24 ZAJÍMAVOSTIVážení občané, dovolte,abychom tímto článkem upozornilina letošní akci Besedas důchodci, která připadnena den státního svátku 17.listopadu <strong>2009</strong>, tj. úterýod 15-17 hodin ve velkémsále Domu kultury.Cestu k nám do Vizovicváží populární dvojice "Evaa Vašek" s dvouhodinovýmprogramem písniček a videoprojekce.Ve svém hodněnabitém programu po dvouletech našli místečko i pronás.Vážení občané, rádibychom tedy včas podchytiliváš zájem o toto vystoupení,které bude organizačněnáročné. Rezervaci si zajistítevyzvednutím vstupenkyna matrice Městského úřadu<strong>Vizovice</strong>, v 1. poschodí hlavníbudovy, dv. č. 216 po celýměsíc září <strong>2009</strong> v pracovnídobě úřadu.Občané důchodového věkuBeseda s důchodciobdrží vstupenku zdarma,proti podpisu.Upozorňujeme, že kapacitamíst v sále Domu kultury jeomezená.Další zájemci mají možnostsi vstupenku na matrice MěÚ<strong>Vizovice</strong> zakoupit. Při většímpočtu zájemců je možnopočítat i s místem k stání,cena takové vstupenky buderozlišena a upřesněna.Vážení občané, budemekonat vše pro to, aby setato informace dostala včaske všem občanům, zvláštědůchodcům, neboť programbyl speciálně vybírán v rámciakce "Beseda s důchodci",která je každoročně v měsícilistopadu pořádána podzáštitou Městského úřadu<strong>Vizovice</strong> Komisí pro občanskézáležitosti ve spoluprácis Domem kultury.Vystoupení dvojice budemedále průběžně opakovaněpřipomínat článkemve Vizovských novinách, místnímrozhlasem, pozvánkami,které běžně distribuuje poštapři výplatě důchodů v měsíciříjnu, dále plakáty na plakátovacíchmístech, nástěnkáchv bytových jednotkách, prostřednictvímaktivistek spolupracujícíchpři komisi, vitrínáchúřadu, prostřednictvímKlubu důchodců.V rámci programu budezařazena malá přestávka proobčerstvení, a k nákupunahrávek CD, DVD.Na setkání s vámi se těšíKomise pro občanské záležitosti.Curriculum Vitae nového vizovického kaplanaMilí čtenáři, v měsíci červencidochází v mnoha farnostechke změnám v ustanoveníkněží a jáhnů. V letošním rocedošlo ke změně i ve Vizovicích.K faráři P. Janu Kutáčovi přibylkaplan Ing. Mgr. JindřichPeřina, který dříve sloužilve farnostech Přerov a Zábřeh.V dnešním čísle vám přinášímerozhovor, během kteréhose krátce představí.Můžete se nám na úvodpředstavit, říci něco o sobě,o vaší rodině a odkud pocházíte?Jmenuji se Jindřich Peřinaa pocházím z malé obce nedalekoOlomouce, z Dubu nadMoravou. Je to vesnice, kterámá přibližně 750 obyvatel a jeznámá především nádhernýmbarokním poutním chrámem,který je zdaleka viditelnoudominantou celé Hané. Je mi34 roků, pocházím ze 7 dětía jsem ze sourozenců nejmladší.Maminka i tatínek jsou jiždelší dobu v důchodu. Možnávás překvapí množství dětí,ze kterého pocházím, protožev dnešní době je takto početnárodina spíše výjimkou.Nejstarším sourozencem jebratr Karel, který je o 12 rokůstarší než já. Dalšími v pořadíjsou bratři Petr, Mirek, sestraHana, a bratři Josef a Pavel.V současné době jsem osminásobnýmstrýcem a jednoudokonce i šťastným prastrýcem.Situace v naší rodiněse obrátila a poměr mezimužskou a ženskou populacívyhrává něžné pohlaví, protožemám 6 neteří, 2 synovce a 1prasynovce.Jak jste prožil období, kterépředcházelo vašemu rozhodnutívstoupit do semináře?Už od dětství byla mýmvelkým koníčkem železnice,a proto jsem se rozhodl pokračovatve vzdělání na středníprůmyslové škole v Šumperku.Chtěl jsem se stát výpravčíma tím se měl splnit můj velkýživotní sen. Protože mi studiumdocela šlo a chtěl jsem sedále vzdělávat v oboru, rozhodljsem se, po úspěšném složenímaturitní zkoušky, přihlásitna VŠ dopravní do Pardubic.Má volba byla velkým krokemdo neznáma, a to nejen proto,že jsem ve výchovně vzdělávacímprocesu pokročil o stupeňvýše, ale také proto, že po rozdělenínaší republiky začalafungovat Dopravní fakultaJana Pernera v Pardubicíchprvním rokem. Studium jsemukončil v roce 1998 úspěšnýmabsolvováním státní závěrečné
ZAJÍMAVOSTI25zkoušky. Další rok jsem trávilv „zeleném prostředí“, kdyžjsem si odpykával dvanáctiměsíčnívojenskou službu v chrudimskýchkasárnách. Na vojnumám spoustu dobrých vzpomínek.Jako voják jsem semohl zúčastnit mezinárodnívojenské pouti v Lurdecha za zmínku stojí i šest seskokůs padákem. Naštěstí promě se padák vždycky zdárněotevřel.Jaké máte koníčky a záliby?Mou velikou zálibou zůstávástále železnice a také sevěnuji sportu. Pokud mámbýt konkrétní, tak rád jezdímna kole, hraji florbal, plavua docela obstojně zvládám kroket.Ve volných chvílích si rádposlechnu křesťanskou muzikua radost mi udělá i pěknálidová píseň.Kdo Vás nejvíce ovlivnilpro volbu duchovního stavu?Hned na úvod bych upřesnil,že každé povolání je předevšímdílem Božím a mnohdy bývásložité rozplést nitky Božíhovedení. Na prvním místě bychrád zmínil věřící maminku,která mě už od ranného dětstvívedla k víře. Velmi výrazněmé rozhodnutí vstoupitdo semináře ovlivnilo setkáníse Sv. otcem Janem PavlemII. v Olomouci v roce 1995.Měl jsem rovněž štěstí na střetnutís dobrými kněžskýmivzory a to především s otcemCyrilem Vrbíkem, který přes20 let působil v naší farnostia nesmazatelně se zapsaldo srdcí stovek lidí.Narazil jste během svéduchovní formace na některézávažné překážky?Jednou z nejtěžších překážekbyl nesouhlas mého tatínkas rozhodnutím odevzdat svůjživot zcela Kristu. Jeho odmítavýpostoj se však postupemčasu díky působení modlitebvýrazně změnil a zažil jsem velkouradost, když byl přítomenv první lavici mému jáhenskémua později kněžskémusvěcení.Jaký byl Váš život v seminářia na fakultě?Seminář byl pro mě místemblízkého setkání s Bohema s lidmi. Samozřejmě, že tonebyly jen okamžiky úspěchůa radosti, ale také přicházelyokamžiky proher a smutku. Tovšechno však k pravému životupatří a dělá život krásnýma zajímavým. Zvláště rád vzpomínámna víkendové rekolekce(duchovní cvičení), při kterýchčlověk nabíral novou duchovníenergii.Co jste si odnesl zesvého dvouletého působenív Přerově?Jsem moc rád, že jsem mohlvykonávat jáhenskou a pozdějikaplanskou službu ve farnostiPřerov. Přestože v tomto městěnavštěvuje pravidelné bohoslužbyzhruba jen 2 % věřících,je to velmi živá farnost,ve které se realizuje pestrá škálanejrůznějších aktivit pro různévěkové skupiny. Vyjmenovatvšechny by trvalo dlouho, zmínímalespoň ty nejzajímavější.Každoročně se koná akce„S tebou mě baví svět“, při kteréjezdí tatínci na víkend se svýmidětmi a v tomto společenstvíprožívají bez maminkovskéhodohledu nevšední zážitky.Další zajímavou aktivitou jeakce „Ženy sobě“, během kteréjedou pro změnu na společnývíkend jen matky bez manželůa dětí. O víkendu si mohouodpočinout od běžných starostía volný čas věnovat modlitběa rekreaci. Velmi užitečnébylo rovněž pravidelné setkávánípři sobotním florbale, kdese postupně střídali otcové,matky a děti. Běžné bylo setkávánírodin v menších společenstvíchnebo „Modlitby matek“.Všechny tyto akce pomáhalyk uvědomění, že víru nelzežít jen uvnitř kostela, ale že jetřeba integrovat ji do všech složekživota. Další předností bylaskutečnost, že se tyto akce naučiliorganizovat farníci sami,bez pomoci duchovních.Jak vzpomínáte na svůjdruhý kněžský rok, který jsteHasiči připravili dětský denve Vizovicíchprožil ve farnosti Zábřeh?Pokud bych měl srovnávatdva roky kněžství, kaplanskýrok ve farnosti Zábřeh byl určitěnáročnější. Přišel jsem sicedo města, které je mnohemmenší než Přerov, ale kroměZábřeha jsem měl společněs panem farářem na starostidalších 5 farností a 14 vesnics krásnými kapličkami. Běhemroku jsem tak najezdil spoustukilometrů. Na druhou stranujsem byl nucen učit se efektivnímuvyužívání času.Velmimě mrzelo, že jsem jednotlivýmlidem nemohl věnovatvíce času. Nezapomenutelnýmzážitkem pro mě zůstane prvnísvaté přijímání dětí, které jsemměl poprvé na starosti. Běhempřípravy dětí jsem se scházelrovněž s jejich rodiči, kdy jsmese společně snažili objevovatvelikost úkolu spojenéhos náboženskou výchovou dětía nenahraditelnost vlastníhopříkladu dobrého křesťanskéhoživota. Velikou radostjsem měl i ze společenství,které na faře společně s děkanemvytvářel technický administrátor,účetní, pastoračníasistentka a kuchařky, kterése na střídačku dobře staralyo naše věčně hladové žaludky.Inspirující pro mě také bylo,že fara nebyla „nedobytnoutvrzí“, ale místem, kam mohlbez obav kdokoli vstoupits problémem či jen tak na přátelskounávštěvu.A co by jste chtěl vzkázatčtenářům?Těším se na práci pro vása zároveň na společnou prácis vámi. Bůh nám dává příležitostse setkat a společnýmúsilím urazit velký kus cestysměrem k nebi. Bylo by škodatuto šanci nevyužít. Prosím váso modlitbu nejen za sebe, aletaké za otce Jana a za všechnyduchovní působící ve vizovickémděkanátu.Redakce děkuje za rozhovor.Sobotní odpoledne plné hera zábavy patřilo ve Vizovicíchdětem. Naši hasiči připravilivelké množství soutěží,za jejichž splnění následovalamalá sladkost.Po zápisu musely děti zvládnoutnejen základní hasičskédovednosti jako např. motáníhadice, ale i předvést svouobratnost při skákání v pytliči chůzi na chůdách.Těm větším se asi nejvícelíbila střelba ze vzduchovkynebo házení na koš.Středem pozornosti malýchi velkých byla po celé odpolednetaké přistavená požárnítechnika.Krátce před 17. hodinouza houkání sirény přijelaJednotka sboru dobrovolnýchhasičů <strong>Vizovice</strong>, která předvedlauhašení požáru. Běhemchvilky se podařilo oheň zlikvidovata děti si pak mohlyvyzkoušet práci s hadicí.Pro ty, kteří vydrželi aždo konce, předvedla tři družstva(družstvo ženy, mužia smíšené) velmi zdařilépožární útoky.Ing. A. Pospíšilová