145 16 17 26 1417 13 10 23 11 21 9241 181 10 15 8 20 21 2 21 25 12 412 3 7 22 5947 6Obr. 8.2.111Základnová podmínka byla sestave<strong>na</strong> jed<strong>na</strong> a to mezi stra<strong>na</strong>mi s 1,10 a s 7,9 a má tvar,obr. 8.2.3,ssin α1sin α2− s7,9sin α3sin4= 0 ≡1,10αa její linearizace je obdobná linearizaci rov. (8.2.2). V rov. typu (8.2.3) vystupují pak tytoindexy vyrovnávaných veličin J = a 1,7 , a 1,10 , a 7,9 , a 7,10 , a 9,10 , b 1,7 , b 1,10 , b 7,9 , b 7,10 , b 9,10 , s 1,10 , s 7,9 ,tedy 12 neznámých. Opět bylo použito numerického derivování. Celkový početpodmínkových rovnic byl 12 a počet neznámých 40, a to 2x19 pro směrové kosiny a 2 prodélky stran. Délky stran, jako vstupní hodnoty, byly zjištěny opět z pravoúhlých prostorovýchsouřadnic uvedených v [5]. Délky byly zaváděny v jednotkách 10 7 metrů, s 1,10 = 0,2601<strong>97</strong>0[10 7 m] a s 7,9 = 0,3139322 [10 7 m]. Jejich stř. chyby byly položeny pouze m s = s·10 -5 , tedyms 1,10= 2,6·10 -6 a ms 7 ,= 3,1·10 -6 opět v jednotkách [10 7 m].9Síť tohoto bloku byla vyrovná<strong>na</strong> celkem 4x pro 4 různé vahové varianty. Z výsledkůrůzných váhových variant vyrovnání z obou bloků je možno <strong>na</strong> závěr konstatovat:1) Vliv změn střední kvadratické chyby v délkách, při malém počtu podmínkovýchrovnic základnových, je nepodstatný.2) Všechny způsoby zaváděných vah ve variantách, celkem 6, dávají prakticky tytéžvýsledky.3) Opět varianta s vahami vesměs 1 je v mezích výsledků variant předchozích.4) Separátní vyrovnání v bloku Evropa – Asie, se jeví jako nejvhodnější. O zaváděnívah viz též odst. 5.1.1.8.2.2 Vyrovnání trojúhelníku východoevropské sítěO této síti se již psalo v kap. 7.3. Zde uvedeme jeden příklad využití této sítě.D S159
Použijeme trojúhelník NRU, který byl konkrétně tvořen družicovými body stanicNikolaev, Riga a Užhorod, viz obr. 7.3.2, Greenwichské hodinové úhly a dekli<strong>na</strong>ce směrůstran, vyz<strong>na</strong>čených v obr. 8.2.4 uvádí tab. 8.2.3. Pravoúhlé prostorové souřadnice geodetickébyly určeny z geodetických zeměpisných souřadnic B, L a z elipsoidické výšky H, uveřejněnév [1]. Z pravoúhlých souřadnic pak spočteny délky stran s 1 , s 2 , s 3 .ZR 1s (T ; )22 2s (T ; )33 3YXU2s (T ; )11 1 3NObr. 8.2.1igrTiTab. 8.2.3 Vstupní hodnoty viz obr. 8.2.4mTδii m δ iPočetsimult.dvojic1 106°28′43,2″ ± 30,1″ -9°34′49,2″ ± 33,0″ 9 746847,6 m2 239°52′23,7″ ± 5,6″ 33°39′45,9″ ± 9,6″ 8 1232310,0 m3 194°02′13,4″ ± 1,9″ 36°50′59,1″ ± 5,4″ 11 931909,6 mVyrovnání uskutečníme podle podmínkových pozorování. Pro určení polohytrojúhelníka v prostoru je počet nutných veličin ν = 6. V <strong>na</strong>šem případě je počet danýchveličin n = 9. Tedy počet podmínkových rovnic r = n – ν = 3. První podmínkou bude opětpodmínka kompla<strong>na</strong>rity pro směryviz rov. (8.2.1) ev. již rov. (6.2.1). Zbývající 2 volme <strong>na</strong>př. ve tvarusD = 0 , (8.2.4)1231cos3+ s3cosα1− s2= 0α ≡ D ,s2s i(8.2.5)s1cos2+ s2cosα1− s3= 0α ≡ D .Linearizací rov. (8.2.1), (8.2.5) a (8.2.6) dostaneme v uvedeném pořadíaT1dT+ aTdT2+ aTdT3+ aδ dδ1+ aδdδ2+ aδdδ3+ D123o= 0 ,1 23123s3(8.2.6)160
- Page 1 and 2:
Západočeská univerzita v PlzniFa
- Page 4 and 5:
Především ono slůvko „Vyšš
- Page 6 and 7:
3.1.4 Meridiánová konvergence ...
- Page 8 and 9:
6.5.3 Stanovení počtu podmínkov
- Page 10 and 11:
I. část Země a geodézie1 Úvod1
- Page 12 and 13:
Obr. 1.1.1 Kvadrant o poloměru 79
- Page 14 and 15:
nebo geografie. Její velký rozvoj
- Page 16 and 17:
Obr. 1.3.3 Určení výšky H bodu
- Page 18 and 19:
Obr. 1.4.11) Rotace (otočení)Mati
- Page 20 and 21:
2 Fyzikální charakteristiky Země
- Page 22 and 23:
a složky v osách x, y, z jsouPxx
- Page 24 and 25:
Podle bodu 2) jez čehož∂W = g ,
- Page 26 and 27:
2) Dvacetisedmidenní perioda odpov
- Page 28:
[2] CIRA 72: Complited by the Commi
- Page 31 and 32:
S pVPSUObr. 3.1.0.1Geodetická kři
- Page 33 and 34:
Sférickou délku V obecného bodu
- Page 35 and 36:
Integrace prvé rov. (3.1.2) by vy
- Page 37 and 38:
o o o lo( − ) ( − ′ ) = ( −
- Page 39 and 40:
o .Azimut A 2 vypočteme z výrazu
- Page 41 and 42:
Rovina, která prochází středem
- Page 43 and 44:
kde N je příčný poloměr křivo
- Page 45 and 46:
S pomocí rov. (3.2.6) nebo též s
- Page 47 and 48:
Výsledek:N = 6 389 923,082 m, X =
- Page 49 and 50:
n 1222111212Obr. 3.2.21. Geodetick
- Page 51 and 52:
procházející body P 1 a P 4 , je
- Page 53 and 54:
Poledníkový poloměr křivosti M.
- Page 55 and 56:
3.2.4 Základní výpočty na rota
- Page 57 and 58:
poloměr R m = 6381,6 km, který je
- Page 59 and 60:
ZzyxZ´yxXYy´ZYzY´XX´zxObr. 3.3.
- Page 61 and 62:
3.3.3 Odvození zprostředkujícíc
- Page 63 and 64:
Tab. 3.3.3 Transformační klíče
- Page 65 and 66:
Výsledek:N W = 6 390 702,045, X W
- Page 67 and 68:
Určit: [ , , ]α , β , γP1 X1B Y
- Page 69 and 70:
Určete odlehlost Besselova elipsoi
- Page 72 and 73:
III. část Vyrovnávací počet 1
- Page 74 and 75:
Dodejme, že vše, co bylo napsáno
- Page 76 and 77:
Číselnými kontrolami je rovnost
- Page 78 and 79:
4.3.2 Postupné řešení podmínko
- Page 80 and 81:
TTT2A PAdx+ A PL + A PL = 0A T PAdx
- Page 82 and 83:
kde⎛ x⎞⎜ ⎟⎜ y ⎟⎜z⎟
- Page 84 and 85:
∂∂Tx2: P2∂ ∂ y :∂ ∂z:A1
- Page 86 and 87:
IV. část Geodetické sítě5 Geod
- Page 88 and 89:
V případě kap. 5.2 se též tato
- Page 90 and 91:
Použijeme seminární úlohu [4].
- Page 92 and 93:
PŘÍMÉ ŘEŠENÍ PODMÍNKOVÝCH P
- Page 94 and 95:
samoúčelné. Schéma pro schéma.
- Page 96 and 97:
5.3 Vyrovnání geodetických sít
- Page 98:
Rov. (5.3.4), (5.3.8) resp. (5.3.8
- Page 101 and 102:
astronomickou a zeměpisnou délkou
- Page 103 and 104:
Obr. 6.1.1kde index T značí trans
- Page 105 and 106:
− A− AAA( 1)ij( sin λ cosα−
- Page 107 and 108:
CC( 2) ijij≡ = − = ( cosλsin
- Page 109 and 110:
V případě diferenciálu ds ij od
- Page 111 and 112:
kde koeficienty a ij(1), ... určí
- Page 113 and 114:
[5] Zelenka J.: Diplomní úkol. Kn
- Page 115 and 116:
6.3 Společné vyrovnání směrov
- Page 117 and 118: ccccccuuuvvv123123= s1= s= s1= s1=
- Page 119 and 120: zji= z′ji1 1+ ϕjiR + ϕjiv2 20 R
- Page 121 and 122: víceúhelníkové. To však již z
- Page 123 and 124: 114,cossinsincoscoscoscosijiijiijij
- Page 125 and 126: tjZjNZtiNZjiPjjiZjkjkPiZijZikikijZk
- Page 127 and 128: jilisijliljjlkjlkjsjkObr. 6.5.1V ro
- Page 129 and 130: Ještě dodejme, že do varianty A
- Page 131 and 132: 1. Průsečík P leží uvnitř tro
- Page 133 and 134: 6.6.3 Číselná aplikaceNejprve je
- Page 135 and 136: ZiP (x y z )ii i iZOd AiYiP i (xi y
- Page 137 and 138: Tab. 6.7.1 Dané hodnoty pro přík
- Page 139 and 140: 1r = ρ , (6.7.11)32 2∑( −i)2Ad
- Page 141 and 142: Pilnému a zvídavému čtenáři d
- Page 143 and 144: pozorování nebo rovinu rovníku.
- Page 145 and 146: První rovníková souřadnicová s
- Page 147 and 148: Expozice ze stanic 1 a 2 nejsou zpr
- Page 149 and 150: costgr12sin tgr grD12 ⊗= cost1⊗
- Page 151 and 152: Po sestavení příslušných podm
- Page 153 and 154: Výpočet jejích prvků opět usku
- Page 155 and 156: 7.7 Triangulace na vysoké cíle -
- Page 157 and 158: Popis realizace měřeníK realizac
- Page 159 and 160: [2] Bugoslavskaja E. I.: Fotografi
- Page 161 and 162: 152
- Page 163 and 164: Uvažme ještě další/jiný pohle
- Page 165 and 166: kde i, j, k jsou čísla stanic ve
- Page 167: 8.2.1.2 Vyrovnání bloku Atlantik
- Page 171 and 172: [2] Kabeláč J.: Pozemní a druži
- Page 173 and 174: 8.4 Propojení pěti geodetických
- Page 175 and 176: Rov. (8.4.2) rozložíme do souřad
- Page 177 and 178: Pravoúhlé souřadnice (X, Y, Z) i
- Page 179 and 180: získání hledaných hodnot. Hodno
- Page 181 and 182: letech nejužívanější metodou D