PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro
PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro
C E S T Yujde a znovu si pochutnávám pod sluníčkem na palubě. Všude kolemsamé moře, takže je dobré vědět, že nade mnou visí dva záchranné čluny(vyrobené v Německu) a na druhém boku další dva.Těsně po obědě, ve 12 hodin, se z lodního rozhlasu ozývá známé a v Indonésiičasté „Allááááhu akbar!“. Před mešitou přibylo pár sandálů a uvnitřse modlí jak ženy, tak děti. Přeci jen je vidět, že jsem v muslimské zemi,i když na Floresu by to jeden neřekl.Asi ve tři hodiny odpoledne přistáváme u dalšího ostrova - Roti. Vlastnězase kotvíme na moři, protože u Roti není dost hluboká voda. Ostrov jeporostlý jen palmami a na břehu mezi domy vidím typickou indonéskoumešitu s červenou stupňovitou střechou. Loď opouští pár Australanů,kteří si na tenhle zapomenutý ostrov přijeli zasurfovat. Roti působí ještěopuštěněji než Sabu, přestože je jen pár kilometrů od Timoru.Máme před sebou ještě alespoň čtyři hodiny plavby směrem na východ.Občas si jdu sednout na záď, kde můžu pozorovat rychle ubíhající vodu,a teď už i zapadající slunce.Muslimové se znovu scházejí k mešitě na další modlitbu, ale já se připozorování západu slunce nenechávám ničím vyrušit. Jen si přinášímvečeři (rýži, zeleninu, kus ryby), abych si naposledy vychutnal ten pocitvolnosti na moři. Je to paráda.Timor, KupangPo sedmé večer přirážíme k molu kupangského přístavu. Loď tady postojíasi tři hodiny, a pak se začne stejnou trasou vracet do svého domovskéhopřístavu v Surabaji na Jávě. Já ale definitivně vystupuji. Právě jsem dorazilna poslední indonéský ostrov své cesty – Timor.Přístav je asi 10 km od centra Kupangu, takže musím jet bemem. Jedenz naháněčů mě hned drapnul za ruku a vede mě až přímo k bemu. Bem jetu hodně, takže se všichni snaží získat co nejvíc pasažérů. Cesta do centrase jim vyplatí, protože je na indonéské poměry dost drahá. Indonésaniale platí úplně stejnou cenu jako já, takže je drahá pro všechny, ne jenpro turisty.V té tmě z ubíhajícího Kupangu nic nemám, ale jelikož vím, kde měvysazuje, nemám problém najít losmen, kde jsem se chtěl ubytovat. Jelevný a docela dobrý. Nevím sice, jestli zítra odletím, ale pro jistotu sinechávám vyprat už dost zašpiněné kalhoty a sám se vydávám zjistitněco o letence.Kancelář Merpati má otevřeno jen do osmi, ne do devíti, jak mi řekl majitellosmenu, takže už mám smůlu. Až zítra ráno. Vracím se do losmenu,kde si sedám do společenské místnosti.Dnes jsme tu jen tři turisti: Australan, bílý Jihoafričan a já. Je celkemlegrace poslouchat diskuzi, která se mezi nimi rozběhla. Baví se o tom,že OSN je organizace, která nefunguje, a že všechna rozhodnutí trvajístrašně dlouho. Přou se tak dlouho, až se Australan naštval a odešel.Celkem symbolické zakončení debaty: dva lidi z prakticky stejné (bílé)kultury se přeli o neefektivnosti OSN, a přestože jsou oba běloši, jejichrozhovor skončil hádkou, po které přestal Australan komunikovat. Takjak pak můžeme chtít, aby všichni lidi dospívali rychleji k dohodám,Ostrov Roti u Timoru je oblíbeným rájem pro surfaře, kteří na místním dřevěném člunu právě opouštějí naši loď
Jen pár metrů od nejrušnější ulice Kupangu – hlavního města Timoru – najdete malebné zálivykdyž se nedohodneme ani v rámci stejné kultury. Větší problém je naAustralanově straně, protože nebyl vůbec schopen naslouchat. Dělal, žeposlouchá, ale jakmile se dostal ke slovu, hned vypustil nějakou arogantnípoznámku, která měla dělat dojem, bůh ví jak není skvělý myslitel. Tedapokud jsou všichni Australani jako ten, tak nás zítra potěš pánbůh – měi Craiga (Jihoafričan), který je taky na konci své indonéské pouti a zítrase chystá přeletět do Austrálie.Den 210, středa 17. 3. 1999Tak jdeme na to! Dneska začíná můj první pokus dostat se do Austrálie.Potřebuju mít dost peněz, abych pokryl celý svůj pobyt a zpáteční letenku.Ani jedno nemám, ale snad se mi ještě před odletem podaří dostatze svého účtu alespoň nějaký peníz.Banky otevírají v osm hodin, takže moje první cesta vede do té, kde prýmůžu na kreditku dostat cash advance (bůhví, jak se tomu říká česky)– Bank Dagang Negara. Zaměstnance má tahle banka příjemné, dokoncemluví i anglicky, ale cash advance z nějakého důvodu nedávají. Sakra!Zrovna když mám tak málo času! Letadlo letí ve dvanáct hodin a musímtam být v deset. Teď je půl deváté, a já zatím nemám ani peníze, aniletenku. Musím to risknout.Letenku kupuju v Merpati. Platím kreditkou, žádný problém. Otázkapěti minut. Chtěl jsme si sice být nejdřív jist, že budu mít alespoň dostpeněz, ale jak tak vidím, může se stát, že se mi žádné nepovede dostat.Proto si nejdřív kupuju letenku, a teprve teď jdu obejít zbylé banky. Časběží strašně rychle ...Další banka je kousek od mého losmenu, cash advance ale nedává. Místotoho mě posílají do další banky, která je naštěstí taky blízko. Tam cashadvance dávají, ale horní limit je nějakých osmdesát dolarů a já potřebujualespoň pět set. Smůla. Mám prý zkusit ještě jednu banku na hlavní třídě.Ta už je bohužel dál, takže si musím pospíšit. Spěchám, ale i tak mám čassi cestou trochu prohlédnout pár ulic. Kupang je dost jiný oproti hlavnímměstům jiných ostrovů Nusa Tenggara. Je nejenom větší, ale dokonceuž i vypadá jako město. Má pořádné chodníky a pár velkých reklamníchtabulí. Leží sice na pobřeží, ale přístav je asi 10 km na západ. V Kupangusamotném je jen pár rybářských lodí na pláži a to je všechno.Na hlavní ulici se krčí jeden krámek vedle druhého. V několika z nichprodávají kazety a jejich superbas repráky dělají takový kravál, že musíbýt slyšet snad až v Austrálii. Ostatní krámky jsou ale typicky provinční,s typickým zbožím – sušenky, voda, sladký chleba, cigarety.Banka je tam, kde má být, dokonce už je otevřená a dává cash advance.Ale i tady je malý háček: dnes ještě nedostali z Jakarty kurs dolaru! Toje teda fór! Úřednice někam volá a po chvíli se mě ptá, kolik bych těchdolarů chtěl. Pak odbíhá na chvíli pryč, a když se vrací, zasmušile misděluje, že stejně žádné dolary nemají, ani americké, ani australské.Tak fajn. Je devět hodin, takže už jsem vyčerpal všechen čas a asii všechny možnosti, které jsem měl. Musím se sbalit, nasnídat a vydatse do Austrálie bez dostatku peněz, který by je přesvědčil, že u nich budumít z čeho žít. To je teda paráda!Vracím se do hotelu, objednávám si snídani a musím si navlíknout ještěmokré kalhoty. Od večera se sice suší na střeše, ale v tom vlhku to není31
- Page 1 and 2: Měsíčník společností skupiny
- Page 3 and 4: Ú V O D N Í KVážení zákazníc
- Page 5 and 6: H I - T E C HVentrální dislokaceM
- Page 7 and 8: T É M Ačeském trhu, co se kolenn
- Page 9 and 10: T É M AZápadkový uzávěr cévn
- Page 11 and 12: T É M AACPP (Ansell Cytostatic Per
- Page 13 and 14: Gammex ® PF UndergloveSystém dvoj
- Page 15 and 16: R E P O R T Á Ž1 st European B. B
- Page 17 and 18: R E P O R T Á ŽDoplatil částeč
- Page 19 and 20: R E P O R T Á Ž10. výročie pôs
- Page 21 and 22: R E P O R T Á ŽPrešli sme od far
- Page 24: R E P O R T Á Žve vyhledávání
- Page 27: A E S C U L A P A K A D E M I Epři
- Page 32 and 33: C E S T Ymoc platné. Balím všech
- Page 34 and 35: Odesílatel / OdosielateľVáš e-m
- Page 36: Targon ® DRIntramedulární hřeb
C E S T Yujde a znovu si pochutnávám pod sluníčkem na palubě. Všude kolemsamé moře, takže je dobré vědět, že nade mnou visí dva záchranné čluny(vyrobené v Německu) a na druhém boku další dva.Těsně po obědě, ve 12 hodin, se z lodního rozhlasu ozývá známé a v Indonésiičasté „Allááááhu akbar!“. Před mešitou přibylo pár sandálů a uvnitřse modlí jak ženy, tak děti. Přeci jen je vidět, že jsem v muslimské zemi,i když na Floresu by to jeden neřekl.Asi ve tři hodiny odpoledne přistáváme u dalšího ostrova - Roti. Vlastnězase kotvíme na moři, protože u Roti není dost hluboká voda. Ostrov jeporostlý jen palmami a na břehu mezi domy vidím typickou indonéskoumešitu s červenou stupňovitou střechou. Loď opouští pár Australanů,kteří si na tenhle zapomenutý ostrov přijeli zasurfovat. Roti působí ještěopuštěněji než Sabu, přestože je jen pár kilometrů od Timoru.Máme před sebou ještě alespoň čtyři hodiny plavby směrem na východ.Občas si jdu sednout na záď, kde můžu pozorovat rychle ubíhající vodu,a teď už i zapadající slunce.Muslimové se znovu scházejí k mešitě na další modlitbu, ale já se připozorování západu slunce nenechávám ničím vyrušit. Jen si přinášímvečeři (rýži, zeleninu, kus ryby), abych si naposledy vychutnal ten pocitvolnosti na moři. Je to paráda.Timor, KupangPo sedmé večer přirážíme k molu kupangského přístavu. Loď tady postojíasi tři hodiny, a pak se začne stejnou trasou vracet do svého domovskéhopřístavu v Surabaji na Jávě. Já ale definitivně vystupuji. Právě jsem dorazilna poslední indonéský ostrov své cesty – Timor.Přístav je asi 10 km od centra Kupangu, takže musím jet bemem. Jedenz naháněčů mě hned drapnul za ruku a vede mě až přímo k bemu. Bem jetu hodně, takže se všichni snaží získat co nejvíc pasažérů. Cesta do centrase jim vyplatí, protože je na indonéské poměry dost drahá. Indonésaniale platí úplně stejnou cenu jako já, takže je drahá pro všechny, ne jenpro turisty.V té tmě z ubíhajícího Kupangu nic nemám, ale jelikož vím, kde měvysazuje, nemám problém najít losmen, kde jsem se chtěl ubytovat. Jelevný a docela dobrý. Nevím sice, jestli zítra odletím, ale pro jistotu sinechávám vyprat už dost zašpiněné kalhoty a sám se vydávám zjistitněco o letence.Kancelář Merpati má otevřeno jen do osmi, ne do devíti, jak mi řekl majitellosmenu, takže už mám smůlu. Až zítra ráno. Vracím se do losmenu,kde si sedám do společenské místnosti.Dnes jsme tu jen tři turisti: Australan, bílý Jihoafričan a já. Je celkemlegrace poslouchat diskuzi, která se mezi nimi rozběhla. Baví se o tom,že OSN je organizace, která nefunguje, a že všechna rozhodnutí trvajístrašně dlouho. Přou se tak dlouho, až se Australan naštval a odešel.Celkem symbolické zakončení debaty: dva lidi z prakticky stejné (bílé)kultury se přeli o neefektivnosti OSN, a přestože jsou oba běloši, jejichrozhovor skončil hádkou, po které přestal Australan komunikovat. Takjak pak můžeme chtít, aby všichni lidi dospívali rychleji k dohodám,Ostrov Roti u Timoru je oblíbeným rájem pro surfaře, kteří na místním dřevěném člunu právě opouštějí naši loď
Change language