Microsoft Word Viewer 97 - 000_kapitola - Geomatika na ZČU v Plzni

poloměr R m = 6381,6 km, který je vztažen k B = 49°30´ . Lineární aditamenty v metrech se−6 3počítají ze vzorce As= 4,093⋅ 10 s , kde délka strany s je v kilometrech, např. [2], [6].Moderní postupy jsou založeny na numerické integraci rov. (3.2.15).LITERATURA:[1] Böhm J.: Vyšší geodézie. Díl I. ČVUT, Praha 1979.[2] Cimbálník M., Mervart L.: Vyšší geodézie 1. ČVUT, Praha 1999.[3] Kabeláč J.: Příspěvek k rektifikaci meridiánu. Geod. a kart. obzor, sv. 1/43, č. 3, Praha1955.[4] Pick M.: O exaktnosti v geodézii. V: Voj.-tech. informace, č. 58/1998, s.6-9.[5] Ryšavý J.: Vyšší geodézie. ČMT, Praha 1947.[6] Vykutil J.: Vyšší geodézie. Vydavatelsrví Kartografie, Praha 1982.3.3 Vztahy mezi dvěma elipsoidy3.3.1 ÚvodPřipomeňme, že nasledující asi tři stránky jsou opakováním a doplněním kap. 1.4.Podle vazby souřadnicového systému elipsoidu na zemské těleso rozeznáváme 2druhy rotačních elipsoidů.Elipsoid referenční nemá střed totožný s těžištěm Země. Vedlejší poloosa nemusíbýt rovnoběžná s osou zemské rotace. Referenční elipsoid aproximuje těleso (geoid) jenv určité oblasti. V 18.-20. století byla odvozena řada elipsoidů, které se lišily kromě rozměrů isvou polohou a orientací vzhledem ke geoidu. Jde o tzv. geodetické datum ∗) . Pro geodetickévýpočty se užívaly elipsoidy, které odvodil např. Bessel, Hayford, Clarke, Krasovskij aj.Elipsoid obecný (absolutní) vystihuje Zemi (geoid) jako celek. Musí splňovatnásledující čtyři podmínky:- jeho geometrický střed je totožný s těžištěm Země,- jeho vedlejší poloosa splývá s osou zemské rotace,- součet čtverců převýšení geoidu od tohoto obecného elipsoidu je minimální,- rotační rychlost je stejná jako rotační rychlost Země.Tento elipsoid se nejlépe přimyká k povrchu celé Země. Příkladem je elipsoid systémuWGS84 (World Geodetic System 1984).Pro řešení řady aktuálních výpočtů v geodézii je nezbytné znát vztahy prosouřadnicové transformace mezi oběma typy elipsoidů. Tak se určí nejen vzájemná polohatěchto elipsoidů, ale získá se i možnost převedení souřadnic z jednoho elipsoidu na druhý anaopak. Tím, že se určí převodní vztahy mezi různými referenčními elipsoidy na jedné straněa obecným elipsoidem na straně druhé, získají se i převodní vztahy mezi referenčnímielipsoidy navzájem. Úloha je též známa pod názvem nalezení transformačního klíče.∗)Geodetické datum obsahuje velikost hlavní osy a číselnou výstřednost použitého referenčního rotačníhoelipsoidu. Dále obsahuje údaje, které jednoznačně určují jeho polohu vůči fyzikálnímu tělesu zemskému, resp.vůči geoidu. Jsou to: výška základního (výchozího, referenčního) bodu a orientace elipsoidu pomocí tížnicovýchodchylek a astronomických azimutů na referenčním bodě. Prostřednictvím měření na družice byly tyto orientačníparametry nahrazeny sedmi transformačními, které jsou nazývány transformační klíč.48