P RU KAČ 2 Řĺ - FAST

Příručka 2Seznam autorůManfred AUGUSTINGraz University of TechnologyInstitute of Timber Engineering and Wood TechnologyInffeldgasse 24, A-8010 Grazmanfred.augustin@lignum.tugraz.athttp://www.lignum.atKolbein BELLNorwegian University of Science and TechnologyDepartment of Structural EngineeringRich. Birkelands vei 1a, N0-7491 Trondheimkolbein.bell@ntnu.nohttp://www.ntnu.noPetr KUKLÍKČeské vysoké učení technické v PrazeFakulta stavebníKatedra ocelových a dřevěných konstrukcíThákurova 7, CZ-166 29 Prague 6kuklik@fsv.cvut.czhttp://www.ocel-drevo.fsv.cvut.czAnna KUKLÍKOVÁČeské vysoké učení technické v PrazeFakulta stavebníKatedra ocelových a dřevěných konstrukcíThákurova 7, CZ-166 29 Prague 6kuklikov@fsv.cvut.czhttp://www.ocel-drevo.fsv.cvut.czAntonín LOKAJVysoká škola báňská – Technická universita OstravaFakulta stavebníKatedra konstrukcíL. Podéště 1875, CZ-708 33 Ostravaantonin.lokaj@vsb.czhttp://www.fast.vsb.czMiroslav PREMROVUniversity of MariborFaculty of Civil EngineeringSmetanova ulica 17, SI-2000 Maribormiroslav.premrov@uni-mb.sihttp://www.fg.uni-mb.si/4

Příručka 2Obsahstrana1 Úvod.................................................................................................................................... 62 Navrhování dřevěných konstrukcí...................................................................................... 83 Návrhové hodnoty materiálových vlastností .................................................................... 184 Lepidla .............................................................................................................................. 255 Trvanlivost........................................................................................................................ 266 Mezní stavy únosnosti ...................................................................................................... 287 Mezní stavy použitelnosti ................................................................................................. 508 Spoje s kovovými spojovacími prostředky....................................................................... 549 Dílce a stěnové deskové konstrukce ................................................................................. 7910 Mechanicky spojované nosníky........................................................................................ 8811 Složené a členěné tlačené pruty........................................................................................ 9112 Řešené příklady................................................................................................................. 97Literatura .................................................................................................................................. 125Normativní odkazy................................................................................................................... 1255

Příručka 21 ÚVODPro navrhování dřevěných konstrukcí se v minulosti používaly různé výpočetní postupy,které byly dány většinou příslušnými národními (u nás českými) předpisy (normami), abybylo možné na jejich základě srovnávat hospodárnost staveb, zajistit jednotnou hladinuspolehlivosti a rozhodovat právní spory.Dřevěná konstrukce je spolehlivá, jestliže je dostatečně únosná, tuhá a polohověstabilní.Konstrukce je dostatečně únosná, jestliže namáhání prvků a spojů nepřekročí přípustnéhodnoty (návrhové pevnosti dřeva a materiálů na bázi dřeva a návrhové únosnosti spojovacíchprostředků).Konstrukce je dostatečně tuhá, jestliže přetvoření konstrukce a jejích částí nepřekročípřípustné mezní hodnoty. U stropů je nutné zabránit jejich nadměrnému kmitání.Konstrukce je dostatečně polohově stabilní, jestliže se prokáže její dostatečnábezpečnost proti překlopení, posunutí a nadzdvihnutí.V zájmu zajištění odolnosti dřevěné konstrukce proti znehodnocení ohněm, hnilobou adřevokazným hmyzem je nutno též při návrhu dřevěné konstrukce řešit otázku její vhodnéochrany proti těmto činitelům.Spolehlivost dřevěných konstrukcí se prokazuje statickým výpočtem.Při prokazování spolehlivosti dřevěných konstrukcí se nejprve používala metodadovolených namáhání, která byla později nahrazena metodou mezních stavů.Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma metodami spočívá v tom, že metoda dovolenýchnamáhání vycházela především z mnohaletých zkušeností při navrhování dřevěnýchkonstrukcí, zatímco metoda mezních stavů je koncipována na principech matematickéstatistiky.Pro navrhování dřevěných konstrukcí se v naší republice postupně používaly tytonárodní normy:• ČSN 1052-1929 Předpisy pro dřevěné konstrukce pozemního stavitelství;• ČSN 1052-1941 Předpisy pro dřevěné konstrukce;• ČSN 73 2050-1950 Projektování dřevěných konstrukcí;• ČSN 73 1701-1969 Navrhování dřevěných stavebních konstrukcí;6

Příručka 2• ČSN 73 1701-1983 Navrhování dřevěných stavebních konstrukcí (revize předcházejícínormy).Normy ČSN 1052 a norma ČSN 73 2050 byly normami, které uváděly postupy pronavrhování dřevěných konstrukcí podle metody dovolených namáhání. Norma ČSN 73 1701je potom již normou pro navrhování dřevěných konstrukcí podle mezních stavů.Od roku 1980 se v rámci Evropské unie zpracovává jednotná soustava normativníchdokumentů pro navrhování stavebních konstrukcí označovaná pracovním názvem Eurokódy,jejímž hlavním cílem je usnadnit volný obchod s dodávkami výrobků a stavebních pracív rámci EU.Tvorba evropských norem v oboru dřevěných konstrukcí je v rámci Evropskénormalizační organizace CEN zajišťována těmito komisemi:• TC 38 Trvanlivost dřeva a výrobků na bázi dřeva;• TC 112 Desky na bázi dřeva;• TC 124 Dřevěné konstrukce;• TC 175 Kulatina a řezivo;• TC 193 Lepidla;• TC 250/SC 5 Eurokódy pro stavební konstrukce/Dřevěné konstrukce.Schválené předběžné evropské normy ENV a evropské normy EN byly průběžnězavedeny do soustavy českých norem ČSN pod označením ČSN P ENV, nebo ČSN EN.Navrhováním dřevěných konstrukcí se zabývá Eurokód 5, který navazuje na příslušnéevropské normy pro dřevo, materiály na bázi dřeva, spojovací prostředky atd.Eurokód 5 Navrhování dřevěných konstrukcí má tyto tři části:Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby;Část 1-2: Navrhování konstrukcí na účinky požáru;Část 2: Mosty.S ohledem především na národní tradice při navrhování stavebních konstrukcí byl u všechEurokódů zvolen následující postup jejich zavádění. Eurokódy byly nejprve organizací CENvydány jako předběžné evropské normy ENV pro ověření a připomínkování s tím, že měly býtv jednotlivých členských státech CEN vydány jako alternativní normy k národním normám.7

Příručka 2Celkové chování konstrukce se má stanovit výpočtem účinků zatížení při použitílineárního modelu materiálu (pružné chování).Pro konstrukce, u kterých může dojít k přerozdělení vnitřních sil prostřednictvímpřiměřené poddajnosti spojů, se mohou použít pružně-plastické metody pro výpočet vnitřníchsil v prvcích.Model pro výpočet vnitřních sil v konstrukci nebo její části musí vzít v úvahu účinkydeformací spojů.Všeobecně platí, že vliv deformací ve spojích se má zohlednit prostřednictvím jejichtuhostí (např. rotační či translační) nebo prostřednictvím předepsaných hodnot prokluzu jakofunkce úrovně zatížení spoje.Analýza prvků konstrukce musí zohlednit následující:– odchylky od přímosti;– nehomogenity materiálu.Odchylky od přímosti a nehomogenity jsou uváženy implicitně návrhovými metodamiuvedenými v této příručce.Oslabení plochy průřezu se musí uvážit při pevnostním posouzení prvku.Oslabení plochy průřezu se může zanedbat v následujících případech:– hřebíky a vruty o průměru 6 mm nebo méně, použité bez předvrtání;– otvory v tlačené oblasti prvků, jestliže jsou otvory vyplněny materiálem o vyšší tuhostinež dřevo.Když se stanovuje účinný průřez u spoje s několika spojovacími prostředky, mají sevšechny otvory v rozmezí poloviční minimální rozteče spojovacích prostředků, měřenorovnoběžně s vlákny od daného průřezu, považovat za otvory vyskytující se v tomto průřezu.Únosnost spojovacích prostředků se musí posuzovat s uvážením sil a momentů meziprvky, stanovených z celkové analýzy konstrukce.Deformace spoje musí být slučitelná s deformací předpokládanou v celkové analýze.Analýza spoje musí zohlednit chování všech prvků, které tvoří spoj.2.1 PožadavkyDřevěná konstrukce musí být navržena a provedena takovým způsobem,9

Příručka 2i aby byla s přijatelnou pravděpodobností schopna užívání k požadovanému účelu, a to sezřetelem k předpokládané životnosti a pořizovacím nákladům;i aby s odpovídajícími stupni spolehlivosti odolala všem zatížením a vlivům, jejichžvýskyt lze během provádění a užívání očekávat, a měla přiměřenou trvanlivost vevztahu k nákladům na udržování.2.1.1 Základní normativní požadavkyNavrhování dřevěných konstrukcí musí být ve shodě s EN 1990:2002.Musí se ale také použít doplňující ustanovení pro dřevěné konstrukce, uvedená v tétokapitole.Základní požadavky EN 1990:2002, kapitola 2, jsou považovány u dřevěnýchkonstrukcí za splněné, pokud se použije navrhování podle mezních stavů ve spojenís metodou dílčích součinitelů, při využití EN 1990:2002 a EN 1991 pro zatížení a jejichkombinace a pravidla EN 1995 pro únosnost, použitelnost a trvanlivost.2.1.2 Management spolehlivostiKdyž jsou požadovány různé úrovně spolehlivosti, mají se tyto úrovně přednostnědosáhnout vhodnou volbou řízení jakosti při navrhování a provádění podle EN 1990:2002přílohy C.2.1.3 Návrhová životnost a trvanlivostPro návrhovou životnost a trvanlivost platí EN 1990:2002, články 2.3 a 2.4.2.2 Zásady navrhování podle mezních stavůMezní stavy jsou stavy, po jejichž překročení již konstrukce nesplňuje návrhovépodmínky spolehlivosti. Rozlišují se tyto mezní stavy:i mezní stavy únosnosti (únosnost, překlopení, posunutí a nadzvihnutí konstrukce);i mezní stavy použitelnosti (přetvoření a kmitání konstrukce).2.2.1 Návrhové modelyNávrhové modely pro různé mezní stavy musí příslušně zohlednit následující:10

Příručka 22.3.1 Zatížení a vlivy prostředíPro dřevěné konstrukce je typické, že vedle zatížení je jejich únosnost významněovlivněna i klimatickými vlivy okolního prostředí, které na ně působí.2.3.1.1 Normy pro zatíženíZatížení používaná při navrhování mohou být převzata z příslušných částí EN 1991.Příslušné části EN 1991 zahrnují:EN 1991-1-1EN 1991-1-3EN 1991-1-4EN 1991-1-5EN 1991-1-6EN 1991-1-7Objemové tíhy, vlastní tíhu a užitná zatíženíZatížení sněhemZatížení větremZatížení teplotouZatížení během prováděníMimořádná zatíženíTrvání zatížení a vlhkost ovlivňují pevnostní a tuhostní vlastnosti prvků ze dřeva amateriálů na bázi dřeva a musí se uvážit při navrhování na mechanickou odolnost apoužitelnost.Musí se také uvážit zatížení způsobená účinky změn vlhkosti ve dřevu.2.3.1.2 Třídy trvání zatíženíTřídy trvání zatížení jsou charakterizovány účinkem konstantního zatížení působícíhopo určitou dobu během doby životnosti konstrukce. Pro proměnné zatížení se musí určitpříslušná třída na základě odhadu typického kolísání zatížení v čase.Ve výpočtech pevností a tuhostí se musí zatížení zařadit do jedné ze tříd trvání zatíženíuvedených v tabulce 2.1.StáléTabulka 2.1 – Třídy trvání zatíženíTřída trvání zatíženíDlouhodobéStřednědobéKrátkodobéOkamžikovéŘád souhrnného trvánícharakteristickéhozatíženídéle než 10 let6 měsíců – 10 let1 týden – 6 měsícůméně než 1 týden13

Příručka 2Příklady zařazení trvání zatížení jsou uvedeny v tabulce 2.2. Klimatická zatížení (sníh,vítr) se mezi zeměmi liší. V ČR se doporučuje sníh uvažovat jako krátkodobé zatížení,v oblastech s velkým zatížením sněhem po delší časové období se doporučuje část tohotozatížení uvažovat jako střednědobé zatížení. Vítr se doporučuje uvažovat jako krátkodobézatížení.Tabulka 2.2 – Příklady zařazení trvání zatíženíTřída trvání zatížení Příklady zatíženíStálévlastní tíhaDlouhodobéskladové zatíženíStřednědobéužitné zatížení stropů, sníhKrátkodobésníh, vítrOkamžikové vítr, mimořádné zatížení2.3.1.3 Třídy provozuKonstrukce musí být zařazeny do jedné ze tříd provozu uvedených dále.Systém tříd provozu je především zaměřen na určování hodnot pevností a na výpočetdeformací při daných podmínkách prostředí.Třída provozu 1 je charakterizována vlhkostí materiálů odpovídající teplotě 20 ˚C arelativní vlhkosti okolního vzduchu přesahující 65 % pouze po několik týdnů v roce.Ve třídě provozu 1 nepřesahuje průměrná vlhkost u většiny dřeva jehličnatých dřevin12 %.Třída provozu 2 je charakterizována vlhkostí materiálů odpovídající teplotě 20 ˚Ca relativní vlhkosti okolního vzduchu přesahující 85 % pouze po několik týdnů v roce.Ve třídě provozu 2 nepřesahuje průměrná vlhkost u většiny dřeva jehličnatých dřevin20 %.Třída provozu 3 je charakterizována klimatickými podmínkami vedoucími k vyššívlhkosti než ve třídě provozu 2.2.3.2 Vlastnosti materiálů a výrobkůVlastnosti materiálů a výrobků jsou ovlivněny relativní vlhkostí okolního vzduchu adélkou trvání zatížení.14

Příručka 2příslušné třídy provozu, ψ 2 součinitel pro kvazistálou hodnotu zatížení vyvolávajícího největšínapětí ve vztahu k pevnosti (jestliže toto zatížení je stálé zatížení, ψ 2 se má nahradit 1).Hodnoty k def jsou uvedeny v 3.1.4.Hodnoty ψ 2 jsou uvedeny v EN 1990:2002.U spoje složeného z dřevěných prvků se stejným, na čase závislým chováním se máhodnota k def zdvojnásobit.U spoje složeného ze dvou prvků na bázi dřeva, majících rozdílné, na čase závisléchování, se má výpočet konečné deformace provést s následujícím deformačním součinitelemk def :k = 2 k k(2.13)def def,1 def,2kde k def,1 a k def,2 jsou součinitele deformace pro dva dřevěné prvky.2.4 Posouzení metodou dílčích součinitelůOvěření spolehlivosti dřevěných konstrukcí je založeno na metodě dílčích součinitelůzatížení a materiálů.2.4.1 Návrhová hodnota vlastnosti materiáluNávrhová hodnota X d pevnostní vlastnosti se musí vypočítat takto:XdXk= kmod(2.14)γMkde X k je charakteristická hodnota pevnostní vlastnosti, γ M je dílčí součinitel vlastnostimateriálu, k mod modifikační součinitel zohledňující vliv trvání zatížení a vlhkosti.Hodnoty k mod jsou uvedeny v 3.1.3. Doporučené dílčí součinitele pro vlastnostimateriálu (γ M ) jsou uvedeny v tabulce 2.3.16

Příručka 2Tabulka 2.3 – Doporučené dílčí součinitele γ Mpro vlastnosti materiálu a únosnostiZákladní kombinace:γ MRostlé dřevo 1,3Lepené lamelové dřevo 1,25LVL, překližovaná deska, OSB 1,2Třískové desky 1,3Vláknité desky, tvrdé 1,3Vláknité desky, středně tvrdé 1,3Vláknité desky, MDF 1,3Vláknité desky, měkké 1,3Spoje 1,3Kovové desky s prolisovanými trny 1,25Mimořádné kombinace 1,0Návrhová tuhostní vlastnost prvku se musí vypočítat takto:Ed=E meanγM(2.15)Gd=G meanγM(2.16)kde E mean je průměrná hodnota modulu pružnosti, G mean průměrná hodnota modulu pružnostive smyku.2.4.2 Návrhová hodnota geometrických údajůGeometrické údaje pro průřezy a soustavy se mohou brát jako nominální hodnotyz výrobkových norem hEN nebo prováděcích výkresů.Návrhové hodnoty geometrických imperfekcí uvedené v této normě zahrnují účinky:– geometrických imperfekcí prvků;– účinků konstrukčních imperfekcí z výroby a montáže;– nehomogenity materiálů (např. v důsledku suků).17

Příručka 22.4.3 Návrhové odolnostiNávrhová hodnota Rdodolnosti (únosnosti) se musí vypočítat takto:RdRk= kmod(2.17)γMkde R k je charakteristická hodnota únosnosti, γ M dílčí součinitel vlastnosti materiálu,k mod modifikační součinitel zohledňující vliv trvání zatížení a vlhkosti.Hodnoty k mod jsou uvedeny v 3.1.3.Dílčí součinitele, viz 2.4.1.2.4.4 Ověření rovnováhy (EQU)Použije se způsob ověření statické rovnováhy uvedený v tabulce A1.2 (A) v příloze A1EN 1990:2002, pokud je to při navrhování dřevěných konstrukcí vhodné, např. při navrhovánípřidržovacích kotev nebo ověření ložisek vystavených nadzdvihnutí od spojitých nosníků.3 NÁVRHOVÉ HODNOTY MATERIÁLOVÝCH VLASTNOSTÍEurokód 5 společně s ostatními eurokódy neuvádí žádné hodnoty pevnostních a tuhostníchvlasností materiálů. Tyto hodnoty se určují podle příslušných zkušebních norem aněkteré hodnoty jsou uvedeny v souvisejících normách. V této příručce jsou uvedeny pouzehodnoty konstrukčního dřeva podle EN 338, viz tabulka 3.3.3.1 VšeobecněVlastnosti dřeva a výrobků na bázi dřeva se zjišťují podle přesně definovaných postupůpříslušných zkušebních norem, kde jsou přesně stanoveny rozměry zkušebních těles,požadavky na vlhkost a teplotu okolního prostředí a způsob zatěžování.3.1.1 Parametry pevnosti a tuhostiParametry pevnosti a tuhosti se musí určovat na základě zkoušek pro druhy zatížení,kterým bude materiál v konstrukci vystaven, nebo na základě srovnání s podobnými druhydřeva a tříd či materiálů na bázi dřeva nebo na základě prověřených vztahů mezi různýmivlastnostmi.18

Příručka 23.1.2 Vztahy mezi napětím a poměrným přetvořenímProtože jsou charakteristické hodnoty určovány za předpokladu lineárního vztahu mezinapětím a poměrným přetvořením až do porušení, musí také posouzení pevnosti jednotlivýchprvků vycházet z tohoto lineárního vztahu.Pro prvky nebo části prvků namáhané tlakem se může použít nelineární vztah (pružněplastický).3.1.3 Modifikační součinitele pevnosti pro třídy provozu a třídy trvání zatíženíMají se používat hodnoty modifikačního součinitele k mod uvedené v tabulce 3.1.Jestliže se kombinace zatížení skládá ze zatížení přislušejících k různým třídám trvánízatížení, má se zvolit hodnota k mod , která odpovídá zatížení s nejkratší dobou trvání, např. prokombinaci zatížení stálého a krátkodobého se má použít hodnota k mod odpovídající krátkodobémuzatížení.3.1.4 Modifikační součinitele deformace pro třídy provozuMají se používat hodnoty součinitelů deformace k def uvedené v tabulce 3.2.3.2 Rostlé dřevoDřevěné prvky musí vyhovět EN 14081-1.Třídy pevností pro dřevo jsou uvedeny v EN 338. Třídy pevnosti včetně příslušnýchcharakteristických hodnot jsou též uvedeny v této příručce, viz tabulka 3.3.Vliv rozměru prvku na pevnost se může vzít v úvahu.Pro rostlé dřevo obdélníkového tvaru s charakteristickou hustotou dřeva ρ k ≤ 700 kg/m 3je srovnávací výška pro ohyb nebo šířka (maximální rozměr průřezu) pro tah 150 mm. Prorostlé dřevo o výšce u ohybu a šířce u tahu menší než 150 mm se mohou charakteristickéhodnoty f m,k a f t,0,k zvětšit součinitelem k h daným vztahem:0,2⎧ ⎛ 150 ⎞⎪⎜ ⎟⎪⎝ h ⎠kh = min ⎨ (3.1)⎪⎪⎩1, 3kde h je výška pro ohýbané prvky nebo šířka pro tažené prvky v mm.19

Příručka 2Tabulka 3.1 – Hodnoty k modTřída trvání zatíženíMateriálNormaTřída provozuStálézatíženíDlouhodobézatíženíStřednědobézatíženíKrátkodobézatíženíOkamžikovézatížení1 0,60 0,70 0,80 0,90 1,10Rostlé dřevo EN 14081-12 0,60 0,70 0,80 0,90 1,103 0,50 0,55 0,65 0,70 0,901 0,60 0,70 0,80 0,90 1,10Lepené lamelovédřevoEN 140802 0,60 0,70 0,80 0,90 1,103 0,50 0,55 0,65 0,70 0,901 0,60 0,70 0,80 0,90 1,10LVL EN 14374, EN 14279 2 0,60 0,70 0,80 0,90 1,103 0,50 0,55 0,65 0,70 0,90PřekližovanáEN 636Typ EN 636-1 1 0,60 0,70 0,80 0,90 1,10deskaTyp EN 636-2 2 0,60 0,70 0,80 0,90 1,10Typ EN 636-3 3 0,50 0,55 0,65 0,70 0,90EN 300OSBOSB/2 1 0,30 0,45 0,65 0,85 1,10OSB/3, OSB/4 1 0,40 0,50 0,70 0,90 1,10OSB/3, OSB/4 2 0,30 0,40 0,55 0,70 0,90EN 312Typ P4, Typ P5 1 0,30 0,45 0,65 0,85 1,10Třísková deska Typ P5 2 0,20 0,30 0,45 0,60 0,80Typ P6, Typ P7 1 0,40 0,50 0,70 0,90 1,10Typ P7 2 0,30 0,40 0,55 0,70 0,90EN 622-2Vláknitá deska,HB.LA, HB.HLA 1 nebo 2tvrdá1 0,30 0,45 0,65 0,85 1,10Vláknitá deska,středně tvrdáVláknitá deska,MDFHB.HLA1 nebo 2 2 0,20 0,30 0,45 0,60 0,80EN 622-3MBH.LA1 nebo 2MBH.HLS1 nebo 2110,200,200,400,400,600,600,800,801,101,10MBH.HLS1 nebo 2 2 – – – 0,45 0,80EN 622-5MDF.LA, MDF.HLS 1 0,20 0,40 0,60 0,80 1,10MDF.HLS 2 – – – 0,45 0,80Poznámka: V tabulce 3.1 je již zapracována změna A1 EN 1995-1-1, která se týká specifikacetypů překližovaných a třískových desek.20

Příručka 2Pro dřevo zabudované na mezi nebo blízko meze nasycení vláken, a kterépravděpodobně bude vysychat pod zatížením, se má hodnota k def , uvedená v tabulce 3.2,zvýšit o 1,0.Zubovité spoje musí vyhovět EN 385.3.3 Lepené lamelové dřevoPrvky z lepeného lamelového dřeva musí vyhovět EN 14080.V EN 1194 jsou uvedeny hodnoty pevnosti a tuhosti pro lepené lamelové dřevozatříděné do tříd pevností, viz příloha D (Informativní).Vliv rozměru prvku na pevnost se může vzít v úvahu.Pro lepené lamelové dřevo obdélníkového tvaru je srovnávací výška u ohybu nebo šířkau tahu 600 mm. Pro lepené lamelové dřevo o výšce u ohybu a šířce u tahu menší než 600 mmse mohou charakteristické hodnoty f m,k a f t,0,k zvětšit součinitelem k h daným vztahem.0,1⎧ ⎛ 600 ⎞⎪⎜ ⎟⎪⎝ h ⎠kh = min ⎨ (3.2)⎪⎪⎩1,1kde h je výška pro ohýbané prvky nebo šířka pro tažené prvky v mm.Velké zubovité spoje vyhovující požadavkům EN 387 se nesmí používat u výrobkůzabudovaných ve třídě provozu 3, u kterých se mění směr vláken ve spoji.Vliv rozměru prvku na pevnost v tahu kolmo k vláknům se musí vzít v úvahu.Tabulka 3.2 – Hodnoty k def pro dřevo a materiály na bázi dřevaMateriálNormaTřída provozu1 2 3Rostlé dřevo EN 14081-1 0,60 0,80 2,00Lepené lamelové EN 14080 0,60 0,80 2,00dřevoLVL EN 14374, EN 14279 0,60 0,80 2,00EN 636Překližovaná deskaTyp 636-1 0,80 – –Typ 636-2 0,80 1,00 –Typ 636-3 0,80 1,00 2,50pokračování tabulky21

Příručka 2OSBMateriálTřísková deskaVláknitá deska, tvrdáVláknitá deska,středně tvrdáVláknitá deska,MDFpokračování tabulkyNormaTřída provozu1 2 3EN 300OSB/2 2,25 – –OSB/3, OSB/4 1,50 2,25 –EN 312Typ P4 2,25 – –Typ P5 2,25 3,00 –Typ P6 1,50 – –Typ P7 1,50 2,25 –EN 622-2HB.LA 2,25 – –HB.HLA1,2,25 3,00 –HB.HLA2EN 622-3MBH.LA1,3,00 – –MBH.LA2MBH.HLS1, 3,00 4,00 –MBH.HLS2EN 622-5MDF.LA 2,25 – –MDF.HLS 2,25 3,00 –Poznámka: V tabulce 3.2 je již zapracována změna A1 EN 1995-1-1, která se týká specifikacetypů překližovaných a třískových desek.3.4 Vrstvené dřevo (LVL)Konstrukční prvky z LVL musí vyhovět EN 14374.Pro LVL obdélníkového tvaru mající podstatnou část vláken všech dýh orientovánuv jednom směru, se musí vzít v úvahu vliv rozměru prvku na pevnost v ohybu a v tahu.Srovnávací výška v ohybu je 300 mm. Pro výšky u ohybu, které se nerovnají 300 mm,se má charakteristická hodnota f m,k násobit součinitelem k h daným vztahem:s⎧ ⎛ 300 ⎞⎪⎜ ⎟⎪⎝ h ⎠kh = min ⎨ (3.3)⎪⎪⎩1, 2kde h je výška prvku v mm, s exponent vlivu velikosti rozměru podle EN 14374.22

Příručka 2Srovnávací délka v tahu je 3 000 mm. Pro délky v tahu, které se nerovnají 3 000 mm semá charakteristická hodnota f t,0,k násobit součinitelem k l daným vztahem:k⎧ ⎛ 3000 ⎞⎪⎜ ⎟⎪⎝ ⎠= min ⎨⎪⎪⎩1,1s /2(3.4)kde l je délka v mm.Velké zubovité spoje vyhovující požadavkům EN 387 se nesmí používat u výrobkůzabudovaných ve třídě provozu 3, u kterých se mění směr vláken ve spoji.Pro LVL, které má podstatnou část vláken všech dýh orientovánu v jednom směru, semusí vzít v úvahu vliv velikosti rozměru prvku na pevnost v tahu kolmo k vláknům.3.5 Desky na bázi dřevaDesky na bázi dřeva musí vyhovět EN 13986 a LVL použité jako desky musí vyhovětEN 14279.Desky ze dřeva jehličnatých dřevin podle EN 622-4 se mají používat omezeně nazavětrování a mají být navrhovány na základě zkoušek.3.6 LepidlaLepidla pro konstrukční účely musí dávat spoje takové pevnosti a trvanlivosti, aby bylazachována celistvost lepení ve stanovené třídě provozu po celou předpokládanou dobuživotnosti konstrukce.Lepidla, která vyhovují specifikaci typu I, definované v EN 301, se mohou používat vevšech třídách provozu.Lepidla, která vyhovují specifikaci Typu II, definované v EN 301, se mají používatpouze ve třídách provozu 1 nebo 2 a ne při dlouhodobém působení teplot nad 50 °C.3.7 Kovové spojovací prostředkyKovové spojovací prostředky musí vyhovět EN 14592 a kovové hmoždíky musívyhovět EN 14545.23

Příručka 2Tabulka 3.3 - Třídy pevnosti a charakteristické hodnoty pro konstrukční dřevo podle EN 338Topol a jehličnaté dřevinyListnaté dřevinyC14 C16 C18 C20 C22 C24 C27 C30 C35 C40 C45 C50 D30 D35 D40 D50 D60 D70Pevnostní vlastnosti v N/mm 2Ohyb f m,k 14 16 18 20 22 24 27 30 35 40 45 50 30 35 40 50 60 70Tah rovnoběžně s vlákny f t,0,k 8 10 11 12 13 14 16 18 21 24 27 30 18 21 24 30 36 42Tah kolmo k vláknům f t,90,k 0,4 0,5 0,5 0,5 0,5 0,5 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6Tlak rovnoběžně s vlákny f c,0,k 16 17 18 19 20 21 22 23 25 26 27 29 23 25 26 29 32 34Tlak kolmo k vláknům f c,90,k 2,0 2,2 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3,1 3,2 8,0 8,4 8,8 9,7 10,5 13,5Smyk f v,k 1,7 1,8 2,0 2,2 2,4 2,5 2,8 3,0 3,4 3,8 3,8 3,8 3,0 3,4 3,8 4,6 5,3 6,0Tuhostní vlastnosti v kN/mm 2Průměrná hodnota modulupružnosti rovnoběžně s vlákny5% kvantil modulu pružnostirovnoběžně s vláknyPrůměrná hodnota modulupružnosti kolmo k vláknůmPrůměrná hodnota modulupružnosti ve smykuHustota v kg/m 3E 0,mean 7 8 9 9,5 10 11 11,5 12 13 14 15 16 10 10 11 14 17 20E 0,05 4,7 5,4 6,0 6,4 6,7 7,4 7,7 8,0 8,7 9,4 10,0 10,7 8,0 8,7 9,4 11,8 14,3 16,8E 90 , mean 0,23 0,27 0,30 0,32 0,33 0,37 0,38 0,40 0,43 0,47 0,50 0,53 0,64 0,69 0,75 0,93 1,13 1,33G mean 0,44 0,5 0,56 0,59 0,63 0,69 0,72 0,75 0,81 0,88 0,94 1,00 0,60 0,65 0,70 0,88 1,06 1,25Hustota ρ k290 310 320 330 340 350 370 380 400 420 440 460 530 560 590 650 700 900Průměrná hodnota hustoty ρ mean350 370 380 390 410 420 450 460 480 500 520 550 640 670 700 780 840 1080POZNÁMKA a) Výše uvedené hodnoty pro pevnost v tahu, pevnost v tlaku, pevnost ve smyku, 5% kvantil modulu pružnosti, průměrný modul pružnosti kolmo k vláknům a průměrný modulpružnosti ve smyku byly vypočteny na základě vztahů uvedených v příloze A EN 338.b) Tabelované vlastnosti odpovídají dřevu s vlhkostí při teplotě 20 °C a relativní vlhkosti 65 %.c) Dřevo vyhovující třídám C45 a C50 nemusí být snadno dostupné.24

Příručka 24 LEPIDLAV současné době existuje pouze jedna zavedená evropská norma pro klasifikaci lepidelpro dřevěné konstrukční prvky EN 301 „Fenolická a aminová lepidla pro nosné dílydřevěných konstrukcí - Klasifikace a technické požadavky“. Odpovídající zkušební norma jeEN 302, část 1 až 4 „Lepidla pro nosné dřevěné konstrukce - Zkušební metody“. Tyto normyse vztahují pouze na fenolická a aminová lepidla, která se rozdělují na:i lepidla typu I, který jsou trvanlivá při neomezené venkovní expozici a teplotách nad 50 °C;i lepidla typu II pro použití ve vytápěných a větraných budovách, venkovním prostředí chráněnémproti povětrnosti, při krátkodobém působení povětrnosti a při teplotách nejvýše 50 °C.Podle EC5 se smí používat pouze lepidla, která vyhovují podmínkám EN 301.Rezorcínolformaldehydová (RF) a fenolrezorcínolformaldehydová (PRF) pryskyřičná lepidlaPoužívají se při výrobě lepeného lamelového dřeva, velkých zubovitých spojů, nosníkůprůřezu I a skříňového průřezu apod., a to jak pro konstrukční prvky na povětrnosti, tak ipro vnitřní použití.Fenolformaldehydová ( PF) pryskyřičná lepidla pro lepení za horkaPF lepidla pro lepení za horka nemohou být klasifikovány podle EN 301.Fenolformaldehydová (PF) pryskyřičná lepidla pro lepení za studenaPF lepidla pro lepení za studena se klasifikují podle EN 301, avšak t.č. dostupná lepidlamusí být na základě zkušebního postupu podle EN 302, část 3 pro stanovení vlivu poškozenídřevěných vláken kyselinou, pravděpodobně vyloučena.Melaminmočovinoformaldehydová (MUF) pryskyřičná lepidlaMUF lepidla pro lepení za studena mohou být klasifikována podle EN 301. Nejsouovšem odolná jako rezorcínová lepidla. MUF lepidla se často přednostně používajíz ekonomických důvodů a pro jejich světlou barvu.25

Příručka 2Kaseinová lepidlaKaseinová lepidla jsou pravděpodobně nejstarším průmyslově vyráběným lepidlem apoužívala se při výrobě lepeného lamelového dřeva již před rokem 1920. Kaseinová lepidlanesplňují požadavky EN 301.Epoxidová lepidlaEpoxidová lepidla mohou být přizpůsobena účelu použití a některá z nich jsou vhodnápro lepení dřeva. Mají velmi dobrou schopnost pro vyplnění spáry.Pevnost a trvanlivost epoxidových lepidel jsou velmi dobré.Dvousložková polyuretanová lepidlaTato lepidla vykazují vysokou pevnost a dobrou trvanlivost, ale dosavadní zkušenostipoukazují na to, že ne všechna jsou odolná proti vodě.5 TRVANLIVOSTDřevo je náchylné k biologickému poškození, zatímco kovové části mohou korodovat.Za ideálních podmínek však dřevěné konstrukce mohou sloužit staletí bez významné biologickédegradace.5.1 Odolnost proti biologickým organismům a koroziDřevo a materiály na bázi dřeva musí mít buď přiměřenou vlastní trvanlivost podleEN 350-2 pro odpovídající třídu ohrožení (definovanou v EN 335-1, EN 335-2 a EN 335-3),nebo musí být chráněny ochrannými prostředky zvolenými podle EN 351-1 a EN 460.Ochranné postředky mohou ovlivnit pevnostní a tuhostní vlastnosti.Pravidla pro specifikaci ochranných prostředků jsou uvedena v EN 350-2 a EN 335.Kovové spojovací prostředky a ostatní konstrukční spoje musí, kde je to nutné, být buďsamy o sobě odolné proti korozi, nebo musí být proti korozi chráněny.Příklady minimální ochrany proti korozi nebo specifikace materiálů pro různé třídyprovozu (viz 2.3.1.3) jsou uvedeny v tabulce 5.1.26

Příručka 2Tabulka 5.1 – Příklady minimálních požadavků na ochranu materiálu proti korozipro spojovací prostředky (podle ISO 2081)Třída provozu bSpojovací prostředek1 2 3Hřebíky a vruty s d ≤ 4 mm žádné Fe/Zn 12c a Fe/Zn 25c aSvorníky, kolíky, hřebíky a vrutys d > 4 mmžádné žádné Fe/Zn 25c aSponky Fe/Zn 12c a Fe/Zn 12c a korozivzdorná ocelKovové desky s prolisovanými trnyFe/Zn 12c a Fe/Zn 12c a korozivzdorna ocelové desky do tloušťky 3 mmá ocelOcelové desky tloušťkyžádné Fe/Zn 12c a Fe/Zn 25c aod 3 mm do 5 mmOcelové desky tloušťky nad 5 mm žádné žádné Fe/Zn 25c aa Jestliže se použije žárový zinkový povlak, potom se má Fe/Zn 12c nahradit Z275 aFe/Zn 25c se má nahradit Z350 podle EN 10147b Pro obzvlášt korozivní podmínky má být pozornost věnována těžším povlakůmzískaným máčením nebo korozivzdorné oceli.5.2 Biologické napadení dřevaObecně lze říci, že k napadení dřeva biologickými škůdci jsou nutné čtyři hlavnípodmínky: dostatečná vlhkost, kyslík, teplo a výživný substrát.Je třeba poznamenat, že dřevo, jehož vlhkost je trvale nižší než 18 % nebývá napadenodřevokaznými houbami. Dřevo, jehož vlhkost je trvale nižší než 10 % nebývá napadenodřevokazným hmyzem.5.3 Klasifikace tříd ohroženíTřídy ohrožení dřeva biotickými škůdci jsou definovány v EN 335-1 a EN 335-2 takto:Třída ohrožení 1 - dřevo v interiéru staveb plně chráněné před povětrností, bez rizikavyluhování vodou, mimo kontakt se zemí nebo neizolovaným zdivem. Vlhkost dřeva nikdynepřevýší 20 %. Předpokládá se možné napadení dřevokazným hmyzem, napadení dřevokaznýmihoubami a plísněmi je zanedbatelné.Třída ohrožení 2 - dřevo v interiéru staveb chráněné před účinky povětrnosti a vyluhovánívodou, vlhkost prostředí může vést k občasnému zvýšení vlhkosti dřeva nad 20 %.27

Příručka 2V tomto prostředí lze předpokládat možné napadení dřevokazným hmyzem, dřevokaznýmihoubami a plísněmi.Třída ohrožení 3 - dřevo v exteriéru nebo v interiéru nechráněné před působenímpovětrnosti a vyluhování vodou. Není v trvalém kontaktu se zemí nebo sladkou vodou.Vlhkost dřeva je opakovaně a často vyšší než 20 %. Lze předpokládat možnost napadenídřevokaznými houbami, plísněmi a hmyzem.Třída ohrožení 4 - dřevo v trvalém kontaktu s vodou nebo se zemí. Vlhkost trvale vyššínež 20 %. Lze předpokládat napadení houbami, hmyzem a plísněmi.Třída ohrožení 5 - dřevo v trvalém a přímém kontaktu s mořskou vodou . V našichpodmínkách nepřichází v úvahu.5.4 Prevence proti napadení houbamiRiziko napadení dřeva dřevokaznými houbami lze omezit pečlivým návrhem konstrukčníchdetailů, zejména za účelem snížení vlhkosti dřeva.5.5 Prevence proti napadení hmyzemVolba druhu dřeviny by především měla vycházet z její přirozené trvanlivosti vůčiurčitému dřevokaznému hmyzu, kterým může být napadena. Je ale také třeba ověřit, zda-li seurčitý hmyz v současnosti vyskytuje v oblasti, kde bude dřevo použito.6 MEZNÍ STAVY ÚNOSNOSTIU dřevěných konstrukcí musíme ověřit jejich mezní stavy, které se vztahují ke zřícenínebo k jiným způsobům poškození konstrukce, při nichž může být ohrožena bezpečnost lidí.6.1 Navrhování průřezů namáhaných v jednom hlavním směruapod.).Tato část příručky se zabývá jednoduchými prvky prostě namáhanými (prostý tah a tlak28

Příručka 26.1.1 PředpokladyOdstavec 6.1 platí pro rovné rostlé dřevo, lepené lamelové dřevo nebo konstrukčnívýrobky na bázi dřeva s konstantním průřezem, jejichž vlákna jsou orientována převážněrovnoběžně po délce prvku. Předpokládá se, že prvek je namáhán napětím pouze ve směru svéjedné hlavní osy - viz obrázek 6.1.Obrázek 6.1 – Osy prvku(1) Směr vláken6.1.2 Tah rovnoběžně s vláknyMusí být splněna následující podmínka:σt,0,d≤ f(6.1)t,0,dkde σ t,0, d je návrhové napětí v tahu podél vláken, f t,0,d návrhová pevnost v tahu podél vláken.6.1.3 Tah kolmo k vláknůmMusí být uvážen vliv velikosti prvku.6.1.4 Tlak rovnoběžně s vláknyMusí být splněna následující podmínka:σ ≤ (6.2)c,0,dfc,0,dkde σ c,0,d je návrhové napětí v tlaku podél vláken, f c,0,d návrhová pevnost v tlaku podél vláken.Pravidla pro stabilitu prvků jsou uvedena v 6.3.6.1.5 Tlak kolmo k vláknůmMusí být splněna následující podmínka:σ ≤ k f(6.3)c,90,d c,90 c,90,d29

Příručka 2kde σ c,90,d je návrhové napětí v tlaku kolmo k vláknům v dotykové ploše, f c,90,d návrhovápevnost v tlaku kolmo k vláknům, k c,90 součinitel zohledňující uspořádání zatížení, možnostštěpení dřeva a stupeň jeho deformace v tlaku.Hodnota k c,90 se má uvažovat 1,0, pokud se pro prvek nepoužijí postupy podle následujícíchodstavců. V těchto případech může být použita vyšší předepsaná hodnota k c,90 až do mezníhodnoty k c,90 = 4,0.Jestliže se použije vyšší hodnota k c,90 a dotyk překročí plnou šířku prvku b, pak vznikládeformace v tlaku při mezním stavu bude přibližně 10 % výšky prvku.Pro nosníkový prvek uložený na podpěrách (viz obrázek 6.2), se má součinitel k c,90vypočítat z následujících vztahů:– Když vzdálenost od okraje podpěry ke konci nosníku a ≤ h/3:⎛ ⎞⎛ h ⎞kc,90 = ⎜2,38 − ⎟⎜1+⎟(6.4)⎝ 250 ⎠⎝ 12⎠– U vnitřních podpěr:⎛ ⎞⎛ h ⎞kc,90 = ⎜2,38 − ⎟⎜1+⎟(6.5)⎝ 250 ⎠⎝ 6⎠kde l je dotyková délka v mm, hvýška prvku v mm.Obrázek 6.2 – Nosník na podpěráchPro prvek s výškou h ≤ 2,5b, kde soustředěná síla s dotykem přes plnou šířku prvku bpůsobí na jednom líci přímo přes průběžnou nebo lokální podpěru na protilehlém líci (vizobrázek 6.3), pro součinitel k c,90 platí:0,5⎛ ⎞⎛ef ⎞k c,90= ⎜2,38 − 250⎟⎜ ⎟(6.6)⎝ ⎠⎝ ⎠kde l ef je účinná délka roznesení v mm, viz dále, l dotyková délka (viz obrázek 6.3) v mm.30

Příručka 2Účinná délka roznesení l ef má být stanovena z přímky rozdělení napětí s odklonem odsvislice 1:3 po výšce h, ale omezena vzdáleností a/2 od každého konce, nebo vzdálenostíl 1/4 od každé přilehlé tlakové plochy - viz obrázek 6.3a a 6.3b.Pro jednotlivé polohy sil níže, platí tyto účinné délky:– pro břemena na straně konce prvku - viz obrázek 6.3a):hef= +(6.7)3– jestliže vzdálenost od okraje soustředěného břemene ke konci prvku6.3b):2a≥ h- viz obr.32hef= +(6.8)3kde h je výška prvku nebo 40 mm, podle toho co je větší.Pro prvky na lokálních podpěrách, za předpokladu, že a ≥ h a l 1 ≥ 2h (viz obrázek 6.3c),se má účinná délka vypočítat takto:kdeh⎛ 2 h ⎞ef= 0,5 ⎜+ s+ ⎟⎝ 3 ⎠(6.9)je výška prvku nebo 40 mm, podle toho co je větší.Pro prvek výšky h ≥ 2,5b zatížený soustředěnou tlakovou silou na dvou protilehlýchstranách, jak je znázorněno na obr. 6.4b, nebo se soustředěnou tlakovou silou na jedné straněa průběžnou podpěrou na straně druhé (viz obrázek 6.4a) se má součinitel k c,90 vypočítat podlevztahu (6.10) za předpokladu, že jsou splněny následující podmínky:– působící tlaková síla se vyskytuje přes celou šířku prvku b;– dotyková délka l je menší než větší hodnota z h nebo 100 mm:kc,90= ef(6.10)kde l je dotyková délka podle obrázku 6.4, l ef účinná délka roznesení podle obrázku 6.4.Účinná délka roznesení nemá být větší o více než l za každý z obou okrajů dotykovédélky.Pro prvky, jejichž výška se mění lineárně nad podpěrou (např. spodní pasypříhradových nosníků se seříznutým okrajem), se má výška h uvažovat jako výška prvkuv ose podpěry a účinná délka l ef se má uvažovat rovna dotykové délce l.31

Příručka 2Poznámka:Tlak kolmo k vláknům je ve změně A1 EN 1995-1-1 přepracován a je podstatnějednodušší, viz následující text (rovnice (6.5) až (6.10) a obrázky (6.3) a (6.4) změna ruší).Obrázek 6.3 – Stanovení účinných délek pro prvek s h/b ≤ 2,5,(a) a (b) průběžná podpěra, (c) lokální podpěryU tlaku kolmo k vláknům musí být splněna následující podmínka:σ ≤ k f(6.3)c,90,d c,90 c,90,dpřičemžFc,90,dσc,90,d= (6.4)Aefkde σ c,90,d je návrhové napětí v tlaku kolmo k vláknům v účinné dotykové ploše; F c,90,d návrhovézatížení v tlaku kolmo k vláknům; A ef účinná dotyková plocha v tlaku kolmo k vláknům;f c,90,d návrhová pevnost v tlaku kolmo k vláknům; k c,90 součinitel zohledňující uspořádánízatížení, možnost rozštěpení dřeva a stupeň jeho deformace v tlaku.32

Příručka 2Obrázek 6.4 – Stanovení účinných délek pro prvek s h/b > 2,5na (a) průběžné podpěře, (b) lokálních podpěrách33

Příručka 2Účinná dotyková plocha kolmo k vláknům A ef se má určit při uvážení účinné dotykovédélky rovnoběžně s vlákny, kde skutečná dotyková délka na každé straně je zvětšenao 30 mm, ale ne o více než a, nebo 1 /2, viz obrázek 6.2.Hodnota k c,90 se má uvažovat 1,0, pokud se pro prvek nepoužijí postupy podlenásledujících odstavců. V těchto případech může být použita vyšší k c,90 až do mezní hodnotyk c,90 = 1,75.Pro prvky na průběžných podpěrách, za předpokladu, že 1 ≥ 2h, viz obrázek 6.2a, se máhodnota k c,90 uvažovat takto:− k c,90 = 1,25 pro rostlé dřevo z jehličnatých dřevin;− k c,90 = 1,5 pro lepené lamelové dřevo z jehličnatých dřevin;kde h je výška prvku a je dotyková délka.Pro prvky na lokálních podpěrách, za předpokladu, že 1 ≥ 2h, viz obrázek 6.2b, se máhodnota k c,90 uvažovat takto:− k c,90 = 1,5 pro rostlé dřevo z jehličnatých dřevin;− k c,90 = 1,75 pro lepené lamelové dřevo z jehličnatých dřevin, za předpokladu,že ≤ 400 mm;kde h je výška prvku a je dotyková délka.a 1 1hhbab(a)(b)Obr. 6.2 Prvek na (a) průběžných a (b) lokálních podpěrách34

Příručka 26.1.6 OhybMusí být splněny následující podmínky:σfkm,y,dm,z,d+ m ≤ 1(6.11)mm,y,dσfkσfm,z,dm,y,d m,z,d+ 1m,y,dσfm,z,d≤ (6.12)kde σ m,y,d a σ m,z,d jsou návrhová napětí v ohybu k hlavním osám, vyznačeným na obrázku 6.1,f m,y,d a f m,z,d odpovídající návrhové pevnosti v ohybu.Součinitel k m bere v úvahu redistrubuci napětí a vliv nehomogenit materiálu v průřezu.Hodnota součinitele k m se má uvažovat takto:- pro rostlé dřevo, lepené lamelové dřevo a LVL:i pro obdélníkové průřezy: k m = 0,7;i pro ostatní průřezy: k m = 1,0;- pro ostatní konstrukční výrobky na bázi dřeva, pro všechny průřezy k m = 1,0.Musí se rovněž ověřit podmínka stability, viz 6.3.6.1.7 SmykPro smyk se složkou napětí rovnoběžně s vlákny (viz obrázek 6.5(a)) právě tak jako prosmyk s oběma složkami napětí kolmo k vláknům (viz obrázek 6.5(b)) musí být splněnanásledující podmínka:τd≤ f(6.13)v,dkde τ d návrhové napětí ve smyku, f v,d je návrhová pevnost ve smyku pro příslušný případ.Pevnost ve smyku pro valivý smyk se přibližně rovná dvojnásobku pevnosti v tahukolmo k vláknům.V podpěrách může být zanedbán příspěvek do celkové smykové síly od soustředěnéhozatížení F, působícího na horním okraji nosníku do vzdálenosti h nebo h ef od okraje podpěry,viz obrázek 6.6. Pro nosníky se zářezem v místě podpěry se tato redukce smykové sílypoužije pouze tehdy, je-li zářez na opačné straně než podpěra.35

Příručka 2Obrázek 6.5 – (a) Prvek se složkou napětí ve smyku rovnoběžně s vlákny(b) Prvek s oběma složkami napětí kolmo k vláknům dřeva (valivý smyk)Obrázek 6.6 – Podmínky v podpěře za kterých může být ve výpočtu smykové sílyzanedbán vliv soustředěného zatížení FPoznámka:U posouzení na smyk změna A1 EN 1995-1-1 zavádí účinnou šířku průřezu:bef= k b (6.13a)crkde b je šířka příslušné části prvku; k cr součinitel trhlin pro únosnost ve smyku .Doporučené hodnoty k cr (vlivu výsušných trhlin) jsou tyto:iikcr= 0,67kcr= 0,67pro rostlé dřevo;pro lepené lamelové dřevo;i kcr= 1, 0 pro další výrobky na bázi dřeva podle EN 13986 a EN 14374.6.1.8 KrouceníMusí být splněna následující podmínka:36

Příručka 2τ ≤ k f(6.14)tor,d shape v,dskshape⎧1,2 pro kruhový průřez⎪ ⎧ h= ⎨ ⎪1+0,15⎪min⎨ b⎪ ⎪⎩ ⎩2,0pro obdélníkový průřez(6.15)kde τ tor,d je návrhové napětí ve smyku od kroucení, f v,d návrhová pevnost ve smyku, k shapesoučinitel závislý na tvaru průřezu, h větší rozměr průřezu, b menší rozměr průřezu.6.2 Návrh průřezů vystavených kombinovaným napětímNěkteré konstrukční prvky jsou namáhány napětím od kombinovaného zatížení nebonapětím působícím ve dvou či třech jeho hlavních osách.6.2.1 VšeobecněOdstavec 6.2 platí pro rovné rostlé dřevo, lepené lamelové dřevo nebo konstrukčnívýrobky na bázi dřeva s konstantním průřezem, jejichž vlákna jsou orientována převážněrovnoběžně po délce prvku.6.2.2 Napětí v tlaku šikmo k vláknůmMusí se uvážit interakce napětí v tlaku ve dvou či více směrech.Pro napětí v tlaku pod úhlem α k vláknům (viz obrázek 6.7) má být splněna následujícípodmínka:σc,α,d≤kfc,0,dc,0,d 2 2fc,90 c,90,dfsin α + cos α(6.16)kde σ c,α,d je napětí v tlaku pod úhlem α k vláknům, k c,90 součinitel, uvedený v 6.1.5, kterýzohledňuje účinek jakýchkoliv napětí šikmo k vláknům.Obrázek 6.7 – Napětí v tlaku šikmo k vláknům37

Příručka 26.2.3 Kombinace ohybu a osového tahuMusí být splněny následující podmínky:σ σ σkf f ft,0,d m,y,dm,z,d+ + m ≤ 1(6.17)t,0,d m,y,d m,z,dσ σ σkf f ft,0,dm,y,d m,z,d+ m + ≤ 1(6.18)t,0,d m,y,d m,z,dPlatí hodnoty k m uvedené v 6.1.6.6.2.4 Kombinace ohybu a osového tlakuMusí být splněny následující podmínky:⎛σ⎞2σσc,0,dm,y,dm,z,d⎜ ⎟ + + km⎜ f ⎟ f fc,0,d m,y,d m,z,d⎝⎠≤ 1(6.19)2⎛σ⎞ σc,0,dm,y,d σ⎜ ⎟ + k m +⎜ f ⎟ f f⎝ ⎠m,z,dc,0,d m,y,d m,z,dPlatí hodnoty k m uvedené v 6.1.6.Metoda pro ověření podmínky stability je uvedena v 6.3.≤ 1(6.20)6.3 Stabilita prvkůPři zatížení štíhlých konstrukčních prvků je nebezpečí, že se zbaví namáhání vybočením(sloupy), či vybočením a zkroucením (nosníky).6.3.1 VšeobecněMusí se uvážit napětí v ohybu způsobená počáteční křivostí, excentricitami avynuceným průhybem, současně s napětími způsobenými příčným zatížením.Stabilita sloupu a příčná a torzní stabilita nosníku se musí ověřit při použití charakteristickýchvlastností, např. E 0,05 .Stabilita sloupů vystavených buď tlaku nebo kombinaci tlaku a ohybu se má ověřitpodle 6.3.2.38

Příručka 2Příčná a torzní stabilita nosníků vystavených buď ohybu nebo kombinaci ohybu a tlakuse má ověřit podle 6.3.3.6.3.2 Sloupy vystavené buď tlaku nebo kombinaci tlaku a ohybuPoměrné štíhlostní poměry se mají uvažovat takto:λfy c,0,kλ = (6.21)rel,y π E0,05aλfz c,0,kλ = (6.22)rel,z π E0,05kde λ y a λ rel,y jsouštíhlostní poměry odpovídající ohybu kolem osy y (průhyb ve směru osy z),λ z a λ rel,z štíhlostní poměry odpovídající ohybu kolem osy z (průhyb ve směru osy y), E 0,05 jehodnota 5% kvantilu modulu pružnosti rovnoběžně s vlákny.Jestliže oba λ rel,z ≤ 0,3 a λ rel,y ≤ 0,3, mají napětí splňovat podmínky (6.19) a (6.20) v 6.2.4.Ve všech ostatních případech mají napětí, která budou zvýšena v důsledku průhybu,splňovat následující podmínky:kσσσc,0,d m,y,dm,z,d+ + k ≤ 1(6.23)mf f fc,y c,0,d m,y,d m,z,dkσσσc,0,dm,y,d m,z,d+ k + ≤ 1(6.24)mf f fc,z c,0,d m,y,d m,z,dkde značky jsou definovány následovně:k=1c,y 2 2k + -ykyλrel,y(6.25)k=1c,z 2 2k + -zkzλrel,z2( ( ) )y c rel,y(6.26)k = 0,5 1 + β λ - 0,3 + λ rel,y(6.27)2= 0,5 ( 1 + ( - 0,3)+ )k β λ λrel,z (6.28)z c rel,z39

Příručka 2kde β c je součinitel pro prvky, splňující amplitudy zakřivení měřené uprostřed mezi podpěrami– 1/500 délky prvku pro lepené lamelové dřevo nebo LVL a 1/300 délky prvku pro rostlédřevo:⎧0,2 pro rostlé dřevaβc= ⎨ (6.29)⎩ 0,1 pro lepené lamelové dřevo a LVLk m je uveden v 6.1.6.6.3.3 Nosníky vystavené buď ohybu nebo kombinaci ohybu a tlakuPříčná a torzní stabilita se musí ověřit jak v případě existence pouze momentu M y k osevětší tuhosti, tak v případě kombinace momentu M y a tlakové síly N c .Poměrné štíhlosti v ohybu se mají uvažovat takto:λrel,mfm,k= (6.30)σm,critkde σ m,crit je kritické napětí v ohybu vypočtené podle klasické teorie stability s hodnotami 5%kvantilu tuhosti.Kritické napětí v ohybu se má uvažovat takto:M πy,critσm,crit= =WE IG I0,05 z 0,05 torWy ef y(6.31)kde E 0,05 je hodnota 5% kvantilu modulu pružnosti rovnoběžně s vlákny, G 0,05 je hodnota 5%kvantilu modulu pružnosti ve smyku rovnoběžně s vlákny, I z moment setrvačnosti k osemenší tuhosti z, I tot moment setrvačnosti v kroucení; l ef účinná délka nosníku závislá napodmínkách uložení a uspořádání zatížení podle tabulky 6.1, W y průřezový modul k ose většítuhosti y.Pro celistvý obdélníkový průřez ze dřeva jehličnatých dřevin se má σ m,crit uvažovattakto:20,78bm,crit E0,05hefσ =kde b je šířka nosníku, h výška nosníku.(6.32)40

Příručka 2Tabulka 6.1 – Účinná délka jako poměr rozpětíTyp nosníku Typ zatížení l ef/l akonstantní moment1,0Prostě podepřený spojité zatíženísoustředěná síla uprostřed rozpětí0,90,8Konzolaspojité zatížení0,5soustředěná síla na volném konci 0,8a Poměr mezi účinnou délkou l ef a rozpětím l platí pro nosník,který je zajištěn proti kroucení v podpěrách a zatěžován v těžišti.Jestliže zatížení působí na tlačeném okraji nosníku, má se l ef zvýšito 2h a může se snížit o 0,5h pro zatížení na taženém okraji nosníku.V případě existence pouze momentu M y k ose větší tuhosti y, mají napětí splňovatnásledující podmínku:σ ≤ k f(6.33)m,d crit m,dkde σ m,d je návrhové napětí v ohybu, f m,d návrhová pevnost v ohybu; k crit součinitel, který berev úvahu redukovanou pevnost v ohybu v důsledku příčné a torzní nestability.Pro nosníky s počáteční příčnou amplitudou zakřivení splňující meze (viz 6.3.2) semůže k crit určit podle vztahu (6.34)k⎧⎪1 pro λrel,m≤ 0,75⎪⎪=⎨1,56 - 0,75λpro 0,75 < λ ≤ 1,4(6.34)⎪⎪

Příručka 22⎛ σ ⎞m,d+σ⎜k f ⎟⎝ ⎠ k fc,0,dcrit m,d c,z c,0,d≤ 1(6.35)kde σ m,d je návrhové napětí v ohybu, σ c,0,d návrhové napětí v tlaku, f c,0,d návrhová pevnostv tlaku rovnoběžně s vlákny, k c,z je uveden ve vztahu (6.26).6.4 Návrh průřezů u prvků s proměnným průřezem nebo zakřiveným tvaremNapjatost v průřezech prvků s proměnnou výškou a se zakřiveným tvarem je poměrněvelmi komplikovaná. Rozdělení normálového napětí od ohybu je po výšce průřezu nelineární.Ohybové momenty navíc vyvolávají radiální napětí kolmo k vláknům. V oblastech zkosenéhookraje působí kromě obou normálových napětí (rovnoběžně a kolmo k vláknům) i napětísmyková.6.4.1 VšeobecněMusí se uvážit účinky kombinace osové síly a ohybového momentu.Prvky se mají posoudit i podle článků 6.2 a 6.3.Napětí v průřezu od osové síly se může vypočítat ze vztahu:NσN= (6.36)Akde σ je normálové napětí, N osová síla, A plocha průřezu.N6.4.2 Pultové nosníkyMusí se uvážit vliv náběhu na napětí v ohybu rovnoběžně s okraji nosníku.Obrázek 6.8 – Pultový nosník(1) Průřez42

Příručka 2Návrhová napětí v ohybu σ m,α,d a σ m,0,d (viz obrázek 6.8) se mohou uvažovat takto:σ6 M= σ = (6.37)bhdm, α ,d m,0,d 2V krajních vláknech na straně náběhu mají napětí splňovat následující podmínku:σ ≤ k f(6.38)m,α,d m,α m,dkde σ m,α,d je návrhové napětí v ohybu šikmo k vláknům, f m,d návrhová pevnost v ohybu, k m,αse má vypočítat takto:pro napětí v tahu rovnoběžně s okrajem náběhu:km,α=1⎛ f ⎞ ⎛m,df ⎞m,d 21+ tgα+ tg α⎜ 0,75 f ⎟ ⎜ f ⎟t,90,d ⎠⎝ v,d ⎠ ⎝22(6.39)pro napětí v tlaku rovnoběžně s okrajem náběhu:km,α=1⎝ v,d ⎠ ⎝2 2⎛ f ⎞ ⎛m,df ⎞m,d 21+ tgα+ tg α⎜ 1, 5 f ⎟ ⎜ f ⎟c,90,d ⎠(6.40)6.4.3 Sedlové, zakřivené a vyklenuté nosníkypodmínku:Tento odstavec platí pouze pro lepené lamelové dřevo a LVL.Požadavky 6.4.2 platí pro části nosníku, které mají jednostranný náběh.Ve vrcholové části (viz obrázek 6.1) mají napětí v ohybu splňovat následujícíσm,d≤ kr fm,d(6.41)kde k r zohledňuje snížení pevnosti způsobené ohybem lamel během výroby.U zakřivených a vyklenutých nosníků se vrcholová oblast vyskytuje nad zakřivenoučástí nosníku.Napětí v ohybu ve vrcholu se má vypočítat následovně:43

Příručka 26 Mσ = (6.42)ap,dm,d k 2bhapkde2 3⎛hap ⎞ ⎛hap ⎞ ⎛hap⎞1 2 3 4k= k + k ⎜ + k + kr⎟ ⎜r⎟ ⎜r⎟⎝ ⎠ ⎝ ⎠ ⎝ ⎠(6.43)kαα21= 1 + 1,4 tgap+ 5,4 tgap(6.44)k2 = 0,35 - 8 tgα(6.45)apkαα23= 0,6 + 8,3 tgap- 7,8 tgap(6.46)k4 6 tg α2=ap(6.47)r = r + 0,5 h(6.48)inapkde M ap,d je návrhový moment ve vrcholu, h ap výška nosníku ve vrcholu - viz obrázek 6.9, bvýška nosníku, r in vnitřní poloměr - viz obrázek 6.9, α ap úhel sklonu náběhu ve středuvrcholové oblasti - viz obrázek 6.9.Pro sedlové nosníky k r = 1,0. Pro zakřivené a vyklenuté nosníky se má k r uvažovattakto:kr⎧r1 p ≥⎪t= ⎨⎪ rr+

Příručka 2kde k dis je součinitel, který zohledňuje účinek rozdělení napětí ve vrcholové oblasti, k volsoučinitel objemu, f t,90,d návrhová pevnost v tahu kolmo k vláknům, V 0 referenční objemrovnající se 0,01 m³, V namáhaný objem vrcholové oblasti v m 3 (viz obrázek 6.9), který senemá uvažovat větší než 2V b /3, kde V b je celkový objem nosníku.Pro kombinaci tahu kolmo k vláknům a smyku má být splněna následující podmínka:τfdv,dt,90,d+ ≤ 1(6.53)k k fdisσvolt,90,dkde τ d je návrhové napětí ve smyku, f v,d návrhová pevnost ve smyku, σ t,0,d návrhové napětív tahu kolmo k vláknům, k dis a k vol jsou uvedeny v předcházejícím textu.Největší napětí v tahu kolmo k vláknům způsobené ohybovým momentem se mávypočítat podle vztahu (6.54), který je u nás oproti vztahu (6.55) doporučený:6 Mσ = k(6.54)t,90,dap,dp 2b hapnebo jako alternativa ke vztahu (6.54), takto:6 M pσ = k − 0,6t,90,dbap,dp 2b hapd(6.55)kde p d je spojité zatížení působící na horním okraji nosníku ve vrcholové oblasti, b šířkanosníku, M ap,d návrhový moment ve vrcholu, jehož výsledkem jsou napětí v tahu rovnoběžněse spodním zakřiveným okrajem;kde⎛hap⎞ ⎛hap⎞kp= k5+ k6⎜ + k7r⎟ ⎜r⎟⎝ ⎠ ⎝ ⎠k5 ap2(6.56)= 0, 2 tgα(6.57)kk26= 0, 25 - 1,5 tg αap+ 2,6 tg αap(6.58)27= 2,1 tg αap- 4 tg αap(6.59)45

Příručka 2Obrázek 6.9 – Sedlový (a), zakřivený (b) a vyklenutý (c) nosníks orientací vláken rovnoběžně se spodním okrajem nosníku(1) Vrcholová oblast46

Příručka 2U zakřivených a vyklenutých nosníků se vrcholová oblast vyskytuje nad zakřivenoučástí nosníku.6.5 Prvky se zářezyZářezy mohou výrazně redukovat únosnost konstrukčních prvků, neboť v nich vyvolávajítah kolmo k vláknům, který je u dřeva velmi nepříznivým způsobem namáhání.6.5.1 VšeobecněPro ověření únosnosti prvků se musí uvážit účinky koncentrací napětí v zářezu.Účinek koncentrací napětí se může zanedbat v následujících případech:– tahu nebo tlaku rovnoběžně s vlákny;– ohybu s napětími v tahu v zářezu, jestliže náběh není strmější než 1:i = 1:10, což je pro i ≥10 - viz obr. 6.10 a;– ohybu s napětími v tlaku v zářezu - viz obr. 6.10 b;a) b)Obrázek 6.10 – Ohyb v zářezu:a) s napětími v tahu v zářezu, b) s napětími v tlaku v zářezu6.5.2 Nosníky se zářezem v podpěřePro nosníky s obdélníkovými průřezy, u kterých vlákna probíhají hlavně rovnoběžně podélce prvku, se mají napětí ve smyku v podpěře se zářezem vypočítat při použití účinné(redukované) výšky h ef - viz obrázek 6.11.Má se ověřit,že1, 5Vτd= ≤ k vf v,d(6.60)bhefkde k v je redukční součinitel definovaný následovně:47

Příručka 2– Pro nosníky se zářezem na opačné straně než je podpěra - viz obrázek 6.11 bk = 1, 0(6.61)v– Pro nosníky se zářezem na stejné straně jako je podpěra - viz obrázek 6.11 a)kv⎧⎪⎪⎪⎪⎪= min ⎨⎪⎪⎪⎪⎪⎩⎛h ⎜⎝11,5⎛ 1,1 i ⎞k n ⎜1+ ⎟⎝ h ⎠x 1 ⎞2α(1 - α) + 0,8 - α ⎟h α ⎠(6.62)kde i je sklon náběhu - obrázek 6.11 a), h výška nosníku v mm; x vzdálenost od působištěreakce v podpěře k rohu zářezu v mm;α =h efhkn⎧4,5 pro LVL⎪= ⎨5 pro rostlé dřevo(6.63)⎪⎩ 6,5 pro lepené lamelové dřevoa) b)Obrázek 6.11 – Nosníky se zářezem na koncích48

Příručka 26.6 Pevnost soustavyJestliže několik podobných prvků, dílců nebo sestav se stejnou příčnou vzdáleností jepříčně spojeno spojitým systémem schopným roznést zatížení, mohou být pevnostní vlastnostiprvku násobeny součinitelem pevnosti soustavy k sys .Za předpokladu, že spojitý systém roznesení zatížení je schopen přenášet zatíženíz jednoho prvku na přilehlé prvky, má se součinitel k sys uvažovat 1,1.Ověření pevnosti systému roznesení zatížení se má provést za předpokladu, že zatíženíjsou krátkodobá.U střešních příhradových nosníků s maximální osovou vzdáleností 1,2 m lzepředpokládat, že laťování, vaznice nebo panely jsou schopny přenést zatížení na přilehlépříhradové nosníky za předpokladu, že tyto prvky roznesení zatížení jsou spojité alespoň přesdvě pole a jakékoliv spoje jsou rozmístěny střídavě.Pro lamelové dřevěné desky nebo stropy se mají používat hodnoty k sys uvedené naobrázku 6.12.Počet zatížených lamelObrázek 6.12 – Součinitel pevnosti soustavy pro lamelové plošinové desky z rostléhodřeva nebo lepených lamelových prvků1 Sbíjené nebo sešroubované lamely 2 Předpjaté nebo slepené lamely49

Příručka 27 MEZNÍ STAVY POUŽITELNOSTICelkové užitné vlastnosti konstrukcí mají splňovat dva základní požadavky. Prvnímpožadavkem je bezpečnost, která je zpravidla vyjádřena únosností. Druhým požadavkem jepoužitelnost, která se vztahuje k způsobilosti konstrukce a jejích částí zajistit její uspokojivéchování při běžných podmínkách provozu.7.1 Prokluz spojeV ČSN EN je pro prokluz spoje někdy používán termín posunutí spoje a pro modulprokluzu termín modul posunutí.Pro spoje provedené pomocí spojovacích prostředků kolíkového typu se musí určitmodul prokluzu K ser jednoho střihu jednoho spojovacího prostředku při provozním zatíženípodle tabulky 7.1, ρ m se dosazuje v kg/m 3 a d nebo d c v mm. Definice d c , viz EN 13271.V EN 26891 je místo K ser použita značka k s .Tabulka 7.1 – Hodnoty K ser pro spojovací prostředky a hmoždíky v N/mmve spojích dřevo-dřevo a deska na bázi dřeva-dřevoTyp spojovacího prostředkuK serKolíkySvorníky s nebo bez vůle aVrutyHřebíky (s předvrtáním)ρ m 1,5 d/23Hřebíky (bez předvrtání) ρ 1,5 m d 0,8 /30Sponky ρ 1,5 m d 0,8 /80Prstencový hmoždík typu A podle EN 912ρ m d c /2Talířový hmoždík typu B podle EN 912Zazubené hmoždíky:- Hmoždíky typu C1 až C9 podle EN 912 1,5ρ m d c /4- Hmoždíky typu C10 až C11 podle EN 912 ρ m d c /2a Vůle se má přidat k přetvoření odděleně.50

Příručka 2Jsou-li průměrné hustoty ρ m,1 a ρ m,2 dvou spojovaných prvků na bázi dřeva rozdílné,potom se má ρ m ve shora uvedených vztazích uvažovat takto:ρm= ρm,1ρ(7.1)m,2Pro spoje ocel-dřevo nebo beton-dřevo, K ser se má stanovit pomocí ρ m pro dřevěnýprvek a může se násobit 2,0.7.2 Mezní hodnoty průhybů nosníkůSložky průhybu, které jsou výsledkem kombinace zatížení (viz 2.2.3) jsou znázorněnyna obrázku 7.1, ve kterém jsou značky definovány následovně, viz 2.2.3:w c je nadvýšení (pokud se použije), w inst okamžitý průhyb, w creep průhyb od dotvarování, w finkonečný průhyb, w net,fin čistý konečný průhyb.Obrázek 7.1 – Složky průhybuČistý průhyb pod přímkou mezi podpěrami w net,fin se má uvažovat takto:w = w + w − w = w −w (7.2)net,fin inst creep c fin cDoporučený rozsah mezních hodnot průhybů je pro nosníky o rozpětí l uvedenv tabulce 7.2 v závislosti na úrovni deformace považované za přijatelnou.Table 7.2 – Příklady mezních hodnot průhybů nosníkůw inst w net,fin w finProstý nosník l/300 až l/500 l/250 až l/350 l/150 až l/300Vykonzolované nosníky l/150 až l/250 l/125 až l/175 l/75 až l/15051

Příručka 27.3 KmitáníU dřevěných konstrukcí představují lidské aktivity a instalované stroje dvě hlavnípříčiny výskytu kmitání. Jako dva kritické důsledky těchto příčin se rozlišují:- nepohoda od kmitání, způsobeného kroky,- nepohoda od kmitání, způsobeného stroji.7.3.1 PředpokladyMusí se zajistit, aby zatížení, u kterých lze předpokládat, že se mohou vyskytovat naprvku, dílci nebo konstrukci, nezpůsobovala kmitání, která by mohla zhoršit funkcikonstrukce nebo působit uživatelům nepřijatelné nepohodlí.Úroveň kmitání se má odhadnout měřením nebo výpočtem s uvážením předpokládanétuhosti prvku, dílce nebo konstrukce a modálního poměrného tlumení.Pro stropy, pokud není prokázáno, že jiné hodnoty jsou vhodnější, se má předpokládatmodální poměrné tlumení ζ = 0,01 (tj. 1 %).7.3.2 Kmitání od strojního zařízeníKmitání způsobené rotačními stroji a jiným provozním vybavením se musí omezit pronepříznivé kombinace stálého zatížení a proměnných zatížení, které lze očekávat.Přijatelné úrovně pro nepřerušované kmitání stropů se mají určit podle ISO 2631-2,příloha A, obrázek 5a, s korekčním součinitelem 1,0.7.3.3 Stropy obytných budovU stropů obytných budov se základní frekvencí menší než 8 Hz (f 1 ≤ 8 Hz), se máprovést odborné vyšetření.U stropů obytných budov se základní frekvencí větší než 8 Hz (f 1 > 8Hz) mají býtsplněny následující požadavky:wa mm/kNF ≤ (7.3)av( f1-1)≤ b ζ m/(Ns²)(7.4)52

Příručka 2kde w je maximální okamžitý svislý průhyb způsobený svislou soustředěnou statickou silou Fpůsobící v libovolném místě stropu při uvážení rozložení zatížení, v rychlost odezvy najednotkový impuls, tj. maximální počáteční hodnota rychlosti svislého kmitání stropu (v m/s),vyvolaná ideálním jednotkovým impulsem (1 Ns), působícím v místě stropu kde je maximálníodezva. Složky nad 40 Hz se mohou zanedbat; ζ modální poměrné tlumení.Doporučený rozsah mezních hodnot a a b a doporučený vztah mezi a a b je uveden naobrázku 7.2.Obrázek 7.2 – Doporučený rozsah a vztah mezi a a b1 Lepší užitné zatížení, 2 Horší užitné zatíženíVýpočet podle 7.3.3 se má provést za předpokladu, že strop není zatížen, tj. pouzes uvážením hmotnosti, odpovídající vlastní tíze stropu a jiným stálým zatížením.Pro obdélníkový strop s celkovými rozměry l x b, prostě podepřený podél všech čtyřokrajů a se dřevěnými nosníky o rozpětí l, se může základní frekvence f 1 přibližně vypočítattakto:π2( EI)m1=2f(7.5)kde m je hmotnost na jednotku plochy v kg/m 2 , l rozpětí stropu v m, (EI) l náhradní ohybovátuhost desky stropu k ose kolmé na směr nosníků v Nm²/m.Pro obdélníkové stropy s celkovými rozměry l x b, prostě podepřené podél všech čtyřokrajů se může hodnota v přibližně uvažovat takto:53

Příručka 2v=4(0,4 + 0,6 n40)mb+ 200(7.6)kde v je rychlost odezvy na jednotkový impuls v m/(Ns 2 ), n 40 počet tvarů se základnífrekvencí nižší než 40 Hz, bšířka stropu v m, mhmotnost v kg/m 2 , l rozpětí stropu v m.Hodnotu n 40 lze vypočítat ze vztahu:n40⎧⎪⎛⎛40⎞ ⎞⎛b⎞= ⎨⎜⎜ ⎟ - 1 ⎟⎜ ⎟⎪⎜⎝f1 ⎠ ⎟⎝⎝ ⎠⎠⎩2 4( EI )( EI )b0,25⎫⎪⎬ (7.7)⎭⎪kde (EI) l je náhradní ohybová tuhost desky stropu v Nm 2 /m k ose rovnoběžné s nosníky,přičemž (EI) b < (EI) l .8 SPOJE S KOVOVÝMI SPOJOVACÍMI PROSTŘEDKYU dřevěných konstrukcí závisí jejich použitelnost a trvanlivost především na návrhuspojů mezi jednotlivými konstrukčními prvky. U běžně používaných spojů se rozlišují tesařskéspoje a mechanické spoje, které mohou být provedeny pomocí různých typů spojovacíchprostředků.Pro danou konstrukci je výběr spojovacích prostředků určen nejen zatížením aúnosností. Při výběru se uplatní také estetické hledisko, efektivita nákladů a výrobní proces.Rovněž je třeba uvážit způsob montáže a záměry projektanta a architekta. Proto není možnéstanovit obecně platná pravidla, pomocí nichž by bylo možné navrhnout nejpříznivější spojpro různé konstrukce. Hlavní zásadou by mělo být, že jednoduchý spoj a malý početspojovacích prostředků je nejlepší konstrukční řešení.Konstrukční prvky dřevěných konstrukcí spojujeme většinou pomocí různýchmechanických spojovacích prostředků. Mechanické spojovací prostředky můžeme rozdělitpodle přenosu sil ve spoji takto:- spojovací prostředky kolíkového typu;- spojovací prostředky povrchového typu.Spojovací prostředky kolíkového typu (hřebíky, sponky, svorníky, kolíky a vruty) jsoupři přenosu sil většinou ohýbány a zatlačovány do dřeva. Spojovací prostředky povrchového54

Příručka 2typu (hmoždíky a desky s prolisovanými trny) jsou do dřevěných konstrukčních prvkůvkládány či zalisovány a k přenosu sil tak v zásadě dochází na povrchu konstrukčních prvků.Nejpoužívanější ocelové spojovací prostředky jsou znázorněny na obr. 8.1.V této příručce jsou popsány pouze spojovací prostředky kolíkového typu.Obr. 8.1 - Ocelové spojovací prostředkya) hřebíky, b) kolík, c) svorník, d) vruty, e)prstencový hmoždík, f)ozubený hmoždík,g) deska s prolisovanými trny8.1 Základní předpokladyU spojů se setkáváme s různými způsoby jejich uspořádání a zatěžování, které musímepři navrhování spojů vzít v úvahu.8.1.1 Požadavky na spojovací prostředkyCharakteristická únosnost a tuhost spojů se musí určovat na základě zkoušek podle EN1075, EN 1380, EN 1381, EN 26891 a EN 28970, pokud pravidla nejsou uvedena v této55

Příručka 2kapitole. Jestliže v příslušných normách jsou popsány jak zkoušky v tahu, tak v tlaku, musí sepro určení charakteristické únosnosti použít zkouška v tahu.8.1.2 Spoje s několika spojovacími prostředkyUspořádání a rozměry spojovacích prostředků ve spoji a rozteče spojovacíchprostředků, vzdálenosti od okrajů a konců se musí zvolit tak, aby bylo dosaženo očekávanépevnosti a tuhosti.Musí se uvážit, že únosnost spoje s několika spojovacími prostředky, který tvoříspojovací prostředky stejného typu a rozměru, může být nižší než součet únosnostíjednotlivých spojovacích prostředků.Jestliže se spoj skládá z různých typů spojovacích prostředků, nebo když tuhost spojův příslušných střižných plochách vícestřižných spojů je rozdílná, se má jejich kompatibilitaověřit.Pro jednu řadu spojovacích prostředků rovnoběžnou se směrem vláken, se má účinnácharakteristická únosnost, rovnoběžně s touto řadou F v,ef,Rk uvažovat takto:Fv,ef,Rk = nef F(8.1)v,Rkkde F v,ef,Rk je účinná charakteristická únosnost jedné řady spojovacích prostředků rovnoběžněs vlákny, n ef účinný počet spojovacích prostředků v přímce rovnoběžné s vlákny, F v,Rkcharakteristická únosnost jednotlivého spojovacího prostředku rovno-běžně s vlákny.Hodnoty n ef pro řady rovnoběžně s vlákny jsou uvedeny v 8.3.1.1 a 8.5.1.1.Pro sílu působící šikmo ke směru řady, se má ověřit, že složka této síly rovnoběžněs řadou je menší nebo rovna únosnosti vypočtené podle vztahu (8.1).8.1.3 Vícestřižné spojeU vícestřižných spojů se má únosnost každého střihu určit za předpokladu, že každýstřih je součástí skupin tříprvkových spojů.Aby bylo možné kombinovat únosnost jednotlivých střihů ve vícestřižném spoji,určující způsob porušení spojovacích prostředků v příslušných střizích má být kompatibilnís ostatními a nemá se skládat z kombinace způsobů porušení (a), (b), (g) a (h) z obrázku 8.3nebo způsobů (c), (f) a (j/l) z obrázku 8.4 s ostatními způsoby porušení.56

Příručka 28.1.4 Síly ve spoji šikmo k vláknůmJestliže síla ve spoji působí šikmo k vláknům (viz obrázek 8.2), musí se uvážit možnostvzniku trhlin způsobených složkou tahové síly F Ed sin α kolmo k vláknům.S ohledem na možnost vzniku trhlin způsobených složkou tahové síly F Ed sin α, kolmona vlákna, musí být splněna následující podmínka:Fv,Ed≤ F(8.2)90,Rd⎧Fv,Ed,1s Fv,Ed=max ⎨(8.3)⎩Fv,Ed,2kde F 90,Rd je návrhová únosnost na roztržení, vypočtená z charakteristické únosnosti naroztržení F 90,Rk podle 2.4.3; F v,Ed,1 , F v,Ed,2 návrhové smykové síly na příslušnou stranu spoje -viz obrázek 8.2.F90,Rk=14bwhe⎛ he⎜1−⎝ h⎞⎟⎠(8.4)kde:0,35⎧ ⎧ ⎛ wpl⎞⎪max⎪⎜ ⎟⎪ 100 pro kovové desky s prolisovanými trnyw =⎨⎝ ⎠⎨ ⎪⎪ ⎩1⎪⎩1 pro všechny ostatní spojovací prostředky(8.5)a F 90,Rk je charakteristická únosnost na roztržení v N, w modifikační součinitel, h e vzdálenostnamáhaného okraje od středu nejvzdálenějšího spojovacího prostředku nebo okraje kovovédesky s prolisovanými trny v mm, h výška dřevěného prvku v mm, b tloušťka prvku v mm,w pl šířka kovové desky s prolisovanými trny rovnoběžně s vlákny v mm.57

Příručka 2Obrázek 8.2 – Šikmá síla přenášená spojem8.1.5 Střídavé síly ve spojiCharakteristická únosnost spoje musí být snížena, bude-li spoj vystaven střídavýmvnitřním silám od dlouhodobých a střednědobých zatížení.Má se uvážit účinek dlouhodobých a střednědobých zatížení, střídavých mezinávrhovou tahovou silou F t,Ed a návrhovou tlakovou silou F c,Ed , na pevnost spoje tím, že spojnavrhneme na (F t,Ed + 0,5 F c,Ed ) a (F c,Ed + 0,5 F t,Ed ).8.2 Únosnost kovových spojovacích prostředků kolíkového typu namáhaných příčněSelhání příčně namáhaných spojovacích prostředků je doprovázeno nadměrnýmotlačováním dřeva a ohybem spojovacího prostředku.8.2.1 Všeobecné požadavkyPři určování charakteristické únosnosti spojů s kovovými spojovacími prostředkykolíkového typu se musí uvážit mez kluzu, pevnost v otlačení a pevnost na vytaženíspojovacího prostředku.8.2.2 Spoje dřevo-dřevo a deska-dřevoCharakteristická únosnost pro jeden střih jednoho spojovacího prostředku se má u hřebíků,sponek, svorníků, kolíků a vrutů uvažovat jako nejmenší hodnota stanovená podlenásledujících vztahů:58

Příručka 2Pro spojovací prostředky jednostřižně namáhané:Fv,Rk⎧ fh,1,ktd1(a)⎪⎪ fh,2,kt2d(b)⎪⎡2 2 ⎤⎪ fh,1,kt1d ⎡2 t2 t ⎤⎢⎛ ⎞2 3⎛t ⎞ ⎛2t ⎞ F2 ax,Rkβ 2β 1 β β 1 ⎥⎪+ ⎢ + + ⎜ ⎟ ⎥+ ⎜ ⎟ − ⎜ + ⎟ + (c)1 β ⎢t1 t1 t1 t ⎥⎪ + ⎢ ⎥14⎢ ⎣ ⎝ ⎠ ⎦ ⎝ ⎠ ⎝ ⎠⎥⎪⎣⎦⎪min fh,1,ktd ⎡14 β(2 β)M ⎤= +⎨y,Rk F1, 05 2 (1 )ax,Rk⎢ β + β + − β +2⎥(d)(8.6)⎪ 2+ β ⎢⎣fh,1,kd t1⎥⎦4⎪⎪ fh,1,ktd⎡ 24 β(1+2 β)M ⎤2y,Rk Fax,Rk⎪ 1, 05 ⎢ 2 β (1 + β)+ − β2⎥+(e)⎪ 1+2β⎢⎣fh,1,kd t2⎥⎦4⎪⎪ 2βFax,Rk⎪1,15 2 My,Rkfh,1,kd+(f)⎩ 1+β4Pro spojovací prostředky dvojstřižně namáhané:F⎧ fh,1,kt1d⎪⎪0,5fh,2,kt2d⎪ f td ⎡4 β(2 + β)M ⎤ F= min 1, 05 2 β(1 + β)+ − β +⎪ 2+ ⎢⎣ ⎥⎦4⎪⎪ 2βFax,Rk1,15 2My,Rkfh,1,kd+⎪⎩ 1+β4h,1,k 1y,Rkv,Rk ⎨ ⎢2βfh,1,kd t1(g)(h)ax,Rk⎥ (j) (8.7)(k)sβ =ffh,2,kh,1,k(8.8)kde F v,Rk je charakteristická únosnost jednoho střihu jednoho spojovacího prostředku, t i tloušťkadřeva nebo desky nebo hloubka vniku s i buď 1 nebo 2, viz také 8.3 až 8.7, f h,i charakteristickápevnost v otlačení v dřevěném prvku i, d průměr spojovacího prostředku, M y,Rk charakteristickýplastický moment únosnosti spojovacího prostředku, β poměr mezi pevnostmi v otlačení prvků,F ax,Rk charakteristická osová únosnost na vytažení spojovacího prostředku.Plasticity spojů lze docílit použitím relativně štíhlých spojovacích prostředků. V tomtopřípadě jsou určující způsoby porušení (f) a (k).59

Příručka 2První člen na pravé straně ve vztazích (8.6) a (8.7) je únosnost podle Johansenovyteorie, zatímco druhý člen F ax,Rk /4 je příspěvek od účinku sepnutí. Příspěvek k únosnosti odúčinku sepnutí spoje se má omezit na následující procenta z Johansenovy části:– Hřebíky kruhového průřezu 15 %– Hřebíky čtvercového průřezu a drážkované 25 %– Ostatní hřebíky 50 %– Vruty 100 %– Svorníky 25 %– Kolíky 0 %Jestliže F ax,Rk není známa, pak příspěvek od účinku sepnutí spoje se má uvažovat jakonula.Pro jednostřižné spoje se charakteristická únosnost na vytažení F ax,Rk určuje jako nižší z únosnostídvou prvků. Rozdílné způsoby porušení jsou zobrazeny na obrázku 8.3.Obrázek 8.3 – Způsoby porušení pro spoje ze dřeva a desek(1) Jednostřižný spoj, (2) Dvojstřižný spojPísmena odpovídají odkazům u rovnic (8.6) a (8.7).60

Příručka 2U únosnosti na vytažení svorníků F ax,Rk se může uvážit odpor podložek, viz 8.5.2.Charakteristická pevnost v otlačení f h,k se má určovat podle EN 383 a EN 14358, pokudnení uvedena v následujících návrhových pravidlech.Charakteristický plastický moment únosnosti M y,Rk se má určovat podle EN 409a EN 14358, pokud není uveden v následujících návrhových pravidlech.8.2.3 Spoje ocel-dřevoCharakteristická únosnost spoje ocel-dřevo je závislá na tloušťce ocelových desek.Ocelové desky tloušťky menší nebo rovné 0,5d jsou klasifikovány jako tenké desky a ocelovédesky tloušťky větší nebo rovné d s tolerancí rozměru díry menší než 0,1d jsou klasifikoványjako tlusté desky. Charakteristická únosnost spojů s tloušťkou ocelové desky mezi tenkou atlustou deskou se má počítat pomocí lineární interpolace mezi limitními hodnotami protenkou a tlustou desku.Musí se posoudit pevnost ocelové desky.Charakteristická únosnost hřebíků, svorníků, kolíků a vrutů pro jeden střih jednohospojovacího prostředku se má uvažovat jako nejmenší hodnota stanovená z následujícíchvztahů:– Pro tenkou ocelovou desku jednostřižně namáhanou:Fv,Rk⎧0, 4 fh,kt1d⎪= min ⎨F⎪ 1,15 2 My,Rkfh,kd +⎩4ax,Rk(a)(b)(8.9)– Pro tlustou ocelovou desku jednostřižně namáhanou:⎧ ⎡ 4M⎤y,Rk F⎪ fh,kt1 d ⎢ 2+ − 12⎥+⎪ ⎢⎣fh,kdt1⎥⎦4⎪F min F2,3ax,Rkv,Rk= ⎨ My,Rkfh,kd +⎪4⎪⎪⎪⎩ fh,kt1dax,Rk(d)(e)(c)(8.10)61

Příručka 2– Pro ocelovou desku libovolné tloušťky jako střední prvek dvojstřižného spoje:⎧⎪ fh,1,kt1d⎪⎪ ⎡ 4M⎤y,Rk FFv,Rk= min ⎨ fh,1,kt1 d ⎢ 2 + − 12⎥+⎪ ⎢⎣ fh,1,kdt1⎥⎦4⎪⎪ Fax,Rk2,3 M f d⎪⎩+y,Rk h,1,k4ax,Rk(f)(g)(h)(8.11)– Pro tenké ocelové desky jako vnější prvky dvojstřižných spojů:Fv,Rk⎧0,5fh,2,kt2d⎪= min ⎨F⎪ 1,15 2 My,Rkfh,2,kd +⎩4ax,Rk(j)(k)(8.12)– Pro tlusté ocelové desky jako vnější prvky dvojstřižných spojů:Fv,Rk⎧0,5 fh,2,kt2d(l)⎪= min ⎨F2,3ax,Rk⎪ My,Rkfh,2,kd +(m)⎩4(8.13)kde F v,Rk je charakteristická únosnost pro jeden střih jednoho spojovacího prostředku, f h,kcharakteristická pevnost v otlačení ve dřevěném prvku, t 1 je menší tloušťka krajního dřevěnéhoprvku nebo hloubka vniku, t 2 tloušťka středního dřevěného prvku, d průměr spojovacíhoprostředku, M y,Rk charakteristický plastický moment únosnosti spojovacího prostředku, F ax,Rkcharakteristická únosnost na vytažení spojovacího prostředku.Různé způsoby porušení jsou uvedeny na obrázku 8.4.Obrázek 8.4 – Způsoby porušení pro spoje ocel-dřevo62

Příručka 2Pro omezení účinku sepnutí spoje F ax,Rk se použije 8.2.2.Musí se uvážit, že únosnost spojů ocel-dřevo se zatíženým koncem může být sníženav důsledku trhliny po obvodě skupiny spojovacích prostředků.8.3 Hřebíkové spojeHřebíky jsou nejpoužívanějším spojovacím prostředkem při spojování dřeva.8.3.1 Příčně zatížené hřebíkySelhání příčně namáhaných hřebíků je doprovázeno nadměrným otlačováním dřeva aohybem hřebíku.8.3.1.1 PředpokladyZnačky pro tloušťky v jednostřižných a dvojstřižných spojích (viz obrázek 8.5) jsoudefinovány následovně:t 1 je:– tloušťka na straně hlavičky v jednostřižném spoji;– menší z tlouštěk dřeva na straně hlavičky a vniku hrotu v dvojstřižném spoji;t 2 je:– vnik hrotu v jednostřižném spoji;– tloušťka středního prvku v dvojstřižném spoji.Dřevo se má předvrtat, když:– charakteristická hustota dřeva je větší než 500 kg/m³;– průměr d hřebíku je větší než 8 mm.Poznámka:Změna A1 EN 1995-1-1 požaduje předvrtání pro průměr d hřebíku větší než 6 mm .Pro hřebíky čtvercového průřezu a drážkované hřebíky se má za průměr d hřebíkuuvažovat rozměr strany.Pro hladké hřebíky, které jsou vyrobeny z drátu s minimální pevností v tahu600 N/mm², se mají používat následující hodnoty plastického momentu únosnosti:63

Příručka 2My,Rk⎧⎪= ⎨⎪ ⎩2,60,3 fudpro hřebíky kruhového průřezuf d2,60,45upro hřebíky čtvercového průřezu a drážkované(8.14)kde M y,Rk je charakteristická hodnota plastického momentu únosnosti v N/mm, d průměrhřebíku jak je definovaný v EN 14592 v mm, f u pevnost drátu v tahu v N/mm².Pro hřebíky o průměrech do 8 mm platí následující charakteristické pevnosti v otlačeníve dřevu a LVL:– bez předvrtaných otvorů:-0,32h,k= 0,082 ρkN/mmf d(8.15)– s předvrtanými otvory:f2h,k= 0,082 (1- 0,01 d ) ρkN/mm(8.16)kde ρ k je charakteristická hustota dřeva v kg/m³, d průměr hřebíku v mm.Obrázek 8.5 – Definice t 1 a t 2(a) jednostřižný spoj, (b) dvojstřižný spojPro hřebíky s průměry většími než 8 mm se použijí hodnoty charakteristických pevnostív otlačení pro svorníky podle 8.5.1.Ve spoji ze tří prvků se mohou hřebíky překrývat ve středním prvku za předpokladu, že(t – t 2 ) je větší než 4d - viz obr. 8.6.64

Příručka 2Obrázek 8.6 – Překrývající se hřebíkyPro jednu řadu tvořenou n hřebíky rovnoběžně s vlákny, jestliže hřebíky této řadynejsou střídavě kolmo k vláknům o nejméně 1d (viz obrázek 8.7), se má únosnost rovnoběžněs vlákny (viz 8.1.2) vypočítat s použitím účinného počtu spojovacích prostředků n ef , kde:nkef ef= n(8.17)kde n ef je účinný počet hřebíků v řadě, n počet hřebíků v řadě, k ef uveden v tabulce 8.1.Tabulka 8.1 – Hodnoty k efk efRozteče a Nepředvrtáno Předvrtánoa 1 ≥ 14d 1,0 1,0a 1 = 10d 0,85 0,85a 1 = 7d 0,7 0,7a 1 = 4d - 0,5a Pro mezilehlé rozteče je dovoleno pro k efpoužít lineární interpolaci.65

Příručka 2Obrázek 8.7– Hřebíky v řadě rovnoběžně s vlákny střídavě kolmo k vláknům o d1 hřebík, 2 směr vlákenVe spoji mají být alespoň dva hřebíky.Pokud není předepsáno jinak, mají se hřebíky zarážet v pravém úhlu k vláknům a dotakové hloubky, aby okraje hlaviček hřebíků lícovaly s povrchem dřeva.Pokud není stanoveno jinak, šikmé hřebílkování se má provádět podle obrázku 8.9(b).Průměr předvrtaných otvorů nemá překročit 0,8d , kde d je průměr hřebíku.8.3.1.2 Hřebíkové spoje dřevo-dřevoPro hladké hřebíky má být délka vniku hrotu nejméně 8d. Pro hřebíky jiné než hladké,určené v EN 14592, má být délka vniku hrotu nejméně 6d.Hřebíky v koncových vláknech senemají považovat za schopné přenášet příčné síly.Jako alternativa k předcházejícímu doporučení se pro hřebíky v koncových vláknechpoužijí následující pravidla:– U druhotných konstrukcí se mohou použít hladké hřebíky. Návrhové hodnoty únosnosti semají uvažovat 1/3 hodnot pro hřebíky zaražené kolmo k vláknům.– Hřebíky jiné než hladké, určené v EN 14592, se mohou použít v konstrukcích jiných neždruhotných. Návrhové hodnoty únosnosti se mají uvažovat 1/3 hodnot pro hladké hřebíkyodpovídajícího průměru zaražené kolmo k vláknům za předpokladu, že:- hřebíky jsou zatížené pouze příčně;- ve spoji jsou nejméně tři hřebíky;- vnik hrotu je nejméně 10d;- spoj není vystaven podmínkám třídy provozu 3;- jsou splněny předepsané rozteče a vzdálenosti od okrajů uvedené v tabulce 8.2.Příkladem druhotné konstrukce je okapové prkno přibité ke krokvím.Doporučené pravidlo je nepovažovat hřebíky v koncových vláknech za schopnépřenášet příčné síly.66

Příručka 2Minimální rozteče a vzdálenosti od konců a okrajů jsou uvedeny v tabulce 8.2Tabulka 8.2 – Minimální rozteče a vzdálenosti od okrajů a konců pro hřebíkyRoztečenebovzdálenosti(viz obrázek8.7)Úhel αMinimální rozteče nebo vzdálenosti od konců/okrajůbez předvrtaných otvorůρ k ≤ 420 kg/m 3420 kg/m 3 < ρ k≤ 500 kg/m 3s předvrtanýmiotvoryRozteče a 1(rovnoběžněs vlákny)Rozteče a 2(kolmok vláknům)Rozteče a 3,t(zatíženýkonec)Rozteče a 3,c(nezatíženýkonec)Rozteče a 4,t(zatížený okraj)Rozteče a 4,c(nezatíženýokraj)0° ≤ α ≤ 360°0° ≤ α ≤ 360°-90° ≤ α ≤ 90°90° ≤ α ≤ 270°0° ≤ α ≤ 180°d < 5 mm:(5+5│cos α│) dd ≥ 5 mm:(5+7│cos α│) d(7+8│cos α│) d(4+│cos α│) d5d 7d (3+│sin α│) d(10+ 5 cos α) d (15 + 5 cos α) d (7+ 5cos α) d10d 15d 7dd < 5 mm: d < 5 mm: d < 5 mm:(5+2 sin α) d (7+2 sin α) d (3 + 2 sin α) dd ≥ 5 mm: d ≥ 5 mm: d ≥ 5 mm:(5 + 5 sin α) d (7 + 5 sin α) d (3 + 4 sin α) d180° ≤ α ≤ 360° 5d 7d 3dkde - viz obrázek 8.8:a 1 je rozteč hřebíků v jedné řadě rovnoběžně s vlákny;a 2 rozteč řad hřebíků kolmo k vláknům;a 3,c vzdálenost mezi hřebíkem a nezatíženým koncem;a 3,t vzdálenost mezi hřebíkem a zatíženým koncem;a 4,c vzdálenost mezi hřebíkem a nezatíženým okrajem;vzdálenost mezi hřebíkem a zatíženým okrajem;a 4,tαúhel mezi silou a směrem vláken.67

Příručka 2Obrázek 8.8 – Rozteče a vzdálenosti od konců a okrajů(a) rozteče rovnoběžně s vlákny v řadě a kolmo k vláknům mezi řadami,(b) vzdálenosti od okrajů a konců(1) zatížený konec, (2) nezatížený konec, (3) zatížený okraj,(4) nezatížený okraj, 1 spojovací prostředek, 2 směr vlákenDřevo má být předvrtáno, pokud je tloušťka dřevěných prvků menší než:⎧7d⎪t = ⎨max ρ( 13 30k⎪ d − ) 400⎩(8.18)kde t je nejmenší tloušťka dřevěného prvku, aby se předešlo předvrtání v mm, ρ kcharakteristická hustota dřeva v kg/m³, d průměr hřebíku v mm.Dřevo dřevin zvlášť citlivých na štípání se má předvrtat, pokud je tloušťka dřevěnýchprvků menší než:68

Příručka 2⎧14d⎪t = ⎨max ρ( 13 30k⎪ d − ) 200⎩(8.19)Vztah (8.19) může být nahrazen vztahem (8.18) pro vzdálenosti od okrajů dané vztahema 4 ≥ 10d pro ρ ≤ 420 kg/m 3ka 4 ≥ 14d pro 420 kg/m 3 ≤ ρ k ≤ 500 kg/ m 3 .Příkladem dřevin náchylných ke štípání jsou jedle (abies alba), jedle Douglaska(pseudotsuga menziesii) a smrk (picea abies). Doporučuje se použít vztah (8.19) pro dřeviny:jedli (abies alba) a jedli Douglasku (pseudotsuga menziesii).8.3.1.3 Hřebíkové spoje deska-dřevoMinimální rozteče hřebíků pro všechny hřebíkové spoje deska-dřevo jsou roztečeuvedené v tabulce 8.2, násobené součinitelem 0,85. Vzdálenosti od konců/okrajů pro hřebíkyzůstávají nezměněny pokud dále není uvedeno jinak.Minimální vzdálenosti od okrajů a konců v prvcích z překližky se mají uvažovat 3d pronezatížený okraj (nebo konec) a (3 + 4 sin α)d pro zatížený okraj (nebo konec), kde α je úhelmezi směrem zatížení a zatíženým okrajem (nebo koncem).Pro hřebíky s průměrem hlavičky nejméně 2d, platí následující charakteristické pevnostiv otlačení:– pro překližku:f= 0,11ρd−0,3h,k k(8.20)kde f h,k je charakteristická pevnost v otlačení v N/mm 2 , ρ k charakteristická hustota překližkyv kg/m³, d průměr hřebíku v mm.– pro tvrdou desku podle EN 622-2:f = 30 d t−0,3 0,6h,k(8.21)2kde f h,k je charakteristická pevnost v otlačení v N/mm , d průměr hřebíku v mm, t tloušťkadesky v mm.– pro třískovou desku a OSB:69

Příručka 2f = 65d t−0,7 0,1h,k(8.22)2kde f h,k je charakteristická pevnost v otlačení v N/mm , d průměr hřebíku v mm, t tloušťkadesky v mm.8.3.1.4 Hřebíkové spoje ocel-dřevoPro hřebíky platí minimální vzdálenosti od okrajů a konců uvedené v tabulce 8.2.Minimální rozteče hřebíků jsou rozteče uvedené v tabulce 8.2, násobené součinitelem 0,7.8.3.2 Osově zatížené hřebíkyHladké hřebíky nesmí být vystaveny stálému a dlouhodobému zatížení.U hřebíků se závitem se má předpokládat, že pouze závitová část je schopna přenášetosové zatížení.Hřebíky v koncových vláknech se nemají považovat za způsobilé přenášet osovézatížení.Charakteristická únosnost hřebíků na vytažení F ax,Rk pro hřebíkování kolmo k vláknům(obrázek 8.9.(b)), se má uvažovat jako menší z hodnot stanovených z následujících vztahů:– pro hřebíky jiné než hladké, určené v EN 14592:Fax,Rk⎧⎪ f= ⎨⎪ ⎩ fax,khead,kdtdpen2h(a)(b)(8.23)– pro hladké hřebíky:Fax,Rk⎧⎪ fax,kdtpen= ⎨⎪⎩ f dt+f d2ax,k head,k h(a)(b)(8.24)kde f ax,k je charakteristická pevnost na vytažení z prvku, do kterého vniká hrot, fhead,kcharakteristická pevnost na protažení hlavičky,d průměr hřebíku podle 8.3.1.1, tpen délka vnikuhrotu nebo délka závitové části v prvku, do kterého vniká hrot, t tloušťka prvku na straněhlavičky, d h průměr hlavičky hřebíku.Charakteristické únosnosti f ax,k a f head,k se mají určovat zkouškami podle EN 1382,EN 1383 a EN 14358 pokud není dále uvedeno jinak.70

Příručka 2Pro hladké hřebíky s vnikem hrotu nejméně 12d, se mají charakteristické hodnotypevností na vytažení a protažení stanovit podle následujících vztahů:ff= 20×10ρ−6 2(8.25)ax,k k= 70×10ρ−6 2(8.26)head,k kkde ρ k je charakteristická hustota dřeva v kg/m³.U hladkých hřebíků má být vnik hrotu t pen nejméně 8d. U hřebíků s vnikem hrotu menšímnež 12d se má únosnost na vytažení násobit (t pen /4d - 2). U závitových hřebíků má být vnikhrotu nejméně 6d. U hřebíků s vnikem hrotu menším než 8d se má únosnost na vytažení násobit(t /2d - 3).penPro konstrukční dřevo, které je zabudováno na mezi nasycení vláken nebo blízko ní, akteré bude pravděpodobně vysychat při působení zatížení, se mají hodnoty f ax,k a fhead,k násobit2/3.Rozteče, vzdálenosti od konců a okrajů pro příčně namáhané hřebíky se použijí i proosově namáhané hřebíky.U šikmého hřebíkování má být vzdálenost od zatíženého okraje nejméně 10d - vizobrázek 8.9(b). Ve spoji mají být nejméně dva šikmé hřebíky.Obrázek 8.9 – (a) Hřebíkování kolmo k vláknům a (b) šikmé hřebíkování8.3.3 Hřebíky zatížené současně příčně a osověPro spoje vystavené kombinaci osového zatížení (F ax,Ed) a příčného zatížení (Fv,Ed) majíbýt splněny následující podmínky:– pro hladké hřebíky:71

Příručka 2FFax,Edax,RdF+Fv,Edv,Rd≤1(8.27)– pro hřebíky jiné než hladké, určené v EN 14592:2 2⎛ Fax,Ed⎞ ⎛ F v,Ed⎞⎜ ⎟ + ⎜ ⎟ ≤ 1⎝ Fax,Rd⎠ ⎝ F v,Rd ⎠(8.28)kde F ax,Rd a Fv,Rd jsou návrhové únosnosti spoje zatíženého pouze osovým zatížením nebopouze příčným zatížením.8.4 Sponkové spojePro kruhové nebo téměř kruhové nebo obdélníkové sponky se zkosenými nebosymetrickými hroty dříků se použijí pravidla uvedená v 8.3, kromě vztahů (8.14) a (8.19) apravidel, které se k nim vztahují.Pro sponky s obdélníkovým průřezem se průměr d má brát jako druhá odmocninasoučinu obou rozměrů.Šířka b hlavy sponky má být nejméně 6d, a hloubka vniku hrotu t 2 má být nejméně 14d- viz obrázek 8.10.Obrázek 8.10 – Rozměry sponky(1) Osa sponkyVe spoji mají být nejméně dvě sponky.72

Příručka 2Příčná návrhová únosnost pro jeden střih jedné sponky se má považovat za ekvivalentníúnosnosti dvou hřebíků s průměrem sponky za předpokladu, že úhel mezi hlavou a směremvláken dřeva pod hlavou je větší než 30° - viz obrázek 8.11. Jestliže je úhel mezi hlavou asměrem vláken pod hlavou roven nebo menší 30°, potom se má příčná návrhová únosnostnásobit součinitelem 0,7.2Pro sponky vyráběné z drátu s minimální pevností v tahu 800 N/mm , se má používatnásledující charakteristický plastický moment únosnosti pro jeden dřík:M=240 d2,6y,Rk(8.29)kde M y,Rk je charakteristický plastický moment únosnosti v Nmm, d průměr dříku sponky v mm.Pro jednu řadu tvořenou n sponkami rovnoběžně s vlákny, se má únosnost v tomto směruvypočítat s použitím účinného počtu spojovacích prostředků n podle vztahu (8.17).efMinimální rozteče sponek, vzdálenosti od okrajů a konců jsou uvedeny v tabulce 8.3 aznázorněny na obrázku 8.11, kde Θ je úhel mezi hlavou sponky a směrem vláken.Tabulka 8.3 – Minimální rozteče a vzdálenosti od okrajů a konců pro sponkyRozteče a vzdálenostiod okrajů/konců(viz obrázek 8.7)a 1 (rovnoběžně s vlákny)a2pro Θ ≥ 30°pro Θ < 30°Úhel0° ≤ α ≤ 360°(kolmo k vláknům) 0° ≤ α ≤ 360°a 3,t (zatížený konec)a 3,c (nezatížený konec)a 4,t (zatížený okraj)-90° ≤ α ≤ 90°90° ≤ α ≤ 270°0° ≤ α ≤ 180°a4,c (nezatížený okraj) 180° ≤ α ≤ 360°Minimální roztečenebo vzdálenostiod okrajů/konců(10 + 5│cos α│) d(15 + 5│cos α│) d15 d(15 + 5│cos α│) d15 d(15 + 5│sin α│) d10 d73

Příručka 2Obrázek 8.11 – Definice roztečí pro sponky8.5 Svorníkové spojeSvorníky se montují do předvrtaných otvorů ve dřevu.8.5.1 Příčně zatížené svorníkySelhání příčně namáhaných svorníků je doprovázeno nadměrným otlačováním dřeva aohybem svorníku.8.5.1.1 Všeobecně a svorníkové spoje dřevo-dřevoPro svorníky se mají používat následující charakteristické hodnoty plastickéhomomentu únosnosti:2,6M y,Rk= 0,3 f u,k d(8.30)kde M y,Rk je charakteristická hodnota plastického momentu únosnosti v Nmm, fu,k chara-kteristická pevnost v tahu v N/mm², d je průměr svorníku v mm.Pro svorníky do průměru 30 mm se mají používat následující hodnoty charakteristicképevnosti v otlačení ve dřevu a LVL pro úhel α k vláknům:fh,α,k=k90fh,0,k22sin α + cos α(8.31)f h,0,k= 0,082 (1- 0,01 d ) ρ k(8.32)⎧1,35 + 0,015 d pro dřevo jehličnatých dřevin⎪kde k 90 = ⎨1,30 + 0,015 d pro LVL(8.33)⎪⎩0,90 + 0,015 d pro dřevo listnatých dřevin74

Příručka 2a f h,0,k je charakteristická pevnost v otlačení rovnoběžně s vlákny v N/mm 2 , ρk charakteristickáhustota dřeva v kg/m³, α úhel zatížení vzhledem k vláknům, d průměr svorníku v mm.Minimální rozteče a vzdálenosti od okrajů a konců se mají převzít z tabulky 8.4 seznačkami znázorněnými na obrázku 8.8.Pro jednu řadu tvořenou n svorníky rovnoběžně se směrem vláken, se má únosnostrovnoběžně s vlákny podle vztahu (8.1) vypočítat s použitím účinného počtu svorníků n : ef⎧ n⎪n = min ⎨na13def 0,94 1⎪⎩(8.34)kde a 1 je rozteč mezi svorníky ve směru vláken, d průměr svorníku, n počet svorníků v řadě.Pro zatížení kolmo k vláknům, se účinný počet spojovacích prostředků může uvažovattakto:n ef= n (8.35)Pro úhly 0° < α < 90° mezi zatížením a směrem vláken, se může n ef určit pomocílineární interpolace mezi vztahy (8.34) a (8.35).Tabulka 8.4 – Minimální hodnoty roztečí a vzdáleností od okrajů a konců pro svorníkyRozteče a vzdálenosti odkonců/okrajů (viz obrázek 8.7)a (rovnoběžně s vlákny)1a (kolmo k vláknům)2Úhel0° ≤ α ≤ 360°0° ≤ α ≤ 360°a3,t (zatížený konec) -90° ≤ α ≤ 90°a 3,c (nezatížený konec)90° ≤ α < 150°150° ≤ α < 210°210° ≤ α ≤ 270°Minimální roztečenebo vzdálenosti(4 + │cos α│) d4 dmax (7 d; 80 mm)(1 + 6 sin α) d4 d(1 + 6│sin α│) da 4,t (zatížený okraj) 0° ≤ α ≤ 180° max [(2 + 2 sin α) d; 3d]a4,c (nezatížený okraj) 180° ≤ α ≤ 360°3 d75

Příručka 2Otvory pro svorníky ve dřevu mají mít průměr maximálně o 1 mm větší než svorník.Otvory pro svorníky v ocelových deskách mají mít průměr maximálně o 2 mm nebo 0,1dvětší než průměr svorníku d (podle toho, co je větší).Pod hlavou a maticí se mají používat podložky o délce strany nebo průměru alespoň 3da tloušťce alespoň 0, 3d . Podložky mají mít plnou styčnou plochu.Svorníky a vruty do dřeva s čtyřhrannou hlavou se mají utahovat tak, aby plochy těsnělícovaly, a je-li to nezbytné pro zajištění únosnosti a tuhosti konstrukce mají být dotaženy aždřevo dosáhne rovnovážné vlhkosti.8.5.1.2 Svorníkové spoje deska-dřevoPro překližky se má používat následující pevnost v otlačení v N/mm 2 , pro všechny úhlyvůči povrchovým vláknům:f h,k= 0,11 (1- 0,01 d ) ρ k(8.36)kde ρ k je charakteristická hustota překližky v kg/m³, d průměr svorníku v mm.Pro třískové desky a OSB se má používat následující hodnota pevnosti v otlačenív N/mm 2 pro všechny úhly vůči povrchovým vláknům:f d t−0,6 0,2h,k= 50(8.37)kde d je průměr svorníku v mm, t tloušťka desky v mm.8.5.1.3 Svorníkové spoje ocel-dřevoPlatí pravidla uvedená v 8.2.3.8.5.2 Osově zatížené svorníkyOsová únosnost a únosnost na vytažení svorníku se má uvažovat jako nižší z hodnot:– únosnosti svorníku v tahu;– únosnosti buď podložky nebo (pro spoje ocel-dřevo) ocelové desky.Únosnost podložky se má vypočítat za předpokladu, že charakteristická pevnost v tlakuna dotykové ploše je 3,0 f c,90,k .76

Příručka 2Únosnost na svorník ocelové desky nemá překročit únosnost kruhové podložkys průměrem, který je menší z hodnot:– 12t, kde t je tloušťka desky;– 4d, kde d je průměr svorníku.8.6 Kolíkové spojePlatí pravidla uvedená v 8.5.1 kromě pravidel pro minimální rozteče a vzdálenosti,platných pro svorníky.Průměr kolíku má být větší než 6 mm a menší než 30 mm. Tolerance, pokud jde o průměrkolíku, mají být -0/+0,1 mm.Minimální rozteče a vzdálenosti od okrajů a konců jsou uvedeny v tabulce 8.5 se značkamiznázorněnými na obrázku 8.8.Tabulka 8.5 – Minimální rozteče a vzdálenosti od okrajů a konců pro kolíkyRozteče a vzdálenosti odokrajů/konců (viz obrázek 8.7)a (rovnoběžně s vlákny)a12Úhel0° ≤ α ≤ 360°(kolmo na vlákna 0° ≤ α ≤ 360°a3,t (zatížený konec) -90° ≤ α ≤ 90°a 3,c (nezatížený konec) 90° ≤ α < 150°150° ≤ α < 210°210° ≤ α ≤ 270°Minimální rozteče nebovzdálenosti od okrajů/konců(3 + 2│cos α│) d3 dmax (7 d; 80 mm)max(a 3,t │sin α│) d; 3d)3 dmax(a 3,t │sin α│) d; 3d)a 4,t (zatížený okraj) 0° ≤ α ≤ 180° max([2 + 2 sin α) d; 3d)a4,c (nezatížený okraj) 180° ≤ α ≤ 360°3 dPředvrtané otvory v dřevěných prvcích nemají mít průměr větší než kolík.8.7 Vrutové spojeVrutové spoje se používají především pro připojování ocelových prvků a desek na bázidřeva ke dřevu. Spoje se provádí většinou jako jednostřižné.77

Příručka 2U vrutů ve dřevě jehličnatých dřevin s průměrem hladkého dříku d ≤ 6 mm sepředvrtání nepožaduje.U všech vrutů ve dřevě listnatých dřevin a u vrutů ve dřevě jehličnatých dřevins průměrem d > 6 mm je předvrtání požadováno podle následujících požadavků:– Vodící otvor pro dřík má mít stejný průměr jako dřík a stejnou hloubku jako je délka dříku.– Vodící otvor pro část opatřenou závitem má mít průměr cca 70 % průměru dříku.Pro dřevo s hustotou větší než 500 kg/m 3 , se má průměr předvrtání určit pomocízkoušek.8.7.1 Příčně zatížené vrutyPři určování únosnosti se musí uvážit vliv závitové části vrutu a to použitím účinnéhoprůměru d . efPro vruty s hladkým dříkem, u kterých vnější průměr závitu je roven průměru dříku,platí pravidla uvedená v 8.2 za předpokladu, že:– účinný průměr d je uvažován jako průměr hladkého dříku;ef– hladký dřík vniká do prvku, ve kterém je hrot vrutu nejméně 4d.Jestliže nejsou splněny podmínky uvedené v předcházejícím textu, má se únosnost vrutuvypočítat s použitím účinného průměru d ef uvažovaného jako 1,1násobek průměru jádrazávitu.Pro vruty s hladkým dříkem o průměru d > 6 mm, platí pravidla v 8.5.1.Pro vruty s hladkým dříkem o průměru 6 mm nebo méně, platí pravidla v 8.3.1.8.7.2 Osově zatížené vrutyPři ověření únosnosti osově zatížených vrutů, se mají ověřit následující způsobyporušení:– porušení vytažením závitové části vrutu;– porušení odtržením hlavičky vrutu u vrutů používaných v kombinaci s ocelovými deskami,odolnost proti odtržení hlavičky vrutu má být větší než pevnost vrutu v tahu;– porušení protažením hlavičky vrutu;– porušení vrutu v tahu;78

Příručka 2– porušení vybočením vrutu při zatížení tlakem;– porušení po obvodě skupiny vrutů, použitých v kombinaci s ocelovými deskami (blokovýsmyk nebo zátkový smyk).8.7.3 Vruty zatížené současně příčně a osověPro vrutové spoje vystavené kombinaci osového zatížení a příčného zatížení, má býtsplněna podmínka (8.28).9 DÍLCE A STĚNOVÉ DESKOVÉ KONSTRUKCEDílce a stěnové deskové konstrukce mají vysokou únosnost a tuhost v porovnání se svojítíhou.9.1 DílceDílce se obvykle skládají minimálně ze dvou částí.9.1.1 Tenkostěnné lepené nosníkyZa předpokladu lineárního průběhu poměrného přetvoření po výšce nosníku, majínormálová napětí v pásech na bázi dřeva splňovat následující podmínky:σf,c,max,d≤fm,d(9.1)σf,t,max,d≤fm,dσf,c,d≤ kc fc,0,dσf,t,d≤ft,0,d(9.2)(9.3)(9.4)kde σ f,c,max,d je největší návrhové napětí v tlaku ve vláknech pásu, σf,t,max,d největší návrhovénapětí v tahu ve vláknech pásu, σ f,c,d průměrné napětí v tlaku v pásu, σ f,t,d průměrné napětív tahu v pásu, k c součinitel zohledňující příčnou nestabilitu.Součinitel k c se může určit (konzervativně, zejména u nosníků uzavřeného průřezu)podle 6.3.2 s79

Příručka 2 c⎛ ⎞λz = 12 ⎜ b⎟(9.5)⎝ ⎠kde l c je vzdálenost mezi průřezy, ve kterých je zamezeno vybočení tlačeného pásu, b jeznázorněno na obrázku 9.1.Obrázek 9.1 – Tenkostěnné nosníky(1) Tlak, (2) TahJestliže se provede podrobný výpočet příčné nestability nosníku jako celku, může sepředpokládat k c = 1,0.Normálová napětí ve stěnách mají splňovat následující podmínky:σσw,c,dw,t,d≤≤ffc,w,dt,w,d(9.6)(9.7)kde σ w,c,d a σw,t,d jsou návrhová napětí v tlaku a v tahu ve stěnách, f c,w,d a ft,w,d návrhové pevnostiv tlaku a v tahu za ohybu stěn.80

Příručka 2Pokud nejsou dány jiné hodnoty, má se návrhová pevnost stěn v rovinném ohybuuvažovat jako návrhová pevnost v tahu nebo v tlaku.Musí se ověřit, že jakékoliv lepené styky mají dostatečnou pevnost.Neprovede-li se podrobná analýza boulení, má se ověřit, že:hw≤70bw(9.8)aFv,w,Ed⎧ ⎛ 0,5( hf,t+ hf,c) ⎞⎪bh ⎜1 + ⎟ f pro h ≤ 35b⎪ ⎝ hw⎠≤ ⎨⎪ ⎛ 0,5( h + h ) ⎞⎪⎩ ⎝⎠w w v,0,d w w2f,t f,c35 bw⎜1+ ⎟ fv,0,d pro 35 bw≤ hw≤ 70bwhw(9.9)kde F v,w,Ed je návrhová posouvající síla působící na každou stěnu, hw světlá vzdálenostmezi pásy, h f,c výška tlačeného pásu, h f,t výška taženého pásu, b w tloušťka každé stěny,f v,0,d návrhová pevnost desky ve smyku.U stěn z desek na bázi dřeva, se má v řezech 1-1 na obrázku 9.1, ověřit, že:τmean,d⎧⎪ f pro h ≤ 4 b⎪≤ ⎨0,8⎪ ⎛4b⎞ef⎪ f ⎜ ⎟ pro h > 4 b⎩ ⎝ hf⎠v,90,d f efv,90,d f ef(9.10)kde τ mean,d je návrhové napětí ve smyku v řezech 1-1, za předpokladu jeho rovnoměrnéhorozdělení, f v,90,d návrhová pevnost ve smyku v rovině stěny (valivý smyk), h f buď h f,c nebo h f,t .bef⎧bwpro nosníky uzavřeného průřezu⎪= ⎨⎪⎩bw/ 2 pro Ι-nosníky(9.11)9.1.2 Lepené nosníky s tenkými pásyTento odstavec vychází z předpokladu lineárního průběhu poměrného přetvoření povýšce nosníku.U pevnostního posouzení lepených nosníků s tenkými pásy se musí uvážit nerovnoměrnérozdělení napětí v pásech s ohledem na smykové ochabnutí a boulení.81

Příručka 2Jestliže se neprovede podrobnější výpočet, složená soustava se má považovat zapříslušný počet Ι-nosníků nebo U-nosníků (viz obrázek 9.2), s účinnými šířkami pásů b ef ,následovně:– Pro Ι-nosníkyb = b + b (nebo b + b )ef c,ef w t,ef w (9.12)– Pro U-nosníkyb = 0,5 b + b (nebo 0,5 b + b )(9.13)ef c,ef w t,ef wHodnoty b c,ef a bt,ef nemají být větší než maximální hodnota vypočtená pro smykovéochabnutí z tabulky 9.1. Mimo to hodnota b c,ef nemá být větší než maximální hodnotavypočtená pro boulení z tabulky 9.1.Maximální účinné šířky pásů s ohledem na smykové ochabnutí a boulení se mají převzítz tabulky 9.1, přičemž l je rozpětí nosníku.Tabulka 9.1 – Maximální účinné šířky pásu s ohledem na smykové ochabnutí a bouleníMateriál pásu Smykové ochabnutí BouleníPřekližka s orientací vláken ve vnějších vrstvách:0,1l 20h– rovnoběžně se stěnami f0,1l 25h– kolmo ke stěnám fDeska s orientovanými třískamiTřískové a vláknité desky s nahodilou orientací vláken0,15l 25h0,2l 30hffJestliže se neprovede podrobná analýza boulení, nemá být volná šířka pásu větší neždvojnásobek účinné šířky pásu s ohledem na boulení z tabulky 9.1.V místě výztužných žeber desek na bázi dřeva, se má v řezech 1-1 průřezů tvaru Ιv obrázku 9.2 ověřit, že:τmean,d⎧ fv,90,d probw ≤ 8hf⎪0,8≤ ⎨ ⎛8h⎞f⎪ fv,90,d ⎜ ⎟ probw > 8hf⎩ ⎝ bw⎠(9.14)82

Příručka 2kde τ mean,d je návrhové napětí ve smyku v řezech 1-1, stanovené za předpokladu jehorovnoměrného rozdělení, f v,90,d návrhová pevnost ve smyku v rovině pásu (valivý smyk).Obrázek 9.2 – Nosník s tenkými pásyPro řezy 1-1 průřezů tvaru U, se mají ověřit stejné podmínky, ale s tím, že 8h fnahradíme 4h f .Normálové napětí v pásech, odpovídající příslušné účinné šířce pásu, mají splňovatnásledující podmínky:σf,c,d≤ff,c,d(9.15)σf,t,d≤ff,t,d(9.16)kde σ f,c,d je průměrné návrhové napětí pásu v tlaku, σ f,t,d průměrné návrhové napětí pásuv tahu, f f,c,d návrhová pevnost pásu v tlaku, f návrhová pevnost pásu v tahu.f,t,dMusí se ověřit, že jakékoliv lepené styky mají dostatečnou pevnost.Normálová napětí ve stěnách na bázi dřeva mají vyhovět podmínkám (9.6) a (9.7),definovaným v 9.1.1.9.1.3 Mechanicky spojované nosníkyJestliže je průřez konstrukčního prvku složen z několika částí spojených mechanickýmispojovacími prostředky, musí se uvážit vliv prokluzu ve spojích.Výpočty se mají provést za předpokladu lineární závislosti mezi silou a prokluzem.83

Příručka 2Jestliže se rozteč spojovacích prostředků v podélném směru mění podle posouvajicí sílymezi s a s (≤ 4 s ), může se použít následující účinná rozteč smin max min efs= 0,75 s + 0, 25 s (9.17)ef min maxMetoda pro výpočet únosnosti mechanicky spojovaných nosníků je uvedena v kap. 10.9.1.4 Mechanicky spojované a lepené tlačené prutyPři pevnostním posouzení se musí uvážit deformace vlivem prokluzu ve spojích, vlivemsmyku a ohybu ve vložkách, rámových spojkách, v dílčích prutech a pásech a vlivem osovýchsil v příhradovém spojení.Metoda pro výpočet únosnosti I-prutů a prutů uzavřeného průřezu, členěných prutů aprutů s příhradovým spojením je uvedena v kapitole 11.9.2 Stěnové deskové konstrukceStěnové deskové konstrukce jsou většinou používány za účelem zajištění prostorovétuhosti budov se dřevěným rámem9.2.1 Všeobecné zásadyStěnové deskové konstrukce se musí navrhovat tak, aby byly odolné jak protivodorovnému, tak svislému zatížení, které na ně působí.Stěna musí být dostatečně ukotvena, aby se předešlo jejímu překlopení a posunutí.Stěnové deskové konstrukce určené k zajištění výztužné únosnosti musí být vyztuženyv rovině deskovými materiály, diagonálním zavětrováním nebo momentovými spoji.Výztužná únosnost stěny se musí určovat buď zkouškami podle EN 594 nebo výpočtys využitím vhodných analytických metod nebo návrhových modelů.Návrh stěnových deskových systémů musí zohlednit jak materiálové provedení, takgeometrické provedení stěny.Odezva stěnových deskových konstrukcí na zatížení musí být stanovena tak, abyzajistila, že konstrukce bude vyhovovat příslušným mezím použitelnosti.84

Příručka 29.2.2 Zjednodušená analýza stěnových deskových konstrukcí – Metoda AZjednodušená metoda uvedená v tomto odstavci se má používat pouze pro stěnovédeskové konstrukce s tahovou kotvou na jejich konci, která je svislým prvkem přímospojeným se spodní konstrukcí.Návrhová únosnost F v,Rd (návrhová výztužná únosnost) při síle F v,Ed působící při hornímokraji vetknutého panelu, zajištěného proti nadzdvihnutí (svislým zatížením nebo ukotvením),se má určovat s použitím následující zjednodušené metody analýzy pro stěny provedenéz jednoho nebo více panelů, u kterých je každý stěnový panel tvořen pláštěm připevněnýmk jedné straně dřevěného rámu, za předpokladu, že– rozteč spojovacích prostředků je konstantní po obvodě každého pláště;– šířka každého pláště je nejméně h/4.Pro stěnu vyrobenou z několika stěnových panelů se má návrhová výztužná únosnoststěny vypočítat takto:F= ∑ Fv,Rd i,v,Rd (9.18)kde F je návrhová výztužná únosnost stěnového panelu podle následujícího postupu.i,v,EdNávrhová výztužná únosnost každého stěnového panelu F i,vEd podle obrázku 9.3 se mávypočítat takto:F=Fsb cf,Rd i ii,v,Rd(9.19)kde F f,Rd je příčná návrhová únosnost jednotlivého spojovacího prostředku, b i šířka panelustěny, s rozteč spojovacích prostředků.a⎧1 pro⎪ci= ⎨ bi⎪pro⎩b0b ≥ bi0b < bi0(9.20)kde b 0 = h/2 a h je výška stěny.Pro spojovací prostředky podél okrajů jednotlivého pláště, se má návrhová příčnáúnosnost zvětšit součinitelem 1,2 nad příslušné hodnoty uvedené v kapitole 8. Při určovánírozteče spojovacích prostředků podle požadavků kapitoly 8, se má předpokládat, že okrajenejsou zatíženy.85

Příručka 2Obrázek 9.3 – Síly působící na: a) panel stěny; b) rám;c) plášťU stěnových panelů, které obsahují dveřní nebo okenní otvory, se nemá předpokládat, žese podílejí na výztužné únosnosti.Pro stěnové panely s plášti na obou stranách platí následující pravidla:– jestliže pláště a spojovací prostředky jsou stejného typu a rozměrů, pak se má celkovávýztužná únosnost stěny uvažovat jako součet výztužných únosností jednotlivých stran;– jestliže jsou použity rozdílné typy plášťů a spojovací prostředky s podobným modulemprokluzu, může se uvážit 75 % výztužné únosnosti slabší strany, jestliže neplatí jináhodnota. V jiných případech se nemá brát více než 50 %.Vnější síly F a F podle obrázku 9.3 se mají určovat ze vztahu:Fi,c,Edi,c,Ed= F =i,t,EdFi,t,Edi,v,Edbih(9.21)kde h je výška stěny.Tyto síly mohou být přeneseny buď do plášťů v přilehlém stěnovém panelu nebopřeneseny do konstrukce položené nad nebo pod. Když jsou tlakové síly přeneseny dokonstrukce položené pod, má se panel ukotvit tuhým spojovacím prostředkem. Vybočenísloupků stěny se má ověřit podle 6.3.2. Kde konce svislých prvků tlačí na vodorovné rámovéprvky, mají se stanovit napětí kolmo k vláknům vodorovných prvků podle 6.1.5.Vnější síly, které vznikají ve stěnových panelech obsahujících dveřní a okenní otvory ave stěnových panelech menší šířky (viz obrázek 9.4), mohou být podobně přeneseny dokonstrukce položené nad nebo pod.86

Příručka 2Obrázek 9.4 – Příklad sestavy stěnových panelů obsahujícíchstěnový panel s okenním otvorem a stěnový panel menší šířky(1) Stěnový panel (normální šířka), (2) Stěnový panel s oknem,(3) Stěnový panel (menší šířka)Smykové vybočení pláště se může zanedbat za předpokladu, že:b net≤ 100tkde b net je světlá vzdálenost mezi sloupky a t tloušťka pláště.S ohledem na to, že středový sloupek může být považován za podpěru pláště, roztečespojovacích prostředků ve středovém sloupku nemají být větší než dvojnásobek roztečíspojovacích prostředků podél okrajů pláště.Tam, kde se každý panel skládá z prefabrikovaných stěnových prvků, se má ověřit přenossmykových sil mezi dílčími stěnovými prvky.V dotykových plochách mezi svislými sloupky a vodorovnými dřevěnými prvky, se majíposoudit napětí v tlaku kolmo k vláknům ve vodorovných prvcích.87

Příručka 210 MECHANICKY SPOJOVANÉ NOSNÍKYPrůřezy nosníků mohou být složeny z několika částí spojených mechanickými spoji.Mechanické spoje přenáší především posouvající síly.10.1 Zjednodušená analýzaŘešení vychází z předpokladu, že pro každou část průřezu platí jednoduchá teorie ohybua smykové přetvoření je zanedbáno.10.1.1 PrůřezyUvažovány jsou průřezy znázorněné na obrázku 10.1.10.1.2 PředpokladyNávrhová metoda je založena na teorii lineární pružnosti a na následujícíchpředpokladech:– nosníky jsou prostě podepřeny a mají rozpětí l. Pro spojité nosníky mohou být vztahypoužity s l rovnajícím se 0,8násobku příslušného rozpětí a pro konzolové nosníky s lrovnajícím se dvojnásobku délky konzoly;– jednotlivé části (dřeva, desek na bázi dřeva) jsou po délce buď z jednoho kusu nebonastaveny lepenými spoji;– jednotlivé části jsou navzájem spojeny mechanickými spojovacími prostředky s modulemprokluzu K;– rozteč s mezi spojovacími prostředky je konstantní nebo se stejnoměrně mění podleposouvající síly mezi s a s , kdy s ≤ 4 s ;min max max min– zatížení působí ve směru osy z a vyvozuje moment M = M(x) s průběhem ve tvarusinusoidy nebo paraboly a posouvající sílu V = V(x).10.1.3 RoztečeJestliže se pás skládá ze dvou částí připojených ke stěně nebo jestliže se stěna skládá zedvou částí (jako u komůrkového nosníku), rozteč s i se určuje ze součtu spojovacíchprostředků na jednotku délky ve dvou styčných plochách přípoje.88

Příručka 210.1.4 Průhyby od ohybových momentůPři výpočtu průhybů se použije účinná ohybová tuhost (EI) určená podle 10.2.ef(1) Rozteč: s Modul prokluzu: K Zatížení: F1 1 1(2) Rozteč: s Modul prokluzu: K Zatížení: F3 3 3Obrázek 10.1 – Průřez (vlevo) a průběh napětí v ohybu (vpravo).Všechny rozměry jsou kladné s výjimkou a , která se uvažuje kladně, jak je znázorněno.289

Příručka 210.2 Účinná ohybová tuhostÚčinná ohybová tuhost se má uvažovat takto:32ef= ∑ E i I +iγiEAai i i(10.1)i=1( EI ) ()při použití průměrných hodnotE a kde:Ai = bh(10.2)i i3b hI = i ii(10.3)12γ = 1(10.4)22-121 E s /( l ) ⎤i i pro i 1 and i 3γ ⎡i=⎣+ π A K ⎦= =i i(10.5)aγ E A( h + h )- γ E A ( h + h )1 1 1 1 2 3 3 3 2 32 =32Σγi EAi ii=1(10.6)kde značky jsou definovány na obrázku 10.1, K i = Kser,i pro výpočty mezních stavůpoužitelnosti, K i = Ku,i pro výpočty mezních stavů únosnosti.Pro T-průřezy h 3 = 0.10.3 Normálová napětíNormálová napětí se mají uvažovat takto:γ E aMσ = i i ii( EI)ef0,5EihMiσm,i=( EI)ef(10.7)(10.8)10.4 Maximální smykové napětíMaximální smyková napětí se vyskytují tam, kde jsou nulová normálová napětí.Maximální smyková napětí ve stěnovém prvku (část 2 na obrázku 10.1) se mají uvažovattakto:90

Příručka 2τ2, max2γ3E3 A3a3 + 0,5 E2b2h2=Vb ( EI)2ef(10.9)10.5 Zatížení spojovacího prostředkuZatížení spojovacího prostředku se má uvažovat takto:Fγ E AasV( EI)= i i i i iief(10.10)kde i = 1 a případně 3, s i = s i(x) je rozteč spojovacích prostředků jak je definována v 10.1.3.11 SLOŽENÉ A ČLENĚNÉ TLAČENÉ PRUTYU štíhlých tlačených prutů je jejich únosnost limitována vzpěrem. Zvýšení únosnostiprutů lze docílit především snížením jejich štíhlosti. Toho můžeme dosáhnout dvojímzpůsobem: snížením jejich účinné (vzpěrné) délky a zvýšením poloměru setrvačnosti kekritické ose vzpěru.11.1 VšeobecněÚčinnou délku tlačených prutů můžeme snížit provedením výztuh ve směru kritickéhovzpěru. Zvýšení poloměru setrvačnosti lze dosáhnout zvětšením rozměru prvku nebopoužitím složených a členěných tlačených prvků.11.1.1 PředpokladyPlatí následující předpoklady:– tlačené pruty jsou kloubově uloženy a mají délku l;– jednotlivé části jsou po délce z jednoho kusu;– zatížení je osová síla F c působící v těžišti průřezu (více viz 11.2.3).11.1.2 ÚnosnostPro vybočení tlačeného prutu ve směru osy y (viz obrázek 11.1), se má únosnostuvažovat jako součet únosností jednotlivých prvků.91

Příručka 2Pro vybočení tlačeného prutu ve směru osy z (viz obrázek 11.1), se má ověřit, že:σ≤k fc,0,d c c,0,d(11.1)kdeσ =c,0,dFAc,dtot(11.2)a kde A tot je celková plocha průřezu, k c se určuje podle 6.3.2, ale s účinným štíhlostním poměremλ stanoveným podle odstavců 11.2 – 11.3.ef11.2 Mechanicky spojované tlačené prutyTlačené pruty velkých průřezů mohou být provedeny složením několika prvků dohromadya jejich spojením ocelovými spojovacími prostředky.11.2.1 Účinný štíhlostní poměrÚčinný štíhlostní poměr se má uvažovat takto:λef= AItotef(11.3)( EI )efs I ef = (11.4)Emeankde (EI) se určuje podle kapitoly 10.ef11.2.2 Zatížení spojovacích prostředkůZatížení spojovacího prostředku se má uvažovat podle kapitoly 10, kde:Vd⎧ Fc,d⎪⎪120 kc⎪ Fc,dλef= ⎨⎪3600k⎪ Fc,d⎪⎪⎩ 60 kccpro λ < 30efpro 30 ≤ λef < 60(11.5)pro 60 ≤ λef92

Příručka 211.2.3 Kombinovaná zatíženíV případech, kdy malé momenty (např. od vlastní tíhy) působí současně s osovýmzatížením, platí 6.3.2.11.3 Členěné tlačené pruty s vložkami nebo rámovými spojkamiÚnosnost členěných prutů je zjišťována pomocí obdobných postupů jako u prutůcelistvých. Při zjišťování jejich únosnosti se ale musí vzít v úvahu možnost vybočeníčleněného prutu jako celku a také možnost vybočení dříku členěného prutu samostatně.11.3.1 PředpokladyUvažují se tlačené pruty znázorněné na obrázku 11.1, tj. tlačené pruty složené z dříků,odsazených pomocí vložek nebo rámových spojek. Spoje mohou být buď hřebíkové nebolepené nebo svorníkové s vhodnými hmoždíky.Obrázek 11.1 – Členěné tlačené pruty93

Příručka 2Platí následující předpoklady:– průřez je složen ze dvou, tří nebo čtyř shodných dříků;– průřezy jsou symetrické podle obou os;– počet volných polí je alespoň tři; tj. dříky jsou spojeny alespoň na koncích a ve třetinách;– volná vzdálenost mezi dříky není větší než trojnásobek tloušťky dříku h pro tlačené prutys vložkami a není větší než šestinásobek tloušťky dříku pro tlačené pruty s rámovýmispojkami;– spoje, vložky a rámové spojky jsou navrženy podle 11.3.3;– délka vložky l 2 vyhovuje podmínce: l2 /a ≥ 1,5;– v každé střižné ploše jsou alespoň čtyři hřebíky nebo dva svorníky s hmoždíky. Uhřebíkových spojů jsou alespoň čtyři hřebíky v řadě na každém konci v podélném směrutlačeného prutu;– rámové spojky vyhovují podmínce: l 2 /a ≥ 2;– na tlačené pruty působí centrická osová zatížení.Pro tlačené pruty se dvěma dříky se má A tot a I tot vypočítat takto:Atot= 2 A(11.6)Itot( ) 3 32 + −b⎡h a a ⎤=⎣⎦12(11.7)Pro tlačené pruty se třemi dříky se má A tot a I tot vypočítat takto:A = 3 A(11.8)totItot( 3 2 ) ( 2 )3 3 3b⎡h+ a − h+ a + h ⎤=⎣⎦12(11.9)94

Příručka 211.3.2 Únosnost při zatížení osovou silouPro vybočení tlačeného prutu ve směru osy y (viz obrázek 11.1), se má únosnostuvažovat jako součet únosností jednotlivých prvků.Pro vybočení tlačeného prutu ve směru osy z platí 11.1.2, kdyλ2= +λn 2η λ12ef (11.10)kde λ je štíhlostní poměr pro celistvý tlačený prut se stejnou délkou, stejnou plochou (A tot ) astejným momentem setrvačnosti (I tot ), tj.λ = Atot / I tot (11.11)λ 1 je štíhlostní poměr dříků a do vztahu (11.1) má být dosazen s minimální hodnotou alespoň30, tj.1λ 1 = 12h(11.12)n je počet dříků, η součinitel uvedený v tabulce 11.1Tabulka 11.1 – Součinitel ηZatíženíVložkypřipojenéRámové spojkypřipojenéLepením Hřebíky Svorníky a Lepením HřebíkyStálé/dlouhodobé zatížení 1 4 3,5 3 6Střednědobé/krátkodobé 1 3 2,5 2 4,5zatíženía s hmoždíky11.3.3 Zatížení spojovacích prostředků, rámových spojek a vložekZatížení spojovacích prostředků a rámových spojek nebo vložek je znázorněno naobrázku 11.2 s V podle odstavce 11.2.2.d95

Příručka 2Posouvající síly v rámových spojkách a vložkách (viz obrázek 11.2) se mají vypočítattakto:Vl1T = dd(11.13)a1Obrázek 11.2 Rozdělení posouvající síly a zatížení v rámových spojkách a vložkách96

Příručka 212 ŘEŠENÉ PŘÍKLADY12.1 Posouzení sloupu na vzpěrPosouzení kloubově uloženého sloupu čtvercového průřezu 100 x 100 mm, délky = 3 m, centricky zatíženého střednědobou návrhovou silou Nd = 30 kN. Sloup je z rostléhodřeva a je zabudován v prostředí, ve kterém průměrná vlhkost dřeva bude 12 %. Parametrypevnosti a tuhosti dřeva jsou f = 20 MPa a E = 6 700 MPa.c,0,k 0,05Návrhová pevnost v tlakuffc,0,kc,0,d= kmod= =γM1, 3Normálové napětí v tlaku200,8 12,3 MPaσ =c,0,dNdA330 ⋅10= = 3, 0 MPa310 ⋅10Štíhlostní poměriefλ = =30000, 289⋅100= 103,8σ c,critπE= 2 0,05= 2λ6 700103,8 =23,14 6,1 MPa2λrelfc,0,k= = =σc,crit206,11, 8Součinitel vzpěrnosti( ) ( )k = ⎣⎡ + β λ − + λ ⎦⎤ = ⎣⎡ + − + ⎤⎦ =2 20,5 1c rel0,3rel0,5 1 0, 2 1,8 0,3 1,8 2, 2711kc= = = 0,292 2k+ k −λ2, 27 + 2, 27 −1,82 2relPosouzení sloupu na vzpěrσk fcc,0,dc,0,d≤ 13, 00, 29⋅12, 4= 0,83 < 1Sloup na vzpěr vyhovuje.97

Příručka 212.2 Posouzení prutu na vzpěr a ohybKloubově uložený prut čtvercového průřezu 200x200 mm, délky = 4 m je zatížen návrhovouosovou silou N d = 100 kN (dlouhodobou) a návrhovým příčným rovnoměrným zatíženímq = 5 kNm -1d (krátkodobým). Prut je z rostlého dřeva a je zabudován ve třídě provozu 1.Parametry pevnosti a tuhosti dřeva jsou f = 20 MPa, f = 22 MPa a E = 6 700 MPa.c,0,k m,k 0,05Návrhové pevnosti v tlaku a v ohybufc,0,kf c,0,d = k mod = 0,9 = 13,85 MPafγM201, 3mk ,f m,d = kmod= 0,9 = 15,23 MPaγM221, 3Normálové napětí v tlaku a v ohybuN dσ c,0,d 2= =A100⋅10340⋅103= 2,5 MPaσ m,dq d= = 7,5 MPa8WŠtíhlostní poměryefλ = = 69,2σic,crit =2Eπλf0,052= 13,8 MPac,0,kλ rel = = = 1,2σccrit ,2013,8Součinitel vzpěrnosti2( )(2k = 0,5 ⎡1 + βc λrel − 0,3 + λ ⎤⎣rel⎦= 0,5 ⎡1 + 0, 2 1, 2 − 0,3)+ 1, 2 ⎤⎣⎦= 1,3111k c = =21, 31 + 1, 31 −1, 222k+ k −λ relVzpěr a ohybkσcc,0,dfc,0,dσm,d+ ≤ 1f m,d2= 0,5498

Příručka 22,5 7,5+0,54⋅12,4 13,7= 0,9 < 1Prut na vzpěr a ohyb vyhovuje.12.3 Posouzení nosníku na ohyb a smykPosouzení prostě podepřeného nosníku obdélníkového průřezu 50 x 200 mm,o rozpětí 3,5 m, zatíženého střednědobým návrhovým rovnoměrným zatížením 2 kNm -1 .Nosník je z rostlého dřeva a je zabudován v prostředí, ve kterém průměrná vlhkost dřeva bude12 %. Parametry pevnosti a tuhosti dřeva jsou fmk ,= 22 MPa, f,a E 0,05 = 6 700 MPa.vk= 2,4 MPaNávrhová pevnost v ohybu a ve smykuffkf22,00,8 13,54 MPam,km,d=mod= =γM1, 3kf2, 40,8 1, 48 MPav,kv,d=mod= =γM1, 3a) Normálové napětí za ohybu (nosník je po celé délce zajištěn proti příčné a torznínestabilitě)σm,d≤fm,dNormálová napětí za ohybuσM q = = = = 9, 2 MPaW 8 W 8 50 ⋅ 2002 2d1d1 2 ⋅3500 ⋅6m,d 2< 13,54 MPaNosník na ohyb vyhovuje.b) Normálové napětí za ohybu (nosník není po celé délce zajištěn proti příčné a torznínestabilitě)σ ≤k⋅ fm,d crit m,dKritické napětí za ohybuσm,crit2 20,78 b E0,050,78 ⋅50 ⋅6700= = = 18,4 MPah 200 ⋅(0,9 ⋅ 3500 + 400)ef99

Příručka 2Poměrná štíhlostλrel,mfm,k= = =σm,crit2218,41, 06Součinitel příčné a torzní stabilitykcrit= 1,56 − 0,75 λ = 1,56 −0,75 ⋅ 1,06 = 0,76rel,mRedukovaná návrhová pevnostkcrit ⋅ fm,d = 0,76 ⋅ 13,54 = 10,3 MPaNormálové napětí za ohybuσM q = = = = 9, 2 MPaW 8 W 8 ⋅50 ⋅2002 2d1d2 ⋅3500 ⋅6m,d 2< 10,3 MPaNosník na ohyb vyhovuje.c) Smykové napětíτv,d≤fv,dúčinná šířka průřezubef= k bcrkcr= 0,67τ3V3123500 ⋅ ⋅ ⋅2 A 2⋅2⋅0,67⋅50⋅2000,78 MPa 1,48 MPadv,d = = =

Příručka 2Návrhová pevnost v krouceníftor,g,d = kshape ⋅ fv,g,d = 1,32 ⋅ 1,94 = 2,56 MPaSmyk za ohybuτ 3Vdv,d =2Aef< fv,g,dτ v,d =331510 ⋅ ⋅20,67140300⋅ ⋅ ⋅= 0,80 MPa < 1,94 MPaKrouceníτ tor,dτ tor,d=Mk hb ≤ ftor,d2tortor,g,d6= 210 ⋅20,249⋅300⋅140= 1,37 MPa < 2, 56 MPaTabulka - Součinitel k torh/b 1 1,2 1,5 2 3 5 10 >10k 0,208 0,219 0,231 0,246 0,267 0,291 0,313 0,333torVaznice na smyk a kroucení vyhovuje.12.5 Posouzení čepu nosníkuNosník s čepem (viz obr.) je proveden z rostlého dřeva a zabudován je ve třídě provo-zu 1. Materiálové parametry dřeva jsou f v,k = 2,4 MPa a f c,90,k = 5,1 MPa. Čep je zatížen návrhovouposouvající silou V = 2,7 kN (střednědobou).d101

Příručka 2Návrhové pevnosti dřeva ve smyku a v tlaku kolmo k vláknůmfv,kf v,d = k mod = 0,8 = 1,48 MPaγMf2, 41, 3c,90,kf c,90,d = k mod = 0,8 = 3,14 MPaγM5,11, 3Součinitel koncentrace smykového napětí v místě čepu1,5⎛ 1,1 i ⎞kn⎜1+ ⎟⎝ h ⎠5k v == = 0,534⎡x 1 ⎤ ⎡2h ⎢ α ( 1− α)+ 0,8 −α60 60 30 180 60⎥⎣ h α( ) ( ) 2 ⎤180 ⎢ 1 − + 0,8 − ⎥⎦ ⎢180 180 180 60 180⎣⎥⎦Posouzení čepu nosníku na smyk a otlačeníτd≤ kv f v,d = 0,534 · 1,48 = 0,79 MPaσ ≤ kc,90 f = 1 · 3,14 = 3,14 MPac,90,dc,90,d3d1, 5 2,7 ⋅10τ 1, 5 Vd = =bh 100 ⋅ 60ef= 0,68 MPa < 0,79 MPaV dσ c,90,d = =b 32,7 ⋅10100⋅60= 0,45 MPa < 3,14 MPaČep nosníku vyhovuje.12.6 Návrh spoje pláště a sloupku stěny na vytaženíHladké hřebíky kruhového průřezu ∅ 3,15 mm a délky 50 mm připojují překližku kesloupku obvodové stěny dřevostavby (viz obr.). Charakteristická hustota překližky je400 kgm -3 a dřeva 350 kgm -3 . Obvodová stěna je zabudována ve třídě provozu 3. Na spojpůsobí vítr sací silou Q = 780 Nm -1 .d102

Příručka 2Charakteristická pevnost hřebíku na vytažení−6f ax,k = ( )220⋅ 10 ρk= 20 · 10 -6 · 350 2 = 2,45 Nmm -2Charakteristická pevnost hřebíku na protažení hlavičkyf head,k =−6( )270⋅ 10 ρk= 70 · 10 -6 · 400 2 = 11,2 Nmm -2Charakteristická únosnost hřebíku na vytaženíF ax,Rk = f ax,k d t pen = 2,45 · 3,15 · (50-12) = 293,3 N2F ax,Rk = f ax,d d t + f head,k d = 2,45 · 3,15 · 12 + 11,2 · 6 2 = 495,8 Nh(průměr hlavičky hřebíku bývá obvykle roven přibližně dvojnásobku průměru jeho dříku)min. F = 293,3 Nax,RkkF293,30,7 1, 3ax,RkF ax,Rd =mod= = 157,9 NγMRozteč hřebíků1000 F Q d157,91000 780ax,Rdrozteč = = ≅ 200 mmSpoj bude proveden hřebíky 3,15/50 mm s roztečí 200 mm.12.7 Posouzení šikmého jednoduchého zapuštěníŠikmé jednoduché zapuštění (viz obr.) je provedeno z rostlého dřeva. Materiálovéparametry rostlého dřeva jsou f c,0,k = 20 MPa, f c,90,k = 5,1 MPa a fv,k = 2,4 MPa. Šikmý prvekzapuštění svírá s vodorovným prvkem úhel β = 45°.V ose šikmého prvku působí návrhová osová síla N = 55 kN (střednědobá).d103

Příručka 2Návrhové pevnosti dřeva v tlaku rovnoběžně a kolmo k vláknůmfkfc,0,kc,0,d=mod= =γM1, 3f c,90,d = kmodfc,90,kγM200,8 12,31 MPa= 0,85,11, 3= 3,14 MPaNávrhová pevnost v tlaku šikmo k vláknům (vztahující se k posouzení otlačení v čelní plošezapuštění výšky 45 mm), k c,90 = 1,0 , α = β /2.c,0,df c,α ,d = = = 8,62 MPafc,0,d 2 22 2 kfc,90 c,90,dfsin α + cos α12,3112,31 sin 22,5 + cos 22,53,14Návrhová pevnost dřeva ve smykufvk ,f v,d = k mod = 0,8 = 1,48 MPaγM2, 41, 3Posouzení zapuštění na otlačení a usmyknutíNcosα55⋅10 cos 22,523 2 dσ c,α,d = = = 7,45 MPa < 8,62 MPabtz140⋅453Ndcos β 55⋅10 cos 45τ v,d = = = 1,11 MPa < 1,48 MPab140⋅250zŠikmé jednoduché zapuštění vyhovuje.12.8 Posouzení nosníku na průhybRozpětí střešního nosníku je 15 m a osová vzdálenost mezi nosníky je 6 m. Nosník máobdélníkový průřez 160 x 1000 mm, je proveden z lepeného lamelového dřeva a je zabudovánve třídě provozu 1.Parametry tuhosti dřeva jsou E 0,mean,g = 11 000 MPa a G = 680 MPa.mean,gNosník je proveden bez nadvýšení. Konstrukce je v nadmořské výšce < 1 000 m n.m.Charakteristické hodnoty zatížení :- stálé zatížení G k = 0,5 kNm -2 ;- zatížení sněhem Q = 0,7 kNm -2 .k104

Příručka 2Průhyb od jednotkového rovnoměrného zatížení q = 1,0 kNm -1ref5 q 384 EI4refw ref = =45 ⋅1,0 ⋅15 000 ⋅12384 ⋅11 000 ⋅160 ⋅1 0003= 4,5 mmOkamžitý průhyb od stálého zatíženíg k = 6 · 0,5 = 3,0 kNm -1w 1,inst = 3,0 u ref = 3,0 · 4,5 = 13,5 mmOkamžitý průhyb od proměnného zatíženíq k= 6 · 0,7 = 4,2 kNm -1w 2,inst = 4,2 u ref = 4,2 · 4,5 = 18,9 mmOkamžitý průhyb od stálého a proměnného zatíženíw inst = 13,5 + 18,9 = 32,4 mm < /300 = 50 mm (průhyb je téměř roven /500= 30 mm)Průhyb vyhovuje.Konečný (čistý) průhyb od stálého a proměnného zatíženíw net,fin = w 1,inst (1+ k 1,def ) + w 2,inst (1+ ψ k2,12,def)w net,fin = 13,5 (1 + 0,6) + 18,9 (1 + 0,0· 0,6) = 40,5 mm < /350 = 42,8 mmPrůhyb vyhovuje.V uvedeném příkladě jsou posuzovány pouze průhyby od momentů, neboť průhyby odposouvajících sil jsou malé.U prostě podepřeného nosníku obdélníkového průřezu, zatíženého rovnoměrným zatížením,určíme přibližně poměr průhybu od posouvajících sil (w V ) a momentu (w M ) takto :wVMEG⎛h⎞⎜ ⎟⎝⎠2w = 0,96 211 000 ⎛ 1 000 ⎞w V = 0,96 ⎜ ⎟ w680 ⎝15 000 ⎠M= 0,07 w MZ výpočtu vyplývá, že průhyb s uvážením posouvajících sil je přibližně o 7 % větší.105

Příručka 212.9 Posouzení výztužné stěnyVýztužná stěna je zatížena vodorovnou návrhovou silou F H,d,totx = 25 kN (krátkodobou)působící při horním okraji stěny viz obrázek.Stěnový panel s rozměry h = 2 635 mm a b = 1 250 mm je tvořen dřevěnými sloupky(2x90x90 mm a 1x44x90 mm) a dřevěnými příčníky (2x80x90 mm). Pláště jsou z překližkytloušťky t = 15 mm a jsou připojeny k dřevěnému rámu pomocí sponek o ∅ 1,53 mm a délky = 35 mm, které mají rozteče s = 75 mm.Obrázek - Výztužná stěna (pohled a řez)Vlastnosti použitých materiálů jsou uvedeny v následující tabulce.Tabulka - Vlastnosti použitých materiálůE f f f ρ ρ0,m m,k t,0,k c,0,k k m[N/mm 2 ] [N/mm 2 ] [N/mm 2 ] [N/mm 2 ] [kg/m 3 ] [kg/m 3 ]C22 - dřevo 10 000 22 13 20 340 410S - překližka 9 200 23 15 15 410 410106

Příručka 2a) Charakteristický plastický moment únosnosti spojovacího prostředkuM2.6 2.6y,Rk= 240⋅ d = 240⋅ 1,53 = 725,12 Nmmb) Charakteristická pevnost v otlačení překližky a dřevapřekližka:dřevo:ffh,1,kh,2,k= 0,11⋅ρ⋅ d = 0,11⋅410⋅ 1,53 = 39,70 N/mmkk−0.3 −0.3 2= 0,082⋅ρ⋅ d = 0,082⋅340⋅ 1,53 = 24,54 N/mm−0.3 −0.3 2c) Charakteristická únosnost ve střihu pro jednu sponku (t = 15 mm, t = 20 mm)1 2F = 2⋅ f ⋅t ⋅ d=1822,14 Nf,Rk h,1,k 1F = 2⋅ f ⋅t ⋅ d=1501,88 Nf,Rk h,2,k 2⎡2 2⎤f ⋅t ⋅d ⎡ t ⎛t ⎞ ⎤ ⎛t ⎞ ⎛ t ⎞ FFv,Rk= ⋅ ⋅ ⎢ β + β ⋅ ⎢ + + β β ⎥⎜ ⎟ ⎥ + ⋅⎜ ⎟ − ⋅ ⎜ + ⎟ + =1+ β ⎢ ⎢ t1 ⎝ t1 ⎠ ⎥ ⎝ t1 ⎠ ⎝ t ⎥1 ⎠ 4⎢⎣⎣⎦⎥⎦fh,1,k ⋅t1 ⋅d ⎡4 β⋅ (2 + β)⋅M⎤y,Rk Fax,RkFf,Rk = 2⋅1.05⋅ ⋅⎢2 β⋅ (1 + β) + − β667,10 N2⎥ + =2+ β ⎢⎣fh,1,k ⋅d⋅t1⎥⎦4fh,1,k ⋅t2 ⋅d ⎡4 β⋅ (2 + β)⋅M⎤2y,Rk Fax,RkFf,Rk = 2⋅1.05⋅ ⋅⎢2 β ⋅ (1 + β) + − β705,88 N2⎥ + =2+ β ⎢⎣fh,1,k ⋅d⋅t2⎥⎦42βFax,RkFf,Rk = 2⋅1.15⋅ ⋅ 2My,Rk ⋅ fh,1,k⋅ d + = 596,67 N1+β4h,1,k 1 2 2 2 3 2 2 ax,Rk2 2 1 1 678,04 NF f,Rk = 596,67 Nd) Charakteristická výztužná únosnost jednoho stěnového panelu (Metoda A)Fci,v,RkbF ⋅b ⋅c596,67 ⋅125,0 ⋅0,949= ⋅ = ⋅ = =s7,5f,Rk i i2 2 18 874,66 N 18,87 kN⋅i125 2 hi= = = 0,949; 0=b0263,5 2b (konzervativní řešení)e) Charakteristická výztužná únosnost stěnové sestavy (stěnový prvek s otvorem neníuvažován)∑Fv,Rk = Fi,v,Rk = 2⋅ 18,87 kN = 37,74kN107

Příručka 2f) Návrhová výztužná únosnost stěnové sestavy (k mod = 0,9)FF37,740,9 26,13kNv,Rkv,Rd= kmod⋅ = ⋅ =γM1, 30g) Posouzení mezního stavu únosnosti stěnyFv,Rd> FH,d,tot26,13 kN > 25,0 kNVýztužná stěna vyhovuje na vodorovné zatížení.h) Návrhové vnější síly v kotveníFF⋅h25,0 ⋅263,52⋅125H,di,c,Ed= Fi,t,Ed= = =b26,35kNKotvení stěny je třeba navrhnout na síly 26,35 kN.12.10 Posouzení pultového nosníkuLepené lamelové dřevo GL24h (podle EN 14080), γ = M1, 25 ;Třída provozu 1, kmod= 0,90Rozměry nosníku:b = 140 mm, hs= 571mm, hap= 1200 mm, l = 12 000 mm,a = 4000mm (vzdálenost příčných výztužných podpěr)108

Příručka 2Návrhové pevnostiff24,0m,g,km,g,d= kmod⋅ = 0,90⋅ = 17,28 N/mm 2γM1, 25fv,g,df2,7v,g,k= kmod⋅ = 0,90⋅ = 1,94 N/mm 2γM1, 25fc,90,g,df2,7c,90,g,k= kmod⋅ = 0,90⋅ = 1,94 N/mm 2γM1, 25Vzdálenost průřezu s maximálním ohybovým napětím od podpěryxml 12 000= = = 3869 mmhap1200(1 + ) (1 + )h 571sVýška nosníku v místě maximálního napětí( hap− hs) (1 200 − 571)hx = hm s+ ⋅ xm= 571+ ⋅ 3 869 = 774 mml12 000Návrhové vnitřní sílyV( g + s ) ⋅l12,83⋅12,002 2d dd= = = 76,95 kN2 2xm3,87Mx m ,d= Vd⋅xm − ( gd + sd) ⋅ = 76,95⋅3,87 −12,83⋅ = 201,76 kNm2 2Posouzení nosníku v místě maximálního ohybového napětí- krajní vlákna nosníku na tažené straně (vlákna nejsou seříznuta)σ66⋅ M 6201,7610 ⋅ ⋅= = = 14,43dm,0,d 2 2bh ⋅x140⋅774mN/mm 20Pro α = 0 → k = 1,0m,αkσm,αm,0,d⋅ fm,g,d14,43= = 0,84 < 1,01,0 ⋅17,28- krajní vlákna nosníku na tlačené straně (vlákna jsou seříznuta)σm,α,d= σm,0,d= 14,43N/mm 2109

Příručka 20Pro α = 3 :kkm,ασm,α1= =2 2⎛ f ⎞ ⎛m,df ⎞m,d 21+ ⋅ tgα+ ⋅tgα⎜ 1, 5 ⋅ f ⎟ ⎜ f ⎟⎝ v,d ⎠ ⎝ c,90,d ⎠1= = 0,912 2⎛ 17,28 ⎞ ⎛17,282 ⎞1+ ⎜ ⋅ tg3,0 + ⋅tg 3,01, 5 ⋅1, 94⎟ ⎜1, 94⎟⎝ ⎠ ⎝ ⎠m,0,d⋅ fm,g,d14,43= = 0,92 < 1,00,91⋅17,28Nosník na ohyb vyhovuje.Posouzení nosníku na smyk v podpěráchV 76,95⋅10τd= ⋅ = ⋅ =bh ⋅ 140⋅571τdfv,g,d3d1, 5 1, 5 1, 441, 44= = 0,74 < 1,01, 94N/mm 2Nosník na smyk vyhovuje.12.11 Posouzení sedlového nosníkuLepené lamelové dřevo GL24h (podle EN 14080), γ = M1, 25 ;Třída provozu 2, kmod= 0,90Rozměry nosníku:b = 180 mm, hs= 750 mm, hap= 1800 mm, l = 24 000 mm,a = 4000mm (vzdálenost příčných výztužných podpěr)110

Příručka 2Návrhové pevnostifm,g,df 24,0= kmod⋅ = 0,90⋅ = 17,28 N/mmγ 1, 25m,g,k 2Mfv,g,df 2,7= kmod⋅ = 0,90⋅ = 1,94 N/mmγ 1, 25v,g,k 2Mffc,90,g,dt,90,g,df2,7= kmod⋅ = 0,90⋅ = 1,94 N/mmγ 1, 25c,90,g,k 2Mf0, 4= kmod⋅ = 0,90⋅ = 0, 29 N/mmγ 1, 25t,90,g,k 2MVzdálenost průřezu s maximálním ohybovým napětím od podpěryxl⋅h24 000⋅750sm= = =2⋅hap2⋅18005 000 mmVýška nosníku v místě maximálního napětí( hap− hs) (1800 − 750)hx = hm s+ ⋅ xm= 750 + ⋅ 5 000 = 1188 mml24 0002 2Návrhové vnitřní sílyVdg + s ⋅l⋅= = =2 2(d d) 13,28 24,00 159,36 kN2 2xm5, 00Mx m ,d= Vd⋅xm − ( gd + sd) ⋅ = 159,36⋅5,00 −13,28⋅ = 630,80 kNm2 2M( g + s ) ⋅l13,28⋅24,008 82 2d dap,d= = =956,16 kNmPosouzení nosníku v místě maximálního ohybového napětí- krajní vlákna nosníku na tažené straně (vlákna nejsou seříznuta)σ6⋅ M 6⋅630,80⋅10= = = 14,90 N/mm6dm,0,d 2 2bh ⋅x180⋅1188m0Pro α = 0 → k = 1,0m,α2111

Příručka 2kσm,αm,0,d⋅ fm,g,d14,90= = 0,86 < 1,01,0 ⋅17,28- krajní vlákna nosníku na tlačené straně (vlákna jsou seříznuta)σm,α,d = σm,0,d = 14,90 N/mm0Pro α = 5, 0 :kkm,ασm,α1= =2 2⎛ f ⎞ ⎛m,df ⎞m,d 21+ ⋅ tgα+ ⋅tgα⎜ 1, 5 ⋅ f ⎟ ⎜ f ⎟⎝ v,d ⎠ ⎝ c,90,d ⎠21= = 0,892 2⎛ 17,28 ⎞ ⎛17,282 ⎞1+ ⎜ ⋅ tg5,00 + ⋅tg 5,001,5⋅1,94 ⎟ ⎜1,94⎟⎝ ⎠ ⎝ ⎠m,0,d⋅ fm,g,d14,90= = 0,97 < 1,00,89⋅17, 28Nosník na ohyb vyhovuje.Posouzení nosníku na smyk v podpěráchV 159,36⋅10τd= ⋅ = ⋅ =bh ⋅ 180⋅750τdfv,g,d3d1, 5 1, 5 1, 77 N/mm²1, 77= = 0,91 < 1,01, 94Nosník na smyk vyhovuje.Posouzení nosníku na ohyb ve vrcholové oblastiσ6⋅M= k ⋅ap,dm,ap,d 2b⋅hapPřičemž⎛hap ⎞ ⎛hap ⎞ ⎛hap⎞k= k1+ k2⋅ ⎜ ⎟+ k3⋅ ⎜ ⎟ + k4⋅⎜ ⎟⎝ r ⎠ ⎝ r ⎠ ⎝ r ⎠2 30, α = a r = ∞ →ap5, 0h⎜⎝ r⎛ ap ⎞ =⎟⎠0k = k = 1+ 1,4tg ⋅ α + 5,4tg ⋅ α = 1+ 1,4tg5,0 ⋅ + 5,4tg5,0 ⋅ = 1,16σ2 21 ap ap6⋅ M 6956,1610 ⋅ ⋅6ap,d 2m,ap,d= k⋅ = 1,16⋅ = 11,41 N/mm2 2b⋅hap180⋅1800112

Příručka 2Pro sedlový nosníkkσrm,ap,d⋅ fm,g,dkr= 1, 011,41= = 0,66 < 1,01,0 ⋅17,28Nosník na ohyb vyhovuje.Posouzení nosníku na tah kolmo k vláknůmσ6⋅M= k ⋅ap,dt,90,ap,d p 2b⋅hap2⎛hap⎞ ⎛hap⎞0Přičemž kp = k5 + k6⋅ + k7⋅, αap= 5, 0 a r = ∞ →p 5 ap⎜ ⎟ ⎜ ⎟⎝ r ⎠ ⎝ r ⎠k = k = 0, 2⋅ tg α = 0, 2⋅ tg 5,0 = 0,0175h⎜⎝ r⎛ ap ⎞ =⎟⎠0σ6⋅ M6⋅956,16⋅106ap,d 2t,90,ap,d= kp ⋅ = 0,0175⋅ = 0,17 N/mm2 2b⋅hap180⋅1800Pro referenční objem3V0= 0,01 ma objem vrcholové oblasti V2⎛ tg αap⎞2 ⎛ tg 5,0 ⎞V = b⋅hap⋅⎜1− ⎟= 0,18⋅1,80 ⋅⎜1− ⎟=0,57m⎝ 4 ⎠⎝ 4 ⎠stanovíme součinitel objemu3k0,20,2⎛V0⎞ ⎛0,01⎞vol= = =⎜ ⎟V⎜0,57⎟⎝ ⎠ ⎝ ⎠0, 45a součinitel rozdělení napětí ve vrcholové oblastikdis= 1, 4 pro sedlový nosníkσt,90,ap,d 0,17= = 0,93 < 1,0k ⋅k ⋅ f 1,4⋅0,45⋅0,29dis vol t,90,g,dNosník na tah kolmo k vláknům vyhovuje.Poznámka:Protože uprostřed nosníku je nulová posouvající síla není nutné provést posouzení prokombinaci smyku a tahu kolmo k vláknům.113

Příručka 212.12 Posouzení zakřiveného nosníkuLepené lamelové dřevo GL28h (podle EN 14080), γ = M1, 25 ;Třída provozu 2, kmod= 0,90Rozměry nosníku:b = 180 mm , h= h ap= 1600 mm , l = 20 000 mm , r = 15 000 mm ,int = 40 mmNávrhové pevnostifm,g,df 28,0= kmod⋅ = 0,90⋅ = 20,16 N/mmγ 1, 25m,g,k 2Mft,90,g,df0, 45= kmod⋅ = 0,90⋅ = 0,32 N/mmγ 1, 25t,90,g,k 2MNávrhové vnitřní sílyV( g + s ) ⋅l9,19⋅20,002 2d dd= = =M91,90 kN( g + s ) ⋅l9,19⋅20,008 82 2d dmax,d= Map,d= = =Posouzení nosníku na ohybσ6⋅M= = k ⋅ap,dm,max,dσm,ap,d 2b⋅hap459,50 kNmPřičemž2 3⎛hap ⎞ ⎛hap ⎞ ⎛hap⎞0k= k1+ k2⋅ ⎜ ⎟+ k3⋅ ⎜ ⎟ + k4⋅⎜ ⎟ a αap= 0⎝ r ⎠ ⎝ r ⎠ ⎝ r ⎠114

Příručka 2k = 1+ 1,4tg ⋅ α + 5,4tg ⋅ α = 1+ 1,4tg0 ⋅ + 5,4tg0 ⋅ = 1,00k2 21 ap ap= 0,35−8⋅ tgα= 0,35−8⋅ tg 0=0,352 apk = 0,6 + 8,3⋅tg α −7,8⋅ tg α = 0,6 + 8,3⋅tg 0 −7,8⋅ tg 0 = 0,60k2 23 ap ap= 6tg ⋅ α = 6tg0 ⋅ = 02 24 apr = r + 0,5⋅ h = 15 000 + 0,5⋅ 1 600 = 15 800 mmkσinap2 3⎛ 1600 ⎞ ⎛ 1600 ⎞ ⎛ 1600 ⎞= 1,00 + 0,35⋅ ⎜ ⎟+ 0,60⋅ ⎜ ⎟ + 0⋅ ⎜ ⎟ = 1,04⎝15800 ⎠ ⎝15800 ⎠ ⎝15800⎠6⋅ M 6459,5010 ⋅ ⋅6ap,d 2m,ap,d= k⋅ = 1,04⋅ = 6,22 N/mm2 2b⋅hap180⋅1600rin 15000Pro = = 375 > 240 je kr= 1,00t 40kσrm,ap,d⋅ fm,g,d6, 22= = 0,31 < 1,01,00⋅20,16Nosník na ohyb vyhovuje.Posouzení nosníku na tah kolmo k vláknůmσ6⋅M= k ⋅ap,dt,90,ap,d p 2b⋅hap⎛hap⎞ ⎛hap⎞Přičemž kp = k5 + k6⋅ ⎜ ⎟+ k7⋅⎜ ⎟ aα ap=⎝ r ⎠ ⎝ r ⎠k= 0, 2⋅ tg α = 0, 2⋅ tg 0 = 05 apk = 0,25 −1,5 ⋅ tg α + 2,6⋅ tg α = 0,25 −1,50 ⋅ tg 0 + 2,6⋅ tg 0 = 0,252 26 ap apk = 2,1⋅tg α −4⋅ tg α = 2,1⋅tg 0 −4⋅ tg 0 = 0kσ2 27 ap app⎛ 1600 ⎞ ⎛ 1600 ⎞= 0 + 0,25⋅ ⎜ ⎟+ 0⋅ ⎜ ⎟ = 0,0253⎝15800 ⎠ ⎝15800⎠6⋅ M6⋅459,50⋅106ap,d 2t,90,ap,d= kp ⋅ = 0,0253⋅ = 0,15 N/mm2 2b⋅hap180⋅16002200115

Příručka 2Pro referenční objem3V0= 0,01 ma objem vrcholové oblasti Vβ ⋅π2 15⋅π2V = ⋅b⋅ ( hap + 2⋅rin ⋅ hap) = ⋅0,18⋅ ( 1,60 + 2⋅15,00⋅ 1,60)= 2,38m180 180stanovíme součinitel objemu3k0,20,2⎛V0⎞ ⎛0,01⎞vol= = =⎜ ⎟V⎜2,38⎟⎝ ⎠ ⎝ ⎠0,335akdis= 1, 4 pro zakřivené nosníkyσt,90,ap,d0,15= = 1, 00k ⋅k ⋅ f 1,4 ⋅0,335⋅0,32dis vol t,90,g,dNosník na tah kolmo k vláknům vyhovuje.12.13 Určení přípustného zatížení přípoje diagonályv tahuK dolnímu pasu příhradového vazníku je pomocí svorníků s charakteristickou pevnostífu,k= 800MPa připojena diagonála, viz obrázek.Třída pevnosti dřeva je C30 (všechny prvky), přičemž ρ k= 380 kg/m 3 .Zatížení uvažujeme krátkodobé a třídu provozu 2.116

Příručka 2Při uvážení minimálních roztečí a vzdálenosti od okrajů a konců vychází ve spoji jako optimální4 svorníky průměru d = 14 mm.Plastický moment únosnosti jednoho svorníkuM = f d = ⋅ ⋅ =y,Rk2,6 2,60,3u,k0,3 800 14 229160NmmSíla F působí rovnoběžně s vlákny v diagonále, ale pod úhlem 45 0 v dolním pasuk90 = 1,35 + 0,015d= 1,35 + 0, 21 = 1,56fh,2,k= 0,082(1 − 0,01 d) ρ = 0,082⋅0,86⋅ 380 = 26,8 MPa (diagonála)kff26,8= == 20,9 MPa (pas) →k sin α + cos α 1,56⋅ 0,5 + 0,5h,2,kh,1,k 2 290fh,2,kβ = =fh,1,k1, 28Při zanedbání účinku sepnutí spoje platí pro jednotlivé tvary porušení spoje tyto únosnosti projeden střih jednoho svorníkug: 14 070 N h: 9 005 N j: 9 530 N k: 14 125 NZ rozmístění svorníků podle obrázku vyplývají následující rozteče a vzdálenostia 4t(1) = 55 mm > (2 + 2sin45)d = 48 mm → a 3c(2) = 78 mm > 4d = 56 mma 4c(1) = 50 mm > 3d = 42 mm → a 1(2) = 131 mm > 5d = 70 mma 2(2) = 60 mm > 4d = 56 mm → a 4c(2) = 44 mm > 3d = 42 mm⎧⎪a ⎫0,9 41(2) ⎪Účinný počet svorníků v řadě je nef (2)= min ⎨n , n⎬=min{ 1,72 , 2}= 1,72 a⎪⎩13d⎪⎭charakteristická únosnost spoje F k(2) = (1,72·2)·9005·2 = 61955 = 62,0 kNPosoudit je třeba i horizontální složku síly Fa= 2a=85 mm a nef (1)= 1, 5421(1) 2(2)Potřeba je též určit příslušné únosnosti jednoho střihu jednoho svorníku, protože síla působírovnoběžně s vlákny dolního pasu, ale pod 45 0 v diagonáleProto f = MPa a fh,2,k= 20,9 MPa →h,1,k26,8fh,2,kβ = =fh,1,k0,78117

Příručka 2Při zanedbání účinku sepnutí spoje platí pro jednotlivé tvary porušení spoje tyto únosnosti projeden střih jednoho svorníkug: 18010 N h: 7035 N j: 10023 N k: 14125 NCharakteristická únosnost spoje potom jeF k(1) = (1,54·2)·7035·2/0,71 = 61035 = 61,0 kNPro návrhovou únosnost spoje platík mod = 0,9, γM = 1,3 ,kF F γmodd=k= ⋅M61,0 0,9 /1,3 = 42,2 kNPro charakteristickou únosnost spoje na roztržení platíF90,Rkh198 − 55= = ⋅ ⋅ ⋅ =e14bw14 (2 48) 1 30495 30,5⎛ he⎞ ⎛ 198 − 55 ⎞1− ⎜1−⎟⎜⎝⎟h ⎠⎝198⎠= kNZa předpokladu, že svislá složka síly F je 0,71·61,0 = 43,3 kN a je rozdělena do dvou stejnýchsmykových sil (sil na každou stranu spoje) roztržení spoje by neměl být problém.Přípustné zatížení spoje je 42,2 kN.12.14 Návrh a posouzení spoje stojky a příčle trojkloubového rámuNávrh a posouzení spoje v místě rámového rohu trojkloubového rámu.Rám je z lepeného lamelového dřeva GL24h (podle EN 14080) a zabudován je ve tříděprovozu 1.Geometrie rámu:4 500 3 00013,5º25 000118

Příručka 2Rozpětí:Výška příčle:Šířka příčle:Výška stojky:Šířka stojky:L = 25 mh = 1 480 mmRb R = 200 mm= 1 480 mmh C= 2 × 120 mmSklon příčle: α = 13,5 0b CVlastnosti lepeného lamelového dřeva (charakteristické vlastnosti):f m,g,k = 24 MPaf v,g,k = 2,7 MPaρ k = 380 kg/m 3Návrhová pevnost v ohybuffm,g,km,g,d= kmod= =γM1, 25240,9 17,28 MPaNávrhová pevnost ve smykuff2,70,9 1,94 MPav,g,kv,g,d= kmod= =γM1, 25KolíkyOcel S235 ∅ 24 mm (4.6):f u,k = 400 MPaVnitřní síly v rámovém rohuStojka: M d = 676,8 ⋅ 10 6 Nmm, V d,C = 150,4 ⋅ 10 3 N, N d,C = 178,1 ⋅ 10 3 NPříčle: M d = 676,8 ⋅ 10 6 Nmm, V d,R = 138,1 ⋅ 10 3 N, N d,R = 187,8 ⋅ 10 3 NNávrh kolíkového spojeVnější kruh:r1 ≤0,5 h− 4 d = 0,5 ⋅1480 −4 ⋅ 24 = 644 mm ⇒ r1= 644 mmVnitřní kruh:r2 ≤r1 − 5 d = 644 −5 ⋅ 24 = 524 mm⇒ r2= 524 mm119

Příručka 2Počet kolíků v kruzích:nn2 π r 2 ⋅π⋅6446d6⋅2411≤ = =2 π r 2 ⋅π⋅5246d6⋅2422≤ = =28,1 ks22,8 ks⇒ n = 28 1⇒ n = 22 2Zatížení kolíkůZatížení kolíku ve stojce a příčli rámu od ohybového momentu:r644F = M = 676,8 ⋅ 10 = 24,69 ⋅ 10 Nn r n r16 3M d 2 2 2 21 1+2 228 ⋅ 644 + 22 ⋅524Zatížení kolíku ve stojce rámu od posouvající a normálové síly:FV,C3Vd,C 150,4 ⋅103= = = 3,00 ⋅10 Nn + n 28 + 221 2FN,C3Nd,C 178,1⋅103= = = 3,56⋅10 Nn + n 28 + 221 2Zatížení kolíku v příčli rámu od posouvající a normálové síly:120

Příručka 2FFV,RN,R3Vd,R 138,1⋅103= = = 2,76 ⋅10 Nn + n 28 + 221 23Nd,R 187,8 ⋅103= = = 3,76 ⋅10 Nn + n 28 + 221 2Celkové zatížení kolíku v ose příčle a stojky rámu:22 3 3 3( ) ( ) ( )2 23Fd,C = FM + FV,C + FN,C = 24,69 ⋅ 10 + 3,00 ⋅ 10 + 3,56 ⋅ 10 = 27,92 ⋅10 N22 3 3 3( ) ( ) ( )2 23Fd,R = FM + FV,R + FN,R = 24,69⋅ 10 + 2,76⋅ 10 + 3,76⋅ 10 = 27,71⋅10 NSmyková síla ve stojce a příčli v místě spoje:V⎛M nr nr ⎞ ⎛ ⎞= ⎜ ⎟= ⎜ ⎟=⎝⎠ ⎝⎠6d 1 1+2 2676,8 ⋅10 28 ⋅ 644 + 22 ⋅524M 2 2 2 2π nr1 1+ nr2 2π 28 ⋅ 644 + 22 ⋅524FFV,d,CV,d,R3Vd,C 3 150,4 ⋅103= VM− = 360,74 ⋅10 − = 285,5 ⋅ 10 N2 23Vd,R 3 138,1⋅103= VM− = 360,74 ⋅10 − = 291,7 ⋅ 10 N2 23360,74 10 N⋅Mechanické vlastnosti kolíkůPevnost v otlačení rovnoběžně s vlákny (charakteristická hodnota):fh,0,k( d) ρ ( )= 0,082 1 − 0,01 = 0,082 ⋅ 1 −0,01⋅24 ⋅ 380 = 23,68 MPaka) Únosnost kolíku v ose stojkyÚhel mezi zatížením a vlákny dřeva:α⎛ F F ⎞arctan arctan = 82,7°⎝ ⎠ ⎝⎠3 3M+V,C ⎛24,69⋅ 10 + 3,0⋅10⎞1= =⎜ 3F ⎟ ⎜ ⎟N,C3,56 ⋅10⎛π⎞α2 = α −⎜− α1⎟= 13,5 −( 90 − 82,7)= 6,2°⎝2⎠Pevnost v otlačení (charakteristická hodnota):k90 = 1,35 + 0,015 d = 1,35 + 0,015 ⋅ 24 = 1,71121

Příručka 2fff23,68= = = 13,94 MPasin cos 1,71 sin 82,7 cos 82,7h,0,kh,1,k 2 2 2 2k90 ⋅ α1 + α1⋅ +f23,68= = = 23,49 MPasin cos 1,71 sin 6,2 cos 6,2h,0,kh,2,k 2 2 2 2k90 ⋅ α2 + α2⋅ +fh,2,kβ = = =fh,1,k23,49 1, 68513,94Plastický moment únosnosti (charakteristická hodnota):M = f d = ⋅ ⋅ = ⋅y,Rk2,6 2,6 30,3u,k0,3 400 24 465,3 10 Nmmt1= 120 mm , t 2= 200 mmFv,Rk,C3⎧ fh,1,k ⋅t1⋅ d = 13,94 ⋅120 ⋅ 24 = 40,1⋅10 N⎫⎪⎪3⎪0,5 ⋅ fh,2,k ⋅t2⋅ d = 0,5 ⋅23, 49 ⋅200 ⋅ 24 = 56, 4 ⋅10 N⎪⎪*⎪⎪ fh,1,k ⋅t1 ⋅d ⎡4 β (2 + β)M ⎤y,Rk ⎡Fax,Rk⎤⎪⎪1, 05 ⎢ 2 β (1 + β)+ − β2⎥ + =2+ βfh,1,k ⋅d ⋅t⎢14⎥⎪⎪⎢⎣⎥⎦⎣ ⎦⎪⎪ 13,94 ⋅120 ⋅24⎪⎪= 1, 05⋅⎪⎪ 2+1,685⎪⎪⎪3⎪ ⎡4 ⋅1,685 ⋅ (2 + 1,685) ⋅465,3 ⋅10⎤3 ⎪= min ⎨ ⋅⎢2 ⋅1,685 ⋅ (1 + 1,685) + −1,685 19, 4 10 N2⎥ = ⋅ ⎬⎪ ⎢⎣ 13,94 ⋅120 ⋅24⎥⎦⎪⎪*⎪⎪ 2 β⎡Fax,Rk⎤⎪⎪ 1,15 2 My,Rkfh,1,kd + =1+ β⎢4⎥⎪⎪⎣ ⎦⎪⎪ 2 ⋅1,685⎪3 3⎪= 1,15 2 ⋅465,3 ⋅10 ⋅13,94 ⋅ 24 = 22,7 ⋅10 N⎪⎪ 1+1,685⎪⎪⎪⎪⎪*⎪ Fax,Rk= 0⎪⎩⎭FvRdC , ,k ⋅ F 0.9⋅19.4⋅10= = = 13.97 ⋅ 10γ 1.253mod vRk , 3MN122

Příručka 2b) Únosnost kolíku v ose příčleÚhel mezi zatížením a vlákny dřeva:α⎛⎞3 3FM+ FV,R ⎛24.69⋅ 10 + 2.76⋅10⎞2= arctg= arctg⎜ 3F ⎟ ⎜ ⎟NR ,3.76⋅10⎝⎠πα1 = + α − α1 = 90 + 13.5 − 82.2 = 21.3°2Pevnost v otlačení (charakteristická hodnota):ffh,0,kh,1, k2 2 2 2k90 ⋅ α1 + α1⋅ +⎝= 82.2°⎠f23.68= = = 21.65 MPasin cos 1.71 sin 21.3 cos 21.3f23.68= = = 13.95 MPasin cos 1.71 sin 82.2 cos 82.2h,0,kh,2, k2 2 2 2k90 ⋅ α2 + α2⋅ +fh,2,kβ = = =fh,1,k13.9521.650.644t1 = 120mm,t2=200mmFvRkR , ,3⎧ fh,1, k⋅t1⋅ d = 21.65⋅120⋅ 24 = 62.4⋅10N⎪3⎪0,5⋅ fh,2, k⋅t2⋅ d = 0.5⋅13.95⋅200⋅ 24 = 33.5⋅10N⎪*⎪ fh,1, k⋅t1 ⋅d ⎡4 β(2 + β)M ⎤yRk , ⎡Fax,Rk ⎤⎪1.05 ⎢ 2 β(1 + β)+ − β2⎥+ 2 βfh,1, kd t⎢14⎥ =⎪+ ⎢⎣⋅ ⋅ ⎥⎦⎣ ⎦⎪ 21.65⋅120⋅24⎪= 1.05⋅⎪ 2 + 0.6443⎪ ⎡ 4⋅0.644 ⋅ (2 + 0.644) ⋅465.3⋅10⎤= min ⎨ ⋅⎢2⋅0.644 ⋅ (1 + 0.644) + −0.644 23.5 102⎥ = ⋅⎪ ⎢⎣ 21.65⋅120 ⋅24⎥⎦⎪*⎪ 2β⎡Fax,Rk ⎤⎪ 1.15 2M yRk ,fh,1,kd+ =1+ β⎢4⎥⎪⎣ ⎦⎪ 2⋅0.6443 3⎪= 1.15 2⋅465.3⋅10 ⋅21.65⋅ 24 = 22.4⋅10N⎪ 1+0.644⎪⎪⎪⎩*Fax,Rk= 03⎫⎪⎪⎪⎪⎪⎪⎪⎪⎪⎪N ⎬⎪⎪⎪⎪⎪⎪⎪⎪⎪⎪⎪⎭Fv,Rd,R3kmod ⋅ Fv,Rk 0,9 ⋅22, 4 ⋅103= = = 16,13⋅10 Nγ1, 25M123

Příručka 2Ověření podmínek porušenía) Posouzení únosnosti spoje stojky a příčle rámu- Stojka:Fd,C3= 27,92 ⋅10 N ≤2 ⋅ F = 2 ⋅13,97 ⋅ 10 = 27,94 ⋅10 N3 3v,Rd,C⇒ vyhovuje- Příčle:Fd,R= ⋅ ≤ ⋅ = ⋅ ⋅ = ⋅ ⇒ vyhovuje3 3327,71 10 N 2 Fv,Rd,R2 16,13 10 32,26 10 Nb) Posouzení smykového napětí stojky a příčle rámu- Stojka:τ3 ⋅ F 3 ⋅285,5 ⋅102 ⋅b⋅h2 ⋅2 ⋅120 ⋅1 4803V,d,Cv,C= = = ≤ fv,g,d=- Příčle:τ3 ⋅ F 3 ⋅291,7 ⋅102 ⋅b⋅h2 ⋅200 ⋅1 4801, 21 MPa 1, 94 MPa3V,d,Rv,R= = = ≤ fv,g,d=1, 48 MPa 1, 94 MPa⇒ vyhovuje⇒ vyhovuje124

Příručka 2LITERATURABreyer, D. E.: Design of Wood Structures, McGraw-Hill Book Company, 1980Kollmann, F. P.; Côté, W. A.: Principles of Wood Science and Technology, Volume Ι: SolidWood, Springer-Verlag, Berlin 1967Timber Engineering, Centrum Hout, 1995, ISBN 90-5645-001-8NORMATIVNÍ ODKAZYISO 2081:1986 Metallic coatings. Electroplated coatings of zinc on iron or steel(Kovové povlaky. Elektrolyticky vyloučené povlaky zinku na železe nebo oceli )ISO 2631-2:1986 Evaluation of human exposure to whole-body vibration. - Part 2:Continuous and shock-induced vibrations in buildings (1 to 80 Hz)(Hodnocení expozice člověka celkovým vibracím - Část 2: Nepřerušované vibrace a rázy vbudovách (1 Hz až 80 Hz))EN 300 Oriented Strand Board (OSB) – Definition, classification and specifications(Desky z orientovaných plochých třísek (OSB) - Definice, klasifikace a požadavky)EN 301 Adhesives, phenolic and aminoplastic for load-bearing timber structures;classification and performance requirements(Fenolická a aminová lepidla pro nosné díly dřevěných konstrukcí. Klasifikace a technicképožadavky)EN 312 Particleboards - Specifications(Třískové desky - Požadavky)EN 335-1 Durability of wood and wood-based products – definition of hazard classes ofbiological attack. Part 1: General(Trvanlivost dřeva a materiálů na jeho bázi. Definice tříd. Ohrožení biologickým napadením.Část 1: Všeobecné zásady)EN 335-2 Durability of wood and wood-based products – definition of hazard classes ofbiological attack. Part 2: Application to solid wood125

Příručka 2(Trvanlivost dřeva a materiálů na jeho bázi. Definice tříd ohrožení biologickým napadením.Část 2: Aplikace na rostlé dřevo)EN 335-3 Durability of wood and wood-based products – Definition of hazard classes ofbiological attack. Part 3: Application to wood-based panels(Trvanlivost dřeva a výrobků ze dřeva - Definice tříd ohrožení pro biologické napadení - Část3: Aplikace na desky ze dřeva)EN 350-2 Durability of wood and wood-based products – Natural durability of solid wood.Part 2: Guide to natural durability and treatability of selected wood species of importance inEurope(Trvanlivost dřeva a materiálů na jeho bázi. Přirozená trvanlivost rostlého dřeva. Část 2:Přirozená trvanlivost a impregnovatelnost vybraných dřevin důležitých v Evropě )EN 351-1 Durability of wood and wood-based products – Preservative treated solid wood.Part 1: Classification of preservative penetration and retention(Trvanlivost dřeva a materiálů na bázi dřeva - Rostlé dřevo ošetřené ochrannými prostředky -Část 1: Klasifikace průniku a příjmu ochranného prostředku )EN 383 Timber structures – Test methods. Determination of embedding strength andfoundation values for dowel type fasteners(Dřevěné konstrukce. Zkušební metody. Stanovení pevnosti stěn otvorů a charakteristikstlačitelnosti pro kolíkové spojovací prostředky )EN 385 Finger jointed structural timber. Performance requirements and minimumproduction requirements(Konstrukční dřevo nastavované zubovitým spojem - Požadavky na užitné vlastnosti aminimální výrobní požadavky)EN 387 Glued laminated timber – Production requirements for large finger joints.Performance requirements and minimum production requirements(Lepené lamelové dřevo - Velké zubovité spoje - Požadavky na užitné vlastnosti a minimálnívýrobní požadavky)EN 409 Timber structures – Test methods. Determination of the yield moment of doweltype fasteners – Nails126

Příručka 2(Spojovací součásti. Dřevěné konstrukce. Zkušební metody. Stanovení momentu na mezi kluzustrojních součástí tvaru kolíku. Hřebíky)EN 460 Durability of wood and wood-based products – Natural durability of solid wood –Guide of the durability requirements for wood to be used in hazard classes(Trvanlivost dřeva a matriálů na jeho bázi. Přirozená trvanlivost rostlého dřeva. Požadavkyna trvanlivost dřeva pro jeho použití v třídách ohrožení)EN 594 Timber structures – Test methods – Racking strength and stiffness of timber framewall panels(Dřevěné konstrukce - Zkušební metody - Výztužná únosnost a tuhost stěnových panelů sdřevěným rámem)EN 622-2 Fibreboards – Specifications. Part 2: Requirements for hardboards(Vláknité desky - Požadavky - Část 2: Požadavky na tvrdé desky )EN 622-3 Fibreboards – Specifications. Part 3: Requirements for medium boards(Vláknité desky - Požadavky - Část 3: Požadavky na polotvrdé desky)EN 622-4 Fibreboards – Specifications. Part 4: Requirements for softboards(Vláknité desky - Požadavky - Část 4: Požadavky na izolační desky )EN 622-5 Fibreboards – Specifications. Part 5: Requirements for dry process boards (MDF)(Vláknité desky - Požadavky - Část 5: Požadavky na desky vyrobené suchým procesem(MDF))EN 636 Plywood – Specifications(Překližované desky - Požadavky)EN 912 Timber fasteners – Specifications for connectors for timber(Spojovací prostředky pro dřevo - Specifikace pro speciální hmoždíky pro dřevo)EN 1075 Timber structures – Test methods. Testing of joints made with punched metalplate fasteners(Dřevěné konstrukce - Zkušební metody - Spoje se styčníkovými deskami s prolisovanými trny)EN 1380 Timber structures – Test methods – Load bearing nailed joints(Dřevěné konstrukce - Zkušební metody - Nosné hřebíkové spoje)127

Příručka 2EN 1381 Timber structures – Test methods – Load bearing stapled joints(Dřevěné konstrukce - Zkušební metody - Nosné sponkové spoje)EN 1382 Timber structures – Test methods – Withdrawal capacity of timber fasteners(Dřevěné konstrukce - Zkušební metody - Únosnost na vytažení spojovacích prostředků)EN 1383 Timber structures – Test methods – Pull through testing of timber fasteners(Dřevěné konstrukce - Zkušební metody - Zkoušení spojovacích prostředků na protaženíhlavy)EN 1990:2002 Eurocode – Basis of structural design(Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí)EN 1991-1-1 Eurocode 1: Actions on structures – Part 1-2: General actions – Densities,self-weight and imposed loads(Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-1: Obecná zatížení - Objemové tíhy, vlastní tíha aužitná zatížení pozemních staveb)EN 1991-1-3 Eurocode 1: Actions on structures – Part 1-3: General actions – Snow loads(Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-3: Obecná zatížení - Zatížení sněhem )EN 1991-1-4 Eurocode 1: Actions on structures – Part 1-4: General actions – Wind loads(Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-4: Obecná zatížení - Zatížení větrem)EN 1991-1-5 Eurocode 1: Actions on structures – Part 1-5: General actions – Thermalactions(Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-5: Obecná zatížení - Zatížení teplotou)EN 1991-1-6 Eurocode 1: Actions on structures – Part 1-6: General actions – Actionsduring execution(Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-6: Obecná zatížení - Zatížení při provádění)EN 1991-1-7 Eurocode 1: Actions on structures – Part 1-7: General actions – Accidentalactions due to impact and explosions(Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-7: Obecná zatížení – Mimořádná zatížení od nárazua výbuchů)128

Příručka 2EN 1995-1-1 Eurocode 5: Design of timber structures – Part 1-1: Common rules and rulesfor buildings(Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla – Společnápravidla a pravidla pro pozemní stavby)EN 10147 Specification for continuously hot-dip zinc coated structural steel sheet and strip– Technical delivery conditions(Plechy a pásy z konstrukčních ocelí žárově pozinkované spojitým pochodem - Technickédodací podmínky)EN 13271 Timber fasteners – Characteristic load-carrying capacities and slip moduli forconnector joints(Spojovací prostředky pro dřevo - Charakteristické únosnosti a moduly posunutí spojů sespeciálními hmoždíky)EN 13986 Wood-based panels for use in construction – Characteristics, evaluation ofconformity and marking(Desky na bázi dřeva pro použití ve stavebnictví - Charakteristiky, hodnocení shody aoznačení)EN 14080 Timber structures – Glued laminated timber – Requirements(Dřevěné konstrukce – Lepené lamelové dřevo – Požadavky)EN 14081-1 Timber structures – Strength graded structural timber with rectangular crosssection– Part 1, General requirements(Dřevěné konstrukce Pevnostně tříděné konstrukční dřevo s obdélníkovým průřezem – Část 1,Obecné požadavky)EN 14250 Timber structures. Production requirements for fabricated trusses using punchedmetal plate fasteners(Dřevěné konstrukce - Požadavky na prefabrikované nosné prvky s kovovými styčníkovýmideskami s prolisovanými trny)EN 14279 Laminated veneer lumber (LVL) – Specifications, definitions, classification andrequirements(Vrstvené dřevo (LVL) - Definice, klasifikace a specifikace)129

Příručka 2EN 14358 Timber structures – Fasteners and wood-based products – Calculation ofcharacteristic 5-percentile value and acceptance criteria for a sample(Dřevěné konstrukce – Spojovací prostředky a výrobky nabázi dřeva – Výpočetcharakteristické hodnoty 5% kvantilu a kritéria přijatelnosti výběru)EN 14374 Timber structures – Structural laminated veneer lumber – Requirements(Dřevěné konstrukce - Vrstvené dřevo na nosné účely - Požadavky)EN 14545 Timber structures – Connectors – Requirements(Dřevěné konstrukce – Spoje - Požadavky)EN 14592 Timber structures – Fasteners – Requirements(Dřevěné konstrukce – Spojovací prostředky - Požadavky)EN 26891 Timber structures. Joints made with mechanical fasteners. General principles forthe determination of strength and deformation characteristics(Dřevěné konstrukce. Spoje s mechanickými spojovacími prostředky. Všeobecné zásady prozjišťování charakteristik únosnosti a přetvoření)EN 28970 Timber structures. Testing of joints made with mechanical fasteners;requirements for wood density (ISO 8970:1989)(Dřevěné konstrukce. Zkoušení spojů s mechanickými spojovacími prostředky. Požadavky nahustotu dřeva)Poznámka:Při používání EN 1995-1-1 musíme respektovat příslušné související evropské normy.Tyto související normy jsou citovány na příslušných místech textu EN 1995-1-1. U datovanýchodkazů se pozdější změny nebo revize kterékoliv z těchto souvisejících norem vztahujína EN 1995-1-1 pouze tehdy, jsou-li v ní zahrnuty ve formě změny nebo revize. U nedatovanýchodkazů platí poslední vydání příslušné související normy. V EN 1995-1-1 je datovanýchodkazů na související evropské normy mnoho, což se stalo problematickým s ohledemna jejich revize. Změna A1 EN 1995-1-1 se snaží tuto situaci zjednodušit a datované odkazyco nejvíce omezit. Některé odkazy na související evropské normy byly též zrušeny.V předcházející textu je proto již uveden přehled nově platných souvisejících evropskýchnorem, podle A1 EN 1995-1-1.130