Microsoft Word Viewer 97 - 000_kapitola - Geomatika na ZÄU v Plzni
Microsoft Word Viewer 97 - 000_kapitola - Geomatika na ZÄU v Plzni Microsoft Word Viewer 97 - 000_kapitola - Geomatika na ZÄU v Plzni
Dodejme, že vše, co bylo napsáno o opraváchvi, platí i o chybáchoi. Soubor„nekonečně“ velký opatřujeme přívlastkem základní a soubor s malým počtem měřeníoznačujeme přívlastkem výběrový nebo též empirický.ÚKOLEM VYROVNÁNÍ MNČ JE• vypočítat nejpravděpodobnější hodnoty hledaných neznámých,• odhadnout výpočtem přesnost výsledků vyrovnání.Tyto úkoly splňuje podmínkakdeaZde jsouviopravy naměřených hodnotivT∗)P v = min(4.2.4)Tv = ( v1v2L v n)(4.2.5)⎛ p10 L 0 ⎞⎜⎟= ⎜p LP0⎟⎜ M M20O ⎟⎝ 0 0 L p M(4.2.6)n ⎠l a p jejich váhy, kde i = 1,L,n a n je početměření. Je možno užít i jiných podmínek než podmínky (4.2.4). Tato je však používánanejčastěji a platí pro jakýkoliv počet měření [4]. Minimum se odvodí derivováním rov. (4.2.4)podle v nebo podle jiné proměnné, která v nahradí.Váhy pijsou proměnná čísla, která charakterizují kvalitu, tj. přesnost naměřenýchhodnot. Určujeme je početně nebo i odhadem.Způsoby vyrovnání budeme dělit do těchto hlavních skupin:a) vyrovnání měření ∗∗) podmínkových, kap. 4.3b) vyrovnání měření **) zprostředkujících, kap. 4.4c) složitější vyrovnání, kap. 4.5, 4.6 a X. část.Každý z těchto postupů volí svůj způsob splnění obou požadavků, tj. určení pravděnejpodobnějších hodnot a určení odhadů jejich přesností, jak bude uvedeno v následujícíchkapitolách.4.2.1 Výpočet odhadu přesnostiVýpočet odhadu přesnosti začíná zpravidla výpočtem střední jednotkové chybykdev T PvTv Pvm =(4.2.7)0n′n ′ = n − počet nutných pozorování/měřeníje počet nadbytečných pozorování ve výraze, viz rov. (4.2.4) ad. Protože platí vztahy22220 1 1i in nvypočteme střední chybu jednotlivých měření l ize vztahum i = m 0 /qiim = p m = K = p m = K = p m(4.2.8)p i = m 0∗) Z této podmínky vychází Legendre a odvozuje svoji metodu, k níž dospěl empiricky. Vztah ∑ pivivi=v T Pvi=1převzal z mechaniky konkrétně pro statický moment celku.∗∗) Podle vzoru zahraniční literatury budeme výraz „měření“ často zaměňovat výrazem „pozorování“ (observace)n65
kdeqi1p= je váhový součinitel a i = 1K , , n a n je počet pozorování/měření.iStřední chyba vyrovnaných hledaných neznámých xi, případně jejich přírůstkůa k je počet těchto neznámých. Je= m Q ,kde Qxx iileží na hlavní diagonálexxa matice váhových součinitelůmxx0dxi,ii xx iiQ , nebo-li diagQxx= ( QxxQxxK Qxx kk)1122T( A ) 1− 1 −=i = 1K , ,Qxx= N PAviz kap. 4.4.Střední chyba funkce naměřených veličin linechť má tvar f = f ( l 1l 2K l n), kterýrozvedeme do Taylorova rozvoje s užitím pouze veličin prvního řádu. Jsou∂f∂f∂fdf = dl1+ dl2+ L + dln,∂l∂l∂l12v kterém diferenciály nahradíme diferencemi a tyto středními chybami mijednotlivýchměření, viz výše. Získaný vztah povýšíme na druhou a výrazy s různými koeficientyvypustíme, a to za předpokladu, že n → ∞ a tudíž tyto výrazy vypadnou. Výsledná středníchyba funkce naměřených veličin je pakn2⎛ ∂f⎞2mf T f= ∑⎜ mi= m0Qfi 1 l⎟, (4.2.9)= ⎝ ∂i ⎠T⎛ ∂f∂f⎞kde f =⎜ L⎟ . Tento vztah představuje odhad střední chyby funkce měřených⎝ ∂l1∂ln⎠veličin. Zavedeme-li do rov. (4.2.9) rov. (4.2.8), dostáváme výrazn1 ⎛ ∂f⎞ 1= ∑ = f T Qfp⎜f i l⎟, (4.2.10)=1 ⎝ ∂i ⎠ pikterý představuje odhad váhy funkce měřených veličin.Střední chyba funkce vyrovnaných neznámých (přírůstků). Nechť tato funkce má tvarF = F( x x L ) . Pak zcela analogicky k rov. (4.2.9) a (4.2.10) dostávámea12x km2F2k⎛ ∂F= ∑⎜ mi=1 ⎝ ∂xixi22⎞⎟ = m⎠k1 ⎛ ∂F⎞ 1 TT⎛ ∂F∂F⎞= ∑ = F QxxFp⎜F i x⎟, kde F == 1 ⎝ ∂i ⎠ p⎜ L⎟ .k⎝ ∂x1∂xk⎠Téměř při každém zpracování měření MNČ se musíme ptát, které měření je třebavypustit a která ponechat. Kritériem vypuštění měření je nerovnicevi≤ k0m0(4.2.11)kde k 0 je jistá, do značné míry subjektivně určená veličina. Obvykle se volí k 0 = 2,5 .4.2.2 KontrolyDůležitými kroky výpočtu MNČ jsou kontroly. Průběžně je nutné, a to již při teoretickýchodvozováních, kontrolovat rozměry matic a vektorů a souhlas rozměrových jednotek. Tentojednoduchý způsob může odhalit mnohé chyby.20FTQnxxFk66
- Page 24 and 25: Podle bodu 2) jez čehož∂W = g ,
- Page 26 and 27: 2) Dvacetisedmidenní perioda odpov
- Page 28: [2] CIRA 72: Complited by the Commi
- Page 31 and 32: S pVPSUObr. 3.1.0.1Geodetická kři
- Page 33 and 34: Sférickou délku V obecného bodu
- Page 35 and 36: Integrace prvé rov. (3.1.2) by vy
- Page 37 and 38: o o o lo( − ) ( − ′ ) = ( −
- Page 39 and 40: o .Azimut A 2 vypočteme z výrazu
- Page 41 and 42: Rovina, která prochází středem
- Page 43 and 44: kde N je příčný poloměr křivo
- Page 45 and 46: S pomocí rov. (3.2.6) nebo též s
- Page 47 and 48: Výsledek:N = 6 389 923,082 m, X =
- Page 49 and 50: n 1222111212Obr. 3.2.21. Geodetick
- Page 51 and 52: procházející body P 1 a P 4 , je
- Page 53 and 54: Poledníkový poloměr křivosti M.
- Page 55 and 56: 3.2.4 Základní výpočty na rota
- Page 57 and 58: poloměr R m = 6381,6 km, který je
- Page 59 and 60: ZzyxZ´yxXYy´ZYzY´XX´zxObr. 3.3.
- Page 61 and 62: 3.3.3 Odvození zprostředkujícíc
- Page 63 and 64: Tab. 3.3.3 Transformační klíče
- Page 65 and 66: Výsledek:N W = 6 390 702,045, X W
- Page 67 and 68: Určit: [ , , ]α , β , γP1 X1B Y
- Page 69 and 70: Určete odlehlost Besselova elipsoi
- Page 72 and 73: III. část Vyrovnávací počet 1
- Page 76 and 77: Číselnými kontrolami je rovnost
- Page 78 and 79: 4.3.2 Postupné řešení podmínko
- Page 80 and 81: TTT2A PAdx+ A PL + A PL = 0A T PAdx
- Page 82 and 83: kde⎛ x⎞⎜ ⎟⎜ y ⎟⎜z⎟
- Page 84 and 85: ∂∂Tx2: P2∂ ∂ y :∂ ∂z:A1
- Page 86 and 87: IV. část Geodetické sítě5 Geod
- Page 88 and 89: V případě kap. 5.2 se též tato
- Page 90 and 91: Použijeme seminární úlohu [4].
- Page 92 and 93: PŘÍMÉ ŘEŠENÍ PODMÍNKOVÝCH P
- Page 94 and 95: samoúčelné. Schéma pro schéma.
- Page 96 and 97: 5.3 Vyrovnání geodetických sít
- Page 98: Rov. (5.3.4), (5.3.8) resp. (5.3.8
- Page 101 and 102: astronomickou a zeměpisnou délkou
- Page 103 and 104: Obr. 6.1.1kde index T značí trans
- Page 105 and 106: − A− AAA( 1)ij( sin λ cosα−
- Page 107 and 108: CC( 2) ijij≡ = − = ( cosλsin
- Page 109 and 110: V případě diferenciálu ds ij od
- Page 111 and 112: kde koeficienty a ij(1), ... určí
- Page 113 and 114: [5] Zelenka J.: Diplomní úkol. Kn
- Page 115 and 116: 6.3 Společné vyrovnání směrov
- Page 117 and 118: ccccccuuuvvv123123= s1= s= s1= s1=
- Page 119 and 120: zji= z′ji1 1+ ϕjiR + ϕjiv2 20 R
- Page 121 and 122: víceúhelníkové. To však již z
- Page 123 and 124: 114,cossinsincoscoscoscosijiijiijij
kdeqi1p= je váhový součinitel a i = 1K , , n a n je počet pozorování/měření.iStřední chyba vyrov<strong>na</strong>ných hledaných neznámých xi, případně jejich přírůstkůa k je počet těchto neznámých. Je= m Q ,kde Qxx iileží <strong>na</strong> hlavní diagonálexxa matice váhových součinitelůmxx0dxi,ii xx iiQ , nebo-li diagQxx= ( QxxQxxK Qxx kk)1122T( A ) 1− 1 −=i = 1K , ,Qxx= N PAviz kap. 4.4.Střední chyba funkce <strong>na</strong>měřených veličin linechť má tvar f = f ( l 1l 2K l n), kterýrozvedeme do Taylorova rozvoje s užitím pouze veličin prvního řádu. Jsou∂f∂f∂fdf = dl1+ dl2+ L + dln,∂l∂l∂l12v kterém diferenciály <strong>na</strong>hradíme diferencemi a tyto středními chybami mijednotlivýchměření, viz výše. Získaný vztah povýšíme <strong>na</strong> druhou a výrazy s různými koeficientyvypustíme, a to za předpokladu, že n → ∞ a tudíž tyto výrazy vypadnou. Výsledná středníchyba funkce <strong>na</strong>měřených veličin je pakn2⎛ ∂f⎞2mf T f= ∑⎜ mi= m0Qfi 1 l⎟, (4.2.9)= ⎝ ∂i ⎠T⎛ ∂f∂f⎞kde f =⎜ L⎟ . Tento vztah představuje odhad střední chyby funkce měřených⎝ ∂l1∂ln⎠veličin. Zavedeme-li do rov. (4.2.9) rov. (4.2.8), dostáváme výrazn1 ⎛ ∂f⎞ 1= ∑ = f T Qfp⎜f i l⎟, (4.2.10)=1 ⎝ ∂i ⎠ pikterý představuje odhad váhy funkce měřených veličin.Střední chyba funkce vyrov<strong>na</strong>ných neznámých (přírůstků). Nechť tato funkce má tvarF = F( x x L ) . Pak zcela a<strong>na</strong>logicky k rov. (4.2.9) a (4.2.10) dostávámea12x km2F2k⎛ ∂F= ∑⎜ mi=1 ⎝ ∂xixi22⎞⎟ = m⎠k1 ⎛ ∂F⎞ 1 TT⎛ ∂F∂F⎞= ∑ = F QxxFp⎜F i x⎟, kde F == 1 ⎝ ∂i ⎠ p⎜ L⎟ .k⎝ ∂x1∂xk⎠Téměř při každém zpracování měření MNČ se musíme ptát, které měření je třebavypustit a která ponechat. Kritériem vypuštění měření je nerovnicevi≤ k0m0(4.2.11)kde k 0 je jistá, do z<strong>na</strong>čné míry subjektivně určená veliči<strong>na</strong>. Obvykle se volí k 0 = 2,5 .4.2.2 KontrolyDůležitými kroky výpočtu MNČ jsou kontroly. Průběžně je nutné, a to již při teoretickýchodvozováních, kontrolovat rozměry matic a vektorů a souhlas rozměrových jednotek. Tentojednoduchý způsob může odhalit mnohé chyby.20FTQnxxFk66