Derivace a index zjistíme z rov. (6.2.2). Postupně derivujeme podle všech prvků tohotodetermi<strong>na</strong>ntu, přičemž indexy ijk <strong>na</strong>hrazujeme indexy 123. Nejprve pro první rov. (6.3.3).Dostáváme− sin u1cosu10∂D123au= = cosu2sin u2cotgv12∂u10cosusin u cotgvau2a u 3aaa∂D=∂u1232∂D=∂uvvv1231233∂D=∂v12∂D=∂v300123∂D=∂v1231233cosu1= − sin u=<strong>000</strong>cosu3cosu1cosu2− sin u232= cosec v3sin u1cosusin u23sin u1sin u2cosu12= cosec v2= cosec v02300sinsinsin303 0cotgv1cotgvcotgv03 01cotgv( u − u )2( u − u )3301 0( u 1− u 2) 0Pro druhou a třetí rov. (6.3.3) jsou derivace složitější, neboť vznikaly z rov. (6.3.1) a (6.3.2)obsahujících úhly α index , takže <strong>na</strong>př.cosα1= cosv2cosv3+ sin v2sin v3cos( u3− u2).Derivování rov. (6.3.1) a (6.3.2) bude proto nutno provést podle vztahuatd. Postupně dostáváme výrazybbbbbbuuvbuvvs123123= sb∂D=⎛ ∂D= ⎜∂α∂D⋅ +s2s23 s211 ⎟ u∂u⎜1 0 ⎝ ∂α3∂u1∂α1∂u1⎠02∂α⎞⋅cosv1cosv2sin ( u2− u1),cosv1cosv2sin ( u1− u2) + s3cosv2cosv3sin ( u3− u2)cosv2cosv3sin ( u2− u3),[ cosv1sin v2− sin v1cosv2cos( u1− u2)],[ sin v1cosv2− cosv1sin v2cos( u1− u2)]+3[ cosv2sin v3− sin v2cosv3cos( u2− u3)],sin v cosv− cosvsin v cos( u − u )1= s1= s= s31= s1+ s= s [ ],32=s3cos α , b 1, =s= − b cos1,3α1 2323230,107
ccccccuuuvvv123123= s1= s= s1= s1= s= s1cosv1cosv3sin ( u3− u1) ,cosv2cosv3sin ( u3− u2),cosv1cosv3sin ( u1− u3) + s2cosv2cosv3sin ( u2− u3)[ cosv1sin v3− sin v1cosv3cos( u3− u1)],[ cosv2sin v3− sin v2cosv3cos( u2− u3)],[ sin v1cosv3− cosv1sin v3cos( u3− u1)]+sin v cosv− cosvsin v cos( u − u )22+ s2[ ],232323,cs=scosα2,cs= cosα, c = −1.1 21Podmínkové rov. (6.3.1) a (6.3.2) možno volit i v jiných tvarech a derivace upravit dovhodnějších výrazů, viz [1] nebo obdobně [2]. Systém rovnic (6.3.3) podrobíme podmínceminima, když dříve do těchto výrazů dosazujeme přibližně známé vstupní hodnoty (index 0byl vynechán). Blíže o teorii včetně číselného použití je rovněž v [2].Problematika obdobná, leč pro rovinu, byla uvede<strong>na</strong> v PŘÍKLADĚ 15 v kap. 5. Ozpůsobu zavádění vah viz kap. 5.1.1 a číselná ověření různých vahových variant jsouv kap. 8.2.1 a 8.2.2.LITERATURA:[1] Hubeny K.: Die Auzgleichung von Dreiecknetzen mit direkt geomessenen Seiten. Öster.Zeit. für Vermes., No. 5, 6, 1950.[2] Kabeláč J.: Pozemní a družicové sítě v trojrozměrném prostoru. Fakultní úkol č. 420A/70-71, knihov<strong>na</strong> katedry vyšší geodézie, Praha 1<strong>97</strong>2.36.4 Vyrovnání sítě v 3D prostoru bez závislosti <strong>na</strong> svisliciV následujícím textu je ukázáno, že postup s pomocí podmínkových pozorování je možnopoužít v případě, kdy nechceme pracovat s veliči<strong>na</strong>mi, které jsou závislé <strong>na</strong> svislici, tj.s vodorovnými směry a především ne se zenitovými vzdálenostmi. Princip pozůstávájednoduše v tom, že tyto veličiny převedeme <strong>na</strong> tzv. šikmé úhly α, viz obr. 6.4.1. Tím,společně s měřenými délkami, bude použito pouze veličin invariantních, nezávislých <strong>na</strong>směru svislic, ale i <strong>na</strong> souřadnicovém systému vůbec.V dalším textu budou postupně sestavovány podmínkové rovnice trojúhelníkové,stranové a základnové, tedy obdobně jako při vyrovnání v 2D prostoru, leč zde pro prostor3D. Rovněž bude uvážen vliv pozemní refrakce.6.4.1 Sestavení podmínkových rovnic1) Podmínkové rovnice trojúhelníkovéNa obr. 6.4.1 jsou body i, j, k vrcholy prostorové sítě. O šikmých (polohových, posičních)úhlech, které jsou invariantní, platí (indexování je vždy ve smyslu kladném) již linearizovanýtvar108
- Page 1 and 2:
Západočeská univerzita v PlzniFa
- Page 4 and 5:
Především ono slůvko „Vyšš
- Page 6 and 7:
3.1.4 Meridiánová konvergence ...
- Page 8 and 9:
6.5.3 Stanovení počtu podmínkov
- Page 10 and 11:
I. část Země a geodézie1 Úvod1
- Page 12 and 13:
Obr. 1.1.1 Kvadrant o poloměru 79
- Page 14 and 15:
nebo geografie. Její velký rozvoj
- Page 16 and 17:
Obr. 1.3.3 Určení výšky H bodu
- Page 18 and 19:
Obr. 1.4.11) Rotace (otočení)Mati
- Page 20 and 21:
2 Fyzikální charakteristiky Země
- Page 22 and 23:
a složky v osách x, y, z jsouPxx
- Page 24 and 25:
Podle bodu 2) jez čehož∂W = g ,
- Page 26 and 27:
2) Dvacetisedmidenní perioda odpov
- Page 28:
[2] CIRA 72: Complited by the Commi
- Page 31 and 32:
S pVPSUObr. 3.1.0.1Geodetická kři
- Page 33 and 34:
Sférickou délku V obecného bodu
- Page 35 and 36:
Integrace prvé rov. (3.1.2) by vy
- Page 37 and 38:
o o o lo( − ) ( − ′ ) = ( −
- Page 39 and 40:
o .Azimut A 2 vypočteme z výrazu
- Page 41 and 42:
Rovina, která prochází středem
- Page 43 and 44:
kde N je příčný poloměr křivo
- Page 45 and 46:
S pomocí rov. (3.2.6) nebo též s
- Page 47 and 48:
Výsledek:N = 6 389 923,082 m, X =
- Page 49 and 50:
n 1222111212Obr. 3.2.21. Geodetick
- Page 51 and 52:
procházející body P 1 a P 4 , je
- Page 53 and 54:
Poledníkový poloměr křivosti M.
- Page 55 and 56:
3.2.4 Základní výpočty na rota
- Page 57 and 58:
poloměr R m = 6381,6 km, který je
- Page 59 and 60:
ZzyxZ´yxXYy´ZYzY´XX´zxObr. 3.3.
- Page 61 and 62:
3.3.3 Odvození zprostředkujícíc
- Page 63 and 64:
Tab. 3.3.3 Transformační klíče
- Page 65 and 66: Výsledek:N W = 6 390 702,045, X W
- Page 67 and 68: Určit: [ , , ]α , β , γP1 X1B Y
- Page 69 and 70: Určete odlehlost Besselova elipsoi
- Page 72 and 73: III. část Vyrovnávací počet 1
- Page 74 and 75: Dodejme, že vše, co bylo napsáno
- Page 76 and 77: Číselnými kontrolami je rovnost
- Page 78 and 79: 4.3.2 Postupné řešení podmínko
- Page 80 and 81: TTT2A PAdx+ A PL + A PL = 0A T PAdx
- Page 82 and 83: kde⎛ x⎞⎜ ⎟⎜ y ⎟⎜z⎟
- Page 84 and 85: ∂∂Tx2: P2∂ ∂ y :∂ ∂z:A1
- Page 86 and 87: IV. část Geodetické sítě5 Geod
- Page 88 and 89: V případě kap. 5.2 se též tato
- Page 90 and 91: Použijeme seminární úlohu [4].
- Page 92 and 93: PŘÍMÉ ŘEŠENÍ PODMÍNKOVÝCH P
- Page 94 and 95: samoúčelné. Schéma pro schéma.
- Page 96 and 97: 5.3 Vyrovnání geodetických sít
- Page 98: Rov. (5.3.4), (5.3.8) resp. (5.3.8
- Page 101 and 102: astronomickou a zeměpisnou délkou
- Page 103 and 104: Obr. 6.1.1kde index T značí trans
- Page 105 and 106: − A− AAA( 1)ij( sin λ cosα−
- Page 107 and 108: CC( 2) ijij≡ = − = ( cosλsin
- Page 109 and 110: V případě diferenciálu ds ij od
- Page 111 and 112: kde koeficienty a ij(1), ... určí
- Page 113 and 114: [5] Zelenka J.: Diplomní úkol. Kn
- Page 115: 6.3 Společné vyrovnání směrov
- Page 119 and 120: zji= z′ji1 1+ ϕjiR + ϕjiv2 20 R
- Page 121 and 122: víceúhelníkové. To však již z
- Page 123 and 124: 114,cossinsincoscoscoscosijiijiijij
- Page 125 and 126: tjZjNZtiNZjiPjjiZjkjkPiZijZikikijZk
- Page 127 and 128: jilisijliljjlkjlkjsjkObr. 6.5.1V ro
- Page 129 and 130: Ještě dodejme, že do varianty A
- Page 131 and 132: 1. Průsečík P leží uvnitř tro
- Page 133 and 134: 6.6.3 Číselná aplikaceNejprve je
- Page 135 and 136: ZiP (x y z )ii i iZOd AiYiP i (xi y
- Page 137 and 138: Tab. 6.7.1 Dané hodnoty pro přík
- Page 139 and 140: 1r = ρ , (6.7.11)32 2∑( −i)2Ad
- Page 141 and 142: Pilnému a zvídavému čtenáři d
- Page 143 and 144: pozorování nebo rovinu rovníku.
- Page 145 and 146: První rovníková souřadnicová s
- Page 147 and 148: Expozice ze stanic 1 a 2 nejsou zpr
- Page 149 and 150: costgr12sin tgr grD12 ⊗= cost1⊗
- Page 151 and 152: Po sestavení příslušných podm
- Page 153 and 154: Výpočet jejích prvků opět usku
- Page 155 and 156: 7.7 Triangulace na vysoké cíle -
- Page 157 and 158: Popis realizace měřeníK realizac
- Page 159 and 160: [2] Bugoslavskaja E. I.: Fotografi
- Page 161 and 162: 152
- Page 163 and 164: Uvažme ještě další/jiný pohle
- Page 165 and 166: kde i, j, k jsou čísla stanic ve
- Page 167 and 168:
8.2.1.2 Vyrovnání bloku Atlantik
- Page 169 and 170:
Použijeme trojúhelník NRU, kter
- Page 171 and 172:
[2] Kabeláč J.: Pozemní a druži
- Page 173 and 174:
8.4 Propojení pěti geodetických
- Page 175 and 176:
Rov. (8.4.2) rozložíme do souřad
- Page 177 and 178:
Pravoúhlé souřadnice (X, Y, Z) i
- Page 179 and 180:
získání hledaných hodnot. Hodno
- Page 181 and 182:
letech nejužívanější metodou D