Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

130JEÎEK –CHYTRÁâEK –LOJEK –PROKOPOVÁ: Kpre-historii dvou Mûst praÏsk˘chjmy z nájmů se dělili vlastníci pozemků a budov (viz Mendl 1932a, 186–189). V r. 1315 jiný pražskýměšťan prodal šestnáct areas domorum ante walvam civitatis ad S. Clementem in Porsiecz (RBM III,č. 270, s. 109). Dochované prameny sotva postihují intenzitu zástavby tohoto prostoru. Předmětemvýnosných transakcí a pronájmů byly pozemky na vých. předměstí Většího Města po celou 1. pol.14. století. Mezi lety 1335 a 1345 byl pozemek dvora na předměstí před bránou sv. Benedikta rozdělenna čtyři části, na nichž vyrostly dvě sladovny a dva domy kováře a koláře (RBM IV, č. 212, s. 83;č. 1264, s. 502–503; č. 1518, s. 611–612). Značné plochy tehdy na Poříčí držel břevnovský klášter.Některé z nich byly počátkem 20. let 14. stol. už obydlené, jiné klášter prodával či pronajímal kestavbě či jako zahrady (např. RBM III, č. 779, s. 316). Kontinuitu vlastnických nároků nenarušiloani založení Nového Města, jak dokládá listina z r. 1385 potvrzující poplatnost uživatelů 23 parcelna Poříčí benediktinům z Břevnova (Mendl 1932a, 190–193).Stopy této výrazné proměny předměstí Většího Města, tak ilustrativně odrážené písemnostmiz1.čtvrtiny 14. stol., archeologie v okolí kostela sv. Klimenta doposud (snad kromě jedné výjimky:viz Kašpar 2007b, 41) kupodivu neevidovala (srov. Juřina 2000a; Juřina a kol. 2005, 215–216, 219,221, 226). Prezentovaný výzkum v Soukenické ul. se dotýká i tohoto tématu. Do zásypu výše popsanéhoobjektu 5 byla zahloubena jímka, označená jako obj. 5b. Situace byla dokumentována ve sklepěstávajícího domu, v důsledku někdejšího snížení úrovně zdejšího terénu postrádáme jiné stratigraficképoznatky (obr. 3: A, B). Dochovaná spodní část výplně jímky vydala kromě četných zlomků zvířecíchkostí, poloviny kostěného prstencového předmětu (obr. 7: 5) a střepů skleněných nádob (obr. 8: 1, 3,4, 7, 8) i tři celé vrcholně středověké keramické nádoby a velká torza dvou dalších (obr. 7: 1–4). Neníproto na místě uvažovat o nějakých spletitých cestách tohoto odpadu do téže jímky. Soubor keramikysestává z hrnku, hrnce s uchem, silnostěnné mísy, dále ze spodní části rozměrné tenkostěnné nádobyazfragmentu jiné zásobnicové nádoby, zdobené nízkou táhlou vlnicí (jiné keramické předměty zastiženáčást jímky neobsahovala). Všechna čtyři dochovaná dna nesou stopy podsýpky, dno hrnce s uchemje navíc opatřeno značkou. Některé kusy lze datovat do širšího rozmezí kolem přelomu 13. a 14. stol.,jako celek však soubor klademe do 14. století. Nedokážeme ale prokázat, zda pochází z jeho 1., neboze starší fáze 2. poloviny (resp. z doby před lokací Nového Města pražského, nebo po ní).Baňatý hrnec (obr. 7: 1) je vysoký 12 cm, jeho maximální výduť zaujímá rozsah dvou třetin výšky nádoby.Ze spodní úrovně nízkého hrdla vystupuje nevýrazná výpalková lišta. Okraj je ven vyhnutý, místy prožlabený.Povrch nádoby je nerovný a hrubšího opracování, střep s příměsí písku, neslídnatý. Povrch má šedou barvu sestřídajícími se tmavými a světlejšími odstíny v důsledku nepravidelnosti výpalu. Nádoba je lepená a obtáčená.Nalezena byla s proraženým středem dna.Maximální výduť hrnce s uchem, vysokého 17 cm, leží při středu jeho výšky. Nádoba (obr. 7: 2) se směremdolů kónicky zužuje. Okraj má tvar nízkého okruží, na jehož spodní hranu je nasazeno prožlabené páskové uchovystupující z horní části výdutě. V úrovni spodního nasazení ucha, těsně nad maximální výdutí, obíhá tenkáplastická lišta. Na dně je otisk značky s motivem kříže v kroužku. Materiál obsahuje výraznou příměs drobnérozptýlené slídy a písku, barva střepu je černošedá se světlými hnědobéžovými místy. Vnější povrch hrnce jejemně zrnitý, na podstavě dna je zřetelný otisk hrubé podsýpky. Nádoba je lepená a obtáčená, uvnitř v její spodníčásti jsou rozeznatelné stopy jednotlivých nalepovaných pásků.Silnostěnná nezdobená mísa (obr. 7: 4) o celkové výšce 7,5 cm, jejíž stěny se směrem k ústí mírně rozevírají,má při okraji naznačenou výlevku. Vnější průměr ústí 21 cm, průměr dna 15 cm. Ve středu dna uvnitř jemělký důlek. Silný archaický okraj s širší vodorovnou horní ploškou je po obvodu směrem dovnitř nádoby slaběnálevkovitě seřezáván. Povrch mísy je drsný, neopracovaný, světlé hnědošedé barvy, místy bělavého odstínu.Hrnčířské těsto vykazuje příměs hrubého písku s drobnými křemínky a ojediněle rozptýlenými zrnky slídy. Podstavanese otisk hrubozrnné podsýpky.Ze zásobnicové nádoby se dochovala pouze její spodní část. Dochovaná výška (18,5 cm) dosahuje takřkak úrovni výduti (měřitelný prům. 27,5 cm). Střep nádoby je tenkostěnný. O technologii lepení a obtáčení svědčíuvnitř nádoby vodorovné spáry v místech nasedání pásků a jemné obvodové rýžky na vnějším povrchu. Povrchmá černou barvu způsobenou redukčním výpalem. Na dně (o vnějším prům. 16 cm) jsou patrné otisky hrubšípodsýpky s výrazným zastoupením křemičitého písku.Fragment další zásobnicové nádoby (obr. 7: 3) má na podhrdlí rytou výzdobu v podobě nízké vlnice natěsnosevřené pásem dvou rýh. Okraj nádoby je vysoký, slabě rozevřený, nahoře mírně nálevkovitě seříznutý dovnitř,