Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

128JEÎEK –CHYTRÁâEK –LOJEK –PROKOPOVÁ: Kpre-historii dvou Mûst praÏsk˘chn = 101Různě profilované53 %Kyjovitý1 %Vzhůru vytažený2 %Tenkostěnný tzv.archaicky zduřelý24 %Klasicky zduřelý7 %Nízký vzhůruprotažený13 %Obr. 5. Praha – Nové Město, Soukenickául., parcela domu čp. 21. Zastoupenítypu okrajů ker. nádob zezkoumaných částí výplně obj. 5.Fig. 5. Prague – New Town, SoukenickáSt, lot of building no. 21. Therepresentation of ceramics rim typesfrom the excavated parts of the fillof feature 5.(srov. Bartošková 1999, 732). Masový oběh technologicky dokonalých nádob s tzv. klasicky zduřelým okrajembývá kladen do 1. třetiny 13. stol. (Čiháková – Hrdlička 1990, 416; Hrdlička 1993; 1997a). V horizontu tenkostěnnýchvariant zduřelých okrajů se vyskytuje rovněž keramika s bílým přetahem (v materiálu z obj. 5 reprezentovánaněkolika zlomky střepů vč. okrajů a rovněž hrncem s obětinou), označovaná jako tzv. nová keramickátřída (Čiháková – Hrdlička 1990, 414–415). Do 2. pol. 12. stol. je kladen nástup nízkých variant vzhůru protaženýcha vytažených okrajů, za hlavní období výskytu vzhůru vytažených okrajů se pokládá 13. stol. (Bartošková1998, 376, 381). I v tomto časovém úseku přetrvávají tzv. technické misky z cihlově červené hrnčiny, které tvořív souboru ze zásypu obj. 5 výraznou skupinu silnostěnných i tenkostěnných forem. Poměrně častý výskyt tzv.technických misek v nálezových situacích a také absence stop jejich využití při výrobě otevírá otázku jejich účelu(viz Dragoun 1996, 40). Odlišný materiál a technologie výroby jsou zřejmé také v případě některých fragmentůnádob zásobnicových tvarů. Výjimečných je 5 fragmentů silnostěnných těl hrubého povrchu s rozpraskanýmipuchýřky, způsobenými snad sloučeninami železa obsaženými v hlíně v kombinaci s žárem při výpalu. Materiálje výrazně ostřen slídou a hrubým křemenným pískem či klasty křemene. Na vnitřní straně má tato keramikasvětlejší hnědookrovou barvu, vnější povrch je hnědošedý. Výzdoba na jednom ze zlomků je rytá, v podobě pásůširších vodorovných rýh doplněných vlnicí.Horizont 13. stol. zastupují kahánky a několik podobných tvrdě vypálených okrajů misek, které se v předchozímčasovém úseku nevyskytují (srov. Richter 1982, 71). V nálezovém souboru ze zásypu obj. 5 byly zachycenyfragmenty dvou kahánků. Jeden z nich je zachovaný ze dvou třetin, chybí okraj s typickým promáčknutím do tvaruhubičky. Na nádobce miskovitého tvaru s ven se rozevírajícími stěnami a mírně prohnutými dovnitř jsou dobřepatrné stopy očazení, po obvodu okraje a vnitřní stěny kahánku se táhne mastný sazovitý potah. Materiál je středněhrubý s příměsí slídy a písku, barva hnědošedá, z vnější strany s temně oranžovým odstínem. Dno je vsazované,zdrsněné, na vnitřní uhlazené straně jsou viditelné technologické rýžky. Výpal kahánku je poměrně tvrdý, střeptenkostěnný. Do 13. stol. lze zařadit i některé zlomky okrajů zásobnicových nádob, především vzhůru vytaženéa fragment kyjovitě zakončeného okraje.Na základě technologických znaků lze soubor členit do několika skupin. V rámci jednotlivých skupin se projevujítradice keramických výrobních okruhů (srov. Klápště – Smetánka – Dragoun 1983, 412–417). První okruhje rozšířen především v záp. části středních Čech a tvoří jej keramika tzv. šedé řady, která je v nálezech z objektuzastoupena zejména tenkostěnnými zduřelými okraji. Do této skupiny můžeme zahrnout také některé různě profilovanéokraje s ven vyhnutým nálevkovitým ústím. Materiál je většinou středně hrubý s příměsí slídy a písku.Světlejší zlomky mají obvykle kvalitní, relativně tvrdý výpal a hladší úpravu povrchu. Technologicky odlišnouskupinu představuje keramika zastoupená v souboru zhruba čtyřmi desítkami zlomků, včetně několika okrajů;sem řadíme i hrnec z podlahy použitý k ukrytí obětiny. Od ostatní souběžné produkce, charakterizované zejménakeramikou šedé řady, se liší především tenčím a tvrdším střepem převážně načervenalého zbarvení a hladkýmpovrchem s bílým přetahem. K jiné výrobní tradici náleží keramika hnědého zbarvení, někdy až temně oranžovýchodstínů, s hrubším ostřivem s příměsí křemenného písku a slídy, spojovaná s okruhem vých. části středníchČech. Jejím zástupcem jsou mj. zásobnicové tvary nádob se vzhůru vytaženým okrajem (Klápště 1978, 448–459).Keramika s tvrdě vypáleným střepem bělavého hladkého povrchu s jemnými modelačními rýžkami na okrajia podhrdlí tvoří skupinu dokonalejšího technologického okruhu, reprezentovanou klasicky zduřelými okraji.Nejčetnější skupinu v rámci souboru z obj. 5 ale představuje keramika zhotovená v rámci mladohradištníchtradic. Postrádá prvky charakteristické pro výše uvedené skupiny. Jedná se o tenkostěnné i silnostěnné střepy převážněhnědých či šedých odstínů, materiálu středně hrubého, ostřeného pískem a slídou. Velmi slabě je v zásypuobjektu zastoupena tuhová keramika.