Míša Ferančíková (vpravo) - Zápraží

ReportážMínus 25 stupňů, zamrzlá Vltava a brusle na kličku„Nadáváte“ na zimu – jak je všude plno sněhu, musíte ho odhrnovat a nikde nezaparkujete,všude jsou dopravní zácpy a jezdíte pozdě do práce, do obchodu nedovezou včas čerstvérohlíky. A ke všemu je vám v nové funkční softschellové bundě chladno. Hm, to máme starosti….Ale když se podíváme o pár desítek let nazpátek, třeba až do třicátých let minulého století, bývalyzimy možná ještě krutější a lidé to tenkrát museli zvládnout i ve velice skromných podmínkách.Děti při zimních radovánkách předříčanskou Olivovnou kolem roku 1910.Na zimy dávno minulé jsem si přijela zavzpomínatdo Domova pro seniory v Pyšelích. Vespolečenské místnosti na mě čekal čaj, sušenkya mnoho babiček a dědečků, se kterými jsem simoc hezky popovídala. Přidaly se k nám i paníředitelka PhDr. Jitka Plíšková a sociální pracovnicea další zaměstnanci domova pro seniory.Na pekáči dolů z kopceJako první téma jsme začali probírat zimnísporty a radovánky. Jezdit na bruslích, sáňkáchnebo na lyžích bylo docela běžné. Děti tenkrátneseděly doma u počítače a televize, ani nechodilydo zájmových kroužků. Přišly domů ze školya když nemusely pomáhat, hned utíkaly ven.Pořídit si brusle a lyže nebylo až tak finančněnáročné, a tak děti v zimě sportovaly mnohemvíce než dnes. „Já bydlela v Břevnově a mělajsem hodně staré brusle vzadu na takový šroub,“vzpomíná paní Marcela Krejčíková (82 let). „Nebyloto nic extra, protožejsme byli chudá rodina, alezábavy jsem si s nimi užiladost. Klouzali jsme se nacestě v zamrzlých stopách,které udělaly koňské povozy.Chodila jsem i na veřejnékluziště, kde hrávalahudba. Také pamatuji lyže,jež se vyráběly z prkenze sudů a z kopečka jsmesvištěli ve starých pekáčíchz kuchyně.“Paní Jarmila Heřmánková(82 let) chodila bruslitna Vltavu. „Vltava zanašich mladých let zcelaběžně zamrzala. Nejdřívejsem měla brusle na kličku– nože se nasadily na botu a přitáhly kličkou. Potomjsem po bratrancovi zdědila modernější, kdeuž byly nože přidělané na speciální botě. A to užkaždý neměl.“Na zamrzlou Vltavu chodila i jednasedmdesátiletápaní Anna Marešová. „Bruslení bývalaspolečenská událost. Chodilo strašně moc lidí.Kupovali jsme si zmrzlinu a frédo, což byl takovýnanuk. Na led jsem nosila kalhoty, svetra bundu. Mnoho děvčat jezdilo v sukýnkách, aleto mi maminka nedovolila, abych nenastydla.“Spodní trika na celý týdenA děvčata se v sukních opravdu moc neohřála,protože se nosily podvazkové pásya bavlněné nebo vlněné punčochy. Nutnos-tí bylo teplé spodní prádlo. Sportovalo se vevlněných kabátcích nebo v bundách z bavlny– šusťákové bundy z umělého vlákna ještě takrozšířené nebyly. Hodně se pletlo a prababičkyi pradědy hřály pletené kamaše, svetrya kulichy. Bylo běžné, že si lidé i ve městechchovali angorské králíky a jejich vlnu posílalina zpracování. Poštou jim pak přišla upravenáklubíčka. Také se běžně páralo a ze starévlny dělaly nové věci. V 30. letech 20. stoletíse v zimě běžně oblékala takzvaná spodní trikaz teplé bavlny. Zapínala se vzadu a nosilacelý týden i na spaní, protože pyžama nebylaběžná. Velkým hitem byly pumpky a také takzvanékaliopky – úzké kalhoty dole na gumupřes patu. A později i tepláky.Velkýsportovec panPavel JanderaTání Vltavyv roce 1950Na kole na zmrzlé VltavěAsi největším sportovcem z přítomnýchseniorů býval pan Pavel Jandera, kterému jednes sedmdesát let. „Běhal jsem závodně nalyžích a pamatuji si, že v padesátém roce jsemdostal už velmi kvalitní běžky – tedy na svoudobu. Účastnil jsem se závodů v Krkonoších,Jizerských a Orlických horách a všude jsmejezdili vlakem. Také jsem v 57. roce zkoušelrychlobruslení, ale mojí nejlepší disciplínoubylo kolo. A na něm jsem jezdil i v zimě. Pamatujisi, že v roce 1954 panovaly až pětadvacetistupňovémrazy. A my jezdili od „Mostuinteligence“ neboli Bránického mostu až doChuchle na zmrzlé Vltavě – na kole.“Ledaři z obce NedvězíMladí hokejisté – foto z roku 1960 Tak se bruslilo v roce 1935Horká brambora v kapseJednoduché to neměli naše babičky a dědečkovéani s cestou do školy. Děti ve městěto měly snadnější, ale na vesnicích se chodiloi několik kilometrů pěšky nebo na běžkách.Cesta tak trvala i hodinu. Někde dávaly maminkymalým školákům na cestu do kapsy horkoubramboru, aby si o ni hřály ruce. Když vychladla,posloužila jako svačina.Bydlelo se v jedné místnostiA jak se lidé bavili doma? Provozovaly se nejrůznějšídomácí práce – pletení, háčkování, vyšívanía šití. Někdy se poslouchalo rádio, ale málo,protože se šetřila elektřina. Na nějaké ponocovánívšak stejně nikdo neměl po celodenní námazesílu, a ani prostor – rodiny často bydleli v jednémístnosti a brzy se vstávalo do práce. Příjemnouudálostí bývalo draní peří. Dralo se nejen navsích, ale i ve městech, kde lidé husy chovaly nadvorcích. „Ženské se sešly, popovídaly si a takéhospodyně, u které se dralo, přinesla něco dobrého– koláče, buchty, čerstvý chleba s máslemnebo také sladkou kořaličku,“ připomněla paníRůžena Krutílková (89 let).Ledař, ten těžkou práci mělVzpomínky obyvatel Domu seniorů v Pyšelíchse také stočily na ledaře. Tak se nazývali dělníci,kteří těžili led z řek a rybníků. Najímali je většinoumajitelé pivovarů a hospod nebo také řezníci,protože v minulosti se k chlazení piva a potravinpoužíval přírodní led. Práce ledařů bylavelice namáhavá. Až stokilové bloky ledu muselinakládat na vozy tažené koňmi nebo voly. Dělníkůmtaké hrozilo uklouznutí do ledové vody.Ledaři pak v létě často pracovali jako voraři(plavili vytěžené dřevo na pily). Nejvíce ledu setěžilo v Praze na Vltavě. Pražští hospodští a restauratéřizaložili obchodní společnost Akciovéledárny, která v letech 1909 až 1911 vybudovalaareál Branických ledáren. Led zde byl uskladněnKdo vynalezlchladničku !?Princip umělého ochlazování objevil a prvníaplikaci v praxi provedl australský tiskařJames Harrison. Své poznatky aplikovalv roce 1851, kdy sestrojil chladící okruhvyužívající jako médium éter. Za autora prvnídomácí chladničky je považován NěmecKarl von Linde. V roce 1879 modifikoval svédřívější průmyslové chladící zařízení, kdebyl chladícím médiem čpavek a k pohonukompresoru sloužil malý parní stroj.Švédové Balzer von Platen a Carl Muntersuvedli na trh první elektrickou ledniciv roce 1923. Jako první použili k pohonukompresoru malý elektromotor. Teprveelektřina a elektrické pohony tedy umožnilysoučasný rozvoj chlazení a zmrazovánív tom rozsahu, jaký dnes známe.po celý rok a odtud postupně rozvážen do jednotlivýchhospod. Původní provoz ledáren bylukončen v roce 1954 v souvislosti s výstavbouVltavské vodní kaskády, jež fakticky způsobila,že řeka Vltava v dnešní zimě téměř vůbec nezamrzá,a to ani za těch největších mrazů.Led se ale používal i do domácích ledniček– předchůdkyň těch elektrických.Šup s masem do studnyPrvní elektrické chladničky si však začalyv československých domácnostech objevovat ažv padesátých letech. Do té doby si museli hospodyňkyporadit se skladováním potravin jinak.Kořenová zelenina se ukládala do písku, okurkya zelí se nakládaly, ovoce sušilo, maso udilo nebonakládalo do sádla a také třeba schovávalo dostudny obalené ve voskovém plátně. Je faktem, žedříve se jedlo skromněji a lidé ani neměli peníze,aby si kupovali zásoby masa. Zabil se králík, snědlk obědu a bylo po problému se skladováním.Všichni senioři v pyšelském domově seshodli, že za jejich mládí to v zimě bývalo někdyhodně těžké. Ale špatné vzpomínky odválčas a zůstaly jen ty hezké.Helena Vlnařová10 | ZAPRAZI.EU ZAPRAZI.EU | 11