PDF, 5 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

Aesculap akademieže v tuto chvíli je u indikovaných pacientůdomácí parenterální výživa hrazena z prostředkůveřejného zdravotního pojištění, a tovčetně nezbytných pomůcek. Větší problém jeparadoxně s financováním parenterální výživyv nemocnici – pro některá zařízení můžebýt z hlediska úhrad problém dostat pacientado stavu, kdy může jít domů a zbavit se závislostina hospitalizaci,“ dodal MUDr. Novák.Domácí parenterální výživa sice vyžadujeurčité náklady, ale v konečném důsledkuvychází levněji, než pokud by se podávalastabilizovaným pacientům v nemocnici.„U nás je to organizováno tak, že nemocnídocházejí do specializovaných nutričních ambulancípřidružených k jednotkám intenzivnímetabolické péče,“ vysvětlil MUDr. Novák.V evropském kontextu patří meziprůkopnické země Polsko a Velká BritánieProf. Alastair Forbes, Ph.D., z UniversityCollege London, uvedl: „Domácí parenterálnívýživa stále prochází progresivním vývojem.Ve Velké Británii s ní máme zkušenosti jižod konce 70. let minulého století. Nyní sevyužití domácí parenterální výživy rapidně posouvákupředu i v zemích, které s její aplikacízačaly později, protože je stále efektivnějšía bezpečnější. Máme více znalostí nejeno tom, jak domácí parenterální výživu aplikovat,ale i o tom, jak tuto péči organizovat.Kupříkladu dříve obávané poškození jater jednes díky poznatkům o možnosti kombinovatjednotlivé složky výživy velmi vzácné.“Prof. Alastair Forbes,předseda HPN Praha2013Zajímavé podle něj je, že rozvoj domácíparenterální výživy nezáleží ani tak na ekonomickésituaci v daných zemích, ale spíšena přístupu a tradici. Příkladem může býtsrovnání právě Polska a třeba Slovenska, kteréjsou na tom ekonomicky podobně – přesto jedomácí parenterální výživa v Polsku mnohemběžnější. Dostupnost domácí parenterální výživyse neliší jen mezi státy, ale i regionálně.Například ve Skotsku je i přes téměř identickýzdravotnický systém lépe organizována a vícepodporována než v Anglii. Ilustrativní mohoubýt třeba i rozdíly mezi severní a jižní Itálií.Domácí parenterální výživasice vyžaduje určité náklady,ale v konečném důsledkuvychází levněji, než pokud byse podávala stabilizovanýmpacientům v nemocnici.„V době, kdy jsem s medicínou začínal, jsmepacientovi s těžkou střevní nekrózou mohlinabídnout v podstatě jen morfinovou injekcia do několika hodin zemřel. Nyní jsme schopniprovést resekci a po nezbytné intenzivní péčia rehabilitaci pacienta poslat domů se zachovaloukvalitou života při využití domácíparenterální výživy. Pokud jde o délku života,může mít pacient téměř normální prognózu,“dodal prof. Forbes.Zásadní je zkušenost odborníka a edukacepacientaProf. Forbes hovořil také o bezpečnosti domácíparenterální výživy ve srovnání s nutričnípodporou podávanou v nemocnici:„Domnívám se, že v tomto ohledu je klíčováedukace pacienta nebo osoby, která se o nějbude starat. Obecně domácí parenterálnívýživu doporučujeme pouze nemocným,u nichž očekáváme, že tuto péči budouschopni zajistit oni sami nebo jejich blízcí.Na druhou stranu se nejedná o extrémněsložitou záležitost, důležitá je spíše vůle.“Podle doporučení ESPEN musí nemocnýdostávat konzistentní informace od jedinéosoby. Ukazuje se, že je podstatná právězkušenost zdravotníka, který pacienta s téměřnormální prognózou zaškoluje do používánídomácí parenterální výživy, stejně jako čas,který si na něj vyhradí. Na setkání AmericanSociety for Nutrition před dvěma roky bylaprezentována data jednoho velkého centra,které domácí parenterální výživu nabízí.U třiceti procent pacientů se do šesti měsícůrozvinula katetrová sepse.„To je na evropské poměry ohromné číslo,které nás vyloženě vyděsilo. Proto jsme septali, jak dlouho pacienta na domácí parenterálnívýživu připravují. Na naší klinice to totižstandardně trvá mezi třemi až šesti týdnyv závislosti na schopnostech nemocného.Ukázalo se, že američtí kolegové pacientyedukují pouze tři dny. Za tak krátkou dobu jeto ale téměř nemožné,“ zdůraznil prof. Forbess tím, že dostatek času na edukaci je tak významnýmpreventivním opatřením. S tím takésouvisí fakt, pro koho je domácí parenterálnívýživa vlastně určena.„Například u onkologických pacientů vyhledávámety, jejichž životní prognóza je delší nežtři měsíce. Nemá totiž smysl složitě edukovatpacienta a brát mu čas, který mu ještě zbývá,v případě, že to nebude vyváženo dostatečnědlouhým obdobím, kdy bude z domácí parenterálnívýživy profitovat. Na druhou stranuv době, kdy jsme s domácí parenterální výživouu onkologicky nemocných začínali, bylookolí skeptické. Někteří kolegové se dokoncedomnívali, že ‚nakrmením nádoru‘ pacientoviublížíme. Dnes již víme, že to není pravda.Řada pacientů s prognózou kolem šesti mě-15