Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

120JEÎEK –CHYTRÁâEK –LOJEK –PROKOPOVÁ: Kpre-historii dvou Mûst praÏsk˘chvsuvkou, a ony vici Theutunicorum hledal jinde. Lokalizaci de vico Teutonicorum (CDB II, č. 133, s. 124), použitouo čtyřicet let později pro pražské německé rytíře (a pak opakovaně a v různých podobách pro kostel sv. Petra),naopak vysvětloval jako označení odvozené až od jejich řádového domu na Poříčí (řád vstoupil do českých zemíchkolem přelomu 12. a 13. stol.). Přes podmíněnost této konstrukce je zřejmé, že i kdyby určitá práva německymluvící obyvatelé pražské aglomerace od některého ze Soběslavových předchůdců skutečně získali, s Poříčím jeprůkazně spojovat nemůžeme (srov. dále např. Kalina 1972, s lit.; Tomas 1984, 50). Soběslav však svou listinoupražským Němcům (pomiňme již, že pasáž o kostelu sv. Petra samozřejmě může být původní součástí textu)nově udělil i právo volit vlastního rychtáře a dosazovat kněze a upravil další právní otázky. Tyto nové – a zásadní– výsady naznačují, že Soběslavova listina není jen jedním z řady jinak nedochovaných dokumentů k dějinámpražských Němců. Její datace mimochodem odpovídá dosavadním archeologickým nálezům, dokládajícímintenzivní sídelní rozvoj prostoru Poříčí v pokročilé fázi 12. století.Přelomová léta v přelomovém stoletíKr. 1204 je doložen provoz špitálu německých rytířů (CDB II, č. 40, s. 36), bez lokalizace, nicméněpozdějšími prameny kladeného výlučně ke kostelu sv. Petra. Jak řád přišel k vlastnictví tohotokostela a jak zde byla řešena otázka farní správy laiků v 1. třetině 13. stol. (nejbližším kostelem bylsv. Kliment), nevíme (početné domněnky na toto oblíbené téma pražského dějepisu shrnuje Urban1991, 30–32). Začátkem r. 1233 řád prodal ecclesia … sancti Petri, in vico Tevtonicorum, i se svýmdosavadním domem, ve kterém tehdy bratři ještě sídlili (CDB III.1, č. 33, s. 32), královně-vdověKonstancii (CDB III.1, č. 30, s. 29). Uvažovala-li tehdy kupující Konstancia o zřízení kláštera cisterciaček(tj. monastické instituce) při kostele sv. Petra, jak to dokládají písemné prameny (zejm.CDB III.1, č. 31, s. 30), byla počátkem 30. let 13. stol. realizace panovnického záměru odloučitPoříčí od městského ruchu jistou věcí.Uplatněna ale byla druhá, již tehdy pro případ jiného umístění cisterciaček (Tišnov) také zvažovanávarianta. V souladu s ní Konstancia v r. 1235 věnovala majetky odkoupené od řádu německýchrytířů včetně kostela sv. Petra pražskému špitálu sv. Františka (CDB III.1, č. 103, s. 122). Ze špitálníhobratrstva vzápětí (r. 1237) vzešel nový řád křižovníků s červenou hvězdou, jimž bylo r. 1252 inecclesia sancti Petri in vico Teuthonicorum (CDB IV, č. 245, s. 423) potvrzeno právo nosit řádovýznak. Tou dobou však křižovníci už budovali své nové sídlo v hradbách Města pražského (FRB II,s. 290). Také záměrem německých rytířů bylo přesunout řádový dům do hradeb. Již ve 30. letech jimbyl udělen patronát kostela sv. Benedikta, ujmout se ho však z právních důvodů mohli až počátkem70. let, kdy byl také řád v držení kostela po peripetiích skutečně uveden (CDB V.2, č. 653, s. 281;č. 654, s. 282–283; Jan 1997, 28). Sídlo konventu u kostela sv. Benedikta je prvně doloženo k r. 1306(RBM II, č. 2098, s. 905–906).Přesto se v moderním dějepisu Prahy stalo takřka tradicí spojovat rozšíření románského kostelasv. Benedikta o dvě boční přístavby, zbudované rovněž z kvádříků, s přestěhováním konventuněmeckých rytířů. Doba vzniku ani vzájemný časový odstup obou přístaveb nejsou známy, podobnějako funkce jižní přístavby (na rozdíl od severní bez apsidy), důvodně pokládané za mladší (Ječný –Olmerová 1992, 36–37, 44–45). Obě přístavby už stály v době budování příslušné části hlavní hradbyMěsta pražského: vznik opevnění je obecně a odůvodněně řazen do 30.–40. let 13. stol. (přehledněDragoun 1987, s lit.). Dotyčné úseky hlavní hradby byly přizděny k vých. nárožím obou bočníchpřístaveb kostela (Ječný – Olmerová 1992, 37). Předpoklad o příchodu německých rytířů ke kostelusv. Benedikta ve 30./40. letech otevřel prostor dedukcím spojujícím ustavení a opevňování Městapražského, přesídlení konventu a dvoufázovou „přestavbu“ kostela zapojenou do právě budovanéměstské hradby (o. c., passim). Důležitou roli hrálo zjištění, že staveništěm jižní přístavby se stalterén navýšený v celém okolí kostela (snad kromě prostoru před záp. průčelím: o. c., 37–38, obr. nas. 34) o přibližně půl metru písčitými a štěrkovými navážkami; jižně od ústřední lodi na nich navícležela místy až 40 cm mocná vrstva valounů. Vysvětlení navážek bylo hledáno v zemině pocházejícíz hloubeného příkopu městského opevnění, původ valounů v odpadu ze stavby městské hradby(o. c., zejm. 34–37). Předpoklad o zahájení výstavby příslušného úseku městského opevnění předpoložením základů jižní přístavby kostela a poznatek o přizdění hradby k téže, již omítnuté budově