Microsoft Word Viewer 97 - 000_kapitola - Geomatika na ZČU v Plzni

6 Trojrozměrná geodézie – 3D6.1 Teoretické základy 3D geodézie6.1.1 ÚvodTrojrozměrná geodézie má svůj původ v práci H. Brunse z r. 1878 „Die Figur der Erde, einBeitrag zur europäischen Gradmessung“. Jejím cílem je určení pravoúhlých prostorovýchsouřadnic x,y,z libovolného bodu povrchu Země v systému, jehož počátkem je těžiště Země.V témže systému vyjadřuje i směry. K tomuto účelu mají sloužit veškerá klasická i moderníměření: úhlová, délková, nivelační měření, měření tíhová, dále hvězdná triangulace, měřenína Měsíc, na umělé družice Země (UDZ) a měření na vzdálené mimogalaktické objekty.Zde uvedená měření lze dělit do tří skupin:1) statistická měření – obvyklá měření,2) kinetická měření – sledující změny,3) dynamická měření – sledující příčiny změn.Též možno říci, že geodetická měření slouží především k určení rozměru a tvaru,astronomická k orientaci a tíhová k definování vztažné plochy.I když klasická geodézie používala též tří rozměrů, záměrně oddělovala – na rozdíl odtrojrozměrné geodézie – měření polohopisná a měření výšková, a to tím způsobem, žepolohopisné úlohy řešila na referenční ploše, výškopis pak mimo ni. Zatímco polohováměření byla vztažena k ploše geometrické, výšková k ploše hladinové – tedy definovanéfyzikálně. Dalším nedostatkem bylo to, že naměřené údaje, např. při stupňových měřeních,bylo nutno redukovat určitým způsobem na plochu referenční – jíž byl obvykle rotačníelipsoid – leč tato plocha má být výsledkem měření.zenitzsevershladinová plochaHelipsoidObr. 6.1.1Trojrozměrná geodézie má uvedené nedostatky odstranit či alespoň zásadně potlačit.Bruns ideu prostorové triangulace demonstruje na polyedru, obr. 6.1.1, jehož vrcholy jsoutrigonometrické body prostorové sítě. Veličiny, vázané na směr tíže (azimut, zenitovávzdálenost) jsou vztaženy ke svislicím v těchto bodech, jejichž směr je dán zeměpisnou šířkou91