Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

112B¤EZINOVÁ –POPPOVÁ URBANOVÁ: Fragmenty textilu na bronzovém vûdru …Obr. 19. Mikroskopický snímek zvířecíhochlupu. Foto L. Fojtášek.Fig. 19. Microscopic shot of an animalhair.Infračervená spektra vzorků odebraných ze skaných nití (grafy 2–4) prokázala kombinaci celulózového(tzn. rostlinného) a proteinového (tzn. živočišného) vlákna, z databáze spekter byl jako nejpodobnějšíprotein vyhodnocen vzorek hedvábí. Ve vzorcích je patrná mineralizace vláken, převážněkontaminace sírany a křemičitany, tj. korozními produkty bronzu (Novotná 2008).Typ použité textilní suroviny u tkaniny s plátnovou vazbou a u skaných nití byl ověřen mikroskopickýmpozorováním vzorků vláken při 400násobném zvětšení na trinokulárním prosvětlovacím mikroskopuOlympus BX60. Šetrně odebrané mikroskopické vzorky vláken byly na dobu deseti minutvloženy do 10% roztoku Chelatonu a poté vloženy mezi podkladové a krycí sklíčko. Ve vzorcích z obousoustav nití tkaniny s plátnovou vazbou byla identifikována vlákna s výraznými kolénky, která jsoutypická pro surovinu rostlinného původu, nejpravděpodobněji lnu setého (obr. 15). Povrchová strukturavlákna byla výrazně poškozena silnou korozí, takže přesné vyhodnocení je obtížné.Ve vzorcích odebraných z několika míst skaných nití byly rozpoznány rovněž pozůstatky rostlinnýchvláken s výraznou strukturou kolének, které byly vyhodnoceny jako len setý. Pouze v jedinémvzorku bylo nalezeno korozí velmi silně poškozené vlákno (obr. 16), které může být interpretovánojako hedvábí; přítomnost většího počtu hedvábných vláken se prokázat nepodařilo.5.7. Zvířecí srstČetné pozůstatky chlupů ze zvířecí srsti se nacházejí na jedné polovině plochy vnějšího povrchuvědra a na vnitřní straně jeho stěn a dna (obr. 17). Dva výraznější shluky chlupů, oba o délce přibližně80 mm a šířce 60 mm, jsou soustředěny pod horním okrajem vědra, nevyskytují se však v ohybupod okrajem. Vzájemný vztah zbytků zvířecích chlupů a textilních výrobků (tkaniny s plátnovouvazbou a skaných nití) není určitelný: jejich pozůstatky se vyskytují na stejné ploše vědra, ale fragmentárnostpozůstatků nedovoluje sledování jejich navrstvení.Vzorky pro průzkum pozůstatků zvířecí srsti byly odebrány nedestruktivní metodou negativníhootisku do hmoty Mikrosil TM , která poskytla matrice (obr. 18) detailů reliéfu částí povrchu vědra.Zhotovené otisky byly analyzovány i fotografovány na elektronovém rastrovacím mikroskopu TescanVega 5136XM. Průzkumem zhotovených otisků bylo zjištěno, že na povrchu vědra je dochován fosilizovanýtrichologický materiál včetně uvolněných fragmentů, jejichž délka se pohybovala v rozmezí0,3–9,0 mm a šířka (tloušťka) v rozmezí 40–115 µm. V povrchové struktuře fosilizovaného trichologickéhomateriálu byly patrné kutikulární šupiny, přilehlé i odstávající, s nepravidelně zvlněnýmiokraji, s variabilní vzdáleností okrajů kutikulárních šupin. U některých tenčích chlupů byly pozoroványkutikulární šupiny s korunkovou konfigurací (obr. 19).Na základě zjištěné konfigurace kutikulárních šupin lze předpokládat, že se jedná o chlupy zvířecíhopůvodu. Bližší taxonomickou determinaci však nelze provést s ohledem na skutečnost, že sejedná o fragmentovaný fosilizovaný materiál, který neposkytuje dostatečné množství determinačníchmarkant (Eliášová – Fojtášek – Švarc 2008). Téměř totožný nález pochází z hrobu II z Marwedelu,kde na povrchu vědra typu Eggers 40 zůstala díky korozním procesům zachována změť chlupů, ježvšak nebyla blíže určována (Laux 1992, 353–354, Abb. 22).