4 / 2007 (PDF, 2 MB) - Braunoviny - B. Braun Medical sro

C E S T YIndonésie XIX. – Komodští draciDavid KučeraDlouhodobý spolupracovník redakce David Kučera se v červenci 1999 vrátilz cesty kolem světa. Nyní vám na pokračování nabízí deník z této výpravy.(Kompletní texty najdete na internetu: http://eCesty.cz)Dlhodobý spolupracovník redakcie David Kučera sa v júli 1999 vrátil z cestyokolo sveta. Na pokračovanie Vám ponúka denník z tejto výpravy.(Kompletné texty nájdete na internete: http://eCesty.cz)Flores, Labuhan BajoPomalé ploužení mezi ostrovy končí kupodivu dřív než za deset hodin.Po pouhých osmi hodinách přistáváme na Floresu v přístavu LabuhanBajo. Označení přístav si ale snad ani nezaslouží, protože jde praktickyjen o jednu ulici, táhnoucí se podél pobřeží. Přistání v Labuhan Bajonás taky osvobozuje od vřískání asi patnáctileté holky, která poslednítři hodiny v kuse brečela, prý ze stesku po rodičích.Těsně před přistáním se dáváme dohromady s ještě pár lidmi, kteří takychtějí na Komodo. Je nás sedm a zkusíme si na zítřek pronajmout loď.Asi nejspíš na ostrov Rinca, na kterém taky žijí varani, akorát je blíž.Holky se ubytovávají kousek od přístavu v losmenu Gardena. Shodouokolností Gardena zprostředkovává pronájem lodí na výlety za stejnoucenu za celou loď jako v Sape za jednoho člověka! Díky bohu, že jsem dnesjel sem a nečekal na zítřejší trajekt, protože po rozpočítání pronájmu lodivyjde na člověka jen asi trojnásobek ceny trajektu oproti čtrnáctinásobkuv Sape (20 000 rp oproti 100 000 rp). Gardena už je plná, tak se s Pierremubytováváme na kopci nad městečkem. Z terasy restaurace je parádnívýhled na záliv, který je orientovaný na západ. Na obzoru vidíme Komodoa Rinku, takže západ slunce by mohl být pěkný.Hned po ubytování se vracím do Gardeny, abych se sešel s ostatnímia dohodl pronájem lodi. Začalo nás sedm, ale postupně se k nám přidávajídalší tři Zápaďani, takže podíl na jednoho klesl na 14 000 rp (pod dvadolary), tj. pouhý dvojnásobek ceny trajektu, což už je vlastně stejnécesta na Komodo a zpět! To je snad až příliš dobré na to, aby to bylapravda. Je nás deset a loď údajně pobere dvanáct lidí. Uvidíme, do jakékocábky nás to zítra posadí.Z těch tří Zápaďanů jsou dvě Kanaďanky - matka a dcera. Dobře se s nimipovídá, tak spolu sedíme od odpoledne až do pozdního večera. Jodie(dcera) se po Asii potuluje už šestnáct měsíců, z toho osm po Indii, a jejímatka Sharon ji přijela na měsíc navštívit. Konečně nějací normální lidia ne obyčejní, tupí a zhýčkaní turisté.Před západem slunce si k nám přisedá starší pár, který se chce jen podívatna západ slunce. A ejhle, oni se z nich klubou Češi trávící v Indonésiiměsíční dovolenou! Přiletěli z Jakarty do Maumere (východní Flores),takže jedou opačným směrem než já. Počet v Indonésii potkaných Čechůtak stoupl na osm.Den 204, čtvrtek 11. 3. 1999Snídám banánovou palačinku, která je zahrnuta v ceně ubytování. Banánsice neviděla ani z rychlíku, ale zasytí, a to je důležité. Na Rinku mámeodplouvat v sedm, ale všichni se scházíme v Gardeně už po půl sedmé.Přibývá k nám další člověk, takže teď už nás je jedenáct (dva Američani,Francouz, Němec, Dán a Dánka, dvě Kanaďanky, dvě Švédky a já). Přivstupu do přístavu každý musíme zaplatit přístavní daň.Je trochu zataženo, ale lodě vyplouvají na moře rybařit stejně jako včeraze Sape. Na východě je ale jasno, takže při pohledu ze západu se odplouvajícírybářské lodě krásně třpytí v odrazu slunce. Některé jsou stejné jakota naše, tj. loď s kabinkou pro kapitána, WC v zádi a zastřešenou palubouuprostřed, jiné zase hodně podobné lodím s postraními „stabilizátory“,jaké jsem viděl všude na cestě od Bali přes Lombok a Sumbawu.Rinca je od Floresu co by kamenem dohodil, ale molo a vstup do Národníhoparku Komodo-Rinca je asi dvě hodiny plavby podél severníhopobřeží Rinky. Rinca se z moře zdá stejně neobyvatelná jako Komodo.Skalnaté kopce pokryté směsí travin, balvanů a občas osaměle trčícíchpalem. Podél pobřeží je několik pláží, na jedné z nich se nejspíš zastavímena zpáteční cestě, protože se chceme chvíli potápět a pozorovat korálovéútesy a rybičky.Podvečer v Labuhan BajoRincaPo dvou hodinách přistáváme. Kolem je úžasný klid, konečně si na chvílioddechneme od hlučného lodního motoru. Ke stanovišti hlídačů parkuvede od dřevěného mola vydlážděná stezka. Podél vysoké skály musímenejdřív přejít vyschlou planinu. Na planině se vyvaluje první varan. Vypadájako suchý klacek (je stejně šedivý), ale občas se pohne (asi jak slíznenějakou mouchu). Planina je obklopena křovinami, do kterých se nořímetěsně před stanovištěm hlídačů. Kromě vstupného do parku (platnéhona tři dny) platíme i průvodce a poplatek za použití mola.Vedle stanoviště stojí pár baráčků (kde je možné i přespat) a velký zastřešenýpřístřešek, u nějž se líně pohybuje třímetrový varan! Varankomodský je největší ještěr na zeměkouli a vyskytuje se jen na Komodu,Portugalci při prvním spatření varanů z ostrovů utekli, protože si mysleli, že narazili na draky31