Sborník příspěvků 2012 - Katedra hydromeliorací a krajinného ...

Katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství, FSv ČVUT v PrazeVODA A KRAJINA 20124 ŘEŠENÍ EXTRÉMNÍCH SRÁŽEK V JEDNOTLIVÝCH REGIONECHPři podrobnějším pohledu do seznamu dopadů je viditelné, že pro oblasti ovlivněné lidskoučinností jsou dopady stejné. Na zemědělských pozemcích, které z největší části reprezentují oblastiovlivněné člověkem, je nejdůležitější bránit se vodní erozi a s ní spojeným transportem živina sedimentů do toků a nádrží. Jednou z cest jsou přírodně blízká protipovodňová opatření, která majísilnou legislativní podporu. Je na ně možné získat finanční prostředky z Operačního programu Životníprostředí. V ploše povodí jde především o taková opatření, která umožňují snížit vodní erozi aeliminovat zatížení vod živinami, zvýšit retenci vody v krajině a současně přitom zachovat produkčníschopnosti půdy. Tato opatření souvisí s naplňováním správné zemědělské praxe. Na vodních tocích av nivách jsou navrhována taková opatření, která zlepší podmínky pro život vodních organismů, zlepšísamočisticí schopnost toku a zvýší povodňovou ochranu. Jde o vhodné revitalizační úpravy, kteréumožňují přirozenou korytotvornou činnost vodních toků. [1]Homogenitu vyvstalých problémů lze také vysledovat ve všech klimatických regionechv intravilánu. Řešení jsou taktéž obdobná. Prvním krokem by měla být tvorba a revize plánů prozvládání povodňových rizik, kterou vyžaduje Směrnice Evropského parlamentu a rady do konce roku2015. [1] Jde o nejjednodušší adaptační opatření, které zároveň patří mezi nejlevnější. Další, jižvýrazně nákladnější cestou, jsou opět přírodě blízká protipovodňová opatření. Koryta vodních tokův intravilánech musí zajišťovat dostatečnou průtočnou kapacitu a zároveň musí být zaručena jejichstabilita. Nejedná se ale o tvrdě technicky upravená koryta a kanály, ekologicky a esteticky zcelanefunkční. Naopak, ve většině situací lze základním požadavkům kapacity a stability vyhovětvytvořením koryta zachovávající si alespoň částečně přírodě blízkou členitost. Zároveň lze dodržeti estetickou funkci, tedy citlivé zařazení do soustavy intravilánových, parkových a rekreačních ploch.Cílem takovýchto úprav je podpora příznivého prostředí obce či města a mělo by si alespoň zčástizachovávat ekologické funkce. Mezi ně patří migrační prostupnost pro vodní organismy, komunikacesuchozemské i vodní ekologické niky, trvalá existence ryb a dalších vodních organismů. Dalšímtypem přírodě blízkých protipovodňových opatření v intravilánech může být zvětšování povodňovéprůtočnosti území snižováním úrovně terénu v blízkosti vodních toků do podoby přírodě blízkýchberem. [1] Zároveň je třeba dbát na technickou ochranu intravilánu a technické infrastruktury, která byměla spočívat zejména ve správném dimenzování a technickém řešení vodohospodářské sítě. V rámciintravilánu je nutno rovněž srážkovou vodu cíleně vsakovat drenážními systémy, případně ji dálevyužívat jako užitkovou vodu v domácnostech, pro potřeby závlah atp. Přebytečnou vodu je pak nutnébezpečně odvádět vhodně navrženou kanalizační sítí, kterou je v rámci udržitelného rozvoje vhodnéoddělit od kanalizační sítě splaškové. U všech koryt, příkopů a kanalizačních sítí je nutno dbát rovněžna jejich stav a funkčnost.V regionech přírodních, tedy u přirozených ekosystémů, je naopak zřejmá větší stabilita územís vysokou biodiverzitou. Lesy, mokřady a další přirozené prvky nejsou extrémní srážkou negativněovlivněny, i když nelze ani zde, zejména ve svažitém horském terénu, vyloučit povrchový odtok. Vícetedy budou postiženy oblasti podhorské s vyššími sklony než oblasti nížin. Pomineme-li oblast teplou,kde se jedná zejména o území tvrdých a měkkých luhů, tedy území zvyklé na trvalou či častou zátopu,opět nacházíme společná řešení pro zbylé tři regiony. Nejvýrazněji jsou postiženy nezpevněné lesnícesty, na kterých se vytvoří preferenční odtokové rýhy. Ty pak podléhají značné erozi a mohouvznikat hluboké výmoly. Řešením je jejich stabilizace, vytvoření dostatečně husté sítě příčnýchodvodňovacích kanálů a podélných svodných příkopů. Za zvážení ovšem stojí důležitost těchto zásahůve vztahu k finanční náročnosti. S četnými extrémy srážek se do popředí dostává tradičnívodohospodářská technická disciplína – hrazení bystřin. Výskyt bystřin a strží se neomezuje pouze nahorská území, i když právě z nich mnohé zásady oboru vycházejí. Mezi základní úpravy hrazeníbystřin a strží patří zmenšení hodnoty podélného sklonu bystřinného toku (strže) a ovlivněnítransportu splavenin pomocí příčných spádových objektů, jako jsou přehrážky, stupně, balvanitéskluzy a prahy. Tímto způsobem lze chránit zejména lesní pozemky, ale v druhém plánu jsou chráněnyi pozemky obcí nacházející se níže po toku.Bez ohledu na klimatický region jsou většímu namáhání vystavena také vodní díla. U vodních dělkategorie I. a II. [1] není třeba dalších zvláštních opatření, neboť jsou navrhovány na vysoképovodňové stavy a podléhají nezávislé technicko-bezpečnostní kontrole. U kategorií III. a IV. je27