Microsoft Word Viewer 97 - 000_kapitola - Geomatika na ZÄU v Plzni

More documents

Recommendations

Info

Základní geometrickou úlohu formuloval a i prakticky ověřil finský geodet Y.Väisäläa je popsána např. v [39] nebo [21]. Její vznik, tj. ověřování, zkušební měření např. vevysokých horách, studium oprav a sestavování teorie však spadají již do let předválečných.Ještě dříve, než dojde k popisu geometrických metod poznamenejme, že tyto metodysehrály svou nezanedbatelnou úlohu na počátku družicové éry a v současnosti jsou však téměřzcela opuštěny. Jejich, silně zestručněné, uvedení, má zde opodstatnění v porozumění vývojea v pedagogickém smyslu.Princip úlohy pozůstává v tom, že z družicových stanic 1 a 2, obr. 7.3.1, je současněči kvazisoučasně vyfotografována dráha d umělé družice Země (UDZ), jež se promítne nahvězdné pozadí. Expozice trvá po dobu přeletu a je prováděna speciálními pevnýmikomorami, např. [8], [14] aj., opatřenými uzávěrkami, které pracují s přesností řádově 0,1 msnebo lepší. S touto přesností jsou přerušovány expozice dráhy družice, takže se na snímku jevídráhy d 1 a d 2 jako přerušované. Čas je s uvedenou přesností zaznamenáván. Rovněž expozicehvězd, H 1 a H 2 na obr. 7.3.1, jsou přerušované. Přesnost v jejich časovém záznamu jepostačující na 10 ms.H ( )H ( )2 2 2111d2d1d1324Obr. 7.3.1Popsaný postup platí pro družicové fotografické komory, které jsou pevně spojeny seZemí včetně fotografického materiálu. Jinou variantou byly komory, jež byly opatřenyhodinovým pohybem za hvězdami. Nejdokonalejšími byly komory, které mohly střídavěprovádět pohyb za hvězdami a pohyb za družicí. Tím se zvýšila možnostsledování/exponování slabých družic.Ve všech těchto případech následovalo proměření obrazů hvězd i obrazů UDZ nakoordinátometru s přesností min. 1 µm. Pomocí různých transformačních metod, viz např. [2],[5], [6], [17], [20], [24], [25], [26], [38], jsou snímkové souřadnice UDZ převedeny natopocentrické rovníkové souřadnice α 1i , δ 1i , α 2i , δ 2i (rektascenze a deklinace), případně nagrδ 1i , t 2 i, δ 2i (hodinový úhel greenwichský a deklinace), viz kap. 7.2, kde i = 1, …, n a n jepočet proměřených a použitých poloh UDZ, které jsou společné pro oba snímky, obr. 7.3.1.t 1,gri137
Expozice ze stanic 1 a 2 nejsou zpravidla přesně současná (simultánní, synchronní), ale jsoukvazisoučasná. Na přesně stejné okamžiky se expozice převádějí matematickou cestou.Získáním směrových veličin z obou snímků na polohu UDZ, která je společná pro oběstanice 1 i 2, získáme jednu dvojici synchronních pozorování, které nám definují jednu tzv.synchronní rovinu 12⊗, viz obr. 7.3.1. Další synchronní roviny je možno získat z dalšíchexpozic použité dvojice snímků. Jistě je žádoucí, aby bylo co nejvíce takovýchto vhodnýchsynchronních rovin. Jejich polohu vůči družicovým stanicím 1 a 2 charakterizuje tzv.poddružicový bod, což je kolmý průmět družice (právě exponované) na povrch Země (Zemioznačujeme ♀ nebo ⊕). Obr. 7.3.2 ukazuje konkrétní situaci při měření, prováděných v letech1962 až 1966, na jasné družice Echo1, Echo2 a PAGEOS, bližší viz [33]. Optimální je, aby setyto poddružicové body nacházely na ose symetrie spojnice obou zúčastněných družicovýchstanic. Tímto je princip metody hvězdné (stelární, astronomické) triangulace, jak doufám,vysvětlen.Obr. 7.3.2Bližší o geodetických aplikacích DG, jmenovitě pro budování geodetických sítí, jeuvedeno v literatuře [39] a [33].138
Page 1 and 2:
Západočeská univerzita v PlzniFa
Page 4 and 5:
Především ono slůvko „Vyšš
Page 6 and 7:
3.1.4 Meridiánová konvergence ...
Page 8 and 9:
6.5.3 Stanovení počtu podmínkov
Page 10 and 11:
I. část Země a geodézie1 Úvod1
Page 12 and 13:
Obr. 1.1.1 Kvadrant o poloměru 79
Page 14 and 15:
nebo geografie. Její velký rozvoj
Page 16 and 17:
Obr. 1.3.3 Určení výšky H bodu
Page 18 and 19:
Obr. 1.4.11) Rotace (otočení)Mati
Page 20 and 21:
2 Fyzikální charakteristiky Země
Page 22 and 23:
a složky v osách x, y, z jsouPxx
Page 24 and 25:
Podle bodu 2) jez čehož∂W = g ,
Page 26 and 27:
2) Dvacetisedmidenní perioda odpov
Page 28:
[2] CIRA 72: Complited by the Commi
Page 31 and 32:
S pVPSUObr. 3.1.0.1Geodetická kři
Page 33 and 34:
Sférickou délku V obecného bodu
Page 35 and 36:
Integrace prvé rov. (3.1.2) by vy
Page 37 and 38:
o o o lo( − ) ( − ′ ) = ( −
Page 39 and 40:
o .Azimut A 2 vypočteme z výrazu
Page 41 and 42:
Rovina, která prochází středem
Page 43 and 44:
kde N je příčný poloměr křivo
Page 45 and 46:
S pomocí rov. (3.2.6) nebo též s
Page 47 and 48:
Výsledek:N = 6 389 923,082 m, X =
Page 49 and 50:
n 1222111212Obr. 3.2.21. Geodetick
Page 51 and 52:
procházející body P 1 a P 4 , je
Page 53 and 54:
Poledníkový poloměr křivosti M.
Page 55 and 56:
3.2.4 Základní výpočty na rota
Page 57 and 58:
poloměr R m = 6381,6 km, který je
Page 59 and 60:
ZzyxZ´yxXYy´ZYzY´XX´zxObr. 3.3.
Page 61 and 62:
3.3.3 Odvození zprostředkujícíc
Page 63 and 64:
Tab. 3.3.3 Transformační klíče
Page 65 and 66:
Výsledek:N W = 6 390 702,045, X W
Page 67 and 68:
Určit: [ , , ]α , β , γP1 X1B Y
Page 69 and 70:
Určete odlehlost Besselova elipsoi
Page 72 and 73:
III. část Vyrovnávací počet 1
Page 74 and 75:
Dodejme, že vše, co bylo napsáno
Page 76 and 77:
Číselnými kontrolami je rovnost
Page 78 and 79:
4.3.2 Postupné řešení podmínko
Page 80 and 81:
TTT2A PAdx+ A PL + A PL = 0A T PAdx
Page 82 and 83:
kde⎛ x⎞⎜ ⎟⎜ y ⎟⎜z⎟
Page 84 and 85:
∂∂Tx2: P2∂ ∂ y :∂ ∂z:A1
Page 86 and 87:
IV. část Geodetické sítě5 Geod
Page 88 and 89:
V případě kap. 5.2 se též tato
Page 90 and 91:
Použijeme seminární úlohu [4].
Page 92 and 93:
PŘÍMÉ ŘEŠENÍ PODMÍNKOVÝCH P
Page 94 and 95:
samoúčelné. Schéma pro schéma.
Page 96 and 97: 5.3 Vyrovnání geodetických sít
Page 98: Rov. (5.3.4), (5.3.8) resp. (5.3.8
Page 101 and 102: astronomickou a zeměpisnou délkou
Page 103 and 104: Obr. 6.1.1kde index T značí trans
Page 105 and 106: − A− AAA( 1)ij( sin λ cosα−
Page 107 and 108: CC( 2) ijij≡ = − = ( cosλsin
Page 109 and 110: V případě diferenciálu ds ij od
Page 111 and 112: kde koeficienty a ij(1), ... určí
Page 113 and 114: [5] Zelenka J.: Diplomní úkol. Kn
Page 115 and 116: 6.3 Společné vyrovnání směrov
Page 117 and 118: ccccccuuuvvv123123= s1= s= s1= s1=
Page 119 and 120: zji= z′ji1 1+ ϕjiR + ϕjiv2 20 R
Page 121 and 122: víceúhelníkové. To však již z
Page 123 and 124: 114,cossinsincoscoscoscosijiijiijij
Page 125 and 126: tjZjNZtiNZjiPjjiZjkjkPiZijZikikijZk
Page 127 and 128: jilisijliljjlkjlkjsjkObr. 6.5.1V ro
Page 129 and 130: Ještě dodejme, že do varianty A
Page 131 and 132: 1. Průsečík P leží uvnitř tro
Page 133 and 134: 6.6.3 Číselná aplikaceNejprve je
Page 135 and 136: ZiP (x y z )ii i iZOd AiYiP i (xi y
Page 137 and 138: Tab. 6.7.1 Dané hodnoty pro přík
Page 139 and 140: 1r = ρ , (6.7.11)32 2∑( −i)2Ad
Page 141 and 142: Pilnému a zvídavému čtenáři d
Page 143 and 144: pozorování nebo rovinu rovníku.
Page 145: První rovníková souřadnicová s
Page 149 and 150: costgr12sin tgr grD12 ⊗= cost1⊗
Page 151 and 152: Po sestavení příslušných podm
Page 153 and 154: Výpočet jejích prvků opět usku
Page 155 and 156: 7.7 Triangulace na vysoké cíle -
Page 157 and 158: Popis realizace měřeníK realizac
Page 159 and 160: [2] Bugoslavskaja E. I.: Fotografi
Page 161 and 162: 152
Page 163 and 164: Uvažme ještě další/jiný pohle
Page 165 and 166: kde i, j, k jsou čísla stanic ve
Page 167 and 168: 8.2.1.2 Vyrovnání bloku Atlantik
Page 169 and 170: Použijeme trojúhelník NRU, kter
Page 171 and 172: [2] Kabeláč J.: Pozemní a druži
Page 173 and 174: 8.4 Propojení pěti geodetických
Page 175 and 176: Rov. (8.4.2) rozložíme do souřad
Page 177 and 178: Pravoúhlé souřadnice (X, Y, Z) i
Page 179 and 180: získání hledaných hodnot. Hodno
Page 181 and 182: letech nejužívanější metodou D
show all

Microsoft Word Viewer 97 - 000_kapitola - Geomatika na ZÄU v Plzni

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

Microsoft Word Viewer 97 - 000_kapitola - Geomatika na ZÄU v Plzni