Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXI–2009 121tak autorům vymezily úzký časový interval pro úvahy o rozsáhlé stavební aktivitě řádu německýchrytířů (viz o. c., zejm. 22, 41–44).Vzájemnou současnost uvedených událostí, natožpak podíl řádu na románské stavební proměněkostela sv. Benedikta, však nelze prokázat. Ba naopak: sev. loď byla ke staršímu kostelu přistavěnáv blíže neznámé době mezi vznikem prvotní románské kostelní lodi a zvýšením terénu navážkami.Po navýšení terénu následovala stavba jižního bočního prostoru. Výklad o založení jižní přístavbyv místě pokrytém nejen písčitým materiálem, ale i kamenitým odpadem ze stavby městské hradby(která ovšem nesestávala z valounů, nýbrž z lomového kamene: o. c., 37) vyžaduje přesmíru sofistikovanosti,jež by jej uvedla v soulad s prokázaným přizděním téže hradby k téže již stojící přístavbě.Ta zčásti zaujala prostor dříve sloužící k pohřbívání (o. c., 28), nyní již pokrytý mocnou navážkou.(Původ přemístěné zeminy v hloubeném městském příkopu je důvodně předpokládán i u dalšíhodokladu výrazného navýšení terénu, dokumentovaného Zd. Dragounem /1979, 39/ vně románskéhokostela sv. Martina ve zdi na Starém Městě pražském.)Existence opevnění prvního z měst pražských je kronikářským záznamem doložena k r. 1249 (srov. Dragoun1987, 42, 60). Z dobových zpráv ale nevyplývá, o jakou hradbu tehdy šlo. Vznik hlavní městské hradby v podoběpřes 2 m široké a přes 10 m vysoké kamenné zdi, nemluvě o jejích jednotlivých úsecích, není v rámci pokročiléfáze 13. stol. blíže datován. Přestože se zvyšuje pravděpodobnost teprve dodatečné přístavby hradebních věží(Razím – Zahradník 2006), čímž ztrácí hlavní oporu názor D. Líbala o výstavbě hlavní hradby v době vládyVáclava II. (např. Líbal 2001, 346; Líbal – Muk 1996, 116; srov. Dragoun 1987, 60; 2006, 73; Razím – Zahradník2006, zejm. 41–43, 62–63), stále schází důvod pro řazení zahájení, natožpak dokončení stavby hlavní městskéhradby do 30.–40. let 13. století. Nic nevíme ani o stáří či vývoji hradby slouživší Většímu Městu jako parkánováaojejím chronologickém poměru (popř. o poměru její linie) vůči hradbě hlavní. Varianta souběžné výstavbyhlavní i parkánové hradby hned v prvních letech opevňování města je i vzhledem k nákladnosti takového podnikuasi nejméně pravděpodobná. Sotva také mezi příkopem a (hlavní) hradbou zprvu zůstával jinak než příkopemnechráněný, u kostela sv. Benedikta 15 m široký pás (viz Ječný – Olmerová 1992, 37), teprve později z vnějšístrany uzavřený parkánovou zdí. V úvahu proto připadá i eventualita prvotního příkopu (včetně využití získanézeminy) a přímo nad ním vztyčené stavebně nenáročné hradby, jejíž linie se posléze, při patrně dlouhodobé výstavběmohutné hlavní městské hradby stala (třeba i od počátku zamýšlenou) linií parkánové zdi. Tato varianta,v jejímž rámci celý, i „po románsku“ rozšířený kostel sv. Benedikta zůstává v prvotní fázi opevňování Městapražského uvnitř ohrazeného prostoru, umožňuje mazat zdánlivé nesrovnalosti (srov. Dragoun 1987, 62) mezijednotlivými kroky konstrukce hradebního pásma a rozšíření kostela.V době vlády Václava I. vznikla i nedatovaná listina (CDB III.1, č. 58, s. 62; přibližně ji kladou editoři CDBkr. 1233, CIM k r. 1231), kterou Theutunici Pragenses, cives nostri získali nejen potvrzení výše zmíněných Soběslavovýchprivilegií, ale též svolení, aby držby získané koupí, vzetím do zástavy nebo darem od panovníkůdrželi po uplynutí lhůty tří let a tří dní jako svobodné vlastnictví. Privilegium zaručuje i osvobození uživatelůtakových nových majetků od některých dávek. Jde tedy zejména o pobídku k nákupu pozemků, a to s lákadlemznačných výhod, která současně diplomaticky nesnižovala nároky těch, kteří ji případně nevyužijí. Při lokalizacipotenciálních nových majetků listina hovoří o suburbio aovillis, nějaké Město pražské ostatně tehdy sotvamohlo být uvedeno. Svolení doprovozené podmínkou, z jejíhož naplnění právní status vlastníků teprve po letechvyplyne, chápeme jako zprávu o vytvoření předpokladů pro vznik jednotnými pravidly řízené obce svobodnýchvlastníků pozemků. Časově mu byly otevřeny možnosti právně sice neohraničené, prakticky však určené mírouzájmu koupěschopných. Vlastnická práva vůči pozemkům v prostoru pozůstalém mimo hradby Města pražskéhozůstávají nejasná.Ověřit nelze ani verše třč. Dalimila o zastávce dominikánů u kostela sv. Klimenta na Poříčí při jejich příchodudo Prahy ve 2. pol. 20. let 13. stol. (v datu se jednotlivé rukopisy různí) a o jejich brzkém přesunu ke kostelustejného zasvěcení u Juditina mostu. Podle Druhého pokračování Kosmovy kroniky přišli dominikáni do Prahyr. 1226, stavba dominikánského domu je v něm ale řazena také až do doby vlády Václava I. Snaha nemonastickýchkonventů o přesun z Poříčí do prostoru, který měly chránit městské hradby, jež ponechaly dřívější součástpravobřežní pražské zástavby mimo ochranu svou i městského práva, je nicméně zjevná (jak konstatuje početnáliteratura citující již W. W. Tomka). Výpovědi písemných pramenů rámcově odpovídají i poznatky archeologické,alespoň se tak zdá: mnohdy totiž postrádáme třeba jen odůvodnění prezentovaných závěrů, odvozovanýchpatrně vesměs od sekundárně uloženého materiálu v zásypech objektů.