č.6 - Maskil

Ročník 10Ijar/Sivan 5771Květen/Červen 20116Z obsahuJahrzeit r. Šimona bar Jochaje 2Básnířka Vlasta Bakalová 6Otázka do diskuse 8Daniel Mayer:Konverze k judaismu 11Český ostrov Giv’at Chajim 14KrátceTakové vzdělávací projekty jsou pozitivnía mohou podporovat vzájemné porozuměnímezi našimi lidmi. Doufejme, žetaké sníží politické podněcování mezipalestinskou mládeží.Jakov AdlerKdyž mě o šabatu potkáte v džínsecha sandálech, popřejte mi „šabat šalom“.A já vám popřeji totéž, ať už na soběmáte cokoliv.Rick BlumenthalČlověku je zakázáno vzdát se všehosvého majetku nebo se oddělit, a tím sestát zátěží pro společnost... Pravidlem je,že by se měl zaměřit na zlepšení svéfinanční situace a směnit dočasné zatrvalé. Záměrem nemá být chvilkovépotěšení nebo krátkodobý požitek, kvůlikterému utrpí velkou ztrátu.Moše ben MaimonNarodila jsem se v Tunisu, kam sez Prahy přes peripetie a odbojovou činnostdostala moje matka Elisabeth Singer-Kohner.Po válce pak žila v Paříži nadoklady československého uprchlíka.Čím byla starší, tím větší měla pocity vinyza to, že přežila.Šoš (Rose) Sade-GoldshteinV každé ze tříd školy Jad be-jad (Hand inHand) v Jeruzalémě je polovina židovskýcha polovina arabských dětí. Vyučováníprobíhá rovnou měrou hebrejskya arabsky. Takto integrovaná škola jev Izraeli výjimkou.foto Pavel Kuča➤Mladí Židé a Arabové:Ruku v ruce

eportáž➤Ahmed Masarwa jí odpovídá „Kamarádiz vesnice se mě ptali, proč chodím do školys vrahy našich prarodičů. Odpověděl jsem,že to neudělali Židé, ale vojáci.“ Své dojmyz návštěvy ve škole shrnul můj přítel Jakov:„Takové vzdělávací projekty jsou pozitivnía mohou podporovat vzájemné porozuměnímezi našimi lidmi. Doufejme, že také snížípolitické podněcování mezi palestinskoumládeží,“ řekl muž, jenž velel jeruzalémskéDžad el Zughbi z Brány života v palestinském Betléměna společném soustředění trenérů vozíčkářskéhobasketbalu v izraelském Rišon le-Cijonzáchranné službě při několika sebevražednýchatentátech.Podpořil ho i o generaci mladší kolegaJohnny Amer, východojeruzalémský křesťan,hematolog v jeruzalémské nemocnici HadasaEn Kerem a vyučující na univerzitě Al--Kuds v palestinském Abu Dis: „Naprostopodporuji myšlenku soužití na principu rovnýchpříležitostí, a proto uvažuji, že do Jadbe-jad dám své děti. Nejsem ale pevně rozhodnutý,protože na soukromých školách jevyšší úroveň.“ Právě konkurence prestižníchškol způsobuje odliv žáků ve vyšších ročnících.Jad be-jad nadále zůstává jedinouveřejnou smíšenou židovsko-arabskou školouv Jeruzalémě. Školy se stejným názvemfungují ještě v kibucu Ešbal v Galileji,v arabském městečku Kafr Kara nedalekoHaify a v negevské Be’er Ševě.V Jaffě působí Peresovo mírové centrum(Peres Center for Peace), které vytváří společnéaktivity nejen pro židovské a arabskéIzraelce, ale spolupracuje také s mládežíz území Palestinské národní správy. JednímZleva doprava Jakov Adler, Pavel Kuča a Ira Kerem před školou Jad be-jad v JeruzaléměKdyž žáci v hodině matematiky zjistili, že mám fotoaparát, dvě holčičky se na mne vrhly, vzaly mi ho a začalyfotit své spolužáky. Třída jim ochotně pózovala. Izraelské děti jsou opravdu velmi živé.z partnerů je i rehabilitační centrum Bránaživota (Lifegate) v Bejt Džala poblíž Betléma.To provozuje školu pro handicapovanéděti. Jedním z učitelů je ergoterapeut Džad(Gád) El Zughbi: „Máme basketbalové družstvopro děti na vozíku, se kterým jezdímehrát zápasy do Rišon le-Cijon. Na místěvytváříme týmy, ve kterých jsou izraelskéa palestinské děti namíchány. Vzájemně setak poznávají a učí se spolupracovat. Komunikujíspolu hlavně neverbálně.“ Pro většinudětí je to jediná příležitost, jak navštívitIzrael. „Jsme křesťanská škola, ale více nežpolovina našich žáků je z muslimskýchrodin. S odporem z jejich strany jsme senesetkali,“ říká Gád.Izrael a palestinská území jsem letos navštívilpotřetí. Tentokrát jsem tam pobyldevatenáct dní. Vracel jsem se plný dojmů:turecké lázně v Nábulusu, bezdomovechrající na kytaru v jednom z opuštěnýcharabských domů vedle vznikajícího administrativníhocentra Haify, gay diskotéky v liberálnímTel Avivu... Chvíli jsem se otřepávalz dvouhodinové bezpečnostní prohlídkyna Ben Gurionově letišti a po pár dnech jsemse o své zážitky začal dělit na sociální sítiFacebook. Reakce některých mých židovskýchpřátel mne překvapily. Mnozí vidív Palestincích především teroristy. Do jednéz četných diskusí mi přispěl i Ira Keremz jeruzalémské školy Jad be-jad: „Ty diskusevcelku zrcadlí vztah mezi Izraelem a Palestinci.Mnozí Izraelci pochybují, zda vůbecněkdy můžeme mít skutečný mír s Palestinci,kteří by svůj chystaný stát na Západnímbřehu mohli použít ke střelbě raket nanaše území. Avšak ani Palestinci většinounevěří, že by Izrael skutečně usiloval o mír.Obávají se, že současná vláda chce nadálepokračovat v okupaci a že je osadníci připravío veškerou jejich půdu.“◗ text a foto Pavel KučaIjar/Sivan 57715

Koněmého otceVlasta Bakalová se narodila v roce1948, v krátkém údobí mezi dvěma totalitamina rodinném statku ve Veltrusích. Hnedv roce 1952 byl její otec Josef Benda prohlášenza nepřítele republiky, dokonce jejchtěli obvinit, že on, Žid, pracoval proNěmce v kralupském regionu. „Jenomžekomunistům se nepřátelskou buňku na Kralupskunajít nepodařilo, tudíž v ní můj oteclogicky nemohl pracovat,“ usuzuje VlastaBakalová. „Nakonec mu celkem třikrát poopravovaliobvinění, až z toho vyšlo, že‚svými enormně vysokými příjmy jako soukroměhospodařící zemědělec zesměšňujezakládající se JZD‘.“ Když byl Josef Bendazavřen, veškerý jeho majetek propadl veprospěch státu, to znamená statek a veškerépříslušenství.“Vlasta Bakalová byla s matkou a s bratrempřestěhována do pohraničí. A z něj sepak každé dva, tři roky museli stěhovat (nasamotu), aby ve vsi „nemohli neblaze působit“.Vlastina otce propustili z uranovýchdolů v roce l955, ale v roce l958 byl jakonepřítel republiky zavřen znovu. Po dvouletech byl propuštěn na amnestii. Po příchoduze Slavkova a Jáchymova jej nikdonechtěl a ani nemohl zaměstnat, a tak semusel vrátit do uranových dolů. Byla tostejně nebezpečná otročina jako v době, kdyfáral jako mukl, jen s tím rozdílem, že na nocmohl odejít domů. V dolech pracoval až dopenze a do Veltrus se rodina vrátila až v rocel990, kdy soud otce rehabilitoval. Zvláštěpikantní a pro naši dobu ilustrativní je fakt,že Vlastina otce rehabilitoval ten samýsoudce, který Josefa Bendu před léty odsoudil.Takový byl zkrátka stav justice. Navíc zašpatné zacházení, vyražené zuby a propíchnutéušní bubínky měl dle státu nárok naodškodné ve výši tisíc korun. Tuto směšnou„satisfakci“ Josef Benda hrdě odmítl. ProtožeVlasta Bakalová nesměla studovat, odroku l964 pracovala s matkou v pohostinství.„Někdy okolo roku l968 jsem se svojítety Marie zeptala, proč má pořád na skříniten velký zaprášený kufr,“ vzpomíná VlastaBakalová, dnes členka Židovské obcev Děčíně. „Když jsme kufr otevřely, zatmělose mi před očima: teplé oblečení, boty, fotografie,knížka a dopisní potřeby. To bylyvěci, které si teta připravila v roce l942 dotransportu.“ Vlastě Bakalové bylo tehdydvacet let, a jak se přiznává, trvalo nějakoudobu, než pochopila, že tetiny obavy nejsoutak zbytečné. „Za totality pronásledováníŽidů pokračovalo a teta zkrátka neměladůvod kufr zlikvidovat a začít znovu, bezestrachu. Bylo jasné, že by ty věci použítprakticky nemohla, byly prolezlé moly. Kufrfungoval jako určité memento, které s sebouvláčela až do konce života...“22. února 2011 uplynulo šedesát devět letod transportu Židů z Kralupska, Mělnickaa okolí do Kladna a následně do Terezína.Na 800 Židů bylo transportováno pod označenímY. O čtyři dny později, 26. února l942,bylo z Kralupska, Mělnicka a okolí transportovánodalších 823 Židů pod označením Z.Z těchto l623 lidí přežilo pouhých l20.Vlasta Bakalová:Koně mého otceBásnířka se narodila v židovskérodině na statku svého otce,který ční jako velkolepá postavacelé básnické sbírky. Je člověkem,který nad svojí moudrostíneztrácí příliš mnoho slov,mužem, který ve zlomové chvílisvého života i národa sepjal rucepodobné kořenům velmi starýchstromů, a při té podivné modlitběmlčel. Sbírka představuje více,než přiznání se k poezii. Je topoezie jako přiznání. Vyšlov březnu 2011 v edici Bagatelanakladatelství Marek Belza.„Mezi dvaadvaceti deportovanými veltruskýmiŽidy byla moje babička Hermína Bendová.Byla to hrůza – z 36 lidí našeho rozvětvenéhorodinného klanu šlo 33 do plynu,“říká majitelka velkého archivu. „Přibližně odšedesátého osmého chodím po archivecha opatruji veškerou dokumentaci o kralupskýcha mělnických Židech a jejich deportaci,dále dopisy babičky z koncentračníhotábora, dokumentaci, která se týkala méhootce za totality, a další materiály po příbuzných,“vypočítává Vlasta Bakalová. „Tuknihu musím napsat už jen proto, abychuchovala jména, která jim byla odebránaa nahrazena ponižujícími, anonymními čísly.Častokrát, když jsem četla o počtu obětíválky v Kralupech, byl uváděn pouze jedenzaměstnanec dráhy, který nepřežil bombardování.Zato 1503 zmařených židovskýchživotů není nikde uváděno.“Navzdory tomu, že Vlasta Bakalovávlastní ve Veltrusích kavárnu, věnuje seposledních pár let výhradně psaní a je autorkouněkolika básnických sbírek. Ta poslednípod jménem Koně mého otce se stala, potéco jsem ji otevřel, nádherným překvapením.To nejsou žádné básničky, ale básně té nejlepšíkvality, s jakou se nesetkáváme nadomácích poetických luzích často. Útlouknížku s litografií Evy Růtové na obálcea s ilustracemi a doslovem Romana Szpukavydal Marek Belza, nakladatel v KrásnéLípě.Nemohu jinak, než se s vámi podělito několik ukázek z její poslední básnickésbírky. Udělejte si trochu času a v klidua pohodě dovolte následujícím slovům a veršům,aby vás oslovily.◗ Stránky připravil a básně vybralMilan Kalina, foto: Martin Pospíšil➤6Květen/Červen 2011

osobnost➤ Po válceJiž se nedokázalmodlita s Bohem vedl sporJen na šábesproti oknu šeptaljména svých mrtvýchZa každého vysadil stromani zpěv ptákůnepřehlušil bolestMůj otecTo je kraválupro jednoho Židataké jsem Žid –řekl otecv den štědrýa na hřbetu koněodjel udělat zázrakTak dlouho obracel zemaž dala chlébA já se pak celá létamodlilak němuŽivémuDěčínPíší mi přáteléže jsem zvána na oslavusvátku PurimMá duše si oblékla šatz drobnýchbílých květů láskynad krajinou zpívá ptáko jaruSvátečně odění mužipřivádějí své synyzaznívá zpěva smích děvčatDo dalekauklání se synagoganovému Životumé srdce obejmula něhaa já se usmívámBáseň o kráse okamžikuPři cestě z Prahy do Děčínazastavili se za mnoupan marekpan Markoviča dva Židé odněkud z RuskaSchouleni do hedvábu vousůjedlismáli sešermovali rukamačetli básněo hrobuo lásceo soběJedlismáli sešermovali rukamaprostě žiliÓ velebná prostotokrásy okamžikuŠábesKdybych měla šlešla bychdo zrušeného krámku zlatníkaMáma by tam stálašaty okamžiku dávno zmandlovalaSmrta troubila na šofarpřed ZdípultuA Mrtvé mořeby vystrčilo na břehmých očísvůj slaný hřbetKdybych měla šleokolo knoflíku omotala bych sivlasy vzpomínkySenZdála se mi báseňs tváří Kafky s tváří Ortenaspleť chodeb civilizaceve staré ohněm zcela nestrávené stodolepozoruji torzo antické sochy z cukruvoda jim smáčí bosé nohysocha koulí cukrové slzyS rostoucím časembáseň je sens tváří Kafky s tváří Ortenaspleť chodeb civilizaceve staré ohněm zcela nestrávené stodoleroubují steskem tělo restaurátoravoda jim smáčí bosé nohyPrvní ovoce sklidí až v jiném čase◗Ijar/Sivan 5771 7

Časopis Reform Judaism uveřejňuje na svých stránkách zajímavou sérii diskusí. Vždy dva rabíni či vzdělaní laiciprezentují opačný názor na stejnou otázku z oblasti náboženské praxe. Domníváme se, že i pro naše čtenáře můžebýt zajímavé přečíst si jejich argumentaci a možná se i inspirovat k zamyšlení nad svými vlastními zvyky a postoji.První text, který čtenářům předkládáme, se zabývá otázkou vhodného oděvu při šabatové návštěvě synagogy.Otázka do diskuse: Měli bychompři šabatových bohoslužbáchnosit společenský oděv?DON LEVEY: ANOOblékej se tak, abysprokazoval úctu Tóře.My, židé, máme velké štěstí. Nejsvatějšíden našeho kalendáře přichází každý týden:šabat. Je to zároveň den, kdy my, reformnížidé, nejčastěji nasloucháme čtení Tóry, cožčiní tento den ještě výjimečnějším. A vyvoláník Tóře je pravděpodobně tou největšíctí, jaké se nám může v synagoze dostat.A přesto jsou někdy lidé, jimž je tato poctaprokazována, oblečeni nevhodným způsobem.Jako by zapomínali, že alija není jenpro ně a pro jejich kongregaci, ale i pro ty,kteří tu byli před námi. Tóra je tak cenná, žepři modlitba pro bar micva říká: „Bylanesena v náruči rodičů, aby jejich dětinebyly připraveny o své dědické právo.“Ezau možná svým právem prvorozenstvípohrdnul, ale my jsme děti Izraele.Někteří argumentují, že v zájmu toho,abychom zůstali maximálně otevření všema nikoho neodrazovali, neměli bychomnikomu vnucovat pravidla společenskéhooblékání. Ale někteří odcházejí právě proto,že podle nich prokazujeme laxním postojemv této věci šabatu, Tóře a židovství medvědíslužbu.Nežádám, abychom přikázali mužůmnosit saka a kravaty a ženám blůzky a sukně;ani nežádám, abychom zavedli pravidlazávazná pro všechny reformní kongregacena celém světě. Ale jsem přesvědčen, žekaždá kongregace by si měla stanovit určitýminimální standard, který zaručí, že se Tóřebude prokazovat náležitá úcta a respekt –zejména pokud vykonáváme aliju a přistupujemek Tóře.Když otevíráme schránu s Tórou, celákongregace projevuje úctu povstáním. Jesnad příliš mnoho žádat, abychom stejnouúctu prokazovali i jako jednotlivci?Don Levey, člen Temple Beth Am veFraminghamu v Massachusetts, působí více nežtřicet let v reformních náboženských školách.RICK BLUMENTHAL: NEOblečení nečiní člověkaspirituálnějším.V naší synagoze nemáme žádná pevnápravidla oblékání a já jsem za to rád.V pátek, po dlouhém pracovním dni, si častos rodinou dáme šabatové jídlo a jdeme společnědo synagogy. Kalhoty (někdy i džíny),tričko a sandály jsou mým typickým oblečením.A protože se v tomto oblečení cítímpohodlně, jsem schopen se soustředit na to,kvůli čemu do synagogy přicházím, místoabych musel pořád myslet na to, že mě tlačíboty nebo jak jsem musel letět z práce domů,abych se převlékl. Jsem uvolněný a snažímse správně naladit spirituálně, přemýšlím, cojsem mohl v uplynulém týdnu udělat lépe,ponořím se do modliteb a písní.Pokud vím dopředu, že budu vyvolánk Tóře, obvykle si vezmu boty a talit. Alepokud jsem třeba neplánovaně vyzván,abych šel otevřít schránu na Tóru, a mám nasobě obvyklé sandály, ptám se sám sebe, coby asi dělal Mojžíš – a poctu přijmu. Koneckonců– nosil snad Mojžíš sako a kravatu?A miloval Bůh Mojžíše míň kvůli tomu, žese modlil v sandálech?Těm souvěrcům, kteří mají pocit, že svýmneformálním oděvem ruším jiné, říkám:„Spiritualita musí začít uvnitř a pak se můžepropracovat navenek.“ A těch, kteří chtějíuzákonit pravidla odívání v synagoze, septám: „A co jiné rušivé vlivy – třeba parfémynebo okázalý oděv se záplavou šperků?“Já se raději soustředím na to, co máms ostatními kongreganty společného – bohatédědictví židovského náboženství, které přežilotolik pokusů o zničení; víru v jednohoBoha a mír, společnou modlitbu, sdílenéudálosti životního cyklu, a přátelství.Když mě o šabatu potkáte v džínsecha sandálech, popřejte mi „šabat šalom“. A jávám popřeji totéž, ať už na sobě máte cokoliv.Dr. Rick Blumenthal je viceprezidentem pronáboženskou praxi kongregace Temple BethDavid v kalifornském Westminsteru.Na webových stránkách časopisu(reformjudaismmag.org) mají čtenářimožnost hlasovat pro jeden z těchto dvounázorů. Ke dni uzávěrky tohoto čísla Maskilubylo 59,1 % hlasů pro zavedení pravideloblékání v synagoze, zatímco 40,9 % čtenářůhlasovalo proti.◗ Přeložila Kateřina Weberová(zdroj: Reform Judaism, jaro 2011/5771)Bez pravidel......anebo s nimi? To je, oč tu běží.8 Květen/Červen 2011

komunitaPřijďte s námi oslavit svátek šavuotvečerní modlitba maariv • čtení knihy Rút (Ivan Kohout) • studium • pohoštění(vegetariánsko-mléčné příspěvky vítány) • úterý 7. června od 18.30 hodin v Bejt Simcha,Maiselova 4, Praha 1Franz Kafka opět domaVe středu l. června se po roční rekonstrukci otevře jedna z nejnavštěvovanějšíchpamátek areálu Pražského hradu – pověstná Zlatáulička. V rámci třicetimilionové investice byla v uličce vybudovánanová kanalizace a zlepšena statika domků.Společně s technickými úpravami se ale výrazně změnil i názorna praktické využití domků a celý ráz uličky. Především už zde nebudoudesítky prodavačů nejrůznějších, mnohdy velmi kýčovitýchsuvenýrů. Správa Pražského hradu rozhodla, že obchody zůstanoupouze v sedmi domcích, kde se budou nabízet kvalitní ukázky řemeslnévýroby, např. dřevěné loutky, cínoví vojáčci a autorská keramika.Bude zde i prodejna knih věnovaná nejslavnějšímu obyvatelitéto uličky, spisovateli Franzi Kafkovi. Ve zbývajících devíti domcíchbudou instalovány historické expozice, například domácnostčervených střelců, kteří střežili hradní brány a další. Nová koncepceprovozu této unikátní architektonické památky zbaví uličku jarmarečníchforem prodeje a nahradí ji důstojným a reprezentativním sortimentemkvalitních a stylově vhodných výrobků.◗ Milan KalinaPODĚKOVÁNÍDěkujeme všem, kteří přispěli do purimové sbírky BejtSimcha. Celkem jsme vybrali 8490 Kč. Jak jsme avízovali přivyhlašování sbírky, polovinu výtěžku jsme předali židovskéškoličce Bejachad. Druhá polovina nám pomůže financovatvlastní vzdělávací a komunitní aktivity.Ještě jednou děkujeme všem štědrým dárcům,představenstvo Bejt SimchaSymfonická svita CHAIM BE TIKVA od hudebního skladatele JaromíraVogela – světová premiéra 28. 12. 2011 v Rudolfinu. Předpremiéra se koná 20. 5.2011 v Městské knihovně v Praze 1. Symfonie je věnována památce obětí šoa a dedikovánaSiru Nicholasi Wintonovi, zachránci 669 židovských dětí z ČSR na začátkudruhé světové války a na jeho počest. Tato kompozice je čtyřvětá a jednotlivé části –Život s Davidovou hvězdou – V ghettu – Transport – Naděje jsou propojeny intermezzy,která rozpracovávají témata skladby a jsou uváděna dětským kvartetemv kombinaci s virtuózním triem. Celý tento opus je komponován pro rozšířený symfonickýorchestr, sbor, dětský sbor, dětský kvartet a trio. Nastudování provede Symfonetickýorchestr Jaromíra Vogela pod taktovkou dirigenta Pavla Trojana jr. Duchovnímpatronem projektu je Arnošt Lustig, dále nás záštitou podpořili předseda vládyPetr Nečas, Tomáš Töpfer a Senát ČR, Izraelské velvyslanectví, škola Sira NicholaseWintona v Kunžaku, pražská Mezinárodní konzervatoř a řada českých i zahraničníchinstitucí a umělců. Materiální pomoc nám jako první poskytují OSA, Nadace životumělce, Židovské muzeum Praha, ŽOP, FŽO, Evropský institut šoa, Česko-německýfond budoucnosti, Ethno radio... Cílem projektu je apelovat a podpořit boj protirasismu a připomenout zejména následky holocaustu v době druhé světové války zaosobní přítomnosti dětí Sira Nicholase Wintona. Uvítáme jakoukoliv morálníi finanční spolupráci k realizaci tohoto projektu. KONTAKT: MUZIKA JUDAIKA,o. s., Blanka Vogelová www.vogelavos.cz • mobil: 739 020 260 • IČO: 22836357 •ČR 101 00 PRAHA 10 Voroněžská 26/330JAK ZÍSKÁVAT MASKIL?a) v elektronické podobě na www.maskil.czb) v tištěné podobě za cenu poštovného a balného; pošlete, prosím, svoji žádost na adresu Bejt Simcha, Maiselova 4, 110 00 Praha 1,telefon: 724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz; výše poštovného a balného je v ČR mi-nimálně 150 Kč ročně; uvedený obnosnám laskavě zašlete složenkou nebo na bankovní účet číslo: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol je 88888(5x8), v popisu platby uveďte, prosím, své jméno.Ijar/Sivan 5771 9

K paraše měsíce ijarKdyž si vybavil jméno Toma Hankse, automatickymu „naskočil“ Forrest Gump.Zejména jedna z těch nesmrtelných vět, vekterých Forrest říká, že „zázraky se dějoukaždej den“. Tolikrát už si na to vzpomněl,ale pokaždý měl neodbytnej pocit, že Forrestověproklamaci něco chybí. „Zázraky semožná dějou každej den, ale těžko bychomnašli den, kdy by se zároveň něco neposralo,“připomínal si pokaždý.Onoho sychravého sobotní rána mu bylodáno tuhle životní pravdu zakusit naplno.Probudil ho řev. Jeho matka, která společněs jeho otcem žila v bytě o patro níž, byla tentokrátslyšet víc než obvykle. Kolik takovýchscén už slyšel?! Kolikrát zvědavě seběhlo patro níž a poslouchal za dveřmi jejichbytu?! Těžko říct. Mnohokrát… Tentokrát toale bylo jiné. Jakoby se v jeho vlastním prožívánítoho, čeho byl nedobrovolně svědkem,něco změnilo… Chvíli zmateně sedělna posteli, levou rukou zašátral po nočnímstolku, kam odkládal své brýle, ale nenahmatalje. „Sakra, tohle je divný…“ pomyslel sia mírně se zachvěl. Z pocitů, které se nezadržitelnědraly do jeho srdce, začínal být zmatený.V hlavě mu hučelo a on stále nechápal,co se s ním vlastně děje...„Zázraky se možná dějou každej den,ale…“ V tu chvíli si znovu vzpomněl naHankse, ale tentokrát v úplně jiné roli.„Viděl“ invazní čluny a „slyšel“ hukot moře,vojáky, blížící se k sektoru pláže Omaha.Zvuk výbuchů a svištění kulek, ohlušující,vražedný. Američané se dlouho nemohouprobít přes německé kulometné hnízdo.Ztráty rostou. Nic nejde podle plánu. Nakonecvšak někteří z Rangers prorazí a ženou sevpřed. Plamenometem začnou pálit do„hnízda“ z druhé strany. V tu chvíli Němciuvnitř vzplanou a jako hořící pochodněvyskakují ven. Jeden z Američanů zamávárukou na znamení „cease fire“ a volá: „Don'tshoot, don't shoot… let them burn.“ Nikdoz vojáků nevystřelí, Němci umírají ve smrtícívýhni plamenů. Při této scéně měl pocit, že sito (hořící) Němci zaslouží. Že jim to patří…že jejich utrpení je OK. Boj však pokračuje.Spojenečtí vojáci pronikají do dalších a dalšíchzákopů a zajímají vyděšené Němce. Tivylézají přes jednotlivé okopy s rukama nadhlavou. Někteří z nich Američany prosío milost, jsou beze zbraní, plně vydaní dorukou nepřítele. Dva z Rangers k nim obezřetněpřistupují. Dobře chápou, že se chtějívzdát, ale bez sebemenšího soucitu do nichzačnou střílet. Němci padají k zemi. Jeden zespojeneckých vojáků paroduje jejich snahuo záchranu života. „Look, I washed for supper,“a oba se smějí. Ať se s Američany snažilsympatizovat sebevíc, tahle scéna muvždycky připadala strašně zbabělá. V tomhlepřípadě už si to Němci nezasloužili. Viděl tenfilm už tolikrát a pokaždý mu jich bylo líto.Je přece rozdíl zabít nepřítele v boji, něcojinýho je dorazit ho, když na kolenou prosío život…אירŘev z dolního bytu sílil, komínem vestěně byly slyšet ty neoplzlejší nadávky.Bylo jasný, že jeho matka je zase úplněožralá a svému muži dává patřičně najevo,co všechno jí v životě nedal. „Máš, coschtěl…“ pomyslel si na adresu svého otce.Už dávno pochopil, že těmto lidem nenípomoci a není ani jeho povinností hrát si nasamozvaného spasitele nebo manželskéhoporadce. Konečně našel svoje brýle. Stálenechápal, v čem je ten pocit, jaký v němdnešní rodičovská hádka vyvolá, jiný.V čem se liší od těch předchozích?! Svýmnaprostým nezájmem o duševní utrpeníobou rodičů si někdy připadal jako ti Rangerspod kulometným hnízdem. „Oba dvateď hoří. Spaluje je jejich vlastní zoufalstvía topí se v duševních sračkách nepředstavitelnýhorozsahu,“ pomyslel si. Proč by měldo jejich bytu vstupovat, snažit se je usmiřovat,povzbuzovat, držet nad vodou... jak tocelý roky dělal?! V tomhle měl už dávnojasno. Na chvíli si prohlédl jizvu na levémpředloktí, byla i poletech dobře rozpoznatelná.„Jo, jo, mateřská láska,“ pomyslel sia v myšlenkách se na okamžik přenesl doobdobí svého dospívání…Ale i přesto to onoho rána bylo jiné…Najednou to pochopil… ano, bylo to jiné…dnes ráno pocítil RADOST. Spontánní radostz toho, jak oba dva trpí. Radost z toho, jakoubolest a beznaděj sami cítí. Možná ještě většíbolest a beznaděj, než kterou mu jejichvlastní „výchovou“ tolikrát připravili. Pak seale zarazil. Jedna věc je nechat „hořet“ nepřítelepod kulometným hnízdem a jenom sedívat, něco jinýho je s nadšením střílet chudáky.Zastyděl se. Zastyděl a došlo mu, žeradovat se z toho, co právě slyší, nenísprávný. „Jsem tohle ještě vůbec já? Prožívattakovou radost, když jedna zoufalá ženskápsychicky týrá nemocnýho, starýho chlapa,kterej je na kolenou a prosí, aby mu už alespoňpřestala nadávat? Mít radost z toho, jakse oba propadají do hlubin vlastního duševníhopekla? Jsem tohle ještě vůbec „já“…sakra…?“ Zadumaně pohlédl na podlahu.„A co na to Bůh?“Nemotorně se zvedl, přistoupil k příborníkuv rohu místnosti a vyndal odtud poloprázdnouflašku vodky. Třesoucí se rukou sinaplnil skleničku až téměř po okraj a hltavěji vypil. Cítil zřetelné ulehčení. Klid, který serozléval po celém jeho těle, byl příjemný.Přistoupil k oknu a rychlým trhnutím hootevřel. Chladný jarní vzduch byl osvěžující.Na krátko se cítil svobodný. Volný od všechnegativním myšlenek, které se mu toho ránahonily hlavou a neodbytně se vracely. „Co sidát studenou sprchu?“ napadlo ho, ale vzápětíten nápad zavrhl. V tomhle stavu byv koupelně nevydržel ani pár sekund. Řevz dolního bytu ustal, zaslechl cinkání obojkujejich domácího mazlíčka na schodecha následnou ránu domovních dveří, kterávyprovázela jeho matku na cestě ven.Znovu pohlédl z okna. Na vzdálenémhorizontu se paprsky ranního slunce prodíralyskrz hromady šedivých mraků. Lehcezavrávoral… „Já nevím…“ zašeptal, „nevím,co na to Bůh, ale… bojím se, že mě zatakový nadšení potrestá.“ Nenáviděl na sobětuhle vlastnost. Nutkavou potřebu vyvažovatmezi dobrým a zlým, mezi správným a zavrženíhodným,mezi radostí a smutkem. Vzpomnělsi přitom ještě na jeden film, kde KristobalKolumbus projíždí na koni ulicemidobyté Granady ve společnosti židovskéhobankéře, který je ochoten hradit jeho expedici.Na okamžik se oba v této scéně zastavía hledí na křesťanský dav, ničící muslimskésymboly a ponižující zajaté maurské vojáky.„Za každé vítězství musíme pokaždé takéněco zaplatit,“ znělo mu v uších. „Co buduasi muset zaplatit já za pocit radosti, kterýprávě prožívám, kurva…?“Ruce se mu opět třásly, zamotala se muhlava a musel se posadit. Srdce mu divocebušilo. Byl zmatený, cítil se úplně sám. „Prosímtě, dej mi odpověď,“ zasténal, uchopilBibli a namátkou ji otevřel. Chvíli překvapeněhleděl na podtrhané řádky a začal jepolohlasně číst. „Má je pomsta, praví Pán…Já zjednám odplatu! Noha jim uklouznev čas náležitý, den jejich pohromy blíží se,jejich úděl už je pro ně připraven... Já jsemHospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl ze zeměegyptské a rozlámal tvoje jho, abys zas mohlchodit vzpřímeně.“Pohlédl před sebe. Zřejmě mu významtěch slov docházel postupně. Zhluboka senadechl, spustil ruce podél těla, zaklonilhlavu přes opěradlo rozvrzaného křeslaa jeho neznatelný úsměv jakoby v sobě skrývalspontánní úlevu. „Abych mohl zase choditvzpřímeně…“◗ Mordechaj Kaufman10Květen/Červen 2011

ecenzeKonverze k judaismuV zrcadle židovské ústní tradice a historieRabín Daniel Mayer, bývalý pražský rabín a věrný spolupracovníknašeho měsíčníku MASKIL, předložil prostřednictvímnakladatelství OIKOYMENH českému čtenáři pozoruhodnou publikaci,nesoucí název Konverze k judaismu s podtitulem V zrcadležidovské ústní tradice a historie. Ústředním tématem této knihy jeinstitut tzv. gijuru, tedy přičlenění k židovskému národu. Jde o komplexníproblematiku, kterou je možné nazíratúhlem hned několika disciplín, úhlem vědy historické,rabínskou tradicí, psychologickou analýzoua přispět by zajisté mohla i kulturologie. V dnešnídobě však již není možné aspirovat na pozici pansofisty,a tak musí být některá z těchto hlediseknutně opomenuta.Rabín Daniel Mayer se ve své knize, která částečněvychází z jeho disertační práce, soustředilpředevším na recepci procesu konverze v tzv. toraše-bi-chtav, tedy v ústní tradici, která sestáváz obou talmudů a řady midrašim. Ohniskem jevývoj pohledu ústní tradice na proces konverze i nakonvertity samotné. Později vystupuje do popředíi hledisko historické. Žánrově tedy knihu zařadímenejspíše do oblasti rabínské literatury.Recenzované publikaci chybí rozsáhlejší úvod,ve kterém by autor vysvětlil cíle svého počínánía metodiku, kterou při zpracovávání rabínskýchtextů uplatnil. Kniha je do značné míry antologií rabínské literatury,pojednávající o procesu konverze a jednotlivých osobách, které sev dějinách k židovskému národu přičlenily. Každá antologie je nutnědílem subjektivním, které selektivně přináší texty, vyjadřující sek otázkám, které jsou autorovi blízké. Přesto by bylo dobré uvést klíč,který badatel při výběru použil. Takové vyjádření v knize postrádám.Publikaci zahajuje všeobecný historický úvod, ve kterém se čtenářseznámí se základními momenty studovaného tématu. S hebrejskýmitermíny, které s konverzí k judaismu souvisí, s postavením tzv. gerimv období biblickém a s reformami Ezdráše a Nehemjáše, jejichž cílembylo očištění židovského národa od cizích vlivů souvisejících s tehdejšímipohanskými kulty. Kapitolu uzavírá krátký nástin historickýchokolností, které vedly k postupnému omezování a konci tzv. proselytismu,tedy snah přivést pohany k židovskému náboženství.Následující kapitola se věnuje osudům osob, které jsou v biblickýchči talmudických látkách chápány jako konvertité. Výklad začínáPotífarovou ženou, která podle tradice uvažovala o konverzi ze zištnýchdůvodů. Kapitolu uzavírají úvahy o tzv. mitjahadim, zmíněnýchv knize Ester 8,17. V tomto oddíle má čtenář možnost seznámit ses obsahem mnoha talmudických a midrašických textů, které jsou uvedenyv českém překladu. Překlady jsou na dobré úrovni, jazyk je živýa čtivý. Některé z překladů by nepochybně mohly být doslovnější, beztoho aniž by tím utrpěla jejich výpovědní hodnota. Část textů je otištěnai v hebrejském či aramejském originále, což znalci těchto jazykůocení. Jiné texty jsou uvedeny jen v překladu. Nepochopil jsem však,podle jakého klíče autor některé texty prezentuje v originále, jinév překladu.Následující oddíl se zabývá konverzemi v helenisticko-římskémobdobí, pro které máme k dispozici již více historických pramenů.Větší prostor je věnován Onkelovi, který je považován za autora TargumuOnkelos, aramejského překladu Tóry, jenž jedodnes tištěn v tzv. mikra’ot gedolot, v rabínskýchbiblích, a sice vedle hebrejského textu Tóry. Kapitolanezamlčuje ani stinné stránky dějin, v tomtopřípadě násilné konverze.Jistým předělem publikace jsou dvě zdařilékapitoly, z nichž první pojednává o ochotě či neochotěrabínů přijímat konvertity. V části Konverzea základní halachická ustanovení se seznámímes právními aspekty gijuru. Součástí jsou talmudickésugjot související s povinností konvertity ponořit sedo mikve (tevila).Dále se rabín Daniel Mayer vrací k chronologickémuvýkladu, kterému je předsunuta krátká analýzaprávní situace židů v pozdní antice a ranémstředověku. Následují historické epochy, které jsouspojovány s judaizací celých kmenů či konverzícelého národa, jak je tomu v případě Chazarskéříše. Zvláště tuto kapitolu považuji za velmi přínosnou.Českého čtenáře toto údobí dějin nepochybně zaujme, neboť jdeo události, které se odehrály geograficky relativně blízko.Zde se již blížíme závěru publikace, který je věnován období středověkua novověku do 18. století. V těchto výkladech máme možnostnahlédnout do života konvertitů, pocházejících z křesťanského prostředí,jejichž osudy byly mnohdy velmi pohnuté. Současné době, kteroutrápí palčivý problém neuznávání konverzí napříč jednotlivýmisměry současného židovství, se již autor nevěnuje.Rabín Daniel Mayer se při práci na této publikaci pustil do nelehkéhoúkolu, kterého se však zhostil velmi dobře. Přesto jsou v publikacidílčí nedostatky. Celému pojednání by slušel především rozsáhlejšípoznámkový aparát. Zvláště faktografické údaje nebývajípodepřeny odkazy na relevantní literaturu. V knize najdeme celouřadu agadických textů, zabývajících se motivem konverze. Proto sedomnívám, že by bylo vhodné připojit i kratší rozbor tohoto literárníhožánru.Daniel Mayer touto publikací zaplnil mezeru v české judaistickéliteratuře. Zároveň je třeba říci, že kniha je i jistou sondou do vztahůmezi židy a nežidy. Takové pojednání je v dnešní době obzvláště přínosné.Internet je dnes plný ubohých diskuzí, ve kterých najdememnoho pokřivených a z kontextu vytržených citátů z tradiční židovskéliteratury, které mají svědčit o nenávisti židů k nežidovským národům.Tato kniha dokazuje pravý opak.◗ Ivan KohoutOMLUVAV minulém čísle jsme u anotace na knihuMaimonides: Výběr z korespondencev rámečku chybně uvedli jméno jednohoz českých editorů – nejedná se o Antonína,nýbrž Daniela Bouška. Omlouvámese dr. Bouškovi i čtenářům.VÝZVAPro odbornou práci naléhavě hledáme knihu: Hugo Gold: Die Juden und judengemeindeBöhmens in Vergangenheit und Gegenwart, vydanou v Brně v roce1934. Prosíme o její zápůjčku či prodej. Nabídky na tel. 605 200 772 nebomikalina@email.cz. Děkujeme i za případné upozornění. (mk)Ijar/Sivan 577111

Mišne Tóra:na pokračováníHilchot deot čili EtikaKapitola pátáV této kapitole Maimonides opouští od svého dosud běžného výkladu etiky a pouští se do praktických záležitostí. Zabývá setím, jak by měl učenec kráčet, jednat se ženou, jak správně souložit, jak by měl spravovat své finanční záležitosti, ale také,jak by se měl oblékat a chovat na veřejnosti. Pátá kapitola ukazuje ideální vzor učence, jak si ho Maimonides vymaloval.(1) Tak jako je moudrý poznán podle jehoučenosti a charakteru, a jak se liší od ostatníholidu – tak by si měl být poznáván taképodle toho, jak jedná, jí, co pije, jaké jsoujeho intimní vztahy, šaty, mluva peněžnía obchodní záležitosti. Všechno toto by mumělo velmi prospívat.(2) Co z toho plyne? Učenec není pažravec,ale jí jen tolik, kolik jeho tělo potřebuje kuzdraví, aniž by se přejídal. Neměl by se snažito plný žaludek, jako ti, co si přecpávajíbřich jídlem a pitím, až k prasknutí. O nichse mluví v tradici: „Vkydnu lejno na tvářevaše, lejno obětí vašich.“ (Ma 2, 3) Učencito vysvětlují: to jsou lidé, kteří jí, pijí a chovajíse, jako by celý jejich život byl jednímsvátkem.(3) Říkají: „Jezme, pijme, nebo zítra zemřeme.“(Iz 22, 13) To je krmě zlovolníků.O jejich stolech říká jistý verš: „Nebo všicknistolové plní jsou vývratků a lejn, takžežádného místa čistého není.“ (Iz 28, 8) Alemoudrý jí jen jedno nebo dvě jídla a jí jen,aby se uchoval při životě, a to mu stačí.O něm praví Šalamoun: „Spravedlivý jí aždo nasycení duše své.“ (Př 13, 25)(4) (b) Moudrý, který jí jen tolik, kolik je munezbytné, by svou porci měl jíst doma u svéhostolu. Neměl by jíst v obchodě nebo na trhu,pokud nemá opravdu nezbytnou potřebu. Jinakby na něj nebylo nahlíženo s respektem.Neměl by jíst s nevzdělanci, ani u stolů, kteréjsou plné „vývratků a lejn“. Neměl by častojíst na různých místech, dokonce ani v doprovoduučenců; neměl by jíst ani na velkýchshromážděních. Není pro něj vhodné, aby jedlu cizího stolu, pokud se nejedná o oslavu,která je sama micvou, jako jsou zásnuby nebosvatba, a i tehdy jen pokud si učenec bere dceruučence. První cadikim a zbožní nesnědližádné jídlo, než které bylo jejich.(5) (c) Když učenec pije víno, pije jen tolik,aby pomohl trávení jídla v břiše. Kdokolivse opíjí, je hříšník, je hanebník a ztratí svouučenost. Pokud se opije před neučenými,znesvětil Jméno. Dokonce je zakázáno pítodpoledne byť jen malé množství vína, pokudjím nezapíjíme jídlo. Pití s jídlem nenínebezpečné, měl by se vyhýbat vínu po jídle.(6) (d) Přestože styk se ženou není muži omezen,je učenci lépe jednat svatě. Neměl byse k ní chovat jako kohout, ale přistupovatk ní jen jednou týdně, pokud na to má sílu.Maimonidova socha od Matea Ruize Olmose stojív židovské čtvrti jeho rodné CórdobyKdyž s ní mluví, neměl by to dělat na začátkunoci, když sedí u stolu a má plný břich,nebo na konci noci, kdy má hlad, ale spíšeuprostřed noci, kdy tráví.(7) Neměl by být příliš lehkovážný a nemělby vést nemravné řeči, ani při intimní chvílise svou ženou. Zdaž netvrdí tradice: „Oznamuječlověku, jaké by bylo jeho myšlení.“(Am 4, 13) Učenci to vysvětlují: Za dokoncei nemravné, lehkovážné řeči, které vedl sesvou ženou, nad ním bude vynesen soud.(8) Během styku by ani jeden z nich nemělbýt opilý, unavený, ani přepjatý. Ona byneměla být ospalá, ani by si ji muž nemělbrát proti její vůli, ale jejich styk by měl býtjejich společných přáním a měli by z něj mítpožitek oba. On by s ní měl trochu rozmlouvata hrát si s ní, aby se uvolnila. A spojí ses ní jemně, nenásilně a bez odkladu se pakodloučí.(9) (e) Kdokoliv se podle tohoto chová, nejenžesvětí svou duši a očišťuje se a zpevňujesvůj charakter, ale pokud má děti, budoujemné a ušlechtilé, vhodné učenosti a zbožnosti.Kdokoliv se ale oddává způsobůmostatních lidí, kteří kráčejí v tmách, bude mítděti podobné těmto lidem.(10) (f) Učenci jsou pokorní. Neponižují sea neodhalují své hlavy, ani těla. I když vstoupína záchod, měl by být pokorný a neodkrýtsvou hlavu, dokud se neusadí. Neměl by seutírat pravou rukou. Měl by se zdržet ostatnícha jít do místnosti za místností, jeskyněza jeskyní a tam si teprve ulevit. Pokud simusí ulevit za plotem, měl by odstoupit takdaleko, aby nikdo neslyšel, když uvolní větry.Pokud si musí ulevit na otevřeném prostoru,měl by být tak daleko, aby ho nikdoneviděl odkrývat se. Člověk by neměl mluvit,když si ulevuje, a to dokonce ani tehdy,má-li k tomu velkou potřebu. Tak jako se pokorněchová na záchodě ve dne, měl by činiti v noci. Člověk by se měl naučit ulevovat sipouze brzy ráno a po setmění, takže nebudemuset chodit daleko.(11) (g) Učenec by neměl, když mluví, vydávatzvuky jako dobytče nebo divoké zvíře,ani by neměl příliš zvyšovat hlas. Mělby mluvit k lidem jemně. Aby mohl mluvitjemně, nesmí stát příliš daleko, jinak by jehopromluva vypadala jako řeč povýšence. Mělby zdravit všechny dřív, než pozdraví onijeho, takže je potěší. Každého by měl souditz dobré strany, mluvit dobře o jeho přátelích,nezmiňovat nic, co by ho zahanbilo, milovatmír a usilovat o něj.(12) Pokud vidí místo, kde jeho slova budoumít vliv a kde mu budou naslouchat, ať mluví.Pokud ale vidí, že tomu tak není, ať mlčí.Co to znamená? Že se nebude snažit usmiřovatrozhněvaného člověka, že nebude zpovídatčlověka o jeho přísaze, když se zapřísahá,ale počká, až se uklidní. Neměl by utěšovatpozůstalého, před kterým leží jeho zesnulý,protože truchlící je neklidný, dokud nepohřbísvé mrtvé. A tak to je se vším. Neměl byse tedy ani dívat na svého blízkého v dobějeho ponížení, ale měl by odvrátit svůj zrak.(13) Neměl by překrucovat, zveličovat neboumenšovat žádnou skutečnost, pokud tonení v zájmu míru a podobných záležitostí.12 Květen/Červen 2011

Český ostrovGiv’at ChajimPo ranní procházce po písčitých plážích Středozemního moře nasedám do auta. Spolu s učitelkou francouzštinyRose Sade-Goldshtein vyjíždíme od jejího domu ve městě Chadera do nedalekých dvou kibuců, kde žijí češtírodáci a krajané. Když sedíme v příjemné kavárničce kibucu pod fíkovníkem, připadám si jako v oáze přírody,klidu a krásy. „Kibucim už nejsou, co bývaly. Už nežijeme kolektivně, nyní jsme akcionáři. I továrnu prodali Američanům,“říká mi česky starý pán, který se představil jako Petr. V Izraeli se nevyká, ani se neříká „pane“.Původní kibuc Giv’at Chajim (Chajimůvvrch, avšak je možno chápati jako Vrch života) založili v roce 1932mladí lidé ze střední a východní Evropy,členové pionýrské organizace Ha-Šomerha-ca’ir (Mladý strážce). Jméno pro svouvesnici vybrali až o rok později, kdy byl zanejasných okolností zavražděn levicovývůdce Chajim Arlozorov. Po vzniku StátuIzrael došlo mezi kibucníky k ideologickémurozkolu. Ten vyústil roku 1952v založení nové vesnice, kam část lidí odešla.Nový, severněji položený kibuc Giv’atChajim Ichud („jednotný“) podporovalBen Gurionovu sociálně-demokratickoustranu Mapaj. Naopak původní, jižní kibucs přídomkem Me’uchad („sjednocený“)sympatizoval s komunistickou stranouMapam, napojenou na Sovětský svaz. „Tenstrašný rozkol bohužel rozdělil i mnohérodiny a na dlouhé roky zpřetrhal starápřátelství,“ vzpomíná Nava Kahana, kteráv Giv’at Chajim Me’uchad vyrostla a žijetam dodnes.Ředitel Oded Breda s rodinnými fotografiemi. Sportovec vpravo je Odedův strýc Pavel. Záběr je z propagandistickéhofilmu o Terezíně, který památník promítá návštěvníkům jako součást působivé expozice o sportovníchklubech před holocaustem a v Terezíně.Rabín David Rudolfer zahynul v Terezíně, jeho vnukTomáš byl zavražděn v OsvětimiJejí otec Max Rudolfer přišel do britskéPalestiny v roce 1939 přes Brno ze slezskéhoKrnova. „Můj dědeček David byl tamu vás v Jägerndorf (jak Nava Krnov nazývá)rabínem, jeho otec Moše (Moses) byl rabínemv nedalekém Hotzenplotz (Osoblaha),”říká, když ukazuje genealogický strom svéslavné rodiny, poté dědečkovu maturitnífotografii z Brna a nakonec jeho snímekz liberálního rabínského učiliště v Berlíně.„Můj otec se svou první ženou přišli doPalestiny nezákonně. Britové tehdy užlegální přistěhovalectví neumožňovali. Protožecesta byla nebezpečná, nechali svéhočtyřletého syna Tomyho (Tomáše) v Československu,“vypráví Nava. „Dědeček zahynulv Terezíně, bratra zavraždili v Osvětimi,když mu bylo 9 let. Prý miloval vlaky a záviděldětem, co odjížděly na východ. Nakonecse mu jeho sen splnil. A první manželstvímého otce se v důsledku traumatické smrtisyna rozpadlo.“O traumatech vypráví i Navina kamarádkaa má průvodkyně Rose, jejíž dědečekBerthold Singer působil v Krnově jako právník:„Narodila jsem se v Tunisu, kam sez Prahy přes různé peripetie a odbojovoučinnost nakonec dostala moje matka ElisabethSinger-Kohner. Po válce žila v Pařížina ‚cestovní doklad československého politickéhouprchlíka‘, francouzské občanstvínikdy nepřijala. Čím byla starší, tím většíměla psychické problémy. Trpěla pocity vinyza to, že přežila,“ říká Rose Sade-Goldshtein,která se na rozdíl od své pařížské sestryrozhodla pro alija, přistěhování se do Izraele.Na památku českých obětí holocaustuzaložili přeživší a jejich děti v sousednímGiv’at Chajim Ichud roku 1975 památník,muzeum a archiv Bejt Terezín (Bet Theresienstadt).Rose, která je členkou sdružení,vzpomíná: „Sběr svědectví, vytvářenívýstav, průvodcování, úklid – to vše jsmedělali dobrovolně. S nostalgií vzpomínám ➤14 Květen/Červen 2011

návštěva➤na tu rodinnou atmosféru, která muselaustoupit nové době. Staří již zemřeli, přišlymoderní technologie, konkurence jinýchpamátníků a nutnost práci profesionalizovat.“A tak Bejt Terezín dnes funguje jakoinstituce s řádnými zaměstnanci. Její současnýředitel Oded Breda přemýšlí, jak získatvíce finančních prostředků a přilákatnové návštěvníky. „Nikdo v Izraeli, kroměnás, nemá příběhy terezínského ghetta zasvé hlavní poslání – pouze my. Jsme ‚českýmostrovem‘, který v Izraeli uchovává českouhistorii,“ zdůrazňuje Oded. Jeho pradědečekbyl bratrem podnikatele Maxe Bredy,jehož jméno dodnes nese slavný a architektonickycenný obchodní dům v Opavě.„Pořádáme výukové programy pro školy,dále např. setkávání muslimských, drúzskýcha židovských žen přímo v našempamátníku,” říká ředitel Oded Breda, jehožinstituce se připojila k Jad Vašem a na svůjweb zavěsila výzvu, kde společně odsuzují„xenofobní podněcování, které se šíří v izraelskéspolečnosti“.Povídám si s historičkou izraelského terezínskéhopamátníku Margalit Šlajn, když jízazvoní mobilní telefon. Rusovlasá ženas berlemi sklopí oči a zesmutní. Volá jí syn.Plní si svou vojenskou povinnost a špatněsnáší jednotku, ke které ho přidělili. Margalittelefonuje dlouho a zatímco povzbuzujesyna, muž s černou pletí kolem nás zametea žena v arabském šátku vytře.13. 6. v 19 hodinNárodní divadlo – Stavovské divadlo:Slavnostní předání cen GRAND Prix festivaluDevět bran 2011 – Křišťálová menora: Cena zapřínos židovské kultuře, Cena za hraný film,Cena za dokumentBýt či nebýt (divadelní představení), autor: ErnstLubitsch, režie: Daniel Špinar, účinkují: MiroslavDonutil, Miluše Šplechtová, Jan Dolanský,Václav Postránecký, David Matásek, KateřinaBurianová, Vladislav Beneš, Hana Igonda Ševčíková,Rudolf Stärz Josef Bánovec/Jakub Cibula,Filip Rajmont, Alexej Pyško14. 6. 2011 v 19 hodinDivadlo pod Palmovkou:Mefisto (divadelní představení), autor: KlausMann, Ariane Mnouchkine, režie: Petr Kracík15. 6. 2011 v 19 hodinDivadlo pod Palmovkou:Dobrý večer, pane Lustig (divadelní představení),autor a režie: Pavel Chalupa. Vzpomínkovývečer věnovaný Arnoštu Lustigovi za účastijeho přátel a Swing Bandu Jana Matouška16. 6. 2011 v 19 hodinDivadlo pod Palmovkou:Chytrák Sam a hlupák Gympl (divadelní představení),autor knižní předlohy: Isaac BashevisSedím ve Škodě Octavia a arabský taxikářmne odváží z kibucu Lochamej ha--Geta’ot (v překladu „Bojovníci z ghett“),v jehož muzeu jsem navštívil patro věnovanékresbám z Terezína. Jejich autory jsouErich Lichtblau-Lesklý a Leo Haas. LeoNava Kahana se svými obrazy. Inspirací pro obraz lesa byla procházka v okolí Karlových VarůFESTIVAL 9 BRAN 2011Festival česko-německo-židovské kulturySinger, režie: Karel Brožek. Volné spojení pražskýchdivadelníků17. 6. 2011 v 19 hodinDivadlo pod Palmovkou:Oběť (divadelní představení), Ivan Jurečkaa Pavel Šťourač, režie: Pavel Šťourač. DivadloContinuo18. 6. 2011 v 19 hodinDivadlo pod Palmovkou:Why We Laugh/Smějte se s námi (divadelnípředstavení), autoři: Dr. Felix Porges, Vítězslav„Pidla“ Horpatzky, Pavel Weisskopf, PavelStránský, režie: Kira Obolenski. Step in TimeTheatre, Minneapolis, USA19. 6. 2011 v 21 hodinLibeňská synagoga:Hlupák Gympl (divadelní představení), autorknižní předlohy: Isaac Bashevis Singer, režie:Howard Rypp. Nephesh Theatre, Tel Aviv,Izrael20. 6. 2011 v 19 hodinDivadlo pod Palmovkou:Hanin kufřík (divadelní představení), autorknižní předlohy: Karen Levine, režie:Howard Rypp. Nephesh Theatre, Tel Aviv,IzraelHaas žil před válkou v Opavě, po válcev komunistickém východním Německu.Prší. Eukalyptovou alejí se blížím ke křižáckémuAkku. Snažím se zpracovatvšechny své pocity…◗ text a foto Pavel Kuča22. 6. 2011 v 21 hodinFrancouzský kulturní institut:Ester (filmová projekce) – Francie, Rakousko,Izrael, 1985, 97 minut, režie: Amos Gitai, hrají:Simona Benyamini, Mohamed Bakri, JulianoMerr, Zare Vartanian23. 6. 2011 v 21 hodinFrancouzský kulturní institut:Stažení (filmová projekce) – Francie, Izrael,2008, 115 minut, režie: Amos Gitai, hrají: JulietteBinoche, Liron Levo, Jeane Moreau24. 6. 2011 v 18 hodinValdštejnská zahrada:Shlomo Bar (koncert) – Habreira Hativit, Izrael25. 6. 2011 v 18 hodinValdštejnská zahrada:Yom (Francie), Pressburger Klezmer Band(Slovensko) – koncert26. 6. 2011 v 16 hodinValdštejnská zahrada:Glik (Izrael), Jihočeská filharmonie (Českárepublika), Jose Luis Martinez – kytara (Španělsko),Štěpán Rak (Česká republika) – koncertVstup na všechny akce zdarma. Změna programuvyhrazena.Ijar/Sivan 5771 15

Prvomájová brigáda Bejt Simchana smíchovském hřbitověZatímco romantici se líbali pod rozkvetlou třešní, pracujícílid slavil Svátek práce a Brňané tentokrát blokovali tradičnípochod neonacistů, třináct dobrovolníků z řad členů a přátelprogresivní židovské komunity Bejt Simcha věnovalo tutoneděli úklidu smíchovského židovského hřbitova na Praze 5.S nápadem přišla Sylvie Wittmannová a o organizační záležitostise podělila s Kateřinou Weberovou. Firma Matana,která má hřbitov ve své správě, akci přivítala s povděkem.Hřbitov založený roku 1788 se nachází v ulici U starého židovskéhohřbitova na katastru Radlic. Do dnešního dne se zde dochovalona 600 náhrobních kamenů barokního, klasicistního a moderníhotypu, nejmladší je z roku 1937. Většina náhrobků obsahuje německéverše typické pro asimilované Židy konce 19. století, na mnohýchjsou také stopy po fotografiích zesnulých. Zajímavostí je časté použitízeleného skla jako dekorativního materiálu.První výzvou pro deset žen a tři muže činu bylo, jak hřbitov vespleti jednosměrných uliček vůbec najít. Druhou jak se na něj vlastnědostat. Měli jsme sice klíč, dokonce pasoval do zámku, ale branka bylazarezlá a nešlo ji odemknout. A tak jsme lezli přes hřbitovní zídku.Během pěti hodin práce jsme především odstranili břečťan, který obrůstalvšechny kameny a narušil celistvost některých z nich, vyhrabalijsme trávu a odnesli napadané kmeny stromů. Bejt Simcha jménem...a po skončení práceStav hřbitova před brigádou...Federace židovských obcí tímto děkuje všem, kteří nezištně pomohlia zdarma věnovali své svaly a svůj čas. Hodná paní odnaproti následnědodala mazací olej a šikovné Sylviny ruce zprovoznily branku, a takjsme odcházeli nejen s dobrým pocitem, ale i hlavním vchodem.„Po dohodě s Matanou bychom se o tento hřbitov rádi starali dlouhodoběji.Závisí to však na ochotě brigádníků, proto předem děkujemeza vaši pomoc,“ nastínila vizi do budoucna Sylvie Wittmannová.◗ Pavel KučaŽidovská obec DěčínŽidovská obec Děčín oslavila letošnísvátek Purim s Ivanem Kohoutema s účastí většiny našich členů. OslavyVydařený purimšpíl v děčínské synagozesvátku Purim byly v děčínské synagozepodpořeny skvělou atmosférou, za kterouděkujeme našim členům pod vedením LucieNachtigalové. Podařilo se jim nacvičit Příběho královně Ester, který byl v jejichpodání pro naši obec velice povzbudivý.Děkujeme všem!Dne 22. 3. 2011 nás velice potěšilo setkánív děčínské synagoze s Evou a PetremErbenovými a prof. Alexandrem Friedem.Eva a Petr jsou rodáci z Děčínaa Ostravy, přežili nacistické koncentračnítábory, nyní žijí se svými dětmi a vnoučatyv Izraeli. Spisovatelka Eva Erbenová prožívalave 30. letech minulého století krásnédětství, naneštěstí se ale narodila v židovskérodině. Jako tisíce jiných českých Židů jiproto za války čekal Terezín, koncentračnítábor v Osvětimi, pochod smrti, který přežilajen díky odvaze a obětavosti české rodiny.Všichni tři přežili nacistické koncentračnítábory, patří k posledním pamětníkům holocaustu,kteří osobně poznali i odvrácenoustranu a nejtragičtější následky svého židovství,což postupně mizí z povědomí novýchgenerací. Jejich osud, zkušenosti, vzdělanost,moudrost, ale i humor a radost zeživota jsou pro nás vzácnou studnou opravdovéhluboké židovské duše i srdce, nenahraditelnýmpoučením a inspirací. Děkujemejim za čas, který nám věnovali.Přejeme jim do dalších let pevné zdraví,hodně štěstí a spokojenosti.◗Vzácné setkání: zleva profesor Alexandr Fried, EvaErbenová a Petr Erben (zcela vpravo) ve společnostipředsedy děčínské židovské obce Vladimíra Poskočila16 Květen/Červen 2011

analýza z obcíneděle 22. května v 16.00 hTřebíč, Zadní synagogaUctění památky obětíholocaustupři příležitosti výročí odjezdu třebíčskýchkvětnových transportů v roce 1942Akce se koná pod patronátem Pavla Frieda, předsedyŽO Brno, a Pavla Heřmana, starosty Třebíče, s podporouVelvyslanectví Státu Izrael. Vzpomínkové projevy, koncertJewish Music Ensemble.ŽIDOVSKÁ OBEC LIBERECVE SPOLUPRÁCI S B’NAI B’RITHRENAISSANCEVÁS SRDEČNĚ ZVOU NA VÝSTAVUFOTOGRAFIÍ VLADIMÍRA ŽELEZNÉHOVÝSTAVA JE OTEVŘENAOD 6. 5. DO 3. 6. 2011VŽDY OD PONDĚLÍ DO PÁTKUOD 13 DO 18 HODIN.ŽIDOVSKÁ OBEC LIBERECRUMJANCEVOVA 1362460 01 LIBEREC 1WWW.KEHILA-LIBEREC.CZSYNAGOGA TURNOVSynagoga Turnov zahájilaturistickou sezónuOtevírací doba v květnu – září: denně kroměpondělí od 9 do 17 hodinVstupné: dospělí 40 Kč, důchodci 30 Kč, děti od6 do 15 let 20 Kč, děti do 6 let zdarmaV úterý v době prohlídek židovského hřbitovaa bývalé židovské čtvrti (červenec a srpen, cca10.45–11.30 h, 14.45–15.30 h) bude synagogauzavřena.V neděli 22. května v 16 hodin se koná projekce dokumentárního filmu režiséraZ. J. Pojmana o podílu Československa na vzniku Státu Izrael ČESKÁ KŘÍDLA NADSIONEM. Film pojednává o vojenské pomoci ČSR mladému státu především v oblastiletectví. Osobní účast přislíbili scénáristé dokumentu Jiří Reichl a Aleš Knížek, ředitelVojenského historického ústavu. Koná se u příležitosti 63. výročí vzniku Státu Izrael.Vstupné 50 KčV květnu až červenci bude na ženské galerii přístupná původní výstava GRANÁTOVÝIMUNOGLOBULIN: Čeští vědci s pohnutým dětstvím oceněni prestižní cenou Českéimunologické společnosti vyrobenou v Turnově. Výstava představí osudy čtyřžidovských dětí, které za dramatických okolností přežily holocaust. Jako dospělí svůj životzasvětili vědě a službě společnosti. Doprovodnou výstavou je putovní výstavaŽidovského muzea v Praze PŘÍBĚH DĚTÍ – KRESBY DĚTÍ Z TEREZÍNSKÉHOGHETTA. Pro školy nabízíme komentovanou prohlídkuDalší kulturní programy:Neděle 5. června v 17.00 hodin: Koncert Jakuba Jedlinského (akordeon) a Víta Chudého(housle) HEBREJSKÉ MELODIENeděle 19. června v 16.00 hodin: Divadelní představení Dětského divadla Feigele VidyNeuwirthové PŘÍBĚH O KRÁLOVNĚ ESTER na motivy biblického příběhuSobota 2. července v 18.00 hodin: Koncert dua Toque de Silencio (Vanda a JindraKlapetkovi) HUDBA SEFARDSKÝCH ŽIDŮKontakt: Terezie Dubinová, správkyně synagogy (Krajířova ul.),tel. 733 691 479, e-mail: t.dubinova@info.turnov.cz,www.synagoga-turnov.czPODĚKOVÁNÍ ZA DARObčanské sdružení Bejachad, provozovatel židovské denní školičky proděti od 1 do 6 let, velmi děkuje občanskému sdružení Bejt Simcha zafinanční dar 4350 Kč. Tohoto daru si ceníme nejen pro jeho materiálnívýznam, ale především proto, že vyjadřuje vztah k nové židovské generacia je praktickým oceněním naší práce. Děkujeme touto cestou všem, kdov rámci purimové sbírky přispěli a děkujeme za rozhodnutí věnovat částvybraných prostředků právě dětem z Bejachadu.Peter Hodál, hospodář, Liat Naviová, koordinátorkaIjar/Sivan 577117

ZA ERIKEMPARDUSEMPo těžké nemoci zemřel v úterý 10. květnavynikající brněnský herec, rodák z UherskéhoHradiště, držitel cen Thálie i AlfrédaRadoka Erik Pardus. Bylo mu pouhých 54 let.Hereckou kariéru spojil s Městským divadlemBrno, kam nastoupil v roce 1982 hnedpo studiích na JAMU.Pardus začínal spíše u komediálních rolí, s věkem a zkušenostmipak přicházely i vážnější úlohy, například Jagov Shakespearově Othellovi. Největší úspěchy sklidil na jevištisvého domovského divadla v titulní roli cara ve hřeSmrt Pavla I. od Dmitrije Merežkovského. Díky strhujícímupodání ruskéhocara dostal oběprestižní hereckéceny za rok 2007.Kromě této „carské“role ocenilidiváci i kritici napříkladjeho výkonv roli židovskéhoherce Arthura Kirschev dramatu FelixeMitterera V jámělvové. Perfektnízvládnutí této rolemu vyneslo CenuČeského divadlaa Cenu divákůMěstského divadlaBrno pro nejpopulárnějšíhoherce. Skvěle zvládal i další role, např. hospodskéhov Šumaři na střeše, kde mohl zúročit svůj židovskýpůvod a smysl pro humor. Velkou oblibu i popularitu sizískal za roli strážmistra Zahálky v TV seriálu Četnickéhumoresky. Podle ředitele Městského divadla Parduszásadním způsobem profiloval charakter a tvář divadla.„Vždy nás fascinoval absolutním ztotožněním se svýmipostavami v rolích dramatických a díky svému zázračnémuintelektu nás ohromoval, šokoval a rozradostňovalv komediálních postavách. Darem rozesmát své obecenstvoi své kolegy vynikal nad ostatní.“Pardusova filmová a televizní dráha začala už na sklonku60. let, kdy se objevoval v dětských rolích. Později hrálv televizních pohádkách a seriálech z brněnského studiaČeské televize. Kromě Četnických humoresek se jeho tvářobjevila třeba v seriálech Černí baroni, Konec velkýchprázdnin a naposledy Okno do hřbitova. „Je lepší směřovatod komediálních rolí k vážnějším, charakterním postavámnež naopak. Zkušenosti se zúročí a na jevišti to pakpřichází spontánně, alespoň u mě. Nejsem žádný teoretik,ale spíš senzitivní typ, který se na jevišti rozpláče, když tocítí, a ne proto, že to má připravené,“ řekl Pardus v roce2008 v jednom z rozhovorů po získání Ceny Thálie.Brněnská divadelní obec již letos přišla o Ladislava Lakoméhoa Karla Janského, který strávil v Městském divadle45 sezon. V Eriku Pardusovi předčasně odchází dalšívýznamný, diváky i kritiky oblíbený herec.Kéž je jeho duše přivinuta do svazku živých.◗ Milan KalinaIzraelská kultura v ČRKATERINA VERGUELIS –Mezinárodní sklářský festivalPF 2011, 25. května –26. června 2011, Praha,Gorlice – VyšehradPražský mezinárodní sklářský festivalPF 2011 pořádá letos jižpotřetí Galerie Pokorná v Praze.Festival bude zahájen 25. květnav Uměleckoprůmyslovém muzeu.Následující den ve čtvrtek 26.května v 18.00 h otevře svouvýstavu v podzemním sále Gorlicena Vyšehradě izraelská umělkyněa studentka akademie uměnía designu Becalel v JeruzaléměKaterina Verguelis, která svá uměleckádíla vystavovala v Českérepublice také v loňském rocev Pražské galerii českého skla.Více informacína www.galeriepokorna.czROY HOROVITZ: „MY FIRSTSONY“ – FRINGE festivalPraha, 27. května – 4.června 2011, Praha, DivadloInspiraceNenechte si ujít skvělé monodramav podání izraelského herce a režiséraRoye Horovitze, který se letospředstaví na festivalu FRINGEv pražském Divadle Inspirace!V rámci festivalu uvede Roy svépředstavení celkem devětkrát!Představení Moje první Sonyvzniklo na základě stejnojmennéknihy spisovatele Bennyho Barbashea vypráví příběh jedenáctiletéhochlapce Jotama posedléhodokumentováním a nahrávkamiveškerého dění kolem sebe na svůjdětský magnetofon. Roy Horovitzv tomto představení exceluje jižvíce než 15 let a jeho představenízískalo několik mezinárodníchocenění.www.praguefringe.com/2011/cz www.royhorovitz.com/myfirstsony_eng.htmlKniha START-UP NATION:Příběh izraelského hospodářskéhozázrakuKnihu vydalo nakladatelství Aligierv dubnu 2011. Autoři, odborníci nageopolitiku Dan Senor a Saul Singer,popisují ve své knize tajemstvíjedinečné kombinace novátorstvía podnikatelského elánu. KnihaSTART-UP NATION hledá odpověďna nelehkou otázku: Jak jemožné, že v Izraeli – v zemi, kteráexistuje pouhých šedesát let, má 7,1miliónu obyvatel, nedisponuje žádnýmipřírodními zdroji, od svéhozaložení je nepřetržitě ve válečnémstavu – vzniká mnohem větší početnových firem než ve velkých, stabilníchzemích, které žijí v míru,jako jsou Japonsko, Čína, Indie,Jižní Korea, Kanada nebo VelkáBritánie?Více informacína www.startupnation.cz18Květen/Červen 2011

kulturaIZRAELSKÉ DIVADLO NA SCÉNĚ NÁRODNÍHO DIVADLA V PRAZEDivadelní hru Dana Clancyho The Timekeepers můžete zhlédnoutv podání tří skvělých herců – Roye Horovitze, Rami Barucha a Omera Etziona.Představení se konají v divadle Kolowrat ve čtvrtek 2. června 2011v 18.00 a 20.00 hodin.Dan Clancy: THE TIMEKEEPERS,režie: Lee Gilat, obsazení: Roy Horovitz,Rami Baruch a Omer Etzion, původnípartitura: Daniel SalomonHans, pohoršení vzbuzující mladýněmecký homosexuál, a Benjamin,postarší konzervativní žid, jsou uvězněniv nacistickém koncentračním táboře. Zdáse, že tito dva muži mají pramálo společného:Benjamin umí spravovat hodinky.Hans zase ví, jak přežít. Ani jeden z nichvšak neumí zpívat operu. Co tedy dělat?Humor je patrně tou nejlepší zbraní…Hra The Timeekeepers, která získala několik mezinárodních ocenění, byla v tomto obsazení úspěšněuvedena a setkala se s nadšeným ohlasem kritiky na mnoha místech jak doma v Izraeli, tak v zahraničí –v Anglii, Irsku, Skotsku, Kanadě, Německu, Řecku, Polsku nebo Jihoafrické republice.Představení proběhnou v angličtině s českými titulky. Kapacita divadla Kolowrat je omezená,proto doporučujeme zajistit si vstupenky s dostatečným časovým předstihem.Vstupenky jsou již nyní k dostání na pokladnách Národního divadla v Praze.Zveme vás na osmoudebatu druhého ročníku zesérie diskuzních večerův Maislovce. Tématemkvětnové diskuze bude:„ŠKVORECKÉHOVNUCI: NOVÍČEŠTÍSPISOVATELÉO ŽIDECHA ŽIDOVSTVÍ“Hosté:Matěj Dadák,autor knihy HorowitzRadka Denemarková,autorka knihy Penízeod HitleraJiří Šulc, autor knihyMosty do Tel AvivuModeruje IrenaKalhousováDatum: 25. 5. 2011v 18.00 h VÝJIMEČNĚVE STŘEDUMísto konání:Maiselova 18, Praha 1,3. patroPROČ SE SMĚJEME:TEREZÍNSKÝ KABARETSvětová premiéra divadelní adaptace původně terezínskéhokabaretu Zasmějte se s námi! autorů Felixe Porgese,Vítězslava „Pidly“ Horpatzkého, Pavla Weisskopfa a PavlaStránského od americké dramatičky Kiry Obolensky v rámcispolupráce s Lisy Peschel, režisérkou Hayley Finn a skladatelemCraig Harrisem.V této hře napsané pro americké diváky se postavy vytvořenéna základě svých terezínských protějšků setkají s „badatelkou“,teatroložkou ze současné doby. Zatímco se ona dívá dominulosti, ve snaze porozumět významu divadla v ghettu, onise dívají do budoucnosti inscenací Zasmějte se s námi!,která se odehrává v poválečné Praze (uvádí několik písnía komických scén z původního kabaretu). Stojí proti soběs otázkami: Co znamenal humor v kabaretu pro terezínskévězně? A co pro nás znamená dnes?15. června 2011 v 15.00 a v 19.30 hodinDivadlo na půdě, Magdeburská kasárna TerezínAnglicky s českými titulkyPro rezervaci na představení a autobus kontaktujte, prosím,paní Martu Jodasovou (tel. č. 222 310 681, 607 194 610nebo Lisu Peschel e-mailem: lisa.peschel@seznam.cz).Představení se bude opakovat 18. 6. v Divadlepod Palmovkou jako součást festivalu Devět bran.Kulturní činnost je podporována grantem MK ČRDSP HAGIBORKulturní program květen 2011středa 25. 5. ve 14.00 h Koncertní sál – beseda s PhDr. Arno Paříkem:barokní synagogy v Českých zemíchVýstavy: Obrazy Václava LamraŽidovská obec v Praze,Společenský sál, Maiselova 18PETER MEŠOKlavírní recitálHudba z filmů West Side Story,Souboj Titánů, Schindlerůvseznam, Jurský park,E. T. Mimozemšťan a dalšíHebrejské písně zazpíváBryan WoodPrůvodní slovoPavel Trojan ml.pondělí 6. červnav 17.00 hKULTURNÍ PROGRAMKVĚTEN/ČERVEN2011ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZEspolečenský sál, Maiselova 18KÁVA OČTVRTÉúterý 31. 5. v 15 hprof. MUDr. EvaSyková, DrSc.ředitelka Ústavu experimentálnímedicíny Akademie věd ČRZabývá se výzkumem mozku a nervovýchkmenových buněk pro léčbu leukémie neborozsáhlých popálenin a v tomto výzkumusvětově proslula.Připravil a moderuje HonzaNeubauer • jan@neub.chPODVEČER YVONNEPŘENOSILOVÉúterý 14. 6. v 15 hHerec Divadla na Vinohradech, úspěšnýúčastník TV soutěže StarDance,nezapomenutelné role ve filmech Černíbaroni, Kameňák, Tankový prapor, TVseriály Bylo nás pět, Život na zámku,dabing, vášnivý chovatel koní, milovníkdobrého vína – to vše jeVÁCLAV VYDRA„Těší mě, když se lidi baví. Nehraju sina nějakého pana umělce, mám vtipyrád a rád je vyprávím!“Změna programu vyhrazena.Ijar/Sivan 577119

VKC Židovského muzea v PrazeMaiselova 15, 110 00 Praha 1, 3. patro, tel.: 222 325 172, fax: 222 318 856www.jewishmuseum.cz, education@jewishmuseum.czúterý 17. 5. v 18 h:Zapomenutí Židé Ázerbájdžánu. Krajinanesmírných kontrastů, ale také krajinazapomenuté komunity „horských Židů“v podkavkazském městečku Guba. Vernisážfotografií Michala Vaněka, kurátoraMúzea židovskej kultúry v Bratislavě,který Ázerbájdžán v přednášce doplněnéfotografiemi představí jako krajinu s čarovnouatmosférou.Vstup volnýpondělí 23. 5. v 18 h:Dánské děti v terezínském zajetí nacistů.Dokument Theresienstadt – Danish Childrenin Nazi Captivity (Terezín – Dánské dětiv terezínském zajetí nacistů) vznikl v roce2009 z iniciativy dánské odbornice na dějinyšoa, Stine Thuge, jež působí na katedřeDánského institutu pro mezinárodní studiav Kodani. Dokument se zakládá na výpovědíchpěti Židů narozených v Dánskua deportovaných do Terezína v útlém věku(5–15 let). Režie: Stevan Stolz-Andersena Jakob Keller. Dvouhodinový dokumentbude promítnut v dánském znění s českýmititulky. Dokument představí a uvede RadkaKlasnová, překladatelka titulků a studentkaPedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyněv Ústí nad Labem, která se tematikouosudů dánských Židů v době šoa zabývá.čtvrtek 26. 5. v 18 h:Koncert židovských skladatelů vážnéhudby. Mnoho skladatelů klasicistnía romantické hudby pocházelo ze židovskéhoprostředí, třebaže byli často nucenikonvertovat nebo skrývat svou víru. Programsopranistky Diany Aivia a jejíhokomorního tělesa Trio Classico je oslavouvlivu židovských skladatelů na svět vážnéhudby a jejich účasti v něm. Na programujsou skladby George Gershwina, JacqueseOffenbacha, Ericha Korngolda, MauriceRavela a dalších. Účinkují: zpěv DianaAivia, housle Monika Růžková, violoncelloPetra Mališková, klavír Jelena Nosková.Vstupné 60 Kčstředa 1. 6. v 18 h:Zátah. Dne 6. června 1942 vstupuje v platnostnové nařízení francouzské vlády namířenéproti židovskému obyvatelstvu. JedenáctiletýJoseph Weismann proto odchází doškoly se žlutou hvězdou na hrudi. Přesto žijíWeismannovi v přesvědčení, že mají stáledůvody k radosti. Ale jen do úsvitu 16. července1942, kdy do bytu vtrhnou muži v černýchuniformách. Budí celou Josephovurodinu a ženou je do autobusu… Po největšírazii v dějinách lidstva, která proběhla podtaktovkou francouzské policie, se v pařížskécyklistické aréně tísní na třináct tisíc Židů.Pět dní bez vody, bez jídla a bez zdravotnípéče. Dr. Sheinbaum (Jean Reno), internovanýspolu s ostatními, dělá, co může.Drama, Francie/Německo/ Maďarsko, 2010,115 min., české znění. Režie: RoselyneBosch. Hrají: Jean Reno, Mélanie Laurent,Gad Elmaleh a další.sobota 11. 6. od 22.30 do 1.00 h:Židovské muzeum v Praze letos v rámciPražské muzejní noci zpřístupní návštěvníkůmstálé expozice židovských tradica zvyků v Klausové synagoze a v Obřadnísíni, kde budou po celou dobu k dispozicikvalifikovaní průvodci. Pro děti je připravendoprovodný program v Klausové synagoze:Najdi odpovědi pro lvíčka Arjeho.Arje po synagoze rozmístil několik záludnýchotázek. Odpovědi na ně však pozornýnávštěvník synagogy snadno najde. Kdonajde všechny odpovědi, dostane od Arjehoodměnu.čtvrtek 16. 6. v 18 h:Poklad židovských písní – koncert sourozeneckéhodua Ester. Uslyšíte tradičnížidovské písně v hebrejštině i v jazycíchladino a jidiš. Program je provázen mluvenýmslovem seznamujícím s překlademtextu. ESTER – Kateřina Hajdovská--Tlustá a Alexandr Hajdovský.Vstupné 60 Kčpondělí 20. 6. v 18 h:Hudba k uctění památky Šoa. LaurenceSherr, hostující skladatel a mimořádný profesorhudby na Kennesaw State Universityv Atlantě, zkoumá vlivy, jež se objevujív hudbě, která uctívá památku obětí Šoa.Přednáška objasní inspiraci pro tuto hudbu.V přednášce bude také představena poezieNelly Sachsové, nositelky Nobelovy ceny zaliteraturu a přeživší Šoa, neboť dvě skladbyvznikly na základě jejích básní. Součástípřednášky bude živé provedení Sherrovýchskladeb Elegie a Vize v interpretaci předníhočeského violoncellisty Petra Nouzovského.Přednáška bude v anglickém jazyce s tlumočenímdo češtiny.úterý 21. 6. v 18 h:Hanuš Hachenburg – neumlčené volání.V roce 1943 tehdy čtrnáctiletý vězeň v terezínskémghettu Hanuš Hachenburg napsalvelmi originální loutkovou hru Hledámestrašidlo. Toto dílko nebylo za války nikdyprovedeno. Hanuš byl totiž krátce po jehonapsání deportován do rodinného táborav Auschwitz-Birkenau, kde byl zavražděnv plynové komoře. Během večera shlédnetepředstavení této hry v podání dětí a učitelůz pražského gymnázia Přírodní školaa dozvědět se o práci chlapecké samosprávyv terezínském domově č. I, časopiseVEDEM a zaposloucháte se do nhlubokýchHanušových veršů, které teprve před několikaměsíci vyšly tiskem v samostatné básnickésbírce Hned vedle bílá barva mráčků.Knihu bude možné zakoupit.středa 22. 6. v 18 h:Svátek Šavuot. Přednáška vrchního zemskéhoa pražského rabína Karola EfraimaSidona.čtvrtek 23. 6. v 18 h:Život a dílo Samuela Steinherza. HistorikSamuel Steinherz se narodil v rakouskémGüssingu. Steinherz, který zůstalvěrný židovské víře, věnoval veškeré svéúsilí budování vědecké dráhy historika.V roce 1901 byl povolán na katedru historiepražské Karlo-Ferdinandovy univerzity, kdese v roce 1922/23 stal vůbec prvním židovskýmrektorem na německy mluvícíchuniverzitách. Dne 6. července 1942 bylSteinherz i s manželkou odvlečen do terezínskéhoghetta. Přednáška rakouského historikaGerharda Oberkoflera se koná ve spoluprácise Společností pro dějiny židův České republice v rámci cyklu přednášeknadace Samuel-Steinherz-Stiftung se sídlemv Norimberku. Přednáška bude v německémjazyce s tlumočením do češtiny.NEDĚLNÍ PROGRAMYPRO DĚTI A JEJICH RODIČE15. 5. 2011 ve 14 h:Lvíček Arje jde na svatbu Pomůžete muvybrat nevěstu a sepsat ketubu – svatebnísmlouvu? Společně si zatancujeme, zazpívámea ochutnáme něco dobrého ze svatebníhostiny. Prohlídka: pražské Židovské Město.Vstupné 50 Kč12. 6. 2011 ve 14 h:Lvíček Arje se seznamuje s příběhyz Tóry. Lvíček Arje se společně s námiseznámí s postavami Tóry (Abraham, Izák,Jákob, David a další). Budeme si vyprávětjednotlivé příběhy, např. proč praotec Abrahámopustil svou zemi? Jak se Židé dostalido Egypta? Kdo byl prvním králem? Společněsi vyrobíme jednotlivé postavya sehrajeme divadlo. Prohlídka: pražskéŽidovské Město.Vstupné 50 KčVÝSTAVA V PROSTORÁCH VKCMichal Vaněk: Zapomenutí Židé Ázerbájdžánuod 17. května do 30. červnaVýstavy jsou otevřeny pro veřejnost po–čt10–15 h, pá 10–12 h, během večerních programůa po domluvě.20 Květen/Červen 2011

kulturníprogramVKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnotř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel.: 544 509 651, fax: 544 509 652www.jewishmuseum.cz/brno, brno@jewishmuseum.czúterý 17. 5. v 18 h:Karaimský Krym – přednáška historičkya judaistky Blanky Rozkošné bude věnovanákaraimské komunitě na Krymu. Přednáškas fotodokumentacíčtvrtek 26. 5. v 18 h:K čemu je slunce, když není den? – autorskýpořad Daniela Dobiáše seznamujeveřejnost s unikátní tvorbou, která vzniklav extrémních podmínkách nacistickéhokoncentráku v Terezíně. Poselství nadějev básních dětí a dospívajících napsanýchv terezínském ghettu, zhudebněných a interpretovanýchautorem; literární ukázkya portrét nejvýznamnější mladé básnickéosobnosti Michala Flacha ve vzpomínkáchjeho sestry Anny Hanusové-Flachové.úterý 2. 6. v 18 h:Talmudická matematika. Závěrečná přednáškacyklu „Tradiční témata ve světle přírodníchvěd“ brněnského rabína ŠlomoKučery. Přesunutá přednáška z 10. květnaúterý 14. 6. v 18 h:Věra Tydlitátová: Obratník jednorožce –představení básnické sbírky autorky, která sesama považuje spíše za racionální pisatelkuodborné prózy. Mgr. Věra Tydlitátová,Th.D., je česká politička, výtvarnice, publicistka,judaistka a badatelka v oboru religionistiky.Zabývá se rovněž extremismema xenofobií a je zakladatelkou Ligy protiantisemitismu. Besedu povede a s autorkouo knize bude rozprávět Erika Bezdíčková.čtvrtek 16. 6. v 18 hod.:Na kole po Izraeli – tak trošku netradičnícestování po svaté zemi očima JiříhoNesiby.středa 22. 6. v 18 h:Hanuš Hachenburg – neumlčené volání(bližší informace viz VKC Praha 21. 6.). Vespolupráci s KVC rabína Federa při Židovskéobci Brno.čtvrtek 23. 6. v 18 h:Problematika židovského původu arcibiskupaTheodora Kohna – přednáškaPhDr. Jitky Jonové, Th.D., z UniverzityPalackého v Olomouci. Theodor Kohn(1845–1915) už svým příjmením prozrazovalžidovské předky. Ke křesťanstvíkonvertoval sice již jeho děd, ale skutečnostjeho židovského původu vzbudilatakřka senzaci zvláště v souvislosti s jehozvolením olomouckým arcibiskupem(8. listopadu 1892). Zahajovací přednáškav rámci volného cyklu Centra judaistickýchstudií Kurta a Ursuly SchubertovýchFF UP Olomouc.NEDĚLNÍ PROGRAMYPRO DĚTI A JEJICH RODIČEneděle 29. 5. 2011 v 14.30 h:Co skrývají symboly? Dílna na brněnskémžidovském hřbitově. Chcete se dozvědět, coznamenají symboly a znaky na náhrobcích?Nakreslíme si ty nejhezčí a nejzajímavější.Projdeme se po židovském hřbitově, vysvětlímesi, co některé symboly znamenají.Možná si také něco vyrobíme. Dílna prorodiče s dětmi od 6 let. Sraz v 14.30 h předžidovským hřbitovem.neděle 12. 6. v 14.30 h:V brněnské synagoze nejen o svátkuŠavuot. Už jste slyšeli o desaterua tušíte, proč je tak důležité? Pokud takéchcete vědět, co znamená slovo Šavuota co významného se během tohoto židovskéhosvátku událo, přijďte na naši dílnu,kde se všechno dozvíte a sami si takéněco vyrobíte. Dílna se uskuteční v synagoze,Skořepka 13. Dílna pro rodičes dětmi od 6 let. Sraz v 14.30 h předsynagogou.V květnu a červnu je v sále VKC možnézhlédnout výstavu nazvanou Hana Volavková(1904–1985). Výstava připomínáosobnost a dílo významné pracovniceŽidovského muzea v Praze a jeho dlouholetéředitelky, historičky umění Hany Volavkové.Výstava je přístupná ve dnech programovýchakcí a po předchozí domluvě.Vstup volnýOba sály jsou přístupné vždy 20 minut předzahájením programu. 15 minut po začátkuprogramu není vstup do VKC povolen. Neníliuvedeno jinak, činí vstupné na jednotlivéprogramy 30 Kč. Změna programu ze závažnýchdůvodů vyhrazena. Doporučujemeproto sledovat aktuální informace na:www.jewishmuseum.czŽidovské muzeum v Praze:Novinky v návštěvnickém provozuOd 1. dubna 2011 nabízí Židovské muzeum kromě již zavedeného rodinného a skupinového vstupného sedmidenní platnost vstupenkypro svůj prohlídkový okruh. Cílem je usnadnit a zpříjemnit návštěvu zejména rodinám s dětmi, aby si mohly návštěvu všech objektů časověrozdělit do sedmi otevíracích dní. Tak si každý návštěvník bude moci sám zvolit takové tempo prohlídky, které mu bude nejlépe vyhovovat.Sedmidenní vstupenku nicméně nelze použít k opakovanému vstupu do jednoho a téhož objektu. Pro návštěvníky stálých expozicje dále připravena řada bonusů a slev – slevy zde mohou nadále uplatnit majitelé karty České spořitelny či společnosti Pražská plynárenská.Nejdůležitější změnou v návštěvnickém provozu je určitě možnost využít pražskou kartu Opencard k zakoupení výrazně zlevněnévstupenky: plné vstupné s kartou Opencard bude 120 Kč, snížené vstupné 80 Kč, rodinné vstupné pro 2 dospělé a maximálně 4 děti320 Kč.Program Židovského muzea a Židovské obce v Praze k výchově proti antisemitismu v ČR v češtině: Veřejnost má nadále možnostnavštívit každou neděli a o státních svátcích muzeum za výrazně zlevněné vstupné (plné vstupné 65 Kč, snížené 35 Kč) v rámci programůŽidovského muzea a Židovské obce v Praze k výchově proti antisemitismu v ČR. Tato komentovaná prohlídka se koná vždy v nedělia o státních svátcích v 14.00 h. Školy a další organizované skupiny si mohou prohlídku zajistit v dohodnutou dobu prostřednictvímRezervačního centra.Rezervační centrum, U Starého hřbitova 3a, 110 00, Praha 1, tel.: 222 317 191, fax: 222 317 181,e-mail: rezervacni.centrum@jewishmuseum.czIjar/Sivan 577121

LITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOUVlastimil Podracký, HRDINŮM SENEDĚKUJE – PŘÍBĚH VLADIMÍRAHUČÍNA, 586 str., NakladatelstvíMarek Belza, Krásná LípaKdo by neznal z nesčetných novinovýchzpráv Vladimíra Hučína a jeho dlouholetýboj za pravdu, za své očištění a za potrestánískutečných viníků.Jeho příběh není jednoduchý a pro mnohéje plný nepochopitelného nadšení nadhodnotami, které postupně z našeho životaodcházejí a jsou nahrazovány egoismem, nezájmema velkoutolerancí ke křivdámstarým i těmnovým. Z tohotoúhlu pohledu semůže jevit kauzaHučín jako donkichotskýboj protivětrným mlýnům.Hučínova vytrvalosta věrnost slušnostia poctivostipřesvědčila VlastimilaPodrackého, aby se ujal knižníhozpracování tohoto klasického duelu dobra sezlem.Podracký se chopil nelehkého úkolu zveřejnitpravdu nejen o osamělém bojovníkovi,ale také vydat svědectví o době, ve které setento boj odehrával a stále odehrává. Autornenapsal historicky přísně autentickouknihu, jména osob a názvy míst, pokudnejsou ve zcela autentických příbězích, jsoufiktivní a autor je z pochopitelných důvodůzaměnil.Kniha je rozdělena na tři díly. První dílpopisuje dobu komunistického režimua osudy Vladimíra Hučína a dalších postavv této době. Druhý díl se věnuje působeníVladimíra Hučína v porevoluční Bezpečnostníinformační službě a příběhům s tímspojených, včetně příběhů účelně ilustrujícíchdanou dobu. Třetí díl pak popisujeobdobí po roce 2000, odstranění VladimíraHučína z BIS, jeho uvěznění a soudní stíhání.Hučín založil na konspirativním základěv roce 1972 odbojovou skupinu. Pomocíbalonů rozesílal letáky protestující protisovětské okupaci. Letáky sám vyráběl.Po revoluci se dostal k BIS, kde brzy platilza výborného a obětavého zpravodajce naúseku boje proti extremismu. Ve svém monitorovánízašel příliš daleko, protože upozorňovalna osoby spojené s minulým režimemna vysokých místech státní správy, zvláštěv policii. Proto musel odejít z BIS, ale nejento. Začal být trestně stíhán a pomocí mnohapsychiatrických vyšetření měl být jeho bojproti „starým strukturám“ zpochybněn.Nyní už svět ví, že Vladimír Hučínaktivně vzdoroval normalizačnímu komunistickémua sovětskému okupačnímurežimu, prošel peklem normalizačních věznicvčetně pověstných Minkovic. Nyní jeHučín čestným občanem města Přerova,nositelem medaile J. A. Komenského a nejmladšímčlenem Konfederace politickýchvězňů. Navzdory několika zprošťujícímsoudním rozsudkům, včetně soudu ústavního,které konstatovaly, že kapitán Hučín jezcela nevinný a že stal obětí komplotu bývalýchestébáků, komunistických prokurátorůa normalizačních soudců, musí stále bojovats různými pomluvami, které pramení u těch,které svou desetiletou služební a pozdějii soukromou iniciativou bytostně ohrožoval.Komunismus žádné tradiční hodnotynevytvořil a ty původní vyvrátil… Extremisténechtějí život v tradičních hodnotách. Chtějíexpandovat do jiných kultur, chtějí je ovládnout…Hrdinství není bořit jiné kultury,hrdinství je obhajovat a vylepšovat tusvoji…Vladimír HučínIng. Vlastimil Podracký (1940)Český spisovatel, konzervativní myslitela publicista. Je synem československéholegionáře, který byl v roce 1949 odsouzenkomunisty na 23 let vězení, odseděl si jedenáctlet. V šedesátých letech vystudovalVlastimil Podracký dálkově techniku nabrněnské VUT. V roce 1968 se stal členemKAN (Klub angažovaných nestraníků),v roce 2005 se stal členem Konzervativnístrany a později i členem jejího představenstvaroce. Mimo bohaté publicistické činnostinapsal ještě tyto knižní tituly:Vyberte si šéfa (2001), Pozor na tunelovánía co proti tomu dělat (2001), Občanskáobroda, konzervativní pohled na problémysoučasného světa (2003), Návrat k domovu– manifest tradicionalismu (2004), Svobodaa řád v angažovaném konzervatismu(2006), Žluté nebezpečí – pravdivá zprávao stavu Evropy (2007), Hrdinům se neděkuje– příběh Vladimíra Hučína (2009)F. Bauer/F. Svátek/M. Arnot, MEINKAMPF OČIMA HISTORIKŮ, 181 str.,Nakladatelství XYZ 2008Jedna z nejdiskutovanějších, nejproblematičtějšícha nejzatracovanějších knihv historii se v tomto vydání dostává ke čtenářůmtak, „jakoby sám Hitler podávalzhuštěné jádro svého spisu“. Těmito slovyse alespoň vyjádřil o povaze textu jeho tvůrce,prvorepublikový historik František Bauer.Jde o výklad nacistické ideologie vycházejícíz knihy Mein Kampf. Autor zachovalsled kapitol jako v originále. Neusilujeo hodnocení Hitlerových názorů. Bauerovykomentáře se v knize objevují v podobě poznámeka uvádějí na pravou míru pouze vyloženénesmysly nebo lži. Pro dnešního čtenářeje tato publikace zajímavá předevšímproto, že je v ní Mein Kampf hodnocennejen z pohleduhistorika, píšícíhopřed druhousvětovou válkou,ale i z pohledůhistoriků současných,jimž jsouuž známy veškerénásledky, kterénacistická ideologie,zachycená nastránkách MeinKampf, měla.Tento aspekt je v textu obsažen díky historikůmSvátkovi a Arnotovi.Hitlerův životopisec Alan Bullocksoudí, že s Mein Kampf může málokterákniha soupeřit co do odpudivosti jazyka,tónu a obsahu. Z celého textu je patrné, žeHitler byl především řečník a demagog.Jedná se v podstatě o přepsané projevy, vekterých se dokola opakují jednoduché myšlenky.Konstrukce jednotlivých kapitol jsouzaloženy na principu, že stokrát opakovanálež se stává pravdou. Čtenář správněnabývá dojmu, že by se celé dlouhéodstavce mohly nahradit jednou větou.U knih tohoto typu jsou literární i obsahovékvality podružné. Hitler stál v čele mohutnéhohnutí a jeho členové cítili potřebu mítdoma v knihovně dílo plnící úlohu bible.Ostatně to platí i u jiných ideologií.V komunismu takto fungovaly nekonečnéřady Marxových či Leninových a Stalinovýchspisů. Takové knihy nemusí být čteny,stačí, že existují. Navzdory tomu, chcemeliúčinně bojovat proti projevům neonacismu,pak znalost tohoto knižního paskviluje přínosná a užitečná.František Cinger, ČESKÝ OSUD –NAŠE 20. STOLETÍ OČIMASPISOVATELŮ, 206 str.,Daranus Praha 2011Novinář a spisovatel František Cingerdostal dobrý nápad zhodnotit uplynulé stoletíočima dobrýchpozorovatelůse zvýšenousensibilitou. Cingernás zavádí donelehkého stoletípomocí rozhovorůse špičkovýmiautory. Posuďtesami: Arnošt Lustig,Adolf Branald,Josef Škvorecký,VladimírKörner, Ewald Osers, Jiří Stránský, Zdeněk ➤22Květen/Červen 2011

knihy➤Mahler, Egon Bondy, Radko Pytlík, JevgenijJevtušenko, Jiří Žáček, Michal Černík a PavelBrycz.Autor sám se přiznává, jak se před jehoočima začala náhle skládat freska – obraznárodního obrození minulého století, tak jakho prožili literární hrdinové i jejich tvůrci –spisovatelé. Díky Adolfu Branaldovi seocitl v roce 1922 v samých začátcích českéhofilmu. Hovory s Arnoštem Lustigemnemohly pominout terezínské ghetto aniOsvětim nebo Buchenwald. Odtud byl jenskok ke Škvoreckého Legendě Emöke čik jeho Zbabělcům. Škvorecký vypráví, žekomunisté ve svém odporu k jazzu chtělinahradit saxofony celly. Je to zvláštní, jakýodpor měli ortodoxní marxisté k saxofonům.V Rusku, v tehdejším našem nekonečnémvzoru, byly před Stalinovou smrtídokonce saxofony zakázány a profesionálníhráči si je museli na svém hudebním svazuvyměňovat za jiné, pokrokovější nástroje.Proto byl román Zbabělci tak silně napaden.Díky Zdeňku Mahlerovi si autor zase připomínáhrdinství našich letců v Anglii zadruhé světové války, neboť Mahler se podílelna filmu Nebeští jezdci. S jeho románemBožská Ema si zase uvědomuje, jaké bylyosudy českých velikánů, které doma čekalyklacky házené pod nohy nebo denunciace,zkrátka morální vraždy. Úspěchy sev Čechách, na Moravě i ve Slezsku opravduneodpouštějí.František Cinger, novinář a spisovatel,se věnuje literatuře a Osvobozenému divadlu.S A. Lustigem vytvořil knihu o jehoživotě nazvanou 3 x 18, Portréty a postřehy(2002) i monografii Arnošt Lustig zadnímvchodem (2009). Život hrdinů Osvobozenéhodivadla jej přivedl ke knize Smějící seslzy aneb Soukromý život Jana Wericha.S Jaromírem Farníkem vydal dílo Voskoveca Werich aneb válka s lidskou blbostí(2007). Stoleté výročí narození JaroslavaHaška oslavil vydáním knihy Šťastné bluesaneb Z deníku Jaroslava Ježka (2006).O spisovatelích vypráví i ve své prvotiněBylo jich deset (2001), kde odkrýváneznámé skutečnosti z jejich života.Vlastimil Ježek/Zdeněk Tichý, LÁSKYZA ČASŮ BEZČASÍ – ROZHOVORYDVOU VÝJIMEČNÝCH ŽEN, 182 str.,Nakladatelství Daranus, Řitka 2009Název knihy je opravdu přesný. Jedná seo dvě skutečně výjimečné ženy, které semimořádně zapsaly do naší novodobé historie.O koho se jedná?Kamila Moučková (1928) začínala jakoherečka. V roce 1946 nastoupila do Horáckéhodivadla v rodné Jihlavě. Po přestěhovánído Prahy udělala konkurs na zprávařkuČs. rozhlasu. Proslavila se ovšem až jakotelevizní hlasatelka. V roce 1968 jako prvníoznámila z obrazovky okupaci republiky.Kvůli svým postojům přišla na začátku normalizaceo zaměstnání a byla vystavenasilné šikaně. Na obrazovku se vrátila až posametové revoluci.Marta Kubišová (1942) se stala profesionálnízpěvačkou v roce 1963, kdy nastoupilado plzeňského divadla Alfa. Už o rokpozději je na prknech pražského divadlaRokoko, kde začíná spolupracovat s HelenouVondráčkovoua VáclavemNeckářem, s nimižpozději zakládáslavné trioGolden Kids. Jejíkariéru zastavilaaž sovětskáokupace, protiníž se postavila.Jako mluvčíCharty 77 ji pronásledovalaStBa na pódia se směla vrátit až po roce 1989.Její diskografie obnáší tucet sólových alb,první nejznámější byly Songy a baladyz roku 1969.Televizní moderátorka a zpěvačka,jejichž osudy se poprvé prolnuly v roce1968, kdy se statečně postavily proti okupacinaší země. Jejich tváře a hlasy se stalysymbolem tzv. Pražského jara. V dialogu,který spolu na stránkách této knihy vedou,však zdaleka nevzpomínají jen na událostioné doby a let následujících. Z velmi otevřenéhorozhovoru se dozvídáme mnoho zajímavéhoo jejich práci, rodině, mužích,dětech, spolupracovnících i zvířatech.Nahlédneme s nimi nejen na hvězdné okamžikyjejich života, ale i na dno, kam se obětaké dostaly. Jsou to strhující příběhy životníchosudů, ve kterých není nouze o překvapiváa dosud nepublikovaná svědectvíi doznání.Mgr. Vlastimil Ježek (1963) vystudovalv Praze gymnázium a v letech1985–1990 Filozofickou fakultu UK. Pracovaljako redaktor týdeníku MY 90, kulturnírubriky Lidové demokracie a deníku Práce.V letech 1993–1999 byl generálním ředitelemČeského rozhlasu, v letech 2004–2008generálním ředitelem Národní knihovny ČR,kde se vyznamenal statečným postojem přiobraně projektu nové knihovny arch.Kaplického. Od roku 2009 je na volné noze.Je autorem či spoluautorem šesti publikací.Roy Jacobsen, DŘEVAŘI, 142 str.,Pistorius & Olšanská, Příbram 2010Třicátého listopadu 1939 Rudá armádavěrolomně napadla bez varování neutrálníFinsko. V třeskuté zimě se rozpoutaly boje,které do historie vešly pod označením „zimníválka“. Jedním z klíčových dějišť bylostrategicky položené městečko Suomussalmi,které se Finové v rámci taktiky spálenézemě rozhodli evakuovat, zničit a nastražittak příchozím rudoarmějcům jako past. HrdinaJacobsenovy knihy, tvrdohlavý dřevorubecTimo Vatanen, ale z městečka odmítneodejít. Raději zůstane a okupaci přečká. Tojde ale bez komunikace s okupanty těžko.Rusové potřebují dřevo a on spolu s několikapřivlečenými civilisty v nepředstavitelnémmraze a za nelidských podmínek jej těží.Jeho práce všakpoté, kdy je Rudáarmáda na čas poražena,dostává zcelajiný rozměr. Na historickémpůdorysuse Roy Jacobsenvěnuje univerzálnímtématům, jakoje úcta k člověku,osobní čest, přátelství,ale i kolaboraceči kolektivní vina.Ve středu jehopozornosti stojí neheroický hrdina, obyčejnýčlověk, který se hrdinou stává bez vlastníhopřičinění. O to zásadnější dilemata mu všaknová role přísluší. Napínavá novela kladeotázky a odpovídá na problémy, které zažilai naše společnost.Překlad této knihy z norštiny je záslužnýpočin nakladatelského domu, který neváhalnabídnout čtenářům knihu z novodobé, aleu nás prakticky neznámé norské literatury.Roy Jacobsen (1954)Patří mezi etablované a uznávané norskéspisovatele a je nositelem mnoha literárníchcen. Mezinárodní pozornost si získal jižv roce 1991 románem Vítězové. Ve dvougeneračnímrodinném příběhu zde zachycuje,jak se chudé agrární Norsko ve 20. stoletíproměnilo v postindustriální společnost blahobytu,v níž však jedinci musí čelit nebývalýmtlakům na osobní identitu. Druhounominaci na Cenu severské rady mu vyneslhistorický román Mráz (2003). Dřevaři jsoujeho desátým dílem a za ně se dostal do nejužšíhovýběru prestižní ceny InternationalIMPAC Dublin Literary Award.◗ Milan Kalinamilovníci kvalitníFOTOGRAFIE❦Profesionální úroveň služeb a příznivé ceny.Otevřeli jsme pro vás nový digitálníminilab v centru Prahy ve Valentinské ulicis nejvyšší kvalitou fotografie.Ochotný personál s mnohaletými zkušenostmivám splní všechna vašefotografická přání.slevový kuponpro členy Židovské obcev Praze a Federacežidovských obcíSLEVA 21%na služby minilabuSLEVA 5%na nákup fotografického materiáluValentinská 10, 110 00 Praha 1Ijar/Sivan 577123

eaktoru Osirak.Irák se snažil o nastartování vlastního jaderného programujiž od 60. let minulého století. Významným pokrokem na tétocestě mělo být zakoupení jaderného reaktoru. V roce 1976podepsal Irák dohodu s Francií o zakoupení jaderného reaktoruOsiris, menšího reaktoru Isis a celkem 72 kilogramů obohacenéhouranu. Vlastní výstavba započala o dva roky později vevýzkumném centru Al-Tuwaita (necelých 20 kilometrů jihovýchodněod Bagdádu). Francouzský personál dal hlavnímu reaktorupřezdívku Osirak (spojení slov Osiris a Irák), oficiálnínázev zněl Tamuz 1 (podle názvu měsíce, v němž se ujala mocitehdy vládnoucí strana Baas). Ačkoliv bylo jak Iráčany, takjejich francouzskými partnery proklamováno, že reaktor budesloužit výhradně mírovým účelům, Izrael pozoroval celou akciSnímky z Al-Tuwaity ukazují na chirurgicky přesnou práci7. června 1981 proběhlaoperace „Opera“ (mivca Opera)Sedmého června tohoto roku uběhne přesně třicet let od provedení jedné z nejvýznamnějšíchvojensko-zpravodajských operací v dějinách Státu Izrael, zničení iráckého jadernéhood počátku s velkými obavami a nedůvěrou, neboť se domníval,že skutečným cílem iráckého jaderného programu je vývojjaderných zbraní. Ministr zahraničních věcí Moše Dajan sesnažil vybojovat zastavení výstavby reaktoru na poli diplomatickém.Zároveň však již v době, kdy byl premiérem JicchakRabin (do roku 1977), započaly v nejvyšší tajnosti přípravy namožnou likvidaci reaktoru prostřednictvím leteckého útoku.Finální podobu dostaly plány za úřadování Rabinova nástupcev úřadu Menachema Begina. V Izraeli byl vybudován modelreaktoru v reálné velikosti, na němž probíhal dlouhé měsícevýcvik pilotů, s nimiž se počítalo pro akci.S ohledem na dnešní nepříznivý vývoj izraelsko-íránskýchvztahů je zajímavé si připomenout jednu obecně nepříliš známouskutečnost. Obavy z využití Osiraku byly tehdy společnéoběma zemím a vedly i k určité spolupráci mezi Izraelem a Íránem(v jehož čele stál tehdy ajatolláh Chomejní). Podle svědectvíněkolika spolehlivých zdrojů nejenže byl Írán informováno izraelských plánech, ale dokonce přislíbil, že v případěpotřeby mohou izraelské stíhačky nouzově přistát v íránskémTabrízu. Dnes skutečně těžko uvěřitelné. Írán se k útoku naOsirak nakonec odhodlal dříve než Izrael a 30. září 1980 vyslaldo Al-Tuwaity dva letouny typu F-4 Phantom. Reaktor se sicepodařilo poškodit, nikoliv však zničit. Po nezdaru íránskéhopokusu a nezdaru veškerých diplomatických snah padlo definitivnírozhodnutí i na straně izraelské. Izrael považoval zanezbytné zničit reaktor dříve, než dojde k jeho naplnění jadernýmpalivem, aby při útoku nedošlo k zamoření. Podle informacíMosadu i některých amerických zpravodajců mohlo kespuštění reaktoru dojít kolem poloviny roku 1981.A tak v neděli 7. června 1981 (pět minut před 16. hodinou)odstartovala z letiště Etzion letka osmi izraelských stíhačekF-16 (v doprovodu šesti letounů typu F-15) na neuvěřitelně riskantnímisi. Piloti měli před sebou více než 1600 kilometrůdlouhý let nad nepřátelským územím (Jordánska, Saudské Arábiea samotného Iráku), bez možnosti mezipřistání a doplněnípaliva, který musel proběhnout v naprostém utajení. A na jehokonci pak bylo nutné provést bezchybný útok. Mise málemskončila nezdarem díky nepředvídatelné shodě okolností již nasamém počátku. Hned při přeletu nad Akabským zálivem siletounů všiml jordánský král Husajn, který se zde právě rekreovalna své jachtě. Husajn situaci správně vyhodnotil a pochopil,co je cílem izraelských pilotů. Okamžitě také poslal Iráčanůmvarování. Komunikace však selhala a izraelské letounydosáhly místa určení, aniž by se setkaly s jakýmkoliv odporem.Po půl sedmé večer začalo bombardování reaktoru. Každáz osmi F-16 nesla dvě bomby. Celkově měli tedy izraelští pilotik dispozici šestnáct bomb. Nejméně polovina zasáhla přesně,vlastní útok netrval ani dvě minuty. Izraelská strana se snažilaminimalizovat ztráty na životech, proto byl útok naplánován nanedělní podvečer, kdy se dalo předpokládat, že nebudou namístě zaměstnanci centra. Přesto se ztrátám nepodařilovyhnout úplně, o život přišlo deset iráckých vojáků a jedenfrancouzský civilista. Izraelským pilotům se i návrat domůpodařilo realizovat bez komplikací (mezi izraelské ztráty jevšak třeba započítat tři piloty, kteří zahynuli v přípravné fázi,během výcviku). Nejmladším pilotem, který se akce účastnil,byl tehdy ani ne sedmadvacetiletý kapitán Ilan Ramon, který seměl později stát prvním izraelským kosmonautem (všichni sijistě vzpomeneme na tragický konec raketoplánu Columbia1. února 2003).Izraelská akce byla okamžitě tvrdě odsouzena Organizacíspojených národů i mnoha jednotlivými zeměmi. Odsouzení zestrany nejvýznamnějšího izraelského spojence, Spojenýchstátů amerických, bylo spíše symbolické: USA podpořily rezoluciOSN (avšak vetovaly navrhovaná represivní opatření)a pozastavily plánovanou dodávku čtyř letounů F-16 Izraeli(aby ji uskutečnily o pouhé dva měsíce později).Ačkoliv fakta jsou i po třiceti letech stále stejná, jak to takbývá, jejich interpretace a hodnocení se často s postupem časumění. Dnes má celé mezinárodní společenství mnohem vícezkušeností s náročným bojem proti autoritářským režimůma terorismu, s mnoha zpravodajskými i vojenskými selhánímia pochybeními, a koneckonců i s obavami z jaderných zbranív rukou totalitních režimů. Izraelská operace Opera (či Babylon)tak začíná s odstupem času vystupovat spíše jako příkladprecizně provedené vojenské akce, která přesně dosáhla svéhocíle, a to s minimálními ztrátami, v nejkratším možném časea bez vedlejších negativních dopadů na civilní obyvatelstvo.◗ Kateřina WeberováCo se také stalo v dubnu:• roku 1286 byl uvězněn významný rabín a tosafista, rabi Meirz Rothenburgu (Maharam); ve vězení strávil sedm let a nakoneczde i zemřel• v roce 1929 se narodila Anna Franková• roku 1943 nařídil Heinrich Himmler likvidaci všech polskýcha ruských židovských ghett• v roce 1951 dostal první sovětský Žid vystěhovalecké vízumdo Izraele• roku 1965 zemřel v Jeruzalémě filozof Martin Buber• v roce 2006 byl palestinskými ozbrojenci při přeshraničnímútoku unesen izraelský voják Gilad Šalit; veškeré mezinárodníprotesty a úsilí o jeho propuštění byly doposud marné,Hamás jej drží v zajetí i po pěti letechVěstník Maskil – registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Maiselova 4, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČO: 61385735, tel.: 724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz.Maskil vychází měsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Federace židovských obcí v ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The Dutch Humanitarian Fund (JHF). Zájemci mohou přispět na vydávání věstníkulibovolnou částkou na bankovní účet: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 88888 (5x8). Manipulační poplatek 10 Kč. Redakce: Milan Kalina, Kateřina Weberová. Redakční rada: Irena Dousková,Pavel Kuča. Ilustrace: Lucie Lomová. Předtisková příprava a tisk: Typografické studio Trilabit, s. r. o., Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 24. 4. 2011. Uzávěrka příštího čísla 24. 6. 2011.