Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXI–2009 123Obětina přináší štěstíPřibližně ve středu parcely, jež se stala předmětem záchranného výzkumu v Soukenické ul., bylzvětší části ve sklepě domu, z menší části na dvoře, dokumentován zahloubený víceméně pravoúhlýobj. 5 se stopami vnitřní sloupové konstrukce (obr. 2). Pro narušení základem stávajícího domu nemohlbýt odkryt celý půdorys. Přes nejistotu ohledně povrchu zdejšího terénu v raném středověkuje pravděpodobné, že pokud byla hloubka objektu původně větší než v současnosti evidovanýchca 130 cm, pak ne o mnoho centimetrů. Povrch sedimentárních písků ve sklepem nelikvidovanémúseku nejbližšího okolí objektu 5 neposkytl známky vnějších statických prvků. (Pro srozumitelnostje orientace objektu ze skutečných ZZJ–VVS/SSZ–JJV níže zjednodušena na Z–V/S–J.). Obj. 5 jesám o sobě jen jedním ze stále častěji dokumentovaných reliktů tehdejší zástavby této části pražskéaglomerace sklonku raného středověku. Poskytl však situaci, která zde poprvé dovoluje alespoň rámcověurčit dobu funkce budovy jinak než datováním předmětů (většinou zlomků keramiky, vzácněmincí) smíšených při zasypávání opuštěných stavebních jam přemístěnou zeminou obsahující odpadrůzného stáří.Západní část objektu uzavíraly dva takřka pravoúhlé kouty, otázkou ale zůstává uspořádání jehovýchodní části. Jihozáp. kout byl rovněž konvexní, na místě severových. koutu ale do interiéru vstupovalkonkávní pravoúhlý blok původního terénu o délce stran ca 130/150 cm. Vlastní jeho nárožíi přiléhající partie dna objektu byly zničeny mladší jímkou 5b; předpokládané poloze tohoto nárožívšak odpovídá okraj 12 cm vysokého schůdku souběžného s vých. stěnou objektu, oddělujícího zde(tj. v sev. sondě) dvě výškové úrovně dna objektu (obr. 3: D). Pod schůdkem ležel, souběžně s ním,přes 50 cm dlouhý zuhelnatělý kus dřeva. V jihových. části objektu (resp. v jižní sondě) naopak jehodno žádný výškový předěl v příslušném místě nevykazovalo (obr. 3: F). Linii zmíněného schůdku tuvšak odpovídá mohutná sloupová jáma 5ch u jižní stěny objektu. V kladu dochovaných zásypovýchvrstev se žádná nepravidelnost neodrážela. Podlahovou plochu objektu určují délky dvou jeho nejdelšíchstran ca 7 x 8,7 m, ovšem s výše zmíněným blokem původního terénu v severových. koutu,resp. s indicií vnitřního členění na větší (7 x 7 m) a menší (5,5 x 1,7 m) část; vložená konstrukcevymezila prostor o něco menší.Některé z interiérových jam kotvících kdysi dřevěnou konstrukci stavení musely při výzkumu zůstat neodkryté,některé byly zničené mladšími zásahy. Nepoznaná (leč zachovaná) zůstala i situace v koutech objektu,jehož půdorys ve sklepě dovolily určit hranice zásypu dochovaného reliktu stavební jámy. Většina ze zjištěnýchsloupových jam lemuje stěny objektu, jehož dno leželo v úrovni kolem 187,50 m n. m. Při záp. stěně objektubyla zaznamenána jáma 5f o průměru 70 cm a hloubce (od dna objektu, jak i níže) 70 cm, při sev. stěně jáma5g o pr. 50 cm, zasazená částečně do stěny objektu. Jižní stěnu objektu lemovaly v dochovaném úseku dvě většíadvě mělčí jamky. Od Z k V: 5e o pr. 40 cm, hl. 11 cm, 5d o pr. 60 cm, hl. 76 cm, 5h o pr. 30 cm, hl. 16 cm, 5chopr. 45 cm, hl. 95 cm, vsazená částečně do stěny objektu a doplněná přiléhající jamkou 5i (pr. 15 cm, hl. 25 cm);nevíme, zda tři uvedené mělké jamky spojovat s konstrukcí budovy. Pod vých. stěnou objektu byla zaznamenánajáma 5j o pr. 32 cm a hl. 20 cm. Sloupové jámy však vstupovaly i do interiéru budovy: střed jen částečně odkrytéjámy 5c, jejíž průměr byl kolem 50 cm, ležel ca 140 cm od sev. stěny objektu. Podlahové vrstvy nebyly průkazněevidovány, což se týká i několika výjimek, které by v tomto ohledu připadaly v úvahu (vrstvy 11, 112, 111: z níprubířský kámen: obr. 4: 2). Stopy otopného zařízení nebyly na fragmentárně odkrytém dně obj. 5 evidovány(nelze za ně pokládat malé propálené místo při jihozáp. koutu); nemožnost identifikace stop, resp. způsobu vytápění,však stejně tak platí pro případné nadzemní podlaží.Do jamky ve dně objektu (obr. 3: C; na obr. 2 označeno N) byl dnem vzhůru uložen keramickýhrnec ukrývající kostru juvenilního kurovitého ptáka, patrně kuřete (Gallus gallus f. domesticus), bezlevé nohy (det. René Kyselý, jenž nevylučuje eventualitu, že chybějící část kostry podlehla erozi).Na dně objektu nebyly zjištěny stopy vrstvy, která by hrnec překrývala; absence takových vrstev otevíráotázku podlahové krytiny. Hrnec (obr. 4: 1) byl nalezen rozbitý, fragmentarizaci podlehla v důsledkutlaku shora především dolní (z pohledu jeho pozice dnem vzhůru horní) část nádoby. Shromážděnéstřepy ale dokládají, že původně byl uložen celý. Vejčitá nádoba skrývající obětinu bylazhotovena z materiálu okrové barvy s příměsí jemného až středně hrubého křemenného písku s mírnýmzastoupením slídy a opatřena oboustranným hladkým bílým přetahem. Podhrdlí obkružuje