VN 4/2009 - Vizovice

8 ŠKOLYBlíží se náš návrat zpět na Chrastěšovskou uliciV těchto dnech již vrcholíposlední práce před nastěhovánímdo zrekonstruovanéhodětského domovana Chrastěšovské ulici. Všenasvědčuje tomu, že 1. zářípůjdou již děti do školy odtud.Od konce října loňskéhoroku jsme díky pomoci MěstaVizovice bydleli v sociálníchbytech na Zlínské ulici a prouskladnění inventáře dětskéhodomova nám vedení městaposkytlo nevyužité prostoryna kulturním domě a v bývaléprádelně na Masarykověnáměstí.Jsme zařízením Krajskéhoúřadu ve Zlíně, který rekonstrukcifinancuje a řídí.Na základě výběrového řízeníbyla firmou KB-Projekt,s.r.o. Zlín zhotovena projektovádokumentace. Stavbupotom provedla První otrokovickástavební a.s. Výtvarněarchitektonickýnávrh interiérubyl zadán ing.arch.PavluHaincovi, CSc. a převážnoučást interiéru zařízení dodáváfirma Quercus nábytek s.r.o. sesídlem ve Zlíně. Předpokládanýkonec rekonstrukce se plánovalna období hlavních prázdnina tento, jak se již dnes rýsuje,bude dodržen.Historie našeho dětskéhodomova sahá do počátkuminulého století. Ve třicátýchletech odešli manželé Hábovido Ameriky a svůj malý rodinnýdomek na Chrastěšovskéulici věnovali městu, které jejvyčlenilo pro účely sociálnípéče. V roce 1948 až 1949byla na místě malého rodinnéhodomku provedena velkávýstavba nové, dvoupodlažníbudovy a zařízení začalo sloužitjako dětský domov internátníhotypu pro 60 dětí. Jehokapacita se postupně snižovala.V letech 1976-1978 se uskutečnilarozsáhlá rekonstrukcecelé budovy a po jejím dokončenízačal dětský domov fungovatjako zařízení rodinnéhotypu se dvěmi rodinami pro10, později pro 8 dětí.Díky současné rekonstrukcise dočkáme řady změn. Budovamá nová dřevěná okna, střechua omítky v souladu s požadavkyhistoriků. Na místě bývaléverandy je přistavena nová část,díky které se velmi zlepší prostorovévybavení obou rodin.K tomuto účelu jsme využilii další, dosud nezabydlené částipůdy.V přízemí budou umístěnavšechna společná provozníPochod „Na dno vlastních sil“Před několika týdny jsme přišli s dalším prožitkovým projektem,které občas pro děti z dětského domova ve Vizovicíchpřipravujeme. Ujít 100 kilometrů za 24 hodin. Fyzicky velmináročná akce, přijatelné riziko. Nikomu nelze slíbit, že si užijepohodu, že se pobaví. A právě vidinadobrodružství, možnost sáhnout sina samé dno svých sil, děti táhne.Zájem z jejich strany byl velký. Nočnípochod, velké sebevědomí našichdětí, vyhecování. A trochu nervozityze strany vychovatelů, co by kdyby.Start celé akce byl naplánován symbolickyna 20 hodin, 20 minuta 20 vteřin. Počasí, velmi důležitýčlánek řetězu, nám nakonec vyšlo,i když pár hodin před začátkem ještěpršelo. Mezi účastníky ve věku 14až 19 let vládlo velké nadšení. Dětisi více pomáhaly, byly k sobě slušnější. Dlouho jsme nemuselinikoho napomínat. Zpočátku nás odrovnávaly dotazy, co budemedělat, až se ráno vrátíme. Nebo plánovaly, že pochod ujdoua půjdou si zahrát fotbal.... Po prvních 10 kilometrech již bylycítit šlapky a začínala noc. Nálada však stále výborná. Fyzicképroblémy se začaly objevovat po 20. kilometru. Přišlo zjištění, žeto nebude zdaleka tak lehké. Každý krok byl obtížnější a tempostále dost vysoké. Později dětem začalo být jedno, jestli odpočívajína lavičce nebo na zemi. Nakonec byl problém i obyčejnázatáčka, nebo pokrčit nohu. Bylo lépe raději nesedat a pomalujít. Člověk se spíš sesunul, než sednul. Bolest začínala přibývata na 30. kilometru pochod ukončili první dva chlapci. Byl tozásah do celého týmu. Morálka velmi klesla a většina dětí tozařízení - kanceláře, centrálníkuchyň, jídelní kout a společnýobývací prostor. Celéprvní patro bude obývat rodina„Dolňáků“ a druhé patro zaserodina „Horňáků“. Přibližně80% všeho nábytkového zřízeníbude pořízena nově.S nastěhováním i se zabydlenímobytných a provozníchprostor nás čeká ještě velmimnoho práce. Na návratdo našeho znovu opravenéhodomu se ale již moc těšímea rádi, v později upřesněnýchtermínech, umožníme prohlídkunašeho zařízení všemnašim kamarádům, sousedům,sponzorům a zájemcům širokéveřejnosti.Děkujeme všem, kteří náms rekonstrukcí pomohli.Svatava Poláchová,DD-Chrastěšovskávzdala o pouhých 7 kilometrů dál. Maximum, padesát kilometrů(z původní stovky) urazilo jen pár nejlepších. To jsou chvíle,kdy kilometr se jde hodinu a nesmírně to bolí. V 9.00 hodinráno byly již všechny děti v posteli. Dětem k obnovení sil stačilyjen dva dny. Strýčkové a tety si lízalirány dvakrát tak dlouho. A závěrem,co při hře můžete zažít? Je to akcenejen pro děti, ale i pro tety a strejdy.Každý krok na konci pochodu budeproblém. Schody půjdete po čtyřech,obrubníky budete obcházet.Poznáte chvíle, kdy už mozek vypínáa nohy se sunou samy. Děti konečněpoznají, že nejsou supermani a majísvůj limit. A to je, myslím, pořádnědůležité. Zůstane vám velmi silnýzážitek. Určitě na něj nikdo z účastníkůdlouho nezapomene. Už dnesse děti ptají, co drsného vymyslíme příště. Pokud je někdo z vásdobrodruh a má chuť do toho jít, rádi mu (ddzsvizovice@centrum.cz)poradíme víc.Některé hlášky, které během pochodu zazněly:Teta Marcela: „Nech mě, já se musím soustředit, já jdu.“Jožka: „Nesnáším zatáčky.“Peťa u konce sil: „Já su z Chebu, já to kašlu.“Anonym: „Jdeme jak panoptikum mrzáků“ a Adamova odpověď:„Já bych s tím i utíkal.“Teta Marcela po zastávce: „Já jsem stanula, sleduješ?Kontrolní otázka strejdy Toma na Adama: „Můžeš ještě aspoňkulhat? Terminátor se i plazil.“Jiří Hrubý, vychovatel DD a ZŠ Vizovice