Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXI–2009 129Obr. 6. Praha – Nové Město, Soukenická ul., parcela domu čp. 21. 1–2 – keramika z obj. 9 (vrstva 13: vizobr. 2 vpravo nahoře), 3 – zlomek keramiky knovízské kultury (příměs) z obj. 25.Fig. 6. Prague – New Town, Soukenická St, lot of building no. 21. 1–2 – ceramics from feature 9 (layer 13:see fig. 2 right above); 3 – fragment of Knovíz culture ceramics (residual find) from feature 25.Skupina Počet Hmotnostkeramiky zlomků (g)A 38 410B 97 1459C 125 1800D 104 2111E 8 144F 7 129G 29 2292H 469 7041I 78 2106Skupiny keramiky rozlišené v souboru ze zkoumané části výplněobj. 5. A – keramika s bílým přetahem. B – tzv. pražskášedá keramika, mezi níž lze rozpoznat skupinu C – fragmentykvalitnějšího výpalu, provázející horizont tenkostěnných tzv.archaicky zduřelých okrajů ostré profilace. D – tenkostěnnái silnostěnná hnědá keramika někdy až oranžových odstínů,ostřená hrubším pískem s bílým křemencem a slídou. E – tuhovákeramika. F – bělavá a tvrdě vypálená keramika s tzv.klasicky zduřelým okrajem. G – silnostěnné střepy patrněmladohradištních zásobnicových nádob. H – blíže nezařaditelnéfragmenty keramiky převážně hnědošedého odstínua středně hrubého ostřiva tvořeného pískem a slídou, utvářenévrámci mladohradištních tradic. I – tzv. technické misky.Pod frontovým traktem stávajícího domu byl v úzkém výkopu dokumentován zahloubený obj. 9 s rovnýmdnem, jehož rozměr v ose S–J mladší narušení nedovoluje určit přesněji než na 2,1 až 3,2 m. Z nejnižší partievýplně objektu (vrstva 13: viz obr. 2 vpravo nahoře) pochází kahánek a fragmentarizovaná, avšak kompletní horníčást hrnce vejčitého tvaru, zdobeného v podhrdlí, resp. na výduti, mělce rytou šroubovicí. Oba kusy (obr. 6: 1, 2)lze klást jen rámcově do 13. století.Na předměstí Většího Města pražského?O zástavbě té části Poříčí, jež se rozkládala na nižším terasovém stupni v okolí kostela sv. Petra,není pro poslední čtvrtinu 13. stol. vzhledem ke zprávě o stržení domů rozvodněným potokem hrnoucímse ad ecclesiam sancti Petri in vico Theutonicorum (FRB II, s. 342) pochyb. O tom, jak byl využitprostor Poříčí bližší hradbě Většího Města během půlstoletí od zániku zdejší zástavby, ale pramenynic nesdělují. V 90. letech 13. stol. vlastnili v okolí kostela sv. Klimenta nemalé pozemky Šimon StuckaDětřich (Theodric), syn Wolflinův, jemuž patřil i mlýn na zdejším vltavském břehu. Oba jmenovaní(resp. jejich rodiny) patřili už dřív k nejvlivnějším a nejbohatším pražským měšťanům (viz např.Mendl 1932b, 257). Dětřichův „pustý a nezastavěný pozemek“ v blízkosti kostela sv. Klimenta sevr. 1296 stal předmětem podnikatelského záměru (mj. Jakuba, syna Šimona Stucka; RBM II, č. 2810,s. 1231). Poměry se tu, na dosud nejspíš nezastavěném území, začaly radikálně měnit; je zřejmé, žev režii nepočetné skupiny ekonomicky silných měšťanů, zastávajících významné pozice v městskémzastupitelstvu. V r. 1316 byl pozemek před hradbami in Porziecz mezi cestou a Wolflinovým mlýnemzastavěn dvěma řadami domků (RBM III, č. 299, s. 120). Stavebníkem byl opět Dětřich Wolflin napůdě patřící Šimonu Stuckovi. Ten ovšem zemřel před r. 1311, domky tu tedy rostly už dřív. O pří-