kde φ, Λ je počet podmínek pro shodnost protisměrů, viz rov. (6.5.8) a (6.5.9), ∆ je početpodmínek kompla<strong>na</strong>rity, viz rov. (6.5.10) a z je počet podmínek základnových, viz příkladněrov. (6.5.11). V přehledu viz tab. 6.5.1.a)b) c) d)Obr. 6.5.1 a, b, c, dTab. 6.5.1 udává aplikace rov. (6.5.13) pro obrazce sítí <strong>na</strong> obr. 6.5.5 a), ..., d).Tab. 6.5.1Počty vrcholů v, příček p, stran s včetně příček p, podmínkovýchrovnic φ, Λ, ∆ a z, viz rov.(6.5.13)Obr. 6.5.5 v p s φ, Λ ∆ za) 3 0 3 á 3 1 Početb) 4 0 5 á 5 2 změřenýchc) 6 0 9 á 9 4 základend) 6 1 10 á 10 5 mínus 1Toto jsou ovšem počty všech možných podmínkových rovnic. U posledního případud) v tab. 6.5.1 by to bylo n – 2 plus podmínky základnové. Počet nutných pozorování proumístění jednoho trojúhelníku v souřadnicové soustavě je 6. Pro ν vrcholů je nutný početν = 6 + ( v − 3) ⋅3= 3v− 3. Počet <strong>na</strong>dbytečných pozorování a tudíž i počet podmínkovýchrovnic bude r = n −ν.6.5.4 Zhodnocení a závěrV této kap. 6.5 byl projednáván případ vyrovnání prostorové sítě opětně podle podmínkovýchpozorování MNČ. Jde či vlastně šlo jen o přípravu ke zvolenému vyrovnání. Vlastnívyrovnání by se dělo podle teorie uvedené v kap. 4.3. S<strong>na</strong>hou bylo přiblížit se v teorii ive výpočetní praxi postupům používaným v DG, a tak přiblížit <strong>na</strong>vzájem vyrovnánípozemních prostorových sítí s vyrovnáním sítí družicových pro jejich společné vyrovnání.Byl opět použit postup podmínkových pozorování především proto, že nejsou závislá <strong>na</strong>referenčním tělese. Sestavení podmínkových rovnic je však oproti sestavení rovniczprostředkujících složitější (ba v některých případech svízelné). Viz též zhodnocení v kap. 4.V předchozím textu byla řeše<strong>na</strong> varianta A, kdy opravy byla přisuzovány směrovýmcharakteristikám ϕ ij , λ ij , které ovšem nejsou veliči<strong>na</strong>mi přímo měřenými, což z hlediska MNČnení po teoretické stránce správné. Ze zkušenosti je však známo, že po praktické stráncevýsledky nedoz<strong>na</strong>jí nepřístupných změn. Správnější by bylo náhodné opravy přisoudit přímoměřeným veličinám z ij , α ij , ϕ i , λ i , jak ukazují rov. (6.5.1) a další. Tento postup předvádívarianta B, která však zde uvede<strong>na</strong> není. S<strong>na</strong>živý student ji <strong>na</strong>jde v práci [3].Nahodilé opravy by zde měly být správně přepsány nejen směrům, ale i délkám. Otom bylo pojednáno v kap. 6.3 a bude se o tomto postupu jed<strong>na</strong>t v dalších částech.119
Ještě dodejme, že do varianty A je možno vstoupit s upravnými veliči<strong>na</strong>mi− ϕ +180° λ λ ±180° , viz rovněž [3]. V této citaci <strong>na</strong>jde čtenář i příklad( ϕ ) 2 a ( ) 2ijjiij+ jinumerické aplikace. Výsledky z použitého modelu jsou v obou variantách A a B praktickyschodné. Nejlepší poskytuje varianta A. Oba postupy souhlasí s hodnotami modelovými.Závislost <strong>na</strong> referenčním tělese by ovšem vzrostla, kdyby zenitové vzdálenosti bylypočítány z výšek. Výsledné hodnoty orientace spojnice dvou bodů sítě jsou přímo vastronomickém rovníkovém systému. Použití tohoto postupu vyrovnání se <strong>na</strong>bízí při pracechsouvisejících s proměřováním základny pro družicová měření. V případě, že bychom chtěliznát orientaci základny v systému geodetickém, provedeme buď převod ze systémuastronomického do systému geodetického nebo uskutečníme vyrovnání celé sítě přímo vsystému geodetickém. Posledně uvedený postup by ovšem vyžadoval převedení vstupníchhodnot astronomických <strong>na</strong> geodetické.LITERATURA:[1] Filippov A. E.: Uslovnye uravnenija v seti prostranstvennoj trianguljacii. Geod., kart. iaerofoto., 7 (1968), 69, Lvov.[2] Kabeláč J., Skořepová J.: Vyrovnání prostorové družicové sítě. Geod. a kart. obzor, roč.17/59, s. 167 – 174, Praha 1<strong>97</strong>1.[3] Kabeláč J.: Pozemní a družicové sítě v třírozměrném prostoru. Vyrování prostorové sítěbez závislosti <strong>na</strong> směru tížnic. Fakultní úkol, Observatoř astronomie a geofyziky ČVUT,Praha 1<strong>97</strong>2.[4] Ramsayer K.: Dreidimensio<strong>na</strong>ler Polygonzug im geozentrischen Koordi<strong>na</strong>tensystem.Zeitschrift für Vermessungswesen, 95 (1<strong>97</strong>0), 471.[5] Rinner K.: Determi<strong>na</strong>tion of Scale in Spatial Direction Networks. Proceedings of theInter<strong>na</strong>tio<strong>na</strong>l Symposium Figure of the Earth and Refraction, Vien<strong>na</strong>, March 14 th – 17 th ,1967, p. 90.6.6 Vyrovnání prostorové trilaterační sítě objemovou podmínkou6.6.1 ÚvodTato <strong>kapitola</strong> popisuje prostorovou síť, v níž jsou měřeny jen délky stran této sítě. Jde tedy osíť trilaterační. Vyrovnání bude uskutečněno opět podle podmínkových pozorování MNČz důvodů, uvedených v závěru předchozího textu. Síť bude vyrovná<strong>na</strong> v trojrozměrnémprostoru 3-D pomocí tzv. objemové podmínky. Její odvození vychází ze vzorce pro objemčtyřstěnu, jehož autorem je N. Tartaglio [1], a to již před téměř půl tisíciletím.6.6.2 Tvar objemové podmínky a její úpravaPři vyrovnání rovinné sítě, ať triangulační, trilaterační nebo kombinované, je základnímobrazcem trojúhelník. Mluvíme pak o trigonometrii a všechny potřebné vztahy pro vyrovnánítakovéto sítě jsou odvozeny z trigonometrických vztahů.Při vyrovnání prostorové sítě jest se domnívati, že základním geometrickým obrazemje čtyřstěn. O jeho vlastnostech pojednává tzv. tetragonometrie, <strong>na</strong>př. [5]. Mnohé geometrickévztahy pro čtyřstěn (tetraedron) jsou odvozeny nebo jen uvedeny v [1] a [6]. V práci [1] jsme120
- Page 1 and 2:
Západočeská univerzita v PlzniFa
- Page 4 and 5:
Především ono slůvko „Vyšš
- Page 6 and 7:
3.1.4 Meridiánová konvergence ...
- Page 8 and 9:
6.5.3 Stanovení počtu podmínkov
- Page 10 and 11:
I. část Země a geodézie1 Úvod1
- Page 12 and 13:
Obr. 1.1.1 Kvadrant o poloměru 79
- Page 14 and 15:
nebo geografie. Její velký rozvoj
- Page 16 and 17:
Obr. 1.3.3 Určení výšky H bodu
- Page 18 and 19:
Obr. 1.4.11) Rotace (otočení)Mati
- Page 20 and 21:
2 Fyzikální charakteristiky Země
- Page 22 and 23:
a složky v osách x, y, z jsouPxx
- Page 24 and 25:
Podle bodu 2) jez čehož∂W = g ,
- Page 26 and 27:
2) Dvacetisedmidenní perioda odpov
- Page 28:
[2] CIRA 72: Complited by the Commi
- Page 31 and 32:
S pVPSUObr. 3.1.0.1Geodetická kři
- Page 33 and 34:
Sférickou délku V obecného bodu
- Page 35 and 36:
Integrace prvé rov. (3.1.2) by vy
- Page 37 and 38:
o o o lo( − ) ( − ′ ) = ( −
- Page 39 and 40:
o .Azimut A 2 vypočteme z výrazu
- Page 41 and 42:
Rovina, která prochází středem
- Page 43 and 44:
kde N je příčný poloměr křivo
- Page 45 and 46:
S pomocí rov. (3.2.6) nebo též s
- Page 47 and 48:
Výsledek:N = 6 389 923,082 m, X =
- Page 49 and 50:
n 1222111212Obr. 3.2.21. Geodetick
- Page 51 and 52:
procházející body P 1 a P 4 , je
- Page 53 and 54:
Poledníkový poloměr křivosti M.
- Page 55 and 56:
3.2.4 Základní výpočty na rota
- Page 57 and 58:
poloměr R m = 6381,6 km, který je
- Page 59 and 60:
ZzyxZ´yxXYy´ZYzY´XX´zxObr. 3.3.
- Page 61 and 62:
3.3.3 Odvození zprostředkujícíc
- Page 63 and 64:
Tab. 3.3.3 Transformační klíče
- Page 65 and 66:
Výsledek:N W = 6 390 702,045, X W
- Page 67 and 68:
Určit: [ , , ]α , β , γP1 X1B Y
- Page 69 and 70:
Určete odlehlost Besselova elipsoi
- Page 72 and 73:
III. část Vyrovnávací počet 1
- Page 74 and 75:
Dodejme, že vše, co bylo napsáno
- Page 76 and 77:
Číselnými kontrolami je rovnost
- Page 78 and 79: 4.3.2 Postupné řešení podmínko
- Page 80 and 81: TTT2A PAdx+ A PL + A PL = 0A T PAdx
- Page 82 and 83: kde⎛ x⎞⎜ ⎟⎜ y ⎟⎜z⎟
- Page 84 and 85: ∂∂Tx2: P2∂ ∂ y :∂ ∂z:A1
- Page 86 and 87: IV. část Geodetické sítě5 Geod
- Page 88 and 89: V případě kap. 5.2 se též tato
- Page 90 and 91: Použijeme seminární úlohu [4].
- Page 92 and 93: PŘÍMÉ ŘEŠENÍ PODMÍNKOVÝCH P
- Page 94 and 95: samoúčelné. Schéma pro schéma.
- Page 96 and 97: 5.3 Vyrovnání geodetických sít
- Page 98: Rov. (5.3.4), (5.3.8) resp. (5.3.8
- Page 101 and 102: astronomickou a zeměpisnou délkou
- Page 103 and 104: Obr. 6.1.1kde index T značí trans
- Page 105 and 106: − A− AAA( 1)ij( sin λ cosα−
- Page 107 and 108: CC( 2) ijij≡ = − = ( cosλsin
- Page 109 and 110: V případě diferenciálu ds ij od
- Page 111 and 112: kde koeficienty a ij(1), ... určí
- Page 113 and 114: [5] Zelenka J.: Diplomní úkol. Kn
- Page 115 and 116: 6.3 Společné vyrovnání směrov
- Page 117 and 118: ccccccuuuvvv123123= s1= s= s1= s1=
- Page 119 and 120: zji= z′ji1 1+ ϕjiR + ϕjiv2 20 R
- Page 121 and 122: víceúhelníkové. To však již z
- Page 123 and 124: 114,cossinsincoscoscoscosijiijiijij
- Page 125 and 126: tjZjNZtiNZjiPjjiZjkjkPiZijZikikijZk
- Page 127: jilisijliljjlkjlkjsjkObr. 6.5.1V ro
- Page 131 and 132: 1. Průsečík P leží uvnitř tro
- Page 133 and 134: 6.6.3 Číselná aplikaceNejprve je
- Page 135 and 136: ZiP (x y z )ii i iZOd AiYiP i (xi y
- Page 137 and 138: Tab. 6.7.1 Dané hodnoty pro přík
- Page 139 and 140: 1r = ρ , (6.7.11)32 2∑( −i)2Ad
- Page 141 and 142: Pilnému a zvídavému čtenáři d
- Page 143 and 144: pozorování nebo rovinu rovníku.
- Page 145 and 146: První rovníková souřadnicová s
- Page 147 and 148: Expozice ze stanic 1 a 2 nejsou zpr
- Page 149 and 150: costgr12sin tgr grD12 ⊗= cost1⊗
- Page 151 and 152: Po sestavení příslušných podm
- Page 153 and 154: Výpočet jejích prvků opět usku
- Page 155 and 156: 7.7 Triangulace na vysoké cíle -
- Page 157 and 158: Popis realizace měřeníK realizac
- Page 159 and 160: [2] Bugoslavskaja E. I.: Fotografi
- Page 161 and 162: 152
- Page 163 and 164: Uvažme ještě další/jiný pohle
- Page 165 and 166: kde i, j, k jsou čísla stanic ve
- Page 167 and 168: 8.2.1.2 Vyrovnání bloku Atlantik
- Page 169 and 170: Použijeme trojúhelník NRU, kter
- Page 171 and 172: [2] Kabeláč J.: Pozemní a druži
- Page 173 and 174: 8.4 Propojení pěti geodetických
- Page 175 and 176: Rov. (8.4.2) rozložíme do souřad
- Page 177 and 178: Pravoúhlé souřadnice (X, Y, Z) i
- Page 179 and 180:
získání hledaných hodnot. Hodno
- Page 181 and 182:
letech nejužívanější metodou D