Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
<strong>AMB</strong>MĚSTA | OBCE | REGIONY | CESTOVÁNÍ | ŽIVOTNÍ STYLleden 2<strong>01</strong>0<strong>01</strong> | ročník 15 | 2<strong>01</strong>0 | cena 49 Kč, 2€Kam zmizelokrálovské město Most?Smutný konec jednoho příběhu…Křížem krážem sedmi kontinentys Jiřím KolbabouPrstem po mapě? Ani náhodou!Už máte uloveno,pane kolego?Trochu jiný pohled na školství…Když se spisovatelka v černémpřevlékne za cukrovou vatuBarbara Nesvadbová nemá problém s módouFoto: Sbírka Oblastního muzea v Mostě
4-678-910-1112-1314-15161718-1920-21222324-2526-27282930-3132-33Křížem krážem sedmi kontinenty...S Jiřím Kolbabou prstem po mapě? Ani náhodou!Zapomínáme na to, že veselá mysl ...Komu prospívají epidemieSORKH představujeZajímavosti o Lomu a Meziboří…Valentýn hlásá láskuSvátek zamilovaných klepe na dveře…Kde Severočeské doly pomáhajíKam mířila pomoc SD v roce 2009…Hledání ztracených cestS farářem Josefem Hurtem o životě i o Bohu...Bohatý táta, chudý tátaEkonomická hra „Cashfl ow kvadrant“ v Čechách…Dramaturgický plán MDM na sezonu 2<strong>01</strong>0Mostecké divadlo uvádí…Kam zmizelo královské město Most?Smutný konec jednoho příběhu…Jak jsem napsal bestsellerNa návštěvě u klokanů…Když se spisovatelka v černém převlékne...Barbara Nesvadbová nemá problém s módou...Kde se pivo vaří, tam se dobře daříKuchyně, kde se nevaří obědy...Feng-šuej a bydleníJak tvary a energie ovlivňují člověka...Cisterciácký klášter v Oseku...Unikátní stavbu hledejte v Oseku…Vy už máte uloveno, pane kolego?!Trochu jiný pohled na školství…Nedlužím nic!A vy to vidíte jak?Nástroj i nejlepší přítel člověkaNení nůž jako nůž…Několik vět vystihující stav české společnostiJsme národem hluchých a slepých?!Návrat k podstatámTak je za námi. Zbožňovaný, nenáviděný, pochybný, opěvovaný,smutný, veselý, pro někoho rozpačitý či úspěšný, projiného divný, tragický, dobrý, blbý, zvláštní rok 2009.Ještě několik hodin před poslední půlnocí starého rokujsem si zakázal dvě věci: žádné bilancování a žádná předsevzetí.Z okna v podkroví jsem se díval na ohňostrojev nedalekém Marienbergu. Někde dole pod střechamimého horského městečka, tam u hospody na náměstí, seveselili lidé. Světlice, rachejtle, petardy a blesky pleskalyo oblohu. Pak, myslím kolem druhé hodiny ranní, vše utichlo.Lidé šli do vyhřátých světnic, pokojů a chalup. Nastaloticho, které člověka přímo nabádá k nějakému shrnutí. Ticho,které vás důrazně žádá o hodnocení, o bilancování.Nepodlehl jsem.Životním zaměřením umírněný optimista, s lehkým sklonemk pesimismu, jsem si představil, jakým směrem sebude ubírat rok 2<strong>01</strong>0, když už na jeho začátku je jasné,že nebude lehký. Proto mi udělalo radost, když pozdějina ČT24 reprízovali Kabinet Václava Havla. Z diskuseplynoucí výstupy mohou být jakýmsi náčrtkem, vodítkem.Nebyla to prázdná slova a kdo chce, nalezne v nich to, cospolečnosti chybí – jisté etické, mravní, lidské konstantya rozměry, které ten předchozí rok hutně sešrotoval. Větypřirozených autorit, které je pro dobrý život dobré si občaspřipomenout.Posilvestrovská realita bývá vždy o něco horší, než ta předkoncem roku. Alespoň u mne. Máte to také tak? Telefonna stole bzučel jako čmelák na kopretině. Nevyzvednutéesemesky se domáhaly přečtení. Pořád do kola: „Vše nejdo nového roku!“ Pokud člověk stojí na hranici mezi středníma tím dalším věkem, vnímá dění vůkol už jinak. Priorityse přeskupují, mění. Nadšení, naděje, cíle, sny a plánymají hlubší, pokornější podstatu i význam.Najednou zjistíte, že zdraví v rodině a dobří lidé v okolíjsou fakt důležitější než peníze a honba za úspěchem. Žerozumný, poctivě míněný lidský názor je víc, než pětisetstránkovéfi lozofi cké pojednání. Touto optikou se na minulosti budoucnost už mohu dívat bez obav. Bez ironie,sarkasmu, smutku, naštvanosti a pochybností. A právě tobych chtěl popřát nejen každému, kdo bude číst časopis<strong>AMB</strong>.Zachovejme si vzájemnou přízeň. Rozvíjejme přátelství,spolupráci a sounáležitost. Naopak vypuďme hloupost,chamtivost, sobectví a nesnášenlivost!Nenechme se spálit politickými a ekonomickými plamenomety.Udržme si kousíček toho soukromého, intimníhodobrého já i přes skutečnost, že mnohé životy se podobajíchůzi po minovém poli. Vždyť jsme zase o rok zralejší.Vše dobré přeje redakce vydavatelství <strong>AMB</strong>Připravujeme:Byli jsme při tom!Návštěva veletrhu Holiday World 2<strong>01</strong>0...Mostecko jak jej neznáte!Památky a přírodní zajímavosti…Vydavatel: Coming Company s. r. o., IČ: 250 00 420Růžový vrch 78, 435 46 Hora Svaté KateřinyPeriodikum: dvouměsíčníkRedakce: Pavel Matějka, Lubomír Šlapka, Žaneta BenešováFrantišek Dočekal, Jitka Cibulková, Helena Řehořová, Lucie BartošSekretariát: tel.: 476 704 346, fax: 476 441 857Mobil: 777 055 661, 777 109 099E-mail: ambpress@seznam.czhttp://www.ambpress.czFoto na obálce: Sbírka Oblastního muzea v Mostě<strong>AMB</strong>MĚSTA | OBCE | REGIONY | CESTOVÁNÍ | ŽIVOTNÍ STYLGrafické zpracování: Reklamní agentura Daniel s.r.o.Tisk: Tisk Horák a.s.Distribuce: A.L.L. Production, s.r.o.Registrace: ISSN 1214-5289, OKÚ 5/97, MK ČR E 19052Redakce a vydavatelství neodpovídají za obsaha formu článků dodaných jako placená inzerce (PI, PR).Neoznačené materiály jsou redakční, šíření časopisunebo jeho částí není povoleno bez svolení vydavatele.
CESTOVÁNÍKřížem krážem sedmi kontinentys Jiřím KolbabouJirka Kolbaba fotí digitální kamerou SONYALPHA DSLR-A900 a kamerami NIKON F6,NIKON F100 a HASSELBLAD XPan, na filmyFuji Velvia 50, 100 a Provia 400.„Čas romantických cestovatelů ještě neskončil,máme si co užívat, je to jen o hnutímysli. Můžeme, chceme-li a neklademesi zbytečně negativní překážky.“J.K.Jeden z nejznámějších českých cestovatelůdnešní doby, Jiří Kolbaba, vyjíždí vesvých dvaapadesáti letech rok co rok naexpedice a poznávací cesty do nejodlehlejšíchmíst a koutů světa. Dosud navštívilna sto třicet zemí všech sedmi kontinentůvčetně Antarktidy. Když právě necestujea nachází se v rodné domovině, vyskytujese nejčastěji na třech místech, v Brně,Praze, ale i Krušných horách. Zhruba pětměsíců v roce tráví čas na toulkách světema zbylý půlrok o svých cestách píšereportáže, hovoří v rozhlase a v televizi,přednáší, pořádá fotovýstavy, připravujeotevíralo svět cestování. Když jsem pak viděl,že ve světě se vyznávají jiné hodnotynež v našem prostoru – že se život nestavína penězích a majetku, ale v popředí jsoupředevším hodnoty duchovní, rozhodl jsemse stávající život opustit a vrhl jsem se donejistoty. Řekl jsem si, že se budu živit cestováním,ale nebudu mít cestovku. Každýse mně pochopitelně vysmál. Postupněse mi to ale podařilo, avšak dlužno říci, žeto nebylo vůbec lehké a trvalo mnoho let.Jsem však nesmírně šťasten, že život taktoběží a celých dvacet let zažívám neuvěřitelnýstav mysli, přičemž na druhé straněžasnu, že to tak funguje.Kolik zemí jste navštívil a kde jste začínal?…Fotíte krásy celého světa, zvěčňujetei českou domovinu?Navštívil jsem sto třicet zemí. Nezačínaljsem u nás, ale ve velké exotice, úplně v jinýchkulturách, kontinentech. Teprve teďzačínám fotit tady u nás. Nemám zatímžádné portfolio českých fotek, ale připravujijeden výstavní projekt do New Yorkua do jedné významné publikace a potřebujifotografi e české krajiny. To byste nevěřili,ale já jezdím Pacifi kem a přitom snímo tom, jak budu jezdit po Česku, po Krušnýchhorách, Krkonoších, Šumavě a budufotit tady. Mně se to líbí i tady u nás, a kdyžmám na to čas, tak si to užívám. Mám rádKrušné hory. Málo lidí ví, jak jsou krásnéregenerované.Kolika mluvíte jazyky? Řešíte někdy jazykovoubariéru - případně, umíte si s níporadit?Začal jsem se učit anglicky až po revoluci,předtím jsem mluvil německy. Ani po jazynehroutím.Většinou jednám impulsivně.Plánuji si dlouho dopředu, ale není tohomnoho, většinou to přijde ad hoc. Čím vícse v tomto oboru etabluji, tím víc a častějipřicházejí nabídky, ale i nápady na cestovánína poslední chvíli. Nechávám tomuvolný průběh. Reaguji kolikrát ze dne naden. Jsem schopen okamžitě kamkoliv odcestovat.Mám výjimku, vlastním šest pasůa jsem připraven s penězi a se všemi věcmi,které mám připraveny v šuplících. Mámmnoho zakázek, fotografi ckých či novinářských,někdy naprosto neskutečných, odpanovníků až po vlády… Vůbec nechápu,jak se to může takto obyčejnému člověkustát. Nejsem ničím limitován a užívám sisvobodu!Do kterého koutu světa vás vítr zavál naposledy?Na čem jste pracoval a co chystátev nejbližší době?Poslední cesta byla plavba po Karibiku,byl jsem na Kajmanských ostrovech, fotilkajmany na Floridě, seznámil jsem se a fotilkmen indiánů Micossuki. Předtím jsemcestoval po Africe. V letošním roce chystámvelmi mnoho projektů a moc se na totěším. Nejexotičtější budou určitě Galapágya Ekvádor, neméně pak Mexiko, takéAustrálie a ostrovy v Tichém oceánu, buduv Izraeli, Norsku, na Bahamách a znovu naFloridě.Jak cestujete? Jste spíš „vlk“ samotář,nebo se vydáváte do světa s doprovodem?Různými způsoby, jednak sám, ale i s někým.Vyzkoušel jsem si úplně vše, od jednohopo 21 lidí. Nejlepší je ale jet sám,nebo ve dvojici, avšak s tolerantním člo-diashow i talkshow a řadu nových projektůo přírodních krásách i lidech naší planety.Ve své tvorbě poutavě zachycuje přírodnívýtvory a jejich detaily, jedinečné jsou takéjeho exotické tváře domorodců.Jak se z obyčejného člověka stane známýcestovatel?Vše se rodilo velmi nenápadně a pozvolna.Neměl jsem odmalinka sen, že budu jednoucestovatelem. V minulosti jsem dělaldelší dobu vrcholový sport, ten mě seznámilse světem. Poté jsem pracoval jako grafik a výtvarník, v různých komunikačnícha reklamních agenturách a posléze podnikalv oboru marketingu, což generovalozajímavé peníze. Nevkládal jsem je aledo hmotných statků jako mnozí. Kupovaljsem si za ně letenky, mapy, plány, knihya průvodce a všechno to, co mi postupněkové stránce jsem neměl pro cestovatelstvížádné předpoklady. Ale teď se snažím učitšpanělsky, trošku také malajsky, indonésky,naučím se něco málo v lokálních jazycích.Rád bych se učil ještě francouzštinu.Přesto - angličtina je jazyk číslo jedna. Coale funguje vůbec nejvíce, je jazyk a projevnonverbální. Jsme na něj odkázáni u kmenův Africe i jinde. Když má někdo jiskruv oku, je pozitivně naladěný k protějšku,není rasistický, tak není v komunikaci a navázáníkontaktu žádný problém a netrvá toani nijak dlouho. Zkusil jsem si to v tisícovcepřípadů a funguje to.Jak a kdy se vydáváte na cestu? Plánujeteji dopředu, nebo se prostě sbalíte zedne na den a jste „tentam“?Žiji divoce a rychle, rád improvizuji. Mámrád výzvy. Když něco nevyjde, tak se z tohověkem, který nespěchá a těší se ze všeho…Ijeden člověk může vše pokazit. Já sicestování musím užít v klidu a bez napětí!Cestuji někdy také se svým dospělým synema neposledně také s přítelkyní, kteráje etnoložka.Navštívil jste mnoho míst i nejskrytějšíchkoutů planety, často i několikrát, můžetenějak výstižně a stručně charakterizovatjednotlivé kontinenty?Evropa - luxus, Amerika - dvakrát luxus,Afrika - fantastická zvířata, romantický životmezi nimi, Asie jsou zas neuvěřitelnékultury, duchovní bohatství, Austrálie - rozlehléoblasti krajiny, příroda, endemickázvířata a k tomu Oceánie, kterou tolik miluji,Antarktida – neuvěřitelná, jiný život, neopakovatelnýpohled, zvířata se tu nebojíčlověka, nemají geneticky zakódováno, že4 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0ukázka z cest
CESTOVÁNÍ<strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>05
CESTOVÁNÍneseme smrt a zkázu a to je úžasné. K tomuke všemu patří setkávání s lidmi napříčcelým světem. To je spalující fenomén,totální bomba. Když je fotím, mám důvodje oslovit, mám mnoho příležitostí, jak ses nimi sblížit a k nim přiblížit, to dává člověkumnoho let zkušeností do života, novýrozměr.Existuje vůbec nějaké místo, které toužítenavštívit?Mám sen dostat se na Severní pól a fotittam, ale nevím, jestli to vyjde. Je to fi nančněvelmi náročné a logisticky složité, podobnějako například Antarktida. Kdybychpřemýšlel ještě chvíli, tak bych vyjmenovaldalších sto míst…Stalo se vám někdy, že jste se dostal domíst, kde jste nemohl pořídit záběr, protožeuplynul příhodný moment, nebo se„tu“a nebo „to“ nesmělo fotit?To se stává často. Například když jsemchtěl fotit indiány kmene Hopi, kteří žijív rezervaci Navahů na severu Arizony. Ti senesmějí fotit ani natáčet, přesto jsem tamjednou vytáhl kameru. Okamžitě mě zatklindiánský šerif a bylo to jak z americkéhofi lmu. Byl problém se z toho dostat. Při druhénávštěvě jsem ale jednoho Hopi indiánapřesvědčil a seznámil se s ním natolik,že mě pozval k sobě domů a mám i jehofotografi e.„Krvácel“ jsem, když jsem viděl fantastickéslavnosti, tance kolem ohně, vyzývání bohadeště, ale zaznamenat jsem si to mohl jendo hlavy a do srdce, nikoliv na fotoaparáta kameru. Stává se, že jsou i objekty vesvětě, kde se nesmí vytáhnout kameraa fotografovat, protože když to uděláte, takvám to zničí. Na drtivé většině míst se alefotit může. Navíc je to mnohdy o dohodě.Jaké jste zažil na cestách největší nebezpečí?Největší nebezpečí prožívám na dálniciD1, tam jsem mnohokrát za týden a to, cotam vidím, to je Divoký západ. Musím říci,že i přes to, co jsem všechno procestoval,zažil a kolik času na cestách strávil, největšídramata a strach zažívám tady u nás,například když jsem okraden. Na výstavě6 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0v Praze mi nedávno ukradli sto dvacetcentimetrů velkou obrazovku, na kteroujsem promítal lidem obrázky. V této zemije morálka děsivá a šílená a to mi velmivadí. Jakkoliv jsem byl přepaden na PapuiNové Guinei, nebo fotil pod samopaly naJamajce, v Jemenu, Salvadoru, Hondurasu,Nikaragui, Etiopii, Burkina Fasu, v drtivévětšině jde totiž o úchvatný duchovnízážitek.Jak se lze setkat s Jiřím Kolbabou nebo sijej dokonce „objednat“?Ačkoliv mám nadupaný plán, když mě někdoosloví, tak si toho vážím a jsem za tovděčný. Vždyť se tím živím. Jsem rád, kdyžněkdo zvedne telefon a dokáže formulovatsvou prosbu a požadavek, svou nabídku. Játo tak také dělám a baví mě to. Snažím seproto vyhovět a nikoho neodbydu. A když tujsem, tak se snažím pracovat, abych svéprojekty uživil a také lidi, kteří jsou na danéprojekty nabaleni. Přednáším fi remním kolektivům,dělám projekty pro politiky, pronaše i zahraniční nadace, pro studenty navysokých školách, v kostelích, v nemocnicích,je toho skutečně hodně.Jste častým hostem tady v Mostě. Mátek tomuto městu nějaký vztah?Chci vzdát hold Mostečanům a poděkovatjim, protože není mnoho měst na územíČeské republiky, kde by bylo tolik lidí, kteřícestování tolik prožívají srdcem. Předávámesi myšlenky a inspirace. Na mé projektychodí několik stovek lidí, což myslím,je úžasné a jsem tomu rád. Jezdím semnesmírně rád a poměrně často, mám tumnoho známých a přátel. Plánuji udělatnějaké projekty i v Litvínově, v Chomutověa Jirkově. Těší mne, že tento kraj má tolikzanícených lidí a cestovatelů. 9. únorachystám další setkání, kdy představím novoupřednášku ohledně jižní Afriky. Navštívímeněkolik států jižní Afriky, dotknemese fenoménů této oblasti, zajedeme donárodních parků, velkých měst a budemev blízkosti nádherných šelem. Setkání začínáod 18 hodin, a to v umělecké školeF. L. Gassmanna. Těším se na to, že zasezaplníme sál!pozvánka na přednáškuNEJ Jiřího Kolbaby…Nejkrásnější místo… „Antarktida, Bali a pakmnoho dalších, ale i Praha a další stovky“.Nejpozoruhodnější kontinent… „Antarktida…Austrálie, Asie, každý má něco“.Nejpřekvapivější moment… „Že fungují mechanismymezilidských vztahů lépe než u nás,že vás nikdy nikdo nenechá stát u silnice,nebo že byste byli ohroženi na životě, že se nenajítea nenapijete a dodnes mě překvapuje,že žiji svobodně, mohu si cestovat kam chci,podnikat na svůj účet.“Nejnebezpečnější místo… „Jamajka - čekaljsem karibský ráj a reggae, ale málem jsemto odskákal. Přepadení na Papui, vzali mi fototechniku,ale za pár hodin jsem to měl zpátkydíky tamní policii. Když mi ale vykradli auto vPraze, tak mi odmítli pomoci a přehazovali zeslužebny na služebnu. Divoši na Papui to vyřešiliexcelentně, abych nemusel o jejich zemimluvit špatně...“Nejmystičtější místo… „Je ostrov Bali prohinduistické náboženství, zažil jsem mnohohodin při bohoslužbách, rituály v Africe nebov Asii mezi buddhisty…“Nejpřátelštější… „Ostrované v Melanésii aPolynésii, v Indonésii a na Fidži, je to rajskýostrov.“Nejnevraživější… „Oblasti Jemenu, Jamajky,Barmy a další…“Nejčistší… „Miluji velká západní města, kterájsou čistá a kde to všechno funguje. Teď jsembyl na Floridě a tady jsou taková města a místa,že jsem doslova „padl na zadek“. I to nejkrásnějšíměsto kdekoliv je dvě stě let za nimi.Pozoruhodné město Ave Maria je tak dokonalé,že jsem nic takového neviděl. Čisto je takév Rakousku, Německu, Švýcarsku aj.“Nejšpinavější místo… „Ve východním a v rozvojovémsvětě jich je více, asijské lokality, ale takéi u nás v zemi. Ještě nevíme, co je čistota.“Text: Vlasta ŠoltysováFoto: Jiří KolbabaS Jiřím Kolbabou se můžete setkat opět v Mostě,a to 9. února 2<strong>01</strong>0. Setkání začíná od 18 hodinv umělecké škole F. L. Gassmanna. Cestovatel provás přichystal novou přednášku o jižní Africe. „Navštívímeněkolik států jižní Afriky, dotkneme se fenoménůtéto oblasti, zajedeme do národních parků,velkých měst a budeme v blízkosti nádhernýchšelem…“ zve Jiří Kolbaba všechny zájemce.
AKTUÁLNÍ TÉMAZapomínáme na to, že veselámysl je půl zdravíMUDr. Jan Šula promoval v roce 1985v Praze na LF UK. Klinickou práci začínáv České republice a následně studuje veŠvýcarsku, Itálii a Německu. Po atestaciz ortopedie v roce 1991 odchází do Kanadya pak do USA, kde se na Floridě věnujestudiu významu membránových receptorůpři rozvoji autoimunitních onemocněnípod vedením Prof. Felixe Kaufmanna.Po návratu do Evropy v roce 1993 nadálespolupracuje na vývoji přírodních preparátůpro léčbu kloubních onemocněnís pracovišti v Anglii a ve Švýcarsku. Zasvé práce je přijat v roce 1999 do Královskélékařské společnosti Spojeného královstvíVelké Británie a Severního Irskajako první český lékař. Další rozvoj biomodulačníchléčiv spojuje s univerzitamive Skotsku a v Oxfordu. Od roku 2007 ječlenem Italského řádu lékařů v Neapolia vedoucím imunologem italské společnostiIschia Salus. Mezinárodně působíjako konsultant ve 12 zemích a je členemOxford Research Institute of Immunologya italské psychoneuroimunologické společnosti.Žije střídavě v Itálii a v Anglii.Proč se chřipka objevuje zejména v říjnua listopadu a pak v únoru a březnu?Teorií vzniku chřipky právě v tomto obdobíje mnoho, ale já osobně se přikláním k teoriisnížení imunity vlivem poklesu slunečníhosvětla, tedy oslabení osy hypotalamushypofýza, která dává našim T-lymfocytůmpovel se buď vzchopit a bojovat, nebo tonechat být, protože to stejně nemá cenua všichni onemocníme.Dále je to změna stravy a určitá depresez toho, že už je tady zase podzim. Na jařeje to pak vyčerpání a projev únavovéhosyndromu, protože příroda nutí člověkaodpočívat.Já osobně ale mám za to, že pokud tedyčlověk podlehne davovému šílenství, že užto mají všichni, tak já to asi dostanu také,potom se to skutečně stane. Při pečlivémstudiu epidemiologických studií je skutečnětato morbidita vyvolána z velké částisdělovacími prostředky a médii, které jsouzase nástrojem výrobců vakcín a vitaminů,kdy je nutné zvýšit prodeje a vytvořit davovoupsychózu, což se jim již několik desetiletívelmi dobře daří. Člověk, který zdravěžije a myslí, nikdy chřipkou neonemocní.To je jednoznačný fakt, ale není zájem, abylidi byli veselí a jedli pomeranče a jablka,ale je nutné je očkovat a vytvořit dvakrátdo roka nárůst prodeje vakcín a imunomodulátorů.Jak je to s nemocností podle krevníchskupin? Jsou na tom všechny stejně, případně,která je nejvíce ohrožena?Krevní skupiny jsem velice pečlivě studovaljak díky dietám, tak díky analýzenemocnosti, ale jednoznačně mohu říct,že objektivně není přímá souvislost mezichřipkovým onemocněním a krevní skupinou.Spíše je tam souvislost podle znamenízvěrokruhu, tedy podle živlové rovnováhy,ale všechny krevní skupiny mají stejnéobranné mechanismy. Rozdíl je tedy jenv tom, jak se každá jedna z těchto krevníchskupin zachová v konfrontaci s medializacíproblému. Tedy jestli mu podlehne neboho ignoruje. Např. skupina 0, která velmidobře asimiluje, tak je snad náchylnější,ale velmi to závisí od typu osobnosti, respektiveznamení a ascendentu.Mají lidé s poruchou krvetvorby většíodolnost?Určitě ne, protože pokud mají jakékoliv poškození,tak to znamená, že nejsou v rovnovázea krvetvorba je jeden ze základníchpilířů obranyschopnosti, protože v kostnídřeni z ezoterického hlediska sídlí duše neboliprincip našeho bytí, respektive tvorbakmenových buněk, které se stále obnovují.Pokud je porucha tam, pak je latentně všudea obrana nemůže být dokonalá.Je možné, že psychotici mají menší sklonychytit chřipku?Jak jsem již uvedl, chřipková epidemie jevždy produktem společnosti a pokud sepsychotik zajímá více o toho, koho kdya kde zabije či znásilní, tak logicky nevnímá,že se zrovna nachází v období a místěchřipkové epidemie a nemá tedy vůbec anipomyšlení na to, aby onemocněl, tak nemávůbec žádný sklon tu chřipku chytit.Očkovat – ano, či ne? Je očkování efektivnía je možné očkovat, když je někdoalergický?Já jsem zásadně proti jakémukoliv očkováníchřipky, protože vždy z toho někdo umře,kdo by nemusel, kdyby se neočkoval, a pakty vedlejší účinky jsou brutální, např. ochrnutí,roztroušená skleróza, lupénka, revmatickáartritida či systémový lupus. Logickyjak úmrtí, tak chronické následky setají, o tom se nikde nedočtete a jen musítehledat ve speciálních statistikách.Pokud je někdo alergický, tak si alergii jenomzhorší, pokud náhodou nezemře naanafylaktický šok atd. Prostě to nepřipadáv úvahu. Očkování tedy jen pro rizikovéskupiny a s vakcínou na míru individuálněpřipravenou.Jestliže člověk posiluje imunitní systémzdravou výživou, otužováním, sportem,saunováním, jak je možné, že onemocní?Jednoduše proto, že se věnuje tělu a nemysli. Pouze silná mysl a silný duch zabránínemoci. Podívejte se na případy v koncentračníchtáborech, nikdo tam nejedlřádně, ani se nemyl, ale neonemocněli jenti, kteří věřili, že přežijí. Harmonie a čistotatěla jsou nástrojem k harmonii mysli. Velmipřesně je toto popsáno v knize Dr. CandancePert Molekuly emocí, která naprostojasně ukázala v laboratoři, jak depresea úzkost snižuje imunitu. Pokud budeteskvěle jíst a cvičit a budete se bát rakoviny,pak ji stejně dostanete. S chřipkou jeto stejné.Je správné na podzim a v zimě jíst citrusovéplody, které mají velký obsah vitaminuC?Určitě ano, všechny přírodní vitaminy majívětší biokompatibilitu a organismus si jichvíce váží a spotřebuje je všechny, zatímcoty syntetické vyloučí. Jde ale i o jiné prvkyvýživy jako vláknina atd. Pokud mám zácpu,tak mohu jíst kilogramy pomerančůa je z toho menší užitek než z půl kila jableka správné funkce tlustého střeva.Jakým způsobem se vy osobně bráníteproti chřipce?1. Žádnou chřipku ani jiné patologie sinepřipouštím.2. Denně beru česnek, zinek a selen a takébetaglukany.3. Dvě hodiny 5x týdně sportuji – jezdímna kole.4. Denně vypiju večer 350 ml červenéhovína.5. Děkuji universu za to, že jsem tak zdravýa můj imunitní systém tak silný.Jaká je podle vašeho názoru nejúčinnějšíprevence?Jednoznačně veselá mysl, půl zdraví. Vímeto všichni, jen málo se to praktikuje.Text a foto: Jaroslav KŇAPFoto: Autor<strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>07
MĚSTA ÚSTECKÉHO KRAJESORKH představujeÚzemí města zasahujepodstatnou částí dohorské oblasti přírodníhoparku Loučenská pahorkatina.Svazek obcí v regionu Krušných hor vznikl1. června 20<strong>01</strong> na základě Smlouvy o vytvořenídobrovolného svazku obcí uzavřené mezi jedenáctiobcemi v regionu Krušnohoří. Mezi jeho členypatří Litvínov, Meziboří, Lom, Horní Jiřetín, Loukau Litvínova, Mariánské Radčice, Klíny, Český Jiřetín,Brandov, Hora Svaté Kateřiny a Nová Ves v Horách.Hlavním cílem SORKH je společný postup při naplněníúkolů ve všech oblastech veřejného životaobcí. Mimo jiné v oblasti vzdělávání, sociální péče,zdravotnictví, kultury, systémů veřejné osobní dopravyk zajištění dopravní obslužnosti daného územía dalších. Předsedou SORKH je místostarosta LitvínovaMartin Klika. Dnes vám představíme městaLom a Meziboří.LomMěsto Lom, rozkládající se na úpatí Krušných hor,sahá svou historií až do 12. století, kdy zde vzniklana podkrušnohorské obchodní cestě na místě větrnýchpolomů historická osada. Náležela jednomuz nejmocnějších šlechtických rodů své doby - pánůmHrabišovcům z Oseka, zakladatelům oseckéhohradu Riesenburk. Později v 1. polovině 14. stoletíbyla osada věnována mnišskému řádu cisterciákůz Oseckého kláštera. Původně byl Lom zemědělskouusedlostí, od počátku 17. století je jeho historie úzcespjata s rudným dolováním a těžbou hnědého uhlí.Právě kvůli ložiskům uhlí hrozila městu v minulémstoletí likvidace a až díky vybudování tzv. ochrannéhopilíře mohou jeho dějiny pokračovat dál. Územíměsta zasahuje podstatnou částí do horské oblastia je propojeno řadou turistických stezek, cyklostezeka naučnou stezkou s cenným přírodním parkemLoučenská pahorkatina se vzácnými lokalitami porostů,přírodních útvarů a ptačí rezervací. Za zhlédnutístojí také řada kulturních a hornických památek,např. kostel Srdce páně ze 17. stol., renesančníkaple, smírčí kříž a morový sloup ze 14. stol. nebopřírodní vodní nádrž Oprám. Hornickou minulost připomínápůvodní hornická kolonie z konce 19. stol.a Památník důlní katastrofy z roku 1946.V současnosti zažívá město nebývalý rozvoj díkyvzniku nových lokalit na bydlení.Pověst o sedlákuKravatoviMezi Litvínovem a Osekem, na kraji tzv. klášterníholesa, kde se Krušné hory k Loučné hoře zvedají, ležíosada Loučná. Při stezce vedoucí klášterním lesemz Loučné do osady Riesenburk leží sluj po rudnémdolování, které se Černá jeskyně říká. Na konci třicetiletéválky řádili v našem kraji Švédové. V Duchcověsídlil jejich regiment a odtud pořádali loupeživé výpravydo okolních vesnic. Jejich řádění bylo takové,že se ještě na počátku minulého století uchovalov myslích místních lidí jako „hrůzyplný švédský zmatek“.Pověst říká: „V té době žil v Loučné sedlák HanušKravat. Se svými pacholky vyjížděl do lesů, kdečíhal na potulující se Švédy. Když narazil na švédskýoddíl, rozhodil po zemi hrst ovsa, ze kterého vyrostliozbrojení jezdci, s jejich pomocí Švédy zabíjel a doČerné jeskyně házel. I stalo se, že jeden Švéd přežil,dostal se ke svému regimentu a tam vyprávěl o Kravatovia jeho jezdcích. Za svůj čin byl Kravat zajat,odvezen do Prahy a odsouzen k trestu políbení železnépanny. A tak se sluji začalo říkat Kravatovaa dodnes se v Loučné říká na Kravčáku, kde sedlákKravat žil a pásl svoje stáda.www.mesto-lom.czFota: města Lom a Meziboří8 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
MĚSTA ÚSTECKÉHO KRAJEFoto: Ladislav ŠeinerMeziboříMěsto Meziboří se nachází v Ústeckém kraji, severozápadněod Prahy na úpatí Krušných hor. Vznikloz původní podhorské vesničky Schönbach a titulměsta získalo v roce 1960. Meziboří obklopují zeseveru dvě dominanty, nejvyšší hora východní částiKrušných hor Loučná (956 m n.m.) a Střelná (868 mn.m.). Na východě se krajina svažuje do údolí Louček,jímž protéká Poustevnický potok. Na západě jeprudký sráz do Šumného dolu, jímž protéká Bílý potok.Meziboří je díky své poloze ideálním místem prosportovní a turistické vyžití, značené stezky odtudvedou na Klíny, Mníšek, Horu Svaté Kateřiny a Brandov.Město má svou historii sahající až do časů vládyKarla IV. a Václava IV.Od konce 12. století Krušnohoří kolonizoval jedenz nejstarších českých panských rodů, Hrabišicovéa jejich potomci, páni z Oseka čili z Rýzmburka. Tatokolonizace se neomezovala jen na českou stranuKrušných hor, ale zasahovala i do Saska. Přemyslovciv průběhu 13. století kolonizaci pohraničníchúzemí podporovali. Její součástí bylo i zúrodňovánípůdy, a to jak místním českým obyvatelstvem, takpříchozími osadníky z německých zemí. Na místěMeziboří se rozkládala malá vesnička Schönbach.Přesné datum jejího založení není možné z dostupnýchzáznamů vysledovat. První písemná zmínkao vsi pochází z roku 1398. Most a území severozápadníchČech bylo totiž za vlády Karla IV. a VáclavaIV. dáváno často do zástavy markrabatům z Míšně,kterým se část podkrušnohorského území tohotoroku podařilo ovládnout. Schönbach byl tehdy zmíněnv seznamu majetku panství hradu Rýzmburkpořízeném u příležitosti jeho prodeje Borešemz Rýzmburka Wilhelmovi z Míšně. V dokumentu jemimo jiné uvedeno, že Timo, Alebrecht a Friderichz Rizenu obdrželi Leutmansdorf (nyní Litvínov), Wybelgrune(Chudeřín) a Schonbuch „das Dorf grancz“,tedy „celou ves“ jako léno.Chalupníci a sedláci, aby se uživili, prodávali do Mostušindele, dřevo a dřevěné uhlí. U žádného jménanebyla uvedena živnost. Tehdejší SSempach (českypsáno) spadal do duchcovského panství, které odroku 1642 patřilo Valdštejnům.Další desetiletí nepřinesla do obce žádné překotnézměny. Za zmínku stojí až dva spory s vrchností roku1848. V srpnu sedláci odmítli vydat seno z panskýchluk, v listopadu se vzepřeli robotě. V obou případechobec záhy obsadil vojenský oddíl. Obyvatelé muselivojáky živit až do vyřešení sporu.Obyvatelé Schönbachu se dlouho živili zemědělstvím,hlavně pěstováním žita, ovsa, brambor, pastvoudobytka a lesnictvím. Zůstalo tak i v počátcíchindustrializace ve druhé polovině minulého století,kdy se většina vesnic v podhůří proměňovala v hornickéobce, Schönbachu coby horské vsi se to všakzatím nedotklo. Pole na horských svazích obklopenáze všech stran lesy více lidí neuživila a značná částmužů odcházela za prací na šachty podkrušnohorsképánve a zemědělstvím si rodiny pouze přilepšovaly.Schönbach byl také výletním místem, takžemístní prodávali návštěvníkům chléb, máslo, mléko,kysané zelí a poskytovali jim ubytování.Druhá světová válka změnila charakter celé podkrušnohorskéoblasti a znamenala zlom ve vývoji obce.Rozšířila se povrchová těžba uhlí a v Záluží u Mostuvznikla obrovská chemička, která z něj vyráběla předevšímbenzin do leteckých motorů. V současnostije Meziboří klidným podhorským městem s necelými5 000 obyvateli. (PR)www.mezibori.cz<strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0Text: archiv <strong>AMB</strong>Na místě Meziboří sepůvodně rozkládala malávesnička Schönbach.Na okraji Meziboří mohoumilovníci sportu využívatlyžařský areál s vlekem.9
ŽIVOTNÍ STYLValentýn hlásá láskuJen co z výloh a pouličních lamp zmizely vánočníbarevné cukrbliky, vystřídaly je obratem nové.Jako každý rok, alespoň minimálně v poslední dekádě,se doba vánoční obratem a bez jakéhokolivnudného absťáku v obchodních výlohách překlápív atmosféru valentýnskou. Červené santaklausovskéčapky se jen vymění za červená srdce, snímkyradostné rodiny se vymění za stejně propagačněemotivnífotografie zamilovaných párů. Řada z vásurčitě nepatří mezi vyznavače únorového přesládléhosvátku. Pak jste určitě už aspoň jednou směremk tvůrcům někdy až infantilních „valentýnek“neboli láskyplných (nejlépe co nejbarevnějšícha nejkřiklavějších) přáníček sykli: kdybyste aspoňvěděli, kdo to byl Valentýn a že i bez něj slavili Češisvátek lásky. Slavili. Jenže stejně jako Ježíška postupněvytlačuje Santa Claus, o němž mnozí sotvacovědí, tak i kdo byl svatý Valentýn, ví málokdo.Ovšem očekávat takové vědomosti v mozku zamilovanýchjedinců, které ovládá jen uvolňování oxytocinu(hormonu zodpovědného za zamilovanostčlověka), je příliš bláhové, že?láskyplném měsíci květnu, ale v zimním měsíci únoru.Valentýnský svátek ale opravdu není jen uměleimplementovanou komerční podporou pro zvýšeníobratů výrobců přáníček, přestože to tak každý rokvypadá. (I když například v USA v minulém století„pomohl“ známému výrobci vánočních přáníčekWalteru Scottovi, když se octl na prahu bankrotu.Nápad s obnovou historického svátku svatého Valentýnajeho společnosti přinesl do dvou let trojnásobnézisky.)Vraťme se ale k samotnému Valentýnovi jako historicképostavě: Šlo zřejmě o katolického knězez Itálie, který ve 3. století našeho letopočtu zemřeljako mučedník. Kolem jeho života se točí řada legend.Údajně zázračně uzdravil syna Kratona, kterýse jím následně nechal pokřtít. Římští senátoři zato Valentina nenáviděli a uvrhli do vězení. Následněmu nechali stít hlavu. Povídá se také, že vrátil zrakslepé dívce, která byla dcerou soudce, a následněse do ní snad i zamiloval a poslal jí ze žaláře psaníčkos podpisem „Od tvého Valentina“. Kde se alevzala tradice svátku svatého Valentýna? Ve starověkémŘímě prý existoval rituál, při kterém se do„urny lásky“ vložily lístečky se jmény mladých dívek.Každý mladík si jeden vytáhl a dívka, jejíž jméno nalístečku našel, měla být následující rok jeho láskou.Tento den se poté pojmenoval právě po Valentinovi.Jiný výklad je, že Valentin byl kněz, který vzdorovalClaudiovi II., jenž odsuzoval svatby vojáků, jelikožse obával, že by pak nechodili do boje. Valentin alemladé páry tajně oddával a za to byl čtrnáctý denv únoru popraven. Oslavy mučednictví se tak stalyromantickým svátkem.Ale možná je všechno zcela jinak, jak tvrdí někteřískeptici, kteří považují patrona zamilovaných, Valentýna,za sentimentální výplod středověkého básníka.Vždyť si ani nejsme jisti, zda šlo o jednu osobu,nebo se v historických pramenech míchají informace– a dohady – o dvou různých lidech. Ale ať. I každáláska potřebuje trochu tajností! Je však příjemnévěřit i tomu, že tradice byla obnovena ve 14. stoletíi díky „české lásce“: básník Geoffrey Chaucer, kterémuje tento „výplod“ připisován, zde napsal báseňPtačí sněm - o tom, jak si opeřenci vybírají své protějšky.Mělo jít o poctu k zasnoubení patnáctiletéhoanglického krále Richarda II. s princeznou AnnouČeskou, dcerou Karla IV. Někde tady vzal básník inspiracipro zapojení valentýnského příběhu. Ten seujal a co Chaucer popisoval jako letitou tradici, sezačalo šířit jako fakt a ze svatého Valentina tak bylučiněn patron zamilovaných.Výplod básníka o láscečeské princezny?Květen – měsíc lásky. První máj – lásky čas. I v českémpovědomí bylo vždy zakotveno konkrétní kalendářníobdobí, v němž si lidé připomínají lásku. Prvomájováhubička pod břízou zřejmě ale ve 20. stoletípřestala být dostatečně kreativní a přebila ji valentýnskápřáníčka, i když vyráběná nikoli v tradičnímPár nezávazných radRedakce <strong>AMB</strong> zcela jistě nechce touto črtou (kterásnad na zamilované snílky může působit jako snahao zmapování spekulací o symbolu lásky) bojkotovatnebo snad odsuzovat oslavy svátku zamilovaných.Ani však nechce působit jako propagátor jednodenníhosvátku. Přesto si vám dovolíme poradit, jakéjsou tradice, které s ním souvisí. Jednou z těch, kteráje pro den svatého Valentýna asi nejvíce typická,je výroba přáníčka pro milovanou osobu, které se10 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
ŽIVOTNÍ STYLříká jednoduše „valentýnka“. V historických pramenechlze najít informaci, že první doloženou valentýnkuv roce 1415 poslal své manželce francouzskývévoda Karel Orleánský, který byl řadu let vězněnv londýnském Toweru. Dnes samozřejmě můžete valentýnkujednoduše koupit a jen podepsat. A k tomuuž také v současné době patří další předpokládanánutnost – milý dárek. Chcete tip?Bezesporu je 14. únor den, kdy si protějšky navzájemdávají řadu dárků, které symbolizují jejich vztah,jejich lásku či vzájemnou přitažlivost. Hej je protoi sexshopům. Z těchto obchodů při svátku zamilovanýchsnad ani nelze odejít s prázdnou. Už proto,že ti, co spolu slaví svátek Valentýna, se určitě předevšímtěší na večerní část tohoto dne… Ale chlapi,nepřežeňte to! Chybu určitě neuděláte spodním prádlem(správné velikosti), parfémem (zjistěte, kterouznačku má dáma v oblibě), kosmetickou dárkovousadou a pochopitelně šperkem. Pokud půjde o prsten,pozor na dvě věci: jednak na přesnou velikost.A – to možná může být mnohem důležitější – zda jdeo prsten snubní či nikoli. Pokud ne a pomyšlení nasňatek vás děsí, dejte si opravdu pozor, jaký prstena s jakým slovním doprovodem své lásce předáte.Pokud si nejste jisti, zda byste neskončili s nepříjemnýmfaux-paus, raději vyberte řetízek, náušnice nebotřeba hodinky, protože ty řada žen rovněž považujeza šperk a módní doplněk. A pro muže? Nemusímechodit nikam daleko. I chlapa rozdráždí nové spodníprádlo, které si přeci hned teď musí zkusit… Pánsképarfémy jsou rovněž dárkem, kterým nic ženanezkazí, ale určitě právě mužský samec ocení úplněnejvíce, pokud to budete vy, kdo přinese afrodiziakumči jiný přípravek pro ozvláštnění a prodlouženíhezkých nočních chvilek. Pokud to s láskou i s oslavousvatého Valentýna myslíte opravdu vážně, ideálnímzpestřením bude poukaz na víkend ve dvou.A protože především muži jsou voyeři, netradičníbude jistě dárek, který bude ztělesněním vás samotnéa důkazem, že jste si na něm dali záležet: Nechtesi nafotit pro svého miláčka mírně lechtivé fotografi esebe samé, nejlépe v životní velikosti nebo aspoňo velikosti nástěnného kalendáře.Ještě poznámka k textům na valentýnských přáních.„Jsi můj Valentýn.“ „Buď můj Valentýn.“ Takové sloganyse objevují na řadě z nich. Někteří Češi majítoto jméno natolik v oblibě, že jej v posledních letechčím dál častěji dávají svým dětem. Obnovujítak tradici tohoto jména, které bylo velmi oblíbenév pozdním starověku (i pro velkou četnost tohotojména je dnes proto těžké určit pravost – identifi -kaci - svatého Valentýna). Od jisté nedávné dobyse jméno Valentýn či spíše ženská podoba - Valentýna– začalo objevovat na rodných listech českýchdětí. Dceru Valentýnku má například herečka SabinaLaurinová. Podle Českého statistického úřadusice mezi padesátku nejčastějších jmen patří spíšeViktorie, Vanesa či Valérie, ale pokud je Valentýnadožene, bude to jen dobře: Nechť je „valentýnskýchdětí“ čím dál víc, snad to pomůže k láskyplnějšímvztahům mezi lidmi.Text a foto: Lucie Bartoš<strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong><strong>01</strong>1
AKTUÁLNÍ TÉMAKde Severočeské doly pomáhajíaneb Jaký byl rok 2009Co čas za 950 letvzal a dal anebMariánské RadčiceslavilyPodobných obcí najdete v oblasti podKrušnými horami mnoho. Mají podobnouhistorii, stejné problémy a všední starosti.Život ve většině z nich navždy poznamenalovysídlení německé části obyvatelstva,rozvoj a útlum uhelného průmyslu, nezaměstnanost.Rok 2007 byl pro Mariánské Radčice rokemvýznamného výročí - 950 let od prvnídochované zmínky o obci. Toto výročí obecslavila společně se svým budoucím sousedem– Severočeskými doly, a.s. Do obcepřijelo divadlo, zakladatel obce pan Radkoa zástupci Severočeských dolů, a.s. pod vedenímgenerálního ředitele Ing. Jana Demjanoviče.Byla připravena a slavnostně podepsána„Dohoda o vzájemné toleranci“mezi obcí a Severočeskými doly, a.s., odkterých obec přijala první sponzorský dar.Na počest této dohody byla na okraji obcespolečně a symbolicky zasazena lípa, abychránila pomyslné limity těžby.Bylo zahájeno jednání o nutné ochraněobce před negativními vlivy povrchové těžbya stanovení konečné linie těžby, navíctato jednání od svého začátku probíhajív dostatečném předstihu. Navrhovanáopatření počítají s výsadbou zeleně, kterádle odborného posudku dostatečně ochráníobčany před negativními vlivy povrchovétěžby – hlavně prachem a hlukem. K dohodědošlo bez zbytečných emocí a zastupiteléobce projednali se zástupci těžařů obavyobčanů, vyslechli si odborný posudek a navrhovanáopatření. Ochranné prvky se poveřejném projednání a schválení začínajíbudovat a dle dohody budou dokončenydo roku 2<strong>01</strong>3.I z těchto důvodů lze dnes říci, že obec MariánskéRadčice má nejen bohatou minulost,ale dnes již také budoucnost.Březno – obec,ze které se neutíkáJen několik kilometrů od silnice spojujícíPrahu s Chomutovem a stranou průmyslovýchzón se prostírá obec Březno, kterápod svými „křídly“ spravuje i dalších osmmenších obcí. Stejně jako stovky podobnýchobcí má své historické kořeny i současnéproblémy. Pracovní příležitosti jsouzde z největší části vytvářeny Severočeskýmidoly a.s., průmyslovou zónou a fi rmamiv Chomutově a v menším měřítku i Březněsamotném. Je jasné, že náklady na bydlenív Březně a Chomutově jsou logicky odlišné.Jde tedy zároveň i o to, co mladým v obcinabídnout nejen v oblasti zaměstnanosti,ale i kultury, sportu a využívání volnéhočasu.Vedení obce si uvědomuje, že čekat nadary a „projektové“ peníze nelze. Nic totižnení zadarmo, byť dnes panuje všeobecnýnázor, jak je získání fi nancí na cokoli z dotačníchtitulů jednoduché a že to představiteléobce neumí…Naučili se plánovat a realizovat kulturnía hudební akce, na které se sjíždějí lidéi ze vzdálenějších míst svými prostředkya svojí organizací. Propagaci těchto akcíobci pomáhají fi nančně zajistit formouletáků, spotů v rádiích atd. naši partneři,mezi které patří hlavně Severočeské doly,a.s. Z těchto důvodů se hlavně srpnovápouť v Březně těší velkého zájmu nejenmístních občanů, ale i návštěvníků z celéhoregionu, kteří se o ní včas a vhodnýmzpůsobem dozvědí.To, aby se mohli březenští občané scházetna společných akcích, je i jeden z důvodů,proč v Březně zůstávají a neutíkají jinam.Za sluncemdo VýsluníNení tomu tak dávno, co se malá obec,která má dvě stě čtyřicet obyvatel, stalaopět městem. Při příjezdu do městečka,které se nachází na náhorní krušnohorsképlanině nedaleko Chomutova, vás už z dáliupoutá pohled na místní kostel se zajímavouhistorií i budoucností. Jak nám v rozhovorusdělil starosta města Milan Hladík,snaží se zastupitelé města především udělatvše pro spokojenost obyvatel a pěknéprostředí. Střed města se již dříve podařilozvelebit na konci devadesátých let z fonduokresního úřadu za zhruba 5 milionů korun.Poděkování však také patří společnostiSeveročeské doly, a.s., ČEZ a.s. a taképředstavitelům Ústeckého kraje.Dalším problémem, který Výsluní potřebovalonutně řešit, bylo to, že vzhledem k počtumístních dětí nemohlo provozovat školku,neboť stát fi nančně nepomohl a hradittuto investici z vlastních prostředků byloneúnosné. Místo, kde je možné se postarato děti místních obyvatel odjíždějícíchza prací hlavně do Chomutova, ale městonutně potřebovalo. Proto se zastupitelérozhodli z jiných prostředků vybudovat„dětský útulek“. S rekonstrukcí kuchyněa jídelny fi nančně pomohly Severočeskédoly, a.s., vybudovalo se dětské hřiště,12 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
AKTUÁLNÍ TÉMAnakoupily se hračky a celkově zlepšilo prostředía podmínky pro děti.Město Výsluní pořádá také společné společenskéakce, mezi které patří zájezdydo Městského divadla v Mostě a tradičníSvatováclavská pouť. I to jsou maličkosti,které ve svém důsledku dokazují, že se veVýsluní daří rozvíjet vhodné podmínky proživot i drobné podnikání. Pokud se podařítento vývoj udržet, nemají zastupiteléstrach z toho, že by se lidé z jejich maléhohorského města stěhovali z hor do velkýchměst.Ledvicím bylo800 let!Historie města mezi Bílinou a Teplicemije úzce spjatá s uhlím, jeho těžbou a využitím.Na jedné straně tvoří průmyslovoudominantu Elektrárna Ledvice energetickéSkupiny ČEZ, okolí města pak pokrývají povrchovédoly Severočeských dolů, a.s. Právězástupci těchto společností se s představiteliměsta, jeho obyvateli a hosty sešli24. srpna 2009, aby společně oslavili kulatévýročí vzniku Ledvic – 800 let.Starosta města Josef Šichtař zmínil historiia současnost města a poděkoval představitelůmhlavních partnerů města - ElektrárnyLedvice energetické Skupiny ČEZa Severočeských dolů Chomutov, a.s. zaobětavou pomoc při realizaci stavebníchúprav a prací ve městě. Společně s ledvickýmrodákem a starostou města DuchcovaPetrem Kňourkem se pak vzpomínalov neformální diskuzi na začátky zakládánífotbalového klubu, spolků myslivosti, chovatelůa na pořádání poutí.Poté se všichni zúčastnění odebrali k slavnostnímuzahájení, jež proběhlo v areálufotbalového hřiště TJ Ledvice. U vchodudo areálu upoutával pozornost přítomnýchplastický model s názvem „Ekologickáochranná opatření okolí lomu Bílina, stavk roku 2<strong>01</strong>2 s návrhem rozvoje městaLedvice“, který názorně nastínil, jak budouLedvice za několik málo let vypadat.Projekt není jen věcí vzhledu města samotného,nýbrž názorně ukazuje koncepcia výstavbu tzv. ochranných prvků, ježpředstavují protihlukové, protiprachovéa protipohledové opatření. Ta mají za úkolminimalizovat vliv doprovodných těžebnícha provozních jevů jak povrchových dolů, taki důsledky výstavby nové moderní gigantickétepelné elektrárny v těsném sousedstvíměsta Ledvice, kterou zde hodlá vystavětSkupina ČEZ. První z ochranných prvků sestaví již teď, další budou následovat podleharmonogramu prací.Symbolické zahájení stavebních prací pakprovedli zástupci hlavních společností,ředitel Elektrárny Ledvice Ing. FrantišekStrach a výrobní ředitel Severočeskýchdolů Chomutov a.s. Ing. Jiří Neruda, kteřílopatami a krumpáči slavnostně zahájili výstavbu„západního valu“.Stop prach!Nevracet se k petrolejovým lampám, alena druhou stranu nestrkat hlavu do písku,přesně defi novat problémy, monitorovat aktuálnístav ovzduší, změnit postoje a myšlenívšech lidí i průmyslových společností,zlepšit výrobně-technologickou kázeň – tojsou jen některé ze zbraní, kterými se dáporazit zákeřný a v některých případechneviditelný nepřítel – prach. Všechny tytopojmy zazněly na úvodní konferenci s názvemSTOP PRACH, kterou 12. listopadu2009 hostilo nedávno otevřené informačnícentrum přímo v areálu Elektrárny Ledvice.Zazněly nejen z úst špičkových odborníků,představitelů Severočeských dolů, a.s., alei zástupců měst a obcí Bílinska, společenskýchorganizací a hejtmanky Ústeckéhokraje, paní Jany Vaňhové. Složení odborníkůi diskutujících bylo opravdu neobvyklerůznorodé, mělo však svoje logické opodstatnění.Prach se týká životního prostředí,zdravotnictví, meteorologů, hejtmanů, starostůi docela obyčejných lidí – dýchámejej přece všichni!O prachu se v minulosti moc nemluvilo,neboť se nejevil jako největší zlo a daň zaprůmyslovou prosperitu nejen severozápadníchČech, ale i celé republiky. Slovoprach v sobě žádnou hrozbu neskrývalo.O prachu se nemluvilo ani nejednalo, neboťobyvatele průmyslových regionů a velkýchměst trápily fyzicky i psychicky všudypřítomnémlhy a nedýchatelný vzduch. Dobase změnila, města netrápí velké smogovékalamity, zlepšil se systém sledování klimatickýchzměn a stavu ovzduší, který všakčím dál tím více odhaluje nebezpečí všehonegativního, co s prachem souvisí. Jak zaznělona této konferenci, největší devizoucelého projektu je chuť s tímto problémemněco dělat. STOP PRACH je iniciativouSeveročeských dolů, a.s., provozovatelůLomu Bílina a nově i Elektrárny Ledvice.Měst a obcí nejvíce dotčených těžbou tétospolečnosti je několik: Bílina, Chotějovice,Ledvice, Duchcov, Osek, Lom, MariánskéRadčice a Braňany, ale zájem o spoluprácia partnerství na projektu STOP PRACH projevilonapříklad i statutární město Most.Součástí konference byla i diskuse k danéproblematice, jíž se zúčastnili odborníci,veřejnost, starostové i zástupci Ústeckéhokraje v čele s hejtmankou Janou Vaňhovou.(PR)Text a foto: archiv <strong>AMB</strong><strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong><strong>01</strong>3
ROZHOVORHledání ztracených cestPotkat nenápadného, přitom však charismatickéhoJosefa Hurta, není nic těžkého.Je vidět, je slyšet a v jeho farnostije uznávanou duchovní autoritou. Díkyjeho neotřelým názorům a Bohem danéschopnosti komunikovat věcně, moderněi o složitých duchovních otázkách,přesahuje onen pomyslný rámec vesměsuzavřených komunit věřících. Musím sepřiznat, že se s Josefem známe řadu leta že patří mezi ty lidi, které lze bez zarděnípovažovat za dobré. Přesto, že má naněkteré oblasti světského života konzervativnípohled, nebo právě pro to - jevýborný debatér, aniž by sklouzl k řinčivéideologii.Jak jste se dostal do Mostu?Narodil jsem se v Brně pod Špilberkem,kde jsem vyrůstal do svých 15 let. Potomjsme se přestěhovali na nové sídliště Bohunice.A tak začalo mé období stěhování. Postřední škole do Litoměřic na teologickoufakultu, po 2 letech do Kežmarku na vojnu,zpět do Litoměřic a po sametové revolucijsem vstoupil k jezuitům. To znamenalo na2 roky jít do ústraní hostýnských lesů, kdeje krásné poutní místo Hostýn. Pak následovalaPraha (1rok), Varšava (3roky), ČeskýTěšín (1rok), Velehrad (2roky), Bohosudov(1rok), Hrob (2roky) a zatím konečnáv Mostě, kde jsem již osmý rok.Jezuiti mě skvěle připravili na působeníkněze v severních Čechách. Lidé majídodnes velmi zkreslené představy o jezuitech.Pro historiky je to fenomén. Jezuitibyli vždy velmi kreativní v tom, jak oslovitčlověka, a často velmi avantgardní skupinouve své době.Nemohu si nepovšimnout vašeho dialektu,odkud pocházíte a jaké cesty vászavedly až do Mostu, do poměrně hodněateistického prostředí. Můžete takéčtenářům přiblížit, jak jste vnímal vášpříchod do Mostu tehdy a jak jej vnímátenyní s odstupem času – pocity, rozpaky,nadšení, zklamání?Můj dialekt je asi hodně velká smíšenina,ale nejvíc tam je určitě brněnského přízvuku.Když se představuji, tak říkám: „ Já suJosef Hurt“. Pak se tam občas může objevitněco z polštiny, těšínského a slováckéhonářečí. Na Most jsem se těšil jako navelkou příležitost, velké město, s více možnostmipotkávat zajímavé lidi, kteří víru našlinebo ji hledají nebo hledají svůj smyslživota a kteří chtějí udělat něco navíc, abybylo lépe na světě. Na začátku bylo možnávíc nadšení a během těch let se občasobjevilo nějaké to zklamání, že tu některévěci jdou dost ztuha oproti „zdravějším“ regionům.Hodně anket ukazuje, že v Mostělidem ještě ledacos chybí ke spokojenosti.Také mě Most asi dost naučil trpělivostia realismu, který je spojen s křesťanskounadějí a není laciným optimismem ani pohodlnouskepsí.Vzpomínám si, jak jsem se poprvé dostaldo Mostu. Cílem byla návštěva zpěvákůskupiny Lunetik. Doprovázel jsem skupinuděvčat ze základní školy z Bohosudova,a když jsme přijeli do Mostu a vystoupiliz tramvaje u magistrátu, tak jsem myslel,že jsme centrum přejeli nebo vystoupilišpatně. Připadal jsem si jak na sídlišti.A Most je vlastně jedno velké sídliště s výjimkouZahražan.V uplynulém roce se hodně hovořilo o krizidůvěry a také o krizi duchovních hodnot,jak vnímáte tyto krize vy?Krize duchovních hodnot je vidět skoro nakaždém kroku. Není třeba příliš popisovatsituaci krize, která doléhá stále více. Spíšse ptám v rozhovorech, kudy vede cesta,aby krize mohla být zároveň šancí k pozitivnízměně. Lidově řečeno, co nás nezabije,to nás posílí. Řadu klíčových ukazatelůnabídl papež Benedikt XVI. při své návštěvěnaší vlasti. Překvapivě vlídné přijetírůzných skupin naší společnosti je velkoušancí a nápovědou pro věřící i ty, kteří seza věřící nepovažují. Je užitečné vracet seke slovům, která jsou dnes velmi dobředostupná. Pokroky techniky nabízejí řaduiniciativ, které mohou vnést povzbuzení dotěžkých dní. Internet nabízí velké množstvíwebových stránek a komunitních webů,které nabízejí dialog víry a současného života,kvalitní diskuze atd.Nabídl bych např. adresu www.vira.cz a velkýkomunitní web www.signály.cz, kde sepotkává komunita 18 000 mladých křesťanůa jejich přátel, kteří často teprve o vířea životě přemýšlí. Podobně na facebookuje řada příležitostí najít lidi, s kterými stojíza to se setkat, popovídat. I když samozřejměsetkání tváří v tvář je vždy to nejkrásnějšísetkání.Co podle vás ovlivňuje člověka nejvícea proč?Pedagogové, sociologové a psychologovéby to asi řekli přesněji, pokud by se shodli.Já jsem přesvědčen, že nejvíc ovlivňujekaždého z nás rodinné prostředí, v dobrémi ve zlém. A dnešní doba ukazuje, že tov rodinách není jednoduché. Při současnérozvodovosti vypadají manželé, kteří jsouspolu celý život, jako bílé vrány a lidé sejich ptají, jak je to možné.Hodně může člověka ovlivnit životní partner,přátelé a víra. Je těžší začít na soběpracovat a nechat se inspirovat pozitivnímivzory než sklouznout k stádovitosti a nechatse unášet proudem doby.Máte nějaké záliby (sport, sběratelství)?Jaké knihy čtete a jakou knihu jste četlnaposledy?V Mostě jsem objevil squash. Během hodinkyse dá skvěle zrelaxovat. A před dvěmaroky jsem si párkrát vyzkoušel golfa to je tedy relax teprve. Být na čerstvémvzduchu, pořádně se projít, k úderu řádněuvolnit a koncentrovat. Hlava se můžeskvěle provětrat. Bohužel zatím to není ještěsport, který lze nazvat lidový.Rád si přečtu dobrou knihu. Na dovolenousi vozím každý rok brazilského spisovateleCoelha. Loni mě doprovázela na dovolenéjeho kniha Brida a o Vánocích jsem si smlslna jeho poslední knize, která vyšla na podzima na kterou jsem se hodně těšil, Cestak úspěchu. Hodně hluboká sonda do světatěch, kterým se dle vnějších ukazatelůpodařilo hodně dokázat, a přesto nejsoušťastni.Nejen duchovnem jest člověk živ, mátenějaké vybrané jídlo, pokrm, který vámdlouhodobě chutná a na který nedátedopustit? (Můžete dát nějaký originální,jednoduchý recept?)To mě rozveselilo. Recepty si tedy moc nepamatuji,neb vaření není mou oblíbenoučinností. Ale dobrou kuchyní nikdy nepohrdnu.K mým oblíbeným jídlům patří ryby.Jaká je struktura věřících ve vaší farnosti(věk, pohlaví, popř. vzdělání a další specifika)?Foto: archiv <strong>AMB</strong>14 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
ROZHOVORPřesně bych to asi neřekl, ale protože jev okresním městě složení naší farní komunitylepší než v některých vesnickýchfarnostech, kde je vidět jen několik starýchlidí. Je tu silná skupina seniorů, výraznáskupina mladých, často konvertitů a několikrodin s malými dětmi, které se pravidelněscházejí. Nechybí ani střední generace,která významně pomáhá farnosti.Vznikla také skupinka dětí ve věku 7 až 9let, které se potkávají na hodinách křesťanskévýchovy. Celkový průměr farnosti budeasi o něco vyšší, než je průměrný věk obyvatelměsta Mostu. Řadu lidí, kteří se přišlipodívat do kostela sv. Václava v neděli, překvapilplný kostel. Říkávám, že máme nejplnějšíkostel na severu, malý, ale plný.Specifi kem je určitě aktivní přístup konvertitů,tedy lidí, kteří byli pokřtěni v dospělosti,máme aktivní webové stránky, které jsoudobrou příležitostí ke komunikaci s lidmi,kteří do kostela chodí občas nebo hledajíinspiraci v křesťanství.Co vás v poslední době hodně nadchlo,co vám udělalo nebo dělá radost a co naopak,co vás zamrzelo?Mám velkou radost z přátelství, která vnímámjako velký dar shůry a která jsoupro mě něčím jako hvězdy pro námořníky.Velkou radost v posledním roce také mámze spolupráce lidí dobré vůle okolo některýchkostelů. Toto téma vidím jako jednuz možností, jak lidé napomáhají příroděi společnosti tady na severu k uzdraveníran historie.Co mě mrzí nejvíc, je asi, že lidé, kterýmbyla dána možnost pomáhat druhým, nedokážítento potenciál rozvíjet a myslet nadruhé. Znám skvělé lidi, kteří umí pomáhata umí se dělit tím, co mají, ale asi stáleplatí Ježíšova slova, jak je těžké boháčůmvejít do nebeského království.Jaké jsou vaše plány do budoucna? Každýčlověk sní nějaký sen – jaký je ten váš?Omlouvám se za poněkud impertinentníotázku…Uff. To je tedy otázka na tělo. V mé práciresp. poslání je to ambice být dobrým rádcemtěm, kteří mi dají svoji důvěru a s Božípomocí najít to správné řešení, pochopenísituace a nacházet zdroj síly v případězkoušek, které život přináší.Umět tvořivě propojovat lidi dobré vůles křesťany a spoluvytvářet aktivní menšinu,která ovlivňuje budoucnost regionuku prospěchu celku. Někdy se mi zdá, žešikovní, tvořiví a schopní lidé se uzavírajído soukromého světa, protože lámou hůlnad současným světem. Jak by bylo dobře,kdybychom v nějaké míře dokázali realizovatmyšlenku řeckých fi losofů, kteří vidělidůležitou roli moudrých v komunitě.Poměrně dost publikujete na webu, vašenázory jsou moderní, neotřelé a přitoms velkým důrazem na víru, mohl bystevygenerovat takovou úvahu či myšlenku,která by oslovila jak křesťany, tak i ateisty?Na prvním místě by to byl verš polskéhobásníka Twardovského: „Pospěšme milovatlidi, protože tak brzy odcházejí. Vefi lmu 2<strong>01</strong>2 byly velmi silné scény loučení.Některým se povedlo, některým se nepovedlo,protože promarnili šanci na smíření.Z toho vyplývá „strategie“ přijímat jako darlidi okolo sebe a události a nebýt jako ledovec,který pluje oceánem a občas někohopotopí.Velkou inspirací pro mě jsou také myšlenkyprofesora Tomáše Halíka, který jakosociolog a kněz má schopnost vyjadřovatsrozumitelným způsobem to, co dnes hýbesvětem. A potom je skvělou inspirací životnímoudrost německého benediktina, ekonomaa psychoanalytika Anselma Grüna,jehož knihy se stávají hodně populární.Je podle vás víra věcí volby, výchovy, neboosudu, anebo něčeho jiného?Jednoznačně víra je dar. Pro mě je to obrovskétajemství, proč někdo tento darpřijme a někdo nepřijme. Rodinná výchova,osobní poctivé hledání smyslu životaa dobří křesťané mohou hodně pomoci.Každý člověk má svá pracovní i soukromátémata, někdy o nich hovoří, jindyje v sobě ponechává, jak moc pomůželidem zpověď?Každý člověk potřebuje občas někomuříci, co prožívá. Jak to říká lidová moudrost,sdělená bolest je poloviční bolestí,sdělená radost je dvojnásobnou radostí.Zpověď nebo krizová intervence, návštěvapsychologa nebo terapeuta mají hodněspolečného. To výjimečné u zpovědi je zpovědnítajemství, které se těší větší úctě nežslužební tajemství psychologa. A hlavně jeto prostor smíření, který někteří duchovníautoři také nazývají „slavností smíření“.Existuje krásný Rembrandtův obraz, jakotec přijímá syna, který mu hodně ublížil– příběh marnotratného syna.U klasické zpovědi kněz je služebníkemBožího milosrdenství a ve zpovědi by mělčlověk zažít, že každá situace má východisko,šanci a že Bůh miluje člověka a nabízímu pramen na cestě k smíření samase sebou i smíření s těmi lidmi, kde různázranění vytvořila bariery, které se zdají býtnepřekročitelné.Někdy přicházejí ke zpovědi i lidé, kteřínechodí pravidelně na bohoslužby, a dokonceněkdy i nepokřtění. Těm nepokřtěnýmnabízím rozhovor charakteru zpovědía zpovědní tajemství. Myslím, že v dnešníkrizi důvěry to je dost těžké najít někoho,komu dokážete svěřit své nitro. Víra rozvíjídůvěru.V našem regionu je nemnoho kostelů,který se vám ze stavebního hlediska (exteriéra interiér) líbí nejvíce? A který podlevás má největší „duchovní náboj“?Určitě bych dal na 1. místo kostel sv. Jakubav Bedřichově Světci a pak kostelPovýšení sv. Kříže ve Vtelně. Ne náhodousi tyto kostely získaly srdce skvělých lidí,kteří založili občanské sdružení na jejichzáchranu a rozvoj. Na svoji šanci také čekápřesunutý děkanský kostel, který je i „tváří“města Most.Církev spravuje také další sakrální a užitkovéstavby, jaký je podle vás názor najejich další využívání např. pro kulturní čisoukromé účely?Je velké současné téma pro církev v česképrovincii, jak najít způsob tvořivé spolupráces lidmi dobré vůle, s neziskovkami a sesamosprávou, se sponzory. Existuje řadavýborných iniciativ, které některé kostelyzachránily a daly jim novou dimenzi. Lidése tam umí potkávat při koncertech a řadědalších různých aktivit. Kostely tak získávajínovým způsobem své místo v životěkomunity i pro ty, kteří by tam jen na bohoslužbuasi nepřišli.Co byste popřál spoluobčanům v našemregionu do roku 2<strong>01</strong>0?Aby rok 2<strong>01</strong>0 byl dobrým rokem, podobnějako vinaři se těší na nový dobrý ročník.Nevědí, kolik bude slunce, kolik deště, aledoufají, že úroda dozraje a přinese radost.Trochu víc konkrétně, aby lidé nacházelicestu k svému nitru, k přírodě a regionu,ve kterém žijí. A protože je volební rok, přejinám všem, aby se dostali do důležitýchfunkcí ti, kterým jde víc o společné dobronež jen o vlastní kapsu. Vím, že nebe nazemi nebude. To nám slibovali komunistéa jak to dopadlo. Není lehké změnit mentalitulidí, která byla zasažena totalitnímsystémem a potrvá to ještě nějakou dobua nepřijde to samo. Hezky to řekl svéhočasu Ronald Reagan: „Kdo, když ne my,a kdy, když ne teď?“Co byste chtěl, aby lidé věděli?Do nebe vedou různé cesty a nudit se tamnebudeme. Věřím a doufám, že nebe znamenásetkat se navždy s absolutní láskou,jejíž lidskou podobu tak moc hledáme a tolikpo ní toužíme.Za rozhovor poděkoval Luboš Šlapka<strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong><strong>01</strong>5
AKTUÁLNÍ TÉMABohatý táta, chudý tátaPrachy jsou zábava. Mladý student finančnictvía učitel „finanční gramotnosti“ Jakub Veverkaz Mostu vyzval zdejší veřejnost, aby si zahrálacelosvětově známou ekonomickou hru „Cashflowkvadrant“ úspěšného Japonce Roberta T. Kiyosakiho.Je to nové a neotřelé - zvláště v době, kdy sehovoří o celosvětové krizi. A koneckonců na Mosteckuby rady, jak na peníze, co s dluhy a jak sedostat z bryndy insolvence měly nalézt to nejvhodnějšípodhoubí. Kdo se naopak sebevědomě cítíjako „ekonomický vzor“, může vzít za svou myšlenkuzaložení regionálního KLUBU HRÁČŮ Cashflowkvadrant R. Kiyosakiho.Bohatý táta radíNež prozradíme něco málo o hře, která vás zábavnouformou naučí, jak se stát boháčem, měli bychompředstavit jejího tvůrce. Robert Kiyosaki je Američanjaponského původu, miliardář, který ačkoliv veškole nevynikal nijak úžasnou klasifi kací, pochopil,jak z chudého táty udělat bohatého. Narodil se naHavaji v učitelské rodině. Po střední škole studovalv New Yorku a po získání vysokoškolského diplomuvstoupil do amerického námořnictva. Jako důstojníka pilot bojového vrtulníku se dostal do Vietnamu. Ponávratu rozjel závratnou obchodní kariéru. Založilfi rmu, která uvedla na trh první nylonové „surfařské“taštičky na suchý zip. Stal se z nich výnosný a po celémsvětě známý výrobek. Spolu se svým úspěšnýmartiklem fi guroval v časopisech Quarterly, SuccessMagazine a dokonce Playboy. Po sedmi letech stálu zrodu mezinárodní vzdělávací společnosti, kteráse angažovala v několika zemích a zdokonalovalastudenty podnikání a investování.Ve 47 letech odešel Kiyosaki do penze a začal sevěnovat pouze investování. Tedy pokud nepočítámejeho aktivity, které mu nakonec také vynesly peníze:jeho úspěšné knihy a patentované stolní hry„Cashfl ow kvadrant“. Jako spisovatel má za sebouřadu knih, z nichž některé se staly bestsellery. Načeský trh se dostaly například tituly „Bohatý táta,chudý táta“, „Bohatý táta radí jak investovat“, „Bohatédítě, chytré dítě“, „Do důchodu mladý a bohatý“a další. V Mostě možná vznikne dokonce Klubhráčů ekonomické hry Cashfl ow kvadrant RobertaKiyosakiho. Potvrdil to Jakub Veverka, lektor fi nančnígramotnosti, který vyzval první zájemce, aby sek nápadu připojili. Cashfl ow kvadrant objasňuje,proč někteří lidé pracují méně a vydělávají více, platíméně na daních a cítí se fi nančně jistější než jiní.Jde pouze o poznání, ze kterého kvadrantu je třebapracovat a kdy. Nelze si nevšimnout, že řada nejlepšíchabsolventů univerzit chce pracovat pro ty, kteřívysokou školu ani nedokončili - pro lidi, jako jsou BillGates a Ted Turner, neúspěšné studenty, kteří dnesale tvoří fi nanční špici společnosti.Je pro vás vhodné být zaměstnancem, drobným živnostníkem,majitelem velkofi rmy nebo investorem?Díky hře poznáte, který kvadrant je pro vás ideální.Jde pouze o to, ze kterého kvadrantu je třeba pracovata kdy. „Jednoduše řečeno, jde o stolní hru, kteráse hraje přibližně dvě tři hodiny a rozvíjí obchodníhoducha. Hráči si vylosují svou ekonomickou identitu,vedou si účetnictví a podobně,“ zasvěcuje alespoňstručně Jakub Veverka. Jde zároveň o návod, jakse ekonomicky zajistit. Je to jako stát se na chvíliněkým jiným – pocítit chudobu, myšlenky zadluženého,nebo naopak přemíru bohatství, jež ale můželusknutím prstů zmizet jednou nepovedenou investicíči pochybnou transakcí. Právě nyní, v době ekonomickékrize, nabírají podobné hry mnohem většíchměřítek. Stávají se jakousi reality show, při které simůžete – zcela bezpečně – zkusit simulované, alejinak zcela skutečné a možné situace, do kterých sednes člověk může dostat a mnohdy je nezvládne.O tom, že chce v Mostě v letošním roce založit Klubhráčů Cashfl ow kvadrant, jako již dnes napříkladfungují v Praze, informovala Střední škola diplomaciea veřejné správy v Mostě, která jednak vyučujebudoucí podnikatele a ekonomy a kde právě JakubVeverka působí. „Já osobně jsem se nejprve dostalke knihám Kiyosakiho. Hru jsem dostal jako dárekod své učitelky,“ vzpomíná Jakub Veverka. Nyní sezájemci, kteří si hru chtějí zahrát, mohou přihlašovat.Organizátoři chtějí také přizvat do herního klubuněkteré významné osobnosti Mostecka, ať už obecněpopulární jednotlivce nebo zástupce ekonomickéoblasti, ze kterých se ve hře Cashfl ow kvadrant mohoupro změnu načas stát dlužníci.Hráč radí dluhopisyZáludné serpentiny investic už nyní Jakubovi Veverkovivycházejí. Možná i díky Kiyosakiho hře. Možnáproto, že fi nanční gramotnost nejen vyučuje, aleprakticky ji teď už i zvládá. Na zvládání peněz podleněj stačí selský rozum. Kdo má dnes peníze, nemělby se krize obávat, pokud ví, co s nimi. „Existujemnoho úhlů pohledu, jak spořit efektivně. Jak dlouhonemusím na volné prostředky sáhnout, jestli na běžnémbankovním účtu neztrácejí na hodnotě vlivempoplatku nebo infl ace… Každá situace je individuálnídle potřeb každého člověka,“ říká Jakub Veverka,podle kterého je jistě dobré šetřit penízky takzvanědo štrozoku, nicméně je mnoho vlivů, díky nimž korunkyztrácí na hodnotě. „Například infl ace: Před desetilety jsem si mohl koupit více rohlíků za 10 Kč neždnes. Z výuky radím velice konzervativní strategii:Termínované účty a státní dluhopisy,“ dodává.Laické povědomí nejen o kvadrantech, o ekonomicezábavnou formou a vůbec o základech ekonomikypro každou domácnost bude kromě hry v Mostěpřibližovat také nový vydavatelský projekt „1. moderovanýekonomický slovník“. Na něm se JakubVeverka podílí jako jeden ze spoluautorů. Připravujíjej externisté napojení na Střední školu diplomaciea veřejné správy v Mostě, kde nápad vzešel z dílnyodborné sekce propagace a vydavatelské činnosti.Jeden z dílů už školské zařízení „nakouslo“ v rámciperiodika, které od loňského podzimu vydává.Text a foto: Lucie Bartoš16 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
KULTURADramaturgický plán MDMna sezonu 2<strong>01</strong>0V druhém pololetí sezony 2<strong>01</strong>0 uvedečinohra Městského divadla v Mostě nasvých dvou scénách (Velké scéně a Komorníscéně) další premiérové tituly promládežnické a dospělé publikum, mezikteré patří klasická pohádka, kriminálníkomedie i veselohry.O ŠÍ P K O V É R Ů Ž E N C ENa motivy klasické pohádky bratříGrimmů napsal Vlastimil Novák.Režie: Jiří KrausČinohra Městského divadla v Mostě pokračujev úspěšné tradici inscenováníklasických pohádek. Po Sněhové královně,Dobrodružství námořníka Sindibádaa O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce je to pohádkaO Šípkové Růžence.Její nová mostecká divadelní adaptace,určená pro Velkou scénu, vychází ze základníhopříběhu této oblíbené pohádky,v němž však posiluje prvky tajemna, střetunadpřirozených sil a nereálných světů,Tímto způsobem zvyšuje dramatičnostpříběhu a přidává mu na fantasknosti.Z tohoto pojetí bude vycházet i použití velkoplošnýchprojekcí a také podoba hudebníkompozice, která s hudbou scénickoubude obsahovat písně, jakožto nedílnousoučást pohádkového děje.Premiéra: 12. září 2<strong>01</strong>0 na Velké scéněJoe OrtonP O H Ř E B N Í H R Á T K Y(The Funeral Games)Režie: Józef Zbygniew CzerneckiČerná komedie s kriminální zápletkoua čtveřicí vydařených zloduchů, kterou tvořípokrytecký pastor a kazatel Pringle, jehonevěrná žena Tess, všehoschopný soukromýdetektiv Caulfi eld a bývalý katolický duchovnís temnou minulostí McCorquodale.Pohřební hrátky velmi úspěšného anglickéhodramatika Joe Ortona jsou příběhemtěchto čtyř bezskrupulózních lumpů, kteřísi vzájemně usilují o život, ale současně sepotřebují pro uskutečnění svých nekalýchzáměrů. Příběh se rozvíjí v rychlém tempua v duchu černého humoru a stejně černýchperipetií a zápletek až k samotnémukonci, kdy jsou spiklenci odhaleni, alezároveň ponecháni, aby došli rozhřešenív biblickém citátu, který praví: „Což křivéhojest, nemůže se vzpřímiti, a nedostatkovénemohou sečteni býti.“Premiéra: 24. září 2<strong>01</strong>0na Komorní scéněP R O L O M I T V L N Y/Breaking the Waves/Podle filmového scénáře Larse von17 Triera, Davida <strong>AMB</strong> leden Pirieho 2<strong>01</strong>0a Petera Asmussena,podle filmu Larse von TrieraRežie: Radoslav TcherniradevDivadelní adaptace scénáře fi lmu Larsevon Triera Prolomit vlny je silným milostnýmpříběhem ze současnosti, odehrávajícímse na odlehlém severním pobřeží Skotska.Jeho ústředním tématem jsou opravdové,nefalšované city, schopné i těch největšíchobětí ve prospěch milovaného partnera.Mladá hrdinka příběhu, pětadvacetiletáBess, žije v prostředí zásadně ovlivňovanémnebezpečnou prací mužů na vrtnýchplošinách a působením kalvinistické církve.Bess překoná předsudky okolí i svéosobní problémy a zamiluje se do staršíhomuže – dělníka na vrtné věži Jana. KdyžJan utrpí vážný úraz, po němž není schopenfyzické lásky, rozhodne se Bess obětovatmu celý svůj život a přes nepochopenía odsudky okolí přistoupí i na jeho přánía dělí se s ním o své sexuální zážitky. Jejíosud má tragické vyústění, ale jeho odkazposiluje vědomí, že ve světě bez lásky nemůžedojít k uzdravení těla ani duše.Premiéra: 5. listopadu 2<strong>01</strong>0na Velké scéněJiří VernerU POKLADNY STÁLRežie: Nikolaj PenevSatiristická veselohra U pokladny stál ječeskému publiku známá spíš z fi lmovéhozpracování, než z divadelní podoby. Hlavníroli v něm vytvořil svým neopakovatelnýmzpůsobem Vlasta Burian obklopen dalšímiskvělými herci.Veselohra U pokladny stál v sobě mísíprvky satiristické, konverzační a situačníkomedie a je svým tématem nesmírněaktuální, neboť si bere na mušku praktikyzdravotních pojišťoven, vztah lékařů k pacientůma všudepřítomnou protekci. A tovše s humorem laskavým, v pohodovéatmosféře a koloritu první republiky. Tutojejí polohu posílí mostecké uvedení ještěo populární písničky a hudební čísla tédoby, které si svou svěžest zachovaly až dodnešních dnů.Premiéra: 17. prosince 2<strong>01</strong>0na Velké scéněZačátky všech premiér jsou v 19.30 hod.TANEC NA KONCI LÉTAHra věnovaná pěti statečnýmženám z údolíPoslední premiéra letošního roku je strhujícíirské drama Tanec na konci léta,kterou Městské divadlo v Mostě uvede 18.prosince na Velké scéně v 19.30 hodin.Divákům se při té příležitosti také poprvépředstaví bulharský režisér AlexanderGalperin.Hru Tanec na konci léta napsal irský dramatika prozaik Brian Friel v roce 1990.Premiéru měla v dubnu téhož roku v dublinskémdivadle Abbey Theatre a v říjnubyla její inscenace přenesena do Národníhodivadla v Londýně, kde získala hlavnícenu londýnských kritiků jako nejlepšíhra roku. Ve spojených státech se pak jejíinscenace stala nejúspěšnější broadwayskouprodukcí sezony a obdržela prestižníocenění Tony Award.Pro autora, který měl v té době za sebouuž rozsáhlé dílo, to byl světový úspěch a topřesto, že nepřinesl na divadelní jevištěani objevné téma, ani originální příběh.Brian Friel však napsal působivou hru,v níž sledujeme osudy pěti osamělých ženz irského venkova roku 1936, jejichž společnýživot postupně rozloží nesplněné tužbyi vlivy okolního světa. Jejich každodennísoužití a zároveň postupné rozvolňovánísilných citových vazeb a rodinných vztahůvidíme prismatem už dospělého / v mosteckéinscenaci zestárlého / Michaela, nemanželskéhosyna nejstarší z pěti sester– Kristy.Jejich citlivě a přesvědčivě napsaný příběhzasadil autor do malé vesnice v chudémhrabství Donegalu a to do času tradičníchsvátků Lignasy, období našich dožínek. Připravujíse oslavy sklizně spojené s obřady,v nichž doznívají pohanské / keltské / zvyky,ustupující však jak náporu katolickému,tak postupující industrializaci a technice.Tomu všemu, včetně obtížné sociální situacese rodina pěti sester, sedmiletého chlapcea dvou dospělých mužů, snaží vzdorovata uchovat si původní hodnoty společnéhoživota. Je to silné vnitřní drama, které věrněukazuje jak rozdílné individuální charaktery,tak vnější skutečnosti a to ve výsostnědramatickém, realistickém, ale také lyrizujícímstylu a jazyce autorově.V hlavních rolích pěti sester se představíIvana Zajáčková, Zita Benešová, MichaelaKrausová, Karolína Lišková a MartinaŠimíčková. Dále hrají Stanislav Oubram,Radim Madeja a František Nedbal. V dětskýchrolích se budou střídat Matěj Mach,nebo David Farkáš.Hru přeložil Ota Ornest, režisér AlexanderGalperin se ujal i choreografi e, dramaturgemje Vlastimil Novák, scénu navrhl PetrKastner, kostýmy Romana Tůmová. Asistentemchoreografi e se stal Jan Veselý,odborným tanečním poradcem MichaelaVáňová.Text: Vlastimil Novák, dramaturgFoto: Luděk Prošekilustrační foto
MĚSTA ÚSTECKÉHO KRAJEProč a kam zmizelokrálovské město Most?O totální likvidacistaré části Mosturozhodly komunistickéstátní a politickéorgány v roce1962.Přežilo toho opravdu hodně. Od 10. století, odkdyjsou o něm první zmínky, až po současnou moderníuspěchanou dobu, kdy už se titulem „královské“nepyšní. Ničivé požáry v letech 1455-1515, dobytíloupeživými Švédy a drancování všemi válčícímistranami za Třicetileté války, husitské hordy, Přemyslovce,Habsburky, Lucemburky, Jagellonce, protektoráta bombardování města za 2. světové války,přírodní katastrofy v podobě průvalu kuřavky, průmyslovoui populační explozi po roce 1870. Osudnýmmu byla až doba daleko, daleko pozdější…S jeho jménem byla v nedávné minulosti spojovánajen těžba uhlí, měsíční krajina povrchových dolů,elektrárny, komíny tepláren, smog a kyselé deště.Málokdo třeba ví, že Mostecko kdysi nebylo jen průmyslovýma energetickým centrem naší socialistickévlasti, ale také uznávanou vinařskou oblastí, neboťv malebné krajině Českého středohoří se vinnáréva pěstovala a dodnes pěstuje již déle než 1 000let. Příznivé je podnebí, průměrná roční teplota,teplota vegetační i množství srážek. O mosteckémvinařství existují písemné záznamy od roku 1207,ale vzhledem k jeho vyspělosti odborníci soudí, žezde bylo mnohem dříve. Koncem šestnáctého stoletíbyl Most městem, ve kterém 80 % obyvatel vlastnilovinice, a patřila mu celá polovina vinohradů v krajiširoko daleko.Jenže Mostecko se vydalo jinou cestou. V době„před uhlím“, kdy nikdo netušil, jakým požehnánímpro energetiku, zaměstnanost a příjmy místníchi přivandrovalých novodobých horníků i prokletímpro město samotné bude nález bohatých ložisekkvalitního „hnědého zlata“, prosperovaly v Mostěi jiné obory lidské činnosti. Byla postavena železnice,tramvajová dráha, cukrovar, porcelánka, ocelárna,pivovar, založeno městské muzeum i sportovníspolky. V období před 2. světovou válkou započalatěžba a dále se rozvíjela výstavba doprovodnéhotěžkého, lehkého a chemického průmyslu, pozdějienergetiky a dalších průmyslových podniků, využívajícíchmístních surovinových a energetických zdrojů.V desítkách malých hlubinných dolů se kutalo uhlív okolí Mostu do té doby, než moderní technologieprůzkumu ložisek zjistila obrovské zásoby právě podsamotným městem. Uhelná sloj mnohde vystupovalaaž na povrch, ve více než 50% se výhřevností vyrovnalačernému uhlí a objem skrývkových hmot nepřevyšovalmnožství geologických uhelných zásob.Po skončení 2. světové války se začal výrazně měnitvzhled krajiny v pánevní části Mostecka. V celémokrese vyrostly střídavě povrchové doly s výsypkami,hlubinné doly postupně ustoupily povrchové těžběve velkolomech s moderními dobývacími velkostrojia dopravou. To se stalo osudným pro celou řadu hornickýchobcí, které byly postupně a plánovitě likvidoványpřed postupující těžbou. Bohužel tomu neušlaani historická část města Mostu.Osud města byl zpečetěn.O totální likvidaci staré části Mostu rozhodly státnía politické orgány v roce 1962, vláda potvrdila totorozhodnutí v roce 1964. Následující rychlá výstavbanového města se zaměřila na panelákovou výstavbupřelidněných sídlišť určených pro obyvatele staréhoměsta i nové zaměstnance rozšiřujících se dolů a jejichrodiny. Přestěhování starobylého města zasáhloFoto: Ladislav Šeiner18 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
MĚSTA ÚSTECKÉHO KRAJEněkolik generací jeho obyvatel, kteří následky pociťujídodnes. 60. léta 20. století nebyla zrovna v Československésocialistické republice vhodným místempro diskuzi ochránců životního prostředí, historikůa památkářů s vládními a stranickými energetiky.Republika prostě uhlí potřebovala, kostely a památkynikoliv. Heslo „Kdo je horník – kdo je víc“ platilovíc než zdravý rozum, víc než úcta k odkazu našichpředků a historii. Lámaly se rekordy, těžba postupněprobíhala nepřetržitě ve dne v noci, zakládaly se Brigádysocialistické práce a do temných koutů dobývacíchprostorů pasových dopravníků a obrovskýchvelkostrojů svítila světla Refl ektoru mladých. Postavitse systému jaksi nešlo, ve vedoucích technickýchi dělnických funkcích bylo nestraníků jak šafránua s rebely se vládnoucí komunistická strana rychlevypořádala. Nejlepší uhlí se v 80. letech exportovalokapitalistům do „západního“ Německa za tvrdé valuty,což zase zřejmě zas až tak s onou energetickoukoncepcí nesouviselo…A protože nebyl důvod ani nikdo, kdy by celé kolosálníakci zabránil, došlo k smutnému světovémuunikátu – likvidaci celého, historicky cenného města,přilehlých obcí a nenahraditelných historickýchpamátek, kamenných měšťanských domů z 13.až 15. století, unikátních kostelů, tvrzí, zámků, fara parků. Jen díky úsilí pracovníků státní památkovépéče byla zachráněna aspoň některá sochařskádíla, fresky a mobiliáře. Vrcholnou akcí pak byl přesuncelého děkanského kostela Nanebevzetí PannyMarie mimo těžební prostor, přemístění památekbývalého kostela minoritů v Mostě do kostela sv. Jiřív Českých Zlatníkách a některých z památek obceLibkovice do obce Vtelno u Mostu. Těžba uhlí, doprovázenádevastací okolní krajiny, exhalacemi z dolůa elektráren dostala přednost před kulturním bohatstvím,historií i přírodou.– výnosy za prodej uhlí z vytěženého prostoru12 278 740 000 Kčs– náklady na rekultivaci lomu Ležáky (původníkalkulace z roku 1995) 2 600 000 000 KčCelkový zisk po ukončení těžby: 2 926 067 585 KčVytěženo bylo 89 275 007 tun kvalitního hnědéhouhlí, což je cca 89 % zásob, které se v tomto prostorunacházely. Za 3 miliardy Kčs „čistého“ ziskuvšak byla zaplacena krutá daň, navíc s odstupemněkolika desetiletí je velmi těžké porovnat tehdejšísituaci a měnu s tou dnešní. Do tohoto propočtutaké nelze objektivně zahrnout náklady na dalšípotřebné aspoň základní „zlidštění“ prostředí současnýchsídlišť, na ocenění ztráty historických tradici změnu hodnoty krajiny před a po těžbě. Původníplány počítaly se zachováním historické části městaa potřebné občanské vybavenosti. Plány však nerespektovalytěžební zájmy, byly proto přepracovány,a tak se namísto například rodinných domků na Lajsníkuzačaly stavět pouze byty panelákového typu.Obyvatelstvu vystěhovanému ze starých domů s dosluhujícímiinženýrskými sítěmi byly poskytnuty lepšía moderní podmínky bydlení, lidé však byli násilněvytrženi a přestěhováni z prostředí, kde vyrůstali,pracovali a měli své přátele.Tento osud však nepotkal jen obyvatele Mostu, stejnýčekal desítky obcí v tehdejším Severočeskémhnědouhelném revíru Československé socialistickérepubliky.Ale to už je jiná historie…(PR)Zdroj: Bc. Jaroslav Červenka,http://starymost.web20<strong>01</strong>.czNeboť vše souvisí se vším, dovolíme si uvést několikzajímavých čísel ze statistiky likvidace staréhoa výstavby nového Mostu a tržeb za vytěžené uhlí:– celá akce spojená s přesunem děkanskéhokostela: 155 800 000 Kčs– náklady na demolici části Rudolic:8 416 059 Kčs– náklady na demolici části Velebudic:7 809 349 Kčs– náklady na demolici části Skyřic:9 815 557 Kčs– náklady související s likvidací starého Mostu:868 139 415 Kčs– výstavba budovy SHD - Komes, a.s.245 000 000 Kčs– výstavba divadla Pracujících 147 000 000 Kčs– výstavba hotelu Murom 110 000 000 Kčs– výstavba sídliště Chanov – 328 bytovýchjednotek – 27 780 000 Kčs– výstavba okresní nemocnice 700 000 000 Kčs– náklady na náhradní výstavbu celkem5 884 533 000 KčsV Mostě došlok smutnémusvětovému unikátu– likvidaci celého,historicky cennéhoměsta, přilehlýchobcí a nenahraditelnýchhistorickýchpamátek.19
CESTOVÁNÍJak jsem napsal svůj první bestseller...Od chvíle, kdy jsem poprvé udržel tužku v ruce,jsem toužil napsat knihu. Inspirací mi postupněbyla díla mého dětství, dospívání, mládí a obdobípřípravy na věk, obecně zvaný požehnaný. A protoževšechny moje myšlenky dávno přede mnou zcelazištně použil Václav Čtvrtek, Karel May, JaroslavFoglar, pánové Šimek s Grossmannem, Jiří Švejda,Arthur Hailey, Erich Maria Remarque, JohannesMario Simmel a jiní mistři pera, které jsem tolikobdivoval, nezbylo než trpělivě čekat na příležitosta správný námět.Obojí se naskytlo tak přirozeně a na takovém místě,že bych to ani ve svých nejodvážnějších spisovatelskýchsnech nečekal – na druhé straně zeměkoule,kde je všechno jinak a jinačí. Je spousta zemí, kterénašinec touží navštívit, ale Austrálie patří právemmezi ty nejvíce vytoužené.V dnešní době je v módě zakoupit fotoaparát,letenku a někde v Sydneysi půjčit auto v půjčovněnebo od známých svýchznámých, kteří se zdev české komunitě hojněvyskytují. Pak již stačíjenom naplánovat trasu,protínající zajímavámísta, a jezdit a jezdit.Nafotit co největšímnožství rostlin, zvířenya lidí této čarovnézemě, přidat nějaký tenkomentář a hle – literárnídílo je na světě! Běžným turistůma lovcům podkladů projejich moderní cestopisy poznatzdejší život „zevnitř“ ale umožněnonení. Byť by se snažili sebevíc, najezdilitisíce kilometrů, na svůj digitální přístroj zvěčnilicelá stáda klokanů, nekonečné pláně eukalyptů,všechny pláže Gold Coastu a zástupy domorodců.Naše zážitky a příhody z farmy ukryté hluboko v bušia vzdálené od civilizace jsou však o něčem trochujiném. Měli jsme možnost prostředí Austrálie a jejíobyvatele poznat poněkud odlišně. S našimi australskýmipřáteli jsme půl roku káceli stromy, spravovaliohrady a cesty, krmili dobytek, hledali opály a takése s nimi dělili o radosti i strasti všedních dní a pilivodu z jedné láhve.Tato kniha je i snahou našim budoucím následovníkům– cestovatelům sdělit zajímavé a potřebnéinformace o historii osídlení Austrálie, průzkumnýchvýpravách, letecké dopravě, prapodivných rostlinácha zvířatech, vodě, buši, cestování a mentalitězdejších obyvatel.Budu rád, podaří-li se mi alespoň z malé části, neboťje jich tolik, že by to vystačilo na knih několik...PředmluvaKdyby nám někdo před sametovou revolucí vyprávěl,jak budeme na konci 20. století po naší krásnézemi v srdci Evropy jezdit v automobilech věhlasnýchzápadních značek, kupovat v každé bancevaluty a svobodně si cestovat po celém světě bezdevizových příslibů, považovali bychom jej za snílkanebo provokatéra Státní bezpečnosti. Jakmile by sepokusil fantazírovat o tom, že my, prostí trampovéa vodáci, budeme jednou pronásledovat klokany,nahánět stáda dobytka do ohrad, kácet eukalyptyv australském buši a v noci bez dechu a s posvátnouúctou vzhlížet k Jižnímu kříži, volali bychom naněj rovnou zřízence psychiatrické léčebny.Snem stejně postižených kamarádů, věčných romantikůa tuláků, kterým je aspoň v myšlenkáchtěsný celý širý svět, jsou právě vandry do vzdálenýchzemí. Amerikou, Kanadou a Aljaškou počínaje,Austrálií a Novým Zélandemkonče. Měli jsme to štěstí, žese nám jeden z těch mnohasnů vyplnil. A protože věčnítuláci nejsou asi úplněnormálními lidmi, nežilijsme ani my v Austráliipůl roku normálním životem.Do konce svýchdní bychom si vyčítali,že jsme se o všechnyty zajímavé věci a příhody,jež jsme v bájnézemi u protinožců zažili,nepodělili s těmi, kteřínám rozumí a moc dobřevědí, o čem je řeč.Toto vyprávění je určené právě vám,známým i neznámým kamarádům, jimžstačí ke štěstí sny s vůní dálek, táborový oheňs partou kamarádů, hukot vln v peřejích a ve šlajsnáchi tiché lesní pěšiny bez hotelů, aut a paneláků.Protože jenom vy víte, jak vypadá nekonečnéhvězdnaté nebe pohledem ze spacáku, nikam seneženete a nic vám neschází.Snad jen ten velký vandr do daleka...Něco z historie aneb Pročnás v Austrálii nechtějí…V roce 1787 vyplula z Anglie legendární „První fl o-tila“, skupina lodí vezoucí vězně do trestaneckýchkolonií společně s přistěhovalci, budoucími obyvatelia váženými občany nově vznikající kolonie naaustralském území, která dostala jméno Nový JižníWales.První osídlenci dosud neznámého kontinentu jsounesmazatelně zapsáni do australské historie. Onii jejich potomci byli většinou váženými a bohatýmiobčany. Samozřejmě i proto, že vlastnili nejlukrativ-20 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
CESTOVÁNÍnější pozemky a zastávali různé funkce v koloniálnía pozdější státní správě. Austrálie se stala novým domovemsvobodných osadníků, ale zároveň místem,kam anglická justice posílala odpadlíky a trestancevšeho druhu, jichž bylo tehdy v rodné Anglii věrudost. Vláda se jich takto elegantně zbavila a zabilatak dvě mouchy jednou ranou. Snížila počty vězňůve svých domácích věznicích, náklady na jejich převýchovua zároveň zvelebovala prací trestanců svojinovou kolonii. Aby jim tam nebylo smutno, přidalivždy do lodí i nějakou tu ženštinu jim podobnou,a tak zanedlouho praskaly trestanecké kolonie vešvech…Cílem různých projektů anglické vlády a koloniálníhovedení bylo rychlé osídlení a obdělávání australsképůdy. Přišli další svobodní rolníci a sedláci, kteří odvlády dostávali či levně nakoupili pozemky vhodnék zemědělství a chovu hospodářských zvířat. Mezině se pomalu vmísili propuštění trestanci, dozorci,vojáci, námořníci, hledači zlata a opálů společněs dobrodruhy z celého světa. Tedy všichni ti, kteřízde chtěli rychle zbohatnout nebo prchnout předspravedlností a začít nový život. Nově objevený kontinenttehdy na dlouhá léta přátelsky otevíral svounáruč každému, kdo o to stál. Tak se Austrálie brzystala zemí, kde se setkávali, a hlavně úspěšně množili,osadníci všech ras a národností. Pro naše dobrobyla později také jedním z útočišť pro emigranty zezemí starého kontinentu z druhé poloviny našehostoletí.V současné době je vše úplně jinak a politika otevřenénáruče z praktických důvodů jaksi nefunguje.Hospodářská recese z konce 20. století, předevšímhospodářské a sociální problémy v nejbližších oblastechIndonésie a Asie znamenaly pro nejmenší kontinentobrovský příliv emigrantů. Ti zde i dnes pracujíbez povolení, ubírají práci místním povalečům, zvyšujese nezaměstnanost, stát vynakládá obrovsképrostředky na podpory nezaměstnaným a zároveňneumí vybrat daně a odvody do státní kasy a zamezitilegální práci přistěhovalců. V nejlepším případěpracují noví emigranti v souladu se zákonem, ovšemza dramaticky jinou mzdu než Australané.kupovanou směsí, jen pomalu přibývá na váze a jehocena stále klesá, uměle snižována odběrateli,nadnárodními zahraničními společnostmi. Narůstánezaměstnanost i všeobecná nespokojenost, kteráse obrací především vůči imigrantům.Náš hostitel Ivan o tom neustále mluvil a přiznal,že nebýt státních dotací na krmení, pohonné hmotya další provozní náklady, chov dobytka by v některýchčástech Austrálie dávno přestal existovat. A takfarmáři jenom svorně nadávají na darebáka jménemEl Niño, nezapomínají však ani na klokany a divokékrálíky, kteří jim spásají trávu a likvidují pastviny prodomácí zvířata. Vládu a politiky z toho lamentovánínějak vynechávají.V tom je trochu rozdíl od našich zemědělců. Inu,jiný kraj, jiný mrav. Nákladná fi nanční podpora profarmáře od vlády současné i vlád předešlých másvoji logiku. Vládnoucí strany si lehce spočítaly, coby znamenal konec chovu dobytka vzhledem k rozšířenípočetné armády nezaměstnaných o zkrachovaléfarmáře, jejich zaměstnance, subdodavatelea odběratele, kteří dohromady tvoří důležitou složkuaustralské ekonomiky. A tak se tady opravdu hladyneumírá.Když jsme si tohle všechno srovnali ve svých moudrýchhlavách, bylo nám úplně jasné, proč jsme vyplňovalidesítky listů formulářů a na letišti v Brisbanenehrála po našem příletu hudba. Žádná selka v kovbojskýchbotách nám kůrku chleba se solí nepodalaa ani starosta města si nenašel čas, aby přivítalhosty ze vzdálené země nějakým tím srdceryvnýmproslovem.Ale z výše uvedených důvodů jsme jim to odpustili...Z knihy Touha jménem Austrálie aneb Český trampv zemi daleké(Volné vyprávění, část první)www.australie-kniha.euTo, že potomky drsných lovců, zlatokopů a farmářůdnes nic nenutí pracovat, protože státní podporav nezaměstnanosti je velice slušná, je zřejmě věcjiná… A jelikož se všechno a všude točí okolo peněz,které jdou ruku v ruce s bohulibou činností jménempolitika, sestavují politické strany pro své voliče lákavévolební programy, jak snížit nezaměstnanostmimo jiné i zpřísněním imigrační politiky. Ale to dnesnení problém ryze australský…Svoje si také řekla moudrá matka příroda, kteráv posledních desetiletích naruby převrátila srážkovépodmínky na zeměkouli, tedy i v Austrálii. Záplavyjsou tam, kde dříve za celý rok nespadla ani kapka,katastrofální sucha naopak panují na územích,která nikdy nedostatkem vody netrpěla. Chov dobytkaje z těchto důvodů ztrátovou záležitostí, nerostetráva a obilí. Dobytek se musí dokrmovat drahouIlustrace: Josef Zedník<strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>021
ŽIVOTNÍ STYLKdyž se spisovatelka v černémpřevlékne za cukrovou vatu22 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0Pokud někde spatříte spisovatelku BarbaruNesvadbovou v jiném než černémoblečení, je to výsostná výjimka. V podstatěje tak pouze zobrazena na propagačníchfotografiích. Například nasnímcích, které prezentují zimní kolekcijejí kamarádky, české návrhářky TatianyKováříkové. Pro módní vizi zatne zubya ustoupí od svých zásad. Ale v civilu bynapříklad modré šaty neoblékla, ani kdybybyly od Tatiany.Barbara Nesvadbová nemá problém sezimní módou. Její šatník totiž plní návrhářkaTatiana Kováříková, která si už poněkolikátéBarbaru vybrala jako tvář své oděvníznačky. „Barbara je čím dál dokonalejšía zkušenější coby modelka. Je úžasně fotogenickáa mé modely na ní vynikají.Proto je již několik sezon mou modelkou.Svou ženskostí a typem odpovídá vizi, prokterou značku TATIANA tvořím,“ vysvětlujenávrhářka svou volbu. Letošní Tatianinymodely jsou barevně velmi výrazné a s jednoduchýmitvary, které dávají rafi novaněvyniknout ženskému tělu. Najdete mezinimi výrazně červené kašmírové maxikabátyv kontrastu s černými tunikami a úzkýmikalhotami. Dále pak svůdné úpletovétopy s pletenými svetry, elegantními kostýmy,které svým střihem podtrhují žensképřednosti. Návrhářka vytvořila také neobyčejnoukolekci malých večerních šatů,vhodných jak na pracovní večeři, tak nadůležitou schůzku. Jsou ušité z taftů, žerzejůa krajek, doplněné o tyl, korálkovévýšivky a Swarovski kameny, které ve svétvorbě používají mnozí světoví módní návrháři.„Kolekce byla založená především nakontrastech. Především na trendy černé,červené a bílé,“ říká Tatiana Kováříková.Musí to být těžké přemluvit Barbaru Nesvadbovou,aby se vysvlékla ze své oblíbenéčerné. „V soukromí nosím jen černou.Párkrát jsme s Táničkou zaexperimentovaly,ale z plánovaných šatů, třeba modrých,se vždycky stal dárek...,“ přiznává kontroverznía za feministku označovaná BarbaraNesvadbová, autorka populárních románůa exmanželka bývalého ministra Karla Březiny,s nímž má dceru Bibianu. Žena s dokonalevytříbeným slovníkem, sarkastickýmhumorem a dokonalou postavou prýneumí nosit barvy. „Ale na fotku pro Táňu?Cokoliv, co bude chtít,” dodává rychle.„U předposledního fotografování mi vnutilarůžovou tuniku. Samozřejmě jsem kvílela,že budu vypadat jako cukrová vata. Nakonecz toho byla hlavní fotka kampaně a i jámusím uznat, že je hezká. Takže co se týčemódy, tak Táňu poslouchám na slovo!” vysvětluje,proč od své černoty umí i ustoupitpro dobro veřejných módních záležitostí.Barbara Nesvadbová je známé návrhářceTatianě i dokonalou chodicí reklamou.Nosí její kusy totiž opravdu i v civilu. „Nejradějikalhoty a pak také trička, Táňa mácelou kolekci nápaditých, různě variovanýchtriček, s odhalenými rameny, se Swarowskiaplikací, nebo s nahými zády. Aleabsolutně nej jsou večerní šaty,“ podotýkáspisovatelka. Před křtem své posledníknížky Brusinky vyzkoušela spoustu róbslovutných světových návrhářů a samozřejměvyhrály Tániny šaty. „Korzet s večernísukní - to v Čechách nikdo lépe neumí,“je přesvědčená Barbara, která kolekci2009/2<strong>01</strong>0 vnímala podle svých slov jakonejpovedenější z posledních let. „Táňa umípokaždé překvapit a přitom zůstane jasnýrukopis - sexy, slušivé, strohé linie,“ chválíjinak náročná a kriticky upřímná žena BarbaraNesvadbová. Kolekce podzim/zimaje podle jejích slov velmi ženská a čistásvými liniemi. „Je inspirovaná ženou dneška,postmoderním stylem života ve městě,dobou, která ženy nutí fungovat jako manažerky,maminky, manželky i milenky v jedena tentýž den. A taková je i Barbara!“dodává Táňa Kováříková. TATIANA má protoobléknout současnou ženu pro každouz jejích mnoha rolí.Kolekce Tatiany Kováříkové jsou ucelenounabídkou modelů, které obsahují kabáty,kostýmy, šaty, velkou nabídku topů a tunik.„Večerní modely se tvoří limitovaně,“podotýká oděvní výtvarnice. Základní kolekcese vyrábí sériově 10 až 20 kusů odfazony. „Tyto modely najdete přímo v obchoděv Dušní ulici v Praze. Dále si zákaznicemůže objednat model přímo na mírua potom existuje pouze jediný kus. Večernímodely jsou po pár kusech,“ odpovídá najednu z častých ženských otázek, jak velkápravděpodobnost je, že se na jedné akcipotkají dvě ženy se stejným oděvem odTATIANY.Tatiana Kováříková tvoří i kolekce pro významnéčeské umělce, například pro koncertníturné Heleny Vondráčkové. „Při tvorběmodelů pro mou značku myslím hlavněna to, aby mé modely byly zajímavě vymyšlené,designové, ale zároveň nositelné. Přitvorbě třeba pro Helenu Vondráčkovou semohu více odvázat a jsou vymyšlené přímopro ni a s ohledem na koncertní požadavky,“podotýká k rozdílům v tvůrčím přístupu.Návrhářka Kováříková založila svou módníznačku v roce 1995. TATIANA vytváří modelovékolekce určené individuálně pro klientya také malé série pro svůj butik v Praze.V předešlých letech tvořila napříkladkostýmy pro vystoupení zpěváků DanielaHůlky, Leony Machálkové, Hany Zagorové,ale také pro Letiště Praha Ruzyně nebovídeňský hotel Im Palais Schwarzenberg.Spolupracovala v kostýmní tvorbě i na televizníchpořadech Rodinná pouta neboVelmi křehké vztahy.Text: Lucie BartošFoto: Archiv Atelieru TATIANA
PŘEDSTAVUJEMEKde se pivo vaří, tam se dobře daříNemusíte souhlasit se známým rčením, že „pivodělá hezká těla“. Pominout ale nelze, že zlatýmok, který bývá označován za příčinu oněch mužskýchpivních břich, stále mezi Čechy a Češkamipatří v žebříčku obliby mezi nejlahodnější nápoj.Například v Mostě na severu Čech v roce 1998sice pivovarnické kohoutky vyschly, nápoj s charakteristickoubarvou a pěnovým polštářem se zdestále pil ostošest, ale nevařil se zde více než jednodesetiletí. To už neplatí. Tradici vaření piva zde nasklonku roku jeden z nadšenců obnovil.Novodobá tradice vaření piva v Mostě byla obnovena27. listopadu 2009. Dalo by se říci, že v naprostétichosti. Tak to ale často u originálních nápadůněkterých nadšenců, jakým zřejmě Mostečan LubošLuňáček je, bývá. Vaření piva není v Mostě novinkou.Toto „řemeslo“ zde mělo svou domovinu užve středověku. Právo vařit pivo udělil královskémuměstu Přemysl Otakar II. v roce 1273. Na začátkuminulého století dokonce zdejší pivovar patřil k největšímv Čechách. Sto tisíc hektolitrů ročně, to uždalo zaměstnancům pěkně zabrat. Na trh se uvedlnapříklad světlý ležák Zlatopramen nebo černé pivopodle bavorského způsobu. Po druhé světové válcese sortiment rozšířil i na sodovky a jiné nealkoholicképitivo. Když se starý Most boural, vystavěla seroku 1976 moderní náhrada v nedalekém Sedleci.Po roce 1994 se ocitla ve ztrátách, přestože ročníprodukce činila kolem 300 tisíc hektolitrů piva. PivovarMost zanikl roku 1998. Tolik historie.Pokračování tradiceSoučasný miniaturní pivovar v kině Kosmos v Mostěje zvláštní mimo jiné svou velikostí, respektive tedymalostí, a umístěním přímo v hostinci, kde hostémohou sledovat sládka Lukáše Chrastinu přímo připráci. „Používám chmel ze Žatce,“ podotkl sládekLukáš Chrastina, který je původně vyučený kuchař,ale projezdil řadu pivovarů – například v Praze čiPlzni - a získal dost zkušeností, aby zvládl mosteckýpivovar. „Mimochodem chmel se dnes už běžněpoužívá granulovaný,“ dodává a následuje smršťpikantních podrobností, spousta čísel, detaily o kvasinkách,které jsou pro výsledek nezbytné a takdále. Vaření piva, které pak v hrdle pijců dlouhýmiloky mizí během pár chvil, není úplně jednoduchýmprocesem. Pokud pijete Mostecký kahan, polykátemimo jiné vodu z Flájí. „Je to dobrá voda,“ uvedlChrastina. A čehože si přesně můžete loknout?Mostecký sládek připravuje čtyři druhy: Mosteckýkahan 12° - světlý nefi ltrovaný ležák, Mostecký kahan- polotmavý nefi ltrovaný ležák, Mostecký kahan- tmavý nefi ltrovaný ležák a Mostecký kahan - speciálnípivo.Pokud si neumíte představit, jak mikropivovárek vypadá,tak v prvé řadě jde v podstatě o dva měděnékotle – jeden je rmutomladinová pánev, kde se pivovaří, a druhá nádoba je scezovací káď. Každý z kotlůpojme dvě stě litrů. Pro kvašení piva se používáotevřená spilka. Mostecký pivovar jich má celkemšest, a to v nerezovém podání. To vše je součástíhostince. V suterénu je pak situován ještě „chladicíbox“, kde jsou skladovány sudy s pivem o obsahu100 litrů.Značka nese název, který je typický pro těžební region– Mostecký kahan. Ani ve výzdobě hospodynechybí typický hornický kolorit havířské pomůckyči fotografi e pivovarů a podobně. „Do nápadu založitvlastní minipivovar jsem investoval dva milionykorun. Vzal jsem si na to úvěr,“ prozradil vlastníkLuboš Luňáček. Stavitelem mosteckého pivovaru jeJosef Krýsl, který už má za sebou řadu podobnýchprojektů.Pivní apetit mostecké tekuté lahůdky zatím nemohoukoštovat štamgasti z jiných hospod. O distribucise zatím neuvažuje. Původně takovou myšlenkuměl, ale půllitry s Mosteckým kahanem jdou rovnouv minipivovaru na dračku. „Je tady čtyřicet míst prohosty. Co za den navařím, to se tady vypije,“ potvrzujesládek Chrastina, že pivovar je vytížen „na plnýúvazek“. Pravé nepasterizované a nefi ltrované pivozůstane pěkně komorně „pod pokličkou“ v centruseveročeského revírního regionu. „Věřím, že si lidécestu za dobrým pivem najdou,“ domnívá se LubošLuňáček.Každé nefalšované pivo, které díky jakékoliv nepřirozenéúpravě má mnohem výraznější chuť, vícevitaminů, živin a vyšší energetickou hodnotu, máurčitě nastartováno na dobré zítřky.Zlatavý moknepociťuje kriziDevadesát procent plnoletých mužů a padesát ažšedesát procent žen pije v České republice pivo. Vyplýváto z průzkumu, který na konci roku zveřejniloCentrum pro výzkum veřejného mínění při Akademiivěd České republiky. Chlapi se drží na úrovni devítipůllitrů týdně, něžné pohlaví se spokojí v průměru sedvěma. Zlatavý mok je univerzálním nápojem, kterýspojuje lidi různých sociologických i vzdělanostníchskupin, včetně rozdílů v příjmech. Rozdíly lze spatřitjen při hodnocení věku – pivní pěna přestává šmakovatmladíkům do 30 let. Mezi největší konzumentypiva naopak patří mužská věková skupina 45-59 let.Obecně se ale dá říci, že pokud se chcete v dnešnídobě zaměřit na produkci a prodej některého nápoje,pak chmelová tekutina není volbou vedle.Text a foto: Lucie Bartoš<strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0Zlatavý mok je univerzálnímnápojem, kterýspojuje lidi různýchsociologických i vzdělanostníchskupin.„Používám chmel zeŽatce,“ říká sládek LukášChrastina.23
ŽIVOTNÍ STYLJak žít a bydlet podle feng-šuejI. Než zapustíme kořenKostel sv. Jakubav Bedřichově SvětciFinanční úřad MostSHD Komes MostVyznavači feng-šuej věří, že energie, která násovlivňuje, proudí všude kolem nás a vliv na její tok(který na nás pak působí harmonicky nebo disharmonicky)má i pouhá přítomnost nábytku s ostrýmirohy v místnosti. Je to entita, kterou okemnevidíme. Způsobuje však to, proč se na některémmístě cítíme lépe, jinde hůře. Proč někde lépeusneme a jinde oka nezamhouříme. Znamená to,že kdo zná principy, které harmonii a disharmoniiovlivňují, umí vytvořit místo, jež bude lepšímprostředím pro život i práci. My vám s tím radímev seriálu „Jak žít a bydlet podle feng-šuej“. Prvnídíl nacházíte v tomto vydání.Představte si, že máte moc ovlivnit, kudy bude prouditenergie, která ovlivní váš budoucí úspěch, lásku,bohatství, vědění. Máte ji. Naučíme vás s ní pracovattak, abyste věděli, jak svůj „životní prostor“ uzpůsobitk maximální rovnováze. Řada věcí, na které netrpělivěčekáte, k vám může „doplout“ jen díky tomu,že uděláte zdánlivou maličkost. Maličkost, která vevašem okolí ale vyvolá patřičnou reakci. Tomu věřívyznavači starého čínského umění feng-šuej (v překladu„vítr a voda“). Než se dostaneme k tomu, jakideálně v ložnici uzpůsobit postel pro co nejvydatnějšía klidný spánek nebo které rostliny zvolit dopracovny pro odblokování negativní energie, začnemeu toho, jak si vůbec vybrat vhodné místo pro bydlení.Energie (neboli „cchi“, čteno „čí“) má v každémprostředí určitý charakter, který na sebe přebírajía odrážejí ti, kteří v daném prostoru žijí nebo pracují.Pokud je jejich prostředí v harmonii s přírodou, odrážejíi oni harmonii a prožívají velmi příjemný život.Možná se to zdá složité či naivní, ale přiznejte si,že každý z vás alespoň jednou za život sám vyslovilnebo slyšel větu: „Už to nevydržím, musím změnitprostředí.“ Všichni občas máme nutkání udělat vesvém životě změnu, která nás učiní více šťastnými.Mnozí dají najevo změnu svého nitra změnou vzhledu.Berte tedy rady feng-šuej jako metodu či návod,která vám s tím pomůže rychleji a která do změnynitra zapojí i změny ve vašem nejbližším okolí. Novýúčes je sice změnou na první pohled viditelnou, alepokud budete stále vcházet do domu nevhodnýmidveřmi a uléhat do postele v průvanu a v agresivnězbarvených peřinách, v nitru se vám přesto pozitivnípocit jen tak rychle neuhnízdí a komunikaci s vámibudou ostatní lidé stále vnímat jako složitou.Nečekejte pasivně na naplnění horoskopu. Dejte sido kupy i své okolí. Řada lidí už je dnes přesvědčenao působení barev na psychiku člověka, ale není tojen o barvách. Je to o tvarech, pohybu, vzájemnémuspořádání, světle.Odborníci na feng-šuej si pro srozumitelnou interpretaciprincipů a rad pomáhají několika prvky zemskéhopovrchu, které symbolizují určité vlastnosti. Jdeo elementy Vodu, Zemi, Kov, Dřevo a Oheň, které sev přírodě vyskytují ve své přirozené podobě (poušťje prostředím Ohně, okolí jezera je prostředím Vody,stromy představují element Dřeva a tak dále), alei každá budova a místnost je charakterizovánapodle svého převládajícího prvku. Z jedné populárně-naučnépublikace jsem si kdysi podtrhla defi nicifeng-šuej: „Je to quasivědecká technika, která analyzuježivotní prostředí člověka a interpretuje přírodnízemské formy prostřednictvím směsice geomantiea architektonické věštby.“ Velmi neotřelé, kreativnía – mystické, že? Pusťme se tedy společně do tohotomystického ovlivňování svého prostředí.Moje prostředí – ve dřevěči v cihle, s kopulí či sešpicí?Dejme tomu, že plánujete stavbu rodinného domunebo hledáte bytový dům, v němž se chcete usídlit.Kromě samotné bytové jednotky či objektu je důležitéi okolí, v němž jsou umístěny, dále materiál, zekterého jsou postaveny, a samozřejmě pak také jejichtvar, respektive půdorys.Začněme materiálem, a to za pomoci výše vyjmenovanýchpěti elementů, které představují pět druhůenergie. Zároveň u každého popisu, viz tabulka,která defi nuje, s čím je daný prvek spjat. Mysleteproto na to, zda se cítíte lépe na pláži (v blízkostielementu Vody) nebo vás fascinuje být v blízkostipyramid v Gize (element Ohně)… Každý prvek jetaké synonymem pro určitou světovou stranu. A tímbychom mohli začít. S prvkem DŘEVO je spojenoroční období jara, čísla 3 a 4, z lidských orgánů játraa z vlastností pak kyselá chuť, zelená barva a vůnězatuchlá. Je synonymem pro východní světovou stranua budovami, kde převládá síla dřeva, by měly býtpředevším pohostinské provozy, ozdravovny neboumělecké ateliéry. Pokud žijete či pracujete v místě,kde naopak dřevo příliš převažuje, měli byste jejumět eliminovat – buď skutečně „vykácet“ nebo použít„nápravná opatření“, o kterých se ještě v příštíchdílech zmíníme (nezapomínejte – vše musí býtve vzájemné harmonii).Všechny energie na sebe vzájemně působí a ovlivňujíse. Koneckonců to přirozeně známe: Dřevo vytváříoheň, redukuje vodu, ovládá zemi a tak dále.Voda vytváří dřevo, ovládá oheň, redukuje kov. Oheňovládá kov, vytváří zemi, redukuje dřevo… A toto všese dá realizovat i v každé jednotlivé budově, v každémístnosti.Důležité jsou také tvary. Mají velmi výraznou energetickoukvalitu. Ovlivňují totiž tok energie kolemsebe. V teorii feng-šuej jsou opět spojeny s působenímpěti elementů. Například kruh představujetvary kruhu či vln. Kruhové stavby, kulaté střechymají energetickou hodnotu Kovu. Energie takovéhoobjektu je směřována dovnitř. Nejvíce harmonickybudu tyto stavby působit, budou-li mít barevnostspojenou s kovem, a to je bílá. Takovou stavbou, kterámá oblé, obloukovité tvary je například mosteckýfi nanční úřad. Je to příhodné, protože subjekty zabý-24 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
ŽIVOTNÍ STYLvající se penězi jsou ideální pro kov, který je paraleloumincím. Kromě toho by je za své sídlo měly voliti výrobny kovových šperků, nožířství a podobně.Čtvercový tvar je přidružován k Zemi. Je velmi častý.Běžný je pro domy s plochými nebo mírně svažujícímise střechami. Vyjadřuje stabilitu, bezpečnosta podporu země. Z hlediska barevnosti je ideální postavitje v barvách teplých odstínů žluté nebo hnědétóny země. Uplatnit by se měly jednak u nemocnic,hrobek, mauzoleí, skladišť, žalářů, ale také vládníchobjektů, sídel, institucí a fi nančních institucí, kterépotřebují být vnímány jako seriózní a stabilní. Typickéby měly být pro obory spojené s dolováním, keramikou,farmařením a zemědělstvím.Existují ale i budovy, které jsou postavené v zakřivenýchči vodorovných podlouhlých tvarech. Vyjadřujíplynoucí, proměnlivé hledisko vody. Měly by se nejlépebudovat z tmavých materiálů či natírat odstínytmavé modři či černě.Budovy typu mosteckého SHD Komes, obdélníkovéhotvaru, představují aspekty růstu a rozpínavosti,což jsou vlastnosti charakteristické pro element dřeva.Možná překvapivě pro ně vycházejí nejlépe odstínyzelené barvy, například i zelené sklo. Ideální jsoupro prostory spojené s kreativní lidskou činností,pěstováním a růstem. Doporučují se pro ozdravovny,sanatoria a nemocnice, ale také kavárny a pohostinsképrovozovny. V objektech s převažujícím elementemdřeva by také měly být zřizovány uměleckéateliéry.Objekty v elementu ohně, pro který je typický materiál,co vyrábí světlo nebo teplo, lesklé materiály,které světlo a teplo odrážejí, jsou s tvary a strukturamišikmými, špičatými, s ostrými úhly. Jde častoo budovy se šikmými střechami a vzhledem k tomu,že Oheň charakterizují zvířecí produkty včetně kůžea vlny, jedná se o domy, kde jsou umístěni živočichové.Ideální využití Ohně je v budovách typu knihoven,církevních škol (ctností přidělenou elementu Ohněje moudrost), vzdělávací místa obecně, ale také pročinnosti v oborech módy a designu. Logicky sempatří také provozy využívající oheň, pece nebo chemikálie,z oblasti zvířectva pak například veterinárníordinace.Většina budov je spojením, doplněním dvou elementů.Příliš ohně není ideální, příliš vody také ne. Vždyjde o rovnováhu mezi jednotlivými prvky.(Pokračování příště)V příštích dílech se dozvíte, jaká ulice je ideální proobytný prostor, kde umístit hlavní vchod i vnitřní průchody,ložnici, kancelář, koupelnu. Nezapomenemena ty, kteří již svůj domov mají (a s půdorysem užsotva hnou) a chtějí vědět, zda by mohli jeho uspořádání,bytové doplňky a rozložení nábytku nějakzlepšit ve svůj prospěch . Prakticky také pomůžemepřipravit speciální, ale jednoduché pomůcky, kterézvládnete sami využívat při stanovení harmonickýchprincipů jin a jang a zlepšení cchi ve svém domě,bytě i kanceláři. Připravíme pro vás šablonu praktickéhodiagramu, podle kterého určíte prostory bohatství,vědění, kariéry či štěstí ve vaší budově.Text, foto, kresby: Lucie Bartoš<strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>025
MĚSTA ÚSTECKÉHO KRAJECisterciácký klášter v Oseku– perla severních ČechOsek je překrásné malé hornické městečko, kteréleží na úpatí Krušných hor. Rozvoj Oseka je svázáns rozvojem rudné důlní činnosti, podporovanéi zakladateli města, významným šlechtickým rodemHrabišiců (později Rýzmburků), sídlícím namocném gotickém hradě Rýzmburk. Nepřehlédnutelnoudominantou města je cisterciácký klášter,který jako národní kulturní památka významněpřesahuje regionální charakter. S cisterciákyv Oseku souvisí i osecká pouť. Nová tradice oseckýchpoutí trvá již řadu let, ty původní se pořádalyjiž před druhou světovou válkou. Nový podnět daloseckým poutím návrat cisterciáků do Oseka v roce1991. Pouti se přiznal její církevní původ a konáse k svátku svatého Bernarda, jednoho z opatůzdejšího kláštera, jehož jméno přijal i posledníopat, vždy třetí víkend v měsíci srpnu.Kdo jsou cisterciáci?Cisterciácké opatství v Oseku s kostelem NanebevzetíPanny Marie bylo založeno koncem 12. století.Největší přestavby se klášter dočkal koncem17. a začátkem 18. století, kdy dostal svou nynějšíbarokní podobu, na které se podílel stavitel OctavioBroggio. Po skončení 2. světové války byl konventzrušen, mniši klášter opustili, prostory sloužily zprvujako internační klášter pro mužské řehole, pozdějijako charitní domov pro řádové sestry. Roku 1991byl klášter navrácen řádu cisterciáků. V areálu objektuse nachází klášterní kostel Nanebevzetí PannyMarie, křížová chodba s raně gotickou kapitulní síní,kde je umístěn unikátní čtecí pult (pulpit) s podstavcemve tvaru uzlu. Informační a turistické centrumOsek nabízí návštěvníkům města prohlídku novězpřístupněných prostor klášterního kostela NanebevzetíPanny Marie.Historie cisterciákůJeště v 10. století byly kláštery v latinské církvisjednoceny pod řeholí sv. Benedikta, takže existovalpouze jeden řád, a to benediktinský. V 10. stoletívzniklo asi nejznámější reformní hnutí s centremv klášteře v Cluny. Toto reformní hnutí nalezlosympatie i u mnoha světských osob, a to dokoncei panovníků Svaté říše římské. Tím získalo mnohomecenášů, kteří pro spásu své duše často věnovaliklášterům nemalé dary. Bohatství pak umožnilo mnichůmvěnovat se umění, a to nejen architektuře, alei sochařství. Přesně tento fakt umožnil vznik dalšíhoreformního hnutí v rámci hnutí clunyjského. Nová reformatoužila také po obrodě klášterního života, aleterčem kritiky nového hnutí byly bohatství a přepych.Proti němu stavěli intenzivnější vztah k Bohu a hlubšívnitřní zbožnost. Při mši byl používán dřevěný kříž,na oltáři směly stát pouze dva prosté svícny, liturgickénádobí bylo jen z obyčejných materiálů a drahékovy byly zakázány. Také strava v klášteře byla prostá,jídelníček se skládal převážně z obilnin, zeleninya mléčných produktů. Maso s výjimkou rybího bylozakázáno a pít se směla pouze voda nebo víno.Řeholní pravidla cisterciáků zahrnují pod heslempřevzatým od sv. Benedikta „Modli se a pracuj!“(Ora et labora!) duchovní činnosti i fyzickou práci,konané v mlčenlivosti a v odloučenosti od společnosti.Cisterciáci v historii vynikali objemem praktickýchčinností (zemědělství a hospodářství, stavitelstvía další řemesla). Mniši konali zpočátku samii těžkou fyzickou práci, později zaměstnávali bratrylaiky – konvrše (latinsky fratres converses = konvrgi)a světský personál. Konvrši byli truhláři, řezbáři,krejčí, knihvazači a kováři. Zpravidla provozovaliřemeslnické dílny, obývali prostory oddělené odmnichů – jídelnu, ložnici, latríny a svůj chór. Takév Oseku bývala už v předhusitské době početná komunitakonvršů.Za počátek evropského cisterciáckého řádu je považovánrok 1098, první cisterciácký řádový dům bylv Čechách založen až 44 let po vzniku řádu, tedyv roce 1142.Ve středověku cisterciáci kolonizovali zalesněná,pustá území v pohraničí, jako bylo Krušnohoří v okolíOseka. Samotné jméno Osek je odvozeno od sekánía mýcení lesa. Založení oseckého kláštera je svázános legendou, dle níž stoletý dub překážel výstavběkláštera, která byla naplánována právě v místech,kde stál. Mniši tento majestátný strom z posvátnéúcty ke Stvořiteli a k Panně Marii nepokáceli. Přesunulistavbu kláštera, aby poutníci mohli tento stromuctívat při procesích. Zbytky jeho vykotlaného kmenejsou navštěvovány dodnes.Pozdější úpadek řádu cisterciáků měl více příčin.První, a snad nejzávažnější z nich, byla změna systémuspolečnosti. Cisterciáci vznikli v období ranéhostředověku, kdy byl společenský systém založenna vztahu vazal – pán. Při přechodu k vrcholnémustředověku do společenských vztahů vstoupil novýčinitel, města. To bylo nové společenství s jinými problémy,ekonomickými vztahy a potřebami, což nutněznamenalo úpadek starších řeholních hnutí. Dalšímprvkem, který pomohl odsunout cistercký řád do pozadí,byly i vnitřní problémy řádu. Část klášterů nepřežilahusitské války a během 15. století zanikla.Ostatní kláštery byly zrušeny Josefem II. roku 1785.Tím se stalo, že se dnešních dní dožily pouze klášteryv Oseku a Vyšším Brodě.Dominantou města Osek je bezesporu cisterciáckýklášter. Není bez zajímavosti, že se Osek může pochlubitještě jednou národní kulturní památkou, kteráje však spjata s mnohem mladší historií – s historií20. století. Připomíná důlní katastrofu z 3. ledna1934, jednu z největších v dějinách hornictví, kterévždy byly spojeny s tímto regionem, s osudy a životymnoha místních obyvatel. Pískovcový pomník architektaJosefa Gruse a akademického sochaře KarlaFoto: město Osek26 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
MĚSTA ÚSTECKÉHO KRAJEPokorného střeží na úpatí Krušných hor památku144 obětí důlní katastrofy na dole Nelson III. Vzdáváhold českým i německým havířům, kteří ve své prácitragicky zahynuli. Vládním usnesením z roku 1978se stal národní kulturní památkou.Osek – turistika, sporta kulturaMěsto Osek je zajímavé množstvím dalších přírodních,historických a kulturních památek, s nimiž návštěvníkyseznamuje Naučná stezka přírodou a dějinamiOseka. Největším lákadlem pro turisty jsouvšak stále Krušné hory. Zatím jsou pro mnoho turistůa milovníků přírody neobjevené, ale leží v nichnepřeberné množství nádherných míst, turistickýchtras a cyklotras. Chcete-li se vydat na delší horskoutúru, stačí se nechat vyvézt vláčkem zvaným „Moldaváček“na hřebeny hor a v klidu, bez velkých převýšení,poznávat zdejší krásný a svérázný kraj. Nasvé si přijdou jak amatérští, tak i pokročilí cyklisté.V zimních měsících využívají milovníci běžek i sjezdovéholyžování nedaleký skiareál Mikulov-Bouřňáki lyžařskou běžeckou magistrálu. V posledních letechse radikálně zlepšilo umělé zasněžování sjezdoveka strojová úprava běžeckých tras začínajícíchna nedaleké Dlouhé Louce, takže se zájem o zimnísportování, ubytování a další služby stále zvyšuje.Přímo ve městě se nachází útulný Autocamp Osek,který nabízí zajímavou dovolenou i sportovní vyžitívšem vyznavačům turistiky, cykloturistiky, karavanovýchvýletů i zimních sportů. Můžete zde zažít klidnoua zajímavou dovolenou nejen díky optimální polozena břehu přírodního koupaliště a kompletnímslužbám. Ubytovat se můžete v chatkách, stanech,pokojích pensionu Horal, který je v provozu i v zimě,v místních nebo vlastních obytných karavanech.Přímo v areálu se pořádají zajímavé hudební akcezaměřené na folk a country. Např. „Osecké léto“ mádíky úspěchu u návštěvníků již více než desetiletoutradici. Ti, kdo mají o tento druh hudby zájem, mohouse zde setkat se známými zpěváky a skupinamitohoto žánru.V okolí Oseka je bezpočet zajímavých míst, kde sevy, ani vaše rodina jistě nebudete nudit! (PR)Další informace:Informační a turistické centrum OsekTel.: 417 822 138Mobil: 777 735 714E-mail: itc@osek.czwww.osek.czText: archiv <strong>AMB</strong>27 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
VZDĚLÁVÁNÍVy už máte uloveno, pane kolego?!Někteří zástupci škol sechovají jako lovci, kteřízároveň stíhají strhnouthlavu konkurenci.Už čtyřleté děti ve školcese učí, že nebudou lepšíjen proto, že poukazují nanedostatky ostatních.Jeden školní rok nemají deváťáci ještě ani v půlia už se několik měsíců komíhají v palbě náborovýchkampaní středních škol, které si je potřebují„zabukovat“ na další školní rok. Základní školyzvou ředitele středních škol, aby prezentovaly svéobory. Některé školy už zvou i na vlastní Dny otevřenýchdveří. Začátkem listopadu se konal veřejnýveletrh škol Sokrates v Mostě, na který navazovaly– a navazují - i další v Ústeckém kraji.Je to rozumné. Než se totiž žáčci základních škol rozkoukajía srovnají si všechny středoškolské nabídkyv hlavě, mohlo by být pět minut po dvanácté...Ale ne,v případě středních škol spíše nikoli, jakse zdá. Každá hlava se udá. Alespoňtak mi to připadá, když se kemně od čtenářů, především rodičů,dostávají zákulisní postřehy.Pedagog to chápe, laik se diví:Rodiče mají pocit štvané zvěře.Někteří zástupci škol se chovajíjako lovci, kteří zároveň stíhajístrhnout hlavu konkurenci, a nepřipadájim nepřístojné přemlouvat rodičea děti pomlouváním ostatních škol. Jakáukázka morálních kvalit pedagoga, kterému svěřujetedítě v pubertálním dozrávání, že?!Rodiče, ponechte si svůj vlastní rozum a hodnoťteškoly nejen podle barevnosti internetových stráneknebo spršky pejorativ směrovaných na sousednívzdělávací zařízení. Být vámi, soustředím sena to, co školy skutečně nabízejí a zejména - jacílidé v nich pracují a jak se směrem k vám projevují.Pokud slušně, s morálkou, pak jim dejte šanci, abyvaše dítě vzdělávali.Rodiče, nevěřte fámám o údajném rušení, slučovánía „polykání“ škol tam, kde nic podobného rozhodnutonení, a hlavně ne pomluvám, kdo na kterou školuposlal inspekci a kde co údajně „nefachčí“.Ředitelé (někteří), vy se nechovejte jako zvěř, nebose budu bát, že mediální realita z poslanecké sněmovny,kde se to arogancí, ironií, nadávkami a vzájemnýmobviňováním jen hemží, se vám stala novýmvzorem morálky! Snad se nedejbože nedočkámetoho, že si nějaká škola ze svého opaskem utaženéhorozpočtu zaplatí billboard, na kterém bude pomlouvatdruhou.Už čtyřleté děti ve školce se učí, že nebudou lepšíjen proto, že poukazují na nedostatky ostatních seslovy „on to taky dělá“. Z úst některých představitelůškol to navíc bývá nikoli poukazování nanedostatky, ale prachobyčejné sprostépomlouvání, kterými se v poslednífázi lovu snaží ukořistit svou „oběť“.Ale bacha: i ti patnáctiletí mají občasrozum a pochopí, kdy vám jdeo kořist a kdy o vzdělávání. Argument„my jsme lepší než oni“už v dnešní době nepřesvědčíani čtyřleté dítě – i ono, když sivybírá vánoční dárek, se chce o jeho funkčnostipřesvědčit a sladkým slovům prodavačky nevěří.Na světě to totiž začíná vypadat, že všichni jsme tinejlepší, ale začínají tím pádem chybět „ti ostatní“.A nebo se kvůli dalším uloveným zářezům na pažbězačnete na některém z dalších veletrhů vzdělávánípřekřikovat, kdo je „nejlepší z nejlepších“? Pokudano, pak doporučuji náctiletým žákům, aby se otočilia odkráčeli se vztyčenou hlavou pryč – času majína výběr školy a na zhodnocení morálních kvalit budoucíchpedagogů ještě dost. Když už si někdo hrajena lov, neměl by ze studentů a jejich rodičů dělatnesamostatné osly.Text a ilustrační foto: Lucie Bartoš28 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
CO SE TOULÁ PO INTERNETUNedlužím nic!Znovu, již po několikáté, jsem se rozčílil nad neomalenoudrzostí médií, která mi, jakožto občanovi, periodicky vnucujímyšlenku, že mám jakýsi podíl na státním dluhu a vypočítávajími výši mého údajného podílu.Znovu důrazně opakuji, že jsem si od nikoho nic nepůjčila nikomu tedy nic nedlužím. Nikdo, ani stát, není oprávněnpůjčovat si mým jménem a zadlužovat mne. De facto by sejednalo o trestný čin. Nic také nikomu nebudu splácet. Mouosobu si tento stát přivlastnil, aniž by se mne na cokolivptal, v okamžiku mého narození, ale to neznamená, že sise mnou může dělat, co chce, respektive zadlužit mne.Pokud je stát podnikatelskou jednotkou a nedokáže splácetsvé dluhy, pak zřejmě musí vyhlásit bankrot a musíbýt zrušen. To ale neznamená, že mám být zrušen i já.Dluh by měl být naúčtován podílově všem, kteří tomutostátu vládli v době od vzniku dluhu. Já jsem tyto osoby nikdynevolil a jsem, co se týče jejich jednání (proti němužjsem často protestoval), zcela bez viny.Z každých 100 Kč, které vydělám, si tento stát vezme 55– 64 % Kč formou různých typů zdanění. Další peníze siode mne stát bere formou daní z nemovitostí a jinýchforem zdanění. Když si za zlomek skutečné hodnotymé práce, kterou mi stát milostivě ponechá, cokolivkoupím, je toto cokoliv také již mnohokrát zdaněnocestou od těžby suroviny k fi nálnímu výrobku a jehoprodeji. I zde platím v ceně výrobku státu odvody.Stát mi účtuje nejrůznější poplatky. Platím téměřnejdražší elektřinu v Evropě a přitom jsem občanemenergetické velmoci. Hospodář stát platí za kilometrsilnice třikrát tolik, co kdekoliv jinde, a tak dále.Stát mne připraví zhruba o tři čtvrtiny hodnoty všeho,co vytvořím a vydělám a tyto prostředky prošustrujenebo přerozdělí neznámo kam. Ani to muvšak nestačí, ještě se mne a mé potomky pokoušízadlužit. Kdosi neznámý si na tento stát nabírá nehoráznépůjčky, jako by byl stát jen nějakým bílýmkoněm zločinecké organizace.Stát, nebo kdosi, kdo se za jeho nálepkuschovává, si odemne bere několikrát větší berně,než si panstvo kdy dovolilo vzít odpoddaného. Udržuje mne v chudobě, abych sinevyskakoval, aby mě snad ani nenapadlo z přebytkůzaložit fi rmu, začít podnikat a zaměstnávat jiné.Sám stát však pracovní místa nezajistí a těm, kdo nemajípráci, pak bezostyšně přerozděluje to, co sebral mně, aniž byse mnou cokoliv konzultoval.A teď mi ještě oznamuje, jak mne zadlužil, za což pochopitelněnikdo nenese odpovědnost, to udělala nějaká anonymní nezodpovědnákrize. A zítra na mne pošle třeba exekutora, aby misebral i to poslední, co mi ještě zbylo.Vážený a milý státe, milá Česká republiko…Pěkně mě sereš!<strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>029
PŘEDSTAVUJEMENástroj i nejlepší přítel člověkaOba použité atributy v titulku tohotočlánku se týkají jednoho z úplně prvníchnástrojů, který používali už lidé v prehistoriia i pro nás je dnes stále v mnohasměrech nenahraditelným funkčnímpředmětem. Bez „obyčejného“ nože sev praktickém životě neobejdeme (příborovýnůž ani nebereme v potaz). Možnási ani neuvědomujeme, že jeho výroba jev podstatě duchaplným a náročným rituálema výsledek – u kterého je bezesporunejdůležitější samotná jeho funkčnost– se může stát dílem nejvyšší uměleckéhodnoty nebo záchranou, když se dostanetedo krajní životní situace bez pomocidruhého člověka. Důležité je ono slovíčko„může“. Pokud jste totiž spokojeni s lacinou,stále tupou a oprýskanou kudlouve svém kuchyňském itineráři a používátetento nástroj maximálně na odkrojeníkůrky, originálu od nožíře by pro vás bylaškoda - ať už jej chcete jako užitný nástrojnejen do kuchyně nebo neotřelý dar.Alespoň si to musí myslet každý, kdo sipovídal s nožířem Ladislavem SokolemBartošem z Chomutovska, který se poletech profesionální fotografické dráhynechal před časem zcela pohltit svým celoživotnímkoníčkem – noži. Z milovníka,majitele a sběratele nožů se stal jejichtvůrce.Nakreslí nůža přemýšlíDvě desítky let jste se profesionálně věnovalpráci s fotoaparátem. Ty, kteří vásznají právě jako umělce z této branže,by určitě zajímalo, z jakého popudu jste„přesedlal“ na umělecké nožířství.„Nože mě zajímaly odmalička. To asi každéhokluka, který má radost z první ´rybičky´,kterou dostane. Měl jsem spoustunožů, ať už zavíracích nebo pevných. Anivlastně nevím, kam se všechny poděly…asijsem je pokaždé, když jsem se někam stěhoval,komusi věnoval jako ideální dárek,aby nedejbože nezůstaly jen tak ležet, aledělaly patřičný užitek. Navíc miluji les a hory,původně jsem se před střední fotografickou školou nejprve vyučil lesníkem. Nůžjsem proto zcela přirozeně začal používatpři řadě všemožných činností, které člověkmusí podstoupit a zajistit například při samotářskémživotě v horách a kdy jde takřkao nezbytný nástroj pro přežití.“Je pravda, že nůž jste prý u pasu (kdeostatní před pár lety začali nosit opaskys mobilem) míval vždycky, i jako fotograf.Ale kvůli tomu jste si nemusel zřizovatkovárnu. Přestaly se vám snad kupovanénože líbit, že jste se vším praštil a začals nožířským řemeslem sám?„Zřejmě jsem dospěl do nějakého přelomovéhoobdobí, kdy jedna životní etapakončí a nová začíná. U mě teď bude spjatas čepelemi a rukojeťmi. První byla asi myšlenka,proč bych si stále měl nože, kterémě uchvacují, kupovat, když si je mohusám vyrobit. Navíc opravdu mohu řaduzkušeností z fotografi cké oblasti využít přivýrobě nožů, co se týče kompozice, vyváženostitvarů a podobně. Koneckonců ručněvyrobený nůž je umělecké dílo stejně jakofotografi cký obraz. U nože je sice na prvnímmístě jeho funkční hodnota, ale bezestetiky nestojí za nic. Dobrý nůž k vámmusí ´patřit´, líbit se vám. Každý z nás bysi v obchodě s noži vybral jiný kousek.“To si mohu jen tak říct: vyrobím si domanůž? Co je k tomu potřeba, tedy kroměurčité zručnosti a nápaditosti – musímpočítat se statisícovým či ještě většímúvěrem, chci-li provozovat nožířství?„Co je potřeba na nůž? Ocel na čepel a zarážka,k tomu dřevo na rukojeť. A samozřejměnářadí. Vybavení příliš náročné není.Stačí mít výheň, kovadlinu, kleště, kladivo.To jako základ postačí. Nožířskou dílnu lzebez problémů zařídit v jedné místnosti, nejlépes vyšším stropem, s odvodem kouře.Ještě je potřeba nádoba na kalení a uhlí.Já osobně pracuji na kovářském, černém,uhlí s dobrou výhřevností, které mícháms dřevěným uhlím. Nejdůležitější je ovšemnápad a představa už od začátku – jáosobně se nechci dostat do fáze ležícíchčepelí neutrálního tvaru, které nemají tohosprávného ducha a originalitu.“Dejme tomu, že už o určitém noži mátejasnou představu. Jaký je proces, než sedostanete od dřeva a oceli k dobrémuručně vyrobenému noži?„Vezmu ocel, jdu do kovárny, vykovu čepel.Zastávám totiž názor, že čepel má být kovaná,i když dnešní moderní materiály mohoukováním spíše utrpět. Když to shrnua zestručním: kování, hrubébroušení, zakalení, dobroušení,leštěníčepele, pakvýrobazarážkynože – tedypřechodu mezi čepelía rukojetí – a potérukojeť. Popřípadě u damaškůještě leptání prozvýraznění ´kresby´ na čepelia přeleštění. Ke každému noži taképatří pouzdro – dřevěné či kožené,které buď nožíř vyrobí také sám, játo upřednostňuji, nebo si ho nechá vyrobitu sedláře a podobně.“Máte kolem sebe v dílně řadu různýchdřev, dokonce i paroží. Z toho všeho děláterukojeti?„Ano, na rukojeti používám předevšímtropická dřeva, jsou tvrdá a kresebně nádherná.Jde například o olivu, hadí dřevo,eben, wengé, některé druhy palisandrůjako například cocobolo. Dále napříkladz padouku jsem právě dodělal speciálnínůž na bonsaj. Ale používám i česká dřeva– švestku, dub. Mám tu i nože z olivovéhodřeva, mahagonu. Dřeva si nechávámposílat z Německa nebo je kupuji přese-shop. A to, co zde vidíte, je opravdu jeleníparoh.“Předpokládám, že jste si nožířské řemesloneosvojil na střední škole. Kde jste seto vše tedy vlastně naučil?„Začal jsem studovat knihy. O železe, o oceli– co se v ní děje, jaká je nejvhodnější,jak ji kvalitně zpracovat. Spousta informacíje dnes na internetu, ale hlavní byly knihy(na stole mu kromě jiného leží encyklope-30 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
PŘEDSTAVUJEMEPoznámka autorkyaneb Malá reminiscencedie „Dřeva“ a „Strojírenská technologie“.pozn. aut.). Také jezdím na damašková kování.Jedno vím: Informace je nutné sbíratpo střípkách a skládat si z nich vlastní mozaiku.Nelze si myslet, že přijdete k mistrunožíři a on vám řekne vše k tomu, aby sez vás stal ´velký nožíř´. Ke špici je nutnése dokovat a dobrousit. Každý člověk je originála jeho nože budou jiné. Cesta k mistrovstvíje dlouhá a je hlavně o trpělivostia neustálém sebezdokonalování. Na každémnoži se zároveň učím. Je to vše ručnívýroba, a i když používám stroje, měřicípřístroje, úhloměr nebo brusku, tak každýnůž je zcela jiný, nejsou dva totožné, i kdyžudělám podobný tvar, může být s damaškovounebo uhlíkovou čepelí…“Několikrát jste zmínil slovo „damašek“,co to v nožířském slovníku znamená?„Čepel z damaškové oceli poznáte na prvnípohled. Je to čepel složená z více druhůocelí, proto na ní vznikne jiná než jednolitáplocha. Není úplně hladká, ale má originálnístrukturu. Damašky by měly být kvalitnějšínež běžné druhy ocelí, protože sev nich spojuje pružnost a pevnost a hlavněu ručně kovaného je opravdu každý nůžunikát, v kovárně lze tvarovat vzor. Právěnože z damaškové oceli jsou velmi častosběratelským objektem.“Každý nůž má svéhokupceLíbí se mi vaše nože. Může kdokoliv přijítza vámi a chtít od vás nůž koupit?„Je to možné, ale vyrobím ho jen nazakázku po domluvě. Nepracujisériově. Vyrábím nože,které mě samotnéhozajímají.Mám představu,nakreslímsi jia pak o tom noži přemýšlím. Je to nástroj,je jasné, že má umět řezat, krájet. Ale takéje vždy určen k jinému typu práce, protoexistuje řada různých druhů, ať už nožeužitkové kuchyňské, lovecké, multifunkční,kapesní a podobně. Pokud mám proněkoho dělat nůž, chci se o dotyčném člověkuopravdu něco dozvědět. Nechci býthokynářem, který prodá cokoliv a podbízíse. Dělat pro kohokoliv, pro nedobréhočlověka, je škoda času. Nezajímá mě kšeftza každou cenu. A věřím, že lidé, kteří odemne mají nůž, to oceňují.“Jak dlouho trvá, než vyrobíte jeden nůža kolik vlastně vaše ruční práce stojí?„Nějakou dobu to trvá. Většinou tři, čtyřii více dní. Záleží na složitosti. Když si topřepočtete na běžný hodinový výdělek, dostanetese i na astronomické sumy. Cenyse velmi liší. Záleží také na materiálu. Nahodnotu jednoho nože odpovím jednoduše:Každý nůž má svého kupce. Za cenu,kterou nožíř určí. Každopádně je to v řádechněkolika tisíc korun.“Má smysl nechat si kuchyňský nůž dělatručně, zakázkově, když jinak nejsem žádný„vyznavač“ nožů?„Určitě. Ručně vyrobený nůž má duši. Možnáněkdo namítne, proč si nechat vyrobitnůž, když jich je všude ke koupi plno strojověvyrobených. Řada lidí má za to, že stačínůž za pár stovek. Ano, někdy se vám poštěstíkoupit dobrý nůž za několik stovek,ale naopak ani značkový nůž nemusí býtkvalitní. Já sám jsem asi před dvěma letykoupil své přítelkyni dobrou značku nože,jel jsem pro něj do pražského obchodua zjistil jsem, že i ´značce´ praskají rukojeti.“Může i laik poznat, jestli je nůž kvalitní?„Dá se to. Musíte být hlavně kritičtí a upřímnísami k sobě. V prvé řadě je dobré nekupovatna tržnicích nebo v obchodech sesmíšeným zbožím typu trafi ka, kde vámprodají nůž jakékoliv kvality. A klidně tammůže být vyleptaná renomovaná značka!Nebude z kvalitní oceli a dostatečněsprávně zpracovaný. Doporučuji nakupovatv nožířstvích nebo i přes internet. Aletam pozor, z vlastní zkušenosti vím, že semůže stát, že vám pošlou jiný. Rozhodně jedobré si na internetu udělat průzkum trhu,podívat se na tvar, účel užití a popřemýšlet,k čemu chci nůž používat. A rozhodněse naopak nenechte odradit tím, že řadaznámých značek vyrábí své nože na Tchajwanu.Neschvaluji to, avšak fi remní byznyssi zřejmě žádá své…“V současné době se hodně připomíná, žeřemesla jsou na ústupu, mladé lidi nelákámít výuční list v řemesle. Jak je tos nožířstvím v České republice?„Nožířství je naopak u nás na vzestupu.Objevuje se hodně kvalitních nožířů, kteřízvládají velmi špičkovou práci.“Text a foto: Lucie BartošS Ladislavem Bartošem, který má shodouokolností stejné příjmení jako já,jsem dělala rozhovor už někdy předdvanácti lety. Byl velmi oblíbenýmportrétním a reklamním fotografem.Byl to fotograf-filozof s neotřelým pohledemna svět a především – na lidi.I proto se k němu chodili fotografovati nejzarytější odpůrci a odpůrkyněportrétování, kteří by jinde „ani kabátpřed objektivem nesundali“.V mnoha ženách změnil názor naneoblíbenost triády gynekolog-zubařfotograf.Přestože fotografi cký ateliérv podstatě vyměnil za nožířskou dílnu,svou životní fi lozofi i nezměnil. Jako autorkarozhovoru dnes a kdysi to mohupotvrdit a slyšela jsem to i v řadě jehoodpovědí. „Nůž má duši a ta musí pramenitz člověka, pro kterého ho dělám.Dva nože nejsou nikdy stejné,“ řeklnapříklad. Naprostá paralela s jehopřístupem v roli fotografa! Když má proněkoho udělat nůž, nejdřív se ho snažípoznat – o to samé se snažil jako fotograf:Nefotografoval těla, obličeje, anižby s dotyčným nestrávil dýchánek u kávyči čaje při příjemném rozhovoru.Na fotografování u něj si člověk rezervovalpůlden, nejlépe celý den volna.Portrét je obraz a odraz člověka a tennemohu vytvořit jen tak, že nasnímámkus obličejového masa – asi takovábyla vždy jeho fi lozofi e. Ke každémupřistupoval individuálně. Jak vidno, máto v sobě – ať fotografem, nožířem čičímkoliv jiným, někteří lidé své životníprincipy nemění ani za sebevětší žvanec.A ještě jednu shodu, která s výše uvedenýmúzce souvisí, jsem postřehla:dnes ani tehdy moc nepásl po masovépopularitě. Byl to těžký úkol přemluvitho vůbec k rozhovoru. Ale dobře pro redakci<strong>AMB</strong> – i díky této jeho vlastnostimůžeme říci, že rozhovory dává exkluzivněprávě nám!<strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>031
CO SE TOULÁ PO INTERNETUNěkolik vět vystihujících stav českéspolečnosti v létě 2009Jiřina ŠiklováNarodila se v roce 1935 v Praze. Vystudovala historiia fi lozofi i na Filozofi cké fakultě Univerzity Karlovyv Praze. V roce 1965 se podílela na založení katedrysociologie FF UK. Kvůli své angažovanosti byla po21. srpnu 1968 z fakulty vyloučena a později vězněnaza šíření zahraniční literatury. Po roce 1989 sevrátila k výuce sociologie a podílela se na založeníKatedry sociální práce FF UK či pražského Centrapro Gender Studies.Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistůnad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali.Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencídosáhli profesních úspěchů a blahobytu, o kterémse nám za komunismu ani nesnilo.Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím,že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věcí veřejnýchdo chtivých a chamtivých rukou.Skandály dnešních politiků sledujeme se stejnýmznechucením jako někdejší tupost těch komunistických.Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systémkorupce na komunální, krajské i centrální úrovni.Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podnikůa organizací s miliardovými rozpočty je legitimacenebo spřízněnost s velkou politickou stranou.Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovnísíla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometrdálnice 2x dražší.Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátorači státního úředníka rozhodujícího o miliardáchstojí jeho „ofi ciální“ roční plat.Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejnézakázky získá ministrova fi rma s momentálně neznámýmvlastníkem - akciemi na doručitele.Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiérvydělal desítky milionů na obchodě s akciemi odpodnikatele, kterému předtím zajistil miliardovoudotaci.Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenkys čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebov Paříži.Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končítím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátníúředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské,nikoli české.V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několikdní ho překryje ten další.Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojemproti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupceza půl slova.I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psátvíc, o čem méně, o čem nic.Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávatstrach, nyní je překážkou lenost.Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebotelefonního operátora.Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat,vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.32 <strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>0
CO SE TOULÁ PO INTERNETUMísto přísunu a zpracování informací si vymývámemozky stupidními seriály.Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách,kdo komu zahýbá a s kým.Náš národní cynismus se masochisticky vyžíváv tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlenívtipů neděláme nic.Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy,ale miliardové causy jim unikají.Svou lenost pak omlouváme fi lozofi í, že „jsou stejněvšichni stejní“, případně „tihle budou ještě horší“.Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatímevysokou cenu.Korupce prodražuje většinu investic fi nancovanýchz daní i z obrovského defi citu. Ukrajuje šance našichdětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme.Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím,že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohleduna to, jak přezíravě se k nám budou chovat. Myslísi, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálníchjistot pro jedny a strunu nízkých daní prodruhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodoběvylučuje jedno i druhé.Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídaváa na komunální úrovni i společná vláda dvou stran,které se vždycky nějak dohodnou. Je přitom zřejmé,že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální„fanoušky“, ochotné jim odpustit úplně cokoli.Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bátzahodit náš hlas podporou malých, nových či exotickýcha že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou čimodrou košili bližší než toho druhého kabát.Kolikrát jsme už slyšeli, že „není koho volit“, mnozívolit nechtějí a nepůjdou. Kolikrát jsme svou volbus pocitem studu, nikoli hrdosti zdůvodňovali menšímzlem. Není snad právě takovýto vynucený hlasz rozumu ten „vyhozený“? Jakou cenu má vůbec nášhlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické stranybyly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpujevždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů:„A proč jste s tím tehdy něco neudělali?“ Připravujmesi dnes odpověď pro naše děti.Nemusíte to podepisovat. Můžete to poslat dál.Jiřina ŠiklováKlimentská 17, Praha 1e-mail: jirina.siklova@ecn.cz<strong>AMB</strong> leden 2<strong>01</strong>033
HOLIDAY WORLD19. STŘEDOEVROPSKÝ VELETRH CESTOVNÍHO RUCHU19 th CENTRAL EUROPE'S PREMIER TOURISM INDUSTRY EVENTVelká soutěžwww.zajezdyzamilion.czPartnerská země Holiday WorldHonoured Country of Holiday World
Change language