Peru - Stručná historie států - eReading

S t r u č n á h i s t o r i e s t á t ůPeruBOHUMÍR ROEDLNakladatelství Libri, Praha 2003

Na obálce tumi, obřadní nůž kultury Chimú.Rozhodnutím ministerstva školství Peru č. 420-86-ED z roku1986 byl upraven způsob psaní názvu města Cusco. Toto rozhodnutímělo ujednotit dosavadní používanou ortografii Cuzco,Cusco, Qusco. Tvar Cusco je dnes používán i ve vědeckéliteratuře. Vzhledem k tomu, že se v případě publikace Perujedná o knihu populární, rozhodla se redakce v přepisu názvuměsta používat starší formu Cuzco, která je české veřejnostidobře známa.© PhDr. Bohumír Roedl, 2003© Libri, 2003ISBN 80-7277-205-8

Pokus o vyjednávání 59Zahájení vojenských akcí 60Vyhlášení nezávislosti 61Vláda San Martína 61Bolívarův zásah 62Éra caudillů, ledku a guána 65Bolívarův odchod 65Hospodářská krize 65Vzestup caudillů 66Éra guána 67Roztržka se Španělskem a indiánská povstání 68Válka s Chile 69Období rekonstrukce a aristokratické republiky 72Zahraniční investice a hospodářské změny 72Poválečná povstání indiánů a mesticů 73Ve znamení revolučního indigenismu 75Leguova diktatura 75Generace 1909 76Bilance Leguíovy vlády 77Z jedné krize do druhé 78Povstání a opozice vedená Haya de la Torrem 78Poválečný vývoj 79Vláda generála Odríy 80Teror guerrill a státu 81Demokratické snahy Manuela Prada 81Vláda vojenských junt 81Hospodářský sestup 84Vláda levicového prezidenta 85Fujimoriho privatizační program a jeho následky 85Kultura 19. a 20. století 87Literatura 87Indigenismus v literatuře 88Malířství 89Hudba 91Přehled hlavních událostí 94Česko-peruánské vztahy 97Doporučená literatura 100Encyklopedické heslo 101Základní informace pro turisty 108Jazyková první pomoc 1116

První obyvatelé Peru a jejichkulturyPrvní AmeričanéDnes už je ve vědeckém světě přijata teorie ČechoameričanaAleše Hrdličky, že americký kontinent osídlili lidé z Asie. Došlok tomu v závěrečné fázi poslední doby ledové (100 000 až8 000 př. n. l.). Růst ledovců tehdy snížil hladinu moře až o stometrů a došlo ke spojení obou kontinentů, Asie a Ameriky,v místě Beringovy úžiny. Po tomto mostě, pokrytém stepí a tundrou,táhla stáda mamutů, bizonů, karibů a koní. Za nimi putovalize Sibiře lovci mladší doby kamenné. Aljaška a Yukon zůstalyz větší části bez ledovce a zdejší prérie s bujnou vegetacípřitahovala zvířata i lidi. Antropologové a archeologové serozcházejí v názoru, kdy migrační vlny nomádů po tomto dočasnémmostě přešly. Většina z nich se přiklání k datu 10 000nebo 13 000 př. n. l. S koncem poslední fáze doby ledové ustupujícíledovec, rozložený na území Rocky Mountains, vytvořilkoridor, umožňující migrantům postup ze severní části kontinentuna jih. Do nitra Jižní Ameriky přes tehdy širokou panamskoušíji je za zvěří vedla podélná údolí v andském masivu,směřující od severu k jihu.Archeologický kulturní areál Peru, který se rozkládá od Tichéhooceánu až po východní hřebeny And, je poznamenánznačnými klimatickými a topografickými rozdíly. Costa – pobřežnípás, je převážně písečnou pouští, ve které vodní toky,přitékající z hor, utvořily úrodná údolí s oázami. Sierra je hornatázemě mezi costou a svahy východních Kordiller, která máaž do výše 3 500 m n. m. mírné klima s dostatečnými srážkami,avšak s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí. Odtud aždo výše 4 000 m n. m. se nalézá altiplano, součást sierry, kterámá suché a studené klima. Nejvyšší částí sierry je puna, dosahujícívýše až 4 800 m m n. m., je to mrazivá travnatá step.Území na východních svazích And, spadající do amazonskénížiny s vlhkými tropickými pralesy, se nazývá selva nebo takémontaña. Rozdílné podmínky těchto regionů a způsob, jak se

• První obyvatelé8lidé adaptovali a překonávali překážky kladené přírodou, sestaly hlavním faktorem, který ovlivnil hospodářský, politickýa kulturní život tamních obyvatel. Dokázali vytvořit kultury,založené na harmonickém soužití s přírodou. Jejímu vykořisťováníbránilo božstvo, které chránilo její posvátnost. Bylo třebaho prosit a přinášet oběti, aby lidem dovolilo z ní čerpat. Člověkse v pokoře nepovažoval za vrchol přírody, cítil se být jenjejí nepatrnou součástí stejně tak jako zvířata a rostliny.Předkeramické obdobíRané dějiny Peru jsou dějinami bez písemných pramenů. Kesnazší orientaci ve spleti rozličných kultur a ve snaze rekonstruovatjejich vzájemnou kontinuitu dělí archeologové část peruánskéminulosti do tří kulturních fází (tzv. horizontů) s vědomím,že to jsou hranice umělé, vzájemně se prolínající,diskutabilní. Každý z horizontů se dělí na periody neboli intermediárníobdobí, zachycující další vývoj jednotlivých regionálníchkultur.Nejstarší prehistorický úsek, tzv. předkeramické období, sedatuje od 8. tisíciletí př. n. l. do roku 1800 př. n. l. Do této dobyspadá nejstarší nález v jeskyni Piquimachay, která se nacházív srdci And mezi městy Ayacucho a Huanta. Vědci vedou sporo stáří nalezených kamenných nástrojů. Dokonce se vyskytlyi pochybnosti, zda jsou nástroje vůbec dílem člověka.První stopy po osídlení Peru pocházejí z jeskyně Lauricochana altiplanu ve výšce 4 000 m n. m., patrně z 8. až 7. tisíciletípř. n. l. Do stejného časového úseku spadají i jeskynní malbys loveckými výjevy v Toquepala v provincii Tacna. K zásadnímupřevratu v životě lovců a sběračů došlo v době 4 000 až 1 800let př. n. l. V období neolitické revoluce se z lovců a sběračůstali usedlí zemědělci. Tehdy vznikala zemědělská společenstvív blízkosti obdělávaných polí, došlo ke kultivaci kukuřice, základnírostlinné stravy, a na stepích altiplana k domestikaci alpakya lamy. Z tohoto přechodného období, kdy zemědělstvíještě doplňoval sběr a lov, pocházejí nálezy z jeskyně Guitarrerov pohoří Cordillera Negra a na náhorní plošině Kotoshs nejstaršími úlomky keramiky.

9Rané keramické obdobíObdobí seňorií •První prehistorický úsek vystřídala počáteční perioda (1800 až900 př. n. l.), uváděná také jako rané keramické období. Výrobaa používání keramiky se staly již běžnou součástí života, rozvinulase i metalurgie mědi a s pěstováním bavlny výroba textilu.Zároveň s rozvojem zemědělské produkce narůstal počet obyvatelžijících ve velkých aglomeracích, docházelo k sociální diferenciacia s ní k organizování hierarchické společnosti. Připobřeží a na náhorních plošinách řídila malá elita hospodářství,především zavlažovací práce a náboženské obřady. Zajedno z nejstarších měst je považováno Sechín v údolí Casma.Na ikonografii, zachované na stěnách staveb a na keramice,upoutají výjevy hromadných poprav a znetvořená lidská těla,snad rituální oběti bohům při dlouhotrvajícím suchu nebo jinýchpřírodních katastrofách.Kultura Chavín a HuantarNásledný raný horizont (900–200 př. n. l.) je první ze tří horizontů,na které archeologové rozdělili civilizační dějiny Peru dopříchodu Španělů. Je to epocha kultury Chavín de Huantar.Zrodila se ve výšce 3 180 m n. m. na východních svazích CordilleraBlanca. Město Chavín se stalo významným mocenskýma kulturním střediskem, šířícím svou náboženskou ideologii docelé andské oblasti. Je reprezentována ikonografií inspirovanouzvířaty a rostlinami amazonského pralesa, mezi kterýmidominuje Bůh jaguár a Bůh se žezly. V areálu města zaujímajícentrální místo pyramidální chrámy Castillo a Nový chrám.Proslulost získaly tři obelisky: Lanzón, Tellův obelisk a Raimondihostéla, zdobené antropo-zoomorfními postavami. Příčinypravděpodobně náhlého zániku chavínského teokratickéhoútvaru a jeho kultury okolo roku 200 př. n. l. neznáme.Období seňoriíRané (první) intermediární období (200 př. n. l.–700 n. l.) jeperiodou rozkvětu různých regionálních kultur a civilizací napobřeží, malých nezávislých panství, nazývaných archeology

• První obyvatelé10seňoríe. Prožívala po dlouhá staletí pozoruhodný vývoj sociální,umělecký a technický. Jejich společnou mystickou bytostíbyl Kočkovitý bůh – Bůh jaguár, který sestoupil z Chavínuk moři. Sídelní útvary se rozrůstaly okolo malých pevností prozrazujícíchprostředí trvalého válečného soupeření mezi jednotlivýmiseňoríemi. V čele hierarchicky uspořádané společnostistáli vládci – válečníci. Na severním pobřeží dosáhlanejvětší rozsahu kultura Moche, nazvaná podle údolí, kde senacházelo její centrum. Největší z nalezených obrovských pyramidálníchchrámů jsou známé pod názvy Chrám slunce aChrám měsíce. Jejich stěny zdobí barevné reliéfy. Nejznámějšíz nálezů je hrob Pána Sipánu, vládce, kterého doprovodili dozáhrobí obětovaní otroci, konkubíny, lamy a psi. Značnouvypovídací hodnotu mají nalezené keramické předměty, znázorňujícíbitevní scény, lovecké výjevy, ale i každodenní životprostých lidí, pro archeology jakýsi ilustrovaný slovník. Nechybíani nádoby se sexuálními scénami, označované za huacaspornográficos, spojované s rituálem plodnosti. Kolem roku600 n. l. dochází k zániku mochické kultury.Zatímco na severním pobřeží dominovala kultura Mochica,na jihu mezi pobřežím a úpatím And ovládla prostor dnešníhodepartamentu Ica kultura Nazca. Její společenská strukturai kultura je srovnatelná s mochickou. Vynikala stavbami zavodňovacíchzařízení, textilem a keramikou vysoké uměleckéúrovně s charakteristickou ikonografií tzv. trofejních hlav a nestvůrnýchhybridních postav. Pozornost široké veřejnosti dnesna sebe upoutala záhada pouštního údolí El Ingenio s obrovskýmiobrazci – geoglyfy, připisované kultuře Nazca. Jsou torýhy vyhloubené do kamenité půdy až do hloubky, kde začínávrstva spodního světlého písku. Tyto rýhy tvoří přímé linie a geometrickévzory, dosahující délky několika kilometrů, i stylizovanéobrazy zvířat, rostlin a lidských postav o velikosti patnáctiaž tří set metrů. Pro svou velikost jsou zřetelně viditelné jenz výšky. Zda představují uctívaná božstva, zobrazovaná podobnýmzpůsobem na keramice, nebo zda se jedná o velkýastronomický kalendář, kde každý obrazec je symbolem určitéhvězdy, sestrojený ke zjišťování rovnodennosti a průběhu zemědělskéhoroku, na to dosud nikdo nedal uspokojivou odpověď.Lidská postava připomínající mimozemského astronauta

11Období seňorií •vedla k různým fantastickým výkladům o díle mimozemšťanů.Vedle kultur Mochica a Nazca vznikly při pobřeží další regionálníkultury. K nejvýznamnějším z nich patří naleziště napoloostrově Paracas. Na jeho jižním výběžku odkryli archeologovéněkolik set hrobů s mumiemi, zabalenými do nádhernýchbavlněných i vlněných látek se vzory kondorů, jaguárů a různýchmytologických bytostí. Jsou považovány za nejdokona lejšítextilie předkolumbovské Ameriky. Lidé z Paracasu byli i schopnýmichirurgy, dokázali s anestezí i trepanaci lebky za pomociobsidiánových nožů. Soustavou zavlažovacích kanálů proměnilizdejší poušť v úrodnou krajinu.Také mimo pobřeží, v jižní části altiplana u jezera Titicaca vevýšce 3 870 m n. m., rozkvetla kultura nazvaná Pucará. Rozší řilase na sever až k údolí Cuzka. Její architekti stavěli stupňovitépyramidy, obklopené pohřebními mohylami, umělci zanechalimnožství velkých i malých kamenných soch a terakotovýchstél. Opakují se na nich v ostatních kulturách rozšířené motivytrofejních hlav, kočkovitých jaguářích postav s antropomorfnímirysy, člověka s ptačím obličejem a stylizovaná zvířata: hadi,kondoři, ryby. Okolo roku 200 n. l. Pucará zanikla a předalasvůj kulturní přínos nové civilizaci, která vznikla na její jižníhranici, Tiahuanaku.Ve středním horizontu (700–1000) malé státní útvary (seňoríe)zanikly. Pohltily je první dvě vysokohorské říše Jižní Ameriky:Huari (Wari) a Tiahuanaco. Altiplano ovládlo přímořskounížinu. Počátky Tiahuanaka jsou kladeny do třetího století n. l.,i když nechybějí domněnky, že jsou o 500 let starší. Byly vyslovenyi fantastické dohady, podle kterých jsou tvůrci této kulturyuprchlí obyvatelé potopené Atlantidy. Relativně příznivé klimaticképodmínky regionu okolo jezera Titicaca umožnily zdejšímlidem pěstovat brambory, ocu, quinou (merlík chilský) a nachráněných místech i kukuřici. Jezero poskytovalo ryby a rozsáhlépastviny umožnily chov lam a alpak. V blízkých horáchbyla naleziště zlata, stříbra i mědi a v metalurgii se poprvé objevilavýroba bronzu. Z nejstarší fáze stavební činnosti ve městěTiahuanaku pocházejí čtyři obrovské chrámové stavby: Kalasasaya,Polopodzemní chrám a pyramidy Acapana a Pumapunku.Kalasasaya má půdorys 118 × 128 m a připisuje se jí významobservatoře. U vchodu do jejího patia stojí proslulá Brána slun-

• První obyvatelé12ce, vytesaná z monolitu tvrdého andesitu, vysokého přes dvametry a čtyři metry širokého. Bránu zdobí reliéfy 48 okřídlenýchfigur s ptačími nebo lidskými hlavami. Centrální postavouuprostřed vlysu je Bůh se žezly. Některé kamenné bloky stavebváží až sto tun a byly dopravovány ze vzdálenosti až pěti kilometrů.Mocenská expanze Tiahuanaka, provázená jeho náboženskouideologií, dosáhla na severu k údolí Cuzka, k tropickýmpralesům na východních svazích And a na jižním pobřežíovládla území od pouště Atacama až k dnešnímu přístavuCamaná. Početné pevnosti, vybudované vládci Tiahuanakav přímořských údolích, naznačují, že expanze říše probíhalav dobyvatelských válkách. Po roce 1000 z neznámých příčinTiahuanaco zaniklo.Ve střední části altiplana vyrostlo druhé sjednocující impériumHuari (Wari). V době své největší expanze sahalo na severuaž ke Cajamarce, na jihu ke Cuzku a na pobřeží ovládaloúzemí od Camaná až po Piuru, zemi, kde zanikly kultury Nazcaa Moche. Střediskem této militaristické mocnosti bylo městoHuari, ležící severně od Ayacucha. Svou rozlohou 20 km 2 as předpokládanými 50 000 obyvateli je považováno za jednoz největších měst prehistorické Ameriky. Jeho základem už nebyloobřadní centrum, ale skutečné město, založené uspořádaněs ulicemi na pravoúhlém půdorysu. Za mohutnými hradbamivyrostly vedle chrámů a jedno- až dvoupodlažních veřejnýchbudov i domy obytné, četná náměstí a tržiště se skladišti. Vodouzásoboval město deset kilometrů dlouhý akvadukt. Podlevzoru střediska říše vyrostla řada dalších měst, nejvýznamnějšíbyla Piquillacta, Pachacamac, Cajamarquilla a Viracochapampa.Vývoj státního útvaru a kultury Huari probíhal ve stejnémčasovém horizontu jako vývoj Tiahuanaka, ze kterého převzalavšechny dominantní rysy do té míry, že se jen obtížně mezioběma rozlišuje. Hovoří se o peruánském Tiahuanaku a bolivijskémTiahuanaku. Nejvýraznějším projevem této symbiózy jespolečný nejvyšší bůh Viracocha v podobě Boha se žezly, jak jezpodobněn na Bráně slunce. Také dobu zániku kolem roku1000 mají obě říše společnou.

13Pozdní intermediární obdobíPozdní intermediární období •Pozdní (druhé) intermediární období (1000–1450) je doba, vekteré je již možné konfrontovat archeologické nálezy s historickýmiprameny. Jde o zprávy nejen španělských, ale i indiánskýchkronikářů ze 16. století, kdy některé předincké státníútvary ještě přežívaly pod nadvládou Inků. Jejich vypovídacíhodnota je však poznamenána mytickými legendami a interpretacemiminulosti vládnoucích Inků. Jako všichni vítězové sepovažovali za tvůrce kultury a minulost účelově zamlžovalia zkreslovali. Nálezy archeologů se shodují s písemnými zprávamikronikářů v tom, že po rozpadu říší Tiahuanaco a Huaridošlo na jejich území k politickému zemětřesení, ze kteréhovzniklo až třicet nezávislých panství, seňoríí, menších i většíchstátních útvarů. Indiánský kronikář z konce 16. a začátku 17. století,Guamán Poma de Ayala, nazval tuto epochu „dobou války“,ve které bojovali všichni proti všem o půdu a vodu. Nešlovšak o dobu kulturního úpadku, naopak umění vzkvétalo, zdokonalovalase technika zavodňování, rozvíjel se obchod mezipobřežím a sierrou, ale i po moři, na balsových člunech pluliobchodníci až k břehům dnešního Ekvádoru.Největší a nejmocnější říše Chimú vyrostla na severním pobřežíPeru. V průběhu let 1250–1460 ovládla území v délce tisíckilometrů, od Tumbesu na severu, kde se zmocnila seňoríe Sicán,až po Paramonga na jihu. Tam její expanzi zastavilo panstvíChincha. Legenda uvádí jméno jejího prvního panovníka,Ñaymlap – Vodní pták – a vypráví, že připlul se svým doprovodemna velkém balsovém člunu z cizí země. Hlavní město říšeChan Chan, ležící osm kilometrů od Trujilla, se rozkládalo na24 km 2 a předčilo svou velikostí město Huari. Každý z desetimohutných stavebních komplexů nazvaných citadely, tvořící naosmnácti hektarech střed města, byl obklopen až dvanáct metrůvysokou zdí. Za ní se nalézaly paláce se spletitými chodbami,jednodušší budovy pro úředníky a služebnictvo, chrámy,hroby, skladiště, zbrojnice, studny a dílny umělců. Město obklopovalymalé dvorce a chatrče, obývané „proletariátem“ zemědělcůa řemeslníků. Jako nejvyšší božstvo uctívali měsíca moře, kterým přinášeli lidské oběti. Chimuové prosluli výrobouzlatých a stříbrných šperků, masek i nádob neobyčejné

• První obyvatelé14dokonalosti. Většina peruánského zlata, které se dnes nalézáv uměleckých sbírkách muzeí i soukromníků, pochází z dílenchimúských zlatotepců. Inkové si po dobytí jejich říše tytoumělce odvezli do Cuzka.V severní a centrální sieře nalézáme početnou mozaiku různýchetnik nestejné kulturní úrovně. V prostoru Ayacucho –Huancavelica vytvořili bojovní Čankové (Huancas) z okolníchkmenů federaci. Jejich výboje vedly do údolí řeky Apurímac, doregionu obyvatel hovořících jazykem kečua. Dosáhli až údolíCuzka, kde je porazili Inkové pravděpodobně roku 1438. Nazápadním břehu jezera Titicaca vznikla dvě menší panství, kdese hovořilo jazykem aymara: Colla a Lupaca. Byly vyslovenydomněnky, že tyto státy přispěly k zániku říše Tiahuanaco.Mezi oběma seňoríemi docházelo k častým ozbrojeným konfliktům,podle některých kronikářů měla v určité fázi i společnéhovůdce – mallku. Jejich spory ukončila až expanze Inků.