č. 5/2011 - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

5dvouměsíčník/ročník 5 2011

ObsahEditorial 1Stati, studie, úvahy a analýzyVztah profesní dráhy a založení rodinyz hlediska generací žen 2Jana PaloncyováNastavení sociálních politik, odborný diskursa „správná“ péče o děti - srovnáníČeské republiky a Francie 8Radka Dudová, Hana HaškováKoordinace sociální integrace přistěhovalců z hlediskainterakcí mezi jednotlivými úrovněmi veřejné správy 15Robert Trbola, Miroslava RákoczyováStatistiky a analýzyTransformace pobytových sociálních služebpro osoby s mentálním postižením:dosavadní vývoj, existující mýty a pastia ekonomické podmínky jejich poskytování 20Poznatky z praxeAnalýza důvodů podání žádostio pobytovou sociální službu 23Zajímavosti ze zahraničního tiskuKrize otevřela nový prostor pro diskriminaci 26Informační servis čtenářůmRecenzeSociální politika systematicky podle oborů 28Dlouhodobá péče vyžaduje integrovanou sociální práci 29Jak podpořit hospodářský růsta snížit nezaměstnanost ve Španělsku 30Novinky v knižním fondu 30Z domácího tisku 31Ze zahraničního tisku 32For summaries of selected articles see the 3 rd page of the cover.Obsahové zaměření časopisuSociální problematika v nejširším vymezení,zejména tyto tematické okruhy: sociální teorie, sociální politika, sociální služby, státní sociální podpora, hmotná nouze, posudková služba, zdravotní postižení, rodina, sociálně-právní ochrana dětí, rovné příležitosti, pojistné systémy, důchodové, nemocenské a úrazovépojištění, příjmová politika, zaměstnanost, politika zaměstnanosti, služby zaměstnanosti, trh práce,zahraniční zaměstnanost, mzdová politika, mzdové a platové systémy, bezpečnost práce a pracovní prostředí, pracovní podmínky, organizace práce, sociální dialog a kolektivní vyjednávání, migrace, integrace cizinců, mezinárodní spolupráce v oblasti sociálníhozabezpečení, legislativa upravující všechny tyto oblasti, další příbuzná tematika.Informace pro autoryČasopis se skládá ze dvou částí, v první, tvořené rubrikou Stati, studie, úvahy a analýzy, jsou uveřejňovány pouze recenzovanépříspěvky. O zařazení do recenzované části časopisu rozhoduje redakční rada na základě výsledků recenzního řízení, které jeoboustranně anonymní. Redakce v tomto směru provádí potřebné kroky.Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím, že uvedou, do které.Redakce přijímá pouze dosud nepublikované příspěvky v elektronické podobě.Autor by měl připojit úplnou kontaktní adresu včetně telefonního čísla a e-mailové adresy.Příspěvky zasílejte v elektronické podobě na e-mailovou adresu: helena.lisa@vupsv.cz.Uveřejněné příspěvky jsou honorovány.Formální požadavkyRukopis příspěvku do recenzované části (nejlépe v členění souhrn /resumé, abstrakt/, úvod, současný stav poznání a odkazy naodbornou literaturu, zkoumaná problematika a použité metody, výsledky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 25 tisíc znaků včetněmezer v editoru Word musí vedle vlastního textu obsahovat cca 20řádkové resumé a klíčová slova v češtině.Citace a bibliografické odkazy musí být úplné a v souladu s příslušnou normou, příklady viz www.vupsv.cz.Grafy a obrázky musí být přizpůsobeny černobílému provedení (ve formátu excel skupinový sloupcový, ne prostorový).Připojeny musí být i jejich zdrojové soubory.Redakce provádí jazykovou úpravu textu.

EditorialFÓRUMsociální politikyodborný recenzovaný časopis5/2011Vydává Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i.Palackého nám. 4128 01 Praha 2IČO 45773009Šéfredaktorka: Mgr. Helena Lisákontakt: helena.lisa@vupsv.cztel. 224 972 645Tisk: Vydavatelství KUFR, s. r. o.Naskové 3, 150 00 Praha 5Distribuce a předplatné: PostservisPoděbradská 39, 190 00 Praha 9Kontakt: e-mail postabo.prstc@cpost.czfax: 284 001 847tel.: 800 300 302 (bezplatná infolinka ČP)www.periodik.czProdej za hotové:Knihkupectví KarolinumCeletná 18, 116 36 Praha 1Cena jednotlivého čísla: 50 KčVychází: 6krát ročněDáno do tisku: 10. 10. 2011Registrace MK ČR E 17566ISSN 1802-5854 – tištěná verzeISSN 1803-7488 – elektronická verze© VÚPSVRedakční rada:Doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. (předseda - VÚPSV)Doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. (FHS UK)Prof. JUDr. Vilém Kahoun, Ph.D. (ČSSZ, ZSF JČU)Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. (VŠFS)Mgr. Aleš Kroupa (VÚPSV)PhDr. Věra Kuchařová (VÚPSV)Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. (MU)Doc. JUDr. Iva Chvátalová, CSc (MUP, o. p. s., VŠE)Vážení čtenáři,letní měsíce byly ve znamení projednávání návrhů změn řady zákonůz oblasti zaměstnanosti, důchodového pojištění, zdravotního pojištěnía poskytování sociálních dávek Poslaneckou sněmovnou, která jepřijala ve vládou předkládaném znění. Během podzimu se k nimvyjádří Senát. Koncem září vláda zaslala Poslanecké sněmovně rovněžnávrh zákona o státním rozpočtu na příští rok. Tyto zákonné úpravyovlivní životy občanů České republiky, kteří se změnám budoumuset přizpůsobit. Míra nezaměstnanosti v posledních měsícíchmírně klesala, mírně přibývalo volných pracovních míst. Výrobav některých sektorech, např. ve stavebnictví, oproti předchozím obdobímklesala, i průmyslová výroba zaostala za očekáváními. I když klesajíspotřební výdaje obyvatelstva a výběr daní zaostává za předpoklady,v evropském kontextu lze naši situaci zatím vnímat pozitivně,i když období úspor ve všech oblastech rozhodně nekončí.Do rubriky Stati, studie, úvahy a analýzy, v níž jsou uveřejňoványrecenzované články, jsou zařazeny tři příspěvky. Cílem autorky prvníhopříspěvku „Vztah profesní dráhy a založení rodiny z hlediska generacížen“ je analyzovat postavení žen na trhu práce s ohledem na ranéfáze rodinného života z hlediska generací. V ČR přetrvává vliv kulturnězakotvených preferencí v oblasti rodinného a rodičovského chováníspolu s jen pomalu překonávanými stereotypy v dělbě prácemezi muži a ženami v soukromé sféře. To spolu se strukturálnímia institucionálními faktory ovlivňuje specifickou situaci v postavenížen na trhu práce obecně, konkrétně pak v období přechodu z rodičovskédovolené na trh práce. Slaování rodinných a profesních rolínabývá na významu zejména v období rostoucích nároků trhu prácea zvyšujících se sociálních rizik.Autorky článku „Nastavení sociálních politik, odborný diskursa ´správná´ péče o děti – srovnání České republiky a Francie“ analyzujítři vzájemně provázané oblasti: státní příspěvky pro rodiče osobněpečující o své děti, instituce péče o děti a veřejné a odborné diskursytýkající se péče o děti. Francouzsko-česká komparativní analýzaukazuje, že jak v Československu/České republice, tak i ve Franciimělo zásadní vliv na formování politik a utváření institucí péče o dětimladší tří let zejména expertní vědění a jeho prezentace ve veřejnémdiskursu. Odborný diskurs v obou zemích určoval ideje, představya chování lidí, kteří instituce a opatření využívali a ve svých činnostechreprodukovali. Z původně podobných základů se v obou zemíchvyvinula velmi odlišná odborná a veřejná diskuse o psychickýchdopadech nerodičovské a kolektivní péče na děti. V České republiceje výsledkem genderově konzervativní nastavení sociálních politika institucí péče o malé děti i přístup k jejich využívání.Autoři příspěvku „Koordinace sociální integrace přistěhovalcůz hlediska interakcí mezi jednotlivými úrovněmi veřejné správy“ zkoumajívertikální a horizontální úroveň spolupráce jednotlivých aktérůintegrace. Sociálně politická agenda se dlouhodobě rozvíjí na národníúrovni, dopady imigrace a integrační potřeby vyvstávají předevšímna úrovni lokální. Na nižších úrovních veřejné správy však integračnípolitika zůstává spíše opomíjeným tématem. V ČR obecně docházík selhávání spolupráce aktérů jak horizontálně, tak vertikálně. Spoluprácijednotlivých aktérů sociální integrace i charakter poskytovanýchintegračních služeb mimo jiné ovlivňuje způsob financování neziskovýchorganizací, které představují nejvýznamnějšího doručovateleintegračních služeb.Nerecenzovaná část a rubrika Statistiky a analýzy začíná příspěvkemo transformaci pobytových sociálních služeb pro osoby s mentálnímpostižením s ohledem na ekonomické podmínky jejich poskytování.Rubrika Poznatky z praxe obsahuje článek analyzující podávánížádostí o pobytovou sociální službu, Zajímavosti ze zahraničníhotisku příspěvek o nárůstu diskriminace v průběhu ekonomické krize.Informační servis čtenářům obsahuje recenze knížek o sociální politicea dlouhodobé péči, obvyklé krátké informace a ukázky z přírůstkůa databáze odd. knihovnicko-informačních služeb.Helena LisášéfredaktorkaFÓRUM sociální politiky 5/2011 1

Stati, studie, úvahy a analýzyVztah profesní dráhy a založení rodiny z hlediska generací žen 1Jana PaloncyováV prostředí rostoucích nároků pracovního trhu a zvyšujících se sociálních rizik se zintenzivňuje potřeba slaovánírodinných a profesních rolí, soukromé a veřejné sféry v životě člověka. V ČR si uchovávají velký vliv v kulturních tradicíchzakotvené preference v oblasti rodinného a rodičovského chování spolu s pomalu překonávanými stereotypyv dělbě práce mezi muži a ženami v soukromé sféře. Spolu se strukturálními faktory (např. segmentace trhu práce,mzdové rozdíly mezi muži a ženami) a institucionálními faktory (rodinně politická opatření zákoníku práce, systémdenní péče o děti aj.) mají tyto jevy za následek specifickou situaci v postavení žen na trhu práce obecně, konkrétněpak v období přechodu z rodičovské dovolené na trh práce. Cílem příspěvku je analyzovat postavení žen na trhu práces ohledem na rané fáze rodinného života z hlediska generací.ÚvodV posledních 20 letech prošla česká společnosttransformací ve všech oblastech.Společenské změny se velmi silně dotkly jakveřejného života, tak života soukromého.Z hlediska jednotlivců došlo po roce 1989k nastolení tržního prostředí mimo jinéi v oblasti trhu práce, dřívější systém zaručujícíjistotu nástupu do prvního zaměstnání,plnou zaměstnanost, kariérní vzestupzávislý ne na osobních předpokladecha znalostech, ale zejména na sympatiíchs vládnoucími kádry, byl nahrazen konkurencína trhu práce. S tím se objevil fenoménnezaměstnanosti a vyprofilovaly seskupiny s vyšším rizikem neúspěchu na trhupráce. Mezi ně patří i mladé ženy a matkymalých dětí (např. Bartáková, 2005).Změny rodinného chování v Českérepublice v posledních 20 letech odpovídalysvými projevy procesu druhého demografickéhopřechodu, kterým prošly zemězápadní Evropy již v 60. a především 70. letech.Průvodním jevem druhého demografickéhopřechodu je snižování plodnostipod hranici prosté reprodukce, snižovánísňatečnosti a rozšíření alternativních rodinnýchforem vedle klasického manželství(Paloncyová, 2009). Teorie druhého demografickéhopřechodu je založena na změněhodnotového systému směrem k pluralizaci,na změně životních preferencí, jež se pakodrážejí ve skutečném chování jedinců. Dopopředí se přesouvají tzv. hodnoty postmaterialistické,tzn. svobodné rozhodováníindividua, účast na veřejném životě, kvalitaživota, životní prostředí. Výsledkem jeobecně větší uznání svobod, a to včetněsféry rodinného života. Rozhodnutí mít dětije možné přizpůsobit životním strategiímobou partnerů. Druhý demografický přechodse nejvíce projevuje v těch zemích,kde je relativně úspěšná ekonomická transformace.Pro ty země, kde ekonomickéa sociální reformy probíhají pomaleji, jestále typický spíše předchozí demografickýrežim - nižší věk při prvním sňatku a porodu,vysoký podíl předmanželských početí,vyšší umělá potratovost (Sobotka, 2001).Rodina se v novém společenském prostředídostala do větší konkurence s ostatnímioblastmi. Současná globalizovanáspolečnost je dynamičtější, na druhé straněje však méně předvídatelná. To vede kezvýšení nejistoty o dalším ekonomickéma sociálním vývoji a to se následně odrážív rozhodnutích a v životních strategiíchkaždého jedince. Rostoucí nejistota a nestabilitajsou do konkrétní podoby přenesenytzv. institucionálními filtry, které určujímíru, jakou jsou lidé nejistotou zasaženia ovlivněni. Mezi instituce, které mají největšívliv na životní dráhu mladých lidí,patří systém vzdělávání, zaměstnání,systém sociálního zabezpečení a rodina(Blossfeld, Mills, 2003).V této souvislosti se nabízí otázka, dojaké míry na změny společenských podmínekreagovaly a reagují generace mladýchžen. Zdá se, že právě tato populace bylajednou z těch, kterých se společenskézměny dotkly nejvíce. Na jedné straně serozšířily možnosti seberealizace, kdyúspěch ve veřejné sféře je závislý předevšímna osobních znalostech, předpokladecha zkušenostech, na druhé straně prosazeníse na trhu práce, ale i např. uspokojenípotřeb v otázce bydlení či obecně určitéhomateriálního standardu nezbytnéhopro založení rodiny vyžadují daleko víceúsilí. V této souvislosti se zdá logické, žemladé generace, respektive ženy odsouvajízaložení rodiny do pozdějšího věku, případněji i odmítají. Velký vliv na životní strategiemají i v kulturních tradicích zakotvenépreference v oblasti rodinného a rodičovskéhochování spolu s pomalu překonávanýmistereotypy v dělbě práce mezi mužia ženami v soukromé sféře. Spolu se strukturálnímifaktory (např. segmentace trhupráce, mzdové rozdíly mezi muži a ženami)a institucionálními faktory (rodinně politickáopatření zákoníku práce, systém dennípéče o děti aj.) tak mají tyto jevy za následekspecifickou situaci v postavení žen natrhu práce obecně, konkrétně pak v obdobípřechodu z rodičovské dovolené na trhpráce. Cílem tohoto příspěvku je analyzovatpostavení žen na trhu práce právě s ohledemna rané fáze rodinného života.Vztah rodiny a zaměstnáníFrancouzská ekonomka Béatrice MajnoniD’Intignano rozlišuje tři fáze ve vývojivztahu mezi porodností a zaměstnanostížen v evropských zemích (Paraskewopoulos,2009). První, tradiční fáze se vyznačujevysokou mírou porodnosti a nízkou mírouzaměstnanosti žen. Toto období vystřídalav západní Evropě koncem 60. let tzv. přechodnáfáze s rostoucím podílem zaměstnanýchžen a klesající mírou porodnosti.Současná, tzv. moderní fáze, je charakteristickávysokou mírou zaměstnanosti(také u žen) se stabilním nebo lehce klesajícímpočtem porodů (Skandinávie a Francie).Vývoj ukazuje, že v západních a severskýchzemích, kde je zaměstnanýmženám z hospodářského a sociálněpolitickéhoaspektu umožněno vést rodinný života mít děti, jsou míry porodnosti vysokéa z tohoto důvodu vykazují tyto země relativněstabilní demografický vývoj (Matějková,Paloncyová, 2005). Komunistickéstáty systematicky podporovaly růst porodnosti,protože se potýkaly s trvalýmnedostatkem pracovních sil. Provedenímnejrůznějších opatření – např. díky podpořeveřejných zařízení předškolní péčea výchovy pro děti umožňovaly tyto režimylépe skloubit rodinný a profesní životmatek. Tím také docílily poměrně vysokýchkřivek porodnosti, ale i zaměstnanosti.Se začátkem transformace komunistickýchsystémů v systémy demokratickéa tržně hospodářské se tento vývoj nejenzastavil, ale nabral zcela opačný směr.V současné době mají téměř všechny tytostáty jedny z nejnižších měr porodnostiv zemích Evropské unie, při relativně vysokézaměstnanosti žen na plné úvazky.Rodinná politika České republiky přešlav průběhu transformace od genderovanéhode-familialismu, kdy byla plná zaměstnanostžen umožněna zejména rozsáhlouinstitucionalizovanou péčí o děti, k genderovanémuexplicitnímu familialismu 2 , vyznačujícímuse, v důsledku nízké úrovněnabídky formální péče o děti do tří let(navíc omezeně finančně a prostorovědostupné), poměrně dlouhou rodičovskoudovolenou a komparativně nejdelší doboupobírání (relativně nízkého) rodičovskéhopříspěvku, svou délkou přesahujícího rodičovskoudovolenou. Je zde tedy zřejmátendence udržovat ženy v domácnosti,dokud jsou jejich děti malé (Bartáková,Sirovátka, 2008). Tento rys však nemusíbýt nutně v rozporu s preferencemi žensamotných (Höhne, Kuchařová, Svobodo-2 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Stati, studie, úvahy a analýzyvá, Šastná, Žáčková, 2009). Česká republikase tak ocitá ve skupině zemí s politikouexplicitního familialismu spolu se zeměmi,jako je Rakousko, Německo, Itálie, Lucemburskoa Nizozemsko, které mohou býtv klasických typologiích sociálního státupovažovány za země korporativní tradicesociálního státu, reprezentující tzv. malebreadwinner model (Bartáková, 2006).Muži je v těchto systémech připisovánarole hlavního živitele rodiny, aktivního veveřejné sféře, ženě je naopak připsána rolehlavní pečovatelky o rodinu. V této souvislostijsou ženy strukturními podmínkamisměrovány do oblasti sekundárního trhu,kde jsou pracovní podmínky horší, šancena kariérní vzestup minimální a platovépodmínky demotivující. Tím dochází k vertikálníi horizontální genderové segmentacina trhu práce.Kulturní a strukturální podmínky majítedy vliv na kariérní dráhu žen 3 . Na jednéstraně může jít o kontinuální pracovnídráhu, kdy ženy nemají děti nebo obdobípéče o ně výrazně zkracují, nebo se jednáo přerušovanou kariéru či tzv. modelsekvenčního zaměstnání, kdy žena odchází,i opakovaně, na poměrně dlouhou dobuz trhu práce v období péče o malé dítě.Becker a Moen (Bartáková, 2006) identifikovalipři analýze amerických domácnostítři rodinné strategie: a) strategie omezování(odmítání přesčasů, odmítání prácevyžadující cestování, odmítání povýšenívyžadující větší pracovní zapojení či přestěhování),b) strategie práce versus kariéra,kdy jeden partner „dělá kariéru“ a druhýpartner „má zaměstnání (tzv. ´one-jobone-careermarriage´)“, partner s „kariérou“je hlavním živitelem a partner se„zaměstnáním“ je převážně zodpovědnýza rodinu, podřizuje se kariéře partneraa často pracuje na částečný úvazek (obvyklese jedná o genderovanou strategii: mužskákariéra a ženské zaměstnání), c) strategievýměny/kompromisu (tzv. „tradingoff“)znamená, že partneři střídají zaměstnánía kariéru v průběhu životního cykluGraf č. 1: Podíl žen bez prvního trvalejšího zaměstnání (delšího než6 měs.) podle věku a generace (metoda Kaplan-Meier)(nejčastěji to znamená, že žena má„zaměstnání“, pokud jsou děti malé,a „kariéru“ později, když děti odrostou).Podle dosavadních poznatků vycházejícíchz analýz českého prostředí se zdá, žev současné době uplatňují ženy spíše určitoukombinaci uvedených strategií. Přednarozením dětí pracují nejčastěji na plnýúvazek, v období do věku 3 až 4 let nejmladšíhodítěte preferují přerušit pracovníkariéru (Kuchařová et al., 2006). Po tomtoobdobí se vrací na trh práce, a to ve většiněpřípadů na plný úvazek. K volbě této strategiepřispívá fakt, že možnosti využívánízkrácené pracovní doby, jež do značné mírymohou pomoci lépe skloubit profesnía rodinný život, jsou v České republicezatím spíš omezené, i když podíl částečnýchúvazků u matek malých dětí v posledníchletech roste (Hora, 2010). V souvislostis částečnými úvazky je také v českém prostředípoukazováno na určité nevýhody,jako je např. omezený pracovní postup,účast na dalším vzdělávání, jistota zaměstnání,nárok na zaměstnanecké výhodyapod. (Haberlová, Kyzlinková, 2009). Tytoskutečnosti mohou mít v důsledku vliv nastrategii ženy zůstat v období prvních letdítěte doma a poté volit návrat na plný úvazek.V období, kdy jsou děti malé, volí českérodiny model komplementárního rozdělenírolí, jež je např. podle ekonoma GaryS. Beckera nejvíce racionální a efektivní profungování domácnosti (Becker, 1993). Tatoskutečnost vychází na jedné straně ze současnépolitiky genderovaného explicitníhofamilialismu s v evropském kontextu dlouhoudélkou rodičovské dovolené, na druhéstraně je možnost osobně pečovat o děti do2 až 3 let jejich věku matkami vítána(Höhne, Kuchařová, Svobodová, Šastná,Žáčková, 2009). Po rodičovské dovolenévolí české ženy spíše výše zmíněnou strategii„trading-off“, strategie „one-job-onecareermarriage“ se zdá být zatím spíšeminoritní, pravděpodobně spíše dočasnoupřeklenovací fází mezi obdobím rodičovskédovolené a obdobím, kdy děti dosáhnouškolního věku a ženy se vrací ke strategii„trading-off“. Takovýto sled strategií můžemesouhrnně pojmenovat jako strategiiodložené harmonizace. Uvedená strategiepřerušované kariéry pochází v České republicejiž z doby socialismu, vyznačující sekombinací relativně vysoké míry participacežen na trhu práce obecně s nízkou míroujejich zaměstnanosti v době, kdy vychovávajíděti ve věku do tří/čtyř let (Sirovátka,Bartáková, 2008). Spolu s návratem na trhpráce však souvisí i vyšší riziko nezaměstnanostižen. Tento fakt se však netýkápouze matek vracejících se na trh práce, alev souvislosti se stereotypním dělením rolí,kdy péče o děti a domácnost je stále zajiš-ována ženami (Kuchařová et al., 2006), setýká i matek dětí starších (Hora, 2010). Tytoskutečnosti vedou i k anticipační negativnídiskriminaci zaměstnavatelů přijímat ženyve věku, kdy se mohou stát matkami.Položme si v této souvislosti otázku, dojaké míry se spolu se změnou společenskýchpoměrů změnily okolnosti početí,resp. narození dítěte. Zájem je soustředěnpředevším na vztah založení rodiny a profesníkariéry. Nejprve se zaměříme naokolnosti mající vliv na početí prvníhoa druhého dítěte, a to z pohledu věku, generace,vzdělání, rodinného stavu a socioekonomickéhopostavení ženy. Dále sebudeme snažit popsat profesní statusmatek v době početí a narození prvníhoa druhého dítěte, délku přerušení jejichkariéry v důsledku péče o malé dítě/dětia jejich návrat na trh práce, to vše v kontexturůzných generací žen.DataV tomto příspěvku budou využita unikátnídata výzkumu „GGS-Muži a ženy v ČR:životní dráhy a mezigenerační vztahy“ z let2008–2009 (dále GGS08). Toto mezinárodníšetření osob ve věku 18–82 let bylo druhouvlnou panelového výzkumu, jehožprvní vlna byla uskutečněna v roce 2005.Druhá vlna výzkumu z roku 2008 zahrnujeGraf č. 2: Narození prvního dítěte podle věku a generace ženy (metodaKaplan-Meier)Zdroj: GGS08Zdroj: GGS08FÓRUM sociální politiky 5/2011 3

Stati, studie, úvahy a analýzydata o ekonomické aktivitě, životních podmínkáchekonomicky aktivních a neaktivních,o vybraných životních plánech lidív různých etapách životního cyklu, stejnějako o jejich rodinném zázemí, dále o rodinácha jejich dětech, domácnostech i o zdravotnímstavu.Časování životních událostíPokud se tento text má zaměřit na analýzuzaměstnanosti žen především ve vztahuk rodinnému životu, operacionalizovanémuzejména početím a narozením prvníhoa druhého dítěte, má význam podívatse nejprve na časování relevantních životníchudálostí.Generace žen 30. let končily své studiumv porovnání s generacemi mladšímiv nižším věku a v této souvislosti nastupovalytyto ženy do prvního zaměstnání delšíhonež 6 měsíců dříve. Generace žennarozených v období 50.–70. let studovalyv porovnání s generacemi staršími délea tím pádem vstupovaly na trh prácepozději. V souboru žen GGS08 se projevilyspolečenské změny po roce 1989 výraznýmnárůstem počtu studujících ve věkudo 25 let u generací žen narozených v 80. letech.S tím opět souvisí jejich opožděnývstup na trh práce (graf č. 1).Podobně tomu je i z pohledu základníchrodinných událostí, jako je uzavření prvníhosňatku a narození prvního dítěte. Generacežen 70. a 80. let jako nositelky změn rodinnéhochování po roce 1989 významně odkládají/lyjak uzavření prvního sňatku, tak narozeníprvního dítěte (graf č. 2). V důsledkuodkladu narození prvního dítěte je z hlediskavěku odkládáno i narození druhého dítěte.Z generačního pohledu je tedy zřejmýodklad hlavních životních událostí do vyššíhověku. To koresponduje i s delším obdobímstudia a pozdějším nástupem na trhpráce. Podívejme se však na samotný, tzn.„očištěný“ vliv základních sociodemografickýchproměnných na pravděpodobnostzaložit rodinu, respektive mít první dítě.Největší vliv na početí prvního dítěte mápři kontrole ostatních proměnných rodinnýstav, v našem případě operacionalizovanýskutečností, zda žena žila v doběpočetí dítěte v manželství či ne. Šancevdané ženy na početí prvního dítěte sezvyšuje 2,2krát. Z hlediska generací Coxovaregrese (metodologie viz např. Šastná,2011) ukázala, že v porovnání s generacemižen narozenými ve 30. letech 20. stoletíse šance založit rodinu zvyšovala až pogenerace let 60., to znamená, že ženy narozenév letech 60. měly oproti ženám narozenýmve 30. letech šanci na početí prvníhodítěte 1,4krát vyšší. Generace let 40.a 50. se historicky vyznačovaly nejnižšíbezdětností a koncentrací plodnosti domladého věku. V generacích z let 70. zakládalyženy rodiny méně často, ženy narozenév 80. letech měly šanci mít první dítěo 20 % nižší než referenční kategorie žennarozených ve 30. letech. Významnou roliměla i výše dokončeného vzdělání 4 , kdy,jak je zřejmé z tabulky č. 1, se šance nazaložení rodiny snižuje s rostoucím vzdělánímpři kontrole vlivu ostatních proměnných.Vysokoškolačky také zakládají rodinuve vyšším věku. Status studentkyvýznamně často snižoval šanci na založenírodiny v porovnání se ženou aktivní natrhu práce, tj. zaměstnanou nebo osobousamostatně výdělečně činnou. Skutečnost,Tabulka č. 1: Vliv sociodemografických proměnných na početí 1. a 2. dítěte z hlediskavěku ženy (Coxova regrese)proměnná početí 1. dítěte: exp (B) početí 2. dítěte: exp (B)generace 1929–39 1,00 1,00generace 1939–49 1,21 1,05generace 1950–59 1,22 1,18generace 1960–69 1,43 1,14generace 1970–79 1,08 1,02generace 1980–89 0,82 1,09svobodná/rozvedená/ovdovělá 1,00 1,00vdaná 2,15 1,59věk při 1. dítěti (v měsících) X 0,98zaměstnankyně/OSVČ 1,00 1,00bez práce/nezaměstnaná* 1,41 0,90v domácnosti, pomáhající člen rodiny 1,35 1,17na mateřské/rodičovské dovolené X 1,54studentka 0,46 0,58jiné 1,13 1,05základní vzdělání 1,00 1,00bez maturity 0,81 1,05s maturitou 0,76 1,03vysokoškolské 0,66 1,19*nezaměstnaná na základě vlastní deklarace respondentky, bez přesně vymezené definiceZdroj: GGS05, GGS08, soubor ženPozn.: Coxova regrese-kategorizované proměnné měnící se v čase: rodinný stav, socioekonomický status;tučně statisticky významné rozdíly na hladině významnosti vyšší než 0,05že žena studuje, při kontrole vlivu ostatníchcharakteristik, snižuje její šanci napočetí prvního dítěte přibližně o jednupolovinu. Poměrně překvapivé je však zjištění,že ženy nezaměstnané mají oprotiženám zaměstnaným, případně podnikajícím,šanci vyšší (1,4krát). V tomto smysluse nabízí k vysvětlení teorie redukce nejistoty,kdy založení rodiny může být jednouz možností snížení životní nejistoty, nebona novou roli rodiče jsou na rozdíl odjiných rolí vázány relativně známé vzorcechování, práva a povinnosti (Friedmanová,Hechter, Kanazawa, 1994), případně jezaložením rodiny dočasně řešena ekonomickásituace rodiny, a to převážněv populaci s nižším vzděláním a horšímpostavením na současném trhu práce.Pokud žena již porodila první dítě, generačnívliv na početí druhého dítěte sevytrácí, to znamená, že šance žen mítdruhé dítě se napříč generacemi nemění(při kontrole vlivu ostatních vybranýchproměnných). Z pohledu dat GGS08 jetedy pro vývoj rodinného chování klíčovénarození prvního dítěte. Čím později všakžena porodí první dítě, tím se její šance napočetí druhého dítěte snižuje. Významnouroli hraje opět skutečnost, zda žena žijev manželství, kdy šance ženy na početídruhého dítěte je v porovnání se svobodnouženou s jedním dítětem 1,6krát vyšší.Studentky s jedním dítětem se k narozenídruhého dítěte odhodlávají méně častonež ženy zaměstnané nebo podnikající.Logicky významnou roli hraje skutečnost,že žena má již jedno dítě a je s ním namateřské či rodičovské dovolené. V těchtopřípadech se šance na početí 2. dítěte zvyšujev porovnání s matkami s jedním dítětemaktivními na trhu práce 1,5krát. Na rozdílod případu početí prvního dítěte, kdy sezdá, že nezaměstnanost může být částečněřešena založením rodiny, fakt, zda je ženazaměstnaná nebo nezaměstnaná, nemá napočetí druhého dítěte vliv. Rovněž výšedosaženého vzdělání již nemá takový vlivna početí druhého dítěte jako u prvníhodítěte, šance mít druhé dítě však měly vysokoškolačkyvyšší v porovnání s ostatnímiženami. Zdá se tedy, že pokud se vysokoškolačkarozhodne mít rodinu, při kontrolevlivu ostatních proměnných má podle datGGS08 větší šance mít druhé dítě.Okolnosti založení rodiny podledat GGS05/08Jak již bylo zmíněno, generace žen narozenýchv 70. letech odkládají založení rodinydo vyššího věku, případně rodinuodmítají. V datech GGS08 bylo v době šetření(2008–2009) bezdětných 7,7 % (generace1940–49 a 1960–69) až 9,2 % žen(generace 1929–39). V generacích žennarozených v 70. letech bylo v době průzkumustále bez dítěte 21 % (generace1980–90: 82 %). Počínaje generacemi let 70.můžeme rovněž pozorovat významné rozdílypodílů bezdětných v závislosti na výšiukončeného vzdělání, kde především4 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Stati, studie, úvahy a analýzyvysokoškolačky mají větší tendenci narozenídítěte odkládat. Vzhledem k tomu, žese v další analýze soustředíme na okolnostipočetí prvního a druhého dítěte, budemese dále zabývat pouze populací matek.Matky narozené ve 30. až 60. letechpočaly své první dítě v průměru ve věku22,5 let, matky narozené po roce 1970počaly své první dítě v průměru o rokpozději (tabulka č. 2).Zajímavý je pohled na rodinný stav,respektive „legitimnost“ vztahu při početíprvního dítěte. Z rekonstrukce epizodrodinného stavu, tedy období, kdy bylažena vdaná a kdy žila mimo manželství,vyplývá, že v generacích 40. a 50. let byloprvní dítě počato v přibližně jedné poloviněmimo manželství. Z průběžných demografickýchúdajů víme, že podíl prvníchdětí narozených do 8 měsíců po sňatkuměl od počátku 50. let, tedy v období, kdytyto generace v průměru počaly a porodilysvé první dítě, vzrůstající trend (koncem60. let na úrovni 48 %, Paloncyová, 2009)při relativně nízkém podílu dětí, které semimo manželství následně narodily (5 %).Podíl početí mimo manželství v mladšíchgeneracích podle dat GGS08 vzrůstá, a to,jak víme z dat běžné evidence, díky růstupodílu dětí narozených mimo manželství(2007: 35 %).V generacích let 40. až 60. je možné pozorovatklesající trend průměrné dobyuplynulé mezi ukončením studia a početímprvního dítěte. Tomu odpovídají další zjištěnío socioekonomickém postavení.V naprosté většině, napříč generacemi,byly ženy v době početí zaměstnané. Nicméněz pohledu socioekonomického statusujsou zřejmé dvě tendence: generace50. a 60. let počaly své první dítě významněčastěji i jako studentky (16 %), generacelet pozdějších pak v nově nastolených společenskýchpodmínkách byly v době prvníhopočetí také nezaměstnané (5 %). Vevšech generacích je naprosto převažujícímtypem úvazku v období kolem početí prvníhodítěte úvazek na plnou pracovní dobu.Adekvátně k délce těhotenství sev porovnání s průměrným věkem při početíprvního dítěte zvýšil průměrný věk přinarození prvního dítěte (tabulka č. 3). Narozdíl od okolností početí se nakonec převážnáčást prvních dětí narodila do manželství,velká část početí mimo manželstvíbyla tedy následně legitimizována sňatkem.Spolu s mladšími generacemi je všakzřejmý nárůst podílu prvních dětí, které senakonec mimo manželství narodily 5 (tabulkač. 3).K mírným změnám dochází z pohledusocioekonomického postavení. Ve všechgeneracích se v porovnání s okamžikempočetí snížil podíl studentů při narozeníprvního dítěte, zvýšil se podíl zaměstnanýcha v nejmladších generacích se snížilpodíl nezaměstnaných matek. V porovnánís obdobím kolem početí prvního dítěte semírně snížil podíl úplných úvazků. Toto sníženívšak není příliš významné, stále tedypřevládala zaměstnanost na plný úvazek.Tabulka č. 2: Okolnosti početí 1. dítěte podle generací (sloupcová %)generace1929–39 1940–49 1950–59 1960–69 1970 + celkemprůměrný věk při 1. početí(v letech) 22,4 22,4 22,6 22,3 23,4 22,7početí mimo manželství 37,8 46,2 51,9 57,5 60,1 53,6početí v manželství 62,2 53,8 48,1 42,5 39,9 46,4průměrná doba od ukončenístudia (v letech) 4,2 2,9 2,3 1,5 3,8 2,8studentka 6,4 7,9 16,1 16,6 11,9 12,6zaměstnankyně/OSVČ 85,3 86,7 79,4 80,5 79,8 81,6bez práce/nezaměstnaná* 0,3 0,3 0,5 0,8 4,5 1,7v domácnosti 1,1 0,6 0,3 0,2 0,5 0,5jiné 7,0 4,5 3,7 1,8 3,2 3,6plný úvazek pracujících 97,2 96,7 92,3 93,2 91,8 93,7jiný úvazek pracujících(částečný, měnící se apod.) 2,8 3,3 6,7 6,8 8,2 6,3*nezaměstnaná na základě vlastní deklarace respondentky, bez přesně vymezené definiceZdroj: GGS08Pozn.: početí prvního dítěte je situováno do jednotlivých životních epizod; tučně statisticky významné rozdílyna hladině významnosti vyšší než 0,05Tabulka č. 3: Okolnosti narození 1. dítěte podle generací (sloupcová %)generace1929–39 1940–49 1950–59 1960–69 1970 + celkemprůměrný věk při 1. narození(v letech) 23,2 23,1 23,3 23,0 24,1 23,4narození mimo manželství 13,8 14,4 15,0 18,5 31,6 20,9narození v manželství 86,2 85,6 85,0 81,5 68,4 79,1průměrná doba od ukončení studia(v letech) 4,9 3,6 3,0 2,2 4,5 3,6studentka 6,4 6,9 14,3 15,5 12,1 11,9zaměstnankyně/OSVČ 80,8 84,3 79,5 81,1 77,0 80,2bez práce/nezaměstnaná* 0,0 0,5 0,7 0,7 3,4 1,3v domácnosti 0,8 0,7 0,0 0,2 0,5 0,4jiné 12,0 7,6 5,5 2,5 7,0 6,3plný úvazek pracujících 96,8 95,7 90,7 90,5 89,5 91,9jiný úvazek pracujících(částečný, měnící se apod.) 3,2 4,3 9,3 9,5 10,5 8,1*nezaměstnaná na základě vlastní deklarace respondentky, bez přesně vymezené definiceZdroj: GGS08Pozn.: narození 1. dítěte je situováno do jednotlivých životních epizod; tučně statisticky významné rozdíly nahladině významnosti vyšší než 0,05Pokud žena zatím porodila pouze jednodítě, pak v naprosté většině případů (98 %)o ně pečovala nepřetržitě, to znamená, žeobdobí péče o malé dítě nebylo rozdělenodo více epizod. Matky s maturitou a vysokoškolskýmvzděláním měly tendenci sevracet na trh práce v průměru o půl rokudříve než ženy s nižším vzděláním (GGS08).Matka narozená ve 30. letech pečovalao dítě v průměru 21 měsíců, žena narozenáve 40. letech 26 měsíců, žena narozená v 50. letech34 měsíců a matky narozené v 60. letechpak pečovaly o své jedno dítě v průměru38 měsíců (tabulka č. 5). Toto prodlužováníobdobí péče o dítě bylo zcela jistěovlivněno postupným prodlužováním neplacenédalší mateřské dovolené a zavedenímvyplácení příspěvku po dobu dalšímateřské dovolené, později rodičovskédovolené 6 . Ženy narozené po roce 1970 strávilyzatím péčí o jedno dítě kratší dobu,velká část z nich však byla v době šetřenístále na rodičovské dovolené, je tedy pravděpodobné,že se období péče o malé dítěještě bude prodlužovat, případně tyto ženyporodí další dítě.Matky jednoho dítěte narozené dokonce 50. let vzhledem k socialistickémuzřízení a oficiální politice plné zaměstnanostiv podstatě uniformně zastávaly poobdobí péče o malé dítě pozici zaměstnankyně.Jedinou možností, tvořící převážněv těchto generacích kategorii „jiné“, bylamožnost zůstat v domácnosti. Tento statusvšak zastávalo velmi málo žen. Počínajegeneracemi 60. let se zcela zřetelně objevujeproblém nezaměstnanosti. Mezi těmitomatkami majícími jedno dítě v doběvýzkumu bylo po ukončení období péčeo dítě přibližně 20 % nezaměstnaných(tabulka č. 6).Druhé děti byly počaty v průměru 2 až 3 rokypo narození prvního dítěte. V porovnánís prvními dětmi byly druhé děti počatyvýrazně častěji v manželství a pouze maláčást z nich se posléze narodila mimo manželství(tabulka č. 4). Pouze v generacíchmatek narozených v 70. a 80. letech mají-FÓRUM sociální politiky 5/2011 5

Stati, studie, úvahy a analýzyTabulka č. 4: Okolnosti narození 2. dítěte podle generací (sloupcová %)generace1929-39 1940-49 1950-59 1960-69 1970 + celkempočetí mimo manželství 8,2 7,0 8,7 10,8 19,5 11,6početí v manželství 91,8 93,0 91,3 89,2 80,5 88,4průměrný věk při 2. nar. (v letech) 26,4 26,8 26,2 26,0 26,8 26,42. narození mimo manželství 6,4 5,4 6,0 6,8 17,1 8,92. narození v manželství 93,6 94,6 94,0 93,2 82,9 91,1průměrná doba mezi ukončenímstudia a nar. 2. dítěte (v letech) 8,2 7,6 6,1 5,1 7,7 6,7Socio-ekonomický status při narození 2. dítěte*plně pečující o 1. dítě 51,9 40,3 56,4 64,6 76,7 62,2zaměstnankyně/OSVČ 46,8 59,0 42,2 32,1 17,9 34,8bez práce/nezaměstnaná* 0,0 0,0 0,0 2,4 4,3 2,0jiné 1,3 0,7 1,4 1,0 1,1 1,0plný úvazek pracujících 100,0 89,8 96,8 95,6 90,0 93,8jiný úvazek pracujících(částečný, měnící se apod.) 0,0 10,2 3,2 4,4 10,0 6,2*nezaměstnaná na základě vlastní deklarace respondentky, bez přesně vymezené definiceZdroj: GGS08; * matky se dvěma dětmi, jež poskytly údaje o přerušení ekonomické aktivity z důvodu péče oděti, uveden status při narození 2. dítěte, status při početí 2. dítěte se příliš nelišil vzhledem k velkémuzastoupení matek pečujících v té době o 1. dítěPozn.: tučně statisticky významné rozdíly na hladině významnosti vyšší než 0,05Tabulka č. 5.: Průměrná délka období péče o malé děti v měsícíchgenerace1929–39 1940–49 1950–59 1960–69 1970+ N1 dítě 21 26 34 38 30 499počet období péče1 69 62 60 69 69 5282 děti 1. období 12 20 23 28 41 3272 2. období 16 36 32 38 36 327celkem 28 56 55 65 76 327Zdroj: GGS08cích alespoň dvě děti byl zaznamenánvýrazný nárůst podílu druhých dětí narozenýchmimo manželství.Ženy mající v době výzkumu dvě dětizvolily ve dvou třetinách případů kontinuální,tedy jedno období péče o malé děti.Z generačního pohledu je však patrnýnárůst zastoupení těchto žen, mladší ženytedy čím dál tím častěji volí přerušení kariérypouze jednou. V generacích mateknarozených po roce 1970 se dvěma dětmiv době výzkumu řetězilo období péčeo děti 77 % (tabulka č. 4). Výrazně se tedysnižuje podíl matek zaměstnaných v obdobímezi narozením prvního a druhého dítěte(nejmladší generace 18 %), zvyšuje sevšak podíl nezaměstnaných v tomto období(nejmladší generace 4 %). Pokud ženapřed narozením druhého dítěte pracovala,pak v naprosté většině případů pracovalana plný úvazek. Celková průměrná dobastrávená převážně péčí o malé děti sev populaci matek se dvěma dětmi, jež přerušilakariéru pouze jednou, z hlediskagenerací statisticky nelišila a činila v průměru67 měsíců (tabulka č. 5). Ženys vysokoškolským vzděláním však začalyopět pracovat v průměru o 16 měsícůdříve než ostatní ženy. Při návratu na pracovnítrh pracovaly matky, jež přerušilyprofesní dráhu pouze jednou, nejčastějijako zaměstnankyně (či OSVČ), v nejmladšíchgeneracích bylo však silně zastoupenoriziko nezaměstnanosti, bez zaměstnáníse tak po období péče o děti ocitlo 20 % dotázanýchžen. Podíl populace nezaměstnanýchje navíc v případě matek se dvěmadětmi pravděpodobně snižován relativněvysokým podílem kategorie „jiné“ tvořenépřevážně ženami v domácnosti.Pokud žena přerušila období péčeo malé děti a vrátila se na trh práce, pakprvní období strávené s prvním dítětembylo kratší než období péče o druhé dítě,a to z hlediska všech generací, s výjimkounejmladších (tabulka č. 5). To do jisté mírykoresponduje s opatřeními rodinné politiky,jež nejprve zohledňovala situaci matekse dvěma a více dětmi (viz poznámka 6).Období péče se dále v průměru prodlužovalospolu s rokem narození ženy. Zajímavéje, že pokud matky narozené předevšímve 30. a 40. letech rozdělily období péčeo své dvě děti do 2 období, pak celkovádélka období péče o děti byla výrazně kratšínež u matek, které zvolily kontinuální strategii.Opak však platí pro nejmladší generace,kdy se zatím (tyto ženy pravděpodobně ještěneukončily reprodukci) na základě datGGS08 zdá, že řetězení období péče o dvěděti vede ke kratšímu přerušení kariéry.S kontinuální strategií přerušení kariéry souvisívýrazně kratší meziporodní interval, polovina2. dětí se narodila do 33 měsíců od narození1. dítěte, v případě přerušení péče o dětise polovina 2. dětí narodila do 65 měsíců.Tento trend bude pravděpodobně umocněn,nebo od roku 2008 volí matky mezi třemirychlostními variantami rodičovského příspěvku.Dvouletá varianta s vyšším příspěvkemmůže vést k uspíšení narození druhýchdětí.V období po ukončení prvního přerušeníkariéry se matka vracela na trh práce nejčastějijako zaměstnankyně, v nejmladšíchgeneracích je však opět patrný dramatickýnárůst podílu nezaměstnaných (tabulka č. 6).Podíl populace nezaměstnaných je navícv případě matek se dvěma dětmi po definitivnímnávratu na trh práce pravděpodobněsnižován relativně vysokým podílem kategorie„jiné“, kterou tvoří převážně ženyv domácnosti, a to bez ohledu na to, zdažena byla s dětmi doma kontinuálně nebomezi jednotlivými obdobími péče pracovala.Souhrnně lze říci, že období přerušenípracovní aktivity z důvodu péče o maléděti je u českých matek tradičně velmidlouhé, podle dat GGS08 využívají ženymožnosti zůstat s dítětem doma v průměrupo dobu 3 let, a to bez ohledu na pořadídítěte. Po návratu na trh práce pracujímatky podle dat GGS08 téměř výhradněna celý úvazek (tabulka č. 7).ZávěrV České republice je poměrně silnězakořeněna tradice, kdy žena odcházíz trhu práce na poměrně dlouhou dobu,aby se mohla starat o malé dítě/děti. Tatozvyklost má svůj původ na jedné straněv zakořeněných stereotypech v české společnosti,kdy je stále silný názor, že o malédítě se má starat převážně matka, nadruhé straně se tato tradice postupněutvářela spolu s opatřeními rodinné politiky,a to především postupným prodlužovánímdalší mateřské/rodičovské dovolené.V období komunismu byla nabídka institucionálnípéče o děti do 3 let širší, než tomuje v období po roce 1989, nicméně anitehdy zdaleka nepokrývala celou populacitěchto dětí (Hašková, 2007). Svou roli zdesehrál i diskurs o vhodnosti institucionálnípéče o malé děti do 3 let, poukazovánobylo např. na častou nemocnost, psychickoudeprivaci apod. Vzhledem k omezenýmkariérním možnostem tedy matkyzůstávaly s dětmi doma tak, jak to umožňovalsystém rodinné politiky. Podobnětomu bylo i po roce 1989, kdy došlo velmivýrazně k omezení státní podpory zařízenípéče o děti do 3 let bez adekvátního rozvojesoukromých služeb v této oblasti.V důsledku změn plodnosti se v posledníchletech stala nedostatečnou i nabídkamíst v mateřských školách pro děti starší3 let. Navíc i přes modernizační trendyv charakteru hospodářství zaměstnavateléupřednostňují zaměstnance s plným úvazkema pevnou pracovní dobou, bez ohleduna soukromé potřeby a povinnosti zaměstnanců.V tomto ohledu se s nástupem tržníhohospodářství situace na trhu práce6 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Stati, studie, úvahy a analýzyz hlediska pečujících osob nevyvíjí po roce1989 pozitivně, naopak spolu s většíminároky kladenými na pracovní výkon sespíše zhoršuje.Před založením rodiny, ale na základědat GGS05/08 i po návratu na trh práce porodičovské dovolené stále dominovala jakv generacích matek narozených v letech1930 až 1969, tak v mladších generacíchpráce na plný úvazek, i když je třeba říci, žev nejmladších generacích matek se podílčástečných úvazků či jiných flexibilníchforem zaměstnávání zvyšuje, nicméněv evropském srovnání jsou tyto formyv České republice stále méně časté.Na základě výzkumu GGS08 je dálemožné vyslovit hypotézu (část mladýchmatek-respondentek byla v době výzkumustále na mateřské/rodičovské dovolené,případně ještě tyto ženy neukončily reprodukci),že generace matek narozené poroce 1970 mající více než jedno dítě volíčastěji než generace starší kontinuálníobdobí péče o malé děti, tj. bez návratu napracovní trh před narozením druhého dítěte,a toto období strávené mimo zaměstnáníje kratší než v případech, kdy ženapřeruší pracovní dráhu kvůli péči o maléděti víckrát. U vysokoškolsky vzdělanýchmatek je zjevný trend více zkracovat dobupéče od dítě/děti, a to i přesto, že podlejejich výpovědí mají relativně vysokou jistotuohledně jejich návratu k původnímuzaměstnavateli. Ruku v ruce s vysokoukvalifikací těchto žen jde tedy snaha udržetsi dosažené pracovní místo a zůstat v kontaktus oborem. Na druhou stranu se v nejmladšíchgeneracích zřetelně vydělujeskupina matek, jejichž postavení na trhupráce je problematické. Bu jsou nezaměstnanéihned po ukončení mateřskénebo rodičovské dovolené, nebo zůstávajív domácnosti, což jejich výhledové pozicena trhu práce nijak nezlepšuje. V současnémpřevládajícím modelu, kdy péčio rodinu a domácnost stále zajišuje převážněžena, je matka malých dětí prozaměstnavatele často méně perspektivnímzaměstnancem, a již např. z důvodu častéabsence v případě, že jsou děti nemocné,nebo z důvodu obav, více či méně opodstatněných,že v důsledku dlouhého obdobístráveného mimo trh práce ztratila svojikvalifikaci (objevují se však i názory, žev období péče o dítě žena naopak některédovednosti získává, např. schopnost efektivněplánovat čas apod.).Nutno však podotknout, že relativnědlouhé období péče o dítě, jakkoli je samozřejměovlivněné i vnějšími podmínkami,jako je délka rodičovské dovolené, možnostiexterní péče o děti, nabídka flexibilníchforem zaměstnání apod., odpovídápreferencím samotných matek. Dvě třetinymatek souhlasí s výrokem, že děti častotrpí, když se rodiče příliš věnují svémuzaměstnaní, a to bez ohledu na výši vzdělání.Pouze každá pátá pak považuje péčio domácnost a rodinu za méně uspokojujícínež práci vykonávanou za peníze(GGS08). Z dalších výzkumů vyplývá, žeTabulka č. 6: Status matky po ukončení období péče o děti (sloupcová %)generace 1929–39 1940–49 1950–59 1960–69 1970+ celkem1 dítě zaměstnankyně/OSVČ 93,5 98,3 92,4 88,6 75,7 86,2bez práce/nezaměstnaná* 0,0 0,0 3,0 10,0 19,4 8,7jiné 6,5 1,7 4,5 1,4 4,9 5,12 děti - zaměstnankyně/OSVČ 92,5 96,7 97,7 93,2 69,4 88,41 období bez práce/nezaměstnaná* 0,0 0,0 0,0 5,3 19,8 6,7péče jiné 7,5 3,3 2,3 1,5 10,8 4,92 děti - zaměstnankyně/OSVČ 97,3 98,9 96,9 90,7 76,9 92,12 období péče bez práce/nezaměstnaná* 0,0 0,0 0,0 6,7 18,5 5,21. období jiné 2,7 1,1 3,1 2,7 4,6 2,72 děti - zaměstnankyně/OSVČ 97,3 98,9 94,1 94,6 71,8 93,12 období péče bez práce/nezaměstnaná* 0,0 0,0 0,0 2,7 17,9 3,02. období jiné 2,7 1,1 5,9 2,7 10,3 3,9*nezaměstnaná na základě vlastní deklarace respondentky, bez přesně vymezené definiceZdroj: GGS08Pozn.: tučně statisticky významné rozdíly na hladině významnosti vyšší než 0,05Tabulka č. 7: Velikost úvazku po ukončení období péče o děti (sloupcová %)generace 1929–39 1940–49 1950–59 1960–69 1970+ celkem1 dítě plný úvazek 89,7 98,2 93,4 98,4 93,6 95,1jiné (částečný,měnící se apod.) 10,3 1,8 6,6 1,6 6,4 4,92 děti - plný úvazek 100,0 94,8 96,5 95,1 87,0 94,21 období jiné (částečný,péče měnící se apod.) 0,0 5,2 3,5 4,9 13,0 5,82 děti - plný úvazek 100,0 89,8 96,8 95,6 90,0 93,82 období péče jiné (částečný,1. období měnící se apod.) 0,0 10,2 3,2 4,4 10,0 6,22 děti - plný úvazek 100,0 94,1 96,9 92,9 96,4 95,42 období péče jiné (částečný,2. období měnící se apod.) 0,0 5,9 3,1 7,1 3,6 4,6Zdroj: GGS08Pozn.: tučně statisticky významné rozdíly na hladině významnosti vyšší než 0,05ženy se chtějí minimálně do 3 let věkudítěte starat o rodinu převážně samy,dobře placená a přiměřeně dlouhá rodičovskádovolená je v kontextu dalších prorodinnýchopatření včetně např. podporyčástečných úvazků mladými rodinamipovažována za nejdůležitější (Höhne,Kuchařová, Svobodová, Šastná, Žáčková,2009). Poměrně velká část populace žendokonce vědomě prodlužuje období péčeo dítě i po 3 letech věku dítěte (jedna třetinapo prvním dítěti i druhém dítěti; Kuchařová,2006), mimo jiné i v důsledku nesouladumezi možnou délkou pobírání rodičovskéhopříspěvku (4 roky) a délkou rodičovskédovolené (3 roky). Toto uspořádánívede k vyvázání pečující osoby z chráněnýchpracovních vztahů. Prvky politikyzaměstnanosti napomáhající ženám přinávratu na trh práce se rovněž příliš nezaměřujína podporu a rozvoj lidského kapitálu.To vše přispívá k tomu, že ženy v současnédobě volí, jak již bylo řečeno, spíšestrategii oddálené harmonizace neboli porelativně dlouhou dobu se věnují naplnopéči o děti a poté opět (spíše) naplnozaměstnání. V období, kdy jsou děti malé,se tak snaží dvojí zatížení omezit či oddálit.1 Tento text vznikl v rámci grantového projektuMŠMT: „Aktivní stárnutí, rodina a mezigeneračnísolidarita“ (č. 2D06004).2 Explicitní familialismus vynucuje absencí alternativníchforem péče, a to jak poskytovaných státem,tak i soukromým sektorem, péči v rámci rodiny.Familialistická politika tak akcentuje např. mateřskoua rodičovskou dovolenou, rodinné přídavky,daňové odpočty nebo sociální práva navázaná naposkytování péče (právo na důchod apod.). Tatoopatření ve svém důsledku posilují roli ženy pečovatelkya muže živitele. De-familialistická politika sevyznačuje opatřeními vedoucími k oslabení pečujícífunkce rodiny nabídkou služeb péče o děti, seniory,zdravotně postižené apod., a již prostřednictvímstátu nebo podporou soukromého trhu. Takdochází k oslabení modelu ženy pečovatelkya muže živitele. Pokud vedou opatření k nerovnostiv péči mezi muži a ženami, jedná se o genderovanouvariantu familialismu, příp. de-familialismu(Leitner, 2003).3 Z mnoha analýz v České republice vyplývá, že rodičovstvínemá příliš velký dopad na kariéru otců.Otcové svoji pracovní činnost v období raného dětstvísvých dětí nepřerušují, naopak často pracují nadelší pracovní dobu, což odpovídá jejich připisovanéroli živitele rodiny, a pracují v nepravidelnýchčasových režimech. Celkově lze říci, že rodičovstvíekonomické postavení otců příliš neovlivňuje (Hora,2010; Kuchařová a kol., 2006). Z tohoto důvodubude pozornost tohoto textu zaměřena na ženy.4 Vzdělání bylo v Coxově analýze považováno za konstantníproměnnou, neměnnou v čase, vzhledemk nízké spolehlivosti rekonstrukce vzdělanostní trajektorie,způsobené především nízkým počtem žens nespojitou vzdělanostní kariérou a dále častounepřesností uvedených časových údajů.5 Uvedené podíly prvních dětí narozených mimomanželství jsou mírně vyšší v porovnání se statistikamiběžné evidence. Na přelomu let 80. a 90. semimo manželství rodilo přibližně každé desáté dítě.Rozdíl je dán především samotnou podstatou výběrovéhošetření, velkou roli však sehrává schopnostpřesně rekonstruovat sled životních událostí, resp.uvést přesně jejich datace. Základní trendy jsouvšak v datech GGS08 zachovány.FÓRUM sociální politiky 5/2011 7

Stati, studie, úvahy a analýzy6 V letech 1964–68 byla matkám poskytována neplacenádalší mateřská dovolená po dobu 1 roku, odroku 1970 pak po dobu 2 let. Placená „další mateřskádovolená“ byla zavedena v roce 1970, avšakpouze u druhého dítěte, a to do 1 roku věku, odroku 1971 pak do 2 let věku. Nárok na placenou„další mateřskou dovolenou“ měly matky s jednímdítětem od roku 1985 po dobu 1 roku, od roku 1987došlo ke sjednocení délky placené „další mateřskédovolené“ na 3 roky, přičemž od roku 1995 existujínesrovnalosti mezi délkou rodičovské dovolené(3 roky) a celkovou možnou délkou poskytování rodičovskéhopříspěvku (4 roky, zavedeno v roce 1990).Literatura:Bartáková, H. Faktory ovlivňující chování žen po rodičovskédovolené ve vztahu k trhu práce. Rigoróznípráce. Brno: FSS, 2006.Bartáková, H. Znevýhodnění žen s dětmi na trhupráce. In Winkler, J. - Klimplová, L. - Žižlavský, M.(eds.) Účelové programy na lokálních trzích práce.Jejich význam, potřebnost a realizace. Brno: Masarykovauniverzita, 2005. Pp. 91-103.Bartáková H. - Sirovátka, T. Harmonizace rodiny a zaměstnánív České republice a role sociální politiky,2008. [cit. 20.2.2011]. Dostupné z http: //samba.fsv.cuni.cz/~kotrusov/Socialni%20politika%20jako%20spol.praxe/Seminare/Seminar%204/Text%201%20Sirovatka,%20Bartakova%20Harmonizace%20rodiny%20a%20zamestnani%20v%20CR.pdfBecker, G. S. A Treatise on the Family. Cambridge, Massachusetts,London: Harvard University Press, 1993.Blossfeld, H.-P. - MILLS, M. Becoming an Adult inUncertain Times: A 14-country comparison of thelosers of globalization. EURESCO Conference „TheSecond Demographic Transition in Europe: Implicationsof family and Fertility Change for Individuals,Families and Society“, 2003.Friedmanová D. - Hechter M. - Kanazawa S. A Theory ofthe Value of Children. Demography, 1994, Vol. 31, No. 3.Haberlová, V. - Kyzlinková, R. Rodinné potřebyzaměstnanců. Praha: VÚPSV, 2009.Hašková, H. Doma, v jeslích, nebo ve školce? Rodinnáa institucionální péče o předškolní děti v české společnostiv kontextu změn na trhu práce, sociálníchpolitik a veřejných diskurzů mezi lety 1945–2006.Gender, rovné příležitosti, výzkum, 8 (2): 15–26.Höhne, S. et al. Rodina a zaměstnání s ohledem narodinný cyklus. Praha: VÚPSV, 2009.Hora, O. Situace rodičů s dětmi do sedmi let na trhupráce podle výsledků Výběrového šetření pracovníchsil. Poslední revize 6.2.2010 [cit. 16.2.2011].Dostupné z www.genderonline.czKuchařová et al. Postoje a zkušenosti s harmonizacírodiny a zaměstnání rodičů dětí předškolníhoa školního věku. Praha: VÚPSV, 2006.Leitner, S. Varieties of Familialism. The caring functionof the family in comparative perspective. TheOfficial Journal of the European Sociological Association,2003, 5(4), s. 353-375.Matějková, B. - Paloncyová, J. Rodinná politika vevybraných evropských zemích s ohledem na situaciv České republice. Brno: MU, Praha: VÚPSV, 2005.Paloncyová, J. Manželství a nesezdané soužitív České republice a ve Francii: projevy druhéhodemografického přechodu? Disertační práce.Praha: PřF UK, 2009.Paraskewopoulos, S. Rodičovská péče o děti a politikazaměstnanosti „Kolize nebo komplementarita?“, [cit.16.2.2011]. Dostupné z http: //www.mpsv.cz/files/clanky/6607/6_Spiridon_Paraskewopoulos_CZ.pdfSobotka, T. Ten Years of Rapid Fertility Changes inEuropean Post-communist Countries: Evidence andInterpretation. Příspěvek na EAPS konferenci, 2001.In van de Kaa, D. J. Demographies in transition anessay on continuity and discontinuity in valuechange. European Population Conference, 2003.Šastná, A. Analýza historie událostí (event historyanalýza) – možnosti a základní principy při studiuživotních drah, Data a výzkum, 2011 (v tisku).Autorka působí ve VÚPSV, v. v. i., a rodinnoupolitikou se zabývá dlouhodobě.Nastavení sociálních politik,odborný diskurs a „správná“ péče o děti -srovnání České republiky a Francie 1Radka Dudová, Hana HaškováČeské republika a Francie jsou země, které prošly odlišným historickýmvývojem, ale přesto mají v určitých ohledech podobné charakteristiky - vysokouzaměstnanost žen, podobný design institucí formální péče o děti (jesle,školky), rodičovskou dovolenou a příspěvek pro rodiče osobně pečující o svéděti. Přes zdánlivou institucionální podobnost se ale chování rodičů v obouzemích výrazně liší - francouzské ženy častěji volí relativně brzký návrat napracovní trh, zatímco české ženy po narození dítěte přerušují pracovní aktivituna několik let. Pro vysvětlení této odlišnosti analyzujeme tři vzájemněprovázané oblasti: státní příspěvky pro rodiče osobně pečující o své děti,instituce péče o děti a veřejné a odborné diskursy týkající se péče o děti.Francouzsko-česká komparativní analýza ukazuje, že jak v Československu/Českérepublice, tak i ve Francii mělo zásadní vliv na formování politika utváření institucí péče o děti mladší tří let zejména expertní vědění a jehoprezentace ve veřejném diskursu. Odborný diskurs v obou zemích určovalideje a představy, které opřádaly instituce péče o děti, a tím také chování lidí,kteří instituce a opatření využívali a ve svých činnostech reprodukovali.Z původně podobných základů ve Francii a v České republice se vyvinulavelmi odlišná odborná a veřejná diskuse o psychických dopadech nerodičovskéa kolektivní péče na děti. V České Republice je výsledkem genderověkonzervativní nastavení sociálních politik a institucí péče o malé děti i přístupk jejich využívání.ÚvodZ mezinárodních výzkumů vyplývá, žeparticipace matek na pracovním trhu souvisívedle strukturálně, institucionálně a kulturněpodmíněných preferencí samotnýchrodičů s nastavením rodinných politika s dostupností a využíváním institucí péčeo děti (např. Plantenga a Siegel, 2004; Pfau-Effinger, 2004). Nedostupnost formálnípéče o děti znamená nižší účast matek natrhu práce a zároveň jejich horší uplatněnípo skončení období celodenní péče o děti.Chceme-li zabránit zhoršování postavenížen na pracovním trhu po narození dětí, jenutné zaměřit se na dostupnost institucíformální péče o malé děti, a normy, kterévyužívání těchto institucí ovlivňují. V tomtotextu se věnujeme srovnání České republikys Francií - se zemí, jež prošla odlišnýmhistorickým vývojem, ale která má v mnohaohledech podobné charakteristiky.Obě země mají i z historické perspektivyrelativně vysokou zaměstnanost žen 2 . V obouzemích je také historicky zakotveno rozděleníinstitucí péče o předškolní děti podlejejich věku, přičemž do pedagogicky orientovanýchmateřských škol pro děti od tří let,které mají dobrou reputaci v odbornýchkruzích i mezi rodiči, dochází v obou zemíchokolo 90 % dětské populace příslušnéhověku (Kuchařová, Bareš, Höhne et al, 2009;Plaisance, 1999: 32). V obou zemích existujekromě toho i institut tříleté rodičovskédovolené, kryté rodičovským příspěvkem,jehož výše je ve vztahu k průměrnémuplatu v obou zemích podobná, i když jehodélka je vázána k odlišným kritériím. Přesurčitou podobnost politik a institucí je alechování francouzských a českých matekodlišné. Zatímco ve Francii pracovalov roce 2008 60 % matek, jejichž nejmladšídítě bylo mladší tří let, v ČR to byla méněnež pětina matek s nejmladším dítětemmladším tří let (OECD, 2008a). Adekvátněk tomu mohly ve Francii pečovat celodenněo děti mladší tří let maximálně dvě pětinymatek, zatímco v ČR takto pečují více nežčtyři pětiny matek. 3 Obdobně, zatímcov rodinách se dvěma rodiči s dítětem mladšímtří let praktikovalo v roce 2007 modeljediného živitele 80 % českých rodin a v dalších4 % nebyl zaměstnán ani jeden z rodičů,ve Francii praktikovalo model jedinéhoživitele pouze 35 % takových rodin a v dalších6 % nebyl zaměstnán ani jeden z rodičů(OECD, 2007).Ačkoliv si jsou tedy obě země podobnéco do relativně vysoké zaměstnanosti žen,rozdělení a ideového zakotvení institucípéče o děti podle věkových skupin napedagogicky orientované mateřské školy8 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Stati, studie, úvahy a analýzya zdravotně-výchovné jesle, popularitya vysoké návštěvnosti mateřských škol,relativně dlouhé rodičovské dovolené a vevztahu k průměrnému platu obdobně vysokéhorodičovského příspěvku pro pečujícíhorodiče, zaměstnanost matek malých dětíse v těchto dvou zemích značně liší.Cílem tohoto textu je odpovědět na otázku,proč se přes zdánlivou institucionálnípodobnost chování rodičů v obou zemíchliší. Proč francouzské ženy častěji volí relativněbrzký návrat na pracovní trh, zatímcočeské ženy přerušují pracovní aktivitu naněkolik let? Pro nalezení odpovědi analyzujemetři vzájemně provázané oblasti: státnípříspěvky pro rodiče osobně pečující o svéděti, instituce péče o děti a veřejné a odbornédiskursy týkající se péče o děti. Zároveňse zabýváme i vlivem dostupnosti a využívánípráce na částečný úvazek. Právo na nějje v obou zemích pro rodiče malých dětídlouhodobě legislativně zakotveno. Zatímcove Francii je však jeho praktické uplatněníposilováno, mimo jiné flexibilním nastavenímpříspěvku pro pečujícího rodičea podmínkami pro využívání formální péčeo děti, v ČR je tomu právě naopak.Teorie a metodaHistorický institucionalismus je sociálněvědnípřístup zabývající se analýzou institucíve snaze vysvětlit sledy událostí v sociální,politické či ekonomické oblasti. Institucionálníanalýza využívá koncept „pathdependency“,podle kterého rozhodnutíučiněné v minulosti předznamenává„cestu“, kterou bude vývoj instituce následovat.Pokud aktéři v určitém časovém okamžiku,kdy mají na výběr z různých alternativnastavení politiky, vyberou jednu z nich,každé další rozhodnutí je již omezené tímtovýběrem - je totiž jednodušší pokračovatv dříve zvolené cestě nežli kompletně měnitsměr (Pierson, 2000). Historický institucionalismusje přístup umožňující dobřevysvětlit kontinuitu institucí, ovšem nedokážestejně dobře vysvětlit změnu (Peters,Jon a King, 2005; Schmidt, 2010). Jednímz přístupů, které usilují o překonání omezenípůvodního historického institucionalismu,je diskursivní institucionalismus. Činí takzdůrazněním role idejí a diskursů při vysvětlováníinstitucionálních změn (Schmidt,2010: 2).Inspirovány tímto přístupem jsme přianalýze institucionálního vývoje věnovalypozornost roli diskursů a diskursivníchrámců a položily si otázku, zda a jaký vlivměly tyto rámce na utváření podoby politika institucí péče o děti a o jaké diskursivnírámce se jednalo. Pozornost jsme zároveňvěnovaly dalším faktorům - roli politickýchaktérů a politických změn, sociálním a demografickýmzměnám ve studovaných společnostecha jejich ekonomické situaci. Nejprvejsme přistoupily ke srovnávání historieinstitucí a utváření politik péče o dětiv obou zemích. Následně jsme analyzovalya srovnávaly diskursy týkající se péče o dětido tří let. Zaměřily jsme se na období odroku 1945 do současnosti.Pro analýzu diskursů jsme využily metodologiipopsanou Paolem R. Donatim (politicaldiscourse analysis, viz Donati, 1992)a čerpaly jsme taktéž z konceptu framinganalysis (Snow and Benford, 1988, 1992).Předmětem analýzy bylo diskursivní rámováníinstitucí péče o děti mladší tří let v Československu/Českérepublice a Franciiv období 1945–2010. Do analýzy byly zařazenynásledující dokumenty: 1. zákonya legislativní opatření vztahující se k institucímpéče o děti v daném období; 2. odbornésociologické, demografické a pediatrickéčlánky a knihy, analyzující rodinnou a sociálnípolitiku, politiky péče o děti a instituce;3. knihy a články popularizující odbornázjištění týkající se péče o děti do tří let,někdy psané samotnými pediatry a psychology;4. sociologické výzkumy využívánírůzných typů péče o děti a postojů populacek nim a 5. rozhovory s odborníky (sociology,psychology a demografy) zabývajícímise danou problematikou. Kromě těchtozdrojů byly do analýzy zahrnuty pro případFrancie také 6a. oficiální reporty a zprávy,vypracované různými institucemi vládya parlamentu či na jejich přímou objednávku;pro případ České republiky/Československataké 6b. parlamentní diskuse k návrhůmlegislativních opatření vztahujících sek institucím péče o děti, stanoviska vládyk politice péče o děti, a pro období předrokem 1989 také zprávy Státní populačníkomise.Francouzské vládní reporty nedostupnéon-line (z let předcházejících roku 1990)byly získány v Informačním centru Ministerstvazdraví a Ministerstva práce a sociálníchvěcí. Pro analýzu popularizačního tiskubyl po konzultaci s odborníky vybrán časopisL´Ecole des Parents, vycházející nepřetržitěod padesátých let 20. století a těšící seznačné popularitě rodičů a vychovatelů.V případě České republiky jsme také začalys analýzou dobových odborných studiía zpráv, na kterou navázala analýza parlamentníchdiskusí, které jsou od roku 1945dostupné přes internet, a analýza zprávSPK, a dále populárně naučných kniho rodičovství, které byly dostupné v Národníknihovně.Při analýze textů byly identifikovány diskursivnírámce. Nejprve byly rozpoznányjednotlivé argumenty použité v danémtextu, poté byly kódovány a s pomocí neustáléhoporovnávání na různých úrovníchbyly seskupeny do kategorií. Takto bylomožno rozlišit několik různých „systémů“argumentace. Poté, co byly rámce identifikovány,byly popsány jejich hlavní charakteristikya argumenty, s přihlédnutímk tomu, kým a jakým způsobem byly prezentovány.Při analýze diskursu byl kladendůraz na expertní diskursy: jací aktéři měliv dané zemi legitimitu se k problému vyjadřovat,jaké byly jejich definice problému čirámce, k jakým střetům a k jakým sjednocením(„alingments“, viz Snow a Bedford,1988) docházelo a jak se tyto diskursivnírámce odrážely v utváření sociálních politika potažmo v praktikách rodičů dětí do tří let.V tomto článku prezentujeme některáz hlavních zjištění této analýzy, přičemž sezaměřuje na oblast veřejných politik formálnía neformální péče o malé děti.Prezentaci diskursů v článku strukturujemetak, že nejdříve představíme soudobépostoje české a francouzské populacek péči o předškolní děti a následně se budemezabývat vývojem dominantních rámovánípéče o děti ve Francii a následně v Československu/ČRod druhé poloviny 20. století,kdy se v obou zemích stalo toto témas narůstajícím počtem žen na trhu prácejednou z nedílných součástí sociální politiky.Ukážeme, jak se tato dominantní rámovánípéče o děti, v nichž podstatnou rolisehrálo expertní vědění, které se stalo vlivnýmskrze jeho pronikání do veřejné a politickédiskuse, promítá do současnýchpostojů české a francouzské populace,a ovlivňuje tak, v interakci se strukturálnímia institucionálními podmínkami, chováníčeských a francouzských rodičů, zejménamatek malých dětí.Z hlediska historického se v tomto článkuzaměřujeme na vývoj diskursů a institucípéče o děti a příspěvku pro rodiče, kterýpečuje o dítě, od druhé poloviny 20. století.V případě příspěvku pro rodiče, který pečujeo dítě, je tato situace pochopitelná, jelikožteprve s rozvojem sociálních politikv druhé polovině 20. století byla tato formapomoci rodinám s dětmi v Evropě, a tedyi v Československu a ve Francii, teprvepoprvé zavedena. Ačkoliv instituce péčeo děti vznikaly v Evropě, a to i ve Franciia na území dnešní ČR již od 19. století,k jejich rychlému rozvoji a rozšiřovánídocházelo také až v druhé polovině 20. století,a to zejména v případě institucí péčeo děti mladší tří let, na které se v tomtočlánku soustředíme. Z tohoto důvodu začínámenaši analýzu i v tomto případěv druhé polovině 20. století, a to konkrétněv 50. letech, kdy byl podíl dětí v jeslích,jejich legislativní vymezení jakožto zdravotně-výchovnýchzařízení i postoje populacek jeslím v obou zkoumaných zemích velmipodobné. Podrobné informace o vznikua rozvoji institucí péče o děti předškolníhověku ve Francii i na území dnešní ČR od19. století lze v českém kontextu naléztv knize V. Mišurcové (Mišurcová, 1980).Sociální politiky, institucea diskursy péče o dětive Francii a v ČRRodičovský příspěvekV obou zkoumaných zemích v současnédobě existuje institut tříleté rodičovskédovolené, kryté finančním příspěvkemurčeným pečujícímu rodiči. Jeho výše bylaaž do konce roku 2006 ve vztahu k průměrnémuplatu v obou zemích podobná,ovšem jeho délka je vázána k odlišným kritériím.Zatímco v ČR mohou rodiče volitmezi příspěvkem po dobu dvou až čtyř letbez ohledu na počet dětí, ve Francii jemožné pobírat rodičovský příspěvek u prv-FÓRUM sociální politiky 5/2011 9

Stati, studie, úvahy a analýzyního dítěte jen po dobu šesti měsíců, zatímcou každého dalšího dítěte po dobu tří let.Po mateřské dovolené, která je ve Franciidlouhá 16 týdnů a je vyplácena ze systémunemocenského pojištění, následuje podobnějako v ČR rodičovská dovolená. Ta znamenáprávo přerušit úplně či částečně pracovníaktivitu až do tří let věku dítěte, v případě,že matka (či otec, zůstává-li s dítětemdoma on) pracovala pro daného zaměstnavatelealespoň jeden rok. Nejprve rodičžádá o jeden rok a žádost může dvakrátzopakovat (Gassier, Chevallier a Saint-Sauveur,2008: 131-135). Do roku 2004 byl rodičpečující o dítě oprávněn (za určitých podmínek)pobírat během rodičovské dovolenépříspěvek APE (allocation parentale d´éducation).Ten byl v roce 2004 integrován dopříspěvku PAJE (prestation d´accueil dujeune enfant), který zahrnuje porodné,základní dávku na dítě do tří let a dále volitelněbuto příspěvek na formální péčio dítě, nebo příspěvek pro rodiče, kterýo dítě osobně pečuje a přeruší kvůli tomusvou pracovní aktivitu (nebo začne pracovatna částečný úvazek). Nárok na něj jepodmíněn předchozí pracovní aktivitou.Rodič, který celodenně pečuje o dítě a splnítuto podmínku, má pak ve Francii měsíčněnárok na 560 EUR (cca 29 % průměrnéhopříjmu), u prvního dítěte pouze po dobušesti měsíců, u každého dalšího do jeho třetíchnarozenin. V případě práce na částečnýúvazek se částka poměrně krátí, může býtale doplněna příspěvkem na formální péči.V roce 2009 příspěvek pro osobně pečujícírodiče čerpalo celkem 553 tisíc rodičů (z nich30,9 % pracovalo na částečný úvazek - Nicolas,2010) - celkem jej čerpala čtvrtina rodins dítětem mladším tří let (HCF, 2010: 1).Dostupnost práce na částečný úvazek 4a zejména možnost čerpat rodičovskoudovolenou i rodičovský příspěvek formousnížení pracovního úvazku je tedy jednímz důležitých faktorů, který ovlivňuje časovánínávratu francouzských matek na pracovnítrh.Francii lze z historického hlediska považovatza zemi s tradicí pronatalitní politiky,která měla ještě v 60. letech 20. století genderověkonzervativní ráz. Koncem šedesátýcha v průběhu sedmdesátých let alevstoupila do aktivního věku početná generacežen narozených po válce, které získalyvzdělání a pro které práce mimo domovpředstavovala hodnotu. Samotný jejichpočet znamenal tlak na změnu politika institucí. Ve Francii tak došlo k odstraněnízvýhodnění nepracujících vdaných žen(Cuvillier, 1977) a k podpoře pracujícíchmatek - dotace kolektivním zařízením péčeo děti, zavedení příspěvku na zaměstnánípečovatelky atp. (Laroque, 1985). Osmdesátáléta, a zejména jejich druhá polovina, kdyv parlamentních volbách zvítězila pravicea předsedou vlády se stal konzervativníJacques Chirac, se ale nesla ve znameníodklonu od tohoto směru. Cílem přestalobýt dosažení rovnosti mužů a žen na trhupráce, nýbrž „svoboda volby“ rodičů přivýběru způsobu, jakým bude pečovánoo jejich děti (Steck, 1994: 43-45; Martin,2010). Bylo argumentováno diverzifikacínabídky způsobů péče o děti a jejich většíflexibilitou. Hlavním cílem však bylo sníženívysoké nezaměstnanosti (Daune-Richard,1999).Součástí opatření přijatých v tomtoobdobí bylo zavedení příspěvku pro rodičepečující o děti v domácnosti. V roce 1985byl zaveden příspěvek APE, určený rodiči,který pečuje o dítě a zároveň není aktivní napracovním trhu. V prvním období se alevztahoval jen na třetí dítě v rodině do jehotřetích narozenin. Byl podmíněn předchozípracovní aktivitou. O deset let později, zavlády Jacquese Chiraca, byl příspěvek rozšířeni na druhé dítě v rodině (Coquide,1993). Podmínkou bylo, aby pečující osobaodpracovala alespoň dva roky v obdobíuplynulých pěti let a aby přerušila aneboomezila svou pracovní aktivitu z důvodupéče o dítě. Hlavním argumentem pro rozšířenípříspěvku i na druhé dítě byla demografickásituace Francie (míra porodnosti sev roce 1993 snížila na 1,63).O příspěvek APE žádalo mnohem vícežen, než se původně očekávalo. To vedlok významnému zatížení francouzského rozpočtu- přitom jeden z argumentů, proč rozšířitpříspěvek na domácí péči rodiče a snížitdotace pro státní zařízení zajišující péčio děti, byl argument ekonomický: stát měltakto ušetřit peníze (Afsa, 1996). Zavedenípříspěvku APE v roce 1994 (tj. obdoby českéhorodičovského příspěvku) mělo výraznýdopad na zaměstnanost žen. Zejménaženy s horší startovací pozicí na pracovnímtrhu (s nízkou kvalifikací; ve venkovskýchoblastech s nižší nabídkou formální péčeo děti) jednoznačně preferovaly pobíráníAPE před nezaměstnaností - příspěvek bylvyšší a nárok na něj trval déle. Odborníciale upozorňovali na ohrožení budoucíhouplatnění těchto žen na pracovním trhu:pokud pro ně bylo obtížné najít zaměstnánípřed pobíráním APE, bylo to ještě obtížnějšípo několikaleté pauze (např. Fagnani,1995; Marc, 2004: 29-31; viz také Dudová,Hašková, 2010).I v České republice může pečující osobapo mateřské dovolené nastoupit na rodičovskoudovolenou, která by ji měla chránitpřed ztrátou zaměstnání až do tří letvěku dítěte. Zároveň může pobírat rodičovskýpříspěvek. V současné době můžerodič rodičovský příspěvek pobírat ve výši11 400 Kč měsíčně do dvou let dítěte,ve výši 7600 Kč měsíčně do tří let dítětenebo ve výši 3800 Kč měsíčně do čtyř letdítěte (pokud dítě mladší tří let nenavštěvujejesle nebo jiné obdobné zařízení neboje navštěvuje po dobu nejvýše pěti kalendářníchdnů v kalendářním měsíci, a pokuddítě, které dosáhlo tří let, nenavštěvujemateřskou školu nebo jiné obdobné zařízenínebo je navštěvuje v rozsahu nepřevyšujícímčtyři hodiny denně nebo 5 dnív kalendářním měsíci). Dvouletou a tříletouvariantu pobírání rodičovského příspěvkusi však nemohou vybrat všichni. O dvouletouvariantu si může rodič zažádat pouzetehdy, dosahoval-li jeho příjem před porodemdítěte takové výše, že má nárok napeněžitou pomoc v mateřství ve výši alespoň380 Kč za kalendářní den. O dvouletouvariantu si zároveň musí požádat nejpozdějive druhém kalendářním měsíci následujícímpo měsíci, ve kterém nejmladší dítědosáhne 22 týdnů života. O tříletou variantusi může rodič požádat, pokud má nárokna peněžitou pomoc v mateřství nebonemocenské poskytované v souvislostis porodem, a musí si o ni požádat nejpozdějiv kalendářním měsíci, ve kterém nejmladšídítě dosáhne 9 měsíců věku.Tzv. další mateřská dovolená (předchůdcesoudobé rodičovské dovolené), kterounastupovaly matky po ukončení mateřskédovolené, byla u nás zavedena do 1 rokudítěte již v roce 1964 a na začátku 70. letbyla v rámci propopulačních opatření prodlouženado 2 let dítěte a stala se placenouskrze mateřský příspěvek. Obdobně jako veFrancii, i zde byl mateřský příspěvek vyplácenmatkám v závislosti na počtu dětí. Aždo roku 1985 na něj měly nárok pouze ženyse dvěma závislými dětmi a dále osamělématky nebo matky s postiženým dítětem.Ačkoliv byla o 4 roky později další mateřskádovolená prodloužena do tří let věku dítěte,matky jednoho dítěte měly nárok na mateřskýpříspěvek pouze do jeho jednoho roku.Teprve v roce 1990 se stal tento příspěvekdostupný do tří let dítěte bez ohledu napočet závislých dětí. I když byl tedy v Československunávrh na zavedení tříleté placenédalší mateřské dovolené diskutovánjiž na konci 60. let, legislativní kroky k jehozavedení byly činěny z ekonomických důvodůpostupně po celých 20 let. I když by bylomožné předpokládat, že se orientace politikypéče po roce 1989 zcela změní, rodičovskýpříspěvek byl i nadále prodlužován(v polovině 90. let na 4 roky). Toto prodlužováníbylo v souladu s doporučením Světovébanky jako jedna ze strategií zabráněnískokovému nárůstu nezaměstnanosti začleněnímna trhu práce ohrožených skupinpopulace do ekonomicky neaktivních, kteříbudou zajištěni určitým sociálním příjmem.Výsledkem bylo, že zatímco v 80. letech setéměř 70 procent matek vrátilo do svéhozaměstnání nejpozději dva roky po porodua déle než 3 roky zůstalo doma pouze 6 procentmatek, v 90. letech a na začátku novéhomilénia se již 40 procent žen vracelo natrh práce okolo třetích narozenin dítětea čtvrtina zůstávala v domácnosti déle nežtři roky, přičemž zejména tyto matkya matky více dětí se staly nejohroženějšímidlouhodobou nezaměstnaností (Hašková,Maříková a Uhde, 2009). Na konci 90. let,kdy již bylo zřejmé, že se matky staly jednouze skupin nejvíce ohrožených dlouhodobounezaměstnaností, začal být rodičovskýpříspěvek postupně upravován, až sepostupně změnilo celé jeho pojetí (Hašková,Klenner, 2010). Z příspěvku pro celodennípéči matky se stal příspěvek na péčio dítě bez ohledu na ekonomickou činnostosoby pobírající příspěvek (obdobně jakonapř. v Maarsku); trvá ale zákaz využívání10 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Stati, studie, úvahy a analýzykolektivní péče o děti při pobírání příspěvku(na rozdíl od Maarska). Na rozdíl od Francie(ale dnes již např. i od Slovenska)v České republice neexistuje žádný speciálnípříspěvek na pokrytí nákladů pracujícíchrodičů na péči o dítě bez ohledu na jejíformu.Zkušenosti obou srovnávaných zemí ukazují,že zavedení (či rozšíření) paušálního(flat-rate) příspěvku na celodenní péči rodičemělo silný demotivační efekt na pracovníparticipaci určitých skupin žen. V ČR,obdobně jako ve Francii, zůstávají s každýmjedním dítětem v domácnosti po nejdelšídobu podle očekávání ženy s nižším vzděláním,které dosahují nejnižších příjmů z výdělečnéčinnosti. 5 Ve Francii se to týká takézejména matek dvou a více dětí. To je ovlivněnoprávě nastavením „rodičovského příspěvku“(dříve APE, od roku 2004 CLCA),kdy tříletá finanční podpora náleží rodiči ažod druhého dítěte. Zatímco tento příspěvek,jehož podmínkou je přestat pracovat neboomezit pracovní úvazek, u prvního dítětepobírá jen 13 % rodičů - převážně matek -jednoho dítěte, pobírá jej 52,5 % rodičůdvou dětí a 54,4 % rodičů tří a více dětí.Podíl rodičů pobírajících příspěvek klesá sestoupajícími příjmy rodiny: doma tedyzůstávají převážně ti, jimž se „nevyplatí pracovat“.Stejně tak rodiče s nižšími příjmyčastěji čerpají příspěvek v plné míře a úplněpřerušují pracovní aktivitu (v roce 2009 mělydvě třetiny těch, kteří čerpali příspěvekv plné míře, roční rodinné příjmy nižší než35 000 EUR měsíčně), zatímco se stoupajícímipříjmy jej rodiče častěji čerpají na částečnýúvazek a také se zvyšuje intenzitaúvazku (72,7 procent rodičů, kteří čerpalipříspěvek při práci na 0,5 až 0,8 úvazku, mělirodinný příjem mezi 30 000 a 60 000 EUR -Nicolas, 2010). Podle očekávání tedy zaměstnanostmatek s rostoucím počtem jejichdětí klesá, a to nejen v období, kdy jenejmladšímu dítěti méně nežli tři roky, alei z dlouhodobého hlediska. Zatímco ve Franciipracují více než tři čtvrtiny matek jednohodítěte mladšího 15 let, mezi matkamidvou takto starých dětí pracují jen o málovíce než dvě třetiny z nich, a mezi matkamitří takto starých dětí pracují již jen o málovíce než dvě pětiny z nich (OECD, 2008b).V ČR, která dosahuje spolu se Slovenskem,Maarskem a Itálií nejnižší míry zaměstnanostimatek dětí mladších 15 let v Evropěvůbec (OECD, 2008c), je zaměstnána pouzeo něco málo více než polovina matek jednohoi dvou dětí mladších 15 let a v případěmatek tří takto starých dětí se podílzaměstnaných pohybuje těsně nad jednoutřetinou (OECD, 2008b). Lze říci, že početdětí diferencuje zaměstnanost matek veFrancii více než v ČR. V České republicemají matky menší spektrum možností kombinovánípráce a péče, a i proto ve skupiněmatek s dítětem mladším tří let v ČR nenížádný statisticky signifikantní rozdíl v zaměstnanostimatek s ohledem na početjejich dětí, i když o trochu více matek s taktomalým dítětem pracuje, pokud je to jejichjediné dítě. 6 I přes diferenciaci chovánímatek na trhu práce v závislosti na jejichvzdělání, příjmech, počtu a věku dětí, jetedy ve Francii konečný podíl pracovněaktivních matek malých dětí poměrněvysoký. Zatímco ve Francii pracovalyv roce 2008 tři pětiny matek, jejichž nejmladšídítě bylo mladší tří let, v ČR to bylaméně než pětina matek s nejmladším dítětemmladším tří let (OECD, 2008a).Zařízení péče o dětiVysvětlení tohoto rozdílu je možné spatřovatvedle nastavení možností čerpánípříspěvku pro rodiče v odlišné podpořeinstitucí formální péče o děti mladší tří let.Základní design veřejných zařízení jev obou zemích podobný: formální péčio děti v obou zemích historicky zajišovalyjesle, přičemž dvouleté děti byly a jsou přijímányi do mateřských škol.Ve Francii byl podobně jako v ČR v 50. letechpočet míst v jeslích zanedbatelný, mezirodiči a odborníky se netěšily dobré pověstia sloužily spíše jako pomoc rodinámv nouzi. Konzervativní politika, založená nauspokojivém demografickém vývoji v padesátýchletech a podcenění motivace žennastoupit na pracovní trh, tyto institucenepodporovala. Vzhledem k vysoké dětskéúmrtnosti byla v tomto období obdobně jakov Československu v provozu jeslí věnovánapozornost zejména hygienickým a medicínskýmpožadavkům (Sullerot, 1981: 150).Situace se začala měnit počátkem šedesátýchlet: postupně se prosadil psychopedagogickýmodel péče a vzdělávání v jeslích(Norvez, 1990: 341; CRESAS, 1985)a vzhledem k nástupu žen na pracovní trhse jesle staly základní potřebou. Politikovési uvědomovali voličskou sílu této početnémladé generace žen (Norvez, 1990: 379).Přesto byla nová místa vytvářena pomaleji,než ve svých projevech slibovali, navíc sezměnou kursu politiky v polovině 80. let serůst jejich počtu významně zpomalil. V roce2003 místa v jeslích pokrývala cca 11 % dětído tří let (Leprince, 2003: 26), v roce 200812,4 % (Pélamourgues, Thibault, 2010).Funkci jeslí ale dlouho poměrně úspěšněsuplovaly mateřské školy, které přijímalyi dvouleté děti 7 - ovšem jen v limitu dostupnýchmíst. V současné době, ve spojenís argumentací ekonomickou krizí, převládásnaha omezit přijímání dvouletých dětí domateřských škol 8 . V roce 2008 docházelo domateřských škol ve Francii 6 % dětí z celkovéhopočtu dětí mladších tří let. Ačkolinabídka míst v institucích péče o děti mladšítří let ve Francii nikdy neuspokojila poptávku,bylo v roce 2010 pokryto péčí v klasickýchjeslích a školkách cca 19 % všechdětí mladších tří let (Pélamourgues, Thibault,2010), což je o mnoho více než v Českérepublice.Dostupnost formální péče o děti je ale veFrancii vyšší než v ČR zejména díky rozvinutým„alternativním“ institucím, které jsoukontrolovány a podporovány státem. Jednáse o péči chův v domácnosti rodičů a o péčiposkytovanou mateřskými asistentkamiv jejich vlastních domácnostech. 9Na zaměstnání těchto pečovatelek mohoufrancouzští rodiče od roku 1980 čerpatstátní příspěvek, navíc lze část nákladůodečíst z daní. Podoba příspěvku se proměňovala,v současné době stát poskytuje rodičůmzaměstnávajícím mateřskou asistentkuměsíčně dotaci závislou na příjmu rodinya na věku dítěte (jedná o cca 300 EUR na dítěpro rodinu s průměrnými příjmy a 450 EURpro rodinu s nižšími příjmy, viz http: //www.caf.fr) 10 .Navíc stát za rodiče hradí 100 % povinnýchodvodů ze zaměstnání mateřské asistentkya poskytuje daňový kredit v podobě 50 % skutečnýchnákladů (se stropem 2300 EUR,tj. 1150 EUR na dítě na rok). Zaměstnávánímateřské asistentky je přístupné většiněrodin a je hojně využíváno, zejména rodiči,kteří nezískali místo pro své dítě v jeslích.Péče mateřských asistentek teoreticky pokrývácelkem 25,2 % všech dětí mladších třílet, péče chův v domácnosti dalších 1,6 %(Pélamourgues, Thibault, 2010). V roce 2007využívalo služeb mateřských asistentek (naurčitý počet hodin v týdnu) celých 76 % dětímladších tří let (Bideau, Collin, Vong, 2009).Vedle toho se od 70. let 20. století ve Franciirozvíjejí další alternativní instituce -„rodičovské jesle“ (jesle zřízené a vedenérodiči dětí) či „rodinné jesle“, (zaměstnávajíněkolik mateřských asistentek, které se načást dne i s dětmi schází ke společným aktivitám).Ty pokryjí další 2 % dětí. Proto lzesystém péče o děti do tří let ve Francii hodnotitv porovnání se současnou situacív České republice jako dobře rozvinutý (celkemje teoreticky pokryto 47,4 % dětí mladšíchtří let; Pélamourgues, Thibault, 2010).Výsledkem je pak mimo jiné relativněvysoká zaměstnanost matek, a to bez nutnostina dlouhé roky přerušovat pracovnídráhu.Ačkoliv i na území dnešní ČR existovalyjesle dlouho před nástupem komunistů,ještě na začátku 50. let jesle navštěvovalapouze 3 procenta dětí mladších tří let (Bulíř,1990). A ani rychlý růst zaměstnanosti ženv 50. letech nebyl kompenzován adekvátnětomu rychlým růstem počtu míst v zařízeníchpéče o děti. Nejčastěji využívanouinstitucí péče o děti tak byly babičky (Srba Kučera, 1959). Během 60. let již byla většinamatek i starších žen (potenciálníchbabiček na hlídání) zaměstnána, zatímcopodíl dětí v jeslích se zvýšil kvůli jejichpomalé výstavbě pouze na 13 procent.Vzhledem ke klesající plodnosti byla v roce1962 ustavena jako orgán vlády Státnípopulační komise, aby na vědeckém základěpřipravila opatření ke zlepšení populačnísituace. Jako zástupci odborné veřejnostise k problematice péče o děti vyjadřovalizejména pediatři, kliničtí psychologové,demografové a ekonomové.Na rozdíl od Francie, kde došlo v tétodobě ke zdůraznění vzdělávací a sociálněintegračnífunkce institucí péče o děti, v ČRzačali odborníci zvažovat škodlivost pobytudětí v jeslích obecně (např. Langmeiera Matějček, 1974; Švejcar, 1985; Dunovský,Eggers et.al., 1989). V jeslích byla od 50. letaplikována přísná hygienická pravidla,FÓRUM sociální politiky 5/2011 11

Stati, studie, úvahy a analýzykterá byla uplatňována vesměs i později,kdy již psychologové kritizovali přílišnézaměření jeslových sester na zdravotnístránku vývoje dětí a opomíjení jejich psychickéhovývoje (např. Langmeier a Matějček,1974).Ekonomové upozorňovali na vysokénáklady provozu jeslí a v 60. letech, kdydošlo k pokrytí nedostatku pracovních sil vefeminizovaných odvětvích, se Československénárodní shromáždění usneslo, že i přesočekávaný pokles zaměstnanosti žen přizavedení několikaleté placené další mateřskédovolené bude tato situace nejendemograficky, ale také ekonomicky výhodnější,jelikož dojde k poklesu poptávky podrahých jeslích a k poklesu výdajů v rámcinemocenského pojištění (Parlamentní diskuseze dne 17. prosince 1969).Ačkoli se již v 60. letech v Československuzačaly zkoušet nové formy formálnípéče o nejmenší, konkrétně mikrojeslea společná zařízení jeslí a mateřských škol,jejich finanční náročnost neumožnila jejichrozvoj (Klíma, 1969). Kromě toho, propopulačnípolitika 70. let, tedy období, kdy sepopulace stáhla do soukromí svých domovů,podporovala spíše prodlužování celodennípéče matek o děti mladší tří let (prostřednictvímrozšiřování mateřského příspěvku).I když v 80. letech začal podíl dětínavštěvujících jesle opět narůstat, podíldětí mladších tří let navštěvujících jakoukolivformu formální péče o děti se na našemúzemí pohyboval maximálně okolo jednépětiny (vlastní výpočet dle Bulíř, 1990).V roce 1991 přestaly být jesle, jako stáleještě zdravotnická zařízení (od 50. let), státemdotovány (zákonem 390/1991 Sb., kterýje vyřadil z institucí předškolního vzdělávání).Následkem toho došlo k radikálnímuzvýšení plateb rodičů za využívání jeslía jesle se staly pro české rodiny příliš drahými.Celkové náklady na využívání jeslív České republice přitom nepředstavujepouze cena, kterou musí rodiče za využíváníjeslí zaplatit a jež se liší mezi jednotlivýmizařízeními v řádu několika tisíců korun,ale také výše rodičovského příspěvku,o který rodiče v případě využívání jeslí přijdou.Podle brněnské studie z roku 2005využívají v české společnosti jeslí lidés nadprůměrnými příjmy (Gelnarová, Plasová,2005).Zrušení dotací a snížení počtu jeslí nevyvolaložádný odpor, jesle byly odmítnutyjako nezdravý kolektivistický projekt. Kdyžse pak za vlády sociální demokracie nakonci 90. let začaly ozývat hlasy po jejichobnovení, investice na jejich znovuvybudováníbyly již příliš vysoké. V současnostijsou v rámci rétoriky svobodné volby odmítányinvestice do zařízení péče o děti mladšítří let, kterých by využily jen některé rodiny,ve prospěch transformovaného rodičovskéhopříspěvku. Ten lze ale využít jenna individuální péči chůvy, což je pro většinurodičů i s příspěvkem finančně nedostupné.Někdejší institucionální zakotvenínerodinné péče o děti mladší tří let jakopéče zdravotně-výchovné navíc zbrzdiloi rozvoj soukromých pečovatelských iniciativ,jelikož i soukromé osoby, které chtělynabízet své služby v oblasti péče o dětimladší tří let, musely mít zdravotnickévzdělání. To platí de facto do současnosti,ačkoliv odborná způsobilost k výkonu pečovatelskýchslužeb pro děti mladší tří letdnes zahrnuje nejen všeobecné sestry,zdravotnické asistenty, ošetřovatele, porodníasistentky a záchranáře podle zvláštníhoprávního předpisu, ale také sociální pracovníkya pracovníky v sociálních službáchpodle zvláštního právního předpisu.DiskursyV posledních letech navštěvovala veFrancii jesle a mateřské školy zhruba pětinadětí mladších tří let, zatímco v ČR využívajíjakékoliv formální péče pouhá tři procentatakto malých dětí (Kuchařová et. al, 2009;Silvera, 2005: 36). Kromě toho, zatímcofrancouzské děti navštěvovaly tato zařízenízhruba na třicet hodin týdně, jejich češtívrstevníci zde trávili téměř o polovinu kratšídobu (OECD, 2006). Významný podíl dětímladších tří let je navíc ve Francii svěřen doindividuální péče, která je silně institucionálněukotvena, zatímco v ČR je tento typpéče jen velmi málo rozvinutý. Rozdíl nenídán jen odlišnou dostupností a nastavenímtěchto institucí a rodičovského příspěvku,ale také odlišnými názory a postoji rodičův obou zemích.Jesle mají ve Francii v posledních desetiletíchvelmi dobrou pověst. V roce 2003 jepodle reprezentativního výzkumu považovalo33 procent rodičů dětí mladších šestilet za typ péče nejprospěšnější pro dítě.Zároveň ale byly jesle hodnoceny jako typpéče představující nejvíce nevýhod prorodiče - zejména z hlediska neflexibilníchotevíracích časů a nedostupnosti. Jako nejvýhodnějšípro rodiče byly hodnoceny službymateřských asistentek. K přerušenípráce na určitý čas v případě narozenípotomka se přiklonilo 47 procent z celkovépopulace (Credoc, 2003). Naopak v Českérepublice v roce 2010 celých 84 procentrodičů dětí mladších šesti let souhlasilos výrokem, že o dítě do 3 let má celodenněpečovat jeho matka (více než polovinavybrala variantu „rozhodně souhlasím“),zatímco pouze polovina souhlasila s výrokem,že jesle nebo školička pro dítě do 3 letmůže být pro dítě prospěšná (více než třetinarodičů však vybrala variantu „spíše souhlasím“).Jako velmi významná se v českéspolečnosti ukázala být hranice dosaženítřetího roku života dítěte, jelikož až 80 % mateks dítětem mladším šesti let považovaloza ideální zůstat se svým nejmladším dítětemv domácnosti v době, kdy mu bylomezi druhým a třetím rokem života, zatímcov době, kdy mu bylo mezi třetím a pátýmrokem života, již za ideální zůstat v domácnostipovažovaly méně než dvě pětinymatek takto malých dětí. 11 Další téměř třetinapovažovala za ideální sice pracovat, alena částečný úvazek, který však není v ČRpříliš rozšířený, a to na rozdíl od Francie animezi matkami malých dětí.Ačkoliv polovina francouzských zaměstnavatelůa téměř polovina českých zaměstnavatelůtvrdí, že se k nim matky po rodičovskédovolené navrací zpravidla na plnýúvazek, další čtvrtina francouzských zaměstnavatelůuvádí, že se k nim matkyvrací zpravidla na částečný úvazek, zatímcov případě českých zaměstnavatelů tuto variantuvybrala jen desetina z nich. Pro českézaměstnavatele byla totiž druhou nejčastějšíodpovědí varianta, že se k nim matky porodičovské dovolené již nevrací (zhrubačtvrtina z nich), případně na otázku odmítliodpovědět (zhruba pětina z nich). Ve Franciivariantu, že se matky zpět ke svémuzaměstnavateli již nevrací, vybrala naopakméně než desetina zaměstnavatelů (Riedmanna kol., 2006). Následně, zatímco je veFrancii v rodinách s dítětem mladším tří leto něco více než třetina těch, kde je pouzejeden živitel, zhruba stejný podíl těch, kdejsou dva živitelé na plný úvazek a 22 % těch,kde je jeden a půl živitele, v ČR převládáv rodinách s dítětem mladším tří let modeljediného živitele (80 % rodin) a druhou nejčastějšíkategorií je model dvou živitelůpracujících na plný úvazek (12 % rodin),zatímco model jednoho a půl živitele jev rodinách s takto malým dítětem zastoupenpouze v 5 % rodin. Obdobně, zatímcove Francii převládá v rodinách s nejmladšímdítětem ve věku 3–5 let model dvouživitelů, ale 22 % rodin praktikuje modeljednoho a půl živitele a zhruba stejný podílrodin praktikuje model jednoho živitele,v ČR v rodinách s takto malým dítětem stáleještě převládá model jednoho živitele,i když více než dvě pětiny rodin jsou jižzastoupeny dvěma živiteli, ale pouze dalšídesetina rodin praktikuje model jednohoa půl živitele (OECD, 2007).Pokud bychom pak srovnávali postojovádata za Francii a ČR, která byla získánav mezinárodním komparativním výzkumu,je rozdíl mezi postoji těchto dvou populacíještě názornější, zejména pokud se zaměřímena postoje Čechů a Francouzů mladších40 let. Zatímco jak podle Čechů (76 %), takpodle Francouzů (80 %) může mít zaměstnanámatka stejně vřelý a bezpečný vztah sesvým dítětem jako matka, která není zaměstnaná,a zatímco 63 % Čechů i 68 % Francouzůse domnívá, že by žena s předškolnímdítětem měla být zaměstnána - nicménězaměstnána pouze na v Čechách málorealizovaný částečný úvazek (více než polovinapopulace v obou zemích), celých 45 % Čechů,ale pouze 28 % Francouzů se zároveňdomnívá, že předškolní dítě pravděpodobněstrádá, pokud je jeho matka zaměstnána.Statisticky významně vyšší podíl Čechůnež Francouzů je tedy přesvědčen o negativníchdůsledcích výdělečné činnostimatek na vývoj předškolního dítěte a zároveňvíce než polovina české populace, kteráje sice přesvědčena o tom, že by matkapředškolního dítěte výdělečně činná býtměla, ale ideálně pouze na částečný úvazek,naráží významně častěji než populacefrancouzská na překážky v realizaci prácena částečný úvazek, a to a už se jedná např.12 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Stati, studie, úvahy a analýzyo překážky na straně zaměstnance, v podoběpříliš nízkého příjmu v případě částečnéhoúvazku ženy, nebo překážky institucionálnía legislativní, které neumožňují flexibilníkombinování rodičovského příspěvku,výdělečné činnosti a formální péče o děti. 12Odlišnosti v nastavení politik péče, v užívánírůzných institucí a v názorech populacelze do jisté míry vysvětlit odlišným historickýmvývojem obou zemí. Analýza diskursuukazuje ale na jeden faktor, kterémulze připsat zásadní význam jak při utvářenípolitik, tak při konstrukci sociálních norem,hodnot a významů politik a institucí. Jednáse o odborný diskurs péče o děti, tj. o veřejnoudebatu o vhodnosti či nevhodnosti různýchtypů péče, do které vstupují se svýmipoznatky a názory odborníci z různých vědníchoblastí. Tento odborný diskurs se v Československu/Českérepublice a ve Franciiv průběhu let značně lišil.V poválečné Francii převládalo konzervativnírámování péče ovlivněné psychoanalýzoua Bowlbyho teorií attachmentu.V sedmdesátých letech ale došlo k zásadnízměně, již Alain Norvez (1990) přičítá vstupunové generace odborníků do společenskédiskuse o jeslích. Koncem šedesátýchlet byla ředitelem CNAF 13 svolána skupinaodborníků, kteří měli studovat podmínkypéče o děti ve Francii - ve skupině převažovalipsychologové a pedagogové, pediatřibyli v menšině. Skupina se odmítla vyjádřitk vhodnosti či nevhodnosti určitého typupéče - neexistuje podle nich jednoznačnělepší nebo horší, záleží na konkrétním dítětia rodině. Skupina se shodla pouze na tom,že první tři měsíce života by dítě mělo strávitvýhradně s matkou. Odborníci zpochybnilitezi, že péče matky v následujícím obdobíje „ta nejlepší a nejpřirozenější“. Co setýče jeslí, zdůraznili nutnost respektovánípsychologických potřeb dětí, které nejsoupodle nich méně důležité nežli potřebyzdravotní, kterým byla do té doby v institucíchvěnována takřka výhradní pozornost.Významný podíl na změně rámování psychologickéhodiskursu měla také psychoanalytičkaFrancoise Dolto. Dolto se stalav 70. letech velmi populární, její názory bylyčasto citovány v médiích i ve vládních zprávách.Sice upřednostňovala péči o dětimladší tří let v domácnosti, zároveň alezdůrazňovala neškodnost veřejných zařízení(Dolto, 1977: 30; 49) a nutnost socializacebatolat ve skupinách vrstevníků (zejménav případě rodin s menším počtem dětí,jejichž počet narůstal).K tezím klinických psychiatrů a psychologůpřibyla v 70. letech i empirická šetřeníukazující vlivy různých typů péče na vývojdětí. V roce 1974 publikovali Catherine Mermilloda Claude Rossignol výsledky své studie,podle níž dopad daného typu péče nadítě závisel primárně na socio-ekonomickémstatusu rodičů - péče matky se tedy neukázalajako bezpodmínečně nejlepší (Mermilloda Rossignol, 1974). Koncem 70. letpublikovali F. Davidson a D. Soule výsledkydalší studie, podle které závisí psychickápohoda dítěte v první řadě na jeho vztahus matkou. Samotný typ péče, a už rodičovskýči nerodičovský, se ve studii neprokázaljako podstatný - kromě dlouhodobéhoumístění dítěte mimo rodinu a časté změnypečující osoby, které vykázaly negativní vliv(Soulé, 1978; Davidson, 1980). Obě studiebyly hojně citovány i ve vládních zprávách.Kromě publikací klinické a empirické psychologiese na vytvoření pozitivního vnímáníkolektivní péče ve Francii podílelai expertiza z oblasti pedagogiky a vzdělávání.Raná docházka do mateřské školy (oddvou let dítěte) začala být spojována s vyššíúspěšností v dalších školních letech (Sullerot,1981: 137-138; Norvez, 1990: 408). Tentopřístup se zrcadlil i v jeslích. Ty začaly býtchápány jako „škola pro miminka“ (Saltiela Sullerot, 1974: 97; Cohen, 1995) a jakotakové se staly přitažlivými pro nové vrstvypopulace (Plaisance, 1999: 41).V poválečném Československu byla siceBowlbyho teorie attachmentu také známa,ale budování jeslí bylo podle sovětskéhovzoru podporováno jako jeden z nástrojůemancipace žen (Srb a Kučera, 1959). Provoznípodmínky v podnicích vedly v průběhu50. let k navyšování podílu jeslí s týdenníma nepřetržitým provozem, které připomínalyspíše dětské domovy, jelikož v nichděti trávily mnohem více času než v prostředírodinném. Na základě výsledků studiípsychologů v těchto zařízeních (např. Damborská,1957) začalo však již v průběhu 60. letdocházet k poklesu jeslí s celotýdenníma nepřetržitým provozem ve prospěch denníchjeslí. I v těch však děti trávily vzhledemk pracovní době rodičů zpravidla devěthodin denně. Psychologové a pediatři sezasazovali o zkrácení provozní doby jeslía rozšíření mateřské dovolené tak, abydocházelo ke kratší a pozdější separaci odprimárního pečovatele. Pro některé odborníky,jak poznamenal Josef Langmeiera Zdeněk Matějček, začala pak jakákolivseparace dítěte od matky a deprivace dítětedoslova splývat (Langmeier a Matějček,1974). Pediatři zaznamenávali také zvýšenounemocnost dětí navštěvujících jesle,zejména onemocněními horních cest dýchacích(např. Kuncová, 1963). Zatímcovšak ve Francii podle pediatrů nemoci prodělanév raném dětství přispívaly k rozvojiimunitního systému a mohly omezit výskytvážnějších onemocnění, např. alergií a astmatu(Buchet et al., 2002), v Československubyla zvýšená nemocnost horních cestdýchacích u malých dětí hodnocena velminegativně (např. Klíma, 1969).Zajímavá je absence pedagogickéhorámování v diskursu péče o děti mladší třílet v České republice. Schopnost kolektivníhry byla připsána až dětem tříletým, zatímcopro děti mladší tří let byla za nejdůležitějšípovažována pevná vazba k jedné pečujícíosobě (attachment). Jesle tak začaly býtvnímány nikoliv jako řešení péče pro rodinyobecně, ale jako řešení pro rodiny se špatnousociálně-ekonomickou situací (Klíma,1969). Ještě i v současné době je v ČR nejčastějiodkazováno k publikacím z 60. leta nezpochybňována zůstává i představao nepotřebnosti vrstevnických kontaktůmezi dětmi mladšími tří let 14 . To lze doložitjak na výrocích veřejně se k problematicevyjadřujících psychologů, tak i politickýchpředstavitelů, kteří navíc diskursivně konstruujíjesle jako komunistický výmysl(např. Šturma, 2007; vyjádření řady českýchpsychologů v článku, který napsala Labusová- nedatováno).Z výše uvedeného je zřejmé, jak sez původně podobných základů ve Franciia v České republice vyvinula velmi odlišnádiskuse o psychických dopadech nerodičovskéa kolektivní péče na děti (viz takéDudová, Hašková, 2010). Ve Francii v podstatěnikdy nedošlo k zásadním názorovýmpotyčkám ohledně vhodnosti či nevhodnostijeselské péče. Nutnost socializacedítěte a jeho postupná separace od matkya zapojování do vrstevnických skupin začalabýt v 70. letech chápána jako fakt (Neyrand,1999). Za vědou a expertním poznánímpodložený je pokládán názor, podlekterého příliš silná a exkluzivní vazba matkya dítěte škodí, pobyt ve skupině vrstevníkůje prospěšný již pro děti okolo jednoho rokua nerodičovská péče neznamená pro dětižádnou psychickou újmu, naopak přinášíobohacení v kognitivní oblasti a stírá sociálnínerovnosti (viz např. Leprince, 2003: 37-42).V Československu/České republice se oprotitomu po ústupu budovatelského nadšení50. let na základě klinických pozorovánía výzkumů dětí v dětských domovecha týdenních jeslích jako vědecky podloženýustálil názor, podle kterého děti v kolektivníchinstitucích trpí citovou deprivacía jejich vývoj je neuspokojivý; pobyt veskupině jim do tří let věku nepřináší nicpozitivního a žádoucí je jejich setrvánís matkou v domácnosti.Diskuse a závěrExpertní vědění a jeho prezentace veveřejném diskursu měly jak v Československu/Českérepublice, tak i ve Francii zásadnívliv na formování politik a utváření institucí.Zároveň odborný diskurs v obou zemíchurčoval ideje a představy, které opřádalyinstituce péče o děti, a tím také chování lidí,kteří instituce a opatření využívali a vesvých činnostech reprodukovali. Jedná setedy o tři vzájemně provázané oblasti: 1) expertnívědění prolínající do populárníhodiskursu a masmédií, 2) tvorbu a výslednoupodobu politik (design rodičovských dovolenýcha příspěvků, podpora různých druhůrodičovské a nerodičovské péče); a 3) postojea praktiky rodičů, rozhodujících seo konkrétním uspořádání péče o děti.Expertní diskurs hrál v obou zkoumanýchzemích klíčovou roli. Jak ale ukazuje našeanalýza, expertní vědění má dosti arbitrárnícharakter - ve dvou národních kontextechse jeho poznatky mohou radikálně lišit. Aniexpertní vědění, a zvláště to konstruovanéve veřejných médiích, populárně-naučnýchtextech a politikách, totiž není prosto hodnota ideologií. Psychologické vědění mápodobně jako jiná expertní vědění deskriptivníi preskriptivní složku. Normativní popi-FÓRUM sociální politiky 5/2011 13

Stati, studie, úvahy a analýzysy člověka, které vytváří psychologie, selehce mění v naturalizované předpisy. Tím,že je popsán optimální vývoj a faktory, kterése na něm podílejí, je zároveň předepisovánochování či praktiky, které jej mají doprovázet.Francouzsko - česká komparativní analýzainstitucí, diskursů a praktik péče o dětimladší tří let přispěla k odhalení významu,jaký měly expertní diskursy pro formovánípolitik a institucí péče a jejich následné využívánív obou srovnávaných zemích. Tytoaspekty jsou v mezinárodním kontextuzpravidla označovány jako odlišné kulturynebo ideály péče (např. Pfau-Effinger, 2004;Kremer, 2007). Zkoumání formování jejichpodoby však zatím zůstávalo upozaděno.Výsledkem psychologického rámováníupřednostňujícího péči matky, které podporujegenderově konzervativně laděnoupolitiku a postoje veřejnosti k péči o maléděti, je mimo jiné velmi nízká ekonomickáaktivita matek malých dětí, dlouhé přestávkyv pracovní dráze vedoucí ke ztrátě kvalifikacea atraktivity pro zaměstnavatele,vysoká nezaměstnanost žen po ukončenírodičovské dovolené a vnímání několikaletéhorodičovského příspěvku jako nárokovatelnénáhrady mzdy. Česká republika takpatří v evropském srovnání mezi zeměs nejsilnějším negativním dopadem mateřstvína zaměstnanost žen, a tento negativníefekt přetrvává až do školního věku jejichdětí (European Commission, 2008). Je zřejmé,že nezbytnou součástí změny genderověkonzervativního nastavení praxe ranéhorodičovství a rodinné politiky musí býti otevření široké diskuse na poli expertníchdiskursů péče, ke kterému v české společnostidoposud nedošlo.1 Článek vychází z práce na projektu Instituce, mýtya přesvědčení: Zkoumání vlivu path-dependencyna soudobé diskursy péče o děti v České republice,Švédsku a Francii (GA AV ČR; IAA700280901)a Proměny forem a uspořádání partnerskéhoa rodinného života z hlediska konceptu životníchdrah (GA ČR; P404/10/0021). Děkujeme anonymnímrecenzentum/recenzentkám za jejich užitečnékomentáře, které pomohly článek dovést do finálnípodoby.2 Ve Francii je v současnosti zaměstnáno 60 %a v ČR 58 % žen ve věku 15–64 let a ekonomickyaktivních je ve Francii 66 % žen a v ČR 61 % žentohoto věku (Eurostat, 2009a; Eurostat, 2009b).3 Vlastní výpočty z výzkumu Životní dráhy 2010(CVVM; N=4010), které byly kontrolovány nejenpro rok, ale i měsíc narození dítěte, potvrzujívýsledky za ČR, které uvádí OECD Family Database.Ve výzkumu Životní dráhy 2010 totiž pečovaloo dítě na rodičovské dovolené nebo v domácnostia nebylo zapojeno do výdělečné činnosti ani formouobčasné brigádní práce 82 % matek dítětemladšího tří let.4 V roce 2009 byl v případě žen s jedním dítětem mladšímtří let podíl zaměstnaných na částečný úvazek veFrancii 25,3 %, v případě žen majících dvě děti, z nichžjedno bylo mladší tří let, již činil 44 % (INSEE,http://www.insee.fr/fr/themes/document.asp?ref_id=ip1226). Je zřejmé, že částečný úvazek je častějivyužíván po narození druhého dítěte, kdy má rodičnárok na snížení úvazku a na část příspěvku na formálnípéči do tří let věku dítěte.5 Vlastní výpočty z šetření Životní dráhy 2010(CVVM; N=4010), které byly kontrolovány nejenpro rok, ale i měsíc narození dítěte.6 Vlastní výpočty z šetření Životní dráhy 2010(CVVM; N=4010), které byly kontrolovány nejenpro rok, ale i měsíc narození dítěte.7 V roce 1990 bylo v jeslích 6,2 % dětí mladších 3 let,zatímco ve školkách 11 % (Plaisance, 1999: 39).V roce 2009 docházelo do mateřské školy 15 % zevšech dvouletých dětí (HCF, 2011: 6).8 Viz např. Rosenzweig, 2009.9 Mateřské asistentky (vzhledem k tomu, že podílmužů v této profesi je zanedbatelný, používámeženský tvar slova, ačkoliv v oficiálních dokumentechje většinou používán „neutrální“ mužský tvarassistant maternel) mají již od roku 1977 ve Franciiprofesionální status - fungují jako zaměstnankyněrodičů, jimž pečují o dítě. Jsou tedy účastnyzdravotního, nemocenského a sociálního pojištění.Pro výkon profese potřebují speciální certifikát,který vydává krajská samospráva ve spolupráci sestátním orgánem PMI - Péče o matku a dítě (tenmá na starosti i jesle, dětskou preventivní lékařskoupéči atd). Podmínkou certifikátu je absolvování60hodinového školení rozloženého do pěti lettrvání platnosti certifikátu, potvrzení o nezávadnostidomácího prostředí asistentky a její morálníbezúhonnosti. Asistentka může hlídat až tři, případněčtyři děti zároveň. Zákonem je stanovenajejí minimální mzda. Chůvy pracující v domácnostirodičů mají také zaměstnanecký status, alenejsou nijak státem ani obcemi kontrolovány.10 Rodiče zaplatí za celodenní péči mateřské asistentkypřibližně 600–700 EUR za měsíc, viz http://www.pajemploi.urssaf.fr/pajeweb/actumini.jsp.11 Čeští otcové dětí mladších šesti let považovaliv naprosté většině případů naopak za ideální pracovatna plný nebo i vyšší úvazek v období výchovydvou až pětiletých dětí. Vlastní výpočty. VýzkumŽivotní dráhy 2010 (CVVM; N=4010).12 Vlastní výpočty. Výzkum ISSP - Family and ChangingGender Roles z roku 2002. Datový soubor jedostupný v datovém archivu Sociologického ústavuAV ČR, v. v. i.13 CNAF - Caisses Nationales d´Allocations Familiales- je státní orgán zabývající se rodinnou politikoui institucemi péče o děti (včetně jejich financování).14 Zatímco ve Francii byla v 80. letech publikovánaa popularizována studie, podle které již roční dětiprofitují ze vzájemných kontaktů a spolupráce, vizRayna a Stambak, 1985.Literatura:Afsa, C. L´activité féminine a l´épreuve de l´allocationparentale d´éducation. Recherches et Prévisions,1996, (46) s. 1-8.Bideau, G. - Collin, B. - Vong, M. Les assistantes maternellessont présentes sur 26 000 communes.“ 2009.L’e-ssentiel 85, http://www.caf.fr/Bulíř, M. Zařízení předškolní péče a výchovy v ČSR:retrospektiva let 1881–1988 a 1921–1988. Praha:ČSÚ, 1990.Cohen, S. De la crèche à l’école. Paris: Nathan, 1995.Coquide, P. La double illusion du salaire parental. L’Expansion,1993, 20/12/. http://www.lexpansion.com/economie/la-double-illusion-du-salaire-parental_1738.html.Navštíveno 19/5/2011.Credoc. Les opinions sur les modes de garde des jeunesenfants. Données CREDOC 2003. L’e-ssentie.l2003, (11), 1-4. Avril. http://www.caf.fr/web/WebCnaf.nsf/090ba6646193ccc8c125684f005898f3/83e2c72e980a6448c125763b002d79d5/$FILE/11%20%20ESSENTIEL%20-%20CREDOC%202003.pdfCRESAS. Ouvertures: l’école, la crčche, les familles.Collection CRESAS. 3. Paris: CRESAS, 1985.Cuvillier, R. L’épouse au foyer: une charge injustifiéepour le collectivité. Droit Social, 1977, (12), s. 427-437.Damborská, M. Rozdíly mezi dětmi vychovávanými v rodině,v jeslích a v ústavu během jednoho roku. Čs. Pediatrie,1957, (12), s. 980-982.Daune-Richard, A.-M. La notion de référentiel appliquéa la garde des jeunes enfants. Une comparaisonFrance-Suede. Recherches et prévisions, 1999, (56),s. 33-45.Davidson, F. Relation entre le dévéloppement del´enfant et son mode de garde dans la premiereenfance. Paris: INSERM, unité de recherche sur lessociopathies,1980.Dolto, F. Lorsque l’enfant paraît, Tome 1. Paris: Editionsdu Seuil, 1977. http: //www.sante.gouv.fr/ drees/etuderesultat/er-pdf/er235.pdf.Navštíveno 27/8/2010.Dudová, R. - H. Hašková. Diskursy, instituce a praxepéče o děti do tří let ve francouzsko-české komparativníperspektivě. Gender, rovné příležitosti, výzkum2010, 11, (2), s. 36-47.Dunovský, J. - Eggers, H. et al. Sociální pediatrie.Praha: Avicenum, 1989.European Commission. Indicators for Monitoring theEmployment Guidelines Including Indicators forAdditional Employment Analysis 2008 Compendium:European Commission DG ESAEO, 2008.Eurostat. Míra ekonomické aktivity - ženy ve věku 15–64 let.2009a.http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/kapitola/1607-09-za_rok_2009_%28vybrane_udaje%29-3.Navštíveno: 15/5/2011.Eurostat. Míra zaměstnanosti - ženy ve věku 15–64 let.2009b. http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/kapitola/1607-09-za_rok_2009_%28vybrane_udaje%29-3. Navštíveno: 15/5/2011.Fagnani, J. L’allocation parentale d’éducation: effetspervers et ambigutés d’une prestation. Droit Social,1995, (3), s. 287-295.Gassier, J. - Chevallier, B. - d. Saint-Sauveur, C. Leguide de la puéricultrice. Paris: Masson, 2008.Gelnarová, K. - Plasová, B. Podkladová studie pro strategickýrozvoj služby jeslí v Brně. Brno: Magistrátměsta Brna, odbor zdravotnictví a Masarykova univerzitav Brně, Fakulta sociálních studií, Institut prosociální otázky, 2005.Hašková, H. - Klenner, C. Why Did Distinct Types ofDual Earner Models in Czech, Slovak and East GermanSocieties Develop and Persist? Zeitschrift fürFamilienforschung/ Journal of Family Research,2010, 22 (3), s. 266-288.Hašková, H. - Mařiková, H. – Uhde, Z. Leaves, allowances,and facilities: Childcare Past and Present. In H. Hašková,Z. Uhde (ed.) Women and Social Citizenship inCzech Society: Continuity and Change. Prague: Instituteof Sociology, Academy of Sciences of the CzechRepublic, 2009, s. 77-134HCF. Avis sur le complément de libre choix d’activité etl’accueil des jeunes enfants. Haut Conseil de laFamille. 2010. http://www.hcf-famille.fr//IMG/pdf/Avis_du_HCF_sur_le_CLCA_et_l_accueil_des_jeunes_enfants.pdf.Navštíveno: 17/5/2011.HCF. Point sur l´évolution de l´accueil des enfants demoins de trois ans. Haut Conseil de la Famille, 2011.http://www.hcf-famille.fr//IMG/pdf/PointEvolutionAccueilJeunesEnfantsJanvier2011-2.pdf.navštíveno:17/5/2011.Chauffaut, D. - Domingo, P. Evolutions familiales etstabilité des opinions concernant les enfants. Politiquessociales et familiales, 2011, 103, s. 47-63.Klíma, M. Pečovatelská služba jako forma péče o dětijeslového věku a důsledky vyplývající z jejích zavedení.Brno: VUT, 1969.Parlamentní diskuse ze 17. prosince 1969.http://www.psp.cz/cgi-bin/ascii/eknih/1969fs/sn/stenprot/006schuz/s006007.htm.Kremer, M. How Welfare States Care: Culture, Genderand Citizenship in Europe. Amsterdam: AmsterdamUniversity Press, 2007.Kuchařová, V. et al. Péče o děti předškolního a ranéhoškolního věku. Praha: VÚPSV, 2009.Kuncová, Z. Nemocnost dětí v jeslích. Zprávy Státnípopulační komise, 1963, (5), s. 30.Labusová, E. Hranice tří let: přirozená potřeba, nebodogma? http://www.evalabusova.cz/ankety/hranice.php.Navštíveno 20/10/2010.Langmeier, J. - Matějček, Z. Psychická deprivace v dětství.Praha: Avicenum, 1974.Laroque, P. La politique familiale en France depuis1945. Paris: Comissariat général au Plan, 1985.Leprince, F. L’accueil des jeunes enfants en France:Etat des lieux et pistes d’amélioration. Paris: HautConseil de la population et de la famille, 2003.Marc, C. L´influence des conditions d´emploi sur lerecours a l´APE. Recherches et prévisions, 2004, (75),s. 21-38.Martin, C. The reframing of family policies in France:processes and actors. Journal of European SocialPolicy, 2010, 20 (5), s. 410-421. December 1, 2010.http://esp.sagepub.com/content/20/5/410.abstractMermillod, C. - Rossignol, C. Le dévéloppement del´enfant a 4 ans est-il significatif des modes de gardeantérieurs? Bulletin de statistiques Santé-SécuritéSociale, 1974 (mars-avril).14 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Stati, studie, úvahy a analýzyGraf č. 1: Cizinci v České republice (1994–2010)Zdroj dat: ČSÚ; http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/uvodPřistěhovalci ze třetích zemí v ČR –cílová skupina integračních opatřeníBěhem dvaceti let po pádu komunismuv Evropě se Česká republika stala pro mnohopřistěhovalců cílovou zemí jejich migrace.Dnes žije na jejím území okolo 425 000 cizinců5 , kteří tak představují asi 4 % celkovéhopočtu obyvatel. Ačkoliv se ve srovnánís řadou dalších zemí stále jedná o relativněnízký podíl 6 , dynamika imigrace byla zejménav období let 2004–2008 velmi vysoká (vizgraf č. 1), což v konečném důsledku vedlok rychle rostoucí etnické různorodosti, a tozejména ve městech, do nichž cizinci směřujínejčastěji. Jedná se zejména o Prahu, kdepodíl pobývajících cizinců na celkovém počtuobyvatel dosáhl v roce 2010 téměř 12 %; nadprůměrnýpodíl cizinců zazna-menávají takénapř. Karlovy Vary (7,9 %) a Cheb (8 %) 7 .Migrace do České republiky je převážněekonomického charakteru. Zvýšená imigracebyla silně ovlivněna růstem české ekonomikyv období 2004–2007. Důvodem vysoképoptávky po zahraniční pracovní síle byl předevšímnedostatek domácích pracovníkův určitých typech pracovních pozic, ochotacizinců pracovat za nižší mzdy, jakož i jejichochota pracovat přesčas a v nestandardnípracovní době 8 . Zaměstnavatelé v tomtoobdobí preferovali pracovníky z Ukrajinya ostatních východních zemí pro výkonmanuálních činností, zatímco v administrativnícha manažerských pozicích se uplatňovalispíše pracovníci ze zemí západní Evropy.Tento fakt potvrzuje silnou tendenci k dualizacizahraniční práce v ČR: zatímco lidé z ekonomickyvyspělých zemí se pohybují předevšímve vysoce kvalifikovaných pracovníchpozicích na primárním trhu práce, ostatnícizinci, především ze zemí východní Evropy,obsazují pracovní místa na sekundárním trhupráce vyznačující se nízkou kvalitou a neatraktivnostípro domácí pracovníky. 9U těchto pracovních míst se také očekávalo,že se stanou první obětí hospodářskékrize v ČR, což povede k hromadnému návratupropuštěných zahraničních pracovníkůdo zemí svého původu. Takový vývoj bylpodpořen i opatřeními imigrační politiky.Tato očekávání se však naplnila jen napůl -krize skutečně měla negativní vliv nazaměstnanost cizinců, migranti ovšemneprojevili výraznější tendenci ke zpětnémigraci, zvláště pokud pocházeli ze vzdálenějšícha/nebo méně ekonomicky vyspělýchzemí 10 . Namísto návratu se spíše zaměřovalina hledání nových pracovních míst v rámci ČR.Jinou strategií řešení situace po ztrátězaměstnání bylo zřizování živnostenskýchlistů 11 . Část cizinců se rovněž registrovalajako uchazeči o zaměstnání na úřadechpráce; podle kvalifikovaného odhadu MPSVse počet registrovaných nezaměstnanýchcizinců ze třetích zemí za dva roky téměřzdvojnásobil a v polovině roku 2010 dosáhl4684 osob 12 . Tento vývoj odpovídá snahámcizinců ze třetích zemí setrvat v České republicedlouhodobě, případně i trvale.Sociální integrace cizinců jakovíceúrovňová agendaIntegrace přistěhovalců, tedy „jejichzačlenění a přijetí do klíčových institucí,vztahů a pozic v hostitelské společnosti“(Bosswick, Heckmann, 2006), je obousměrnýproces, jehož součástí jsou změny jak nastraně přistěhovalců, tak i hostitelské společnosti.Sociální integrace je pak výslednicípůsobení (a) sociálního očekávání a požadavkůvůči přistěhovalcům, (b) schopnostimigrantů pochopit a reagovat na tyto požadavkya (c) pomoci poskytované přistěhovalcůmze strany sociálního okolí.Integrační politiky představují souboropatření, jejichž cílem je podpořit procesyúspěšné sociální integrace přistěhovalců.Jako takové představují jednak formálnípovinnosti pro migranty a jednak institucionalizovanoupomoc na podporu jejich plnění.Současná imigrační politika v evropskýchzemích se zaměřuje na integraci imigrantůdo většinové společnosti v klíčových oblastech(včetně jazykových a liberálně-demokratickýchzásad), a zároveň respektuje rozdílypřistěhovalců v oblasti kulturní a náboženskéidentity (Barša, Baršová, 2005:164).Integrační politiky jsou tradičně v kompetencijednotlivých států. Jak však uvádějí titoautoři na jiném místě (2005:147), v posledníchletech došlo ke zvýšení politické vůlepřijmout integraci nejen jako národní téma,ale také jako téma evropské 13 . Současně jsoupotřeby přistěhovalců, stejně jako dopadyselhání jejich integrace, nejvýrazněji vnímányna místní úrovni. Přítomnost přistěhovalcůse specifickými integračními potřebamia nutnost řešit konkrétní problémy vedlymístní vlády k rozvoji integračních strategií,které jsou často mnohem realističtější, flexibilnějšía obezřetnější než oficiální národnípolitika (Schierup et al., 2006). V současnédobě byla v zemích západní Evropy řadakompetencí v oblasti integrace přistěhovalcůdelegována na místní samosprávy (Alexander,2007).Vzhledem ke komplexnosti integračníhoprocesu je nezbytné, aby integrační politikaměla multidimenzionální charakter a aby doní byli efektivně zapojeni jednotliví aktéřiz různých úrovní veřejné správy (od evropskéaž po lokální). Na místní úrovni by se doprocesu sociální integrace přistěhovalcůměli vedle místních samospráv zapojovattaké další klíčoví aktéři, jako jsou neziskovéorganizace, zaměstnavatelé a jejich sdružení,odbory, sociální firmy, státní instituce(např. úřady práce), vzdělávací instituce,sdružení přistěhovalců, sportovní kluby, církvead. Úspěšná integrační politika tedyzahrnuje souběžně horizontální spolupráci(mezi zúčastněnými subjekty na stejné úrovniveřejné správy) a vertikální spolupráci(mezi různými úrovněmi veřejné správy).Ukazuje se však, že komunikace mezi uvedenýmiaktéry je často potlačena, a už kvůliroztříštěnosti v této politické oblasti, neboz důvodu přetíženosti zaměstnanců, omezenostizdrojů, případně neadekvátně nastavenýchfinančních mechanismů (OECD, 2006).Vertikální spolupráce aktérůintegrace cizinců v ČRSociální integrace cizinců jako sociálněpolitická agenda se v ČR vyvíjí především nacentrální úrovni; k zapojování nižších úrovníveřejné správy dochází pouze pozvolnaa s obtížemi. Do roku 2004 koordinovalopolitiku integrace na národní úrovni Ministerstvovnitra; migrační a integrační politikatedy byla v působnosti jednoho ústředníhoorgánu, což potenciálně usnadňuje formulacii implementaci přistěhovalecké politikyjako vnitřně provázaného systému opatření.Na druhou stranu však je takové podřízeníMinisterstvu vnitra spojeno s rizikem upozaděnísociální dimenze integračního procesu.V roce 2004 byla role koordinátora agendysociální integrace cizinců převedena dokompetencí Ministerstva práce a sociálníchvěcí, nicméně již v roce 2008 se tato sociálněpolitická agenda vrátila zpět do působnostiMinisterstva vnitra. K této změně došlov období zvýšené dynamiky imigrace do ČRa nově vyvstalých očekávání sociálních problémůspojených se životem cizinců v ČR.Proto se přesun koordinace aktivit jeví jakovýraz potenciální kriminalizace migrace,resp. preference kontroly a regulace migračníchtoků na úkor integračních aktivit.Koncepce integrace cizinců od počátkureflektovala význam zapojení partnerů z nižšíchúrovní veřejné správy. Již Zásady koncepceintegrace cizinců 14 , které předcházelyvzniku samotného koncepčního dokumentu,16 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Stati, studie, úvahy a analýzydeklarovaly, že Koncepce „… je realizovánaprostřednictvím příslušných rezortů, orgánůstátní správy a ve spolupráci s orgány územnísamosprávy a NNO a sdruženími imigrantů.“(zásada č. 10) a že „nezastupitelnouúlohu v integraci cizinců mají orgány územnísamosprávy“, jejichž činnost v této oblastibude vláda organizačně i finančně podporovat(zásada č. 11). Vláda již v počátcíchvzniku agendy sociální integrace cizincůaktivně podpořila vznik sítí aktérů sociálníintegrace na lokální úrovni, když v roce 2000vyzvala primátory čtyř největších měst(Prahu, Brno, Plzeň a Ostravu) nejen ke spoluprácipři realizaci Koncepce, ale takék vytvoření poradních orgánů pro otázkyintegrace cizinců. Týmž dokumentem 15 vládarovněž podpořila zavedení agendy na regionálníúrovni, když přednostům okresníchúřadů uložila zřízení okresních poradníchorgánů pro otázky integrace cizinců a taképřípravu jejich transformace do vyššíchúzemních samosprávných celků 16 .Přes tuto počáteční snahu byly nověvzniklé orgány na místní i okresní úrovnispíše formálního charakteru a jejich primárníčinnost spočívala ve výměně informacío situaci cizinců v daném okrese. Respondentka,která se podílela na činnosti okresníhoorgánu (komise), v jednom z rozhovorůjeho roli shrnula následovně:„R: … tehdy ještě byly okresy a na úrovniokresů byly okresní integrační komise, kamjsme také docházeli, tady na (jméno okresu).Tam se dělal spíše monitoring.T: A myslíte, že je škoda, že toto zmizelo?Měly ty komise nějakou reálnou funkci?R: My jsme tam dodávali nějaké podkladyk cizincům, ke klientům, k chodu organizace,co mají cizinci za problémy, ale pak to vyšumělo.T: Významný aktér to nebyl?R: Myslím, že ne. Ono se to pak sbíraloz okresů do Prahy.“ (pracovnice neziskovéorganizace)Spolupráce mezi centrální vládou a místnímisamosprávami probíhala formou pravidelnýchsetkání klíčových zainteresovanýchsubjektů. Také tato jednání převážně sloužilajako platforma pro výměnu informací o přistěhovalcích.Efektivní spolupráce mezi různýmiúrovněmi veřejné správy se všakv systému decentralizované správy ukázalabýt obtížná, a to zejména v situaci, kdy integracecizinců nebyla municipalitami identifikovánajako (potenciální) sociální problémna lokální úrovni. Centrálně formulovanákoncepce integrace cizinců, jež má pro samosprávnéorgány nezávazný charakter, a současnáabsence podpory směřující k municipalitámv podobě alokace finančních prostředků,resp. lidských zdrojů, do této oblastilegitimovaly v očích vedoucích pracovníků,s nimiž jsme vedli rozhovory v roce 2007,neaktivitu městských úřadů a magistrátů.Integrace byla považována za oblast, jež jedominantně v kompetenci národní vlády.Na lokální úrovni tedy byla integracecizinců většinou opomíjena, což se projevovalomimo jiné ve fragmentaci odpovědnostimezi jednotlivými městskými a krajskýmiúřady a v tendencích slučování agendy integracepřistěhovalců s jinými agendami(např. integrací romské populace, podporynárodnostních menšin nebo agendou sociálnípomoci obecně), které byly pro lokálnívlády prioritou (Rákoczyová, Trbola, 2008).Vztahy mezi centrálním koordinátorem a regionálními/místnímizástupci obecně zůstalyna formální úrovni a nevedly k rozvoji účinnévertikální spolupráce.Situace se na mnoha místech změnilav souvislosti s hospodářským poklesema jeho důsledky pro zahraniční pracovníky,jež zástupci nižších úrovní veřejné správyidentifikovali jako potenciální zdroj sociálníchproblémů. V lokalitách s velkým počtempropuštěných zahraničních pracovníků v dělnickýchpozicích, kde se začalo projevovatzvýšené sociální napětí, byly představenytakzvané emergentní programy, které bylyprováděny ve spolupráci místních vláds Ministerstvem vnitra. Kromě toho Ministerstvovnitra v roce 2009 iniciovalo vznik Centerna podporu integrace cizinců. Ve většiněkrajů jsou tato střediska koordinována Správouuprchlických zařízení (SUZ). Regionálnívláda se stala koordinátorem centra jenv jednom regionu (Jihomoravský kraj) a nevládníorganizace také v jednom (Poradnapro integraci v Ústeckém kraji).První zkušenosti ukazují, že SUZ má nižšípotenciál navazovat a rozvíjet horizontálníspolupráci na regionální a místní úrovni.S nedůvěrou a kritikou se setkává zejménapřímá subordinace většiny center resortuvnitra, způsob rozdělení dotací, opožděnévyhlašování výsledků grantového řízení zestrany Ministerstva vnitra, nedostatečnápropojenost jednotlivých center a předpiso rovnoměrném rozsahu poskytovaných služebv jednotlivých centrech bez ohledu nareálný podíl cizinců v regionech (Tošnerová,2009 in Leontiyeva, 2011). Pokus centrálnívlády vytvořit regionální sí integračních služebse za daných podmínek jeví spíše jakoexpanze aktivit státu v regionech než jakoforma intenzivnější spolupráce s regionálnímivládami. Přitom příklad Jihomoravskéhoregionálního centra na podporu integracecizinců ukazuje možnosti úspěšné aktivaceaktérů na nižší úrovni veřejné správy a rozvojejejich spolupráce prostřednictvímvytvoření regionální platformy. Prostřednictvímprogramu podpořeného z evropskýchfondů pak tímto způsobem dochází jak k rozvojihorizontální, tak také vertikální spoluprácea koordinace. O smyslu regionální platformyaktérů sociální integrace přistěhovalcůkoordinované jedním zastřešujícím orgánemsvědčily i mnohé výpovědi respondentůvýzkumu uskutečněného v letech 2009–2010(tedy v období vzniku Jihomoravského regionálníhocentra na podporu integrace cizinců).Mnozí z dotázaných zástupců organizacípůsobících na území města Brna tutoroli pozitivně přisuzovali právě krajskémuúřadu.„Takže viděl bych Krajský úřad jako schopnéhokoordinátora, který by se mohl a mělasi ujmout takovéto role a vytvořit nějakouplatformu, kde by byli třeba zástupci cizinecképolicie, magistrátu, samozřejmě toho krajskéhoúřadu, byli by tam třeba i zástupciz nějakých škol, na kterých třeba studují cizinci,zástupci neziskového sektoru, nebo i vnitraa z ministerstva práce, prostě bychom senějak scházeli k pravidelným setkáním. Takžeto by mělo asi smysl.“ (pracovník neziskovéorganizace)Kromě spolupráce mezi různými úrovněmiveřejné správy zahrnuje vertikální spoluprácetaké přímé vazby mezi vládami(národní, regionálními a místními) a nevládnímiorganizacemi, které mají dlouhodobézkušenosti v poskytování služeb pro přistěhovalcev ČR. Centrální vláda se přímo podílíči podílela na několika pilotních projektech,které zahrnují také aktivity neziskovýchorganizací (NNO) působících v oblasti sociálníintegrace přistěhovalců. V těch, se kterýmiměli respondenti našeho výzkumuz řady NNO osobní zkušenost, je však roleministerstva vnímána spíše jako role zadavatelea formálního supervizora a spolupráces ním není hodnocena jako spoluprácemezi rovnocennými partnery.„Ministerstvo jakožto zadavatel, tak onozadalo ty projekty vždycky, ony byly, jakjsem říkal, tři (…), tak ministerstvo do tohovstupovalo do té míry, že si vyžadovalo průběžnéa závěrečné zprávy o plnění projektovýchcílů. (...) Takže bylo pár výjezdů ministerskýchúředníků do kursů, kde se v lavičcenechali vyfotit. Ale jinak to probíhalo jenompoštou.“ (pracovník neziskové organizace)Podobně jsou vnímány vztahy mezi NNOa centrální vládou v procesu přidělovánífinančních prostředků. Skepticky hodnotíněkteří zástupci neziskových organizací i přímouspolupráci s centrální úrovní vládyv podobě komisí zaměřených na různé otázkysouvisející s integrací cizinců v ČR. Podlevyjádření jednoho z jejích účastníků jsou tytokomise „bezzubé“ a slouží k umlčení nespokojených.Atmosféru vztahů a vazeb mezicentrální úrovní vlády a neziskovými organizacemivystihuje úryvek z rozhovoru s pracovnicíjiné NNO, jež má celostátní působnosta představuje jednoho z nejvýznamnějšíchposkytovatelů integračních služeb v ČR:„My jsme přímo členy. A také v raděvlády, vyslaní za občanský sektor. Já a kolegynějsme stálí zástupci. Snažíme se podnětyprosazovat, podporovat, prohlašovat. Jepravda, že úspěšnost není moc velká. Předdvěma lety byla velká novelizace zákonao pobytu cizinců a jako nevládní organizacejsme dávaly 70 připomínek. Z toho prošly 4a ještě ty málo důležité. Tak taková je úspěšnost.Je to boj na hrozně dlouhou traa vlastně to nikoho moc nezajímá. Integracecizinců není žádné politické téma.“ (pracovniceneziskové organizace)Obecně nelze upřít centrální vládě snahuo zapojení nižších úrovní veřejné správy doparticipace na procesu integrace cizinců doživota hostitelské společnosti. Skutečné zvýšeníintegračních aktivit na nižší úrovniveřejné správy však bylo stimulováno spíšenegativními dopady ekonomické recesea zčásti také dostupností zdrojů z evropskýchfondů (regionální integrační centra jsouFÓRUM sociální politiky 5/2011 17

Stati, studie, úvahy a analýzyale nezřídka se také stává, že dochází k dublováníaktivit v rámci několika organizací,aniž by byl realizován jiný, žádaný typ služby.Jako efektivní přístup k rozvoji lokálníchstrategií integrace přistěhovalců se v posledníchletech začíná jevit posílení kompetencíregionálních institucí v monitoringu, strategickémplánování a rozhodovacích mechanismechpři tvorbě opatření přímo v místějejich výskytu. Jak již bylo uvedeno, Jihomoravskýkraj se zhostil role koordinátora regionálníhocentra integrace cizinců ze třetíchzemí, jehož činnost je založena na spoluprácivýznamných aktérů (včetně magistrátu,neziskových organizací, úřadu práce ad.)v regionu a na konci roku 2010 přijal taképrvní ucelený strategický dokument regionálníhocharakteru, který je zaměřen specifickyna integraci cizinců ze třetích zemí 19 .Tento příklad ukazuje na potenciál vyššíchúzemně správních orgánů v této oblasti, a toz hlediska horizontální (považujeme-li kraj zavýznamného aktéra v rámci krajských měst)i vertikální koordinace agendy.ZávěrPo dlouhou dobu zaostával rozvoj integračnípolitiky za realitou rostoucího počtupřistěhovalců v České republice. Jednotlivíaktéři na národní úrovni se zaměřovali předevšímna regulaci migračních toků a aktéřina lokální úrovni nepociovali žádnou odpovědnostv oblasti integrace přistěhovalců.Teprve nedávno se situace příchodem hospodářskékrize změnila a došlo ke zvýšenízájmu o životní podmínky imigrantů. Vlády,včetně místních, si uvědomily potenciálnísociální problémy spojené s nejistou situacípropouštěných zahraničních pracovníků. Tostimulovalo činnost na všech úrovních veřejnésprávy a začala se vytvářet nová opatření.Nicméně spolupráce mezi jednotlivými aktérya koordinace integračních aktivit, a to jakvertikálně, tak i horizontálně, stále čelímnoha překážkám. Mezi nejvýraznější z nichpatří charakter vzájemných (komunikačních,finančních) vazeb mezi neziskovými organizacemi,které jsou hlavními doručovateliintegračních služeb, a orgány státní správya samosprávy. Na místní úrovni jsou toprávě nevládní organizace, které hrají nejdůležitějšíroli v oblasti integračních služeb, nicménějejich aktivity jsou ovlivněny řadoupřekážek. Nevládní organizace, jejichž činnostijsou charakterizovány jako neziskové,se mimo jiné v rámci procesu sociální integracepřistěhovalců na lokální úrovni potýkajís problémem při komunikaci s dalšími partnerya nedostatečnou finanční podporousvých aktivit. V současné době stále ještěnemají podmínky pro to, aby v procesu integracepřistěhovalců hrály roli rovnocennéhopartnera aktérů z řad organizací státní správya samosprávy.Jako bariéra v efektivní koordinaci služebna podporu integrace se také jeví nepropojenostve vymezení cílových skupin integračnípolitiky a skutečných potřeb identifikovanýchNNO na lokálních úrovních a vzájemná nesystémováspolupráce, to vše posíleno neefektivnímzpůsobem komunikace mezi centrálnímia regionálními institucemi veřejnéhosektoru. Důsledkem toho dochází k negativnímjevům, jako je např. dublování činností,existence několika typů služeb u většiny nevládníchorganizací a naopak nedostatečnánabídka ostatních druhů služeb. Vzájemnásoučinnost organizací na jednotlivých úrovníchveřejné správy při tvorbě a realizaci opatření,ale také horizontální koordinace aktivitjednotlivých lokálních aktérů v této oblasti sedo budoucna jeví jako nezbytná pro posílenía zefektivnění procesu integrace přistěhovalcůdo hostitelské společnosti.1 Scénář rozhovoru s jednotlivými zástupci byl modifikovánpodle typu organizace při současném zohledněníposlání a typu aktivit, které jsou ve vztahu k přistěhovalcůmrealizovány.2 Blíže k metodice výzkumu viz Rákoczyová, Trbola,2008, str. 16–20.3 Osloveny nebyly pouze pobočky organizací, pakližese svým zaměřením výrazně neodlišovaly od činnostimateřské organizace.4 Blíže k metodice výzkumu viz Trbola, 2011.5 K 31. 12. 2010 v ČR pobývalo 425 301 cizinců. (data-ČSÚ, http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/1000466A60/$File/c01t01.pdf )6 Podle dat Eurostatu za rok 2009 tvoří cizinci 6,4 % celkovépopulace EU. Pokud pomineme extrémněvysoký podíl cizinců v Lucembursku (43,5 %), pak setento podíl pohybuje v rozmezí od 17,9 % v Lotyšskupo méně než 0,5 % v Polsku, Bulharsku a Rumunsku.(Vasileva, 2010).7 O atraktivnosti Prahy svědčí i skutečnost, že v ní žije35 % všech cizinců s pobytem v ČR. Podíly se vztahujík okresům (nikoliv městům) Karlovy Varya Cheb. Zdroj dat ČSÚ, vlastní výpočet.8 Viz Rákoczyová, Trbola, 2008.9 Blíže viz Pořízková, 2008.10 Určitou výjimku představují občané Mongolska,jejichž počet se v letech 2009 a 2010 snížil o více nežtřetinu z 8569 osob na konci roku 2008 na 5576 o dvaroky později (data ČSÚ).11 Například počet živnostníků z řad ukrajinských přistěhovalcůse od konce roku 2008 zvýšil téměř o třetinuz 21, 2 tis. na 28 tis. (Horáková, 2010).12 Orientační údaje o vývoji počtu cizinců ze třetíchzemí, kteří jsou evidováni úřady práce jako uchazečio zaměstnání, byly na vyžádání poskytnuty autorůmMinisterstvem práce a sociálních věcí ČR. Jako uchazečio zaměstnání mohou být registrováni cizinci zetřetích zemí, kteří v ČR pobývají na základě udělenéhotrvalého pobytu, byl jim udělen azyl či doplňkováochrana nebo jsou rodinnými příslušníky občanů EU(Čižinský, 2011).13 Blíže viz Leontiyeva, 2011.14 Usnesení vlády č. 689 ze 7. července 1999.15 Usnesení vlády č. 1266 z 11. prosince 2000.16 K takové transformaci však nedošlo; nemáme anipoznatky o tom, že by na některém z krajských úřadůdošlo k plynulému navázání na činnost okresníchporadních orgánů pro otázky integrace cizinců poukončení činnosti okresních úřadů k 31. 12. 2002.17 Jejich zahrnutí do komunitního plánu však nenínutně spojeno s realizací opatření. K takové situacidošlo například v případě prvního Komunitníhoplánu sociálních služeb města Brna – nenaplněnídeklarovaných (ambiciózních) cílů ve vztahu k tétocílové skupině vedlo k oslabení důvěry některýchparticipantů z řad neziskových organizací poskytujícíchslužby cizincům ke komunitnímu plánování,resp. k magistrátu.18 Dokumenty Rady vlády pro nestátní neziskové organizace2008; www.vlada.cz19 Program cílené a dlouhodobé podpory integracecizinců třetích zemí na území Jihomoravského kraje2011–2015.Literatura:Alexander, M. Cities and Labour Immigration. ComparingPolicy Responses in Amsterdam, Paris, Romeand Tel Aviv. Aldershot: Ashgate, 2007.Banting, K. - Kymlicka, W. Multiculturalism and the welfarestate: recognition and redistribution in contemporarydemocracies. Oxford: Oxford University Press, 2006.Baršová, A. - Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát.Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropěa Česku. Brno: Masarykova univerzita v Brně a Mezinárodnípolitologický ústav, 2005.Bokrert, M. et al. Local integration policies for migrants inEurope. Dublin: European Foundation for the Improvementof Living and Working Conditions, 2007.Bosswick, W. - Heckmann, F. Social integration of immigrants:Contribution of local and regional authorities.Dublin: European Foundation for the Improvement ofLiving and Working Conditions, 2006.Centrum pro výzkum neziskového sektoru. Efektivitaslužeb poskytovaných neziskovými organizacemiv oblasti integrace cizinců. Brno: CVNZ, 2008.Hofírek, O. - Nekorjak, M. Vietnamští imigranti v českýchvelkoměstech. In: Rákoczyová, M. - Trbola, R. (eds.):Sociální integrace přistěhovalců v České republice.Praha: Sociologiské nakladatelství, 2009.Komunitní plán sociálních služeb města Brna do roku 2009.Koncepce integrace cizinců 2000–2010.Krebs, M. - Pechová, E. Zpráva z projektu: Vietnamští dělnícia dělnice v českých továrnách. Praha: La Strada, 2008.Leontiyeva, Y. Imigranti v ČR – žádaní a nechtění. Současnémigrační a integrační politiky v ČR. In: Rákoczyová,Trbola (eds.): Institucionální podmínky sociálníintegrace přistěhovalců v ČR I – Integrační politika.Brno: Barrister & Principal, 2011.OECD. From Immigration to Integration. Paris: OECD,2006.Pořízková, H. Analýza zahraniční zaměstnanosti v Českérepublice; postavení cizinců na trhu práce a podmínkyjejich ekonomické integrace. Praha: VÚPSV, 2008.Pořízková, H. - Rákoczyová, M. Sociální a institucionálníprostředí v procesu sociální integrace cizinců v ČR.Sociální práce, 2011, č. 4.Rákoczyová, M. - Trbola, R. (eds.) Sociální integrace přistěhovalcův České republice. Praha: Sociologickénakladatelství, 2009.Rákoczyová, M. - Trbola, R. Lokální strategie integracecizinců v ČR I. Praha: VÚPSV, 2008.Rákoczyová, M. et al. Zaměstnavatelé zahraničních pracovníkův České republice a jejich role v procesu sociálníintegrace. Praha: VÚPSV, 2007.Schierup, C. - Hansen, P. - Castles, S. Migration, Citizenship,and the European Welfare State – A EuropeanDilemma. Oxford a New York: Oxford UniversityPress, 2006.Trbola, R. Funkce a postavení organizací neziskovéhosektoru v procesu sociální integrace přistěhovalců.Brno: Barrister & Principal, 2011.Vasileva, K. Foreigners living in the EU are diverse andlargely younger than the nationals of the EU MemberStates. Statistic in focus, 2010, č. 25. Eurostat. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-10-045/EN/KS-SF-10-045-EN.PDFZpráva o realizaci Koncepce integrace cizinců v roce2007 a návrh dalšího postupu. http://www.cizinci.cz/files/clanky/487/usneseni17032008_opr.pdfZásady integrace cizinců na území České republiky.Usnesení vlády č. 689 ze dne 7.7. 1999.http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/C50055F12A/$File/c01t01.pdfhttp://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/tab/93005CA6C1¨http://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/670517www.vlada.czwww.cizincijmk.czhttp://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/670517Oba autoři působí ve Výzkumném ústavupráce a sociálních věcí, v. v. i., a tématumigrace a integrace cizinců se věnují dlouhodobě.FÓRUM sociální politiky 5/2011 19

Statistiky a analýzyTransformace pobytových sociálních služeb pro osobys mentálním postižením: dosavadní vývoj, existující mýtya pasti a ekonomické podmínky jejich poskytováníAntonín JanýškaTransformace pobytových sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením je ojedinělý, nepřetržitý a dlouhotrvajícíproces, který si zaslouží vysokou pozornost celé naší společnosti. Úspěch transformace záleží na úrovni společenskéhovědomí, na prioritách politiků a na ekonomických možnostech společnosti. Nyní, po dvou desítkách let,se opakuje příležitost, abychom konečně vytvořili funkční „návod“ k tomu, jak pro lidi s postižením vytvořit kvalitnípodmínky k normálnímu životu. První příležitost k provedení zásadních změn v sociálních službách posttotalitníčeské společnosti přinesla devadesátá léta minulého století. Druhá příležitost byla nastartována zahájením pilotníhoprojektu MPSV ČR „Podpora transformace sociálních služeb“ (dále jen „pilotní projekt“) v roce 2007. Projekt je hrazenz Evropského sociálního fondu a investiční prostředky jsou čerpány z Integrovaného operačního programu. Doprojektu se mohly zapojit všechny kraje ČR. S vybranými poskytovateli pobytových sociálních služeb mohou vybudovatmoderní „vzorová“ pracoviště pro potřeby svých uživatelů, aniž by vstupní investice zatížily krajské rozpočty.Protože projekt má charakter pilotního projektu, měl by sloužit jako vzor pro budování i následný provoz a financovánívšech poskytovatelů sociálních služeb.Vývoj společenského vědomíLidé s postižením měli za socialismuzajištěnou existenci v ústavech, které bylyvětšinou v odlehlých lokalitách a za vysokouzdí. Mnohde tento stav přetrvávádodnes. Ale už od roku 1990 se veřejněhovoří o tom, v jakých podmínkách lidés postižením žijí. Medializaci tohoto problémupodpořilo několik filmů. NapříkladRekviem pro panenku režiséra Filipa Renčejako obraz českého ústavnictví. Rain Mans Dustinem Hoffmanem v hlavní roli jakoobraz neúspěšného pokusu o domácí péčia následně obraz moderního ústavnictvízápadně od českých hranic. V neposlednířadě pak opět český film Fany s vynikajícíJiřinou Bohdalovou v hlavní roli, a to jakoobraz domácí péče a vztahu rodinných příslušníkůi společnosti k lidem s postižením.Českou společnost však pravděpodobněnejvíce oslovil vynikající Svěrákův filmVesničko má středisková, kde autor scénářei všichni herci vynikajícím a naprostopravdivým způsobem ukázali všechnydimenze života člověka s lehkým mentálnímpostižením v běžné společnosti. Kromětoho bylo společenské vědomí v prvnípolovině devadesátých let minulého stoletívelmi účinně burcováno naprosto ojediněloua přesto nesmírně ambiciózní aktivitoupaní Olgy Havlové, která založila Výbordobré vůle s nadačním fondem pro financováníčinnosti nestátních organizacíposkytujících pomoc osobám se zdravotnímpostižením.Vývoj legislativyZdá se, že po roce 1989 nastala ideálnípříležitost k provedení náprav ve způsobuprovozování ústavů. Ministerstva prácea sociálních věcí ČSFR a ČR pod vedenímpana ministra Millera a pod vedením panaministra Horálka, později MPSV ČR podvedením pana ministra Vodičky, vytyčilanový rámec státní sociální politiky. Ta mělav budoucnosti stát na třech pilířích: státnísociální podpoře, sociálním pojištěnía sociální pomoci. Tyto tři základní principyměly být zakomponovány do novýchzákonných i podzákonných norem. Navícměly respektovat všechny mezinárodněpřijaté a uznávané zákony a úmluvy.Prastarý zákon č. 100/1988 Sb., o sociálnímzabezpečení, který zahrnoval veškerésociální činnosti zajišované státem, bylopakovaně novelizován v souladu s novýmipotřebami a požadavky nově koncipovanéstátní sociální politiky. Provádění ustanovenízákona bylo mj. upraveno vyhláškouMPSV č. 182/1991 Sb., ve které bylo poprvéumožněno financovat ze státních zdrojůčinnost nestátních organizací v oblasti sociálníprevence, poradenství a sociální péče.To de facto zrušilo státní monopol na prováděnísociálních služeb i na jiná odvětvísociální práce. Po vyhlášce č. 182/1991 Sb.následovaly další vyhlášky MPSV ČR, např.vyhlášky č. 82/1993 Sb. a 83/1993 Sb., kteréupravovaly platby klientů v ústavech a faktickyoddělily financování sociální služby odtzv. hotelových služeb, tj. bydlení a stravování.Problematiku osob, které se neobejdoubez pomoci společnosti, tedy i problematikuosob s mentálním postižením, mělúplně nově legislativně upravit zákon o sociálnípomoci. Ten prošel širokým připomínkovýmřízením, dvěma čteními v Poslaneckésněmovně a před třetím čtením bylstažen z programu schůze Poslanecké sněmovny.Po určité časové prodlevě bylanáročná problematika pobytových sociálníchslužeb pro osoby s mentálním postiženímlegislativně upravena až v rámci zákonač. 108/2006 Sb., o sociálních službách,s prováděcí vyhláškou MPSV č. 515/2006 Sb.Cílová skupina osob s mentálním postiženímbyla v těchto právních předpisech zahrnutado velké skupiny osob se zdravotnímpostižením.Začátky transformace sociálních služebZákon č. 100/1988 Sb. nevylučoval inovacistávajících existujících pobytovýchsociálních služeb a jejich provádění novými,lidštějšími a lepšími způsoby. Ještěv době jeho platnosti, tedy už v první polovinědevadesátých let, začala v některýchregionech nebo v některých ústavech probíhat„porevoluční“ transformace sociálníchslužeb. Příznivé společenské klimavyužilo odvážně několik osvícených komunálníchpolitiků, osvícených státních úředníkůa odvážných ředitelů ústavů. Pokoušelise měnit k lepšímu ústavní klima tím,že snižovali počet klientů v ústavech a otevíralinové bytové kapacity, kde úspěšně provádělihumanizaci a modernizaci sociálnípéče o lidi s postižením. Začalo se mluvito standardech kvality, které měly v prvnířadě zahrnovat parametry důstojnéhobydlení, zajištění odpovídajícího počtuodborného personálu, sociální terapiisociálně vyloučených osob atd. Vzniklyprvní chráněné byty, sociálně-terapeutickédílny, dokonce i byty s podporou samostatnéhobydlení, i když se to tak ještěnejmenovalo. Trvanlivost výsledků tohotosnažení však byla vždy závislá - a doposudbohužel stále je - na délce volebního obdobíkomunálních politiků nebo na délcepůsobení „osvícených úředníků“ ve vedoucíchfunkcích struktury státní správy. Prokonec nastoupené dobré cesty pak stačilapovolební změna ve vedení obce, města,okresu či kraje. Téměř pravidelně přišlostanovení nových priorit, zejména finančních,a následné personální změny navedoucích místech v úřadech a ve vedenířízených organizací poskytujících sociálníslužby. Jestliže se tedy v jednom volebnímobdobí podařilo dosáhnout pozitivníchposunů v nápravě dlouholetých nedostatkůa ve financování konkrétních sociálních služebs lokální či regionální působností, pakv novém volebním období byla situace20 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Statistiky a analýzyzakonzervována nebo uvedena do původníhostavu plošnými úsporami a personálnímiopatřeními. Dnešní situace ve financovánía provozování sociálních služeb se odpopisovaného stavu bohužel příliš neliší.Člověk s mentálním postižením –existující mýty a pastiSpolečenské vědomí týkající se problematikylidí s mentálním postižením jepostaveno na několika zažitých mýtech,jejichž věcný obsah vytváří pro lidi s postižením,jejich rodiny i pro celou společnostpouze nové a nové pasti.Mýtus 1. Člověku s postižením je nejlépedoma.Past 1. Domov přece není jediné místo,které člověk k životu potřebuje.Kdo je jenom doma, žije v izolaci.Mýtus 2. O člověka s postižením se nejlépepostará rodina.Past 2. Rodiče chodí do zaměstnání. Péčeo osobu s postižením však zpravidlavylučuje pracovní uplatněnía výdělečnou činnost pečujícího.Rodiče stárnou. Kdo se bude starato člověka s postižením, kdyžrodiče zestárnou?Mýtus 3. Lidem s postižením je nejlépe,když jsou hlavně spolu.Past 3. Lidé s postižením však svůj handicapvnímají a prožívají tíživě, ažkdyž je běžná společnost vylučuje.Mýtus 4. Lidé s postižením nic nemusídělat a berou sociální dávky.Past 4. Tzv. zdraví lidé často závidí lidems postižením sociální dávky a služby.Mýtus 5. Služby pro lidi s postižením stojíspolečnost moc peněz.Past 5. Zkreslené a neúplné informaceo nákladech na sociální službyvyvolávají ve společnosti nevraživostvůči osobám s postižením.Mýtus 6. Lidé s postižením nevědí, co jepro ně dobré.Past 6. Lidé bez postižení si přivlastňujíprávo rozhodovat o lidech s postiženímbez respektování jejich stanoviskaa bez jejich souhlasu.Mýtus 7. Lidé s postižením nevědí, co chtějí.Past 7.Lidé s postižením nedostávajímožnost volby.Mýtus 8. Lidé s postižením nejsou schopnidlouhodobých a kvalitních partnerskýchvztahů.Past 9.Past 8. Prostředí pro poskytování sociálníchslužeb odděleně pro mužea odděleně pro ženy.Mýtus 9. Lidé s postižením jsou nezodpovědní.Lidem s postižením není umožněnosamostatné rozhodovánía jednání.Mýtus 10.Lidé s postižením nic nedokážou.Past 10. Lidé bez postižení nedají lidems postižením příležitost, aby něcodokázali.Je skutečností, že společenské vědomípředurčuje chování každé dané společnosti.Pokud budou ve společnosti stále velmisilně rezonovat v různých podobách mýtyo lidech s mentálním postižením, chovánínaší české společnosti k těmto lidem senezmění. Podaří-li se pilotní projekt transformacedovést ke zdárnému konci a prokázat,že je to krok správným směrem,vytvoříme tím model pro všechny poskytovatele,jak by měla moderní pobytová sociálníslužba pro osoby s mentálním postiženímvypadat. Věřme, že se do procesutransformace sociálních služeb bude zapojovatstále více regionů a vytvoří se taknové příležitosti k normálnímu životu všemosobám s mentálním postižením. Regionyvšak musí mít jistotu, že sociální službyověřené pilotním projektem transformacemohou fungovat nejenom v našem společenskéma právním prostředí, ale takév našem ekonomickém prostředí.Ekonomické podmínky zajišovánípobytových sociálních služeb proosoby s mentálním postiženímSociální služby registrované v souladus ustanoveními platného znění zákonač. 108/2006 Sb. poskytují sociální služby naneziskovém principu.V důsledku legislativního vývoje a zcelazásadní změny ekonomického prostředí jenutné při poskytování sociálních služebuvažovat o a pracovat s běžnými ekonomickýmiukazateli, jimiž jsou např. cenaslužby, náklady, výnosy, finanční zdroje,koupěschopnost uživatele atd.Cena služby je součtem ceny ubytování,celodenního stravování a personálních,provozních a investičních nákladů souvisejícíchs poskytovanou službou.Náklady: investice na výstavbu a vybavení bytu(cca 0,75 – 1,5 mil Kč na osobu), náklady na údržbu a opravy bytu, provozní náklady (energie, vodné, stočné,úklid...), náklady na účetní odpisy (odpisový plán6, 8, 15, 40 a 80 let), náklady na přípravu celodenní stravynebo dodávku stravy, náklady na poskytování pobytové služby:mzdové, provozní, administrativní, náklady na aktivizace a terapie, náklady na zdravotní péči a doplatky zaléky.Průměrné náklady celkem:např. 27 000 Kč – 33 000 Kč měs. na 1 uživ.Výnosy: příjmy z úhrad uživatele za bydlení dlesmlouvy (součet provozních nákladůa odpisů, např:cca 2500 Kč + 1100 Kč = 3 600 Kč měsíčněna 1 uživatele), příjmy z úhrad uživatele za stravu dlesmlouvy (celodenní strava daná stravovacíjednotkou a režijními náklady, bezdiet, např. cca 120 Kč/den, tj. 3600 Kčměsíčně na 1 uživatele),příjmy tvořené příspěvkem na péči dlestupně závislosti uživatele, např. průměrnýpříspěvek na péči 10 000 Kčměsíčně na 1 uživatele,dotace MPSV,příspěvek zřizovatele,sponzorské dary,ostatní příjmy (např. vedlejší hospodářskáčinnost, stravování zaměstnanců atd.).Finanční zdroje: příjmy uživatele (invalidní důchod, děti –výživné povinných osob, příjem z výdělečnéčinnosti, příjmy z majetku atd.), příspěvek na péči uživatele, státní rozpočet – dotace (není právní nárok), rozpočet zřizovatele, obce nebo územníhocelku – příspěvek (není právní nárok), sponzorské dary, dotace.Koupěschopnost uživatele: inv. důchod ve výši cca 7800–9100 Kčv závislosti na tom, kdy byl plný invalidnídůchod přiznán, z něhož je třeba odečíst15 % na kapesné, proto průměrnádisponibilní částka činí cca 7200 Kč měsíčněna 1 uživatele, příspěvek na péči 800–13 000 Kč podlestupně závislosti, příjmy z výdělečné činnosti, příjmyz majetku (týká se zanedbatelného počtuuživatelů).Modelové příklady podle přiznaného stupnězávislosti:Uživatel se 4. stupněm závislosti a vysokoumírou podporyCena služby celkem 33 000 Kč měsíčněna 1 uživatele, z toho: náklady uživatele za bydlení 3 600 Kč, náklady uživatele za celodenní stravu3 600 Kč, náklady uživatele na vlastní sociálníslužbu25 800 Kč.Koupěschopnost uživatele a platba uživateleje dána součtem invalidního důchodu(- kapesné) a příspěvku na péči:7200 + 13 000 20 200 Kč měsíčně.Nutná dotace nebo příspěvek zřizovateleje dána rozdílem ceny služby a platbyuživatele = 33 000 – 20 200 = 12 800 Kčměsíčně na 1 uživatele.Uživatel se 3. stupněm závislosti a střednímírou podporyCena služby celkem 24 000 Kč měsíčněna 1 uživatele, z toho: náklady uživatele na bydlení 3 600 Kč, náklady uživatele na celodenní stravu3 600 Kč,náklady uživatele na vlastní službu16 800 Kč.Koupěschopnost uživatele a platba uživateleje dána součtem invalidního důchodu(- kapesné) a příspěvku na péči:7200 + 8000 15 200 Kč měsíčně.Nutná dotace nebo příspěvek zřizovateleje dána rozdílem ceny služby a platbyuživatele = 24 000 – 15 200 = 8800 Kč měsíčněna 1 uživatele.FÓRUM sociální politiky 5/2011 21

Statistiky a analýzyUživatel se 2. stupněm závislosti a nízkoumírou podporyCena služby celkem 18 000 Kč měsíčněna 1 uživatele, z toho: náklady uživatele na bydlení 3 600 Kč, náklady uživatele na celodenní stravu3 600 Kč,náklady uživatele na vlastní službu10 800 Kč.Koupěschopnost uživatele a platba uživateleje dána součtem invalidního důchodu(- kapesné) a příspěvku na péči:7200 + 4000 11 200 Kč měsíčně.Nutná dotace nebo příspěvek zřizovateleje dána rozdílem ceny služby a platbyuživatele = 18 000 – 11 200 = 6800 Kč měsíčněna 1 uživatele.Dotace pro poskytovatele služeb předtransformací – modelový příklad:Poskytovatel služby domov pro osoby sezdravotním postižením službu poskytuje v jednomdomě pro 99 uživatelů, z toho 33 uživ. sezávislostí ve 4. stupni, 33 uživ. se závislostí ve3. stupni a 33 uživ. se závislostí ve 2. stupni.Uživatelé bydlí v jednom domě se dvěmanavzájem propojenými podlažími. Cena služby/měs.:33 x 33 000 + 33 x 24 000 + 33 x 18 0002 475 000 Kč, Platby uživatelů/měs.:33 x 20 200 + 33 x 15 200 + 33 x 11 2001 537 800 Kč, Nutná dotace/měs.:2 475 000 – 1 537 000 938 000 Kč,Nutná dotace/rok:938 000 Kč x 12 měs. 11 256 000 Kč,tj. 37,9 %.Poskytovatel pobytové sociální službyz vlastních příjmů pokryje 62,1 % ročníchnákladů, 37,9 % nákladů kryje z dotace, nakterou není zákonný nárok!Dotace pro poskytovatele služeb po transformaci– modelový příklad:Kritéria transformace zpracované MPSVČR určují, že základním prostředím proposkytování pobytové sociální služby jebyt. V jednom bytě může bydlet maximálněšest uživatelů. V jednom bytovémdomě mohou být maximálně dva byty, tj.maximálně 12 uživatelů. Výjimka platí probyty, ve kterých bydlí uživatelé s vysokoumírou podpory. Pro tuto cílovou skupinumohou být v jednom bytovém domě maximálnětři byty, tj. 18 uživatelů.Při transformaci sociálních služebposkytovatele, který je uveden jako modelovýpříklad, bude bydlení ve službě potransformaci vypadat takto: 33 uživatelů se 4. stupněm závislostia s vysokou mírou podpory bude bydletminimálně ve dvou domech. V jednomdomě budou tři byty po šesti uživatelích,tj. 18 uživatelů, ve druhém domě budoutři byty po pěti uživatelích, tj. 15 uživatelů. 33 uživatelů se 3. stupněm závislosti a sestřední mírou podpory bude bydlet minimálněve třech domech. Ve dvou domechbudou dva byty po šesti uživatelích,dohromady 24 uživatelů, v jednom doměbudou dva byty, jeden pro šest a jedenpro tři uživatele, tj. 9 uživatelů. 33 uživatelů s druhým stupněm závislosti,nízkou a střední mírou podpory budebydlet minimálně ve třech domech, každýdům se dvěma byty pro max. 6 osob. Náklady na bydlení: srovnatelné s nákladypřed transformací (nižší provoznínáklady, vyšší odpisy). Náklady na celodenní stravu: srovnatelnés náklady před transformací. Provozní náklady na zajištění sociálníslužby: srovnatelné s náklady před transformací. Personální náklady na zajištění sociálníslužby: podstatné navýšení, které mámnoho příčin, jejichž společným jmenovatelemje změna personálního plánovánípro komplexní zajištění služby, způsobenádeinstitucionalizací služby. Z původníhojednoho pracoviště pro 99 uživatelůs celodenní „péčí“ se po transformaci sociálníslužby stane minimálně 8 samostatnýchpracoviš v 8 domech, ve kterýchbude 18 domácností s celodenní „péčí“.Předpokládejme, že v rámci humanizaceslužby byl ještě před transformací zvýšenpočet pracovníků v denních směnách,takže v denních službách se personálnínáklady nezvýší. Noční provoz byl ve služběpřed transformací zabezpečen pro 99 uživatelůdvěma pracovníky v sociálních službách.V každém ze dvou podlaží užívanébudovy bylo tedy jedno pracoviště pronoční službu a podle dlouholetých zkušenostía rozpisu činností noční služby to byldostatečný počet. Po transformaci sociálníslužby vznikne 8 samostatných pracoviš,každé z nich bude mít třísměnný provoz,což si vyžádá navýšení počtu pracovišs noční službou o šest.Při orientačním propočtu celkovéhonavýšení pracovníků s ohledem na zvýšenípočtu pracoviš je nutné vycházet zezákladního fondu pracovní doby za měsíc:30 nočních směn x 8 hodin x 6 pracoviš =1440 hodin práce v nočních směnáchměsíčně. Jeden měsíc má cca 22 pracovníchdnů, tj. 176 pracovních hodin. V průměruvšak každý pracovník „odpracuje“ zaběžný měsíc mnohem méně hodin z důvodučerpání řádné dovolené a povinnéhovzdělávání, případně z důvodu pracovní neschopnosti.Jeden pracovník tedy v průměruodpracuje za měsíc: 176 hod. – cca 25 hod.řádné dovolené – 2 hod. povinného vzdělávání(dle zákona č. 108/2006 Sb.) - cca 9 hod.(5% pracovní neschopnost) = 140 hod. Pro zabezpečenínočních služeb po dobu 1440 hod.měsíčně je třeba při průměru 140 měsíčněodpracovaných hodin navýšení počtu pracovníkůo 10,3 pracovních úvazků.Za průměrnou mzdu pracovníka v sociálníchslužbách včetně příplatků za nočnísměnu můžeme pokládat částku 20 000 Kčměsíčně. Mzdové náklady na 10,3 pracovníkůměsíčně činí: 20 000 Kč x 10,3 osob x 1,35 (pojištění)= 278 100 Kč měsíčně, což děleno99 uživateli znamená navýšení mzdovýchnákladů na službu pro 1 uživatele o 2809 Kčměsíčně. Cena služby po transformaci:2 475 000 + 278 100 2 753 100 Kč/měs., Platba uživatelů (koupěschopnost)1 537 800 Kč/měs., Nutná dotace 1 215 300 Kč/měs., Nutná dotace /rok1 215 300 x 12 14 583 600 Kč/rok,tj. 44 %.Náklady na sociální službu po transformacise zvýší min. o 2809 Kč měsíčně na 1 uživatelev důsledku zvýšení mzdových nákladů.Do zvýšení ceny služby nejsou započtenyžádné jiné výdaje.ZávěrTransformace pobytových sociálníchslužeb pro osoby s mentálním postiženímje nevratný proces. K jeho provedení nászavazuje zejména vědomí sounáležitostilidí bez postižení s lidmi s postižením.Navíc je nutnost transformace podloženacelou řadou mezinárodně přijatých zákonnýchnorem a úmluv.Rychlost a kvalita transformace sociálníchslužeb musí vycházet z nutnostizměny společenského vědomí a nutnostidalších změn zákonných a podzákonnýchnorem.Základní podmínkou pro provedenípotřebných změn je zcela zásadní změnaekonomiky sociálních služeb. Podle současnýchekonomických propočtů nenímožné předpokládat, že v blízkém časovémhorizontu dojde ke snížení cen sociálníchslužeb. Naopak! Je proto nutné definovatfinanční zdroje, ze kterých budemožné financovat investiční, provozníi mzdové náklady na existující a pozdějii transformované sociální služby.Pilotní projekt MPSV ČR „Podporatransformace sociálních služeb“ můžesloužit jako jeden ze zásadních a potřebnýchzdrojů informací pro transformacisociálních služeb v současných hospodářskýcha společenských podmínkách.V souvislosti s nutností provedení změnbude určitě nutné zákonným způsobemdefinovat sociální služby standardní a nadstandardní,a to jak pro účely procesní,personální a provozní, tak pro účely určenífinančních zdrojů, výpočet cen, stanovenívýše úhrad klientů apod. Přitom je třebauvažovat odděleně o financování a finančníchzdrojích k financování pobytovýchsociálních služeb pro seniory a služeb proosoby se zdravotním postižením včetněmentálního.Za skupinu uživatelů hodnou zvláštníhozřetele je třeba pokládat osoby s postižením,které v důsledku svého zdravotníhostavu nemohly nikdy pracovat a získat taksvé osobní finanční zdroje (např. formouúspor, pojištění, prodejem majetku apod.)na zaplacení potřebné sociální služby. Současnávýše plného invalidního důchodu„z mládí“ sice může pokrýt náklady na bydlenía stravu v dotované sociální službě,nikoliv však na bydlení v běžném bytěa stravování nakupované v běžné obchodnísíti. Příspěvek na péči nepokryje náklady naposkytovanou pobytovou sociální službu.22 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Statistiky a analýzyPokud by byla stanovena definice standardnísociální služby a její ceny pro konkrétnícílovou skupinu, mohla by být stanovenavýše sociální dávky nebo jinéhodruhu nárokového příjmu pro osobu, kterévznikne nárok v případě, že si kupuje službuu registrovaného poskytovatele. Pokudsi osoba s postižením sociální službunekupuje a náhradu této služby poskytujefyzická osoba, řeší se úhrada ceny službyjiným způsobem (srovnej např. příspěvekna péči dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálníchslužbách, s příspěvkem při péčio osobu blízkou dle původního zákonač. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti).Autor je ředitelem organizace Marianum,poskytující sociální služby v Opavě.Poznatky z praxeAnalýza důvodů podání žádosti o pobytovou sociální službuJaroslava VítováZákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, přinesl v postavení seniorů velice významné změny. Nastavil podmínkyposkytování sociálních služeb včetně důrazu na kvalitu služeb a kvalifikační předpoklady pracovníků v sociálníchslužbách. Seniorům otevřel možnost volby potřebné podpory a pomoci prostřednictvím vypláceného příspěvku napéči. Zákon, který vymezil veškeré sociální služby, definuje pobytová zařízení pro seniory jako zařízení, která poskytujípobytové služby osobám, jež mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku a jejichž situace vyžaduje pravidelnoupomoc druhé osoby. Koncepce sociálních služeb byla postavena na předpokladu, že senior setrvá ve svémpůvodním prostředí co možná nejdéle s využitím různých druhů terénních sociálních služeb či rodinných příslušníků.Extrémní úvahy o odlivu klientů rezidenčních zařízení zpět do přirozeného prostředí nedošly naplnění, zájemcůo pobytové služby rovněž neubývá. Z analýzy záznamů zájemců o pobytovou službu je zřejmé, jaké jsou důvody k takvýznamné životní změně a jak se tato skutečnost odráží ve vnímání kvality života.Ve všech obdobích svého života by člověkměl být - s respektováním případnýchzdravotních či psychických růzností - součástísvého přirozeného prostředí, v němžje zakořeněn, cítí se v něm bezpečně a jenedílnou součástí místního společenství. Toplatí i pro starého člověka, zvláště v případě,že využívá sociální služby. Zajištění bezpečnéhoprostředí, ochrana jeho práv a vnímáníjeho individuálních potřeb jsou nutnýmipředpoklady jeho dlouhodobé sociálníintegrace v původním i novém prostředí.Pokud přirozené prostředí znamená rodinu,vazby k blízkým, fungující domácnost,místo, kde člověk pracuje a realizuje svésociální aktivity, pak je samozřejmou součástípřirozeného prostředí i celá škála sociálníchslužeb. Služeb, které respektují jehostávající způsob života a poskytují podporupouze tam a v takové míře, kterou skutečněpotřebuje. To platí i pro využívání služebpobytových zařízení. Pokud pobytová zařízenípro seniory nazýváme domovy, pak jetřeba mít na mysli, že domov je otiskemosobnosti člověka, součástí jeho identity; jesymbolem sociálního začlenění, příslušnostik rodině, sociální skupině, komunitě, sociálnívrstvě; domov je zdrojem bezpečía svobodného rozhodování.Teoretická východiskaPostoje současné generace ke stárnutía stáří významně ovlivní i kvalitu životabudoucích generací, proto je důležitévěnovat značnou pozornost kvalitě životave stáří. MPSV tak činí v národních programechpřípravy na stáří.Stáří je fyziologický stav doprovázenýřadou změn a výskytem především chronickýchonemocnění. Velice často docházík slábnutí smyslového vnímání, např.postupná ztráta sluchu a zraku je pro staréhočlověka velice znevýhodňující skutečností.Jak uvádí Sýkorová, být seniorema prožívat dané životní období znamenázvládat důsledky změn - ztrát stáří. Seniořise většinou snaží mít je pod kontrolou(Sýkorová, 2007). Vyrovnávání se se změnamive stáří a s přibývajícím věkem obecněmůže probíhat, jak píše Minibergová,v různých modelech. Může být konstruktivní,závislé, starý člověk může zaujmoutpostoj obranný či nepřátelský až sebenenávistný.Stáří je velmi citlivá a křehká fáze lidskéhoživota a při jednání se starými lidmi jetřeba respektovat, že každý jedinec je neopakovatelnábytost se specifickými potřebamia prožitky, vyžadujícími individuálnípřístup. Při poskytování sociálních služebje proto nutné respektovat stávající způsobjejich života a poskytovat podporupouze tam a v takové míře, kterou potřebují.Výjimkou není ani využívání pobytovýchzařízení.Jak uvádí Lavička, v poslední době klesápočet úplných rodin, u kterých je možnopředpokládat péči o jejich blízké, a vlivemdemografických změn jsou omezeny možnostipéče o seniora v rodinném prostředí.Dále uvádí, že péče o seniora se stává vážnýmsociálním problémem předpokládajícímposílení společenské role péče o seniory,zejména rozvíjením všech foremkomunitní péče (Lavička, 2006).Bártlová upozorňuje na to, co činí definicizdraví SZO tak užitečnou, tj. že rovnocennésložky zdraví - tělesná, duševní a sociální,které jsou analyticky oddělitelné, tvoříve skutečnosti propojený, strukturovanýa dynamický systém. Pojem zdraví člověkase s konečnou platností vymanil z tradičníhobiologizujícího pojetí, které se v medicíněv minulosti hluboce zakořenilo. Zároveňtato vícerozměrnost vymezení zdraví člověkaumožňuje učinit závěr, že jde o jev, kterýse vztahuje nikoliv na samostatně existujícíindividuum, nýbrž na individuum neoddělitelněspjaté se sociálním prostředím (Bártlová,2005). V souladu s tímto vyjádřenímzdraví jako všestranně vnímané pohody lzediskutovat problém přirozeného prostředí,kdy se starý člověk stává vězněm své historie,paralyzovaný závislostí na limitechobydlí, na majetkových poměrech a zájmechsvé rodiny, na platební neschopnosti,izolován od společnosti. Pobytové zařízení,má-li být chápáno jako domov, musí vnímati to, že domov je otiskem osobnostičlověka, součástí jeho identity; je symbolemsociálního začlenění, příslušnostik rodině, sociální skupině, komunitě, sociálnívrstvě; domov je zdrojem bezpečí a svobodnéhorozhodování; domov utváří kontinuituživota, s domovem jsou spojenyvzpomínky. Poskytovatel sociální služby,který je schopen vnímat domov se všemijeho atributy, k nimž patří soukromí, osobitost,svobodné rozhodování, péče o svéprostředí a o sebe, život v intimní skupině,sousedství, lokální společenství atd., má tynejlepší předpoklady k rozvoji služby, kteroulze nazývat dobrou praxí.FÓRUM sociální politiky 5/2011 23

Poznatky z praxeTabulka č. 1: Stanovení kategoriíkat. sjed. pod výrazem typy vyjádření1 do budoucna do budoucna, až jednou budu bezmocná, abych sizabezpečil konec života, jistota do budoucna, až přizhoršení stavu, až nebudu moci2 nedobré rod. vztahy neshody v rodině, nechtějí se o mě starat, odmítajío mě pečovat, špatné rodinné vztahy3 zdravotní důvody zdravotní důvody, špatný zdravotní stav, potřebaošetřovatelské péče, potřeba stálého dohledu4 nevh. byt. podm. malý byt a velká rodina, vyšší patra bez výtahu,nevyhovující bydlení z hygienických důvodů5 osamělost osamělost, cítím se sama, získat pocit jistoty a bezpečí,kontakt se stejnými lidmi, žít jako dřív ve společnostistejně starých,6 změna zař. soc. sl. změna domova, kde jsem nespokojena, změna domova,dobré reference7 blíž k rodině rodina je v místě, bydlí zde zbytek rodiny, blížk dceři, blíž k příbuzným, kontakt s rodinou8 doprovod partnera péče o nemocného manžela, kdybych onemocněla,nemá se o něj kdo postarat, zdravotní stavmanželky, doprovod bezmocné manželky, chci býts manželem9 bez důvoduZdroj: vlastní výzkumGraf č. 1: Porovnání sledovaných kategoriíZdroj: vlastní výzkumStarý člověk se špatně adaptuje nazměny, rovněž se nerad rozhoduje. Změnyv citovém prožívání spolu se sníženouschopností komunikovat v závislosti nazhoršení zraku a sluchu vedou k tomu, žese starý člověk může ocitnout v sociálníizolaci, což umožňuje pocity osamělosti,méněcennosti, zbytečnosti (Minibergová,2006). Předcházení sociální izolaci je jednouz hlavních zásad zákona o sociálníchslužbách, pro poskytovatele je zásadnímkritériem naplnění standardů kvality. Podporav udržení či obnovení sociálních vztahůklienta by měla být prioritou zvláště veslužbách pobytového typu, kde jedinecsnadněji opouští dosavadní vztahy. Vespolečnosti je poměrně rozšířen předsudeko předávání svého blízkého do péčea tím přenášení, nechceme-li říci přímozbavování se odpovědnosti.Matoušek zdůrazňuje, jak důležitá jespoluúčast rodiny na péči o příbuzného, žei po přijetí do instituce pokračuje spolupráces rodinou, rodina není zbavenaodpovědnosti za péči, nekončí rodinnévztahy ani povinnost dětí vůči rodičům(Matoušek, 2005). Instituce nikdy nedokáženahradit rodinu. Dobře nastavená službavšak dokáže pomoci obnovit původní zpřetrhanévztahy nebo vytvořit nové. Přivhodném stavebním uspořádání, kterérespektuje soukromí, lze v určité modifikaciumožnit i péči o domácnost. Samozřejmostíje rozhodování a účast na dění instituce,zajistit uplatnění a seberealizacii umožnit vzdělávání. Některé sociální aktivityje dokonce snadnější zajistit v rámciinstituce než v domácnosti. Má-li zařízenívhodné podmínky, ale také odborně zdatnýpersonál, je nabídka aktivit, společenskýcha kulturních akcí velice široká.Základním předpokladem ovšem je, že naprvním místě je přání jedince a jeho představyo naplnění potřeb. Ve vyšším věkuse člověk stává velice křehkým, častopotřebuje přiměřenou pomoc druhé osoby,a to zejména v oblasti ochrany práva oprávněných zájmů.Jak uvádí Sýkorová, schopnost ochranyvlastní identity se daří stále obtížněji realizovatse zhoršujícím zdravím, docházík redukci rezervních zdrojů a senioři předávajíkontrolu nad určitými doménami svéhoživota druhým. Po vyčerpání zdrojů, předevšímpsychických, se senioři stávají totálnězávislí a kontrola je přebírána druhými.V prvním kontextu je cílem udržet autonomii,ve druhém, tj. při naprosté nesoběstačnosti,se dostává na první místo zachovánílidské důstojnosti a osobního bezpečí(Sýkorová, 2007). Závislost na službě můžerovněž vzniknout neopodstatněným setrvávánímv tzv. přirozeném prostředí. Seniorse pak již nedokáže dobře adaptovat napodmínky pobytové služby a podpora, sekterou by v dřívějším období dokázal dobřekompenzovat svůj stav, musí být nahrazenakomplexní péčí. Koncepce nového pojetísociálních služeb předpokládá odklon odpéče k podpoře, existuje však reálné nebezpečí,že senior ani jeho okolí správně neodhadnesituaci, kdy lze ještě za předpokladudostupné dobré sociální služby poskytnoutpodporu a tím pomoci navodit kvalitníživot. Oddalováním řešení situace seniorvyčerpá veškeré své zdroje a musí být předándo péče jiného typu zařízení.Cílem článku je seznámit s výsledky provedenéobsahové analýzy evidovanýchzáznamů zájemců o pobytovou sociálníslužbu a předložit rozbor důvodů uváděnýchjednotlivými zájemci konkrétní pobytovésociální služby pro seniory, tj. domovapro seniory. Analyzováno bylo 239 záznamůevidovaných zájemců. Získanéinformace jsou kvůli ochraně citlivýchúdajů používány anonymně bez přesnějšíspecifikace respondentů.Výsledky analýzya jejich interpretaceCelkem 239 formulací důvodů jednotlivýchzájemců o sociální službu bylo nejprveroztříděno podle pohlaví a byl stanovenprůměrný věk. Důvody byly rozčleněny do9 kategorií (viz tabulka a grafické znázorněnípočtu záznamů v jednotlivých kategoriích).Ženy, jichž bylo 174, tvořily významněvětší část žadatelů než muži, jichž bylo 65.Průměrný věk zájemců činil 80,8 roku,přičemž muži dosahovali průměrného věku80,2 roku.Graf č. 1 ukazuje rozdělení zkoumanéhovzorku do jednotlivých kategorií. Tabulkač. 1 obsahuje jednotlivé kategorie označenésjednocujícím výrazem a rovněž příkladynejčastěji opakovaných formulací. Kategoriepod číslem 1 a pod shrnujícím vyjádřením„do budoucna“ značí skutečnost,že faktický zájem o sociální službu neníaktuální, tito zájemci v době provedení záznamunechtějí využívat pobytovou sociálníslužbu. Je otázkou diskuse, zda právětyto evidované záznamy nevedou ke zkreslenípočtu zájemců o tento typ sociálníchslužeb. Takto interpretovaný postoj seniorůke své budoucnosti lze chápat jako odpovědnýa postavený na svobodném rozhodnutí,jakým způsobem si chtějí zaříditposlední roky života. Současná koncepcesociálních služeb v ČR však tento postojnepodporuje, pobytové sociální službyjsou zákonem vymezeny především proosoby se závislostí na péči druhé osoby,a proto není při výběru klienta k umístěnído pobytové služby rozhodujícím kritériempořadí podání záznamu, ale jeho aktuálnísociální potřebnost. V intencích tohoto přístupuby se mohlo připustit, že podánívšech záznamů zahrnutých do této kategorieztrácí smysl, způsobují pouze zvyšovánípočtu evidovaných žádostí. Z jiného pohle-24 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Poznatky z praxedu však právě tato kategorie nejlépe odrážísvobodné a odpovědné rozhodnutí senioraa je vyjádřením samostatnosti a schopnostivnímání vlastních potřeb a limitůDůraz na ochranu a realizaci základníchlidských práv, především práva rozhodovato své osobě přináší někdy seniorůmsložité životní situace. Mezi seniory jsoujedinci, kteří si plně uvědomují potřebuvčas řešit svou budoucnost, protože z nejrůznějšíchdůvodů nemají svou rodinunebo naopak rodina existuje a oni saminechtějí zůstávat jako její přítěž. Důvodypro rozhodnutí využívat pobytové službypro seniory mohou být rozmanité, a již jeto společnost, bezpečí, jistota, nepříznivěse vyvíjející zdravotní stav, osamělost atd.Podle současně nastavených podmínekjsou tito senioři svým způsobem znevýhodněni.Mají právo rozhodovat samio sobě, v souvislosti s naplňováním standardůje velmi zdůrazňována i možnostuplatňování vlastní vůle, ale současně jimnení umožněno toto právo využívat. Domovypro seniory, jak již bylo řečeno, jsouvětšinou limitovány příjmem osob závislýchna péči druhé osoby v různém stupni,která je většinou sledována, i limity kognitivníchfunkcí a schopnosti objektivníhonáhledu na vlastní situaci.Druhá kategorie vyjádřená nedobrýmirodinnými vztahy je zastoupena v poměrněmalém počtu. Z celkového vzorku jetakto definováno pouze 6 záznamů, z tohojen jeden muž. Význam rodiny je v oblastisociální práce opakovaně zdůrazňován,zvláště pak v sociální práci se seniory, a tonejen v tzv. přirozeném prostředí, alerodinné vztahy a vazby podporuje každádobrá sociální služba i v době, kdy se seniorstane jejím klientem. Rodinné kontaktyse odráží i v kategorii pod číslem 7, kteráreflektuje naopak dobré rodinné vztahya je zastoupena významně vyšším počtem.Počet rodin, uvádí Bruthansová, ochotnýcha schopných se o svého nemocnéhoa často i nesoběstačného člena rodinypostarat, klesá. Jejich péči zpravidla suplujezdravotní a sociální péče (Bruthansová,2006). Je třeba vzít v úvahu i stav, jenž lzeoznačit jako závislost. Pocit závislosti můžebýt za určitých podmínek v rodině větší nežv pobytové službě. Rodina nechce opouštětsvého člena, je však velice ovlivněna ekonomickousituací, možností zaměstnání,nepříznivou bytovou situací, dalšími nezaopatřenýmičleny. Ve snaze zabránit případnýmzdravotním komplikacím, úrazůmapod. zůstává nejstarší člen rodiny odkázánna doprovázení některého z ostatních členůrodiny, který ovšem má svůj denní program,čímž se čas stává velice limitovaným.Senior přestává sám opouštět nejprve byt,později svůj pokoj, nepoužívané schopnostia dovednosti velice rychle ztrácí, jehozávislost na druhých se prohlubuje, přičemžnarůstá osamělost až izolace uprostředpečující rodiny.Lehký paradox se ukazuje v porovnánípočtu záznamů vážících se ke kontinuitěrodiny a jiných blízkých osob, s počty záznamůkategorie definované v tabulce podčíslem 5 pojmem osamělost. Ve zkoumanémvzorku jsou tyto dvě kategorie co dovelikosti téměř totožné. Osamělost senioraje velice závažný stav, který snadno vedek sociálnímu vyloučení a těžkému strádánístarého člověka. S plným vědomím závažnostitéto skutečnosti je při hodnocenípotřebnosti zájemce o pobytovou sociálníslužbu fakt osamělosti významným upřednostňujícímprvkem k přijetí.Byla evidována i řada žádostí či záznamůbez uvedení důvodu. Zbývající méně zastoupenékategorie jsou dostatečněvýmluvné a nepotřebují širší komentář. Nejvícezastoupená kategorie pod číslem 3 uvádízdravotní důvody. Stáří je doprovázenofyziologickým úbytkem somatických, alei funkčních schopností organismu vyrovnávatse se zevními vlivy. Ačkoli stáří nenísamo o sobě nemocí, je charakterizovánozvýšeným výskytem především chronickýchonemocnění. Protože převaha zdravotnípéče přináší násilné vtlačení do role pacienta,je třeba, jak uvádí Matoušek, mít namysli, že věk sám o sobě není důvodem zvýšenépotřeby péče. Potřeba sociální prácese seniory se objevuje až v mimořádnýchsituacích, které způsobují sociální a zdravotnífaktory. Sociální práce se soustřeuje dooblasti péče o ty seniory, jejichž zdravotnístav je spojen s poklesem funkčních schopnostía soběstačnosti (Matoušek, 2005).ZávěrProblematická situace se pro senioramůže vyvinout z neopodstatněného setrvávánív tzv. přirozeném prostředí. Senior sepak již nedokáže dobře adaptovat na podmínkypobytové služby a podpora, se kterouby v dřívějším období dokázal dobřekompenzovat svůj stav, musí být nahrazenakomplexní péčí. Koncepce nového pojetísociálních služeb předpokládá odklon odpéče k podpoře, existuje však reálnénebezpečí, že senior ani jeho okolí správněneodhadne situaci, kdy lze ještě za předpokladudostupné dobré sociální službyposkytnout podporu a tím pomoci navoditkvalitní život. Oddalováním řešení situacesenior vyčerpá své veškeré zdroje a musíbýt předán do péče jiného typu zařízení.Literatura:Bártlová, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví.6. vyd. Praha: Grada, 2005. 188 s. ISBN 80-247-1197-4Bruthansová D. - Červenková, A. Sociálně zdravotníslužby poskytované klientům na ošetřovatelskýchodděleních domovů důchodců a v léčebnách dlouhodoběnemocných se zřetelem k jejich sociální situacia zdravotnímu stavu. 1. vyd. Praha: 2006. 87 s.ISBN 80-87007-35-2Lavička, F. et al. Kvalita života seniorů - rodinné vztahy,zdraví, zdravotnictví. In Sborník III. Mezinárodníkonference, Problematika - Generace 50 plus. ČeskéBudějovice: 2006. s. 84-91. ISBN 80-7040-903-7Matoušek, O. et al. Sociální práce v praxi. 1. vyd.Praha: Portál, 2005. 352 s. ISBN 80-7367-002-XMinibergová, L. - Dušek, J. Vybrané kapitoly z psychologiea medicíny pro zdravotníky pracující seseniory. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 67s. ISBN 80-7013-436-4Národní program přípravy na stárnutí na období2008–2012 (Kvalita života ve stáří). Poslední aktualizace1. 8. 2008. [online] [cit. 2010-12-28] Dostupnéz Sýkorová, D. Autonomie ve stáří, kapitoly z gerontologie.1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství,2007. 284 s. ISBN 978-80-86429-62-5Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.Autorka je ředitelkou Domu Kněžny Emmy,domova pro seniory.Na půdě Národohospodářské fakulty Ekonomickéuniverzity v Bratislavě se 9. 6. 2011uskutečnila mezinárodní vědecká konference„Východiská a výzvy pre sociálnu politikuv nastávajúcom desaročí“. Konferenciorganizovala Katedra sociálního rozvojea práce pod záštitou ministra práce, sociálníchvěcí a rodiny SR RNDr. Josefa Mihálaa rektora Ekonomické univerzity v BratislavěDr.h.c. prof. Ing. Rudolfa Siváka, Ph.D.Více než 60 předních odborníků ze Slovenska,České republiky, Maarska a Polskase zamýšlelo nad základními východiskya klíčovými výzvami, které stojí před sociálnípolitikou v následujícím desetiletí. Základníteze konference byly následující - výzvypro kvalitu života a sociální kvalitu v 21. století,možnosti a limity hospodářské a sociál-Odborníci na sociální politiku se sešli na konferenci v Bratislavění politiky, znalostní ekonomika a její makroekonomickésouvislosti, sociální kohezev podmínkách aktuálního ekonomickéhoa sociálního vývoje, nové trendy na globálníma regionálním trhu práce a progresivnítrendy v managementu lidských zdrojů.Plenární zasedání, ve kterém vystoupilinapř. prof. György Boda - Corvinus UniversityBudapeš, prof. Ing. Eva Rievajová, Ph.D. -vedoucí Katedry sociálního rozvoje práceNHF EU v Bratislavě, MUDr. Ivan Juráš -generální ředitel Ústředí práce, sociálníchvěcí a rodiny, prof. Ing. Milan Šikula, DrSc. -ředitel Ekonomického ústavu SAV Bratislava,otevřelo některé zásadní otázky, mezi kterépatří zejména vazby sociální politiky k vývojisociálního státu, který musí směřovat k zásadnímodernizaci. Druhou otázkou byl ekonomickýkontext sociální politiky, zejménakonkurenceschopnost a znalostní ekonomika.Třetí otázkou je soubor problémů spojenýchs trhem práce.Plenární zasedání probíhalo ve dvouzákladních sekcích. Příspěvky v sekci „Možnostia limity pro sociální politiku“ se zabývalyzákladními otázkami, vymezujícímimožný budoucí vývoj sociální politiky. Druhásekce „Znalostní ekonomika a výzvy protrh práce“ přispěla k poznání souvisejícíchproblémů nejen z evropského hlediska, alezejména z konkrétních přístupů v Českéa Slovenské republice.Příspěvky účastníků byly vydány v recenzovanémsborníku abstraktů a v plném zněnípublikovány na CD-ROM.Vojtěch Krebs, VŠFSFÓRUM sociální politiky 5/2011 25

Zajímavosti ze zahraničního tiskuKrize otevřela nový prostor pro diskriminaciPodle zprávy ILO „Equality at work: The continuing challenge“ se množí stížnosti na diskriminaci v oblasti prácea zaměstnávání, která v období zhoršených ekonomických podmínek získala na variabilitě a jejíž důvody se znásobily.V období útlumu ekonomiky není na antidiskriminaci a práva pracovníků kladen dostatečný důraz. Výtah z tohotomateriálu přináší nejdůležitější zjištění.Úsporná opatření a krácení rozpočtovýchvýdajů na politiku zaměstnanosti,inspekci práce a financování institucízaměřených na podporu rovnosti a nediskriminacemohou váženě omezit jejichschopnost diskriminaci a nerovnémuzacházení předcházet a bránit a mohourovněž ohrozit výsledky úsilí v této oblastidosažené v předchozím období. Podlezprávy se objevují nové formy diskriminacev práci, přičemž ani na dosavadní sezatím nepodařilo úspěšně reagovat.Autoři zprávy uvádějí několik zásadníchzjištění: Přestože bylo v posledních desetiletíchdosaženo pokroku na poli genderovérovnosti, stále existují rozdíly v odměňovánípráce mužů a žen, jejichž mzdadosahuje v průměru jen 70–90 % mzdymužů. I když byla v posledních letech zaváděnaflexibilní pracovní schémata umožňujícískloubit práci a péči o rodinu, pořád seběžně vyskytuje diskriminace z důvodutěhotenství a mateřství. Také sexuální obtěžování zůstává na pracovištíchproblémem a nejčastěji jsoumu vystaveni mladí, finančně závislí,osamělé nebo rozvedené ženy a migranti,z mužů pak mladí, gayové a členovéetnických a rasových menšin. Rovněž rasismus je stále aktuální. Bariérybránící rovnému přístupu na trh práce jetřeba stále odstraňovat, zvláště pro osobyafrického a asijského původu, původníobyvatele a etnické menšiny a ze všehonevíce pro ženy z těchto skupin. Migrující pracovníci se setkávají s diskriminacív přístupu k zaměstnání a mnozítaké v zaměstnání, a to včetně přístupuk systémům sociálního zabezpečení. Zvyšující se počet žen a mužů rovněžzažívá diskriminaci z důvodu víry, přičemždiskriminace z důvodu politickéhopřesvědčení se obvykle projevuje veveřejném sektoru, kde se odlišné politicképřesvědčení může stát faktorem ovlivňujícímpřístup k zaměstnání. Jak dokazuje nízká míra zaměstnanostiosob se zdravotním postižením, i diskriminacez tohoto důvodu dosud přetrvává. Také osoby s HIV/AIDS jsou vystavenydiskriminaci, pokud je na toto onemocněnízavedeno povinné testování nebotestování za podmínek, které nejsou skutečnědobrovolné a důvěrné. V EU 64 % dotazovaných očekávalo, žeekonomická krize povede k větší věkovédiskriminaci na trhu práce. V omezeném počtu průmyslově vyspělýchzemí se začala objevovat diskriminacesouvisející s životním stylem, zvláštěv souvislosti s kouřením a obezitou.Diskriminace migrujícíchpracovníků a z důvodu rasyPodle odbornice ILO Lisy Wong nenínárůst rasové diskriminace v tomto obdobížádným překvapením, protože etnickéminority jsou vystaveny diskriminaci natrhu práce a v oblasti vzdělávání a zdravotnípéče i v době, kdy se ekonomice daří.Minority mohou být také výrazně hůřepostiženy úspornými opatřeními přijímanýmike snížení zadlužení států, zvláštědotýkají-li se sociálních služeb a integračníchprogramů. Stávají se také častějicílem rasistické rétoriky politických extrémistů,což přispívá k další diskriminaci.I když důvody vedoucí k rasové diskriminacia sociálně ekonomické exkluzi jsouznámé, k jejich sledování na národní úrovnichybějí přesná data i jasná definicedůvodů diskriminace. K tomu chybějí lidské,finanční i technické zdroje.Jedním z indikátorů diskriminace v oblastipráce je míra nezaměstnanosti, kteráukazuje, že určité rasové minority byly současnýmekonomickým poklesem postiženyzvláš těžce. Například data z USA ukazujívýznamné rozdíly podle toho, zda se jednáo Afro-Američany nebo bělochy či jinéminority. I v Brazílii je jejich nezaměstnanostvyšší, i když rozdíly nejsou tak výrazné.I když v posledním desetiletí byly učiněnyněkteré kroky k odstranění rasové diskriminace,nebylo dosaženo téměř žádnéhopokroku. V řadě evropských zemí, např.v Bulharsku, Irsku či ve Finsku, existujíprogramy zaměřené na romskou populaci,je jich však málo. Podle European RomaRights Centre (ERRC) je v Evropě rasovádiskriminace Romů stále běžná a přispívák jejich sociálnímu vyloučení a chudobě.Mnozí z nich jsou nevzdělaní a nezaměstnaní,žijí segregovaně a v nekvalitních formáchbydlení. Nedostatek vzdělání, odbornostia pracovní zkušenosti je pak velkoubariérou jejich uplatnění na trhu práce.I když existují různé programy zaměřenéna změnu této situace, není jich dostateka nejsou dostatečně propojeny.Objevují se znovu úvahy, zda by v případědiskriminace nepomohla afirmativníopatření, případně zavedení kvót. Podleodborníka Paula Abella však na pracovištíchafirmativní opatření nefungují. V majoritěvyvolávají negativní emoce, zatímcopodporovaná minorita se cítí být stigmatizována.V případech, kdy už byla takováopatření přijata, jako např. v Jihoafrickérepublice, však varuje před jejich předčasnýmukončením, protože by se snadnomohlo stát, že dosažené výsledky by bylyztraceny. Podle jeho názoru však budev budoucnu nutná větší diverzita, zvláštěvzhledem k demografickým trendůmv evropských zemích, kde populace rychlestárne. Například již nyní jsou si stavebnífirmy vědomy toho, že v budoucnu nebudoujejich zaměstnanci nutně evropskéhopůvodu.Tvrdá data o rasové diskriminaci jevelmi těžké získat, často jsou jejich zdrojemjen oznámení ze strany diskriminovaných.Takové údaje mohou být indikátoremurčitých trendů, jsou však příliš závisléna osobní interpretaci toho, co se událo.Také údaje o stížnostech na diskriminaciv zaměstnání a zaměstnávání mohou býtjen indikativní, i když v tomto případě jichnení nedostatek. Např. v roce 2009 bylo45 procent stížností přijatých belgickýmCentre for Equal Opportunities and Oppositionto Racism rasově motivovaných,z toho 36,5 % se týkalo přístupu k zaměstnánía 56,1 % pracovních podmínek. AustralskáHuman Rights Commission uvádípodobné údaje. Franncouzská Haute Autoritéde Lutte contre les Discriminations etpour l'Egalité (HALDE), která se zaměřujena potírání diskriminace a podporu rovnosti,hlásila, že rasová diskriminacezůstává hlavním důvodem podávání stížnostína diskriminaci.Problém takových údajů spočívá v tom,že v určitém kontextu může nárůst stížnostíindikovat pozitivní vývoj v chápánía lepší porozumění tomu, co diskriminaceje, nebo rostoucí důvěru v efektivnost odpovědnýchinstitucí a orgánů či mohou býtindikátorem úplně jiných faktorů. Např.v USA hlásila Equal Opportunity EmploymentCommission (EOEC) v roce 2010 rekordnípočet stížností rasové diskriminacena pracovišti, což podle její mluvčí JustineLisser může spíše odrážet těžké ekonomickéobdobí než nárůst rasové diskriminacejako takové, protože za situace, kdy lidéhůře shánějí práci, spíše podávají stížnostina diskriminaci. Nedostatek dat jednak ztěžujemonitoring diskriminace, jednak odůvodňujeneaktivitu při jejím omezování.Migrující pracovníci patří ke skupinámnevíce postiženým ekonomickým poklesem,protože jsou často zaměstnáni ve stavebnictvínebo v oblasti turistického ruchu,které bývají zasaženy jako první. V těžkýchekonomických časech se podle experta ILOPatricka Tarana stávají subjektem těžší diskriminacea současná krize není výjimkou.Dochází k napadání migrujících pracovníků,jako např. v Jihoafrické republice v roce2008, kdy bylo zabito 60 zahraničníchmigrantů a okolo 10 000 jich zůstalo bezdomova. V Rosarnu v Itálii bylo běhemnepokojů zraněno 53 migrujících pracovníkůa 1000 jich bylo posláno do deportačníchcenter. Takovéto jednání ohrožuje26 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Zajímavosti ze zahraničního tiskusoudržnost společnosti a demokratickápravidla soužití. Proto je nutné situacirychle řešit, zejména prosazováním antidiskriminačnílegislativy.Podle něj je však třeba zlepšit pracovnípodmínky nejenom pro migrující pracovníky,ale také pro ohrožené skupiny občanův zemích zaměstnávajících migranty. Stejnýnázor má i Madeleine Sumption z MigrantPolicy Institute ve Washingtonu, podle níž jejednou z častých výhrad proti migrujícímpracovníkům to, že přijímají práci za nižšímzdu a ovlivňují tak negativně pracovnípodmínky v hostitelské zemi. Ekonomové sepodle ní shodují v tom, že z dlouhodobéhohlediska má imigrace malý, ale pozitivnídopad na mzdy a zaměstnanost, protožepřispívá k růstu ekonomiky. Pro určitý segmentpracovní síly, zhruba pro 10 procentnejníže vydělávajících, však znamená mírněnižší růst mezd a větší konkurenci v bojio pracovní místa.Podle poznatků tohoto institutu má dalšírok vzdělání daleko větší vliv než negativnídopady zaměstnávání imigrantů, a jeproto důležité přijímat opatření zaměřenána vzdělávání, rozvoj pracovní síly a rekvalifikacenebo na flexibilnější formy zaměstnávání,které jsou v dlouhodobém horizontuefektivnější než snaha bránit imigracia přijímat antiimigrační legislativu.Podle Claire Courteille z InternationalTrade Union Confederation (ITUC) je rovněždůležité zaměřit se na to, jak s migrujícímipracovníky zacházejí zaměstnavatelé.Měli by mít nárok na stejné sociální zabezpečení,zdravotní služby, mzdy a právovstoupit do odborů. Princip stejného zacházenís migrujícími pracovníky by se mělstát základem migrační politiky. Pokudnebudou migrantům zaručena stejná práva,povede to k sociálnímu dumpingu, protožezaměstnavatelé upřednostňují levnějšípráci. Pokud nebudou schopni najmoutpracovníky za nižší než obvyklou mzdu,domácí pracovní síly se nebudou cítitmigranty ohroženy a poklesne i diskriminace.Patřičné prosazování právní úpravy rovnéhozacházení by mělo zaměstnavateleodrazovat od najímání ilegálních migrantů,jejich využívání a od ilegální migrace obecně.Vzhledem k tomu, že v Evropě jsou hranicehodně prostupné, ilegální migracistejně nelze účinně bránit (např. většinastavebních dělníků v Bruselu je ilegálních).Zastává také názor, že jednou z cest, jakomezovat diskriminaci, je zaměřit se napozitivní přínos imigrantů. Nejsou jenzdrojem levné pracovní síly, přinášejí taképodnikatelský zápal a schopnosti.Tento postoj podpořil i Michael Hütherz Institute for the German Economy (IW),když IW oznámil, že v příštích dvou letechdo Německa pravděpodobně přijde 800 tisícmigrujících pracovníků ze střední a východníEvropy, což představuje výrazný skokoproti dřívějšímu vládnímu odhadu zhruba280 000. Řekl, že tento příliv je nutnýk podpoře ekonomického růstu v době rostoucíhonedostatku nabídky vhodných profesí.Německé odbory žádají opatření, kteráby zabránila mzdovému dumpingu a unfairkonkurenci pro nejméně kvalifikovanéněmecké pracovníky včetně minimální mzdy.Národní ekonomiky jsou ovlivňoványrůznými vzájemně si konkurujícími zájmy.Ze strany zaměstnavatelů je zájem jako pracovníky s co nejvyšším vzděláníma kvalifikací, tak o nízko placenou pracovnísílu. Domácí pracovní síla chce ochranuproti sociálnímu dumpingu. Vlády situaciovlivňují v závislosti na svých politickýchpostojích a politickém cyklu. Prosazováníantidiskriminačních opatření a legislativybez toho, aby se bral ohled na to, jakou rolimigrující pracovníci hrají v určitých segmentechnárodních ekonomik, jen hraje dorukou demagogů.Diskriminace ženDalší oblastí je diskriminace žen v zaměstnání.Podle Global Report on Discriminationvydané ILO v roce 2011 jsou ženynadále diskriminovány na pracovišti, a tov oblasti dostupných prací, odměňování,benefitů, pracovních podmínek a přístupuk řídícím pozicím. Podle posledních dat žijecelosvětově v chudobě 829 milionů žen,zatímco mužů jen 522 milionů. Poslednínezávislé výzkumy provedené v Evropěa Asii také ukázaly, že z nejrůznějších důvodůjen velmi málo žen během své kariérydosáhne pozice ve vyšším managementunebo v podnikových radách.Ke zvýšení podílu žen na řízení a ve vedenípodniků byla v posledních letech přijímánarůzná opatření. V Norsku zavedli v roce2002 politiku kvót, podle níž musí mítvšechny řídící rady veřejných podniků doroku 2005 minimálně 40 procent žen. Pokudby toho nebylo dosaženo, může být podnikrozhodnutím soudu zrušen. V důsledkutoho se podíl žen v kontrolních radách zvedlz 25 % v roce 2004 na 42 % v roce 2009.S cílem dosáhnout toho, aby byl dostatekkvalifikovaných žen připravených pro takovoučinnost, Confederation of NorwegianEnterprises (NHO) připravila 18měsíční programFemale Future (FF), během něhožjsou mladé Norky připravovány pro vedoucípozice. Vzhledem k pozitivním výsledkůmbyly v Rakousku, Japonsku a Uganděvytvořeny jeho národní varianty.Také ve Francii letos přijali legislativu,která ukládá veřejně zapsaným podnikůmdosáhnout do roku 2017 40procentní podílžen v řídících orgánech. Kvóty byly uzákoněnyi v takových zemích, jako jsou Island,Nizozemsko nebo Španělsko. Potírat diskriminaciv práci se pomocí praktických návodů,vytvářením kodexů a šířením dobrépraxe snaží také International Organisationof Employers (IOE). International TradeUnion Confederation (ITUC) hájí zejménapráva pracovníků, kteří jsou diskriminacínejvíce ohroženi, včetně žen, migrantů,rasových a etnických menšin, a to zejménarovné zacházení a odměňování.Přes všechna tato opatření vedoucí k prolomení„skleněného stropu“ nejsou ženy reprezentativnězastoupeny ve vrcholnýchřídících a kontrolních orgánech. V podnicíchobvykle nadále převažuje názor, žeschopné ženy mají stejnou možnost dosáhnoutnejvyšších pozic v podnicích jakomuži. I když je jich málo, jejich počty pomalustoupají. Proto je těžké přesvědčit nejvyššímanagement podniků tvořený převážněmuži k tomu, aby přijali proaktivníopatření k posílení zastoupení žen v nejvyššíchfunkcích. Podle Ayomi Fernando z Employers'Federation of Ceylon (EFC) by seorganizace měly zaměřit na to, co v jejichchodu brání tomu, aby ženy dosáhly nejvyššíchpozic, a přijmout odpovídající opatření,která ženám umožní sladit pracovnía rodinné povinnosti. Susan Maybud, specialistkaILO, preferuje používání termínu„afirmativní opatření“ před termínem„pozitivní diskriminace“. Afirmativní opatřeníchápe jako snahu podpořit povyšovánížen, dát jim možnost prokázat své schopnostia dokázat, že není nutné ženy držet nanižších pozicích a povyšovat jen muže.Dokladem toho, že zastoupení žen vevyšších pozicích je v některých zemíchstále velmi nízké, jsou výsledky studie provedenéHuman Resources (HR) consultingand outsourcing firm Aon Hewitt India ve vícenež 200 indických podnicích, zaměřenéna přijímání do zaměstnání, vedoucí pozice,rozvojové programy, rovnost v odměňovánía HR praxi. Ženy tvoří téměř 40 % absolventůvysokých škol a zhruba 30 % nově přijatýchpracovníků v některých oborech, např.v IT, zatímco ve výrobě a obchodě jen 10 %.Podíl žen však výrazně klesá na úrovnistředního managementu (6–10 %) a na úrovnivyššího managementu už dosahuje méněnež 3 %. Ve vedení podniků už jich je zastoupenoméně než 1 %.Diskriminace kuřákůV poslední době se vedou rovněž diskuseo tom, zda omezování kouření na pracovištíchjen do vymezených prostor, případněscreening uchazečů o práci s cílemzjistit, zda jsou kuřáci, lze považovat za diskriminaci.Podle názoru Andrewa Beanaz HR konzultační agentury ze Ženevy jeodmítání přijmout kuřáky do zaměstnánístejné jako odmítat je zaměstnat z důvodujejich víry, životního stylu nebo politickéhopřesvědčení.Podle expertky ILO Lisy Wong klíčovýmprincipem nediskriminace a rovnosti v prácije, že všechna rozhodnutí o zaměstnánídané osoby musí být založena na jejíschopnosti vykonávat danou práci. Pokudje však prokázáno, že kouření - včetně kouřenímimo pracovní dobu a pracoviště -může negativně ovlivňovat vykonávánípracovních úkonů, pak je nepřijetí kuřákav pořádku. Stejně tak je kouření platnýmdůvodem k propuštění z práce, pokudškodí spolupracovníkům nebo jinýmlidem, s nimiž se kuřák může dostat dostyku během své práce. Odmítnutí přijmoutpracovníka, protože ve svém volnukouří, nebo jeho propuštění z téhož důvoduby však znamenalo diskriminaci a ne-FÓRUM sociální politiky 5/2011 27

Zajímavosti ze zahraničního tiskuoprávněný zásah do jeho osobního života.Přesto v praxi k aplikaci určitých omezenídochází, např. Mezinárodní organizacepráce (WHO) přijala v roce 2005 rozhodnutío vyřazování kuřáků z řad žadatelůo práci, pokud neprojeví vůli s kouřenímskončit. Odůvodňuje to tím, že WHO stojív čele kampaně zaměřené na potírání kouřenía musí zajistit, aby její principy bylyuplatňovány ve všech aspektech její práce,tedy i při přijímání pracovníků.Zákaz kouření ve veřejných prostoráchvšak má i negativní ekonomické dopady,stěžují si zejména provozovatelé restauracía podobných zařízení, kteří přišli o částsvé klientely.Diskriminace z důvodu věkuNedaří se omezovat ani diskriminaciz důvodu věku, přežívající stereotypymohou přímo ovlivňovat pracovní perspektivustarších osob, které jsou odmítány,žádají-li o práci, nebo nejsou z tohotodůvodu povyšovány. Podle Lisy Wongmohou být starší pracovníci částečněpostiženi současnou ekonomickou krizí,i když v řadě států je platná legislativazakazující přímou i nepřímou diskriminaciz důvodu věku a proběhly zde na toto témarozsáhlé informační kampaně.Vyšší počty hlášených případů diskriminacez důvodu věku mohou být doklademjak vyšší incidence, tak vyšší informovanostiveřejnosti o právech starších lidí. Mezinárodníorganizace práce věnuje zaměstnávánístarších lidí pozornost už od 80. let,vypracovala v tomto směru doporučení,v němž hájí rovnost příležitostí a zacházeníse staršími pracovníky, mj. v oblasti odbornéhoškolení, pracovních podmínek a pracovníkariéry. Doporučení bylo v poslednídobě doplněno informačním materiálem,v němž jsou uváděna pozitiva zaměstnávánístarších a mladších pracovníků.Starší pracovníci nejsou homogennímasou, mají různé potřeby. Někteří pokračujív práci z ekonomických důvodů, jinímají potřebu uplatnění, další už nejsouschopni pracovního uplatnění nebo jsoufinančně zajištěni a mohou odejít dodůchodu. Flexibilní pracovní doba a přizpůsobenépodmínky umožní zaměstnavatelůmvyužít pracovního potenciálu staršíchpracovníků a současně umožnit předávánízkušeností pracovníkům mladším.V řadě zemí také existují organizace zaměřenéna vytváření možností zaměstnávánístarších pracovníků. I někteří zaměstnavateléjiž pochopili výhody jejich zaměstnávánía přizpůsobili tomu svou zaměstnaneckoupolitiku.Zdroj: www.ilo.orgZpracovala H. LisáInformační servis čtenářůmSociální politika systematicky podle oborůIgor Tomeš: Obory sociální politikyPraha, Portál, 2011. 366 s. ISBN 978-80-7367-868-5Nová kniha je třetí částí impozantníautorské trilogie věnované sociální politice,jejíž předchozí dva díly byly publikoványnakladatelstvím Portál v letech 2009a 2010. První část představoval „Úvod doteorie a metodologie sociální politiky“ (vizrecenzi J. Biskupa v FSP 3/210, s. 28) a druhoučást, kde byl autor vedoucím širšíhokolektivu, představovalo dílo „Sociálníspráva - úvod do teorie a praxe“, vydanév roce 2002 a potom znovu v přepracovanémvydání v roce 2010 (viz recenzi J. Biskupav FSP 6/9009, s. 30). Nová kniha jeunikátním kompendiem sociálních politikv širokém - v podstatě dokonce nejširším -slova smyslu. Její autor je u nás zjevnějediným, kdo je schopen takovou šíři problémůsám zvládnout.Politiky v sociální oblasti představujeIgor Tomeš ve struktuře, která - jak zdůrazňuje- je autorská, nicméně (resp. právěproto) velmi logická pro jasný sled výkladua zároveň pro pochopení sociální politikyjako „otevřeně uzavřeného“ systému,který je paprskovitě nasměrovaný a současněvnitřně provázaný. Měl by tedynutně být také dobře vybalancovaný z hlediskaaktérů, odpovědností a adresátů.I když autor prezentuje 21 vybraných okruhůjako nikoli vyčerpávajících celou oblast,lze si jen těžko představit další významnépolitiky, které by byly v tomto výčtu pominuty.Po úvodní kapitole razící průřezovéprincipy a cíle sociální politiky je každémuz okruhů věnována samostatná kapitola.Zkušený autor se zmocňuje složitéhotématu se suverenitou a hlubokými znalostmi,násobenými praktickými zkušenostmiz koncipování sociální legislativyv řadě zemí jihovýchodní Evropy a středníAsie, v Rusku, na Ukrajině a v Pobaltí.V tomto ohledu je studie jakožto učebnicevýjimečná, protože jen málo pedagogůmůže využít praktických zkušeností z koncipováníreforem sociálního systému.Výklad jde mnohde do velkých podrobností- i jako učebnice je text dosti náročný,což je samozřejmě třeba brát jako pozitivum.Teoretický výklad je prokládán drobnýmisondami do historie, kde autor napříkladech ukazuje, jak hluboké kořeny mámoderní sociální stát.Zamýšleným cílovým čtenářem publikaceje vysokoškolský student, nicméněkniha zajisté osloví širší okruh lidí zajímajícíchse o sociální problémy, minulá řešenía také osidla, která jsou nastavena odborníkům,kteří tyto politiky navrhují, a samozřejměi jejich realizátorům. Ti totiž častomusí čelit vyvolaným reperkusím, kterémohou být omezeně stavovské či generační,ale také masové a tedy výhodně využitelnév politickém zápolení v pozitivními negativním smyslu. V tomto směru jeneocenitelná hloubka znalostí autora,pokud jde o dlouhé dějiny sociální politiky,a jeho přímá zkušenost z designu a implementacepolitik v různých transformujícíchse zemích, kde navíc často šlo o koncipovánízbrusu nového systému.Kniha je rozdělena do sedmi velkých částí.Pojítkem výkladu je evropský sociální model,který stojí na principech rovnosti,důstojnosti, svobody, solidarity a participace.Vysvětlením těchto principů celá publikacetaké začíná. Dále pak autor pokračujevýkladem oborů sociální politiky podle předmětu(sociální události). Vychází z Beveridgeovysystematiky. Její autor redefinovala rozšířil sociální odpovědnost státu vůčiobčanům ve směru od péče o chudé k rozvojilidského potenciálu a podpoře aktivníhoživota ve standardním sociálním prostředí.Po vytčení obecných principů a cílůvšech oborů sociální politiky jsou jednotlivésekce věnovány oblasti zdraví, vzdělání,výdělečné práci, sociální bezpečnosti,opatřením proti zanedbanosti a podpořenárodnostních menšin a migrantů, v dalšímpodrobném členění. Autor v názvukaždé sekce používá příznačně slovo„úsilí“. Jde skutečně o úsilí, kdy na žádnouz problémových oblastí neplatí jednoduchýa všeplatný recept, nýbrž v každéz nich je třeba hledat schůdné a navzájemprovázané cesty, podle daných podmíneka měnící se situace. Výklad v jednotlivýchkonkrétních oborech dodržuje sled odpojmového aparátu přes právní rámecnárodní a mezinárodní, odpovědné institucea organizace až k vybraným systémovýmotázkám a problémům realizace.V rozsahově omezené publikaci zahrnujícítak rozsáhlou tematickou oblast nelzevždy hledat hloubkové sondy jednotlivýchproblémů sociální politiky, akcenty jsouspíše položeny na systémové a multidisciplinárnípojetí - s preferencí práva a sociálnípolitiky, avšak neopomíjející ani sociologickéa ekonomické aspekty. Analýzyzdůrazňují vzájemné souvislosti a vazby28 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Informační servis čtenářůmspíše než detaily. To odpovídá autorskémuzáměru, nicméně čtenář se může setkats nedotažeností některých myšlenek nebochybějící reakcí na některé velké evropskéiniciativy z hlediska vyhodnocení míryúspěchu minulých a míry realismu budoucích- konkrétně například Strategie Evropa2020 je zmíněna jen v souvislosti s podporouvzdělání.Za zásadní považuji autorovo naléhánína odpolitizování sociální politiky, jehopoukaz na nebezpečí jejího stranického,populistického a tedy i krátkodechého pojetí.Podle Tomeše by politik měl formulovatcíle a odborník pak hledat cesty, jakjich úspěšně dosáhnout. Tak tomu bylonapříklad při přípravě prvního československéhozákona o sociálním pojištěníz roku 1924, která byla svěřena odborníkůmpod vedením profesora Emila Schönbauma(který, mimochodem, se po svémvynuceném odchodu do ciziny podílel nareformě sociálního pojištění v řadě zemíLatinské Ameriky, ve Spojených státecha v Kanadě). Zákon vydržel až do roku1948, kdy byl nahrazen neméně dobře připravenýmzákonem o národním pojištění.Opakem byly ovšem komunistické reformykoncipované „podle sovětského vzoru“.Tento přístup podtrhuje autor v závěru,kde jako poučení z analýz říká: „Dílčí oportunníreformy motivované krátkodobýmpolitickým ziskem se opakovaně v historiisociální ochrany ukázaly jako velmi nákladnéa tím i pro společnost konec koncůškodlivé. Reformy po druhé světové válcebyly úspěšné tam, kde byly svěřeny odborníkům(ne lobbistům zájmových skupina politikům), protože sociální ochrana sestala velmi komplexní záležitostí a povrchnía zjednodušené pohledy jen oslabují jejíroli ve společnosti a činí z ní předmět politickýchpopulistických licitací ... Protov řadě států (např. skandinávské) upustiliod předvolebních sociálních licitací a změnyv sociální ochraně učinili předmětemsociální dohody napříč politickým spektrem“(s. 343).Recenzovaná kniha je, spolu s předchozími,cenným vkladem do teorie a analýzysociální politiky u nás v evropském a světovémkontextu. S odvoláním na konstatováníJiřího Biskupa v recenzi na Tomešůvpředchozí spis lze jen potvrdit, že její autora jeho dílo představují v tom nejlepšímsmyslu pokračování české školy sociálnípolitiky, jejíž kořeny tkví v generaci prvorepublikovýchosobností.Jiří Večerník,Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.Dlouhodobá péče vyžaduje integrovanou sociální práciKvetoslava Repková: Dlhodobá starostlivos v kontexte integrovanej sociálnej práceBratislava, IVPR, 2011. 257 s. ISBN 978-80-7138-132-7Téma monografie je v současné doběstárnutí populace vysoce aktuální. Autorcese podařilo na relativně velmi malém prostoruukázat multidimenzionální charaktersociální práce, dlouhodobé péče i potřebnésměry výzkumu těchto oblastí.Celá publikace je rozdělena do celkempěti na sebe logicky navazujících kapitol,které jsou vhodným způsobem vnitřnědále členěny, na závěr publikace jsou zařazenyvelmi zajímavé přílohy.V první kapitole se autorka věnuje problematiceintegrované sociální práce. Nazákladě rozsáhlého teoretického aparátupodle mého názoru velmi přesně charakterizujevýznam sociální práce a její hlavníprincipy, přičemž důraz klade na nezbytnostkomplexního integrovaného přístupuk řešení individuálních problémů jednotlivců.V tomto smyslu autorka klade důrazna nezbytnost využívání kombinace kvantitativníchi kvalitativních metod při řešeníindividuálních problémů jednotlivců.Druhá kapitola publikace se věnuje problematiceintegrovaných služeb dlouhodobépéče. Tak jako v předchozí části, i zde nazákladě širokého teoretického vymezeníautorka ukazuje, že pojetí sociálních služebv evropských zemích je podstatně širší, nežje tomu v naší zemi. Upozorňuje přitom nato, že integrovaný přístup ke službám dlouhodobépéče zahrnuje prvky koordinaceslužeb, spolupráce a partnerství jednotlivýchsubjektů, což umožňuje zvýšit efektivnostjejího poskytování. Jako ekonom oceňuji,že autorka tuto tezi dokladuje pomocívybraných ekonomických aspektů.Ocenit je přitom nutno i chápání vzájemnýchvztahů mezi sociálními potřebami jednotlivýchosob, sociálními službami a sociálníprací. Je zřejmé, že sociální prácemusí být součástí řešení každého sociálníhoproblému jednotlivých osob. V tomtosmyslu je potřeba si uvědomit předevšímtu skutečnost, že v tomto směru mají oběnaše země - jak Česká republika, tak i Slovensko- výrazné rezervy.Ve třetí kapitole své publikace se autorkazaměřila na problematiku dlouhodobé péčev kontextu integrované sociální práce.Vychází přitom z modelu, který je založenna principu integrace řady subsystémů, přičemžvelmi přesně definuje a analyzuje jednotlivéfaktory determinující možnosti efektivníhoposkytování dlouhodobé péče.Čtvrtá kapitola publikace je věnovánaotázkám dlouhodobé péče v kontextu integrovanéhosociálního výzkumu. V jejímrámci se věnuje několika relativně samostatnýmokruhům, zejména: problematice sladění práce a poskytovánípéče o potřebné osoby,problematice výzkumu orientovanéhona širší aspekty systematické péče.Konkrétní problémy, které mají vliv naposkytování dlouhodobé péče, jsou charakterizoványna individuálních příkladech30 osob zařazených do provedeného výběrovéhosociologického šetření. Autorkavelmi přesně charakterizuje dopady, kterézajišování péče o potřebné osoby má jakna profesionální kariéru pečující osoby, taki na její soukromý život a zdravotní stav.Ukazuje přitom i na vliv veřejné politikya ostatních sociálních subjektů. Velmi zajímavépostřehy o významu sociální prácejsou zaznamenány poté, kdy se autorka s některýmirespondentkami setkala po delšímčasovém období od řešení jejich složitésociální situace.V závěrečné páté kapitole se autorkasnaží sumarizovat získané poznatky, kterénevyznívají pro praxi pozitivně. V tomtosmyslu jde především o konstatování, žesociální práce není v podmínkách Slovenskasoučástí poskytování dlouhodobépéče, a to zejména v přirozeném prostředíosob, jimž je péče poskytována. Na tomtozákladě se autorka prostřednictvím modifikovanéhotzv. ekologického modelu snažíidentifikovat možné směry a opatření,které by přispěly k odstranění existujícíchproblémů. Jsem přesvědčen, že realizacetěchto kroků představuje vhodný směr prořešení problémů i v naší zemi. V tomtosmyslu si proto myslím, že by se s knihouměli seznámit všichni aktéři na poli sociálníchslužeb a dlouhodobé péče.Ladislav Průša, VÚPSVKvalita krok za krokem je název dvouletéhoprojektu zahájeného před rokem společnostíConsolidated Group Care (CZ)z Brna. Cílem je podpořit sociální integraciosob, jimž je poskytována sociální služba,prostřednictvím celoživotního vzdělávánízaměstnanců poskytovatelů sociálníchslužeb. Obsahová náplň vycházíz analýzy vzdělávacích potřeb v pobytovýcha terénních zařízeních sociálních služebv Jihomoravském kraji.K naplnění cíle byly akreditovány 3 vzdělávacíprogramy, celkem bude v rámci projektuproškoleno 350 posluchačů a uskutečníse odborné stáže pro 30 sociálníchpracovníků.Za první rok realizace projektu „Kvalita krokza krokem“ bylo do kursů a odbornýchstáží zařazeno celkem 158 pracovníkův sociální oblasti, z nichž 148 kursy a stážeúspěšně absolvovalo a získalo certifikáts celostátní platností.Pro účastníky kursů je vzdělávání bezplatné,projekt je financován z prostředků ESFprostřednictvím OP LZZ, oblast Podporasociální integrace a sociálních služeb,a státního rozpočtu ČR.Další na: www.cgroupc.eu/projektyOlga Grenarová, manažer projektuFÓRUM sociální politiky 5/2011 29

Informační servis čtenářůmJak podpořit hospodářský růst a snížit nezaměstnanost ve ŠpanělskuZpráva ILO „Spain: Quality jobs for a new economy“ rozebírá možnosti, jak pomocí opatření v oblasti ekonomiky,zaměstnanosti a trhu práce přispět k podpoře dosud slabého hospodářského růstu a poklesu nezaměstnanosti veŠpanělsku. Měla by se zaměřit zejména na snížení nezaměstnanosti mladých lidí, aniž by přitom dále klesaly mzdy,a na finanční reformy, které umožní životaschopným podnikům přístup k úvěrům. Dosavadní mírné oživení je taženopředevším exportem, zejména výrobků s vysokou přidanou hodnotou, při jejichž výrobě mohou vznikat nové pracovnípříležitosti, zatímco v ostatních sektorech jich stále ještě ubývá, například ve stavebnictví. Jak údaje o dopadechhospodářské krize, tak navrhovaná opatření mohou být i pro nás zajímavé.Situace v oblasti nezaměstnanosti je veŠpanělsku nadále velmi vážná. Od prvníhočtvrtletí roku 2008, kdy přírůstek novýchpracovních míst dosáhl svého maxima,došlo k úbytku 3 milionů pracovních místa míra nezaměstnanosti se zvýšila o vícenež 13 procentních bodů na 21,3 % v prvnímčtvrtletí roku 2011. Ve stejném obdobíse míra nezaměstnanosti mladých lidí ve věku15–24 let zvýšila o více než 24 procentníchbodů a v současné době je více než 45 % mladýchlidí nezaměstnaných. Největší úbytekpracovních míst (přes 50 %) byl v sektorustavebnictví. V období 1995–2007 se zadluženostdomácností zvýšila o více než 86 procentníchbodů, což je výrazně více nežv ostatních velkých ekonomikách EU. V danémobdobí měli migrující pracovníci na celkovézaměstnanosti zhruba 14% podíl, zatímcojejich podíl na jejím úbytku dosáhl 23,5 %,v důsledku čehož během krize jejich přílivpoklesl o více než 60 %.Španělsko musí nalézt odpově na globálnífinanční krizi a současně reagovat nakonec neefektivního modelu růstu taženéhostavebnictvím, bytovou výstavbou a poptávkouna dluh, umožňovaného finančnímsystémem. Cílem je tedy uskutečnit strukturálnítransformaci směrem k nové, vyrovnanějšíekonomice a vyřešit situaci v oblastizaměstnanosti. Toho lze dosáhnout tím, žeNevládní mezinárodní vědecká organizaceCIRIEC (International Centre of Researchand Information on the Public, Social andCooperative Economy) vydala v roce 2011publikaci Contemporary Crisis and Renewalof Public Action, jejímiž editory jsouPhilippe Bance a Luc Bernier. Autoři hledajíodpově na otázku, zda už se krize z roku2008 blíží ke konci. I když vlády a analyticito již několikrát oznámili, zdá se to býtpředčasné, protože v řadě zemí je dosudvysoká míra nezaměstnanosti. I když masivnístátní podpora zabránila kolapsu ekonomickéhosystému, ohrožuje nyní státysamotné, v Evropě je řada zemí v těžkésituaci. Začínají se proto hledat odpovědina otázku, jakou roli by stát měl hrát a jakáopatření je třeba přijmout k překonání ekonomickékrize. Jsme snad svědky vznikunových fo-rem regulace? Odborníci spojenís CIRIEC přinášejí na základě mezinárodníchsrovnání odpovědi na tyto a další otázky,např. jak budou v budoucnu ochraňoványveřejné zájmy, jak se změnil vztah státua občanů a jaké jsou národní či kontinentálnírozdíly řešení těchto otázek.se zdravý finanční systém zaměří na produktivníinvestice a v oblasti odměňovánísvých zaměstnanců bude implementovatdoporučení EU, které by mělo omezit nezodpovědnosta riskantní operace a nastolitpocit spravedlnosti.Finanční prostředky je třeba investovatv sektorech s velkým potenciálem růstu -včetně podpory internacionalizace španělskéhoprůmyslu a služeb, protože exportdosahuje 25 % HDP v porovnání s průměremEU na úrovni 40 %, a do obnovitelnýchzdrojů energie. Školní výuku a zvyšováníkvalifikace je vhodné přizpůsobit tak, abyodpovídaly požadavkům rozvíjejících seekonomických aktivit. Je rovněž nutnézabránit spirále snižování reálných mezd,které by dále tlumilo ekonomiku a pomaloustrukturální transformaci. Vzhledem k tomu,že reálné mzdy v minulosti rostly méně nežproduktivita, byla klesající konkurenceschopnostvýsledkem neefektivní povahyrůstu pracovních příležitostí a způsobuinvestování před krizi, tj. v málo produktivníchsektorech, jako jsou stavebnictvía reality.Vzhledem k vysoké míře nezaměstnanostimladých lidí je důležité zabezpečit, abykaždý mladý člověk, který nechodí do školy,měl garantovánu nějakou formu aktivace, auž ve formě práce, tréningu nebo účastiNovinky v knižním fonduVydání a spotřeba domácností statistikyrodinných účtů za rok 2010. Domácnostipodle postavení a věku osoby v čele, podlevelikostí obce, příjmová pásma.Praha, Český statistický úřad 2011. - 125 s. -ISBN 978-80-250-2096-8.Příjmy a životní podmínky domácnostív roce 2010.Praha, Český statistický úřad 2011. - 267 s. -ISBN 978-80-250-2100.Zaměstnanecká schémata penzijního pojištěníve vybraných státech EU, Švýcarskua USA. / Musilová, Zdeňka [EDI] - Šlapák,Milan [EDI] - Holub, Martin [EDI]Praha, VÚPSV, v. v. i. 2011. - 95 s. - ISBN 978-80-7416-087-5.Sozialgesetzbuch IX. Rehabilitation undTeilhabe behinderten Menschen. Lehr- undPraxiskommentar. / Dau, Dirk H. - Düwell,Franz Josef - Joussen, JacobBaden-Baden, Nomos 2011. - 1196 s. - ISBN978-3-8329-5426-0.Cultural aging. Life course, lifestyle, andsenior worlds. / Katz, Stephenv nějakém aktivačním výcviku, a obecnězefektivnit programy zaměstnanosti a zajistit,aby veřejné služby zaměstnanosti mělydostatečné zdroje. V současné době na jednohopracovníka připadá 450 nezaměstnaných,zatímco v zemích, kde jsou efektivní,jich je pouze 100.Vliv posledních reforem kolektivníhovyjednávání na zaměstnanost a úroveňmezd by měl být sledován a vyhodnocovánprostřednictvím speciálního orgánu naúrovni tripartity. Sociální dialog je třebaobecně chápat a podporovat jako prostředekke zvýšení souladu cílů v oblasti ekonomiky,zaměstnanosti a sociálního zabezpečení.K vytváření většího počtu novýcha lepších pracovních míst a větší mobilitě,klíčové v době strukturální transformace,by rovněž mohlo přispět financovánínových individuálních spořicích účtů.Studie ukazuje, že jsou-li dobře navržena,mohou být tato opatření efektivní a posílitdůvěru v to, že jsou brány v potaz jak zájmylidí, tak reálná ekonomika, podpořit zaměstnanosta ekonomický růst a současně přispětk redukci sociálních tenzí. Proto by jimměla být dána odpovídající rozpočtová priorita.Špatně navržená úsporná opatření bynaopak mohla již tak špatnou situaci natrhu práce ještě zhoršit.Zdroj: www.ilo.orgToronto, University of Toronto Press 2009. -272 s. - ISBN 978-1-55111-577-1.Uplatnění absolventů škol na trhu práce - 2010.Praha, Národní ústav odborného vzdělávání2011. - 97 s. - ISBN 978-80-87063-38-5.Pensions at a glance 2011. Retirement-incomesystems in OECD and G20 countries.Paris, OECD 2011. - 346 s. - ISBN 978-92-64-09523-6.Labour force statistics. 1989–2009.Paris, OECD 2011. - 477 s. - ISBN 978-92-64-09757-5.Informační systém o průměrném výdělku.4. čtvrtletí 2010. Podnikatelská sféra.Praha, MPSV 2011. - 74 s.Informační systém o průměrném výdělku.4. čtvrtletí 2010. Nepodnikatelská sféra.Praha, MPSV 2011. - 60 s.Sociální plánování sedmdesátých a osmdesátýchlet 20. století v Československu. /Špiláčková, MarieOstrava, Ostravská univerzita 2011. - 313s. Dizertační práceSociety at a glance 2011. OECD social indicators.Paris, OECD 2011. - 99 s. - ISBN 978-92-64-09852-7.30 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Informační servis čtenářůmeJiž XVII. tradiční seminář Modern and CurrentTrends in the Public Sector Researchse v českém a anglickém jazyce budekonat ve Šlapanicích u Brna.Diskuse bude probíhat v těchto sekcích: Research methodology and theoreticalresearch of the public sector a publicfinance Analytical and comparative research inpublic administrationAnalytical and comparative research inmanagement of public servicesTermín konání: 19. a 20. ledna 2012Registrace a zaslání abstraktu do: 14. 11. 2011Termín pro zaslání příspěvku: 28. 11. 2011Více na: www.econ.muni.cz/slapanice.Z domácího tiskuSmlouva o sociálním zabezpečení s Austrálií./ PÁV, JanIn: Národní pojištění. - Roč. 42, č. 7 (2011),s. 33-36.Dne 1. 7. 2011 vstoupila v platnost smlouvamezi ČR a Austrálií o sociálním zabezpečení.Smlouva je dvoustranným mezinárodnímdokumentem koordinujícím vymezenéoblasti sociálního zabezpečení upravenévnitrostátními právními předpisy. Australskýa český systém důchodového zabezpečenípodle smlouvy. Uplatnění nároku nadůchod podle smlouvy; styčná místa.Tzv. malá důchodová reforma. / VOŘÍŠEK,VladimírIn: Práce a mzda. - Roč. 59, č. 7 (2011), s. 38-39.Co se rozumí „malou důchodovou reformou“.Obsah návrhu zákona, kterým semění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovémpojištění.OSVČ a nemocenské pojištění. / GREGO-ROVÁ, ŠárkaIn: Národní pojištění. - Roč. 42, č. 7 (2011),s. 15-16.:tab.Problematika nemocenského pojištěníOSVČ. Nemocenské pojištění maminek -podnikatelek.Dotace ze státního rozpočtu jako klíčovýdůvod stagnace sociálních služeb anebtristní výsledky 1. kola dotačního řízení pror. 2011. / PRŮŠA, LadislavIn: Rezidenční péče. - Roč. 7, č. 2 (2011),s. 8-10.:tab., -lit.Hlavní principy dotační politiky MPSV ČR vevztahu k poskytovatelům sociálních služeb.Analýza výsledků dotačního řízení. Existujícírozdíly ve výši přiznané dotace. Nutnostodstranit závislost poskytovatelů sociálníchslužeb na přiznání dotace ze státního rozpočtunebo z rozpočtu zřizovatele, nebo bránírozvoji sociálních služeb.Alternativní přístupy k analýze dat málopočetného výzkumného souboru využitelnév praxi sociální práce. / SUCHANEC,MiroslavIn: Sociální práce/Sociálna práca. - Roč. 11,č. 2 (2011), s. 120-124.:obr.,tab.,-lit.Ukázka několika atypických metod výzkumu,které je možno využít v sociální práci.Mezinárodní klasifikace funkční schopnosti,postižení a zdraví - MKF. /HRDÁ, JanaIn: MŮŽEŠ. - č. 7-8 (2011), příl. Mosty, 12,2011, č. 3, s. 5, 7.Systémy posuzování nároku na příspěvekna péči. Využití systémů MKF-ICF (InternationalClassification of Functioning, Disabilityand Health - Mezinárodní klasifikacefunkční schopnosti, postižení a zdraví)a MKF (Mezinárodní klasifikace nemocí). Hlavníprincipy MKF.Občanská participace jako významný faktorsociální integrace rodin s dětmi se zdravotnímpostižením. / FRANCOVÁ, Hana -KOZLOVÁ, LucieIn: Sociální práce/Sociálna práca. - Roč. 11,č. 2 (2011), s. 56-67.:obr.,tab.,-lit.Součást monotematicky zaměřeného číslačasopisu s názvem „Psycho-sociální souvislostiu znevýhodněných dětí“. Článekpojednává o problematice sociální integracerodin s dětmi se zdravotním postižením(„znevýhodněných rodin“). Analýza přístupuznevýhodněných rodin k poskytovanýmsociálním službám. Znevýhodněné rodinynejsou ochotny se podílet na financovánísociálních služeb ani na financování kompenzačníchpomůcek. Zjištěn pasivní postojznevýhodněných rodin k sociálním službám,který může snížit efektivitu mnohýchintegračních opatření.Pocit osamělosti samostatně žijících seniorův západní Evropě. / DE JONG GIERVELD,JennyIn: Demografie. - Roč. 53, č. 2 (2011), s. 129-139.:obr.,tab.,-lit.Součást monotematicky zaměřeného číslačasopisu věnovaného problematice stárnutí.Článek se zabývá výzkumem příčina stupňů osamělosti samostatně žijícíchseniorů v Německu a ve Francii. Výhodya nevýhody jednočlenných domácností.Příčiny rostoucího počtu domácností jednotlivcůve vyšším věku. Faktory, které přispívajíke zmenšení pocitu osamělosti seniorů.Měření stupňů osamělosti samostatně žijícíchseniorů v Německu a ve Francii.Vliv náhradní péče na psychický vývojdítěte. / PTÁČEK, Radek - KUŽELOVÁ, HanaIn: Právo a rodina. - Roč. 13, č. 7 (2011), s. 1-4.: -lit.Asociace poskytovatelů sociálních služebČR (APSS ČR) slaví 20. výročí svého založení.Je nezávislým sdružením přímýchposkytovatelů sociálních služeb sledujícímjako základní cíl jejich rozvoj a zvyšováníjejich úrovně. Během dvou desetiletí se zeskromných začátků vyvinula do podobynejvětšího profesního sdružení zastřešujícíhov současné době téměř 900 organizacíposkytujících na 2000 registrovanýchsociálních služeb, získala mezinárodníkontakty a účastnila se rovněž řady projektů.APSS ČR je členem několika evropskýchstruktur a její zástupci pracujív mnoha odborných platformách, týmecha komisích, kde přispívají k rozvoji sociálníchslužeb v ČR.Náhradní výchovná péče rodinná a péčeústavní (institucionální). Vliv náhradní péčena kognitivní, socio-emoční, psychický vývojdítěte. Možné psychické problémy dětívychovávaných v náhradní výchovné péči.Problémy výchovy v ústavním prostředí.Spory rodičů o děti - velký problém a příčinaznevýhodnění dětí. / NOVOTNÁ, VěraIn: Sociální práce/Sociálna práca. - Roč. 11,č. 2 (2011), s.37-38.Výzkum důsledků různých typů znevýhodnění.Negativní vliv znevýhodnění na budoucnostdětí a na budoucnost jejich rodin.Příčiny znevýhodnění. Typologie znevýhodnění.Vliv sporů rodičů o děti v případě rozvodunebo rozchodu rodičů na děti. Právodítěte vyrůstat ve vlastní, případně v náhradnírodině. Právo dítěte na výchovu a péčiobou rodičů.Podpora rodin s dětmi v systému dávek a danív ČR a Evropě. / MITCHELL, EvaIn: Demografie. - Roč. 53, č. 2 (2011), s. 165-166.Výsledky mezinárodního srovnání finančnípodpory poskytované prostřednictvímsystému daní a dávek rodinám s dětmi.Situace ve střední a východní Evropě.Porovnání ČR s ostatními zeměmi střednía východní Evropy.Odborná konference o aktivním otcovství, uspořádaná v rámci projektu „Táto, jak na to?“(www.tatojaknato.cz), zaměřeného na podporu aktivního otcovství, se konala v HradciKrálové 6.–7. října 2011. Šlo o první konferenci svého druhu v České republice, na kterévystoupila řada odborníků, personalistů, zaměstnavatelů a také aktivních otců. První denbyl zaměřen na aktivní otcovství, druhý den byl věnován přístupu k danému tématu zestrany zaměstnavatelů včetně konkrétních příkladů podpory otců z jejich strany.První den byli účastníci seznámeni s výsledky výzkumu Podoby otcovství v ČR, trendyaktivního otcovství v evropském měřítku, psychologií aktivního otcovství, zkušenostmis jeho podporou ze strany neziskových institucí i státních institucí v různých zemíchEvropy. Na dané téma proběhla rovněž panelová diskuse a několik workshopů.Druhý den konference byl tematicky zaměřen především na firemní sféru a podporuaktivního otcovství ze strany zaměstnavatelů. Účastníci byli seznámeni s personálnímistrategiemi několika velkých firem, které vycházejí mužům ve slaování pracovníhoa rodinného života vstříc. I na toto téma proběhla panelová diskuse.Cílem konference i projektu „Táto, jak na to?“ je podpořit aktivní otcovství českých mužůa přispět k tomu, aby muži více pečovali o své děti a jejich životní prostor, zaměstnavatelérespektovali potřeby otců, aby se o aktivním otcovství psalo a diskutovalo v médiích,vznikla sí neziskových organizací podporujících otce a aktivní otcovství mělo místov české rodinné politice.Více na: www.tatojaknato.czFÓRUM sociální politiky 5/2011 31

Informační servis čtenářůmOdborný měsíčník Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČRSOCIÁLNÍ SLUŽBYwww.socialnisluzby.euZ obsahu dvojčísla srpen až záříBc. A. Tajanovská, DiS.: Vzdělávací projekty APSS ČRZ. Kašpárek: Táborský kulatý stůl na téma infantilizaceIng. R. Kainráthová: Konference terénní a ambulantní sekceZ. Kašpárek: První DS obdržely certifikáty Značky kvalityAPSS ČR slaví 20. narozeninyPaedDr. D. Mikulec: Otázky modernizace sociálních služeb na SlovenskuMgr. L. Vidovićová, Ph.D.: Ageismus ve zdravotnictví a sociálních službáchPhDr. K. Stibalová: Sexuální obtěžování na pracovištiMgr. A. Hánová: Logopedie - obor na rozhraní tří resortů, 3. částK. Tichá, DiS.: Metoda snoezelenIng. J. Syrový, MBA: Energetický audit - také poskytovatelé soc. služeb mohou dosáhnoutna dotaceIng. J. Herman: Hodnocení zaměstnanců, 1. částMgr. J. Medlíková: Aktivizace všedního dne, 1. částVOP: Obecní úřad jako zástupce při uzavírání smlouvy o poskytnutí službyPrávní poradna: Nutná obrana pracovníků v prostředí sociálních služebZ. Kašpárek: Motorkáři jak je (ne)známeMgr. M. Kocábová: Jihočeský turnaj seniorů v kuželkách a pétanqueMgr. M. Kocábová: Studijní cesta do ŠvýcarskaZe zahraničního tiskuChange and Global Social Policy. [Přehledovástudie: klimatické změny a globálnísociální politika.] / DAVY, Benjamin - PEL-LISSERY, SonyIn: Global Social Policy. - Roč. 11, č. 1(2011), s. 106-113.: -lit.Přehledová studie na téma klimatickézměny a globální sociální politika. Výsledkykonference (Copenhagen, 2009). Vliv klimatickýchzměn na globální sociální politiku.Sociální dimenze klimatických změn.Social policy and poverty: an introduction.[Sociální politika a chudoba: úvod.] /HUJO,Katja - GAIA, ElenaIn: International Journal of Social Welfare. -Roč. 20, č. 3 (2011), s. 230-239.: -lit.Předmluva ke speciální části časopisu, obsahujícípět článků na téma sociální politika(SP) a chudoba. Úvahy o roli SP pro sociálnívývoj a pro redukci chudoby. SP v kontextuglobální finanční a ekonomické krize. Porovnávánírozvojových a vyspělých zemí.Opportunity and Solidarity. [Příležitostia solidarita.] / TAYLOR-GOOBY, PeterIn: Journal of Social Policy. - Roč. 40, č. 3(2011), s. 453-470.:tab., -lit.Vývoj evropských sociálních systémů.Pasivní role sociálních systémů. Reformasystémů sociální pomoci. Zavedení opatření,prosazujících aktivitu, osobní odpovědnostpotřebných osob a poskytujících vícepříležitostí „potřebným“ osobám.Bilaterale Abkommen im Bereich der sozialenSicherheit. [Bilaterální dohody v oblastisociálního zabezpečení.] / WIENINGER, PeterIn: Soziale Sicherheit. - Roč. 64, č. 6 (2011),s. 296-299.:obr.Potřebnost vytvoření mezinárodních vztahův oblasti sociálního zabezpečení (SZ); zajištěnísociální ochrany všem občanům bezohledu na stát. Typologie mezistátnícha mezinárodních dohod. Legislativa týkajícíse dohod v oblasti SZ. Obsah bilaterálníchdohod a způsoby jejich uzavírání. Problémyspojené s uzavíráním mezistátních a mezinárodníchdohod o SZ.Security, equality and opportunity: attitudesand the sustainability of social protection.[Zabezpečení, rovnost a příležitost:postoje a udržitelnost sociální ochrany.]/TAYLOR-GOOBY, PeterIn: Journal of European Social Policy. - Roč. 21,č. 2 (2011), s. 150-163.:tab., -lit.Sociální státy čelí tlakům z různých směrů.Příspěvek využívá údaje z evropského sociálníhošetření z r. 2008 (European SocialSurvey), aby posoudil, zda postoje občanůdále poskytují trvalou podporu sociálníhostátu v obtížnějších dobách.How to Reform Pension Systems? ComparingOutcomes in Austria and Ireland. [Jakreformovat penzijní systémy? Porovnánívýsledků v Rakousku a Irsku.] / RAAB,Roman - GANNON, BrendaIn: European Journal of Social Security. -Roč. 13, č. 2 (2011), s. 204-225.:obr.,tab.,-lit.Základní principy penzijních systémů. Adekvátnostdůchodových příjmů a míra mezigeneračníredistribuce. Míra chudoby osobstarších 65 let v zemích OECD. Míra zaměstnanostistarších pracovníků ve vybranýchzemích. Srovnání konstrukce důchodovýchsystémů Irska a Rakouska.International accounting standards as catalystsfor pension reform: Greek pensionsand the public/private boundary. [Mezinárodníúčetní standardy jako katalyzátory prodůchodovou reformu: řecké důchody a hraniceveřejný / soukromý.] / TINIOS, PlatonIn: Journal of European Social Policy. - Roč. 21,č. 2 (2011), s. 164-177.:tab., -lit.Důchody hrály klíčovou roli v řecké fiskálníkrizi roku 2010. Tento příspěvek analyzujespecifické selhání řízení důchodovéhosystému: možnost manipulování s nejasnouhranicí mezi sociální politikou a zaměstnaneckýmipenzemi. Neurčitost této hranicevyplývá z dvojí povahy důchodů - jakonástroje sociální a podnikové (firemní) politiky.Pension privatization in crisis: Death orrebirth of a global policy trend? [Penzijníprivatizace v krizi: Smrt nebo znovuzrozeníglobálního politického trendu?] / OREN-STEIN, Mitchell A.In: International Social Security Review. -Roč. 64, č. 3 (2011), s. 65-80.: -lit.V rozmezí let 1981–2007 více než 30 zemí plněnebo částečně nahradilo své dosud existujícídůchodové systémy programy založenýmina individuálních, soukromých spořícíchúčtech, což je označováno jako „penzijní privatizace“.Je trend privatizace penzí po globálníkrizi mrtvý, nebo v procesu znovuzrození,možná v poněkud odlišné formě?Trends in long-term sickness absence inSweden 1992–2008: the role of economicconditions, legislation, demography, workenvironment and alcohol consumption.[Trendy v dlouhodobé pracovní neschopnostive Švédsku v období 1992–2008: úloha ekonomickýchpodmínek, legislativy, demografie,pracovního prostředí a požívání alkoholu.]/ LIDWALL, Ulrik - MARKLUND, StaffanIn: International Journal of Social Welfare. -Roč. 20, č. 2 (2011), s. 167-179.:obr.,tab.,-lit.MŠMT spustilo počátkem září kampaň na podporu celoživotního vzdělávání, a to se sloganem„Rozšiřte si obzory“. Snaží se oslovit různé cílové skupiny, absolventy škol, nezaměstnanéi nezaměstnaností ohrožené či starší pracovníky, upozorňuje na nutnost udržetsi práci i dlouho po padesátce a poukazuje na zvyšování konkurence na trhu práce přiuvolňování pohybu pracovních sil. Cílem ze výšit nízký podíl dospělé populace zapojenédo dalšího vzdělávání v České republice (v roce 2010 7,5 % oproti průměru EU 12,5 %).Za další vzdělávání je považováno takové vzdělávání, které probíhá po prvním vstupujednotlivce na trh práce. Zahrnuje odborné vzdělávání zaměřené na rozvoj dovednostía znalostí důležitých pro uplatnění v pracovním i soukromém životě, profesní vzdělávání,občanské vzdělávání a zájmové vzdělávání. Pracovní konkurenceschopnost na trhupráce mohou podpořit vzdělávací kursy, jejichž nabídka se nachází na stránkáchwww.vzdelavaniaprace.cz a bude se postupně doplňovat. Kampaň probíhá v rámci projektuUNIV 2 KRAJE, financovaného z prostředků ESF a státního rozpočtu, jehož cílemje proměna středních odborných škol v otevřené instituce, centra celoživotního učení,která budou koncept celoživotního učení aktivně naplňovat.Více na http://www.nuov.cz/univ2k.32 FÓRUM sociální politiky 5/2011

Summaries of selected articlesThe relationship between a professional career and starting a familyfrom the point of view of different generations of women - p. 2In an environment of increasing demands on the labour marketand increasing social risks the need to balance family andprofessional roles, the private and public sphere in a person’s life,becomes more intense. In Czech society this need applies mainlyto women, who are still regarded as the principal carers for thefamily and household. In the Czech Republic there is a relativelyfirmly rooted tradition that women leave the labour market fora relatively long time in order to care for a small child/smallchildren. According to a survey entitled “GGS – Men and Womenin the Czech Republic – life paths and intergenerationalrelationships” from 2008–2009 it seems that the duration of theperiod of caring for a child is getting longer with each generation;on the other hand, women having more children are increasinglylikely to interrupt their professional career just once. It isa reasonable deduction from the survey that in the youngestgenerations of mothers (who have not yet finished theirreproductive activity) the total time spent away from the labourmarket is shorter among those women who have more than onechild and care/cared for them continuously without a temporaryreturn to the labour market than in the case of mothers who leftthe labour market on more than one occasion. Before startinga family, but also after returning to the labour market, full-timework is the dominant form of employment among women. On theother hand, in the youngest generations there is a distinct groupof mothers whose position on the labour market is problematic.They are either unemployed immediately after finishing maternalor parental leave or they remain at home, which does nothing toimprove their prospects on the labour market.Keywords: women, family, labour market, career, generationaldifferencesModalities of social policies, expert discourse and “correct” childcare – a comparison of the Czech Republic and France - p. 8The Czech Republic and France are countries that have undergonedifferent historical development but nevertheless have similarcharacteristics in certain regards – high levels of employment ofwomen, a similar design of formal child care institutions(nurseries, kindergartens), parental leave and an allowance forparents who are personally caring for their children. Despite theostensible institutional similarity, however, the behaviour ofparents in the two countries differs significantly – French womenmore commonly opt for a relatively quick return to the labourmarket, while Czech women interrupt their work activity forseveral years after the birth of a child. In order to explain thesedifferences we analyse three interlinked areas: state contributionsto parents personally caring for their children, institutional childcare and public and expert discourses concerning child care. TheFrench-Czech comparative analysis reveals that in bothCzechoslovakia/Czech Republic and France the formation ofpolicies and shaping of institutional care for children below theage of three was mainly influenced by expert knowledge and itspresentation in public discourse. In both countries expertdiscourse determined the ideas and notions that underpinnedchild care institutions and thus also the behaviour of people whoused the institutions and measures and reproduced these ideas intheir actions. A very different expert and public discussion on thepsychological impacts of non-parental and collective child caredeveloped from originally similar foundations in France and theCzech Republic. In the Czech Republic the outcome is that both thedesign of social policies and child care institutions and the attitudetowards the use of such policies and institutions was conservativein gender terms.Keywords: child care, social policy, discourse, institutions, CzechRepublic, FranceCoordination of the social integration of immigrants from thepoint of view of interactions between the different levels ofpublic administration - p. 15The large number of third-country nationals who are long-term orpermanently resident in the Czech Republic necessitates supportfor their social integration. Whereas the social integration offoreigners has for long been developed at national level asa social policy agenda, immigration and integration requirementsmainly impact at local level. To develop local integrationmeasures it is important to have a comprehensive concept of thesocial integration of immigrants, the political will to take action inthis area, and the ability to coordinate actions horizontally and torepresent the integration platform vertically, i.e. relative to thecentral level. Integration policy is somewhat overlooked at lowerlevels of public administration in the Czech Republic, however,despite the temporarily increased interest among municipalrepresentatives in the living standards of foreign nationalsbrought about by concerns linked to the impacts of the economiccrisis. In the Czech Republic in general there is a failure tocooperate between the social integration actors, both horizontally(between various actors of the integration of foreign nationals)and vertically (between different levels of public administration).At central level the relatively unsuccessful attempt to improvecooperation in this area has been replaced by state activitiesdirectly at regional level through regional integration centres,which are in most cases operated by a subordinate organisationof the Ministry of the Interior of the Czech Republic. Cooperationbetween the various social integration actors and the nature ofthe provided integration services are partly influenced by thefunding of non-profit organisations, which are the principaldeliverer of integration services.Keywords: integration of migrants, migration, public administrationTransformation of residential social services for mentally disabledpersons: developments to date, existing myths and traps andeconomic conditions for the provision of such services - p. 20The transformation of residential social services for mentallydisabled persons is a unique, continual and long-lasting processthat merits considerable attention throughout our society. Thesuccess of the transformation depends on the level of socialawareness, politicians’ priorities and the economic possibilitiesof society. Now, after two decades, we have an opportunity tofinally draw up a functional “guide” to how to create goodconditions to enable disabled persons to lead a normal life. Thefirst opportunity for making fundamental changes in the socialservices of post-totalitarian Czech society came in the 1990s. Thesecond opportunity came about through the launch of a pilotproject of the Ministry of Labour and Social Affairs of the CzechRepublic entitled “Support for the Transformation of the SocialServices” in 2007. The pilot project is supported by the EuropeanSocial Fund and investment finances are drawn from theIntegrated Operational Programme. All the regions of the CzechRepublic were able to take part in the project. With selectedresidential social services providers they can develop modern“model” workplaces for the needs of their users without theinitial investments being a burden on regional budgets. Becausethe project is a pilot project it should serve as a model for thedevelopment and subsequent operation and funding of all socialservices providers. Among other things, it focuses on analysis ofthe economic costs of providing residential social servicesbefore and after the transformation, enumerating the share ofcosts covered out of appropriations for which there is noautomatic entitlement.Keywords: residential social services, transformation, funding,incomes, expenditures

Hlavní náplní ústavu je aplikovaný výzkum v oblasti prácea sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodníúrovni formulovaný podle aktuálních potøeb orgánù státnísprávy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústavvykonává konzultantskou èinnost pro uživatele výsledkùvýzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumnéprojekty se každý rok pøipravují ve spolupráci sezainteresovanými subjekty s ohledem na kontinuitu vývojevìdy a výzkumu v pøedmìtných oblastech. Mezi hlavnívýzkumné zájmy ústavu patøí:trh práce a zamìstnanost,sociální dialog a pracovní vztahy,sociální ochrana,rodinná politika,pøíjmová a mzdová politika,rovné pøíležitosti,teorie sociální politiky.Významnou èinností ústavu je poskytování komplexníchknihovnických a informaèních služeb z oblasti práce a sociálníchvìcí, které zajišuje oddìlení knihovnicko-informaèních služeb.V rámci jeho èinnosti je kontinuálnì budován a zpracovávánfond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedenéoblasti, ale i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních disciplín.The RILSA´s main role is applied research on labourand social affairs at regional, national, and internationallevels, formulated in accordance with the current needsof the state administration, and in some cases the nonprofitsector and private clients. The Institute providesconsultancy for the users of research results and organizesseminars and conferences. Research projects areprepared each year in collaboration with interestedparties, with regard to the continuity of science andresearch in the areas in question. The Institute´s mainresearch interests include:labour market and employment,social dialogue and labour relations,social security,family policy,wages and income policy,equal opportunities,social policy theory.An important activity of the Institute, essential for carrying outits research objectives, is the provision of comprehensivelibrary and information services in the field of labour and socialaffairs. This is done by RILSA's library and information servicesdepartment.