O ČEM PÍŠEME - Vizovice

Touha po míru je hluboko zakořeněnav lidské přirozenosti. Člověkale často nerozpoznává správněpředmět své touhy a hlavně cestuk němu. Proto je jedním z cílůdějin spásy naučit člověka kráčetpo takových cestách, které jedinévedou ke skutečnému a trvalémupokoji. Ke správnému oceněnítoho, co znamená v podstatě pokoj,je nutno projít od nejpozemštějšíhoaž po nejduchovnějšísemitský výraz pro pokoj od počátkudějin spásy.1. Pokoj a blahobyt - Hebrejskývýraz š a l o m znamená původně- podle použití - neporušenost,úplnost, nebo čin, kterým se znovunastoluje původní stav věcí.Pokoj, mír v dějinách spásy neníjen nějaký pozdrav, nějaká dohodaumožňující pokojný život, aniobdobí míru na rozdíl od obdobíválky, ale každodenní spokojenýživot, stav souladu mezi člověkema okolím, tj. přírodou, lidmi, aletaké Bohem a sebou samým. Konkrétnívýrazy, které tuto situaci,tento stav popisují, jsou požehnání,odpočinek, sláva, bohatství,spása a život..... a na zemi pokoj lidem dobré vůle2. Pokoj, štěstí a spása. - Všechnodobré, co duchovně a hmotněplyne z pokoje, je soustředěno jižv uvedeném výrazu šalom a takéformulovaném jako přání pokoje- arabsky salamalek. V dějináchspásy se takto přeje dobrý den inashledanou. Přání pokoje v tomtosmyslu je známkou svornosti,mezi bratry: “člověk mého pokoje”znamená totéž co můj přítel,nebo blízký příbuzný a plyne zněj smlouva, dohoda o dobrýchmezilidských vztazích.3. Pokoj a spravedlnost. - Pokojoznačuje také to, co je dobré, vprotikladu ke zlému. Pokoj jetedy souhrnem všeho dobraplynoucího ze spravedlnosti:vlastnictví země, dostatekpotravy, bezpečnost v zemi,nerušený spánek, vítězstvínad nepřáteli, potomstvo, a tovšechno jako důsledek pokojea lásky na zemi. Pokoj tedynení jen stav bez války, aleznamená plnost všeho dobra aštěstí zde na zemi.4. Pokoj a země. - Lidský životzávisí zcela na bohatství, kteréje skryto v zemi a na úrodnostipůdy na jejím povrchu. Takovýje prozřetelností rámec lidskéhoživota. Země je dokonce více nežjen vnější rámec lidského života,protože mezi člověkem existujehluboké a přímé pouto. Všechnystarověké civilizace pochopilytoto spojení mezi člověkema zemí a vyjádřily je velmi konkrétnímiobrazy, kde vystupujezemě jako matka, nebo žena. Pročlověka je země domovem, kterýnás k sobě váže. Každá zeměpisnái duchovně vyhraněná krajinana zemi je svým způsobem ojedinělá.S osobitými znaky svéhopřírodního utváření, svou vlastníminulostí a stopami díla lidí,kteří tu po mnoho generací žili apracovali. Každý úsek naší zeměmá své osobní kouzlo, které působízvláště na toho, kdo se kdenarodil, kde prožil dětství a mládí- to je domov. Naše příchylnost kzemi, zvláště pak k určitému jejímukoutu, je prosycena nevyslovitelnýmsteskem po něčem, conám stále uniká a co se nachází vkaždé chvíli jinde, nežli jsme právěmy. Nad místem, které nazývámedomovinou, se vznáší přeludfatamorgány pravého domova,tak jako je teskná vzpomínka nakrajinu, kterou jsme zahlédli vesvém snu a po které marně toužínaše mysl několik dní, než ji shondní setře z naší mysli. Každý z násje tedy uprostřed země, která bylaze všech hvězd vybrána lidskémupokolení. Každý z nás je postavenna místo, které pak nazýváme domovem.Náš domov, jako náš život,je proto z těch věcí, které sinevolíme sami, ale do kterých serodíme. Náš domov je tedy jakýsidar, jakési věno, jakýsi úkol, kterýnám byl svěřen. Stojíme a žijemena místě, kterého jsme se o svéújmě nezmocnili. Cit příchylnostik místu, cit, který nás k němupoutá, je zákonitý a přirozený.Tato příchylnost k vlastnímu domovupředstavuje cit zakořeněnýdo podstaty lidské bytosti, cit,který nás neopustí nikdy a který vněkterých okamžicích, za jistýchokolností,, nabývá teskného přídechua složitější struktury. Tentoobraz rodného kraje je jakobykompozicí rozdvojených motivů:rozloučení a vzpomínky. Tedy vtyto dny přeji a vyprošuji: ... nazemi pokoj lidem dobré vůle.ThDr. Stanislav Glűckemeritní katolický duchovníVIZOVSKÉ NOVINY 8