11/2011 - Mighty Sounds

V životě kapely existujou určitý mety, po kterejch se posouvá dál a dál. Jak rychle po soběpřicházej, se různí, ale existujou, to vám potvrdí každej. Je to třeba první složenej song, prvníkoncert, první vyhozenej kámoš nebo první deska.Každá z těchhle věcí kapelu buď posune dál, anebo to neustojí a skončí. Jednou takovou metouje i první zahraniční turné, a na ní jsme se teď ocitli my. Už nás nebavilo pořád jen dokola poslouchatvyprávění našich kámošů, a tak jsme se i my rozhodli prásknout do koní a vyrazit na čundrdo ciziny. Aby nebylo všechno tak idylický, pár tejdnů před startem se nám Jirka “Soptík”, jedenz vokálů, polámal jako mraveneček a nepomohla mu kostka cukru, exorcismus ani láhev kořalky.Do drožky jsme teda naskákali v sestavě šesti mužů a jedný slečny a na palubní desku posadilialespoň soptíkovo plyšový alter-ego, který postupně vystřídalo všechny naše voňavý spacáky.Náš táborákovej hlahol byl tak o jeden tenor slabší, ale postavili jsme se k tomu čelem, jak jenašim dobrým zvykem. První zastávka byla v Budějicích v narvanym Mighty Baru Velbloud po bokuteenage psychobilly rioters Rocket dogz. Propotili jsme první trenky a pak už adieu, domove. Prvnízahraniční show nás čekala v severofrancouzskym Lille, kde jsme zásadním způsobem podcenili sílu9% belgickýho piva a pořádně se zLilli. Probuzení druhej den bylo lehce šokující, interiér hosteluvypadal jak ze sci-fi filmu s Louis De Funésem. Po snídani skládající se z piva s bylinkovým likérema bagety jsme ještě poctivě promazali sedačky auta camembertem, prošli celní prohlídkou, která senaštěstí obešla bez gumovejch rukavic a vazelíny a nejbližším škunerem se doplavili do země octaa punkovejch dědečků. První koncert v Brightonu proběhnul v místnim anarchocentru Cowley Club,který přes den slouží jako knihovna různý literatury týkající se ekologie, politiky, aktivismu, atd.Tady jsme poprvé narazili na technickej problém v podobě jiný elektrický sítě, a basák Štěpán mělmožnost vyzkoušet si tanec v rytmu 220, nikoliv však BPM ale voltů.Vopici, která se nám usadila za krkem, jsme druhej den rozváleli na místní pláži a utopili veslaný vodě La Manche. Užasnej zážitek na druhýho října. Po povinnejch Fish and chips (sorry, alekdyby do tý olejem nasáklý houby balili vložky, na chuti by nikdo nic nepoznal) následoval přesundo Londýna. V Brixtonskym pajzlu The Grosvenors posedávala partička místních důchodců, ovšems vizáží těch nejodvážnějších českejch teenage punx. A my si tak na jeden večer mohli připadatjako součást hudební historie tohodle ostrova. Jedním z londýnskejch zářezů bylo i sešrotováníbranky a části plotu malebnýho britskýho domečku. Při couvání. Ne, nechytili nás! Následovalaprohlídka londýnskejch pamětihodností plná destrukce, cideru, piva a exhibicionismu. Ne, ani tadynás nechytili. S pocitem vítězů jsme kopli naší herku do slabin, a konečně se vydali směr Gloucesterza našima hostitelema ze spřátelenýho gaybandu Stillbust. Pivo, cider, pivo, cider, pivo, pivopivo... a je tu další den a nás vítá Newcastle...Cesta tam trvala víc jak pět hodin, ale stálo to za každou minutu, kterou nám vzala. Koncertorganizoval náš mladej fanoušek, kterej se ozval na facebookovou výzvu. Byla to vůbec první jehoakce, a nutno říct že jedna z nejlepších, kterou jsme v UK zažili! Mládí vpřed!Tou dobou jsme objevili kouzlo tradiční “English breakfest”, stávající z fazolí, slaniny, volskejchvok a párku - to vše i ve vege verzi. Vzhledem k tomu, že týhle záležitosti jsme holdovali nejenráno, ale defakto v jakoukoliv denní dobu, se naše stříbrná střela zvaná Šampón proměnilav Zeppelin. Let proběh hladce a nás už čekaly dva koncerty s místní HC/punkovou smetánkou,v Gloucesteru a Cheltenhamu. Celá sestava, se kterou jsme trávili následující dny, byla jedna velkáveselá kopa, která nás čas od času pro radost obšťastňovala svojí nahotou, vybranejma mravamabritskejch gentlemanů, a i něco novejch dovedností jsme si přivezli. Vite třeba, co je to takovejSwaffle?Co je ale nejdůležitější, zblízka jsme se seznámili s tamější ska-punk scénou, a ta teda kurvažije. Od lokálů jsme zásobený kvantama nový muziky a kontaktů. Člověk se až trochu zastydí,když si vezme, že skapunk kapel u nás je co by spočítal na prstech jedný ruky sedmdesátiletýhopilaře a jejich kvalita je přinejmenším diskutabilní. Pokud bude Mighty Sounds pokračovatv současnym trendu jedný UK skapunk pecky ročně, maj ostrovy zásobu kapel tak do roku2150. Taky nejde přehlídnout, že tamní scéna je, na rozdíl od tý naší, která je převážně v rukouvysokoškolsky vzdělanejch lidí, pořád pod křídlama “working class” - teda spíš “unemployed class”.Nezaměstnanost je mezi mladejma značná. Vlastně ze všech lidí, co jsme potkali, měli práci jendva. Další “zajímavostí” je určitě technická vybavenost klubů. Nikdo z nás už asi nebude nikdynadávat na technický zázemí těch českejch, protože co je kolikrát k vidění tam... To, že většinaz nich disponuje jen jednim odposlechem, berou lokálové jako běžnej standard. Bavíme se teďsamozřejmě o těch malejch, více méně undergroundovejch podnicích s kapacitou do dvouset lidí.Ale i takový místa u nás jsou na tom technicky podstatně líp. To, že ale tamní zvukaři dokážoui z takovýho nic vykouzlit ucházející zvuk, je věc druhá.Celý turné jsme zakončili opět na domácí půdě, opět v narvanym klubu. Tentokrát to byl pražskejPopocafepetl s našima teenage idolama Skarface. Co víc si přát?A co ještě dodat? Snad jen že výlet to byl i přes rozporuplný očekávánífantastickej, všichni lidi, který jsme potkali, byli neuvěřitelně vstřícný,a tamní scéna má pořádný koule. Neni na čase emigrovatdo UK za nezaměstnaností?Jakub Jonáš a Štěpán Kouba, Jet 8god save(UK tour report)