V případě kap. 5.2 se též tato měření, jakož i tato vyrovnání, oz<strong>na</strong>čují jako úhlová čikorelovaná.3a) b)NN41162 347 89 5522 5P2s61A1s21P 3 41A 2Obr. 5.2.15.2.1 Vyrovnání triangulaceJednotlivé podmínky demonstrujme <strong>na</strong> obr. 5.2.1a) a b). Budou platit pro rovinnou síť a proměřené úhly. Pro měřené směry je postup obdobný.Trojúhelníková podmínka platí pro každý trojúhelník a podle obr. 5.2.1a) to jsouvztahyα + α + α −180°= 0,1α + α + α −180°= 0,3α + α + α −180°= 0,viz též rov. (4.3.1) a (4.3.2). Jejich počet t je roven počtu trojúhelníků.Uzávěrová (vrcholová) podmínka má tvar5246789(5.2.1)α + α + α − 360°0(5.2.2)7 8 9=a jejím smyslem je uzavřít úhly při centrálním bodě <strong>na</strong> 360 o , viz obr. 5.2.1a). Jejich počet c jeroven počtu centrálních vrcholů.Stranová podmínka. Jestliže vyjdeme v obr. 5.2.1a) <strong>na</strong>př. ze strany 4,5 a pomocíobecné sinové věty vyjadřujeme postupně strany ve směru šipky, nedostaneme přesně tutéžhodnotu strany 4,5 ale hodnotu strany 1,5. Proto je nutné zavést podmínkusin α1sin α3sin α5− sin α2sin α4sin α6= 0 , (5.2.3)kterou je nutno sestavit a splnit nejen pro každý centrální obrazec, viz <strong>na</strong>př. 5.2.1a), ale i prokaždý čtyřúhelník s oběma zaměřenými úhlopříčkami. Jejich počet oz<strong>na</strong>čme s .Základnová podmínka vyjadřuje, a to obvykle opět pomocí obecné sinové věty, vztahmezi délkově změřenými stra<strong>na</strong>mi (základ<strong>na</strong>mi) s 1 a s 2 . Znís1sin α1sin α5− s2sin α3sin α6= 0 . (5.2.4)Jejich počet je z – 1, je-li z počet zaměřených stran (základen) v uvažované síti.Azimutální (směrníková) podmínka vyjadřuje vztah mezi zaměřenými azimuty A 1 aA 2 . V obecném tvaru zní( A − A )∑ αi+1 2± i ⋅180°= 0 , (5.2.5)79
viz obr. 5.2.1b). Zde Σ je součet příslušných vodorovných úhlů od A 1 do A 2 . Počet těchtopodmínkových rovnic je a – 1, jestliže a je počet zaměřených azimutů.Souřadnicová podmínka vystupuje tehdy, jsou-li v síti aspoň dva body P 1 a P 2 oznámých rovinných souřadnicích x 1 , y 1 a x 2 , y 2 a nemají-li být tyto souřadnice vyrovnánímpozměněny. Pak má platit∑ sicos Ai, y2= y1+∑x2 = x1+sisin Ai. (5.2.6)iJejich počet je 2 k – 2, je-li k počet výše uvedených bodů.Jak bylo již uvedeno v kap. 4.3, je nutné nyní do uvedených rov. (5.2.1) až (5.2.6)dosadit <strong>na</strong>měřené veličiny l a jejich opravy v (indexy jsou vynechány) a linearizací těchtorovnic přejít k přetvořeným podmínkovým rovnicím typu rov. (4.3.2).V případě trojúhelníkových podmínkových rovnic (5.2.1) byla tato úprava již<strong>na</strong>z<strong>na</strong>če<strong>na</strong> v rov. (4.3.1). Pro první rov. (5.2.1) znív + v + v + U 0 ,1 2 7 127=kde U127= l1+ l2+ l7−180°je uzávěr.V případě uzávěrových (vrcholových) podmínkových rovnic (5.2.2) se rovněž jedná ojiž linearizavané rovnice, takže jejich přetvořené podmínkové rovnice mají tvarv7+ v8+ v9+ U789=kde U789= l7+ l8+ l9− 360°je uzávěr.V případě zbývajících podmínkových rov. (5.2.3) až (5.2.6) je nutno provést příslušnéparciální derivace těchto rovnic podle měřených veličin a rovněž i definovat potřebnéuzávěry. Tak bude učiněno až v konkrétních číselných příkladech v dalším textu.Po vytvoření potřebných přetvořených podmínkových rovnic sestavíme matici B, dálevypočteme potřebné uzávěry a sestavíme pomocí nich vektor U, viz rov. (4.3.3). Poténásleduje vlastní vyrovnání MNČ podle kap. 4.3.1 resp. 4.3.2.Problematika velmi obdobná se týká vyrovnání, v němž nevystupují úhly ale směry.Podobně je tomu, neprovádí-li se vyrovnání v rovině, ale <strong>na</strong> kouli či elipsoidu, viz [5], [1] a[6].Poznámka k sestavení potřebného počtu podmínkových rovnic. V učebnici [5] jeuvede<strong>na</strong> tato, praxí ověřená rada.Při vyrovnávání složitých sítí, jaké se <strong>na</strong>skýtají <strong>na</strong>příklad při vytyčování dlouhých ostunelových, se musí při sestavování rovnic postupovat velmi pozorně. Sestavují-li se rovnicetrojúhelníkové, doporučuje se <strong>na</strong>kreslit náčrtek sítě tak zjednodušený, že se nejdříve vypustívšechny přebytečné úhlopříčny. Tímto zjednodušením dostaneme obrazec představujícísouvislou skupinu jednoduchých trojúhelníků. Podle tohoto náčrtku <strong>na</strong>píšeme pro všechnytrojúhelníky podmínkové rovnice. Skončivše tuto práci, přikreslujeme postupně dalšíúhlopříčny a pro každou píšeme ihned příslušnou rovnici.Sestavování závěrových rovnic podle náčrtku nepůsobí obtíží.Při sestavování rovnic stranových vyjdeme nejlépe opět ze zjednodušené sítě (vynechámekřižující úhlopříčny) a sestavíme stranové rovnice pro všechny body ležící uvnitř sítě,aplikujíce při tom obecnou poučku sinovou pro ony body jako póly. Potom síť doplňujemedalšími úhlopříčkami, přičemž pro každou nově zakreslenou úhlopříčnu ihned sestavímejednu rovnici stranovou. Za pól lze volit kterýkoli vrchol příslušného čtyřúhelníka neboprůsečík obou uvažovaných úhlopříčen.PŘÍKLAD 14Vyrovnání rovinné trojúhelníkové sítě podle podmínkových pozorování/měření.0,i80
- Page 1 and 2:
Západočeská univerzita v PlzniFa
- Page 4 and 5:
Především ono slůvko „Vyšš
- Page 6 and 7:
3.1.4 Meridiánová konvergence ...
- Page 8 and 9:
6.5.3 Stanovení počtu podmínkov
- Page 10 and 11:
I. část Země a geodézie1 Úvod1
- Page 12 and 13:
Obr. 1.1.1 Kvadrant o poloměru 79
- Page 14 and 15:
nebo geografie. Její velký rozvoj
- Page 16 and 17:
Obr. 1.3.3 Určení výšky H bodu
- Page 18 and 19:
Obr. 1.4.11) Rotace (otočení)Mati
- Page 20 and 21:
2 Fyzikální charakteristiky Země
- Page 22 and 23:
a složky v osách x, y, z jsouPxx
- Page 24 and 25:
Podle bodu 2) jez čehož∂W = g ,
- Page 26 and 27:
2) Dvacetisedmidenní perioda odpov
- Page 28:
[2] CIRA 72: Complited by the Commi
- Page 31 and 32:
S pVPSUObr. 3.1.0.1Geodetická kři
- Page 33 and 34:
Sférickou délku V obecného bodu
- Page 35 and 36:
Integrace prvé rov. (3.1.2) by vy
- Page 37 and 38: o o o lo( − ) ( − ′ ) = ( −
- Page 39 and 40: o .Azimut A 2 vypočteme z výrazu
- Page 41 and 42: Rovina, která prochází středem
- Page 43 and 44: kde N je příčný poloměr křivo
- Page 45 and 46: S pomocí rov. (3.2.6) nebo též s
- Page 47 and 48: Výsledek:N = 6 389 923,082 m, X =
- Page 49 and 50: n 1222111212Obr. 3.2.21. Geodetick
- Page 51 and 52: procházející body P 1 a P 4 , je
- Page 53 and 54: Poledníkový poloměr křivosti M.
- Page 55 and 56: 3.2.4 Základní výpočty na rota
- Page 57 and 58: poloměr R m = 6381,6 km, který je
- Page 59 and 60: ZzyxZ´yxXYy´ZYzY´XX´zxObr. 3.3.
- Page 61 and 62: 3.3.3 Odvození zprostředkujícíc
- Page 63 and 64: Tab. 3.3.3 Transformační klíče
- Page 65 and 66: Výsledek:N W = 6 390 702,045, X W
- Page 67 and 68: Určit: [ , , ]α , β , γP1 X1B Y
- Page 69 and 70: Určete odlehlost Besselova elipsoi
- Page 72 and 73: III. část Vyrovnávací počet 1
- Page 74 and 75: Dodejme, že vše, co bylo napsáno
- Page 76 and 77: Číselnými kontrolami je rovnost
- Page 78 and 79: 4.3.2 Postupné řešení podmínko
- Page 80 and 81: TTT2A PAdx+ A PL + A PL = 0A T PAdx
- Page 82 and 83: kde⎛ x⎞⎜ ⎟⎜ y ⎟⎜z⎟
- Page 84 and 85: ∂∂Tx2: P2∂ ∂ y :∂ ∂z:A1
- Page 86 and 87: IV. část Geodetické sítě5 Geod
- Page 90 and 91: Použijeme seminární úlohu [4].
- Page 92 and 93: PŘÍMÉ ŘEŠENÍ PODMÍNKOVÝCH P
- Page 94 and 95: samoúčelné. Schéma pro schéma.
- Page 96 and 97: 5.3 Vyrovnání geodetických sít
- Page 98: Rov. (5.3.4), (5.3.8) resp. (5.3.8
- Page 101 and 102: astronomickou a zeměpisnou délkou
- Page 103 and 104: Obr. 6.1.1kde index T značí trans
- Page 105 and 106: − A− AAA( 1)ij( sin λ cosα−
- Page 107 and 108: CC( 2) ijij≡ = − = ( cosλsin
- Page 109 and 110: V případě diferenciálu ds ij od
- Page 111 and 112: kde koeficienty a ij(1), ... určí
- Page 113 and 114: [5] Zelenka J.: Diplomní úkol. Kn
- Page 115 and 116: 6.3 Společné vyrovnání směrov
- Page 117 and 118: ccccccuuuvvv123123= s1= s= s1= s1=
- Page 119 and 120: zji= z′ji1 1+ ϕjiR + ϕjiv2 20 R
- Page 121 and 122: víceúhelníkové. To však již z
- Page 123 and 124: 114,cossinsincoscoscoscosijiijiijij
- Page 125 and 126: tjZjNZtiNZjiPjjiZjkjkPiZijZikikijZk
- Page 127 and 128: jilisijliljjlkjlkjsjkObr. 6.5.1V ro
- Page 129 and 130: Ještě dodejme, že do varianty A
- Page 131 and 132: 1. Průsečík P leží uvnitř tro
- Page 133 and 134: 6.6.3 Číselná aplikaceNejprve je
- Page 135 and 136: ZiP (x y z )ii i iZOd AiYiP i (xi y
- Page 137 and 138: Tab. 6.7.1 Dané hodnoty pro přík
- Page 139 and 140:
1r = ρ , (6.7.11)32 2∑( −i)2Ad
- Page 141 and 142:
Pilnému a zvídavému čtenáři d
- Page 143 and 144:
pozorování nebo rovinu rovníku.
- Page 145 and 146:
První rovníková souřadnicová s
- Page 147 and 148:
Expozice ze stanic 1 a 2 nejsou zpr
- Page 149 and 150:
costgr12sin tgr grD12 ⊗= cost1⊗
- Page 151 and 152:
Po sestavení příslušných podm
- Page 153 and 154:
Výpočet jejích prvků opět usku
- Page 155 and 156:
7.7 Triangulace na vysoké cíle -
- Page 157 and 158:
Popis realizace měřeníK realizac
- Page 159 and 160:
[2] Bugoslavskaja E. I.: Fotografi
- Page 161 and 162:
152
- Page 163 and 164:
Uvažme ještě další/jiný pohle
- Page 165 and 166:
kde i, j, k jsou čísla stanic ve
- Page 167 and 168:
8.2.1.2 Vyrovnání bloku Atlantik
- Page 169 and 170:
Použijeme trojúhelník NRU, kter
- Page 171 and 172:
[2] Kabeláč J.: Pozemní a druži
- Page 173 and 174:
8.4 Propojení pěti geodetických
- Page 175 and 176:
Rov. (8.4.2) rozložíme do souřad
- Page 177 and 178:
Pravoúhlé souřadnice (X, Y, Z) i
- Page 179 and 180:
získání hledaných hodnot. Hodno
- Page 181 and 182:
letech nejužívanější metodou D