rekonstrukce pragerovy vily - Architekt

REKONSTRUKCEPRAGEROVY VILYTÉMA 75PRAHA 4 – BRANÍKJAN LAPČÍK, JARMILA KOPEČNÁZ autorské zprávy Původní rodinná vila je dílemarchitekta Pragera ze 70. let 20. století. Jednalose nejen o výjimečnou stavbu, ale i o jedinečnémísto, které díky orientaci svahu nabízeloexkluzivní výhled na Prahu a přitom zaručovalopotřebnou míru soukromí. Přísná a přesnákostka se strohou elegancí z ulice vyhlíželanenápadně. Vila byla původně navržena prorodinu architekta. Jak se měnila rodina,měnila se i vila. Původní otevřené přízemíbylo obezděno. Ocelové sloupky, kterépodpíraly jednopodlažní hmotu bytu, bylyzazděny do obvodového zdiva. Vznikla tak strohádvoupodlažní kostka, ve které se nacházelydva samostatné byty – v každém podlaží jeden.Zahrada byla spojujícím venkovním obytnýmprostorem života dvou generací.V okamžiku, kdy se rodina rozrostla o dalšíčleny, bylo nutné stavbu rozšířit. Tohotoúkolu se po svém zhostil druhý architektv rodině – Jan Louda (zeť architekta Pragera).Na původní stavbu osadil půlený smaltovanýválec (dřívější konstrukce silážní věže), dvěnezávislá obytná podlaží obklopená vlastníterasou. Dům na domě.V roce 2007 vila změnila majitele a tendům v letech 2008–2010 zrekonstruoval.Dvougenerační vilu, kde původně žily 3 rodiny,obývá rodina stávajícího majitele.Smaltované plechy půlválcové nadstavbybyly vyměněny za nové, stejné barvy. Původníkeramický obklad obytné kostky nahradilaodvětrávaná fasáda z přesných velkoformátovýchdesek SWISSPEARL systému SIGMA8 v červené barvě. Vnitřní dispozice bylypřizpůsobeny nárokům nového majitele.Statika (Ing. Tomáš Felix) Ze statickéhohlediska byla rekonstrukce vily postavenéarch. Pragerem zajímavá. Jako hlavní konstrukčnímateriál byla použita ocel. Konstrukce bylaovlivněna řadou faktorů. Snad nejvýznamnějšímse jeví osazení střešní nadstavby na původníhmotu domu. Na strop 1.NP byla přidána další2 podlaží v typickém ležícím půlválci. To nejspíšvedlo k použití řady jinak těžko vysvětlitelnýchkonstrukčních prvků. Zejména mám namysli nejrůznější svařence použité v ocelovékonstrukci.Již při první návštěvě nás překvapilpozoruhodný sloupek schovaný ve skříni.Ač se to z počátku nezdálo, svařencez válcovaných profi lů 2x U 80 + 2x I 80a profi lu 80x15 tvořily velmi zatížené sloupkynesoucí podstatnou část zatížení vyšších pater.Ještě jedna skutečnost nás při první obhlídceobjektu zaujala, v severozápadním rohu stropu1. NP se podlaha nepříjemně houpala.Více odhalil průzkum. Houpající se podlahazpůsobená po výšce v uložení rozštípnutýmifošnami nebyla jediným problémem. Přitíženíod navrženého zvýšení stavby se projeviloi jinak. Mezi již zmíněné podivné konstrukčníprvky patřily hlavní nosníky stropu 1. NP,kde k původním I240 stavebník přivařil úpalkyz dalších I výšky 360 mm a zvýšil tak více jak 2xpůvodní nosník. Z dalších skutečností zjištěnýchprůzkumem snad jen to nejzajímavější: „Ukládáníposílených svislých nosných prvků1.NP na původní nepříliš únosné zdivo 1.PP jendokresluje vzrůstající obavy, se kterými jsemk projektu přistupoval“.A opravdu, statický model původníhoprovedení ukazuje využití ocelových prvkůaž cca 170 %. To vedlo k objevu dalšíchpodivuhodných svařenců v průvlacícha překladech, ze kterých jsme do té doby odhalilijen část celého profi lu. Po těchto odhaleníchkleslo maximální využití na 98 %, což už se dalosnést.Samotná rekonstrukce znamenala odstrojenívily až na kostru. Ta samotná potřebovala zpevnit,opravit ochranu proti korozi a v některýchmístech nově zajistit stabilitu. K tomu přibylypožadavky na přerušení hlavních nosných prvkůpro vytvoření nového schodiště či zlepšenídispozice pro lepší využití prostoru. Mezizásadnější změny do konstrukce mimo ocelpatří nahrazení stropu z nedostatečně uloženýchpanelů novou konstrukcí. Či prohloubení základůobvodových zdí původně založených v hloubcemenší než malé.Tolik jen pár poznámek k rekonstrukci z pohledustatika. Kostru jsme opravili a zpevnili. A celkovýdojem vtisknutý vile pěkně slučuje zajímavýpůvodní tvar s novým moderním a funkčnímvýrazem.FOTO ARCHIV AUTORŮsituace

TÉMA 77STAVBA PLNÁ PŘEKVAPENÍTEXT PETR JODAS / KUPROSNaše společnost zpracovala pro tento projektrekonstrukce vily postavené podle návrhuarchitekta Prágra dokumentaci pro provedenístavby.K projektu jsme byli autorem návrhurekonstrukce architektem Lapčíkem přizváni ažv době, kdy se prováděli bourací práce. Protojsme z původní stavby viděli již jen obnaženouvnitřní nosnou konstrukci a obvodový plášť.I to bylo velice zajímavé. Na konstrukci bylpatrný nedostatek stavebního materiáluv době výstavby, ale i kreativita tvůrce, se kteroutento handicap řešil. Část stěn přízemí bylaze železobetonu, část vyzděná z keramickýchtvarovek, někde byly použity plné cihly. V patřebyla obvodová nosná konstrukce vyzděnaz plynosilikátových tvárnic. Koruna zdiva bylaprovedena ze škvárobetonu, na který bylaosazena ocelová konstrukce stropu. Překvapenína nás čekalo po odstranění fasádníhoobkladu, kdy se zjistilo, že obklad je lepen nastropní nosníky Hurdis přizděné k vnějšímulíci obvodových stěn. Tento podklad nebylzcela ideální pro zamýšlenou novou zavěšenoufasádu. Po provedení odtrhových zkoušekmusela být přizdívka dodatečně kotvenak nosným stěnám a následně se provedlanová zateplená zavěšená fasáda. Zajímavý byli způsob založení objektu. Svislé nosné stěnybyly ukončeny zhruba 30-40 cm pod úrovníterénu. Základové pasy nebyly provedeny.Jen v některých místech, kde byl do vyzdívkyosazen ocelový sloupek, byla provedena patkaz prostého betonu. Základové konstrukce bylyz toho důvodu kompletně sanovány.Bezesporu nejzajímavější stavebníkonstrukcí objektu je půlválcová střecha. Nosnákonstrukce byla provedená ze skruženýchocelových profi lů I 120 přivařených ke stropnímocelovým nosníkům. Ve štítech půlválce jsouosazeny skružené ocelové profi ly I 180, kteréjsou rovněž přivařené k ocelovým nosníkůmstropu. Ocelové profi ly I 180 jsou přiznané nafasádě. Na takto upravenou nosnou konstrukcijsou připevněny ocelové smaltované plechy.Na ocelové I 180 jsou plechy uloženy přímona I 120 jsou plechy kotveny pomocí krátkýchocelových profi lů L 60. Mezi plechy a I 120 bylaprovedena provětrávaná mezera. Půlválcovástřecha není provedena nad celým půdorysemobjektu. Nad částí objektu je provedenapochozí střecha, přístupná ze štítu půlválce.Tepelnou izolaci střechy tvořila polyuretanovápěna stříkaná pouze v tloušťce 120 mm meziocelové profi ly I 120. Z toho důvodu bylyocelové skružené profi ly přímo ochlazovanéa tvořily tepelný most, který se navíc přenášeli do spodní ocelové nosné konstrukce stropu.Zajímavým detailem původní konstrukce byloukončení odvětrávání střešního pláště vevrcholu kopule. Stříšku odvětrávaní tvořilysmaltované lavory, které byly kotveny pomocíocelových nožiček ke střešnímu plášti.Přehřívání obytného prostoru pod střechou,v letních měsících, bylo vyřešeno skrápěnímstřechy vodou.Původní provedení tepelných izolacínebylo možné zachovat, z důvodu jejich stavui vzhledem k současným požadavkům natepelnou ochranu budov. Provedení střešníhopláště včetně nosné konstrukce bylo nutnézachovat. V rámci stavební části projektu jsmenavrhli koncepci provedení střešního pláštěse zrušením tepelných mostů a splněnímsoučasných požadavků na tepelnou ochranu, sekterým prováděcí fi rma z důvodu složitosti jehoprovedení nesouhlasila a přizvala na konzultacispecializovanou společnost v oboru tepelnétechniky. Tento krok byl přínosem, protožespecialisté dokázali navrhnout koncepci, kterásplnila představy prováděcí fi rmy. Nebudupopisovat fi nální způsob provedení, protožejednak nejsem jeho autorem a za druhé bypodrobnější popis vydal na samostatný článek.Jedním z problémů bylo i osazení střešníchkopulových světlíků do půlválcové střechy.Původní kopule kotvené přímo ke smaltovanýmplechům nebylo možno zachovat, protoževznikal tepelný most. Pokoušeli jsme se najítsvětlík od renomovaného výrobce, ale bohuželvždy vznikal tepelný most v místě napojenísvětlíku ke konstrukci. Nakonec problémvyřešila prováděcí fi rma, která nechala truhlářevyrobit dřevěný lepený tubus procházející celoukonstrukcí střešního pláště. Na tento tubusse pak připevnila kopule světlíku.Pro mě osobně bylo příjemné na tomtoprojektu pracovat, protože se v rámciprovádění sešla skupina lidí, která se snažilavzniklé problémy řešit společně tak, aby bylokonečné dílo kvalitní. Což je doufám patrné i nakonečném výsledku prací.

ROZHOVOR 78S JARMILOU KOPEČNOU A JANEM LAPČÍKEM, AUTORY REKONSTRUKCEPŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEKJak jste se k zajímavé, ojedinělé práci narekonstrukci vlastního Pragerova domudostali?JL: Byla to věc náhody. Oslovili mě noví majitelévily, moji známí, kteří ji koupili od rodiny Pragerů.Byla to velká zakázka a tak jsem přizval kespolupráci Jarmilu Kopečnou.JK: Netušili jsme tehdy tak docela přesně, conás čeká.Jste mladí architekti – jaký je vlastně vášvztah k dílu Karla Pragera?JK: Musím se přiznat, že byl na okraji méhozájmu, jeho práce mě nijak neoslovovala, přílišjsem jí nevěnovala pozornost. Teprve toutozakázkou jsem se k němu dostala blíž.JL: Já o něm samozřejmě věděl, o budověparlamentu, o Nové scéně. Tímhle úkolem,který byl před námi, ale nastala nová situace– kontaktovali jsme se s jeho rodinou, s jehobývalými spolupracovníky, nahlédli blíž do jehoživota i práce.Znamenalo to prostudovat řadupodkladů, seznámit se s genezí tohoto domu,který má za sebou řadu proměn. V průběhuzakázky jsme seznámili s naším konceptemzejména syna Karla Pragera a architekta JanaLoudu, který je spoluautorem původní dostavbyPragerovy vily.Dům není památkově chráněn – jak jstepřistupovali k jeho rekonstrukci? Jaké byloz tohoto hlediska zadání a představy novéhomajitele domu?JL: Když jsme s investory začali jednato této zakázce a zjistili, že se jedná o takvýznamnou stavbu, Pragerovu vilu, postihlanás lehká panika a uvědomili jsme si velkouzodpovědnost. Doslova jsme si oddechli pozjištění, že dům nespadá pod památkovouochranu. Přesto jsme se rozhodli, žek rekonstrukci exteriéru přistoupíme s jistoupokorou a spíše konzervativně a v co největšímíře budeme ctít originál.JK: Vnitřním uspořádáním dům investorovinevyhovoval. Byl vlastně v poslední verzikoncipován pro život tří samostatných rodin,každé podlaží obývala jedna. Samostatnépodlaží užíval Karel Prager, další jeho syna nástavbu dcera se zeťem, architektem JanemLoudou, který se na dostavbě domu a jehoposledním konceptu podílel. Noví majitelé chtělidům přizpůsobit pro život jedné rodiny – rodičůa tří dospívajících synů. Bylo třeba změnitkoncept vnitřního uspořádání tak, aby jim bylšitý na míru.Inženýr Petr Jodas v následujícímtextu popisuje různá nečekanástavebně-technická překvapení, kterárekonstrukci provázela. Co vás osobněpřekvapilo nejvíc?JL: Stavba tohoto domu probíhala z velké částitakzvanou svépomocí, což byla za socialismučasto jediná cesta, jak si postavit vlastní dům.Do stavby byla tehdy zapojena často celá rodina,různí známí a různorodí řemeslníci – všichni zdepracovali ve svém volném čase. Bylo tomu taki v tomto případě, což pro mě bylo překvapující.Jan Prager, syn architekta Pragera, vzpomínal jakna stavbě pracoval společně s otcem. Zajímavýmzjištěním bylo, že jako první byl postaven bazén,ve které se v průběhu prací koupali. Než jsmese dali do práce na projektu, provedli jsmezde důkladný stavebně technický průzkum,na jehož základě jsme odhalili neuvěřitelná,často až úsměvná technická řešení. Stavebnětechnický průzkum například odhalil důvodprůhybu severozápadního rohu stropu nadpřízemím – rozštíply se oslabené fošinky, snadz důvodu dodatečného zabudování podlahovýchkonvektorů. Ovšem nejvíce překvapení násčekalo v průběhu stavby, neboť jsme neustáleobjevovali nová překvapení. Tato stojka bylapoužita jako „ztracená“ – byla coby nosný prvekzazděna do příčky. Jinou raritou byla plechovásmaltovaná umyvadla, použitá jako kryt odvětránína ocelové střešní nástavbě, nebo ochlazováníocelové střechy cirkulující vodou, která se takzároveň ohřívala a vracela teplá do bazénu.JK: Kromě toho, že dům téměř neměl základy,jeho ocelová konstrukce byla založena pouzena patkách, bylo pro mě překvapením silněpoddimenzované uložení betonových stropů naocelových nosnících s přesahem pouhých pěticentimetrů. Když jsme tuto konstrukci odhalili,obával se statik pod ní vstoupit.Dominantním, charakteristickým prvkemdomu se stala modrá, půlkruhová ocelovánástavba, která byla na dům instalovánadodatečně. V době realizace této nástavbyto byl odvážný počin. V jakém byla stavu?JL: Tato nástavba, kvůli které se dodatečnějiž tehdy zpevňovala ocelová konstrukcedomu různým navařováním výztuží, je vlastněhorizontálně položená polovina sila, jaká seprůmyslově vyráběla ve vítkovických ocelárnáchpro potřeby zemědělství. Ostatně můžeme jei dnes, v jejich charakteristické modré barvě,občas zahlédnout v krajině. Smaltovanýplechový půlválec byl již značně narušen korozí.Podařilo se nám najít „náhradní díly“ a plechyvyměnit. Nahradili jsme i již nepoužitelnésvětlíky a celou konstrukci jsme samozřejměnově odizolovali a odstranili rizika vznikutepelných mostů.JK: Interiér této nástavby doznal také změn.Vytvořili jsme zde volný prostor bez příček,interiér pročistili, schodiště, které bylo nezvyklestrmé, jsme nahradili pohodlnějším.Noví majitelé již dům užívají. Máte od nichnějaké odezvy?JL: Nový dům je značně složitý a sofi stikovaný,co se týče technického zařízení. Stále ještěprobíhá dolaďování a optimalizace všechsystémů. Od majitelů samotných máme kladnéodezvy. S rekonstrukcí jsou spokojeni, splnilase jejich očekávání.

TÉMA 80půdorys 1. NP původní stavpůdorys 2. NP původní stavpůdorys 1. NP současný stavpůdorys 2. NP současný stavEnglish Renovation of a villa in Braník,Prague 4. The original villa is the work of anarchitect named Prager from the 1970s.It was not only an exceptional building buta unique place. The villa was originally designedfor the architect’s family. As the family changed,the villa changed too. When the family branchedout, it was necessary to expand the building.This task was acquitted interestingly by thesecond architect in the family – Jan Louda(Prager’s son-in-law). He installeda longitudinally cut half of an enamel cylinder(a former silage tower structure) on the originalbuilding and thus created two independentresidential fl oors, each of them surrounded byits own terrace. A house on a house. In 2007,the villa has changed hands. The new ownerrenovated the house between 2008 and 2010.The family of the current owner inhabits thetwo-generation villa where 3 families originallylived. Semi-cylindrical enamel plates, whichcreate the house extension, were replacedwith new plates of the same colour.The original ceramic tiling of the residentialblock was replaced with a ventilatedfacade made of accurate large-size panelsSWISSPEARL system SIGMA 8 panels in red.The interior layout plan was adapted accordingto the requirements of the new owner.půdorys 3. NP původní stavpůdorys 3. NP současný stavpůdorys 4. NP původní stavřez původní stavpůdorys 4. NP současný stavřez současný stavRREKONSTRUKCE PRAGEROVY VILYPRAHA 4 – BRANÍKKLIENT soukromá osobaAUTOŘI Ing. arch. Jan Lapčík, Ing. arch. JarmilaKopečnáSTAVEBNÍ ŘEŠENÍ Ing. Petr Jodas / KUPROS s.r.o.STATICKÉ ŘEŠENÍ Ing. Tomáš Felix / ASPPraha s.r.o.DODAVATEL soukromá stavební fi rmaTRUHLÁŘSKÉ PRÁCE DINAK spol. s r.o.,Grus + Kadrnožka truhlářiREALIZACE 2010

TÉMA 82ESEJ O ŽIVOTĚ STAVBYRODINNÝ DŮM KARLA PRAGERA V PRAZE, BRANÍKUTEXT JAN LOUDAPrvní setkání s DOMEM na podzim roku 1973:na jedné straně student 3.ročníku architekturyČVUT, na straně druhé – „americký“ dům nadměstem. Tehdy i dnes přesvědčení o genialitětohoto projektu:parcela dokonalá lokace v ose Vltavys kontrapunktem Hradu, orientace výhledůna sever přinášející možnost maximálníhoprosklení;urbanismus jednopodlažní „kostka“ vznášejícíse nad svahem k řece;disposice racionálně řešený čtyřtrakt prodvougenerační bezbariérové bydlení kolemcentrálního jádra se schodištěm, koupelnamia kuchyní s horním osvětlením. Obytný prostorpřímo spojen se zahradou, pod domem terasas venkovním bazénem;stavební řešení konstrukce – ocelový skeletse dvěma sloupy uvnitř čtvercového půdorysu,sendvičový obvodový plášť z dutýchglazovaných bloků, lehká dvouplášťová střechase sbíjených dřevěných vazníků.Shrnutí Jeden z nejlepších Pragerových(chtělo by se říci „minimalistických“) projektů,nejčistší materializace jeho principů domů nadměstem. Zde (snad i z důvodů ekonomických)oproštěna od výtvarného balastu některýchjeho pozdějších realizací.Pragerova fi lozofi e velké „italské“ rodiny všaknepřipouštěla odchod dospělých dětí z DOMUa proto se DŮM postupně proměnil na tříbytovýs veškerými negativy, které tato proměnapřináší (vložené komunikace atd.). Jen prohistorickou přesnost – koncepce vodorovněuložené smaltované senážní věže je Pragerova,já jsem se ji pouze pokusil naplnit obsahemtechnologických možností konce20.století.Historie stavby 1966–1969 stavba domu;1977–1978 částečná zástavba terasypod domem – byt pro rodinu syna;1978–83 dvoupodlažní nástavba „tunel“na střeše – byt pro rodinu dcery;2007—10 přestavba domu novým majitelemV roce 1977, tedy po necelých 10 letechod dokončení domu, začíná neodvratný procesumírání DOMU, defi nitivním „hřebíkemdo rakve“ je přestavba po roce 2007, kterálikviduje disposici nejcennější části domuv parteru.Co k tomu dodat: Dům a zvláště dobrý dům jejako každý organismus bez schopnosti vlastníregenerace snadno zranitelný a historiePragerova domu by měla být mementem.

pohledy – 1. etapa stavbyřezy – 1. etapa stavbypohledy – dům s nástavbouřezy – dům s nástavbou

121,2 horizontální osazení poloviny unifi kovaného vítkovického sila vytvořilo originální střešnínástavbu. K ochlazování smaltovaného střešního pláště sloužila jednoduchá technologiecirkulace vody z venkovního bazénu. Střechu ochladila a ohřátá se vracela zpět.3,4 k prosvěltení nástavby byly instalovány plexisklové kulové světlíky5 původní půdorys obytného prostoru6 původní interiér nástavbyna straně 86 a 87 srovnávací fotografi e pořízené před rekonstrukcí a po přestavbě34

TÉMA 85ŽIVOT A SMRT JEDNOHO RODINNÉHO DOMUTEXT RADOMÍRA SEDLÁKOVÁJe to jedna z nejsložitějších architektonickýchúloh. Přitom také jedna z nepodceňovanějších.Vždyť přece bydlení rozumí každý... Rodinnédomy architektů představují samostatnoukategorii – profesionálové navrhují domy samipro sebe. Ne všichni svolují s tím, aby právě tytojejich stavby byly zveřejňovány, neboť právěna nich je architekt „nejčitelnější“ a tím možnái nejzranitelnější.Rodinný dům, který si postavil Karel Prager,byl v počátku poměrně v ústraní, nejen proto, žebyl postaven v době, kdy architektovo jméno užbylo na černé listině nepublikovatelných autorů.Byl postaven na zdánlivě nenápadné, řadovéparcele v Braníku, která ovšem díky své orientacia svému výhledu byla a je parcelou exkluzivní.Dům, který si na ní Karel Prager postavil,přesně odpovídal architektovu úsloví – místourčuje děj. Dům byl orientovaný kolmo na svah,s minimálním přízemím, které sloužilo více ménějen domovnímu zázemí, větší část ploch přízemíbyla volná, sloužila jako dobře krytá terasas krbem. Patro sloužilo bydlení rodiny s dvěmadětmi, s téměř vzorově dělenou dispozicí –velký prostor společenský s krbem a s různýmitypy podlahové krytiny, k němu přiléhající bloks koupelnami a kuchyní (která měla na svoudobu neobvyklé horní osvětlení), na to přes5chodbu navazovaly ložnice a jedna komora –šatna vedle vstupu. Autorovu profesi dokládalateliér navazující bezprostředně na obývacípokoj. Byly tu navrženy miesovské dělící závěsy,ovšem v maximálně volném stavu tu byl prostoro úžasné ploše téměř 70 m 2 . Ložnice byly podledobového zvyku minimalizované, ale pohodlné,s vestavěnými skříňovými příčkami.Logické dispozici odpovídal vnější výrazdomu, sevřeného, děleného do plných svislýchpruhů s keramickým obkladem a do pruhůomítnutých s okny. Přesnost, pravidelnost,dokonale vyvážené proporce. Okna velká tam,kde je nejkrásnější výhled, byť to znamenalona sever, zahrada a Praha za to stály. V českéarchitektuře ojediněle vyspělý příklad rodinnéhobydlení.První změna nastala, když první z dětí založilovlastní rodinu – tehdy byla zastavěna spodníterasa, ale na výrazu domu se změnilo jen málo,proporce a logičnost vnějšího členění zůstaly.Třetí rodina v domě nechtěla zůstat. Jenomžeono nebylo tak jednoduché najít parcelua stavět nový dům. Tehdy sám autor domu přišels tou oslnivou myšlenkou – položíme na střechupodélně rozříznutou senážní věž a bude další byt.Bylo to nezvyklé, bylo to pragerovsky originální,navíc skvěle souznící s „lo-techem“ dalšíhoarchitekta v domě. Měkká křivka završenípoutala pozornost, byla vidět už docela zdálkya vzbuzovala diskuse. (Přijde mi docela zvláštní,že tento geniálně jednoduchý krok nenašelnásledovníky v lidové tvořivosti – i když, ono tojednoduché gesto má v sobě tolik velkorysosti,že zneužít ho nebylo možné.)Jenomže – rodiny nejsou jednou provždydanými jednotkami, ale živým uskupením lidí,ve kterém změny probíhají pořád. Počet obyvatelrostl jen do určité doby – a pak se logicky začalzmenšovat. Velký dům pro tři rodiny už nebylomožno navrátit do menšího a případně ještěmenšího objemu. Dům ve své uživatelnosti –umřel. Jak ostatně uvedl už Filarete, jedenz významných renesančních teoretikůarchitektury: dům je jako člověk – narodí se,dozrává, může onemocnět (to se tady nestalo)a může i umřít. Tady se změnila funkce a dům– umřel. Jak to ostatně odpovídalo Pragerovuvyznání: Architektonické dílo … vyvěrá z funkcea požadovaného účelu v čase životnosti stavbya podmínek společenské atmosféry …Současná rekonstrukce pro jinou rodinu, projinou profesi a jinou společenskou atmosféruvytvořila už jiný dům. Ani se nesnažila udržetcokoli z původního, kromě hmotového řešení.Zvolila mnohem efektnější řešení v materiálechi detailech. Jak to odpovídá novým uživatelům.Ale Pragerův (či Pragerův a Loudův) dům už tonení. S odkazy k původnímu autorovi už nemáco dělat. Je to jen elegantní, velký a pohodlnýdům na krásné parcele v Braníku. Nic míň, alevůbec nic víc.6