce kulturní a sociální antropologie,pořádat pravidelná setkání, prezentovat zájem oborua udržovat jeho status, asistovat při plánování výzkumu,shromažďovat a publikovat informace týkajícíse zájmu či organizace oboru. Mezi další zájmya aktivity ASA patří publikační činnost (sborníkz každoroční konference, dále Annals of the ASA,Ethical Guidlines for Good Research Practice inSocial Anthropology či spolupráce s periodikemAnthropology Today), získávání dotací od státnícha dotačních organizací a spolupráce s ostatními britskýmiantropologickými institucemi (viz http://www.theasa.org). Vedoucími představiteli byly vždy významnéosobnosti antropologického bádání (A. R.Radcliffe-Brown, E. E. Evans-Pritchard, R. Firth).Asociace pořádá každoroční konferenci, ježhostí různé instituce Spojeného království a zemíCommonwealthu. Organizace letošního ročníku,zaměřeného na interdisciplinární diskusi na témaantropologické a archeologické imaginace, se nikolivnáhodně ujala University of Bristol, v jejímžvýukovém programu mají k sobě oba obory velmiblízko. Do přístavního města se ve dnech 6. až 9. 4.2009 sjela řada odborníků i zájemců z různých částísvěta. Zájem o mezioborové setkání a diskuse dokládásamotný počet přednášejících (326), rozmanitosttémat demonstruje 36 tematicky zaměřenýchpanelů a na diskutabilní charakter vybraných konceptů,představ a běžných praktik v obou disciplínáchse snažily upozornit také 3 plenární sekce.Konference byla zahájena přednáškou prof.M. Herzfelda věnovanou problémovým aspektůmspojených s materiálním dědictvím minulosti (např.vymezení, ochrana, politika, ekonomika). U příležitostiudělení čestného doktorátu prof. I. Hodderdemonstroval na příkladu neolitické lokality Çatalhöyükmožnosti archeologického poznávání minulostia jeho zapojení do současného světa (předevšímv lokálním měřítku), které může být uchopeno takéjako sociální proces zasluhující pozornost antropologie.Obecné teoretické aspekty antropologickéhostudia rozvinul prof. R. Ellen.Všeobecné diskuse probíhaly zejména v plenárníchsekcích, ve kterých byly demonstrovány obecnéikonkrétní případy potenciální mezioborové spolupráce.První plenární sekce, vedená hlavním pořadatelemkonference D. Shanklandem a nazvanáDivorce and partial reconciliation, se zaměřila navztah antropologie a archeologie ve 20. stol., a předevšímna možnosti efektivní spolupráce v 21. století.Přednášející (R. Joyce, Ch. Hann, T. Ingold) upozornilina neustálé přibližování obou oborů (např. antropologiezaměřené na studium materiální kulturya archeologie využívající sociální teorie) a na potenciálníspolečné zájmové oblasti (např. kontinuitaa změna; evoluce a revoluce; „sociální život artefaktů“;„artefakty jakožto činitelé“; procesy tvoření,transformace a poznávání). Prof. Ingold nastínil svoupředstavu budoucího oboru, jehož zájem zdalekapřekračuje hranice obou disciplín (např. hranice mezidávným a současným, kulturním a přírodním).Dále byla vyzdvižena především nutnost aktuálníhoteoretického úsilí také při terénním výzkumu (obouoborů), při přímém kontaktu se studovanými objekty/lidmi,nikoliv pouze ve fázi plánování či zpracování(v kanceláři či laboratoři), jak bývá zvykem.V rámci druhé plenární sekce Cultural authenticityse přednášející (M. Banks, C. Holtorf, D. Theodossopoulos)snažili argumentovat proti rozšířenépředstavě „kulturní autenticity“. V archeologii býváautenticita spojovaná s materiálními památkami minulosti,v antropologii pak s původními/tradičnímijevy v živé kultuře. Avšak jak uchopit kopírovánía napodobování minulosti v minulosti (např. kopírovánístarší či rozvinutější civilizace) nebo inovaceazměny, které budou považovány za autentické ažpoté, co se stanou v daném kulturním prostředí běžnýmia „tradičními“? V souvislosti s rolí kulturníhodědictví v současné společnosti byl představenpojem „pastness“, označující stav minulosti, jehožautenticita je do značné míry závislá na daném kulturnímprostředí.