O čem píšeme - Vizovice

svazu, a tak ji filmaři často využívali k natáčenífilmů, které se odehrávaly v “imperialistickém”světě. Možná i proto získala přezdívku “desetminut v Americe”.Našim dočasným domovem se stal internátstřední zahradnické školy, který byl umístěný vpřekrásných zahradách. Ale ne nadlouho. Po snídanijsme se sbalili a vyrazili zpět do Rigy na zahajovacíceremoniál festivalu. Muzika s pěti tanečnímipáry se tak definitivně musela po cestě dlouhé 22hodin probudit a hezky celý soubor uvést. O tom,že se jim to podařilo, svědčilo i nejvíce našich fotografiíve festivalovém průvodci, který pořadatelésestavili a do druhého dne vytiskli ze záběrůpořízených v úvodní den. A zase nás čekala cestav autobuse. Na první dva dny se všechny souboryrozdělily do tří skupin a rozjely se do tří měst vokolí. Naše “okolí” bylo městečko Livany, vzdálené170 kilometrů. A tak se zase veselo cestovalo,i když jen s krojem, pyžamem a nejnutnějšímihygienickými potřebami, protože - jak řeklaprůvodkyně - následující den jsme zpět v zahradáchinternátu v Jurmale”.Před městečkém Livany jsme společně s ostatnímisoubory byli uvítani tradičním stužkovýmprůvodem a rychle se šli ubytovat a odpočívat,vždyť nás večer čekalo vystoupení! Výraz v tvářivedoucích, po prohlídce naší dočasné ubytovny najednu noc, hovořil za vše. Měli jsme spát v mateřskéškolce na postýlkách o délce 140 centimetrů. Ó,jak pohodlný se najednou autobus zdál. Opětjsme si museli připomenout, že nejstarší skupinaVizovjánku a Jurášku spadá věkem mezi dětské amládežnické soubory, ale určitě ne rozměry jednotlivýchtanečníků a muzikantů. Ale nakonecmístní učitelky i obyvatelé vykonali nemožnéa sehnali slamníky, na kterých se spalo doceladobře. Lehce umytí pod jednou sprchou a dvěmaumyvadly jsme konečně hodinu odpočívali. Bylojedenáct hodin po příjezdu, první den.A ještě vše nekončilo. Nejlepším lékem naúnavu se zdál pohyb. Ještě i po 32 hodinách, kteréuběhly od našeho odjezdu z Vizovic, měli někteřítanečníci sílu zúčastnit se závodů v sečení trávy unedalekého jezera Silva, aby pak všichni ostatnídostali večeři, mohli si zaplavat, či se projet naloďkách.Po návratu do mateřské školky jsme si udělalimalou zkoušku a už se menší sál mateřské školkynaplnil k prasknutí. Každý ze souborů se chtělpředstavit co nejlépe a ani my jsme nenechalinic náhodě. Museli jsme do výkonu vnést většígesta a mimiku, ale ogarské hry, pásmo O sv.Blažeji, Trávnice, či točené nepotřebovaly žádnéhotlumočníka. Přesvědčili jsme se, že taneční ahudební jazyk je univerzální. Program všechnyvyburcoval a ani po 39 hodinách po odjezdu zVizovic se nešlo spát. Hrály se hry a někteří aždo časného rána nacvičovali bubnování se skupinouVilkači, což byla spíše skupina historickéhošermu, která se doprovázela zajímavými zpěvy.2.denKonečně druhý den. Po snídani jsme sepřesunuli do Muzea řemesel v Livani, které bylozcela nově zbudované z prostředků fondu FARE.Na zvýšené terase se střídaly všechny souboryve vystoupeních a doprovázely tak dopoledníprogram - tradiční výrobu drobných řemeslníků.Kdo zrovna nevystupoval, mohl se nějakémuřemeslu přiučit a sám si mnohé vyzkoušet. Předobědem jsme se ještě vydali na místním přívozu zazpěvu písní přes řeku Daugavu, abychom poslalikvětinový pozdrav v podobě velkého věnce městuRiga. Po zbytek dne jsme se balili, stačili si ještějednou zaplavat u jezera Silva a vraceli se zpět zLivani do Jurmaly.3.denTřetí den byl pro mnohé velkou zkouškou. Ránose nedostavila průvodkyně ve smluvenou dobu, apak - 15 hodin v kroji jsme ještě nikdy nebyli. Posnídani, oblečení v krojích, jsme sami přejeli doRigy, lehce jsme se ztratili, až jsme zastavili přímopřed prezidentským palácem. Mimochodem, majíprezidentku. Čekaje na naši, už po několikátéztracenou průvodkyni, jsme zhlédli střídání hradnístráže, vyfotili se, snažili se zorientovat podlemapy, až se nám podařilo připojit se k dalšímusouboru a s ním přejít ke kostelu sv. Petra. Tamjsme se konečně s naší průvodkyní - lvicí Elsousetkali, ale co to, její kudrnatá přírodní hříva bylapryč. Najednou měla vlasy dlouhé, ale rovné. Žeby návštěva u kadeřníka? Tak proto jsme se motalipo Rize sami!! Po několika slovech vysvětlováníjsme se rozdělili do skupinek po jedné tuně -tolik byla nosnost výtahu na věž sv. Petra a povyzdvižení jsme si mohli poprvé udělat představuo rozloze Rigy i o některých dominantách města- Památníku Svobody, Svatojakubské katedrále,VIZOVSKÉ NOVINY • 11