Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

122JEÎEK –CHYTRÁâEK –LOJEK –PROKOPOVÁ: Kpre-historii dvou Mûst praÏsk˘chDva zahloubené objekty pravoúhlého půdorysu o rozsahu 35 a 45 m 2 , odkryté v Klimentské ul. jihových. odkostela (Juřina 2005), vykazují takřka totožnou orientaci s objektem 5 ze Soukenické ulice. Jejich zánik je autoremvýzkumu nepříliš přesvědčivě – s tvrzením, že část výplně těchto objektů tvoří náplavy – kladen do doby „pravděpodobněvýrazně před polovinou 12. století“, zejména na základě domněnek o zásahu některé z povodní zmíněnýchv kronikářských záznamech té doby (Juřina 2000b; 2005, 150–152, 154). V kvalitní dokumentaci (Juřina 2005,obr. 6) podporu takové interpretace nálezové situace nenacházíme a zjištěná úroveň povrchu zdejšího přirozenéhoterénu (188,70–189,20 m n. m.: Juřina 2005, 148) svědčí o poloze objektů mimo záplavovou zónu. Při autorovědatování zániku zdejší raně středověké zástavby patrně hrál roli nález denáru Vladislava I. ve výplni jednohoz objektů; vyšší vrstvy zásypu však vydaly i denár z let 1158–1174 (Juřina 2005, 150–151). V blízkosti kostelasv. Klimenta zjistila již v 70. letech 20. stol. stopy raně středověkého osídlení J. Richterová (1977); dokladysoudobých sídelních aktivit jsou evidovány též mezi kostelem a břehem Vltavy (Kašpar 2007b, 41). I takřkav sousedství parcely zkoumané v Soukenické ul., rovněž v Klimentské ul., byly dokumentovány situace z 1. pol.13. stol., včetně dokladů zpracování kovů (Kašpar 1997). Ze zjištěných nivelet sedimentárních písků v okolíkostela sv. Klimenta, ležících v podobné úrovni jako v místě výzkumu v Soukenické ul., kam sotva mohly dosáhnouti největší z tzv. stoletých vod, vysvítá někdejší vyvýšení tohoto prostoru vůči okolí kostela sv. Petra.Při dnešním ústí Soukenické ul. do Petrského nám. ležel povrch písků o více než 2,5 m níže; pokrývalo jej zdemocné souvrství, řazené do 12.–13. stol. (Kašpar 2007a, 39).Sev. od kostela sv. Petra byly odkryty zahloubené pravoúhlé objekty o rozměrech až 5 x 6 m se stopamivětšinou sloupové konstrukce. Byly řazeny „převážně k 13. století“, při datování nálezů ze sídlištních jam v tétolokalitě se autor (na tehdejší dobu převratně) klonil k 12. stol. (Špaček 1978; 1984, 74–75). Některé ze zde dokumentovanýchobjektů byly obezděné: vzhledem k přítomnosti úlomků cihel ve zděných plentách zůstane jejichstáří otázkou, neboť tu byly evidovány i válcovité jámy obsahující kompletní nádoby z 2. pol. 13. či poč. 14. stol.(Špaček 1984, obr. 5–7). Výzkum sousedící plochy zastihl další zahloubené pravoúhlé objekty se stopami dřevěnékonstrukce (Bureš – Kašpar – Vařeka 1994; Bureš et al. 1997); nejstarší sídelní horizont je dnes datován do12. stol. (Bureš – Kašpar – Vařeka 2000, 20–21; Kašpar 2004, 48–49). Tuto část zástavby raně středověkéhoPoříčí sice mohly ve 12. či starší fázi 13. stol. výjimečně ohrožovat mimořádné povodně, pro řemesla vyžadujícívydatný zdroj vody (Špaček 1984, 78; Kašpar 1995, 220; 2007a, 40; Nováček 2000; Havrda – Podliska – Zavřel2001, 99, 105) byla ale blízkost vltavského břehu neskonale přednější. Relikty více než desítky obdobných i podstatněrozsáhlejších a nákladnějších domů (též kamenných) z 12.–13. stol. byly odkryty při výzkumu areálu bývalýchkasáren na nám. Republiky (Ernée et al. 2002; Juřina a kol. 2005, 214, 218, 221, 223–224). Podle V. Kašpara(2007a, 38, 40) náleží nejstaršímu horizontu rozměrné a shodně orientované (částečně?) zahloubené domy,vydřevené jímky a stopy dalších konstrukcí, datované mj. zlomky keramiky vycházející z tradic zboží s kalichovitýmiokraji, avšak vázané na variabilní profilaci archaických zduřelých okrajů; autor uvažuje o 1. pol. 12. století.Z výzkumu v Soukenické ul. takovou keramiku neevidujeme.Relikty profánní zástavby shledávané v pravoúhlých zahloubených objektech na rozlehlé plošepozdější sev. části Nového Města, (zatím) přibližně vymezené – vzhledem k dosavadním možnostemarcheologické evidence – okolím kostelů sv. Benedikta (včetně hradebního pásma; pramálo dosudvíme o prostoru západně od něho), sv. Klimenta a sv. Petra (včetně ul. Na Poříčí: Kašpar 2005),spojují kromě obdobného archeologického materiálu z jejich zásypu též stopy nenásilné likvidace.Doklady zasypání po odstranění konstrukčních prvků svědčí o realizaci záměru mimořádných rozměrůa daných pravidel (srov. Juřina a kol. 2005, 215, 218–219, 225; Kašpar 2007a, 38, 40). Zmarstaveb značných nákladů, mj. honosných kamenných budov (srov. Juřina a kol. 2005, 214, 218–219;Kašpar 2007a, 38–39; Ječný – Olmerová 1992, 27–31), a následné razantní terénní úpravy vyvolávajíotázky ohledně majetkových poměrů v tehdejší pražské aglomeraci a zásadního vlivu panovníka.Soubory zlomků keramiky získané ze zásypů stavebních jam představují smíšený odpad několikagenerací zdejších obyvatel. Zjevná je ošemetnost spojování takového materiálu s místem nálezu,zvláště vzhledem k pravděpodobnosti převažujícího ukládání odpadu na povrchu terénu v rámciaglomerace. V zásypech výše zmíněných reliktů budov odkrytých v okolí kostela sv. Klimentaaunám. Republiky se neobjevují (resp. nejsou zmiňovány) zlomky keramiky označované jako„vrcholně středověká“. Její absence je významná ve světle nálezu brakteátu Václava I. v zásypureliktů jedné z budov odkrytých u nám. Republiky (Kovář – Omelka – Podliska 2005, 223). Dílčízávěr může znít tak, že v době zániku zdejší profánní zástavby ještě taková keramika nebyla standardnísoučástí výbavy pražských domů.