x′AAA= 1 ,25 − 5 4 = 0, y′= 2,75 + 5 4 = 4, z′= 0,5 + 3 2 = 2.Závěrečnou a zásadní kontrolou je výpočet hodnot měřených délek pomocí souřadnic x′i, y′i,z′ia vyrov<strong>na</strong>ných x′A, y′A, z′A, tedy z výrazůAi222 2[( x′− x′) + ( y′− y′) + ( z′− z ) ] 1.dvyp=′iAiVýsledky jsou přesvědčující.Tím je úloha vyřeše<strong>na</strong>. Jelikož šlo o pouhou demonstraci předložené teorie, bylyvstupní číselné hodnoty výhodně zvoleny a neodpovídají skutečnosti. Tím se také vysvětluje,že všechny opravy v i v rov. (6.7.9) jsou prakticky nulové: v 1 = - 0,<strong>000</strong>15, v 2 = 0, v 3 = -0,<strong>000</strong>02, v 4 = 0. Rovněž proto nebylo zapotřebí zavádět do vyrovnání podmínku2 2 2 2xA+ yA+ zA= rAa vyrovnání neprovádět jako zprostředkujících plus podmínkovýchpozorování, viz kap. 4.6.7.2.2 Řešení pro nutný počet n měřeníPočet n = 3. I zde posuneme souřadnicovou soustavu S´ paralelně tak, aby těžiště trojúhelníkazadaných bodů P i , i = 1, 2, 3, se stalo novým počátkem O souřadnicové soustavy S, viz obr.6.7.2.ZP 3dA 3 A (xAyA z A )AiA3Ad A2d A1O 2 1Obr. 6.7.1YP 2P1XRovi<strong>na</strong> P 1 P 2 P 3 tedy prochází počátkem. Z tohoto obrázku dále vyplývá, že2 2 2 2ρ = x + y + z ,(6.7.10)iikde ρ i jsou těžnice, neboť trojúhelník byl vytvořen pomocí rov. (6.7.1). Zaměřovaným bodemje bod A, a to pomocí délek d A1 , d A2 a d A3 .Opět platíd2Ai=i222( x − x ) + ( y − y ) + ( z − z ) ,ikterou rozepíšeme a dostáváme rov. (6.7.5) a posléze rov. (6.7.6) ve tvaruAiAiiA129
1r = ρ , (6.7.11)32 2∑( −i)2Ad Ai3 i=1r A viz obr. 6.7.2 jako tečkovaná spojnice OA. Souřadnice x A , y A , z A máme řešením rov. (6.7.7)a (6.7.4). Tedy z rovnic1 2 2 2kde l = ( d − − r )x xiA+ y yx2AiA+ y+ z z2Ai+ zA2A+ l′= 0− ri2A= 0(6.7.12)′iAiρi Aa r A určuje rov. (6.7.11), i = 1, 2, 3. Tím se zde řešený problém2převedl <strong>na</strong> řešení dvou rovnic lineárních a jedné rovnice kvadratické.PŘÍKLAD 17Jsou dány souřadnice x′i, y′i, z′ibodů P i , kde i = 1, 2, 3, v souřadnicové soustavě S´, jakož iodpovídající měřené vzdálenosti d Ai , viz tab. 6.7.3 z bodů P i <strong>na</strong> bod A.Vypočtěte prostorové souřadnice x′A, y′A, z′Abodu A v téže soustavě S´, viz obr. 6.7.2 i 6.7.1.Dané hodnoty viz tab. 6.7.3.Tab. 6.7.1 Dané hodnoty pro příklad 2. Souřadnicová soustava S´Bodx′iy′iz′i dAiP 1 -1 -1 2 14P 2 2 1 -1 18P 3 0 2 -2 26Výpočet:Výpočet bude uskutečněn bez použití způsobů MNČ. Tedy přímým řešením rov. (6.7.12).Pročež musíme opět převést souřadnice ze soustavy S´ do soustavy S pomocí rov. (6.7.1).Použito však bude výrazů1 1∑3 x ′i= ,1 2∑3 y ′i= a1 1∑3 z ′i= − , viz tab. 6.7.4, kde je3 i= 3 3 31i= 3 31i= 1rovněž uvedeno ρ i , získané z rov. (6.7.10). Kontroly podle rov. (6.7.2) vyhovují. Z33⎛ 22 ⎞rov. (6.7.11) pak dostáváme rA = ⎜∑d Ai− ∑ ρi⎟ 3 = ( 58 −18) 3 = 3, 651. Pomocí r A⎝ i= 1 i= 1 ⎠pak získáme absolutní členy l′ ipro rov. (6.7.12). Uvádí je rovněž tab. 6.7.4.Tab. 6.7.2Výpočet hodnot v souřadnicové soustavě S pro přímé řešeníBod x i y i z i ρil′iP 1 − 4 3 − 5 3 7 3 3,162 -4,667P 2 5 3 1 3 − 2 3 1,826 0,667P 3 −13 4 3 − 5 3 2,160 4,<strong>000</strong>Σ 0 0 0130
- Page 1 and 2:
Západočeská univerzita v PlzniFa
- Page 4 and 5:
Především ono slůvko „Vyšš
- Page 6 and 7:
3.1.4 Meridiánová konvergence ...
- Page 8 and 9:
6.5.3 Stanovení počtu podmínkov
- Page 10 and 11:
I. část Země a geodézie1 Úvod1
- Page 12 and 13:
Obr. 1.1.1 Kvadrant o poloměru 79
- Page 14 and 15:
nebo geografie. Její velký rozvoj
- Page 16 and 17:
Obr. 1.3.3 Určení výšky H bodu
- Page 18 and 19:
Obr. 1.4.11) Rotace (otočení)Mati
- Page 20 and 21:
2 Fyzikální charakteristiky Země
- Page 22 and 23:
a složky v osách x, y, z jsouPxx
- Page 24 and 25:
Podle bodu 2) jez čehož∂W = g ,
- Page 26 and 27:
2) Dvacetisedmidenní perioda odpov
- Page 28:
[2] CIRA 72: Complited by the Commi
- Page 31 and 32:
S pVPSUObr. 3.1.0.1Geodetická kři
- Page 33 and 34:
Sférickou délku V obecného bodu
- Page 35 and 36:
Integrace prvé rov. (3.1.2) by vy
- Page 37 and 38:
o o o lo( − ) ( − ′ ) = ( −
- Page 39 and 40:
o .Azimut A 2 vypočteme z výrazu
- Page 41 and 42:
Rovina, která prochází středem
- Page 43 and 44:
kde N je příčný poloměr křivo
- Page 45 and 46:
S pomocí rov. (3.2.6) nebo též s
- Page 47 and 48:
Výsledek:N = 6 389 923,082 m, X =
- Page 49 and 50:
n 1222111212Obr. 3.2.21. Geodetick
- Page 51 and 52:
procházející body P 1 a P 4 , je
- Page 53 and 54:
Poledníkový poloměr křivosti M.
- Page 55 and 56:
3.2.4 Základní výpočty na rota
- Page 57 and 58:
poloměr R m = 6381,6 km, který je
- Page 59 and 60:
ZzyxZ´yxXYy´ZYzY´XX´zxObr. 3.3.
- Page 61 and 62:
3.3.3 Odvození zprostředkujícíc
- Page 63 and 64:
Tab. 3.3.3 Transformační klíče
- Page 65 and 66:
Výsledek:N W = 6 390 702,045, X W
- Page 67 and 68:
Určit: [ , , ]α , β , γP1 X1B Y
- Page 69 and 70:
Určete odlehlost Besselova elipsoi
- Page 72 and 73:
III. část Vyrovnávací počet 1
- Page 74 and 75:
Dodejme, že vše, co bylo napsáno
- Page 76 and 77:
Číselnými kontrolami je rovnost
- Page 78 and 79:
4.3.2 Postupné řešení podmínko
- Page 80 and 81:
TTT2A PAdx+ A PL + A PL = 0A T PAdx
- Page 82 and 83:
kde⎛ x⎞⎜ ⎟⎜ y ⎟⎜z⎟
- Page 84 and 85:
∂∂Tx2: P2∂ ∂ y :∂ ∂z:A1
- Page 86 and 87:
IV. část Geodetické sítě5 Geod
- Page 88 and 89: V případě kap. 5.2 se též tato
- Page 90 and 91: Použijeme seminární úlohu [4].
- Page 92 and 93: PŘÍMÉ ŘEŠENÍ PODMÍNKOVÝCH P
- Page 94 and 95: samoúčelné. Schéma pro schéma.
- Page 96 and 97: 5.3 Vyrovnání geodetických sít
- Page 98: Rov. (5.3.4), (5.3.8) resp. (5.3.8
- Page 101 and 102: astronomickou a zeměpisnou délkou
- Page 103 and 104: Obr. 6.1.1kde index T značí trans
- Page 105 and 106: − A− AAA( 1)ij( sin λ cosα−
- Page 107 and 108: CC( 2) ijij≡ = − = ( cosλsin
- Page 109 and 110: V případě diferenciálu ds ij od
- Page 111 and 112: kde koeficienty a ij(1), ... určí
- Page 113 and 114: [5] Zelenka J.: Diplomní úkol. Kn
- Page 115 and 116: 6.3 Společné vyrovnání směrov
- Page 117 and 118: ccccccuuuvvv123123= s1= s= s1= s1=
- Page 119 and 120: zji= z′ji1 1+ ϕjiR + ϕjiv2 20 R
- Page 121 and 122: víceúhelníkové. To však již z
- Page 123 and 124: 114,cossinsincoscoscoscosijiijiijij
- Page 125 and 126: tjZjNZtiNZjiPjjiZjkjkPiZijZikikijZk
- Page 127 and 128: jilisijliljjlkjlkjsjkObr. 6.5.1V ro
- Page 129 and 130: Ještě dodejme, že do varianty A
- Page 131 and 132: 1. Průsečík P leží uvnitř tro
- Page 133 and 134: 6.6.3 Číselná aplikaceNejprve je
- Page 135 and 136: ZiP (x y z )ii i iZOd AiYiP i (xi y
- Page 137: Tab. 6.7.1 Dané hodnoty pro přík
- Page 141 and 142: Pilnému a zvídavému čtenáři d
- Page 143 and 144: pozorování nebo rovinu rovníku.
- Page 145 and 146: První rovníková souřadnicová s
- Page 147 and 148: Expozice ze stanic 1 a 2 nejsou zpr
- Page 149 and 150: costgr12sin tgr grD12 ⊗= cost1⊗
- Page 151 and 152: Po sestavení příslušných podm
- Page 153 and 154: Výpočet jejích prvků opět usku
- Page 155 and 156: 7.7 Triangulace na vysoké cíle -
- Page 157 and 158: Popis realizace měřeníK realizac
- Page 159 and 160: [2] Bugoslavskaja E. I.: Fotografi
- Page 161 and 162: 152
- Page 163 and 164: Uvažme ještě další/jiný pohle
- Page 165 and 166: kde i, j, k jsou čísla stanic ve
- Page 167 and 168: 8.2.1.2 Vyrovnání bloku Atlantik
- Page 169 and 170: Použijeme trojúhelník NRU, kter
- Page 171 and 172: [2] Kabeláč J.: Pozemní a druži
- Page 173 and 174: 8.4 Propojení pěti geodetických
- Page 175 and 176: Rov. (8.4.2) rozložíme do souřad
- Page 177 and 178: Pravoúhlé souřadnice (X, Y, Z) i
- Page 179 and 180: získání hledaných hodnot. Hodno
- Page 181 and 182: letech nejužívanější metodou D