You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Ročník 9Ijar/Sivan 5770Květen 20108Z obsahuTóra násvšechny sjednocuje 2Judaismuskontra nacismus 4Fiktivní rozhovors liberálním rabínem 6KrátceTóra, byť jsme ji dostali před více nežtřemi tisíciletími, je spolu se zapsanouústní tradicí (tora še-be-al pe) stáleaktuální a inspirativní pro všechny souvěrce,nalézající se na všech stupníchnáboženského cítění a vnímání, odortodoxních a chasidů až po reformnía rekonstruktivní.Rabín Daniel MayerKniha Rút, kterou si budeme čísto Šavuot, nám vypráví, jak seriozněa laskavě se Bóaz choval k Rút, což jesprávný způsob, jak by se měli Židéchovat. Přijměte tedy upřímně tentopřístup, vždy a nyní před Šavuot zejména.Nechť je nám to dobrým příkladempostoje ke gijuru.Rabín Moshe YehudaiBylo by pro mne asi jednodušší brátTóru doslova a neptat se, čím je a čím bymohla být pro současného člověka. Mělbych jen halachu a souhrn příkazů nebozákazů. Bylo by to možná pro mnefinančně, technicky či organizačněnáročnější, ale nemusel bych si klástotázky po podstatě a hledat na ně odpovědi…Dovedu si ale představit, že promnoho židů je tato cesta dobrá, a i jedinámožná. Problém je, když tato jedinámožná cesta pro někoho se stává jedinoumožnou cestou pro všechny.Michal SpevákPředseda vlády České republikyJan Fischer při projevu k účastníkůmslavnosti Dne nezávislosti Izraelefoto Milan Kalina➤DennezávislostiIzraelePříležitost k bilancivzájemných vztahů
Tóra nás všechny sjednocujea je naším společným dědictvímOd druhého dne Pesachu (31.3.) do pátého sivanu (18.5.) počítáme každý večer snopek k oběti podávání, který kdysi, kdyžještě stával Chrám, každoročně tam přinášeli po dni odpočinku, t. j. po prvním dni Pesachu – ספירת העומר (sfi rat ha-omer).Kořeny této tradice nalezneme ve třetíknize Mojžíšově 23,10–11 a 15–16.Těchto 49 dní neboli sedm týdnů bývaloobdobím, které se vyznačovalo zvýšenýmveselím, neboť spojovalo dva svátky, dvěיציאת מצרים – Pesach historické události.(jeci'at micrajim) – východ z Egypta, kdyse naši předci stali fyzicky svobodnými,a Šavuot – מתן תורה (matan tora) – darováníTóry, po jejímž přijetí se synové Izraelestali duchovně svobodnými. Lid shromážděnýpod horou Sinaj odpověděl jako jedněmiústy: „Budeme dělat všechno, o čem Hospodinmluvil – ונשמע “נעשה (na'ase ve-nišma,Ex 24,3). V těchto historických okamžicíchpanovala mezi lidmi taková jednota, které jižnikdy v budoucnu nebylo dosaženo. Jednotasynů Izraele, která se projevila během sinajskéhozjevení – מעמד הר סיני (ma'amad harsinaj), se stala ideálem pro další pokolení aždo dnešních dnů. Avšak ani synové Izraelepodle známého midraše z Pesikta Rabati21 nebyli prvními, jimž Hospodin nabídlsvé nebeské dílo, které, jak nás učí tradice,bylo Jím napsáno ještě před stvořením světa.Nejprve se Všemohoucí obrátil na Ezauovypotomky a ti Tóru odmítli vzhledem k přikázání„nezabiješ“, dále Hospodin nabídl TóruIzmaelovým potomkům, ti ji též odmítli, neboťje v ní přikázání „nepokradeš“. Teprvepotom se obrátil k synům Izraele a ti Tóru.נעשה ונשמע bezvýhradně přijali se slovyTóra, byť jsme ji dostali před více než třemitisíciletími, je spolu se zapsanou ústní tradicí– תורה שבעל פה (tora še-be-al pe) stáleaktuální a inspirativní pro všechny souvěrcenalézajících se na všech stupních náboženskéhocítění a vnímání, od ortodoxnícha chasidů až po reformní a rekonstruktivní.„Vy všichni stojíte dnes před Hospodinem,svým Bohem, vaši představitelé podlevašich kmenů, vaši starší, vaši správci,všichni izraelští mužové, vaše děti, vaše ženyi tvůj host (ger), který je ve tvém táboře,i tvůj drvoštěp a nosič vody...“ (Dt 29,9n).Odtud jednoznačně vyplývá, že slova Zákonanejsou určena pouze jakési duchovní elitěnebo světské aristokracii, ale všem synůmIzraele bez rozdílu postavení, věku a pohlaví.Vlastníkem duchovního odkazu Tóry jei ten nejchudší a nejníže na sociálním žebříčkustojící souvěrec. Dnes musíme doplnito slova: „Ať je Aškenáz nebo Sefard či novýpřistěhovalec.“Uri Urbach, spisovatel, publicista, novinářa též poslanec Knesetu za stranu Židovskýdům (dříve Nábožensko národní stranaMafdal – ,(מפד“ל velmi vtipně a aktuálněparafrázoval výše zmíněný midraš z PesiktaRabati 21:Když chtěl Všemohoucí, budiž požehnán,darovat Tóru Izraeli, přišel nejprvek ortodoxům a řekl jim: „Přijmete Tóru?“Oni mu odvětili: „Co je v ní napsáno?“ Řekljim: „Budeš milovat svého bližního jako sebesamého“ (Lv 19,18). Řekli mu: „Také frenky(sefardy)?“ Bůh odvětil: „Ano.“ Oni muřekli: „Nemůžeme přijmout Tóru. Do našichškol nevstoupí synové a dcery frenků, nebudemese s nimi mísit. Co je v Tóře ještěnapsáno?“ On jim řekl: „Milujte tedy proselytu“(Dt 10,19). Na to oni odvětili: „Také tyz Druckmannových a mizrachnických konverzí?“Hospodin řekl: „Ano.“ Odvětili mu:„V tom případě nemůžeme přijmout Tóru,ale co je v ní ještě napsáno?“ On jim odvětil:„Žena na sebe nevezme, co patří muži“ (Dt22,5). Zeptali se ho: „Je dovoleno ženám řídit?“Všemohoucí odvětil: „Ano.“ Oni na to:„Litujeme, ale to není cudné.“ Tak se Hospodinpřesvědčil, že ortodoxové nechtějí Tóru.Všemohoucí tedy nabídl Tóru šasnikům(členům sefardské náboženské strany Šasnapsáno?“ Ti se ho zeptali: „Co je v ní .(ש“סBůh odvětil: „Nebudeš brát úplatek“ (Ex23,8). Zeptali se ho: „Vztahuje se to na poslanceKnesetu, na nezasloužené výhody,na jmenování rodinných příslušníků do funkcedajanů a na obsazování rabínských úřadůza politickou podporu?“ Hospodin odvětil:„Ano.“ Řekli mu: „Bohužel, Tóru nemůžemepřijmout.“Všemohoucí tak nabídl Tóru mafdalnikům(členům Nábožensko národní strany)a ti se ho zeptali: „Co je v ní psáno?“ On jimodvětil: „Budeš je vštěpovat svým synům...když budeš uléhat nebo vstávat“ (Dt 6,8).Oni na to: „Také večer?“ Hospodin odvětil:„Ano.“ Mafdalnici odvětili: „V tom případěnemůžeme Tóru přijmout. Ve dne pracujemea večer je televize.“Hospodin se tedy rozhodl darovat Tórukonzervativním. Oni mu řekli: „Víru mámev srdci, nemůžeme přijmout Tóru“.Bůh tedy nabídl Tóru nezbožným. Ti semu řekli: „Šabat, kašrut? Nic pro nás, jdike zbožným.“Všemohoucí se obrátil na feministky. Tymu řekly: „Nebudeš se nazývat Všemohoucí,budiž požehnán, nýbrž Tvé jméno bude Všemohoucí,budiž požehnána.“Hospodin se tedy obrátil k reformním,ale pozdě – přišel po přijímacích hodinách.Tak se Všemohoucí vrátil opět k ortodoxůma ti se ho zeptali: „Kdo je tvůj rabín? Duchovnírada se již zaobírala textem?“Člověk, který nežije každodenní izraelskourealitu, se může nad Urbachovou parafrázívelmi dobře pobavit, neboť podobněby to jistě napsal i zesnulý humorista EfraimKishon.Bohužel, Urbachova varianta midrašenastavuje zrcadlo naší izraelsko-židovskéspolečnosti se všemi jejími antagonismy.Avšak to, co se odehrává v izraelském společenském„makrokosmu“, je obdobou „mikrokosmu“židovské společnosti v diaspoře.Podobně se dělíme na ty, kteří kráčejí „pravoucestou“, a na ostatní, zatím „tápající“,na přívržence jisté koncepce činnosti židovskékomunity a na její odpůrce, na podporovateleurčitého směru judaismu a na jehonesmiřitelné kritiky, na ty, kteří straní mladégeneraci, a na ty, kteří je kritizují, že svou pozornostdostatečně nevěnují lidem přeživšímholocaust. Mezi sebou se můžeme dělit ještěna „oberchóchemy“, tedy naučené mudrcea na „amhórecy“, tedy lid Tóry neznalý, tudížnestojící za pozornost, dle „oberchóchemů“.Nezapomeňme na Židy-ateisty, kteří se takéchtějí právem ve své obci projevit, neboťslovo „náboženská“ z jejího názvu dávnokamsi zmizelo. Není nutné zdůrazňovat existencimnoha kongregací a spolků, kterýchje snad víc než Židů (přiznávám nadsázku).Tak bychom mohli pokračovat ještě dále,aniž bychom se dotkli sociálního rozvrstveníčlenů komunity. To svědčí o skutečnosti, žei diasporní komunita je plná protikladů, rozporůa názorově rozpolcená. Občas si člověkvzpomene na anekdotu, že když se sejdoudva Židé, tak založí tři politické strany.V našem roce máme tři poutní svátky –(šaloš regalim) – Pesach, Šavuot שלש רגליםa Sukot.➤2 Květen 2010
židovský rok➤ O Pesachu čteme v hagadě o čtyřech synech,kteří se ptají na význam svátku, a mykaždému z nich – moudrému, hříšníkovi,naivnímu a tomu, který se ještě neumí zeptat,– odpovídáme na jejich otázku. Čtyřisynové představují čtyři povahově rozdílnéosoby, které se však sejdou na sederový večera všichni spolu s rodiči tvoří jednotné,byť názorově rozdílné společenství.Podobně o Sukot, kdy používáme čtyřidruhy rostlin ארבעת המינים) – arba'at ha-minim),z nichž etrog představuje lidi znajícíTóru a plnící její přikázání, lulav představujelidi znající Tóru, ale neplnící všechna jejípřikázání, myrta symbolizuje lidi neznajícíTóru, ale plnící její přikázání, a vrba představujelidi neznající Tóru a neplnící jejípřikázání. Dohromady jsou všichni svázániv jeden svazek, tj. přes svou různost jsou jednímnárodem a přes svou různost se jedenbez druhého neobejdou.O Šavuot, který je též Svátkem darováníTóry, si musíme uvědomit, že si nemůžemedovolit luxus dát zelenou našim emocím,antipatiím, našemu egu nebo ješitnosti a vytvořitsi každý „svůj Izrael“ a „svou obec“,v nichž jinak myslící či zevnějškem se odlišujícíjedinci a skupiny nebudou mít své místo.Proto naším vzorem má být právě o Šavuotvzpomínaný הר סיני ,מעמד kdy všichnipod horou Sinaj provolali jako jedněmi ústy:“נעשה ונשמע„◗ Rabín Daniel MayerIlustrace: www.puah.org.ilBejt Simcha srdečně zve na:SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ NOVÝCH PROSTORna adrese Maiselova 4, Praha 1:u příležitosti svátku LAG BA-OMER 5770neděle 2. května 2010 od 14 hodin14.00 – Zahájení a instalace mezuzy14.30 – koncert Dany Krausové s doprovodem (židovské hebrejskéa sefardské písně)15.30 – neformální povídání o svátku Lag ba-omer s pohoštěnímBejt Simcha srdečně zve na:přednášku prof. Michaela Meyera(Hebrew Union College, Cincinnati)v pátek 14. května 2010 od 19 hodin(po Kabalat šabat) v Bejt Simcha (Maiselova 4, Praha 1)„HLAS Z MINULOSTI, HLAS PRO SOUČASNOST –k 200. výročí narození Abrahama Geigera“Rabín Abraham Geiger, který žil v Německu v 19. století, patřil k duchovním otcůmreformního judaismu. Jeho myšlenky položily základy liberálního přístupu k židovskétradici. Přednáška se bude zabývat životem i dílem Abrahama Geigera i tím, nakolikzůstává jeho myšlenkový odkaz významným pro dnešní reformní judaismus.Bejt Simcha srdečně zve na:ŠABAT S RABÍNEM TOMÁŠEM KUČEROUsobota 29. května 2010 na Židovské obci(sál ve 3. patře), Maiselova 18, Praha 1Šachrit – ranní bohoslužba od 10.30 hodinŠiur – společné studium týdenního oddílu Tóry od 12 hodinPříspěvky ke společnému vegetariánsko-mléčnému obědu vítány.IV. REFORMNÍ ŠABATONse bude konat o víkendu 16.–18. července 2010.Rezervujte si termín. Bližší informace v příštím čísle <strong>Maskil</strong>u,na adrese reform@volny.cz nebo na telefonu 724 027 929.Program Bejt SimchaKvěten 2010NEDĚLE 2. KVĚTNAod 14 hodinSlavnostní otevřenínových prostor(viz pozvánka na této straně)SOBOTA 8. KVĚTNAod 18 hodinStudiumMaimonidova Mišně Tora(r. Yehudai, K. Goldmann),se’udat šlišit a havdalaPÁTEK 14. KVĚTNAod 19 hodin (po Kabalat šabat)Přednáška profesora MichaelaMeyera: „Hlas z minulosti, hlas prosoučasnost – k 200. výročí narozeníAbrahama Geigera“SOBOTA 15. KVĚTNAod 10.30 hodinŠachrit – ranní bohoslužbaa studium Maimonidova Mišne Tora(r. Yehudai, K. Goldmann)ÚTERÝ 18. KVĚTNAod 18 hodinŠavuot: maariv – večerníbohoslužba a studiumSOBOTA 29. KVĚTNAod 10.30 hodinna Židovské obci (3. patro)Šachrit – ranní bohoslužbaa studium s rabínemTomášem KučerouPRAVIDELNÉ AKCESérie přednášek o neortodoxnímjudaismu (r. Yehudai) každé úterýod 18.30 hodinIvrit – konverzační hodiny moderníhebrejštiny s rabínem Yehudaiemkaždou středu od 18.30 hodinKabalat šabat každý pátek od 18 hodin,po bohoslužbě následuje studiumtýdenního oddílu Tóry s rabínemYehudaiem.Bejt Simchana nové adreseMaiselova 4, 110 00 Praha 1Telefon: 724 027 929E-mail: kehila@bejtsimcha.czWeb: www.bejtsimcha.czIjar/Sivan 5770JAK ZÍSKÁVAT MASKIL? a) v elektronické podobě na www.maskil.czb) v tištěné podobě za cenu poštovného a balného; pošlete, prosím, svoji žádost na adresu Bejt Simcha, Maiselova 4, 110 00 Praha 1, telefon:724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz; výše poštovného a balného je v ČR minimálně 250 Kč ročně; uvedený obnos nám laskavězašlete složenkou nebo na bankovní účet číslo: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol je 88888 (5x8), v popisu platbyuveďte, prosím, své jméno.3
V sobotu 17. dubna t. r. jsme oslavili tzv. šabat komemijut, šabat spojený s izraelským Dnem nezávislosti.Čtenářům nabízíme přepis přednášky, kterou při té příležitosti pronesl v Bejt Simcha rabín Moshe Yehudai.Judaismusversusnacismusprostředky a cíleZamyšlení pro šabat mezi Jom ha-šoa a Jom ha-acmaut –šabat komemijutRád bych se s vámi podělil o dva obrázky z minulého týdne.V neděli jsme se na náměstí Míru zúčastnili pietního aktu, přiněmž se veřejně četla jména obětí holocaustu. Jaký kontrast mezijménem náměstí a oněmi událostmi.V tu chvíli jsem si uvědomil, že je to poprvé, kdy žijeme (ne jakoturisté) v zemi, která byla okupována nacisty, a že kdybychom tu žili tenkrát,jednalo by se s námi stejně jako s miliónem a půl jiných židovskýchdětí, které byly zavražděny v období šoa.Šoa byla světovou, nikoliv pouze židovskoukatastrofou, i když pochopitelněze židovského pohledu byla mnohem specifičtější– kvantita mění podstatu věci.Izraelský spisovatel Yechiel Dinur, zvaný„Kacetnik“, který sám přežil Osvětim,řekl, že se to stalo „na jiné planetě“. Někteřítvrdí, že šlo o natolik výjimečnou a ojedinělouudálost, že se z ní ani není možnénijak poučit. Já tento názor nepřijímám.Je pravda, že šoa byla naprosto specifická,jednak kvůli industrializovanémuprovedení vraždění, jednak v tom, že vyhlazeníŽidů, Romů či dalších z rasistickýchdůvodů bylo cílem, ne jako v případěvražedných teroristických útoků, kdeje zabíjení prostředkem k dosažení jinýchcílů. Ale i když byla šoa zcela výjimečná,došlo k ní v naší historii, nikoliv mimo ni.Co se tedy můžeme ze šoa naučit? Rabín Moshe YehudaiJen ve 20. století byly zavražděny desítkymiliónů lidí, a to mimochodem hlavně v režimech, v jejichž čelestáli čtyři ateističtí vůdci: Pol Pot, Mao, Stalin a Hitler.Možná ponaučení jsou mnohá, ale my si povíme nejprve o těchnáboženských. Hlavní náboženský problém v této souvislosti je součástíobecnější otázky existence negativní reality ve světě stvořenémBohem, jíž se nyní budeme zabývat.Mnozí se ptají: Kde byl tehdy Bůh? Jiní zase říkají, že to nemůžemepochopit, neboť, jak již bylo řečeno, se jedná o událost tak výjimečnou!Anebo: Kdo jsme, abychom chápali cesty Boží? Anebo:Bůh skryl svou tvář הסתר פנים) – hester panim). Všechny tyto odpovědijsou příliš jednoduché a já je nemohu přijmout.Ale existují ještě jiné odpovědi, které musíme podle mého názorujednoznačně odmítnout. Jsou to ty odpovědi, které tvrdí, že šoa bylatrestem. Pokud by to tak bylo, co potom bylo hříchem? A i zde existujírůzné a navzájem si odporující odpovědi: sekularismus, sionismus,anti-sionismus. Tyto odpovědi, které jsou typickou ukázkou theo dicea– snahy ospravedlnit za všech okolností Boha, jsou nepřijatelnéhned z několika důvodů. Za prvé – pokud bylo šoa trestem Božím,znamenalo by to, že Hitler byl Jeho poslem. Jaké rouhání! Jaký chilulha-šem! Za druhé – milióny obětí šoa byli ultraortodoxní Židé, včetněvelké části z toho půldruhého miliónu nevinných dětí, které si nemohlyvybrat, zda zůstat v Evropě (jak vyzývali někteří významní chasidštírabíni), nebo utéct do Palestiny či jiných zemí, zda být ortodoxnínebo sekulární! Jaký by to dávalo smysl?A za třetí – podle liberálně-rekonstruktivníhopohledu jsou teorie o trestuodvozeny z nemožné teologické hypotézy.V klasické teologii má Bůh tři hlavníatributy: 1. Je milosrdný a soucitný. 2. Jevševědoucí – zná všechno minulé, přítomnéi budoucí. 3. Je všemohoucí.Tváří v tvář tak ohromným katastrofámve světě, ať již přírodním – zemětřesení,povodně, sopečné erupce (jenza minulý týden došlo k podobným událostemna Islandu, v Číně a v Indii), nebotěm, které způsobují lidé – zločinnost,terorismus, války, jak by mohl být Bůhzároveň všemohoucí a zároveň milosrdný?Buď je všemohoucí, ale potom pokuddovolí, aby se všechny tyto tragédieděly nebo je snad dokonce působí, by byltak zlý, že bych nemohl takového Bohauctívat! Anebo je milosrdný, ale nenívšemohoucí. A to je přesně to, čemu věřímjá. Jak jsem již mnohokrát vysvětloval,Bůh je zdrojem, prapůvodcem veškeré přírody a přírodníchzákonů. Ale může působit POUZE v rámci těchto zákonů. NEMŮŽEdělat zázraky a NEMOHL zachránit Židy před šoa!Všechny lidské bytosti byly stvořeny se svobodnou vůlí a sedvěma schopnostmi (i když v různé míře) – schopností poznávánía schopností etického chování. Lidstvo udělalo velký pokrok v oblastipoznávání, máme znalosti na to, abychom dokázali bojovat s mnohanegativními jevy, s mnoha přírodními katastrofami, i když samozřejměne se všemi. Bohužel pokud jde o tu druhou schopnost, etickéjednání, je náš pokrok mnohem pomalejší. A to je příčina zla způsobovanéholidskými bytostmi, nikoliv lhostejnost nebo zlá vůle Boží.Nicméně Bůh přesto JEDNAL. Působil v srdcích všech těch chasidejumot ha-olam, „spravedlivých mezi národy“, kteří se snažili pomáhatpronásledovaným Židům, a byl také v srdcích všech těch, kteřípřežili onu obrovskou katastrofu a dokázali si v sobě uchovat obrazBoží. Tito lidé byli skutečnými hrdiny!➤4 Květen 2010
téma➤ Jaké další poučení si mohou Židé vzít ze šoa?Antisemitismus jakožto součást obecnějšího jevu xenofobie, nenávistik těm, kdo jsou jiní, je velmi starý. Výjimečnost nacismuspočívala v jeho rasistické motivaci. Hlavním a konečným cílem nacistůve vztahu k Židům bylo zbavit se jich (nejprve prostřednictvímvyhnání, později vyhlazení) kvůli jejich původu, jejich rase. Nacistése nesnažili „napravit“ jejich chování či změnit jejich nábožensképřesvědčení.Významný reformní myslitel Emil Fackenheim, sám přeživší šoa,je autorem slavného výroku, že navíc k 613 tradičním micvot musímepo šoa přidat 614. micvu, a tou je povinnost uchovat navěky existencižidovského lidu. To bude ta nejlepší odpověď Hitlerovi. Ale jak tonejlépe zajistit? A jaký smysl má mít toto přežití?Druhý obrázek, který mi z tohoto týdne utkvěl v paměti, je synagogana Smíchově na Andělu, kde od minulého týdne žijeme. Nadvchodem do synagogy, jedné z mnoha, která již neslouží svémupůvodnímu účelu, je hebrejský nápis, v němž je typicky židovskýmzpůsobem zakódován údaj o tom, kdy byla budova postavena:– Ne mocí ani silou, nýbrž ‘לא בחיל ולא בכח כי אם ברוחי אמר ה (לפק).mým duchem, praví Hospodin (Zacharjáš 4:6).Toto je vrchol haftary, která se čte o Chanuka, svátku světel. To jezajímavé, protože vrcholem haftary na dnešní den, Jom ha-acmaut nebo– והלכו גויים לאורך ומלכים לנוגה זרחך výrok: šabat, který mu předchází, jeK tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde(Izajáš 60:3).A nyní bych rád obrátil vaši pozornost k následujícímu zajímavémusymbolismu: chanukija je založena na popisu menoryv knize Exodus 25:31-40, která je rovněž předobrazem poněkudodlišné menory v knize Zacharjáš. Tato menora se stala znakemStátu Izrael. A toto je poučení, které si z tohoto symbolismuberu já: Židovský národ byl vyvolen Bohem, nikoliv k většímprivilegiím (Ámos 3), ale k větší zodpovědnosti, aby byl Jehoposlem mezi národy, aby národům přinesl Jeho světlo, v němžbudou kráčet. A co je tím světlem? Duch Boží, přesný opakmoci a síly.Moc a síla byly jádrem nacistické teorie i praxe. Nacismus byl tímnejbrutálnějším, nejnásilnějším hnutím v dějinách, byl dokonalýmzlem. Duch Boží je milosrdenství a soucit, dokonalé dobro, a to jeposelstvím judaismu.Téměř všechna hnutí, ať již náboženská, národní nebo společenská,využívala ve svém boji násilí, a ani sionistické hnutí a Izrael nebylyvýjimkou, ale žádné jiné hnutí či žádný jiný stát neužíval násilítak brutálním způsobem jako nacismus.Hlavním poučením ze šoa, které bychom podle mého názoru mělivyvodit z poznání absolutního zla, by mělo být prosazování vize dokonaléhodobra.To se nyní možná zdá jako velmi vzdálené realitě, neboť StátIzrael v současné době užívá mnoho síly a nezdá se vždy být ideálnímpředobrazem země dodržující lidská práva, ale já věřím,a směřují k tomu i moje modlitby o Jom ha-acmaut, že jednohodne bude Izrael jako pravý židovský stát, přinášející světlo národům,příkladem pro všechny země světa, příkladem nejdemokratičtější,nejmírumilovnější a nejpokrokovější země, zachovávajícílidská práva.To je 615. micva, kterou bychom měli dodržovat následněpo výše zmíněném 614. přikázání, totiž aby ona existence židovskéhonároda nebyla existencí samoúčelnou, ale aby existoval protento vznešený cíl. Jenom tak naplní židovský stát, Stát Izrael, svéposlání ve světě.Teprve tehdy, až budou Židé žít svobodným, plným a smysluplnýmživotem, ať již na Andělu, na náměstí Míru, v Berlíně nebov Jeruzalémě, a až bude Izrael skutečným světlem pro národy, pakbudeme vědět, že Hitler a nacismus byli úplně rozdrceni. To budekonečné vítězství nad absolutním zlem. Amen.◗ Rabín Moshe YehudaiPřeložila Kateřina WeberováPRAVIDELNÉ AKCE S RABÍNEMMOSHE YEHUDAIEM(Rozpis platný do konce měsíce června 2010)každé úterý v 18.30 hodin:Série přednášeko neortodoxním judaismu(kromě úterý 18. 5., kdy budeme slavit Šavuot)každou středu v 18.30 hodin:Ivrit – hodiny konverzacev moderní hebrejštině(dva stupně pokročilosti, kromě rabína vyučuje i jehomanželka Atara Yehudai)každý pátek v 18 hodin:Kabalat šabat; po bohoslužbě následujestudium týdenníhooddílu Tóry (parašat ha-šavua)Všechny akce probíhají v prostorách Bejt Simcha(Maiselova 4, Praha 1). Tlumočení do češtiny zajištěno. Dalšíakce najdete v programu Bejt Simcha a na pozvánkách na str. 3.Rabín Moshe Yehudai je rovněž k dispozici zájemcům o individuálníkonzultace, výuku, radu (například v otázce konverze). Kontaktovat jejmůžete na e-mailové adrese m807ym@yahoo.com nebo natelefonu 608 331 767. Komunikuje hebrejsky a anglicky. Pokudbyste se chtěli na rabína obrátit, ale neovládáte ani jeden z těchtojazyků, kontaktujte Bejt Simcha, rádi vám setkání zprostředkujeme.Ijar/Sivan 5770 5
Fiktivní rozhovors liberálním rabínem,který vedl ve svých představách Michal SpevákPane rabíne, blíží se volby ve zdejší židovské obci. Mnoho lidí se zajímá o možnost praktikovat zde různé směry judaismu.Vy jste liberální rabín, jste tedy spojen se směrem, který mnohé tradiční židy dráždí a mnoha nepoučeným vytváříiluzorní očekávání. Liberální směr v této obci není oficiálně ukotven, nicméně zde existuje velká skupina jeho aktivníchpříznivců. Náš rozhovor by měl vaším prostřednictvím přiblížit základní specifika a pozice liberálního směru.Hlavně ta, která jsou často mylně chápána nebo mylně vykládána.Jaký je rozdíl mezi liberálním, reformnímči progresivním judaismem?Jsou to prakticky synonyma. Až na Angliijsou tyto směry obsahem totožné. Všechnyjsou sdružené pod jednu celosvětovou organizaci,která používá název progresivní.Když budu aplikovat obecně chápanépojmy jako liberální nebo reformní nanábožensky ucelený komplex judaismu,jako bych viděl bezbřehou tolerancive výkladu nebo snad dokoncepřevracení ustálených hodnot judaismuhlavou dolů. Jak lze tedy tytopojmy chápat ve vztahu k judaismu?Ano, to bývá časté matení. Judaismus mádvě hlavní části, formu – rituály, a její obsah –etiku. To první reprezentuje vlastní religiozita,pro zjednodušení tomu říkejme obřad. Todruhé je pak vlastní prožitek a jeho vyústěnív poučení pro konkrétní židovský život.Liberální pak je chápán ve smyslu vlastního,svobodného a odpovědného hledáníodpovědí na výzvy současnosti. V žádnémpřípadě tedy neznamená lhostejnost neborozvolněnost. Pojem reformní pak lze přiblížitjako zkoumání formy a jejího obsahu,a hledání jejich souladu. Tedy starší forměmůžu dát současný obsah.Židovské modlitby, svátky a jejichobřady jsou vlastně ustáleným sledemodkazů, které nám něco připomínají, poučují,nabádají, varují a vysvětlují… Co námpřipomínají, o čem poučují a před čímvarují, je pak na každém židovi, jak takovézjištění zapracuje do svého uvažovánía života. Studujeme, diskutujeme, hledámesoučasné odpovědi na staré otázky a takéstaré odpovědi na nové otázky. Je to neustálýproces, kterým můžeme dávné tradice předatsoučasníkům.Zdá se, že judaismus je pro vás přímobadatelská činnost. Nebylo by jednoduššíse držet zažitého pojetí judaismunapříklad poloviny devatenáctéhostoletí?Bylo by pro mne asi jednodušší brát Tórudoslova a neptat se, čím je a čím by mohla býtpro současného člověka. Měl bych jen halachua souhrn příkazů nebo zákazů. Bylo by tomožná pro mne finančně, technicky či organizačněnáročnější, ale nemusel bych si klástotázky po podstatě a hledat na ně odpovědi…Dovedu si ale představit, že pro mnoho židůje tato cesta dobrá, a i jediná možná. Problémje, když tato jediná možná cesta pro někohose stává jedinou možnou cestou pro všechny.Jen bych upřesnil, že v polovině devatenáctéhostoletí už dávno existovaly reformnísměry v judaismu, které započalo rozvíjetžidovské osvícenství, haskala. Hlavně v průmyslovýchoblastech západní a středníEvropy, kde obecná úroveň vzdělání židůbyla vyšší, již tehdy tyto směry dokoncepřevažovaly.Zmínil jste halachu – židovský zákon.Znamená to, že pro vás halachaneplatí?Halacha je pro nás jedním ze základnícha nejdůležitějších pramenů studia. Uvědommesi však, kdy a jak vznikala a vznikla.Fiktivní korespondence čifiktivní rozhovor je v dějináchliteratury poměrně častá metoda,kterou autor volí, aby se dopátralza pomoci vymyšlené, ale takéreálné (ale již nežijící osobnosti)odpovědi na závažné otázky, kteréživot přináší. Je to legitimnízpůsob, jak sdělovat atraktivnímzpůsobem určité názory, hlediskaa stanoviska.Nyní dostáváte do rukou druhoučást miniseriálu – fiktivní rozhovors liberálním rabínem, který vedl vesvých představách Michal Spevák.Autor nastoluje důležité otázkya hledá řešení palčivých problémůspojených s budoucímsměřováním židovské obce.Jednou z inspirací rozhovoru jsoui diskusní večery na obci.Milan KalinaMy proto používáme termín post-halacha.Mluvíme o posthalachické době a jejímvztahu k modernitě.Halacha je striktní zákon, posthalacha jenapětím mezi halachoua modernitou. Jetedy nutné provádětkvalifikovanouvolbu.K tomu ale musíme nejdřívetu halachu znát. Napětí vždyvyústí v nějaké ano, nebo ne.Když halacha říká ano, a výsledkemvolby je ne, vzniká onen rozpor.Mnoho lidí však zjednodušeně vidí jen toano nebo ne, a nevidí ten proces kvalifikovanévolby.Jaká je úloha rabína v liberálníkomunitě, jestliže má každý židtakovou volnost v interpretacitradic?Liberální rabín řeší jinou strukturuotázek, než je mnohde obvyklé.V reformní nebo liberální komunitě lzes rabínem diskutovat, ale pak udělatvlastní rozhodnutí a nést i důsledkysvých činů. Jde tedy spíše o pastorální,osobní rozhovory natéma života konkrétních jednotlivců.Liberální liturgie jeu rituálních textů víceči méně pozměněna.Jedná se zjevněo snahu řešit nesouladpsaného a myšleného.Nicméně i tak přetrvajílogické rozpory v takovémtotextu. Nevzdaluje se tím liberálníjudaismus od společnéhozákladu, neztrácí se tak jednotícísmysl židovské liturgie?Liberální judaismus si vytváří svojenárodní verze liturgických textů. Ortodoxnížid najde třeba v Japonsku stejnou amidu jako ➤6 Květen 2010
ozhovor➤ doma, nikoli však liberální žid. Když uznáteprávo na změnu, tak musíte uznat i právo namíru těchto změn. Samozřejmě když čtu text,mohu mít své vlastní představy o obsahua významu těch slov. Tak tomu ale je napříkladi u moderní ortodoxie, kdy se napříkladmodlí za obnovení Chrámu, který však většinastejně nechce. My se chceme, po společnémusnesení, v liturgickém textu vymezitu nejobecnějších věcí tak, aby byly v souladus obsahem modliteb. Nicméně je zde patrnénebezpečí začátku změn, jejichž konec nemůžemedohlédnout. Obě cesty mají svá rizika.Záleží na jednotlivci, kterou si zvolí.Je možné, že i do liberální synagogy sinosí někteří členové ortodoxní sidury.Opačně si to nedovedu představit. To je příkladsvobody reformního židovství. Mnozíreformní dokonce i nosí celý den na těle talitkatan. Zajímavé je, že v současnosti můžemesledovat značný příklon liberálního židovstvík tradičním rituálům i textům.Máme mnoho talmudických příběhůo tom, jak i v minulosti okolnosti a tlak modernitypřinutily židy modifikovat tradici,protože do té doby tradiční přístup se stalneudržitelným. Mohl bych uvést řadupříkladů.Domníváte se, že by v rámcijednoho města nebo regionumohla existovat obecpro všechny,společnápropříznivce různýchsměrů judaismu?Nebo bybylo lepšína takovémteritoriu zříditvíce obcí podle jejich zaměření?Židovskou obec vnímám jako jedno tělomnoha tváří. Každý, kdo patří k židovství,by se v obci měl najít. Vezměte si starobyléměsto, vidíte zde mnoho stavebníchslohů. Každému se líbí jiný, ale tvoříharmonický celek. Komu by se líbilles paneláků nebo kasárna…?Samozřejmě, synagogy, modlitebnya další religiózní aspekty bysi musel řešit každý rabín dlesvého zaměření. Nicméně obec byměla poskytovat servis všem bezrozdílu, je to především kulturníinstituce a musí nabídnout něco provšechny. V západních zemích, alenapříklad i v Polsku, s úspěchem fungujítakzvaná židovská společenská centra,která zastřešují jako obec všechny.Když říkáte „bez rozdílu“ nebo „zastřešujívšechny“, určitě vidíte nějakýlimit. Nebo patří podle vás k židovstvíkaždý, kdo si to o sobě myslí?Podle mého patří k židovství každý, kdomá evidentní židovské kořeny nebo k židovstvíkonvertoval. Aby se udělalo i vstřícnégesto vůči smíšeným manželstvím, jsou smíšenérodiny registrovány v obci jako celek,i když pouze židovský partner má rituálnía volební právo. Obec zajišťuje integraci dětíze smíšených manželství do života obce. Jeto osvědčený způsob, jak být otevřený, a přitomvytvářet dobrý základ pro židovskouvýchovu dětí a mládeže.Jak by podle vás ale pak fungovalytak samozřejmé náležitosti životažidovské komunity, jakými jsousvatby, obřízky, pohřby, společné stravování,péče o staré lidi a podobně?Svatby, obřízky a věci spojené s individuálníidentifikací žida s nějakým směrem byměly být řešeny ve spolupráci s konkrétnímrabínem zvoleného směru. Obřízka neděláhalachického žida židem. Avšak symbol barmicva by bez obřízky nedával moc smysl.Jinak hřbitov je ve vlastnictví komunity,obce. Záleží na tom, jak jsou pojata a definovánapráva členů ve stanovách. Komunitaa její vedení ve spolupráci s rabínem pakřeší, kdo může být na židovském hřbitověpohřben. Pokud je to neortodoxní komunita,tak i nežidovský partner židovského členazde může být pohřben. Když je napříkladnapsáno ve stanovách, že hřbitov je pro našežidovské členy a nežidovské partnery našichčlenů, je jasné, kdo zde může být pohřbený.Samozřejmě u nežidovských partnerů by pakbyla alternativní židovská liturgie a nemohlby zde být obřad ani symboly jiné víry.Péče o starší členy je významným aspektemnejen sociálním, ale především etickým.V neposlední řadě je to významný příkladpro výchovu dětí a mládeže v životě komunity.Musí být tedy jednou z prvořadých snahobce, aby udržela seniory v kontaktu s komunitoua co nejvíce je zapojila do vlastníchaktivit. V tomto ohledu, myslím, vůbecnezáleží na směru judaismu.Co se týče společného stravování, bývázvykem v integrovaných komunitách svěřittuto stránku života obce těm, kdo jsou nejnáročnější.Bývá to zpravidla ortodoxní rabíntakové obce, kdo dohlíží nad kašrutem společnéhostravování.Když už jste se dotkl kašrutu, jaký mávýznam v liberální židovské komunitě?Systém kašrutu jsou stupně pomyslnépyramidy. Je zde patrný nějaký základ,například tabu – pojídání vepřového, který jepro všechny. Čím výše v pyramidě jdeme,setkáváme se s většími praktickými problémya menší pravděpodobností ji zdolat.Moderní přístup je, že si každý žid má býtvědom stupňů – schodů oné pomyslné pyramidya experimentovat s dosažením či opuštěnímjejích určitých stupňů. Pokud ale židpojídá například vepřové, zaječí nebo králičímaso, nachází se už bezesporu mimo systémkašrutu.Druhým stupněm by mohly být napříkladmořské plody, které nikdy nebyly součástítradičního myšlení. Dalším stupněm bymohlo být nejedení masa, které je sice přípustné,ale nemá hechšer – osvědčení o rituálníčistotě. Následoval by třeba stupeň,kdy žid zvažuje, zda může míchat masos mlékem. A například vegetariánská stravase nachází asi někde uprostřed této pyramidy,pokud se nejí sýr. Velmi vysokým stupněmkašrutu by pak mohlo být, zda pít ne-košervíno. Nemá to totiž už nic společného se zvířecímiprodukty, takže jde už spíše o abstraktníhistorický koncept. Například užproto, že nevařené košer víno otevřené ne--židem se stává automaticky ne-košer.Zmínil jste konverze k judaismu, jakje progresivní judaismus řeší?Co se týče gijuru – konverzí, tak u lidíbez židovských kořenů se vyžaduje přípravazavršená řádnou konverzí (včetně mikve a umužů obřízky). Pokud někdo má židovskýpůvod po otci a chce být akceptován jakožid, absolvuje takzvané vyjasnění statutu. Toje pohovor před bejt dinem – rabínským soudem,kterému zpravidla předchází jistá příprava.Po vyjasnění statutu soud vydá žadateliosvědčení. Ale například u potomků jenžidovských matek, kteří nebyli vychovánijako židé, by bylo spravedlivé, aby prodělaliobdobný kurz také.To se týká především přístupu v Evropě,po šoa. Například v USA je v případě dětížidovského otce, které prodělaly židovskouvýchovu a dostaly se až k bar nebo batmicva,tato veřejná akce považována za gijur.A jsou takové liberální konverzeakceptovány Státem Izrael?Neortodoxní konverze jsou pro StátIzrael přijatelné, nikoli však pro vrchní rabinát,který má ortodoxní zaměření a v současnédobě asi dokonce už i ultraortodoxní.Je to přetrvávající rozpor mezi státema vrchním rabinátem. Jinak centrála progresivníchsměrů (WUPJ) sídlí v Jeruzaléměa je partnerem Státu Izrael.Jaký je vztah mezi hlavními proudyv judaismu? Uznávají se rabíni všechsměrů navzájem?Neortodoxní židovství, zastoupené konzervativníma progresivním směrem, se mezisebou navzájem uznává. Tyto směry reprezentujeasi 70 % židů. Ortodoxní židovství,ke kterému se hlásí asi 20 % židů, neuznávájiné platformy.Jaký je váš vztah k židovské ortodoxii?Uctivý.Děkuji za rozhovor.◗ Michal SpevákIlustrace: Lucie LomováIjar/Sivan 57707
odinačtení pro děti a jejich rodičePŘÍBĚHY ŠAVUOTZÁRUKAZatímco se Izraelité pod Sinají chystali na přijetí Tóry, Mojžíš sesám vydal nahoru. Tak mu Hospodin nařídil: „Shromáždi všechenlid, ale nejprve promluv s izraelskými ženami. Nechť naslouchajímému učení a přijmou je ve svých srdcích. Pokud se tak stane,pomůžou pak i svým mužům učit jejich děti kráčet po stezkáchTóry. Teprve potom promluvíš také k mužům a naučíš je všemu, cojsem ti předal. Ani slovíčko nesmíš vynechat.“Mojžíš potom sestoupil z hory Sinaj a mluvil k lidu izraelskémupřesně tak, jak mu Hospodin nařídil. Když pak Mojžíš skončil, všichnijednohlasně zvolali: „Vše, co námBůh nařídil, s radostí vykonáme.“Pak se Bůh zeptal: „Jakou nabízítezáruku, že skutečně dodržíteslovo? Protože vám nemůžu Tórudát, pokud nebudete mít spolehlivéručitele.“„Naši svatí patriarchové, Abraham,Izák a Jákob, budou našimiručiteli!“ zvolal lid v odpověď.Všemohoucí však odvětil: „Ne,musíte mít jiné ručitele. ProtožeAbraham zpochybňoval mojeslovo, když se ptal: ‚Podle čehopoznám, že dostanu zemi kenaánskou?‘A Izák miloval Ezaua, kterýmě nenáviděl. A Jákob, když se dostal do potíží, prohlásil: ‚Mástezka je skryta před Hospodinem.‘ A proto musíte mít lepší ručitele,než jsou ti tři.“Lid izraelský to chvíli zvažoval a potom odpověděl: „Přijmešjako záruku, že opravdu budeme zachovávat Tvoji Tóru, naše děti,které se mají teprve narodit?“„Vaše děti jsou pro mě skutečně tou nejlepší zárukou. Vašinabídku rád přijímám!“A lid zvolal: „Upřímně slibujeme, že budeme studovat Tórua učit jí naši děti tak, aby ony ji zase mohly předávat svým dětema ty zase dál a tak až navěky.“„Vaše slova mě velmi potěšila,“ odpověděl Všemohoucí, „a nyníbudu sledovat i vaše skutky.“NEJLEPŠÍ ZBOŽÍZdysi žil v římské říši moudrý mladík jménem Onkelos. Pocházelze zámožné a vlivné rodiny, byl synovcem císaře Hadriána.Onkelos byl také velmi vzdělaný, studoval i různá náboženství. Nejvícejej zaujalo židovství. Pro mladíka z přední římské rodiny alenebylo možné stýkat se veřejně se Židy a studovat jejich učení.Onkelos přemýšlel, jak to zařídit a získat svolení svého mocnéhostrýčka, který do něj vkládal velké naděje, že se jednoho dne stanejeho nástupcem. Nakonec vymyslel plán. Navštívil císaře Hadriánaa svěřil se mu, že by se chtěl vydat na cesty a věnoval se nějakémuobchodu. Hadrián mu jeho plán schválil a dokonce nabídl i pomocdo začátku – své peníze a radu: „Musíš najít takové zboží, jehožcenu dosud lidé neznají, a proto se prodává lacino. Nakup to zbožía počkej, až jeho cena stoupne.“Onkelos se vskutku vydal na cestu – do Izraele, kde se pustil dostudia Tóry. Stal se žákem proslulých rabínů Eliezera a Jehošuy.A protože byl velmi nadaný, brzy pronikl do tajů hebrejskéhojazyka i Tóry. Studium ho jen utvrdilo v jeho touze přiklonit sek židovství. A tak se tajně stal gerem, konvertitou.Po čase se rozhodl, že užnastal čas, aby se vrátil do Říma.Když předstoupil před svéhostrýce Hadriána, císař si ihnedpovšiml, jak moc se jeho oblíbenýsynovec změnil – vypadalmnohem skromněji a vystupovalvelmi pokorně. Císař se domníval,že je to snad proto, že seOnkelovi nedařilo, a proto sevrátil se sklopenou hlavou. Zeptalse ho: „Co se ti přihodilo,můj milý synovče? Prodělal jsina svých obchodech? Nebo tisnad někdo ublížil? Proč tu stojíšse skloněnou hlavou?“„Můj strýčku, můj císaři! Nic zlého se mi nestalo. Pravda jetaková, že jsem po celou dobu, co jsem byl pryč, pobýval v zemiŽidů a učil se jejich Zákonu. A dokonce jsem se rozhodl přijmoutjejich učení a stát se jedním z nich.“Hadrián se rozlítil. „Jak tě mohlo něco takového napadnout? Jakjsi to jen mohl udělat?“ křičel císař. Po chvíli pokračoval již přecejen klidněji, ale velmi naléhavě: „Víš přece, jaké jsem do tebe vkládalnaděje, jaké plány jsem s tebou měl. Jak jsi mohl ty, takovýchytrý mladík, udělat něco tak hloupého?“Onkelos odpověděl na oko udiveně: „Ale, drahý strýčku, vždyťjsem se jenom řídil tvojí radou.“To Hariána znovu rozlítilo: „Cože? Zbláznil ses snad? Copakjsem ti někdy radil takový nesmysl?“Onkelos odvětil: „Než jsem se vydal na cesty, poradil jsi mi,abych našel takové zboží, kterého si lidé dost necení. Projel jsemmnoho zemí, poznal mnoho národů. Ale nikde jsem nenašel nic,čeho by si lidé cenili tak málo jako Židů a jejich víry. Ale jsem sinaprosto jistý, že jednoho dne se právě toto zboží stane tím nejcennějšímna trhu. Neboť tak praví prorok Izajáš: ‚Toto praví Hospodin,vykupitel Izraele, jeho Svatý, tomu, který je v opovržení, jehož mákdejaký pronárod v ohavnosti, služebníku vládců: Spatří tě královéa povstanou, a velmožové se skloní.‘ Musel bych být velmi hloupýa neschopný obchodník, abych si nechal ujít takový zisk.“◗ Připravila Kateřina Weberovápapriky neroztrhly, pokrm je to aleskutečně sváteční.Další možností předkrmu je lehkýsalát z avokáda a proužkůkapie a červené cibule, ochucenýklasicky citrónovou šťávou.Pro sváteční oběd můžeme zvolitskopové nebo kůzlečímaso s olivami. K tomu potřebujeme1 kg masa, olej, 2 zelenécibulky, 2 střední cibule, 100 g cizrny,2 zelené papriky, lžička zrnekřímského kmínu, lžička koriandru,1 hrnek rýže (200 ml), 2 malé citróny,4 stroužky česneku, jemněpokrájená ostrá paprička, 400 mlkuřecího vývaru, 200 g zelenýcha černých oliv (bez pecek).Večer před tím, než budeme vařit,si namočíme cizrnu do vody, ránovodu slijeme a vaříme v nové voděasi 20 minut. Na oleji osmahnemekostky masa, když maso zhnědne,vyndáme ho a osolíme. V oleji osmažímecibuli, papričku a papriky, pozdějik nim přidáme rozmělněné kořenís citrónovou šťávou z jednoho citrónua česnekem, lehce osmahneme,přidáme cizrnu, rýži a na kostičkynakrájený druhý citrón včetně kůry,zalijeme vývarem, navrch dámemaso a olivy, přikryjeme a při teplotěasi 180 °C pečeme 1,5 hodiny. Skopovémaso můžeme nahradit červenýmmasem z krůty nebo telecím, aleoriginál je originál.Po masitém jídle stačí jako dezertfíky, datle, ořechy a mandlea celkový dojem biblické krmě tímbude jen doplněn.Ijar/Sivan 57709
Slovo k ŠavuotExistují čtyři poutní svátky, i když obvykle mluvíme pouze o třech – Sukot, Šmini Aceret/Simchat Tora,Pesach a Šavuot. Můžeme je rozdělit do dvou dvojic – jednu tvoří Sukot a Pesach, z nichž každý trvásedm dní, a druhou dvojici představují krátké, pouze jednodenní svátky Šmini Aceret/Simchat Toraa Šavuot. Ortodoxní Židé mimo Erec Jisrael k tomu všemu přidávají celkem pět dní navíc – dva dnyk Pesachu a po jednom ke všem ostatním svátkům.Datum obou delších svátků je zakotvenov Tóře – patnáctý, tedy prostřední denměsíců tišri a nisan, kdy je měsíc v úplňku.Oba svátky jsou tak od sebe vzdálené přesněpůl roku. Pokud jde o krátké svátky, jejichdatum se podle Tóry odvozuje od svátku,který jim předchází – Šmini Aceret/SimchatTora jeden den po Sukot, Šavuot sedm týdnůplus jeden den po Pesachu. (Prostředek měsíceje rovněž datem jiných svátků – Tu bišvat,Purim a 15. av.)Zatímco v případě Šmini Aceret/SimchatTora je datum jasné – 22. tišri, okolodata svátku Šavuot se vedly velké spory.Jejich kořeny leží v biblické pasáži Leviticus23:9–22. Ve verši 10 se píše: „Až přijdetedo země, kterou vám dávám, a budetesklízet obilí, přinesete snopek (hebrejskyomer) jako prvotiny své žně knězi.“ A potomve verši 15: „Potom si odpočítáte odedne po dni odpočinku (šabat) ...plnýchsedm týdnů (hebrejsky šavuot).“ (verš 16):„Ke dni po sedmém dni odpočinku (šabat)napočítáte padesát dní,“ (verš 21): „V týžden svoláte lid. Budete mít bohoslužebnéshromáždění.“Není tedy uvedeno konkrétní datum, alepouze „sedm týdnů a jeden den“ – padesátdní po šabatu. Ale co tady konkrétně znamenášabat?Rabínská tradice, od nejradikálnějšíchultra-ortodoxních po nejradikálnější liberálnížidy, to chápala jako první den odpočinkuo Pesachu, tedy 15. nisan, takžeŠavuot slavíme 6. sivanu. Ale jiné židovskétradice to vykládaly odlišně. Saducejovénarozdíl od farizejů to v době druhéhoChrámu chápali doslovně. A do dnešníhodne karaité a samaritáni, kteří neuznávajípostbiblickou rabínskou literaturu a následujítradici saducejů, slaví Šavuot zásadněv neděli. Pokud náhodou připadne začátekPesachu na sobotu, pak samozřejmě slavíŠavuot ve stejný den jako rabínští Židé, alepokud začíná v úterý, ve čtvrtek nebov neděli, pak jejich Šavuot vychází na 8.,10. nebo 12. sivan. A existuje ještě další tradice,která oněch sedm týdnů počítá odkonce Pesachu – a tak i v současnosti slavíetiopští Židé Šavuot 12. sivanu.Tyto dva krátké poutní svátky jsou samozřejměspojeny s Tórou. Ovšem na rozdíl odSimchat Tóra a podobně jako Sukot a Pesachmá svátek Šavuot, Chag matan tora, svátekpředání Tóry, také svůj sezónní a zemědělskývýznam. Je to svátek prvních plodů –Chag ha-bikurim a začátek sklizně pšenicev Erec Jisrael. A tak jako je Pesach svátkemjara a Sukot se slaví na počátku podzimu, jeatmosféra Šavuot typicky letní.Ale rád bych se ještě krátce zmínil o dalšímaspektu Šavuot, který se v porovnánís výše uvedeným považuje obvykle na poněkudvedlejší, podle mě však není méně důležitý.Tento aspekt je spojen se svitkem Rút,který se o Šavuot čte (mimochodem, ne vevšech synagogách).Pro veřejné čtení svitku se uvádí několikdůvodů: 1. Předání Tóry, stejně jako knihaRút, je spojeno s chudobou a utrpením.2. Svitek vypráví o období žní. 3. Podle tradicezemřel o Šavuot král David, pravnukRút. 4. Rút dodržovala sedm přikázání, kteráse vztahují i na nežidy, následovníky Noeho,a když se připojila k židovskému lidu, konvertovala,přijala dalších 606, dohromadytedy potom zachovávala všech 613 micvotdaných v Tóře. Numerická hodnota hebrejskýchpísmen, která tvoří jméno Rút, je také606. 5. Tím, že přijali Tóru, mohou býtvšichni Židé považováni za konvertity takjako Rút.Jak je v rabínské literatuře běžné, některávýše uvedená zdůvodnění není třeba brátpříliš vážně, neboť jde spíše jen o midrašistickéhříčky, tak jako i u dalšího zvyku,který se k Šavuot váže – konzumace mléčnýchvýrobků. Jeden z důvodů, uváděnýchpro tento zvyk, je znovu odvozen z numerickéhodnoty hebrejského výrazu be-chalav(v mléku), která se rovná 40, stejně jakopočet dní, který strávil Mojžíš na Sinaji,když mu tam Bůh předával Tóru.Nicméně poslední dva jmenované důvodybych bral velmi vážně, neboť konverzek judaismu je také vážná záležitost.Judaismus se od ostatních dvou monoteistickýchnáboženství liší mimo jiné tím, žekromě ideologické složky má také aspektbiologický. To je podle mě také důvod, pročby měli být Židé považováni za národ, což jezákladní podmínkou sionismu. Ale hlavnívýhrada vůči tomuto tvrzení je ta, že mnozíŽidé mají pouze jednu z těchto složek. Přílišmnoho Židů po celém světě je pouze Židybiologickými, aniž by bohužel cítili jakékolivspojení s judaismem, se židovským životem.Samozřejmě je to jejich plné právo. Nadruhou stranu mnoho oddaných Židů má jenčástečnou (pokud vůbec nějakou) biologickoupřináležitost k židovství skrze svépředky. To ovšem ani v nejmenším nezmenšujejejich židovství.Ale jestliže říkám “oddaní Židé”, mám namysli ty, kteří prošli systematickým procesemkonverze. Jsou mezi námi i velmioddaní kandidáti na konverzi, kteří všakzatím nejsou formálně Židy.Možnost konverze, přistoupení k judaismu,nemůže být považována za samozřejmost.Judaismum zaujímá vůči nežidůmrůzné postoje. Od nejuniverzalističtějšíhopohledu, který vidí v každé lidské bytostiobraz Boží až k vidění velmi partikularistickému.Ale i zastánci tohoto vidění nahlížejíkonvertitu jako téměř rovnocenného rodilémuŽidovi.➤10Květen 2010
analýza téma➤Kdysi si jeden muž z Erec Jisrael jménemOvadja (hebrejsky tedy „služebníkBoží“) stěžoval Rambamovi-Maimonidovi,že členové jeho komunity (kehila) sek němu kvůli jeho nežidovskému původunechovají dobře, a žádal o vysvětlení, jak semá správně modlit. Ve velmi slavnémdopise zodpovídá Rambam Ovadjovuotázku, zda smí mluvit o Abrahamovi jakoo svém praotci: „MĚL BYS tedy říkat‚Bože náš a Bože našich předků‘, jako byAbraham byl tvůj vlastní otec!“ A potomRambam cituje verš, který dokazuje rovnostmezi těmi, kteří se jako Židé narodili,a těmi, kteří se stali Židy volbou: „Ve shromážděníbude platit totéž nařízení pro vási pro toho, kdo bude pobývat mezi vámijako host (ger). To je před Hospodinemprovždy platné nařízení pro všechna vašepokolení, jak pro vás, tak pro hosta (ger).Týmž řádem a touž směrnicí se budete říditvy i host (ger), který pobývá mezi vámi“(Num 15:15-16).Tato citace je zvlášť zajímavá, protožekdyž Tóra říká ger, míní vlastně nežida, alepozdější rabínská literatura tento termínzměnila na ger cedek, tedy nežid, který prodělalkonverzi, gijur.Progresivní judaismus samozřejmě zaujaluniverzalističtější postoj k nežidům, protomáme vůči gijuru a kandidátům na gijurjinou politiku. Náš přístup je předevšíma hlavně humanistický a vychází z principurovnoprávnosti. Nemáme rádi elitářskýpostoj, kteří někteří zastávají. Snažíme sepochopit nejednoduchou situaci kandidátů,jejich uvažování, jejich někdy velmi složitévztahy s rodinou, jejich nejistotu a otázkyspojené s novou cestou, kterou si zvolili.Absolutně odmítáme názor těch, kteřívidí zájemce o konverzi jako možné nebezpečípro židovskou komunitu. Právě naopak,chápeme gijur jako způsob, jak pomocilidem, kteří se upřímně rozhodli přijmoutžidovský způsob života, který je zajímavý,ale ne vždy snadný, a zároveň jej vidímejako důležitý prostředek občerstvení a posíleníjudaismu a židovského národa.V těch několika měsících, které strávímv Praze, se chci ze všech sil snažit být conejvíce nápomocen kandidátům na konverziv různých stádiích přípravy. Od těch, kteříuž mají určené datum, kdy předstoupí předbejt din, až po ty, kteří celý proces ještě aninezačali. Neváhejte se na mě, prosím, obrátits jakoukoliv žádostí o formální či neformálnípomoc.Kniha Rút, kterou budeme číst o Šavuot,nám vypráví, jak seriózně a laskavě se Bóazchoval k Rút, což je správný způsob, jak byse měli Židé chovat. Přijměme tedy upřímnětento přístup, vždy a nyní před Šavuotzejména. Nechť je nám to dobrým příkladempostoje ke gijuru.◗ Rabín Moshe YehudaiPřeložila: Kateřina WeberováDen nezávislosti IzraelePříležitost k bilanci vzájemných vztahůDen nezávislosti Izraele (hebrejsky Jomha-acma’ut) připomíná vyhlášení nezávisléhoStátu Izrael dne 14. května 1948(5. ijar 5705), kdy vypršel britský mandátna území Palestiny a předseda Prozatímnístátní rady David Ben Gurion přečetlv Tel Avivu prohlášení nezávislosti.Letos už po jednadvacáté můžeme slavitDen nezávislosti Izraele tak, jak se patřímezi přáteli. Obě země mají mnoho společného,a to je dobrý základ pro veškeré vzájemnéstyky. A těch není málo. Rozvíjí seekonomická spolupráce, zvyšuje se obchodnívýměna, vzájemným investicím senekladou žádné překážky, spolupracujemev oblasti školství, vědy a kultury. NelzeZleva: manželé Atara a Moshe Yehudaiovi a ředitelkaDPS Hagibor Elena Jaroševskázapomenout ani na politickou podporu, kterouv diplomatickém světě poskytujemepostojům Izraele. Vstřícnost vůči Izraelinení žádným krátkodobým politickým kalkulem,ale trvalou hodnotou, kterou dosudsdílely všechny porevoluční vlády.Sebelepší oficiální kontakty však nemůžouvypovídat o skutečně obecně sdílenýchnázorech prostých lidí. Důkazem oboustrannýchsympatií je neustálé zvyšovánívzájemného turistického ruchu. Je potěšitelné,že naši mladí lidé si Izrael zvolili jakopopulární destinaci. To, co je láká k návštěvě,není pouze bohatství izraelskýchpamátek a jeho pestrá historie. Je to i způsob,jak vyjádřit sympatie k hrdému a statečnémuboji, který Izraelci podstupují odedne vyhlášení své nezávislosti proti nenávistnýmkampaním a vojenským útokůmarabských sousedů.Slavnostní setkání v hotelu Praha, kteroupořádalo velvyslanectví Státu Izrael,bylo tradičním potvrzením dobrých vztahůmezi oběma národy. Svědčí o tom i účastnejvyšších představitelů České republiky.Předseda Senátu PČR MUDr. PřemyslSobotka, předseda Poslanecké sněmovnyPČR Ing. Miloslav Vlček a předseda vládyČR Ing. Jan Fischer, CSc. Setkání sezúčastnili i ministři zahraničí, obrany,vnitra, školství, mnoho dalších význačnýchpředstavitelů veřejného života včetněširoké účasti diplomatických zástupcůRuska, USA, Německa, Rakouska, Francieatd. Pozváni byli tradičně i zástupci židovskýchobcí, organizací a institucí, takže sepotkávali nejen staří přátelé, ale byly navazoványnové, užitečné kontakty. A to všebylo umocněno příjemným jarním počasíma výtečným občerstvením.O tom, jak je tento Den nezávislosti vnímánnašimi politiky, svědčí i krátký projevpředsedy Senátu Přemysla Sobotky:Vážený pane velvyslanče, vážený panepředsedo poslanecké sněmovny, váženýpane předsedo vlády, dámy a pánové,je mi velkou ctí zúčastnit se dnes společněs vámi oslavy Dne nezávislosti StátuIzrael – země, která je mně osobně veliceblízká. Nejsem zdaleka sám. Lze uvésti řadu historických příkladů od Masarykovaboje proti antisemitismu, propojenýchkulturních tradic našich národů i společnéhoboje Čechů a Židů proti nacismua také vkladu naší země do vzniku svobodnéhoStátu Izrael v roce 1948. S hořkostínaopak vzpomínáme na roky komunistickéhorežimu, kdy byly přátelské vztahy mezinašemi zeměmi násilně přerušeny.Musím zde připomenout 30. březen2009, kdy český Senát navštívil izraelskýprezident pan Šimon Peres a kdy jsme spoludebatovali i o tom, zda má současnáEvropa mezi politiky více Chamberleinů čiChurchillů. Stále totiž platí, že pasivita nenířešením, stejně jako ústupky či projevy mnichovanskémentality.Jsem proto hrdý, že náš Senát napříkladv roce 2006 na základě mé osobní iniciativysvou rezolucí ostře odsoudil teheránskoupseudovědeckou konferenci, zpochybňujícíholocaust. Bohužel byli jsme jedním z málaevropských parlamentů, který tuto konferenciodsoudil. Přesto mne těší, že českýSenát dlouhodobě spolupracuje se židovskýmiorganizacemi v České republice.Navíc naše parlamentní diplomaciev zahraničí výrazně podporuje i boj s mezinárodnímterorismem, který si právě antisemitismusčasto dává do svého programu.Pane velvyslanče, díky za dnešnípozvání a za možnost zde vystoupit. Zároveňbych chtěl všem občanům Izraelepoblahopřát hodně klidu a míru k jejichstátnímu svátku. Děkuji vám za pozornost…redIjar/Sivan 577011
K paraše měsíce ijar:BechukotajUž na vás někdy dopadl „trest boží“?(Po)trápilo vás v životě něco, co bystetakto označili? Při čtení paraši tohotoměsíce vždy velmi, velmi váhám, co sivlastně myslet, protože já to nevím. Téměřvše, co se mi v životě přihodilo, můžuvíceméně vysvětlit jako přirozený,„sekulární“ běh událostí, které na sebelogicky navazovaly a neměly příchuť nějaké„nebeské“, trestající ruky. Nicméně,rád bych vám alespoň vyprávěl příběh,který jsem na jaře tohoto roku vyslechlod jednoho ze spolucestujících v rychlíkuna trase Praha–Mnichov.Krátce po odjezdu z Prahy přisedl dokupé muž ve středních letech. Podlevýrazu tváře a pevného držení tělavypadal na svěžího třicátníka,podle tu a tam prosvítajícíchšedivých vlasů byl možnáo něco starší. Posadil se protimně a vytáhl z batohu Bibli.Překvapilo mě, že člověk jehověku nosí „po kapsách“zrovna tento druh literaturya pozorně jsem se zadíval nastránky, kterými listoval. Všimljsem si, že právě studuje závěrečnékapitoly knihy Vajikra, kde sibarevně podtrhával v textu. Pokaždé,když si nějaký verš označil nebo zvýrazniljednou z pěti různých barev,lehce se pousmál. Zaujalo mneto, protože obsah textu, kterýtímto způsobem „zpracovával“,hovoří o zlořečenícha trestech paraši Bechukotaj,kterými Nejvyšší „slibuje“postihnout ty, kdo se protivíjeho vůli.„Co všechno jsou lidéschopni si navymýšlet…?!“poznamenal v jedné chvílipolohlasem a zřejmě si myslel, žeho neslyším. Trochu mne to pobouřilo.„Promiňte, jak to myslíte?“ „Přijde mi, žejsou to kecy,“ odtušil suše. „Prosím?!“zeptal jsem se nechápavě. „Co je to protitomu, jak se někdy dokážeme potrápit mysami,“ řekl na svůj věk možná až přílišsamozřejmě a začal vyprávět. A to, co říkal,znělo místy opravdu „divoce“.S vlastní rodinou míval dlouhotrvajícíkonflikty. Jeho matka pila snad už od doby,kdy navštěvoval základní školu, a svoufrustraci z nepovedeného manželství sivybíjela psychickými i fyzickými útoky nasvých nejbližších. Jeho otec matčině dominancijen nezúčastněně přihlížel. Až dosvých sedmnácti se bál, aby náhodou zeškoly nepřinesl špatnou známku, aby snadsvého tátu nezklamal. Pak ale nastal zlom.V těch sedmnácti letech se vrátil z Kanady.Tři měsíce během letních prázdnin, poprvébez rodičů, poprvé sám za sebe. Pochopil,že už nemá smysl se bát špatného prospěchu,a z premianta se „přes noc“ stal studentpodprůměrný. Známky prý bylyotřesné, ale maturita z humanitních předmětůdopadla skvěle, s vyznamenáním.A pak úspěšné přijímačky na VŠ. Několikrátutekl z domova, bydlel po podnájmecha učil jazyky, aby se nějak„uživil“. Stále však věřil, že semu jednou podaří všem pomoct tím,jak dokáže celou rodinnou situaci poctivězanalyzovat a pomůže rodičům pochopit,co jsou vlastně zač. Nebydlel trvale mimodomov, tu a tam se na čas vracel. Hodinya hodiny trávil dotazováním a rozebíránímcelé té rodinné historie, analyzoval, přesvědčoval,motivoval, ale nic nepomáhalo.Matka pila dál, otec neměl sílu čelit praktickyčemukoli z jejích výstřelků a jehosestra se tiše přizpůsobila rodinné konstelaci,ve které se projevy neposlušnosti vůčimatce netolerovaly. On se „poklonit“nechtěl. Když mu na sklonku studií jehovlastní máma v alkoholickém opojeníu rodinného oběda rozpíchala ruku vidličkounebo ho zranila kuchyňským nožem,školu přerušil a utekl do armády.Za rok se vrátil, zesílil, zmužněl, přestalutíkat a začal se bránit. Rvačky s vlastnímotcem, který se ho snažil „srazit na kolena“.Incidenty s matkou, která se nepřestala chovatsurově a urážet ho. Jakoby mezity navenek civilizované intelektuályuž ani nepatřil. Báli se ho,protože ztratil zábrany.Báli se ho a pohrdalijím. Když ale „něcohořelo“, volali jeho.Byl jediný,kdo prý dokázalpraštit do stolu,když o něco šlo.Jediný, kdo dokázalrazantněkonat, aby se věcihnuly kupředu. Dvakrátmatku odvezl doprotialkoholní léčebny, nesčetněkrátbránil svou sestru, kdyžna ni rodiče útočili v souvislostis výběrem jejího partnera. Postupněovšem chápal, že nekonečnédiskuse a analýzy jsou v podstatěk ničemu, že ani s jedním z rodičůnijak výrazně nepohnou,a nechal to být. Když začal ve třicetidálkově studovat, chtěl už býtněkde „jinde“ a někým „jiným“a to mu zřejmě „zachránilo život“,jak říkal. Ve třiatřiceti si uvědomil,že kdyby budoucnost postavil nachuti se mstít, hněvu a pomstě, dopadne„špatně“. A tak vykročil„cestou“, na kterou se„hledající lidé“ vydávajízřídkakdy, zatímcojemu přišla opravdováa v mnohém prostě „jeho“.A stejně tak vyprávěl o tom, co prožívalběhem posledního pátečního večera, když seopíjel kvalitním rumem. O vzpomínkách navšechny ty roky „bojů“, nadějí, zklamání ➤12Květen 2010
vzdělávání➤ a bolesti… a taky na to, jak opět na okamžik„zahlédl“ to nekonečné „moře beznaděje“,kdy tolikrát věřil a tolikrát se jehovíra ve šťastný konec rozplývala. Uznal, žetohle všechno už stejně odnesl čas. Na tělemu prý sice zůstalo pár jizev, ale jeho dušibezpečně hřálo několik kvalitních záplat,které nazýval „Made in Heaven“. Nabídlimu je prý tu a tam jeho „poslové boží“.Lidé, v jejichž tvářích na cestě životembezpečně zahlédl odlesk samotné věčnosti.A stejně tak s ulehčením dodal, že přizpětném pohledu snad… snad… přeci jenněco vyhrál. Po všechny ty roky ho nezlomili.Získal si postupně úctu a respektlidí, kteří s ním kdysi jednali s takovoumírou sadismu, o kterém nezasvěcenímnohdy nechtějí ani věřit, že je vůbecmožná. Jeho matka prý nakonec přestalapít, otec se přestal bát mluvit o tom, cocítí a co v životě „podělal“ a snad se naučili trochu stydět za to, jak moc mu tolikrátublížil svou zbabělostí a alibismem.Zrovna ten táta, kterého tolik miloval.Táta, jehož svět hodnot a norem prý tolikobdivoval. Právě ten táta, který se přisebemenší rodinné krizi vždy hroutilznova, znova a znova… Deset, možnápatnáct let to nedokázal pochopit, dnesi jemu už dochází, že život každého z násje otázkou priorit… a on pro svého otcetou prioritou, hodnou ochrany a úcty, prostěnikdy nebyl. Pochopil, že sebevzdělanějšílidé, kteří nenašli respekt a úctuk sobě samým, nemohou respekt a úctudávat dál… že to tak prostě je.Skončil těsně před Plzní. A já ani nachvilku nepochyboval, že v celém tompříběhu to byl skutečně on. Nebyl to film,co někde viděl, ani se nezdálo, že je toprostě jen osamělý „magor“, který sivymýšlí příběhy proto, že si chce s někýmpokecat. Působil věrohodně. A tak jsem seosmělil a tiše se zeptal. „Modlíte seněkdy?“ Myslel jsem, že poté, čímv životě prošel, mu snad samotné slovomodlitba musí připadat jako výsměch.K mému údivu se jen spontánně a s úlevoupousmál a řekl: „Snažím se.“ „Jak tomyslíte?“ dodal jsem udiveně. „No, snažímse. Měl bych třikrát denně, ale nejdemi to.“ Jeho odpověď mne překvapila.„Vy jste na Nejvyššího po tom všem, čímjste si v životě prošel, nezanevřel? Nebosnad právě proto?!“ On nezaváhal a odpovědělprotiotázkou. „A vy si opravdumyslíte, že nás Bůh v životě trestá?“V tu chvíli jsem nevěděl, co na to říct –právě jemu?! A tak jsem jen zůstal bezradněsedět. On zavřel svou Bibli, bezeslova se zvedl, zamířil ke dveřím a jen takmimochodem na rozloučenou prohodil:„Netrestá... to se jen my, lidé, mnohdytrestáme sami... a ani o tom nevíme…“◗ Mordechaj KaufmanMišne Tóra:na pokračováníHilchot jesodej ha-TóraKapitola šestáV šesté kapitole Hilchot jesodej ha-Tóra Maimonides rozebírá, která jména Božíjsou svatá a která nikoliv, a který atribut Boží je svatý a který nikoliv. Také říká,za co náleží trest zbičováním podle Tóry a za co zbičování podle rabínského výnosu.(1) Každý, kdo vymaže jedno ze svatých a [rituálně]správných jmen, kterými je nazývánSvatý, budiž požehnán, provinil se proti Tóřemodloslužebnictvím, jak je psáno: „... vyhlaďtejméno jejich z místa toho. Neučiníte takHospodinu Bohu svému.“ (Dt 12, 3-4).(2) Sedmero jmen [božích] je: Jméno, kteréje psáno Jud, He, Vav, He, což je Šém hameforaš;nebo [jméno], které je psáno Alef,Dalet, Nun, Jud a pak El a Eloa a Elohima Ehje a Šadaj a Cevaot. Každý, kdo by vymazalbyť jen jedno písmeno z těchto jmen,budiž zbičován.(3) Jakékoliv předpony před jménem, jakonapříklad Lamed k vytvoření Lehašém (Hospodinu),mohou být vymazány, protože nejsousvaté. Avšak přípony, jako napříkladChaf, kterým tvoříme Elohejchá (tvůj Bůh)nebo Mem v Elohejchem (váš Bůh), vymazánynesmí být, protože jsou součástí Jména,které jim propůjčuje svatost. Avšak ačkolivi tato písmena jsou svatá, tak kdokoliv by jevymazal, nebude zmrskán podle Tóry, alebude zbičován podle rabínského výnosu.(4) Pokud někdo napíše Alef Lamed z Elohimnebo Jud He z HaŠém, nesmaže jea dokonce ani nesmí vyslovit Jah (Jud He).Nesmaže je, protože jsou součástí Jména,a nevysloví je jinak, protože jsou součástíTetragramatonu. Ale pokud napíše Šin a Daletze slova Šadaj, nebo Cade a Vet ze jménaCevaot, může je vymazat.(5) Přívlastky, jako je Milosrdný a Vyvýšený,kterými Svatého, budiž požehnán, oslovujemev modlitbách, jsou jakoby svatá slovaa je možné je vymazat.(6) Pokud jde o nádoby, na nichž je napsánoJméno [boží] – část, na které je Jméno napsáno,musí být vyjmuta a přenesena do úložiště.Dokonce pokud bylo jméno vyrytodo kovové nebo skleněné nádoby, pak ten,kdo takovouto nádobu roztaví, bude zbičován.Aby bylo možné takovou nádobu použít,musí být odstraněna část se Jménem. Podobněpokud někdo napsal Jména na něčí kůži,pak se nesmí tento popsaný člověk umýt, aninaolejovat nebo nakrémovat [na tomto místě]a nesmí přijít do styku s místem, které jepohnojeno výkaly. Pokud z nějakého důvoduplní micvu a musí se ponořit do mikve, musízakrýt popsané místo něčím vodovzdorným.Pokud se nepodaří najít něco vodovzdorného,měl by kolem této části těla omotat oblečení.Jediným důvodem k tomu je, že je zakázánostát nahý v přítomnosti božího Jména.(7) Každý, kdo odvalí kámen z oltáře, zdichrámu nebo jiné části chrámoví, bude zbičován,protože se dopustil modloslužby, jak jepsáno: „Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejichpolámete, a jejich háje posekáte.“ (Ex 34,13) A také: „Neučiníte tak Hospodinu Bohusvému.“ (Dt 12, 4). Podobně každý, kdo byspálil zasvěcené dřevo, bude zbičován, neboťje psáno: „Oltáře jejich zbořte, a obrazy jejichztlucte, háje také jejich ohněm spalte a rytinybohů jejich ztroskotejte, a vyhlaďte jméno jejichz místa toho. 4. Neučiníte tak HospodinuBohu svému.“ (Dt 12, 3-4)(8) Je zakázáno pálit jakékoliv svaté texty,jejich překlady nebo jejich komentáře. Jezakázáno je trhat na kusy a každý, kdo bytak učinil, bude zbičován podle rabínskéhovýnosu. To se týká svatých textů napsanýchsvětícími Židy. Pokud by židovský odpadlíknapsal svitek Tóry, bude spálena včetně Jmen,které obsahuje, protože odpadlík je už znesvětila nevěří v jejich svatost a nenapsal jese správným záměrem, nýbrž s nimi zacházíjako s literaturou. Takže jelikož při psaní těchtoJmen neuvažuje o jejich svatosti a je micvatakové texty spálit, pak nedávejme významčinům odpadlíků. Jakékoliv Jméno napsanénežidem však bude přeneseno do genizy, stejnějako jakékoliv jiné svaté texty, které bylyvyneseny nebo které byly napsány nežidem.(9) Jakékoliv Jméno zmíněné ve spojenís Abrahámem je svaté. Dokonce když seříká: „A řekl: Pane můj, jestliže jsem nynínalezl milost před očima tvýma,“ (Gn 13, 3)je zmíněné Jméno svaté.Všechna Jména zmíněná ve spojitosti s Lotemnejsou svatá vyjma této výjimky: „I řekl jimLot: Ne tak, prosím, páni moji. Aj, nyní nalezlslužebník tvůj milost před očima tvýma,a veliké jest milosrdenství tvé, kteréž jsi učinilse mnou, když jsi zachoval duši mou; ale jáťnebudu moci ujíti na tu horu, aby mne nepostihloto zlé, a umřel bych.“ (Gn 19, 18-19)Všechna jména zmíněná na hoře Binjaminjsou svatá.Všechna jména zmíněná [prorokem] Micheášemnejsou svatá. Jména zmíněná v Navotjsou svatá.(10) Jména, která napsal Šalamoun v Písnipísní, jsou svatá a to samé platí o vlastnostechbožích, s jednou výjimkou: „Mějž soběten tisíc, ó Šalomoune...“ (Pís 8, 12)Jakákoliv zmínka o králi v Danielovi nenísvatá s výjimkou: „Ty, králi, jsi král králů...“(Dn 2, 37), což je přívlastek boží.Ijar/Sivan 5770Talmidim, o. s., je neziskové občanské sdružení, které si klade za cíl překládat rabínskou literaturu do českéhojazyka. Postup překladu je možné zdarma sledovat na internetových stránkách http://www.talmidim.cz. Sdruženíje financováno z dobrovolných darů. Dárcem se můžete stát zasláním příspěvku v libovolné výši na účetu GE Money Bank číslo 173 536 401/0600. Za každý příspěvek předem děkujeme.13
Knihovna Centra judaistických studiíKurta a Ursuly Schubertových FF UP Olomoucohlédnutí za dvěma roky její existencePro Židy byla kniha jako člověk. (Solomon Schechter, rabínský učenec)Dějiny a charakteristikaknižních fondů Knihovny CJSŽidovská tradice vždy chovala ke slovua knihám vysokou úctu. Opotřebovanéa věkem poškozené posvátné texty jsou postaletí ukládány do speciálních prostorů, tzv.genizot, aby byly uchráněny od znesvěcení.Odtud jsou později vyzvednuty a pietněpohřbeny ve zvláštní části židovských hřbitovů.Židé věří, že obsah knih odcházívzhůru do nebe stejně jako lidská duše. Přánímpracovníků olomoucké judaistiky je,aby se její knihovna nestala pouhou genizou,ale aby sloužila jako živá instituce všem,kteří mají zájem o studium a poznávánížidovské historie, kultury a náboženství.Dějiny Knihovny Centra judaistickýchstudií Kurta a Ursuly Schubertových FF UPOlomouc jsou sice prozatím krátké, avšaks odstupem dvou let její existence lze konstatovat,že ne bezvýznamné. Z původně příručníknihovny Kabinetu judaistiky, jenžvznikl již v roce 2004, se díky sponzorskýmdarům rozrostla knižní sbírka natolik, že dnespředstavuje prozatím malou, ale obsahověhodnotnou odbornou knihovnu tematickyvymezenou širokým spektrem judaistickýchstudií. Relativní výjimečnost knižního fondu,kterým judaistická knihovna disponujea který představují především zahraniční publikace(řada titulů není v žádné z domácíchon-line knihoven, ba ani v knihovně Židovskéhomuzea v Praze), zvyšuje její celkovouhodnotu a řadí ji mezi ostatní specializovanéodborné knihovny u nás.V roce 2007 věnoval pan Daniel Melchet,potomek Beno Salpetera, který strávil svédětství v Olomouci, kabinetu judaistikysponzorský dar ve výši 35 tisíc USD,z něhož byly financovány i první knižníakvizice, jež se staly základem nově založenéKnihovny Niny a Bena Melchet–Salpeterových.Ta byla v květnu 2008 slavnostněotevřena za přítomnosti velvyslance StátuIzrael v ČR Yaakova Levyho. Základní fondKnihovny Centra judaistických studií, kterýje nadále doplňován novými přírůstky, taknese jména rodičů jejího fundátora. Úmyslfinančně podpořit olomouckou judaistikupojal D. Melchet díky Petru Papouškovi,předsedovi Židovské obce v Olomouci,který jej na nově vzniklý obor upozornil.Také z toho důvodu chce být knihovna přístupnárovněž členům místní židovskékomunity.Součástí Knihovny Niny a Bena Melchet-Salpeterových je rovněž pravidelně rozšiřovanádlouhodobá výpůjčka několika setjudaik zejména v anglickém jazyce. Toutovýpůjčkou podpořilo olomouckou judaistikusdružení Respekt a Tolerance v čele s panemLuďkem Štiplem, které se zabývá dokumentacíhistorie bývalých židovských komunitv Mohelnici, Lošticích a v Úsově. Sbírkutvoří knihy z knihovny sdružení Respekta Tolerance s názvem Dr. Stanton CanterLibrary. Stanton Canter je jedním ze zakladatelů,spolupracovníků a mecenášů sdružení,který pravidelně obstarává nové tituly,jež mohou využívat pracovníci a studentiCJS. Tento fond, přestože není v majetkuCentra judaistických studií, je prostřednictvímkatalogu, signatur a přírůstkových číselorganickou součástí Knihovny CJS. Knihymají vedle obligatorních katalogizačníchúdajů knihovny své vlastní registrační číslo,u něhož je uvedeno i jméno některé z obětíšoa z řad někdejších židovských obyvatelMohelnice, Loštic a Úsova, jíž je kniha dedikovánain memoriam.Vedle občasných nově nakupovanýchknižních přírůstků je nutné zmínit rovněždar Jüdisches Museum, St. Pölten, kterévěnovalo Knihovně CJS kompletní řaduEncyklopaedia Judaica. Dohromady KnihovnaNiny a Bena Melchet-Salpeterovýchobsahuje nyní téměř 1300 svazků.V říjnu 2008 bylo kabinetu slavnostněpropůjčeno jméno zakladatele vídeňskéjudaistiky prof. Kurta Schuberta a jeho manželkyUrsuly Schubertové. Byl to právě profesorSchubert, který podporoval vznikKabinetu judaistiky FF UP Olomouc a kterýs kabinetem rovněž úzce spolupracoval.Ursula Schubertová, kunsthistorička vídeňskéuniverzity, se zabývala především uměleckýmipamátkami raného křesťanstvía helénského judaismu. Oba manžele takspojoval obdobný vědecký zájem. Dalšívýznamnou část knižního fondu KnihovnyCJS tvoří odkaz soukromé knihovny zesnuléhoprof. Schuberta čítající přes 800 svazkůzejména německojazyčné literatury. Schubertovasbírka tvoří v rámci judaistické knihovnysamostatnou část s vlastním děleníma signaturami ve snaze zachovat ji jako unikátnícelek, jenž umožňuje nahlédnout dovědeckého zázemí jedinečného badatele.Vedle slovníků a encyklopedií obsahujekromě četných judaik také studie věnující seranému křesťanství a byzantskému umění,mezi nimiž nechybí ani práce manželů Schubertových.Patronkou Schubertova knižníhofondu je jednak jeho dcera Eva Schubertová,která se zúčastnila rovněž slavnostního přejmenováníkabinetu judaistiky, jednak jehožačka a interní lektorka Centra judaistickýchstudií Louise Hechtová.Nové prostory CJS, včetně jeho knihovny, byly slavnostně otevřeny 16. února tohoto roku za přítomnosti zástupcevelvyslanectví Státu Izrael v ČR pana Shahara ShelefaV současnosti má knihovna přislíbenudalší objemnou knižní donaci od pana ChaimaFranka z Dokumentations-Archiv fürJüdische Kultur und Geschichte v Mnichově.Jedná se o 220 kartónových krabic,obsahujících početná judaika, studie zabývajícíse současnými dějinami a větší množstvíperiodik. Dar měl být slavnostně předán jižv průběhu roku 2009, avšak dlouho trvajícístěhování CJS do nových prostor na tříděSvobody tomu doposud bránilo.Aktivity a služby Knihovny CJSPro fungování a provoz Knihovny CJSjsou v současnosti zásadní dva momenty.Jednak přestěhování Centra judaistickýchstudií do bývalé budovy Přírodovědeckéfakulty FF UP Olomouc na třídě Svobody26, kde knihovna v prvním patře získalareprezentativní prostory odpovídající jejívelikosti i poslání. A jednak pořízení katalo-➤14 Květen 2010
z obcí➤ gizačního modulu knih, map a hudebnin knihovníhosystému Clavius s licencí do 10 000svazků, jenž od roku 1998 úspěšně vyvíjífirma LANius, s. r. o. Tento moderní integrovanýsystém umožňuje vytvořit elektronickýseznam titulů a svazků, který evidujezákladní údaje o knize podle mezinárodníchpravidel (ISBD). V současnosti je z více než2000 knih (tj. z 800 knih Schubertovy sbírkya 1300 svazků Melchetovy knihovny) zkatalogizovánozhruba 10 % knižního fondu,tento počet má i svoje přírůstková čísla a signatury.Do konce roku 2010 je plánovánodokončení základní evidence a katalogizaceKnihovny CJS. Tím se knihovna zařadí dosítě institucí využívajících knihovní systémClavius, což jí umožní například zveřejněníkatalogu na webových stránkách či postupnésdílení informací s ostatními knihovnami,včetně Národní knihovny v Praze.Knihy jsou rozděleny podle klasifikačníhoschématu, který se snaží reflektovat potřebyvyučujících a studentů a jenž je přizpůsobenrovněž organizaci studia podle pěti základníchmodulů: dějiny Židů, dějiny židovskéhomyšlení, židovská kultura a literatura, Židé naMoravě a praktická výuka jazyků. Prozatímbylo stanoveno třináct tematických okruhůstudia judaistiky: biblistika, teologie, kultus,filozofie, jazyky, literatura, dějiny Židů,dějiny antisemitismu a holocaust, Izrael a sionismus,umění, židovsko-křesťanské vztahy,islám a příručky.Jedním z úkolů, které si Centrum judaistickýchstudií klade, je i kulturně-osvětováčinnost, k níž patří zpřístupnění judaistickéknihovny nejen studentům a odborné veřejnosti,ale rovněž členům olomoucké židovskéobce a všem zájemcům o židovskou problematiku.Knihovna tak může být doznačné míry středem judaistického bádánív rámci regionu. Budou se zde konat takékulturní a vzdělávací akce spojené s judaistickýmitématy určené širší veřejnosti.Kromě pravidelných přednášek externíchodborníků je na letní semestr 2010 napříkladplánován cyklus autorských čtení, v němžzazní texty spisovatelů, kteří nějakým způsobemreflektují a tematizují ve svých kniháchžidovství (Radka Denemarková, KateřinaSidonová, Pavel Brycz, Roman Erös).Knihovna Centra judaistických studiíKurta a Ursuly Schubertových bude zájemcůmpřístupná každé úterý a středu v čase od9.00 do 11.30 h a ve čtvrtek v čase od 14.00do 16.00 h. Distanční výpůjčky jsou umožněnypouze pro pracovníky Centra judaistickýchstudií do jejich pracoven na dobu nutnouk využití díla pro odbornou a lektorskoupráci nebo jako trvalou výpůjčku do příručníknihovny příslušného pedagoga. Pro studentya veřejnost jsou výpůjčky knížek pouzeprezenční. V knihovně je možno pořídit xerokopievybraných částí knih.◗ Mgr. Daniel SoukupFoto: Ivo VysoudilŽidovská obec Děčín.Žižkova 4, 405 02 Děčín IV, tel.: 412 531 095,e-mail: zidovska.obec.decin@volny.cz,www.zidovskaobecdecin.wz.czŽidovský hřbitov v České Lípě se zpřístupní veřejnostiŽidovská obec Děčín zahájí opravu židovskéhohřbitova, jehož založení se datuje do konce 15. století.Ve druhé polovině 19. století tvořili Židé 12 %obyvatelstva České Lípy a v roce 1938 se hlásilok židovské národnosti 400 občanů. Během německéokupace však byla drtivá většina českolipských obyvatelvyvražděna. Ve městě stála také synagoga, tunacisté během křišťálové noci vypálili a zbořili.Židovský hřbitov je jedinou dochovanou památkouna silnou židovskou komunitu města Česká Lípaa do dnešního dne se zachovalo zhruba 150 náhrobkův podobě masivních stél. Starobylé pohřebiště ve vlastnictví Židovské obce Děčínbude po dokončení rekonstrukce zpřístupněno veřejnosti.Rekonstrukce a údržba hřbitova začala již v roce 1992, kdy byly odstraněny náletové dřevinya byly vztyčeny náhrobky. V roce 2007 byly s finanční podporou NFOH zrestauroványnáhrobky. Avšak s ohledem na nedostatečnou údržbu docházelo v posledních letech k ničeníohradní zdi a rozebírání zdiva a častým útokům vandalů. Aby si veřejnost mohla v ČeskéLípě prohlédnout významnou kulturní památku, která je v současné době uzavřena, musíprojít opravou také schodiště s brankou a celá vstupní část.Během červena bude v této souvislosti zahájena další etapa rekonstrukce hřbitovní zdi, kteráje v současné době v havarijním stavu. Na obnově i vstupního areálu se finančně podílí městoČeská Lípa, Nadační fond obětem holocaustu, Liberecký kraj.GratulaceŽO Děčín gratuluje svému členovi Viktoru Schwarczovi k vyznamenání pamětní medailíbrigádního generála Jana Nálepky-Repkina, kterou slavnostně převzal dne 30. 3. 2010 odSlovenského svazu protifašistických bojovníků. Zároveň děkujeme panu Schwarczovi zavedení pesachového sederu, kterého se zúčastnilo přes 40 členů ŽOD.Miroslava PoskočilováSYNAGOGA TURNOVV měsíci dubnu zahájila turnovskásynagoga druhou turistickousezonu. Otevřeno jedenně od 9 do 17 hodin kroměpondělí.Na ženské galerii je v květnupřístupná výstava Židé v boji a odboji: Rezistence československýchŽidů v letech druhé světové války. Díkyunikátním fotografiím ze soukromých archívů se můžeteseznámit s podobami i osudy židovských žen a mužů, kterýmse podařilo uniknout nacistické vyhlazovací mašinériia zapojit se do boje proti nacismu v zahraničních armádách,partyzánských oddílech, parašutistických výsadcíchapod. Dva panely jsou věnovány židovskému odporuuvnitř koncentračních táborů (povstání v Sobiboru a Treblince).Školám nabízíme po domluvě návštěvy v týdnu sezvláštním výkladem a pracovním listem k výstavě.KULTURNÍ AKCE V SYNAGOZE:sobota 8. května v 17 hodin: přednáška Historie Židův českých zemíchsobota 15. května v 17 hodin: SimchaT – Židovské tanceTerezie Dubinová, PhD., správkyně synagogyt.dubinova@info.turnov.cz, tel. 733 691 479www.synagoga-turnov.czŽO TEPLICE:PESACH roku 5770Židovská obec Teplice oslavilaprvní ze tří poutníchsvátků, kterým je svátekPesach, oslavující odchodIzraelitů z Egypta. Podležidovského kalendáře se takstalo v předvečer 15. nisanu(v roce 2010 připadl tentoden na pondělí 29. března).Přestože se tento svátek máslavit v rodinném kruhu,v diaspoře se čím dál tímvíce oslavuje Pesach v širšímrodinném kruhu, zakterý se považuje i židovskákomunita.Společenský klub, ve kterémoslava probíhala, praskalve švech a tradičně bylipřítomni mimo členy obcei naši sympatizanti. Pesachovýseder se všemi náležitostmiřídil pan Tomáš Pulc.Ijar/Sivan 5770 15
KULTURNÍ PROGRAM KVĚTEN 2010Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v PrazeMaiselova 15, 110 00 Praha 1, 3. patrotel.: 222 325 172, fax: 222 318 856www.jewishmuseum.cz, education@jewishmuseum.cz(Spojení: metro A, tram 18 – stanice Staroměstská; tram 17, bus 133 – stanice Právnická fakulta)pondělí 3. 5. v 19 h:Večer židovských autorů s violoncellem,klavírem a zpěvem. Koncert židovskéhudby, zazní díla současných významnýchizraelských skladatelů Josefa Bardanashviliho,Tzvi Avniho a Joachim-YehoyahinStutschewského, skladby pro violoncelloa klavír, sólový klavír a písňové cykly prosoprán s klavírem na texty básnířky LeyGoldberg a na texty biblické Písně písní.Zazní rovněž skladby Gideona Kleina, kterýbyl internován v ghettu Terezín, kde se zaneuvěřitelně těžkých podmínek věnovalkompozici a organizaci kulturního života.Uslyšíte i známou židovskou modlitbu KolNidrei, kterou zhudebnil německý skladatelMax Bruch. Účinkují: klavír Aneta Majerová,zpěv Bronislava Tomanová a violoncelloPetr Nouzovský. Vstupné 60 Kčúterý 4. 5. v 18 h:Jak viděli a vidí svět. Vernisáž výstavy pracíXII. ročníku výtvarné soutěže vyhlašovanéPamátníkem Terezín, jíž se pravidelnězúčastňují žáci základních a středních škol.Účastníci se měli zamyslet na tím, s jakýmipocity sledují lidé, kteří přežili hrůzy nacistickýchvěznic a koncentračních táborů,aktivitu pravicových extremistických skupinšedesát a více let po svém osvobození.Vystoupí pěvecký sbor MAKABARA.Vstup volnýstředa 5. 5. v 18 h:Blízký východ včera a dnes. Historie, současnosta souvislosti. Geografie, kulturaa náboženství. Blízký východ, Izrael – Jeruzalémislámský. Cyklus přednášekIng. Jana Neubauera.čtvrtek 13. 5. v 18 h:Terezín 1941–1945: tvář nuceného společenství.Tato zásadní studie pražskéhorodáka H. G. Adlera vyvolává už od 50. letminulého století prudké spory, předevšímpro autorovu ostrou kritiku postupu židovskýchfunkcionářů v terezínském ghettu.Nad oprávněností těchto výtek se na základěnejnovějšího bádání zamýšlejí ekonom JiříKosta, bývalý terezínský vězeň, JaroslavaMilotová, editorka Terezínských studiía dokumentů, a Michal Frankl, vedoucíoddělení pro dějiny šoa v Židovském muzeuv Praze. Moderuje Petr Brod.pondělí 17. 5. v 18 h:Pestrý večer. Tak se jmenovala jedna z revueinscenovaná v ghettu Terezín. Vzpomínkyna kulturní život terezínského ghetta sev českém denním tisku a v knihách objevujíhned po válce, ale v období 1948–1957prakticky zmizely. Divadelní historičkadr. Lisa Peschel ve své přednášce zkoumáléta 1958–1963 a pátrá po tom, jak a proč sev těchto letech svědectví o kulturním životuv ghettu znovu objevují. Jaký vliv měla dílajako Noc a naděje, Romeo, Julie a Tma neborekonstrukce Švenkovy hry napsané v TerezíněPoslední cyklista na pamětníky?pondělí 24. 5. v 18 h:Židovka aneb Žonglování se životem. Divadelnípředstavení Divadla Kufr. Židovka,sedmnáctiletá dívka Eva Kohnová, jev únoru 1942 deportována do Terezína,později do Auschwitz II-Birkenau (OsvětimiII-Březinky). Ze zcela nové, nepříjemnésituace uniká do hravého světa představ sesvou panenkou z dětství a skrze asociace seocitá v příbězích minulých i budoucích, kdese jako symbol volnosti a svobody objevujeprvek žonglování. Atmosféra představení senese na poetické lince Evina nadhledua optimismu. Délka představení: 70 min.Účinkují Adéla Kratochvílová, DagmarTrávníková, Lubor Pokluda. Představeníse koná ve spolupráci se Židovskou obcív Praze v prostorách Židovské radnice (Maiselova18, Praha 1). Vstup volnýpondělí 31. 5. v 18 h:Síla a lítost. A. B. Jehošua je jedním z nejvýraznějšíchžijících izraelských prozaiků.Ve svých čtyřiasedmdesáti letech má nasvém kontě desítku románů, z nichž mnohéjsou považovány za přelomové. Přednáškudoplní ukázky z autorových románů a kratšíchpróz. Přednáška Magdaleny Křížové jedalší přednáškou z cyklu Cesty izraelskéliteratury. Ukázky z díla A. B. Jehošuy přečteJan Meduna.NEDĚLNÍ PROGRAM PRO DĚTIA JEJICH RODIČE16. 5. 2010 v 14 h:Lvíček Arje slaví Šavuot: Lvíček Arje sespolečně s námi dostal z Egypta až k hořeSinaj. Čeho tam bude svědkem? To všechnoa mnohem více se dozvíte v této dílně. Prohlídka:Pražské Židovské město.Jednotné vstupné 50 KčVíce o nedělních dílnách nawww.jewishmuseum.cz/vkcNení-li uvedeno jinak, činí vstupné najednotlivé programy 30 Kč. Sál je přístupnývždy 20 minut před zahájením programua po začátku koncertu nebo 15 minut pozačátku jiného programu není vstup do Vzdělávacíhoa kulturního centra povolen. Pořadatelsi vyhrazuje právo program zrušit,pokud bude počet návštěvníků nižší než pět.VÝSTAVY V PROSTORÁCH VKC:Jak viděli a vidí svět: výstava studentskýchprací XII. ročníku výtvarné soutěže vyhlašovanéPamátníkem Terezín.(Výstavy jsou otevřeny pro veřejnost po–čt10–15 h, pá 10–12 h)VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnotř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel.: 544 509 651, fax: 544 509 652www.jewishmuseum.cz/brno, brno@jewishmuseum.czúterý 4. 5. v 17 h:Ahavat Jisrael – vernisáž výstavy asamblážía obrazů malíře a sochaře Jana F. Kováře,která bude spojena s besedou s autorem.Pořádáno ve spolupráci se Židovskou obcíBrno.Vstup volnýneděle 9. 5. v 15 h:Divadlo Feigele: Ukradený měsíc. DivadloFeigele, které působí při Židovské obciv Praze, založila paní Vida Neuwirthová jižpřed více než čtvrt stoletím. Do Brna přivezoupohádku Ludvíka Aškenázyho Ukradenýměsíc, která vypráví o tom, jak dvauličníci z malé vesnice ukradli koupající seměsíc a co všechno se kolem toho seběhlo.Představení připravilo VKC Brno ve spoluprácise ŽO Brno.Vstupné 50 Kčúterý 18. 5. v 18 h:Adolf Stránský – advokát, novinář, politik,zakladatel Lidových novin, a jeho pokračovatelé.Mgr. Jana Čipáková přibližuježivoty významných židovských osobnostíspjatých s Brnem. Vstupné 20 Kččtvrtek 20. 5. v 18.30 h:Moje dlouhé mlčení – prezentace knihyEriky Bezdíčkové za přítomnosti kmotry,režisérky a dokumentaristky Olgy Sommerové,která před dvěma lety navštívilaspolečně s autorkou bývalý koncentračnítábor Osvětim. Erika Bezdíčková v knizelíčí svůj život před holocaustem, následnévěznění v několika koncentračních tábo-16 Květen 2010
kulturaVzdělávací a kulturní centrumŽidovského muzea Praha, pobočkaBrno a Židovská obec Brno(tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno)Vás zvou na výstavuAHAVAT JISRAELJ. F. KOVÁŘbláže/obrazy4. – 31. května 2010vernisáž 4. května v 17 hodinPozvánka na výstavu do vídeňské EsrySynagogy LitvyVelvyslanectví Litevské republikyve Vídni ve spolupráci s Psychosociálnímcentrem Esra (patřík Židovské náboženské obci veVídni) zvou na výstavu „Synagogyv Litvě. Svědkové dávnozapomenutého světa“.Před druhou světovou válkou žilo v Litvě vícnež 250 000 Židů. Vilna, historické hlavníměsto, byla kosmopolitním centrem židovskékultury a vzdělanosti. Ve městě existovaly knihovny,vydavatelství vydávala několik různýchperiodik, zároveň v nich vycházely tisíce knihv jidiš. Vilna byla považována za „Jeruzalémseveru“. Nositel Nobelovy ceny Czeslaw Miloszvzpomíná na Vilnu jako na „intelektuální centrumevropského židovstva“.V mnoha městech a vesnicích existovaly synagogy.Na celém území Litvy se nacházelo okolotisícovky synagog. V letech 2006 až 2008 začalaskupina vědců a studentů synagogy dokumentovat.Podařilo se zpracovat 101 synagog. MnohéKulturní činnost je podporována grantem MK ČRDSP HAGIBORKulturní program květen 2010pondělí 17. 5. v 15 h Koncertní sál – Šavuot – beseda o svátku s vrchnímpražským a zemským rabínem Efraimem K. Sidonemúterý 18. 5. v 15 h Koncertní sál – beseda s psychoterapeutkoua spisovatelkou dr. Zuzanou Peterovou o humoruv jejích knihách (Spol. Parkinson)neděle 30. 5. v 15 h Koncertní sál – koncert pěveckého sboru MilleDOreMI, řídí Krisztina SimonVýstavy: Židovské Město pražské 1870–1914, obrazy Jany Holubové,fotografie Jana Šimečka: Izrael – Jeruzalém 2009rech a události, které následovaly po válces přesahem až do dnešních dnů. Prezentaceje připravena společně se ŽO Brno. K příjemnéatmosféře večera přispěje vystoupeníhudební skupiny Lubora PokludyKlezMehrin.Vstupné 20 Kčúterý 25. 5. v 18 h:Zapomenuté transporty do Estonska – dalšíze čtyřdílného cyklu dokumentů režiséraa producenta Lukáše Přibyla. Pořádáno vespolupráci se ŽO Brno. Vstupné 20 Kčz nich jsou ve špatném technickémstavu či vážně poškozené. Předevšímjedinečné dřevěné synagogy jsou vevážném ohrožení a hrozí, že se brzyrozpadnou.Výstava dokumentuje dějiny synagogpomocí fotografií, stavebníchplánů, náčrtů a archivních dokumentů. Autořivýstavy chtějí přiblížit širokému spektrunávštěvníků část národního kulturního dědictvíLitvy a zároveň ukázat, že se nacházív ohrožení.Výstava je otevřena: pondělí, středa a čtvrtek od8.30 do 11.30 h, od 15 do 19 h, úterý a pátek od8.30 do 11.30 h, do 18. června 2010 v prostoráchEsry –- Tempelgasse 5, 2. vídeňský obvod, stanicemetra U1 Nestroyplatz (zavřeno je ve dnechrakouských svátků: 1. 5., 13. 5., 19.–20. 5., 24. 5.,3. 6. a 10. 6.). Vstup je volný, je třeba míts sebou průkaz totožnosti.Jana Tchabana-Löwbeer, VídeňVKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnoneděle 30. 5. v 15 h:Šavuot – dílna pro rodiče s dětmi od 6 let. Užjste slyšeli o desateru? Pokud také chcetevědět, co znamená slovo šavuot, přijďte nanaši dílnu, kde se všechno dozvíte a něco sii vyrobíte.Vstupné 30 KčCelý měsíc květen můžete v sále VKCzhlédnout výstavu asambláží a obrazů JanaF. Kováře nazvanou Ahavat Jisrael (MilovatIzrael). Výstava je připravena ve spoluprácise ŽO Brno.KULTURNÍ PROGRAMKVĚTEN 2010ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZEspolečenský sál, Maiselova 18neděle 2. května v 16 hkoncertJAZZERNYEIÁDAvěnovaný památce Ondřeje Ernyeiečtvrtek 6. květnaod 17 hodin sál ve 3. patřeBesedaÚSTAVA ČR, LISTINAZÁKLADNÍCH PRÁVA SVOBODpozvání přijal předseda Ústavníhosoudu ČR JUDr. PAVELRYCHETSKÝ moderuje Fero Bányaiúterý 11. května v 15 hKÁVA O ČTVRTÉprof. RNDr. VáclavHořejší, CSc.Profesor imunologie naPřírodovědecké fakultě UK a ředitelÚstavu molekulární genetiky AV ČRčtvrtek 27. května v 15 hPODVEČER YVONNEPŘENOSILOVÉLilian MalkinaCelý svět ji poznal jako Koljovu babičkuz oskarového filmu, my ji známe také jakodohazovačku ze Šumaře na střeše.Pořady se konají za finanční podpory Magistrátuhl. m. Prahy. Změna programu vyhrazena.ŽIDOVKA anebŽONGLOVÁNÍ SE ŽIVOTEMDivadlo KUFR srdečně zve na svépředstavení v pondělí 24. květnaSedmnáctiletá židovská dívka Eva Kohnová jev únoru 1942 transportována do Terezína,později do Osvětimi II-Březinky. Ze zcela nové,nepříjemné situace uniká do hravého světapředstav a skrze asociace se ocitá v příbězíchminulých i budoucích, kde se jako symbol volnostia svobody objevuje prvek žonglování.Účinkují: Adéla Kratochvílová, Dagmar Trávníkováa Lubor PokludaPředstavení se koná ve spolupráci se Židovskouobcí v Praze v prostorách Židovské radnice,Maiselova 18, Praha 1. Délka představení:70 min. Vstup volný.Ijar/Sivan 577017
Anna Votická: Zachráněnav šanghajském ghettuV edici Osudy 20. století nakladatelství P3K vychází vzpomínky české rodačky Anny (Anky) Votické-Kantůrkové.Autorka (dnes 97letá) žije v Kanadě, její kniha vyšla původně v angličtině (Clinging to Life).Život Anny Votické (nar. 1913 v Brandýsenad Labem) a její rodiny byl, stejnějako osud ostatních českých Židů její doby,zásadně poznamenán druhou světovou válkoua protižidovskými perzekucemi.Její rodina patřila k těm,kteří měli nejen dostatek prozíravosti,ale i prostředků a štěstí,aby se jim podařilo ještě včasopustit protektorát a zachránitsi tak život. V čem byl příběhVotických v tomto období skutečněvýjimečný, napovídá jižtitul českého vydání knihy.Útočiště totiž našli v čínskéŠanghaji. Nicméně je třeba říci,že autorka se zdaleka nesoustředípouze na tuto exotickouživotní epizodu. Pokud jde o rozsah, zabírápopis život v Šanghaji jen necelou třetinuknihy. Osobně se domnívám, že původníanglický titul vzpomínek lépe vystihujeústřední téma nejen knihy samotné, ale celéhoživota Anny Votické a její rodiny. Hlavníroli totiž skutečně nehraje šanghajské ghetto,ale neustálá urputná snaha členů rodinyzachovat si nejen život, ale i určitou životníúroveň (zejména s ohledem na děti) a udržetrodinu pohromadě.Úvodní kapitolky popisují velmi idylickédětství a mládí – Anně a jejím sourozencůmse dostávalo od rodičů velké péče i lásky,navštěvovali kvalitní školy, věnovali semnoha koníčkům (sport, studium hudby,balet). V šestnácti letech se Anna seznámilas mladým burzovním makléřem Arnoldem,za nějž se o několik let později provdala.Pohodlný a šťastný život pokračoval i posvatbě (mladý pár cestoval, navštěvovals přáteli kina, kavárny). V roce 1934 seVotickým narodil syn Milan, o tři rokypozději dcera Věra. To se však již začala nadEvropou stahovat temná mračna a v roce1939 se život celé rodiny odzákladu změnil. Následujícípasáže knihy líčí poměrněpodrobně, jakými způsoby serodina snažila zařídit si vycestování.Někdy se podařilo získatvízum pouze manželovi,jindy zase Anně s dětmi, kterás nimi dokonce na jaře 1939,záhy po německé okupaci,opravdu na několik měsícůodjela do Itálie, aby se v létěvrátili, když bylo zřejmé, že zanimi nemůže přijet zbytekrodiny. Ve hře byly postupně různé varianty– USA, Anglie, Švýcarsko, Jugosláviei Palestina. Nakonec se Votickým na jaře1940 skutečně podařilo získat povoleník vycestování – do Šanghaje. I zde se rodinasnažila co nejrychleji aklimatizovat a zaříditsi slušné živobytí – založili si továrničku navýrobu bižuterie, s pětadvaceti zaměstnanci,pronajali dům, dětem se snažili zajistit conejlepší vzdělání. Zhoršení přišlo koncemroku 1941. Ačkoliv byla Šanghaj pod japonskousprávou již od roku 1937, mezinárodníčtvrti, tzv. koncese, měly svoji autonomii.To se změnilo, když se Japonsko plně zapojilodo války. Japonci byli svými německýmispojenci neustále tlačeni k „řešení židovskéotázky“. Naštěstí pro zhruba dvacet tisícšanghajských Židů však v této otázceJaponci nesdíleli německé nadšení a k celévěci přistupovali jen velmi liknavě. Vrcholemprotižidovských opatření tak v podstatěbylo zřízení ghetta ve čtvrti Hong Kew najaře 1943.Po válce (která ovšem v Tichomoří skončilateprve v srpnu 1945) se rodina Votickýchzačala připravovat na návrat do Prahy.Nebylo to ovšem jednoduché, po válce se pocelém světě přesunovalo obrovské množstvívojáků a utečenců a dostat se na loď či dovlaku nebylo jen tak. Votickým se nakonecpodařilo ze Šanghaje odplout až 17. července1946 americkou vojenskou lodí, kteráje odvezla do Francie, odkud pak cestovalivlakem. Do Prahy konečně dorazili prvníhozářijového dne roku 1946.Další kapitoly popisují rozčarování ponávratu a nakonec, po únoru 1948, nový bojo vystěhování, tentokrát definitivní. V červnu1948 se velká část rodiny vydala na dalšícestu – přes Belgii, Anglii a New York až dokanadského Montrealu, kde žije AnnaVotická dodnes. Závěr knihy líčí nelehkézačátky v nové vlasti, postupné zabydlováníse a osudy celé rodiny až do současnosti.Kniha je navíc doplněna doslovem PetraKarase o historii šanghajské židovské komunity,který zodpoví čtenáři mnohé otázky,které jej v průběhu četby vzpomínek AnnyVotické napadají a na něž kniha samotnáodpověď neposkytuje, neboť se spíše než naobecné reálie zaměřuje na vzpomínky osobníhorázu.Kniha (pevná vazba) má 112 stran(+16 stran fotopřílohy), prodejní cenav knihkupectvích je 159 Kč, je možné jiobjednat i v e-shopu na www.p3k.cz nebo nae-mailové adrese objednavky@p3k.cz, pakje cena 139 Kč (+ poštovné). Více informacínajdou čtenáři na www.p3k.cz.Po týdenním pobytu v hotelu jsme našli dvoupodlažní byt. Bratr bydleldole a my nahoře. Ulice se jmenovala Destilano a byla ve Francouzskékoncesi. Brzy jsme zjistili, že naši sousedé jsou nacisté, členovéněmecké páté kolony, Hitlerovi stoupenci, kteří se usídlili v cizině, abyTřetí říše měla místní podporu během plánované expanze…Jednoho dne jezdil Milan na koloběžce nahoru a dolů po cestě. Zachvíli přišel domů, celý zaražený a zakrvácený. Řekl mi, že mu klukodvedle pořezal ruku. Vyběhla jsem a viděla jeho matku, jak se díváz okna ven. Rozzlobeně jsem na ni zavolala: „Pokud svého syna zatohle nepotrestáte, já…“Nazítří jsem byla v kuchyni. Náš čínský kuchař, který pracovaldlouho pro Evropany a mluvil plynně německy, slyšel sousedovasyna, když strčil hlavu do dveří a německy na mě zavolal: „Zemři, tyžidovská svině!“Nebyla jsem ochotná takovou urážku strpět. Cestovala jsem přesmoře, abych právě tomuhle unikla. Vyběhla jsem za ním, a jak jsembyla rozzlobená, dala jsem mu pořádný výprask.O týden později… přišla francouzská policie. Francouzská konceseměla vlastní policii. Řekli mi, že zítra musím jít k soudu, protožerodiče toho malého neřáda požadují úhradu zdravotních výloh zatýdenní pobyt syna v nemocnici. Ležel týden na břiše. Bylo zřejmé,že jejich sympatie jsou na naší straně. Byli loajální k Francii a Franciebyla ve válce s Německem. Policajt mi s pobaveným úsměvemsdělil, že ho viděli a že je opravdu černý a modrý.Jakmile policie odešla, přišel ruský soused, kterého jsem nikdypředtím nepotkala. Zeptal se, jestli umím francouzsky, a nabídl mi, žepokud francouzsky neumím, půjde se mnou k soudu. Příhoda sezřejmě rozšířila, celá zahraniční komunita mluvila o tom, co se stalo.Milan udělal na soudce dobrý dojem. Tehdy byl již zapsán nafrancouzské škole. Na sobě měl uniformu námořnicky modré barvya baret se školním emblémem. Můj lékař Dr. Grossmann byl Čechz Baťových závodů ze Zlína. Dal mi doklad, jak léčil Milana…Soudce pak případ zamítl, což Němcům a jejich povýšenosti nebylopo chuti.18Květen 2010
knihyLITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOUJan Horník, PROČ HOLOCAUST –Hitlerova vědecká mesianistickávražda, 455 str., Rybka Publishers,Praha 2009Proč nacisté spáchali genocidu Židů?Jan Horník za uspokojivou odpověď v žádnémpřípadě nepovažuje běžná vysvětlení.Například že se nacisté pro holocaust rozhodliproto, že národní socialismus stál narasistické a antisemitskéideologii. To autorpovažuje za známouskutečnost, kterávšak vyžaduje hlubšíobjasnění. Důsledněse proto ptá, proč bylHitlerův nacismus rasistický,fanaticky antisemitskýatd., dokudnenalézá pevný bod,na němž lze uspokojivou odpověď založit.Soustřeďuje se přitom na ústřední postavunacismu, Adolfa Hitlera. Za podmínkuúspěchu totiž považuje obsáhlý rozbor Hitlerovapochopení světa. Kniha proto obsahujemnoho originálních Hitlerových textů(velká část z nich dosud v češtině publikována)a podrobné komentáře k nim.Na rozdíl od většiny prací o nacismu seJan Horník nesoustřeďuje na historii nacismu,ale na myšlenkové příčiny, z nichž „praxe“nacistů vycházela. V poslední kapitole pakpředkládá originální vysvětlení příčin Hitlerovaantisemitismu a odhaluje i Hitlerův specifickýmotiv ke genocidě. Boří přitom mýtuso racionálně nevysvětlitelné záhadě holocaustu.Autor ukazuje, že Hitlerův antisemitismuspředstavoval zcela nový druh protižidovskénenávisti, který nelze vysvětlitz průběhu dosavadních dějin, neboť Hitlerovafanatická nenávist vycházela ze zcela novýchmoderních myšlenkových zdrojů.Čtenář zároveň s překvapením zjišťuje, žeHitlerovo obecné světonázorové přesvědčenímá nejen svou striktní logiku, ale navícse takřka shoduje i s dnešním vědeckýmpohledem moderního člověka na svět. Autorpřesvědčivě dokládá, že nacistický světonázori vražedné počínání nacistů bezprostředněvycházely z darwinismu a jeho principuboje o přežití. Vzhledem k nedávnému200. výročí narození Charlese Darwinaa 150. výročí uveřejnění jeho přelomovépráce O původu druhů cestou přírodníhovýběru, jíž oslavuje celá moderní věda, jevíse zjištění Jana Horníka doslova varující.Teoretická východiska totalitního nacistickéhorežimu naše civilizace evidentně ještěneopustila.Jan Horník (1975) zahájil v roce 1995studia na FSV UK v Praze, obor politologie.Po osmi semestrech však dobrovolně rezignovalna státní vzdělání a soukromě se začalvěnovat filozofii. V letech 1997–1999 působilv Lidových novinách jako redaktora komentátor. Příležitostně překládal prorevue Střední Evropa. Od poloviny 90. let jestálým členem redakce Babylonu, od roku2003 redaktor filozofické revue Distance.V roce 2005 začal spolupracovat s občanskýmsdružením Post Bellum na projektuPříběhy 20. století a tvorbě internetovéhoportálu Paměť národa. Od roku 2008externě spolupracuje s Ústavem pro studiumtotalitních režimů.slevový kupon pro členy Židovské obcev Praze a Federace židovských obcíMarilyn Yalomová, DĚJINY ŇADRA –Kulturní a sociální dějiny prsou odstarověku až po současnost, 366str., Rybka Publishers, Praha 2009Toto pozoruhodné dílo, vycházejícíz originálního výzkumu, je první a dosud jedinouprací, která nabízí ucelený obraz toho,jak byla ňadravnímána v západnímsvětě od starověku posoučasnost – jak bylachápána a pojímánav průběhu staletí ženamii muži a jak sejejich vnímání odráželov umění a kultuřevůbec, v náboženství,v psychologii a především v postojích všechvrstev společnosti.Kniha je určena ženám i mužům, kteří serádi formou přitažlivé, nicméně elegantnía decentní knihy z pera znalce historie,umění, módy, psychologie, sexuologie a literaturychtějí dozvědět něco více o něčem,co je pro nás všechny velmi důležité, atraktivní,ale i rozporuplné a zdrojem frustrace,ačkoliv o tom ne vždy přímo hovoříme.Tato studie pokrývá přibližně pětadvacettisíc let historie a zaměřuje se především najisté momenty, kdy v západním kulturnímkontextu zakotvilo specifické pojetí ňadera změnilo tak způsob, jakým byla doposudchápána a znázorňována. Tato kniha procházíobdobí od paleolitických bohyní až k hnutíza ženské osvobození.Poučíme se například o tom, jak byla prsave starověku uctívána, vnímána jako posvátnýobjekt a symbol plodnosti. Dozvímese, že v raně křesťanských dílech převažovalnáhled, že ňadra jsou ohrožením produchovní život, zatímco později se stala ztělesněnímkřesťanské lásky a čistoty, jakdokládají malby Panny Marie kojící maléhoJežíška. Popisuje dále období středověku zamorové epidemie, kdy byla prsa vnímánajako posilující a vyživující, období renesance,kdy začínal poznenáhlu erotickýpotenciál ňader zatlačovat do pozadí jejichmateřský a posvátný význam. A konečněukazuje, jak se ženy s obnaženým poprsímv průběhu Francouzské revoluce a pozdějii obou světových válek staly propagandistickýmsymbolem.Žádná práce o ňadrech by ovšem nebylaúplná, pokud by nevěnovala pozornost jejichlékařské historii a především otázce nádoruprsu. Na jedné straně jsou ňadra spojovánas přeměnou dívky v ženu, se sexuálnímpotěšením a kojením. Na straně druhé jsoubezprostředně spojována s rakovinou prsua smrtí. Ňadra proto doslova ztělesňují existenciálnínapětí mezi životem a smrtí –mezi Érotem a Thanatem ve viditelné a hmatatelnépodobě.Dr. Marilyn Yalomová působí na stanfordskéuniverzitě v Institutu pro studiumžen a pohlaví (Institute for Women and Gender).Je autorkou knih Pokrevní sestrya Mateřství, úmrtnost a literatura šílenství.Roku 1992 byla francouzskou vládou poctěnařádem Officier des Palmes Académiques.Žije s manželem, spisovatelem IrvingemYalomem, v Kalifornii.◗ Milan KalinaS plynem pomůže GASECOPotřebujete zkontrolovat plynové rozvody? Máte podezření,že ve vašem domě uniká plyn? Máte problémys kotlem, karmou nebo jiným plynovým zařízením?Obraťte se na nás!Nabízíme vám služby v oboru plynových zařízení,sanity a topení:• Revize, kontroly a zkoušky plynových zařízení bezomezení druhu plynu.• Servis kotlů, kamen WAW, karmy a jiných zařízení.• Montážní práce v oborech sanita, plyn a topenív neomezeném rozsahu.• Projekční práce včetně příslušných inženýrských činností.• Prodáváme detektory výskytu topných plynů a spalin.• Cenové nabídky na prováděné činnosti zpracovávámesamozřejmě zdarma.Naše firma GASECO vznikla v roce 1993. Dnes ji vedesnacha a syn zakladatele Doris a Jan Dvořákovi.GASECO je držitelem téměř většiny certifikátů. Kontaktovatnás můžete na telefonu 222 550 550 (6–14 h)nebo elektronicky na e-mailu: pha@gaseco.cz. Podrobnostio nás včetně ceníku a podrobného popisunaší činnosti najdete na našich internetových stránkáchwww.gaseco.cz.Ijar/Sivan 577019
7. května 1934byla v Sovětském svazu založenaŽidovská autonomní oblast BirobidžánSnahy o vytvoření částečně samosprávného židovského státu v rámci Sovětského svazu se objevovalyjiž od 20. let minulého století.V jednání byla různá území, například na Ukrajiněa v Krymské oblasti. Plán však všude narazil na problémys místním obyvatelstvem. Proto byla nakonec v roce 1928 zvolenajen velmi řídce obydlená oblast Birobidžán na jihu sovětskéhoDálného východu, při řece Amur, která tvoří hranici meziSovětským svazem a Mandžuskem. Oblast o rozloze rovnajícíse necelé polovině území dnešní ČR byla ve 30. letech více nežz padesáti procent zalesněná, čtvrtinu území pokrývaly bažiny.Žilo zde jen zhruba 27 000 obyvatel různých národností.Titulní strana časopisu Najlebn (Nový život) z července 1939 zvěstuje, žeBirobidžán má již 108 000 obyvatel. Židů však bylo jen zhruba osmnáct tisíc,tedy něco přes 16 %.Sovětský svaz sice oficiálně neuznával Židy jako národnost,ale projekt v Birobidžánu přesto prosazoval, a to z několikapraktických důvodů. Jednak si od jeho realizace slibovalposílení odlehlého regionu při hranicích s Čínou, jednak doufalv to, že si tímto projektem vylepší mezinárodní pověstv oblasti dodržování lidských práv. A do třetice se tak SSSRsnažilo nabídnout sovětským Židům vlastní, „sovětskou“ alternativusionismu.V prvních deseti letech kolonizace přišlo do Birobidžánuzhruba 43 000 židovských osídlenců (celkem žilo v SSSRkolem 2,5 miliónu Židů), z nichž se ovšem rozhodla zůstat jennecelá polovina (mezi přistěhovalci bylo dokonce kolem 1200Židů, kteří nebyli sovětskými občany, mimo jiné z Argentinynebo USA). Osídlení se koncentrovalo kolem vesnice Tichonka(stanice Transsibiřské magistrály), která velmi rychlevyrostla v město a byla přejmenována na Birobidžán. Projektse setkal s nadšenou odezvou zejména u židovských komunistůa u těch, kteří se zasazovali o zachování jidiš jazyka a kultury.Podpora v řadách sionistů byla jen sporadická. Na realizaciprojektu byly vybírány finanční prostředky po celém světě – odSpojených států, přes Jižní Ameriku až po Palestinu.V polovině 30. let se počaly dělat plány na cílený rozvojjidiš kultury – plánovaly se jidiš školy i další vzdělávací a kulturníinstituce včetně opery. Jidiš se stalo vedle ruštiny úřednímjazykem. Podpora se pochopitelně týkala výhradně sekulárníkultury, židovské náboženství nijak prosazováno nebylo.Již koncem roku 1936 však dostala sovětská židovskádomovina tvrdý zásah. Nastaly stalinské čistky, celá oblastbyla podřízena přímo NKVD a izolována – stala se zakázanouoblastí.Nová vlna přistěhovalců přišla do Birobidžánu v prvníchpoválečných letech. V roce 1948 měla oblast zhruba 30 000obyvatel. Opět začal i kulturní rozvoj – vydávaly se jidiš tiskovinyi knihy, rozvíjelo se divadlo, jidiš se začala ve školáchvyučovat jako povinný předmět, mluvilo se dokonce o možnosti,že by se Birobidžán stal svazovou republikou. Toto vzepjetíovšem trvalo jen velmi krátce, než bylo násilně utnuto.V období, kdy vzniká v Palestině Stát Izrael, obává se Stalinneloajality sovětských Židů a zahajuje velkou protižidovskoukampaň, která se nevyhne ani odlehlému autonomnímu regionu.Velká část birobidžánské elity byla postupně obviněnaz podvratné činnosti (kontrarevoluce, propagace ne-sovětskékultury) a odsouzena k dlouholetým trestům ve stalinskýchlágrech na Sibiři. Sen o sovětské židovské vlasti definitivněskončil, ač birobidžánskou autonomní oblast najdeme namapách dodnes a od druhé poloviny 80. let dochází i k určitýmsnahám o oživení židovského života. V současné době žijev Birobidžánu jen kolem dvou tisíc Židů, kteří tvoří něco málopřes jedno procento celkové populace.◗ Kateřina WeberováFoto: www.swarthome.eduCo se také stalo v květnu:• masakry Židů v německých městech Špýr, Worms a Bacharachv roce 1096, při první křížové výpravě; naopak v Kolíněochránil židovskou komunitu místní biskup, který nařídilzavřít před křižáky městské brány• roku 1577 získali portugalští marranos povolení usadit sev Brazílii• roku 1747 zemřel významný kabalistický učenec a básníkMoše Chajim Luzzato• založením kibucu Gvulot roku 1943 začalo osidlování Negevsképouště• historie židovské komunity z krétské Chanii, datující se odřímských dob, skončila v jediném květnovém dni roku 1944,kdy britské torpédo potopilo loď, na jejíž palubě shromáždilinacisté prakticky všechny chanijské Židy• v roce 1945 byly osvobozeny koncentrační tábory Mauthausena Terezín• v roce 1948 byla založena izraelská pošta• v roce 1949 se Stát Izrael stal 59. členskou zemí OSN• v argentinském Buenos Aires byl v roce 1960 dopaden AdolfEichmann; o dva roky později byl v Jeruzalémě popravenVěstník <strong>Maskil</strong> – registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Maiselova 4, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČO: 61385735, tel.: 724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz.<strong>Maskil</strong> vychází měsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Federace židovských obcí v ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The Dutch Humanitarian Fund (JHF). Zájemci mohou přispět na vydávánívěstníku libovolnou částkou na bankovní účet: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 88888 (5x8). Manipulační poplatek 10 Kč. Redakce: Milan Kalina, Kateřina Weberová. Redakční rada: MichalForšt, Jitka Nováková. Ilustrace: Lucie Lomová. Předtisková příprava a tisk: Typografické studio Trilabit, s. r. o., Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 16. 4. 2010. Uzávěrka příštího čísla 15. 5. 2010.
Change language