č.8 - Maskil

Ročník 3Květen 2004Ijar 57648Z obsahuLiberální a reformní judaismusv České republice ..................... 2Dávat lidi dohromady – rozhovors Peterem Gyorim ..................... 4Na cestách – PamátkyChrudimska ............................... 8Nachmanidův dopis o etice ..... 10Vzpomínky Chaima Kleina ........ 14KrátceNaše pojetí judaismu nám umožňujereagovat a řešit situace, kterépřináší současný svět, kritickyhodnotit, respektovat různorodosta přitom zachovat, co spojuježidovstvo. Tímto zveme všechnyreformní, liberální a progresivníŽidy, aby se připojili a obnovili tradicireformního židovstva v tétozemi.Předsednictvo Bejt SimchaAby to nevypadalo tak, že soupeřícíkomunity pouze vykazují vysoképočty členů či účastníků tohoči onoho, bez ohledu na to, žepolovina znich jsou s prominutímpoloblázni, kteří kdyby náhodounebyli u Židů byli by třeba u jehovistůnebo kdekoli jinde.Peter GyoriPo třech a půl letech Izraelci stáleještě čekají na uskutečnění slibuo „míru a bezpečnosti“ – kromětěch asi tisíce lidí, kteří za tu dobupadli za oběť atentátům, a kteří užna nic nečekají.Yehuda LahavDÁVAT LIDI DOHROMADYRozhovor s Peterem Gyorim čtěte na straně 4

Liberální a reformní judaismus v České republiceVážení čtenáři,rádi bychom Vás seznámili s výzvou, kterou Bejt Simcha adresovala Federaci židovských obcí v ČR, ve snaze znovu otevřítotázku možnosti praktikování liberálního či reformního judaismu v českých židovských obcích. - red -Rada federace Židovských obcí v ČRJUDr. Tomáš Kraus, tajemníkMaiselova 18, 110 01 Praha 1Vážený pane tajemníku,na základě usnesení členské schůze Bejt Simcha o.s. z 1.2.2004 bylo naše představenstvo pověřeno iniciovat, aby byla naRadě FŽO projednána možnost praktikovat liberální (reformní)směr judaismu v obcích sdružených ve FŽO ČR.Bejt Simcha se po dobu 12 let profiluje jako liberální židovskákomunita a její členové mají za dobu působení bohatézkušenosti jak v oblasti náboženské (liturgie, svátky), takvzdělávací a komunitní. S ohledem na tyto vlastní zkušenosti,obohacené spoluprací s mnoha zahraničními rabíny i jejichkongregacemi, považujeme oficiální absenci této, v ČR kdysitradiční denominace, za ochuzující. Navíc se ukazuje, že i částčlenů některých ŽO k těmto směrům judaismu inklinujea patrně by možnost praktikování liberálního (reformního)ritu rovněž uvítali.Jako přidružená organizace RFŽO, s odvoláním se na článek3 a 4 Statutu FŽO, tímto žádáme projednání našeho návrhuna RFŽO a žádáme, aby k našemu návrhu bylo přijatousnesení. V příloze přikládáme stručný text námi formulovanéliberální platformy a prosíme o jeho distribuci v rámciprogramu.Věříme, že zástupci Židovských obcí i přidružených organizacípečlivě zváží náš návrh, neboť obecný souhlas v židovsképospolitosti by je nijak neomezoval, ale otevřel by další možnostitěm, kteří o ně stojí. Možnost praktikovat liberální(reformní) judaismus by mohla přispět k většímu porozuměnía propojení obcí a komunit, a mohla by pomoci překonatněkteré předsudky.V Praze 3. března 2004S pozdravemDr. Julius MüllerPředseda Bejt SimchaPlatforma liberálního judaismuPreambule:S respektem k tradici a vývoji judaismu v Evropě, s respektemk zaniklým komunitám a etickému obsahu judaismu,a s vůlí hledat odpovědi na otázky staré i nové, hlásíme sek hnutí, které je svou povahou tolerantní a rovnostářské. Jsmesoučástí světového progresivního hnutí a judaismus vnímámejako náboženskou činnost, dobročinnost, vzdělávání a životv komunitě. Naše pojetí judaismu nám umožňuje reagovata řešit situace, které přináší současný svět, kriticky hodnotit,respektovat různorodost a přitom zachovat, co spojuje židovstvo.Tímto zveme všechny reformní, liberální a progresivníŽidy, aby se připojili a obnovili tradici reformního židovstvav této zemi.I. BůhHlásíme se k principu, že Bůh existuje, je jeden a je jedinečný,jakkoli se můžeme lišit ve svém chápání Boží přítomnostive světě. Bůh pro nás představuje spravedlivé uspořádání světaa my vnímáme svou odpovědnost za tento svět. Bůh pro náspředstavuje etické principy a výzvu k aktivní účasti na stvořeníprostřednictvím modlitby, studia a dobročinnosti.II. TóraTóra tvoří základ židovství. Tóra a další posvátné texty jsoupro nás předmětem úcty a celoživotního studia, zdrojem poučenía formulování micvot. Studium a diskuse nás spojujev synagoze, doma a všude, kde se setkávají Židé. Prostřednictvímsvátků, za účasti jak mužů tak žen, naplňujeme tradicia posilujeme svou identitu. Praktickým naplňováním micvotusilujeme o mír, svobodu a spravedlnost ve světě.III. IzraelSmlouva, společná minulost a přítomnost nás spojuje sevšemi Židy, ať žili a žijí kdekoliv. Existence státu Izrael násnaplňuje radostí, byť smíšenou se starostí o jeho osud. Ctímeprincip Ahavat Jisrael a vnímáme odpovědnost Židů za sebenavzájem. Náboženský a kulturní pluralismus pokládáme zazásadní princip uspořádání společnosti. Pokládáme za správné,aby Židé žijící v diaspoře měli silný vztah k Izraeli, učili sehebrejštinu jako živý jazyk a stát Izrael navštěvovali a podporovali.Život v diaspoře přitom pokládáme za právoplatnoua obohacující životní variantu.Liberální pojetí judaismu je dokladem vyvíjející se židovskétradice. Ve dnech budoucích, podobně jako v minulosti, jetoto pojetí otevřeno všem, uplatňuje racionalitu v úsudkua etiku v chování. Konejme ve jménu Ahavat chinam a Tikunha-olam.Iniciováno předsednictvem Bejt Simcha:Julius Müller, Věra Razáková a Sylvie Wittmannová2květen 2004

SEDER BEJT SIMCHA(OPĚT) V MÁNESUVpondělí 5. dubna jsme se sešli ke společnésederové večeři v krásném prostředípražské restaurace Mánes. Stává seSimcha, který se velmi osvědčil minulýrok (a nejen o Pesachu).Účast byla rekordní, přišlo 113 lidí. I kdyžjsme při přípravách zažili perné chvilky(vzhledem k tomu, že počet přihlášenýchProgramBejt SimchaDUBEN/KVĚTEN2004z toho pomalu tradice – Pesach jsme tuslavili i loni a dvakrát jsme se tu již veselilio Purimu.Seder vedl tentokrát rabín Ronald Hoffberg,jemuž vydatně pomáhal sbor BejtOdpolední židovská škola BejtElend uspořádala v úterý 6. dubnadruhou sederovou večeři, které sezúčastnilo 31 dětí. Rádi jsme mezisebou přivítali i naše kamarády z bratislavskéŽidovské obce.◗ Jitka Novákovánarůstal ještě dvě hodiny před začátkem),samozřejmě nás tak hojná účast potěšila.A přijímat na Pesach hosty je přece důležité,i když se někteří podívají do kalendáře ažna poslední chvíli. - kwe -◗ Foto: Sylvie WittmannováJménem Lauderových škol se omlouvám panu Mgr. Petru Karasovi za újmu na ctia poškození jeho dobrého jména i pověsti v důsledku nepodloženého obvinění a následnéhopodnětu k trestnímu stíhání, které na něho za Lauderovy školy podalo předchozívedení. S potěšením oznamuji, že Policie České republiky trestní stíhání proti němu odložilajako neopodstatněné.◗ Kateřina Dejmalová, ředitelka Lauderových školMûsíãník MASKIL hledá redaktora✍ alespoň základní orientace v židovské problematice a schopnostsamostatného tvůrčího psaní podmínkou; praxe v oboru vítána✍ časové vytížení odpovídající přibližně polovičnímu úvazku, pracovnídoba nepravidelná✍ nástup možný ihnedNabídky (se stručným životopisem) zasílejte e-mailem na adresu:chevra@bejtsimcha.cz, případně poštou na adresu Bejt Simcha, Mánesova 8, 120 00 Praha 2středa 28. dubna od 19 hodinMezi zaslepen˘mi blázny (II. ãást)– promítání filmového dokumentuuvede jeho autor, Martin ·moksobota 1. května od 10 hodinRanní ‰abatová bohosluÏba s rabiRonaldem Hoffbergem, od 13 hodinnásleduje kurz liturgiestředa 5. května od 19 hodinSetkání a diskuse s mládeÏnickousionistickou skupinou NETZERze zemí b˘valého Sovûtského svazustředa 12. května od 19 hodinStfiepy – v˘stava a dokumentární film,v˘kladem provází Sylvie Wittmannovásobota 15. května od 10 hodinWorkshop vûnovan˘ svátku ·avuots rabi Ronaldem Hoffbergem(od 10 hodin bohosluÏba, vlastníworkshop od 14 hodin)středa 19. května od 19 hodinMezi zaslepen˘mi blázny (III. ãást)– promítání závûreãné ãástifilmového dokumentu uvede jehoautor, Martin ·mokPRAVIDELNÉ AKCEKabalat ·abat kaÏd˘ pátekod 18 hodin; pokud je na programui pfiedná‰ka, následuje vÏdy poskonãení bohosluÏby, od 19 hodinHODINY PRO VEŘEJNOSTkaÏdé úter˘ a kaÏd˘ pátek(kromû úter˘ 27. 4. a pátku 30. 4.)od 11 do 14 hodinijar 57643

DÁVAT LIDI DOHROMADYRozhovor s Mgr. Peterem GyorimChanukové setkání Je chanuka Vaším svátkem?, které mělo nečekaně obrovský ohlas, Evropský den židovské kulturya nejnověji diskuzní večery Bejt café, z nichž první se za účasti herce a moderátora Jana Krause a patriarchy Církve československéhusitské, ThDr. Jana Schwarze, uskutečnil v dubnu tohoto roku, to všechno jsou kulturně společenská setkání,jimiž se židovská komunita Bejt Praha pokouší oslovit širší veřejnost, byť především tu s židovskými kořeny. O rozhovor– mimo jiné na téma – proč to všechno vlastně dělají, jsme požádali jejího výkonného ředitele, pana Petera Gyoriho.Muže, na jehož nápadech, představách a v neposlední řadě organizačních schopnostech tyto projekty stojí především.Na konci minulého roku uspořádala Bejt Praha vespolupráci s PŽO, Židovským muzeem v Praze a FŽOv Jubilejní synagoze v Jeruzalémské ulici akcinazvanou Je chanuka Vaším svátkem? Chanukovérozjímání, určené především lidem s židovskýmikořeny, se setkalo s tak neuvěřitelným zájmem, že totrošičku zaskočilo i samotné pořadatele. Získali jstetímto způsobem některé nové sympatizanty či členy?Tato akce, propagující určitý židovský svátek, byla vůbec první akcísvého druhu, a pokud vím nejen u nás, ale i v Evropě. Určena bylalidem, kteří nejsou členy židovských komunit, ale jsou Židé – resp.mají židovské předky. Strávil jsem přípravou tohoto projektu půl roku,věřil jsem sice, že bude úspěšný, ale realitou jsem byl i já trochu šokovaný.Pro zájemce jsme připravili asi čtyři sta dotazníků, všechny bylyrozebrány a asi sto osmdesát se nám jich vrátilo vyplněných zpátky,z nich asi třetina potvrdila, že mají židovské předky. Podle mého odhadubude jenom v Praze takových deset tisíc lidí, kteří tyto kořeny mají.Teď jde o to, zda jsme – nemyslím jen Bejt Praha nebo Pražská židovskáobec, ale vůbec všechny existující struktury – připraveni těmtolidem něco nabídnout. Podle mého názoru by obce měly v rámci určenýchpravidel fungovat tak, že všichni mohou být jejich členy a z nichse pak tvoří takzvané synagogální sbory, tak jak to funguje napříkladve Švédsku. Rabi Narrowe, který mi o situaci švédských komunitvyprávěl, potvrdil, že i spolupráce a vzájemná pomoc mezi komunitamia rabíny různých směrů může fungovat velmi dobře.Ostatně vztahy vaší komunity s těmi ostatnímipražskými také nejsou nejhorší...Bejt Praha má velmi dobré vztahy s Pražskou židovskou obcí a jási toho velmi vážím. Nemyslím si, že je nutné PŽO stále jenom kritizovat,spíše je dobré si definovat oblasti ve kterých se spolupracovatdá a ve kterých ne. Velmi mnoho záleží i na osobních kontaktech.Bejt Praha chápe samu sebe jako kongregacikonzervativní? Jak je u vás upraveno členství?Podle našich stanov členové správní rady musí být členy některéžidovské obce v Čechách. Momentálně jsou všichni zároveň členyPražské židovské obce. Jinak, zájemce o členství podepisuje v našípřihlášce výrok tohoto znění: Svým podpisem potvrzuji své židovství.To se dá ovšem chápat různě...Kromě toho, co jsem Vám už řekl, to dále neřešíme. Lidé nejsouneinformovaní a většinou sami poctivě napíší, jaké židovské předkymají. Nezažil jsem, že by naši otevřenost někdo nějakým způsobemzneužil. Já osobně nejsem konfrontační typ, nemám rád konfliktya spoléhám na slušné osobní jednání.Máte za sebou zkušenost dlouhodobého pobytuv židovských komunitách v USA. V čem vidíte největšírozdíly, oproti fungování těch českých?Dva roky jsem pracoval v židovské komunitě v Los Angeles. Tatokomunita fungovala takovým způsobem, že člověk měl pocit, že senachází v nějakém ekonomickém subjektu – naprostá profesionalitave všem. Počínaje příchodem do práce, přes způsob oblékání až poplnění pracovních úkolů. U nás, když vkročíte do budovy židovskéobce, tak máte občas dojem, že socialismus ještě neskončil. Samozřejmě,já si uvědomuji, že PŽO je obrovský kolos se čtyřmi styzaměstnanci a že není legrace to všechno ukočírovat. Člověk musíbýt velmi dobrý manažer, aby to zvládnul.Díky pobytům v cizině jsem měl možnost vidět, jak se žije Židůmve svobodném světě, když mají možnost se rozvíjet a vyvíjet. Pokudse na to člověk podívá bez emocí a s určitým nadhledem, tak zjistí,že ten židovský svět je nesmírně bohatý a rozmanitý a každý si ➤4květen 2004

ozhovor➤v něm může najít tu svoji část. A to, že někdo o někom říká ten jeŽid a ten není Žid – tyto rozpory jsou mimo jiné také známkou určitézdravé komunity. Židé se spojují tehdy, když je zle. Všechna negativa,která má Pražská židovská obec, jsou zároveň dokladem toho,že se nám tu asi žije celkem svobodně a dobře, když máme dost časua chuti se mezi sebou hádat. Stačil by jeden malý pogromeček a hnedby bylo všechno jinak.Osobnost a moudrost jednotlivých lídrů židovské komunity by seměla projevovat také v tom, že dokáží dávat lidi dohromadyi v časech pohody. Český národ je pohodový a český Žid, navzdoryminulosti, do té kavárny patří. Je pravda, že všechno to, co se stalo –nacismus, komunismus, antisemitismus vnější i skrytý – to všechnov nás je a vždycky to tak zůstane. Každý z nás je nějakým způsobempostižený, každý z nás má nějaký stihomam, ale já si nemyslím, žese dá proti tomu bojovat. Ale snad se k tomu dá přistupovat troškupragmaticky, je to zkrátka v nás a bude to v nás stále, nedá se to řešit.I děti našich dětí to v sobě budou mít, pokud budou znát dějiny. Byloby nenormální, pokud by neměly...Navíc, já si nemyslím, že to je minulost, minulost, která už nemůžepřijít a nepřijde. Vždycky se říkalo a slibovalo, po těchto pogromechuž se to nebude opakovat, už bude dobře a tak dále. Holocaust byl, a jási myslím, že byl poprvé, jde o to jak a v jaké formě to bude příště.Teď právě to příliš dobře nevypadá a antisemitismus se nevykořenínikdy, protože lidé potřebují mít nepřítele. Jde o jedinou věc, když sinepomůžeme my sami, nikdo nám nepomůže. To je stará zkušenost.Co byste, pokud by to bylo ve Vaší moci, napražském židovském životě nejraději změnil,případně vylepšil?Občas mě mrzí, že zdejší struktury fungují, tak jak fungují. Profesionalitaje určitě jednou z věcí, které Praze chybí. Bylo by potřebanajmout dobré, profesionální manažery, aby to fungovalo jako,dejme tomu, nějaký malý podnik. Můj nejoblíbenější citát, kterýpochází z Pirkej Avot, praví: „Moudrý je ten, kdo se učí od každého.“Důležité je být ochotný se učit. To platí i pro lidi, kteří už jsouv určitých strukturách dlouho. Mohou tam být dlouho, ale musí sevzdělávat, nejenom letět na tu či onu konferenci, ale něco z toho takémít a zprostředkovat své komunitě. Praha má velkou výhodu v tom,že má obrovský ekonomický potenciál. Přitom to někdy vypadá,jako by jí byl spíš na obtíž. Ale opak je pravdou, jde jen o to, jaks ním racionálně a pragmaticky nakládat.Naší vizí, alespoň já doufám, že tomu tak je, je židovská kontinuita.Ten pojem obsahuje absolutně všechno, je to ten nejdůležitějšípojem, na kterém by se měli všichni ti naši lídři shodnout. Židovskéobce se mohou hádat a dohadovat, mohou být konfrontační, ale měloby být jasno v tom, že tu budou školky a školy, mladí se budou starato starší lidi a tak dále... Kromě toho, zcela jistě nejde jenomo kvantitu, ale i o kvalitu a ta tu v Praze je. Je tu veliké množství lidí,vědců, umělců, ale i těch „obyčejných“ lidí, kteří se k židovství takči onak hlásí, jde o to je získat. Aby to nevypadalo tak, že soupeřícíkomunity pouze vykazují vysoké počty členů či účastníků toho čionoho, bez ohledu na to, že polovina z nich jsou s prominutím poloblázni,kteří kdyby náhodou nebyli u Židů byli by třeba u jehovistůnebo kdekoli jinde. Prosím, ať si tam jsou, všichni jsme trošičkublázni, každý jiným způsobem, ale ať to nejsou časem jenom oni.◗ Ptala se Irena Dousková◗ Foto Michal SpevákŽidům ve Spojených státech je to asi celkem jasné.V Americe jsem nezažil, že by lidé takzvaně politikařili, snad na toani nemají čas. Ale jakmile je nějaký problém, vyjdou do ulic.A kromě toho, obrovské procento amerických Židů chodí k volbám,proto také všichni politici usilují o jejich hlasy. Vadí mi, jak kdekdoAmeriku neuvěřitelným způsobem kritizuje, aniž by tam byl. Tvrdí,že Ameriku znají a přitom jediné, co znají jsou ve skutečnosti blbéamerické filmy. (Ty nezávislé, které tam také vznikají, tady málokdozná.) Nejsem proti rozumné kritice kohokoli, včetně USA, ta je jistělegitimní, ani netvrdím, že všechno, co se tam děje je vždycky správné,ale mně, jako Židovi, tam bylo dobře.ijar 57645

JOINTŽIVOT NA DŽERBĚMusel bych být spisovatelem nebo básníkem, abych dokázal správně popsat život na Džerbě. Židovská komunitasi tu zachovala prastaré tradice, zvyky a důkladnou znalost Zákona. Navzdory tomu už mnozí cítí, že časy semění a snaží se vyrovnat se společenskými, politickými i technologickými změnami okolního světa.Hara Kebira vypadá na první pohledjako kterákoliv jiná tuniská či severoafrickáarabská vesnice: úzké,prašné uličky, modrobílé domečky, párpalem. Na cizince místní pohlížejí s nedůvěrou,necítím se právě dobře. Pak ale zahlédnuskupinku školáků s kipami na hlavě a připadámsi náhle jako v Jeruzalémě. Hned je milépe. Není divu, že se mi vybavil Jeruzalém –džerbská komunita bývá v literatuře označovánaza „Jeruzalém severní Afriky“ a vzniklajiž v době Chrámu. V Haře jsem objevilbohatý židovský život: synagogy, ješivy,komunální šabatové pece, obchody s hebrejskýmivývěsními štíty a také pár „košer“stánků, nabízejících brik – typický místnípokrm, ostře kořeněné pečené těsto s vejcem.Mým hostitelem a učitelem je pan JaakobBchiri, člověk, kterého tu ctí všechny generace.Je mu přes devadesát a nosí tradiční tuniskýoděv – široké bílé kalhoty pod kolenaa burnus. Většinu svého času tráví v synagoze.Kromě tří pravidelných modliteb čte celéodpoledne žalmy a někdy zůstane v synagozei celou noc. Nicméně vždy si ještě najdečas pro rodinu, přátele, hudbu, návštěvu tržiště,jako by jeho den měl mnohem víc než jen24 hodin. Obdivuji jeho elán.Ačkoliv většina Židů v Haře ovládá kroměarabštiny také hebrejštinu, Jaakob mluvípouze arabsky, což nám zpočátku velmi komplikovalokomunikaci. Brzy jsme však zjistili,že hudba je pro nás skvělým dorozumívacímprostředkem. Mnohokrát jsem Jaakobovipouštěl nahrávky slavných zpěváků a pozorovalho, jak jim naslouchá, jak přímo absorbujejejich hudbu s až nábožným zanícením.Jeho emoce se daly vyčíst z výrazu tváře,gest, pohybů celého těla.Na Džerbě se člověk nikdy necítí osamělýa nikdy se nenudí. Je ale těžké si cokoliv plánovatdopředu. Mnohem lepší je nechatvěcem volný průběh. A nechat se pak překvapovattím, kolik se toho dá v tomto magickémsvětě objevit a zažít. Často jsem jen stál vedveřích domu svého hostitele, když ke mněněkdo přišel a vždy se z toho vyklubal unikátnízážitek. Samozřejmě, hodně se diskutujeo Izraeli, o politice a nešťastných válkách,o obavách a starostech. Ale pak se mne najednous překvapivým zájmem začnou vyptávatna život Židů v Jugoslávii. Cítím, jak mocsoucítí se všemi Židy po celém světě a jakmoc se s nimi identifikují. Rozhovor obvyklekončí pozváním na šabat. Jejich pohostinnostje úžasná, nikdy nezapomenou říct, že jimprokážu laskavost, pokud přijdu pojíst dojejich domu – kdykoliv, „jako bratr“.Věřte nebo ne, na Džerbě je celkem 13synagog! Často v nich funguje ne jeden, alehned několik po sobě jdoucích minjanů prokaždou bohoslužbu. Jedni s modlitbou skončía odcházejí, jiní je střídají. Synagogy v orientálnímstylu jsou nádherné – modře a bíleFoto autorzdobené, s množstvím oblouků a velkou dřevěnoutevou, umístěnou zpravidla uprostřed.Modliteb a rituálů se účastní všichni, nenízavedena žádná pevná hierarchie. Kterýkolivčlen komunity může převzít funkci chazanači kantora. Melodie jsou jednoduché, takžecelá kongregace se může do bohoslužby plnězapojit. Tóra se čte velmi pečlivě a přesně.Baal kore je vždy skvěle připraven a obec jejhlasitě okřikne kdykoliv, když udělá sebemenšíchybu v teamim (hudební akcenty).Celý verš se pak musí opakovat.Ve většině synagog najdete na zdi nápisyjako „Jestliže v synagoze mluvíte, kde sebudete modlit?“ nebo „Během čtení Tórymluvení zakázáno!“ Smysl těchto nápisů semi objasní ve chvíli, kdy vidím, že všichniv synagoze mluví. Připomíná mi to atmosféru,kterou ve svých knihách a povídkáchpopisuje I. B. Singer. Před bohoslužbou, poní, ale i během ní všichni mluví o obchodu,o životě, probírají novinky, drbou. Život setočí kolem synagogy, která je doslova„domem shromáždění“ (bejt ha-kneset). Tatoživá atmosféra je typicky židovská a odlišujesynagogu od jiných svatostánků a židovstvíod ostatních náboženství. Byl to snad jedenz mých nejkrásnějších zážitků z Džerby.Děti ve věku od 4 do 14 let chodí do židovskéškoly. Pak mnohé z nich začínají pracovata vydělávat peníze. Došlo to tak daleko, žemístní ješiva zůstala úplně bez studentů a hrozilo,že komunita nebude mít v budoucnužádné rabíny a učence. Proto byla zavedenastipendia pro ty, kteří měli zájem studovat, alesami by si to nemohli dovolit. Komunita investujedo vzdělávání maximum. Mladí lidé jíto pak splácejí tím, že nastupují jako učitelédo těch samých škol, do nichž sami před párlety chodili. S několika z těchto mladých učitelůjsem se spřátelil. Ukazovali mi synagogy,vyprávěli o lidech, místech. Fascinovala mnejejich hluboká znalost historie Státu Izraela jejich pocit sounáležitosti s ním. Na Džerběvšichni pečlivě sledují co se v Izraeli děje, většinalidí sleduje doma izraelskou televizi.Jakoby žili spíš v Izraeli, než v Tunisku.Šabat, šabat, šabat! Večerní bohoslužbav synagoze je krátká, protože to hlavní seodehrává později doma. Ačkoliv jsem dostávalmnoho pozvání, má hostitelská rodina minedovolila jít nikam jinam, alespoň ne navečer. Přistoupil jsem na to – jednak proto, žejsem skutečně cítil, že patřím do této rodinya jednak proto, že jsem během večera stejněměl možnost vidět se se všemi těmi, kteřímne k sobě zvali. O šabatu se tu totiž všichninavzájem navštěvují, přesunují se od domuk domu, všude se pije a jí až dlouho do noci.Měl jsem také možnost zúčastnit se oslavybrit mila. Narození chlapce a jeho obřezáníjsou velmi radostnou událostí. Nad dveřmidomu, kde se obřízka koná, visí červená dekajako znamení pro všechny. Jak mi bylovysvětleno, nevadí, že jste nebyli speciálněpozváni – na oslavě jsou vítáni všichni. Podle➤6květen 2004

➤lidové víry žárlí démoni – v čele s démonkouLilit – na toho, kdo je požehnán nově narozenýmchlapcem, a kdo bude mít brzy možnostsplnit micvu obřízky. Proto se snaží dítětiublížit, zejména v noci těsně před obřízkou.V domě se proto den předem sejdou lidé, zpívajízvláštní hebrejské a judeo-arabské písněpro tuto příležitost, jedí a pijí. Během večerase předčítají kapitoly z knihy Zohar, kterémají zahnat démony. V den obřízky se slavíod časné rána, vrcholem je pak příchodmohela. Jen tak tak jsem se s video kamerouprotlačil davem. Mohel sám si velmi dobřeuvědomuje, že je hlavní hvězdou dne. Podokončení obřízky se na mě obrací s žádostí,abych natočil ještě něco. Vytáhne legrační„doktorskou“ čepici, na níž je nápis „Elijahuha-navi“ a předvádí do kamery své nádobíčko.Oslava samozřejmě ještě dlouho pokračujezpěvem a hodováním.Zažil jsem i nezapomenutelnou oslavu Barmicva, moderní večírek v orientálním duchus darbukami (arabské bubínky) a tanečnímrejem všech generací až do rána.Nicméně, když se dnes snažím srovnat sivzpomínky, zjišťuji, že v celé té záplavě zážitkůna mne nejhlubším dojmem stejně zapůsobildům mého hostitele. Jaakob, ten moudrýa energický muž, vedl celou svou početnourodinu k vzájemnému respektu, lásce a péči.Když jsem odjížděl, položil mi ruce na hlavua požehnal mi. Velmi doufám, že naše přátelstvínepomine a že se na Džerbu brzy vrátím.◗ Stefan Sablic◗ Přeložila Kateřina WeberováKOLEM SMRTI ŠEJCHA AHMADA JASÍNAČlánek 7 v Základní listině hnutíHamás, kterou koncipoval „duchovníotec“ hnutí, šejch Ahmad Jasín, sepraví: „Soudný den nastane, když muslimovézačnou bojovat proti Židům a zabíjet je.Tehdy se Židé ukryjí za stromy a kameny –a stromy a kameny budou volat: Hoj, muslime,Žid se za mnou skrývá, přijď a zab ho!“Kdo je schopen toto napsat, má nepochybněna svědomí životy mnoha set lidí – i kdybynedal ani jeden přímý příkaz k vraždě – a tose o Jasínovi tvrdit nedá. Vždyť Jasín dalzcela nedávno souhlas, aby také ženy páchalysebevražedné atentáty, označil to za„novou, efektivní zbraň“ Palestinců.Byla-li tedy „cílená likvidace“ šejcha Jasínaaktem pomsty – pak proti ní lze namítnoutpouze, že suverenní stát jako Izrael se nemářídit zásadami krevní msty, jako nějaká mafie.Stát Izrael se skutečně neřídí zásadou „zub zazub“ (třebaže je biblická). Akce proti Jasínovinebyla mstou, oficiálně byla odůvodněnapotřebou bojovat proti terorismu a chránitživoty občanů Izraele, které terorismusHamásu ohrožuje. Je-li tomu tak, pak jeovšem nutné posuzovat „likvidaci“ Jasínapodle toho, bylo-li tohoto cíle dosaženo.Náčelník izraelského generálního štábu, MošeJaalon, o tom řekl, že „v krátkodobé perspektivě“likvidace Jasína povede k nárůstu a zintenzívněníteroristických akcí – ale v dlouhodobějšíperspektivě se ukáže být pro Hamástak tvrdou ránou, že se z ní nevzpamatujea bude mezníkem v boji proti terorismu.Pokud jde o krátkodobou perspektivu,skoro nikdo o Jaalonově předpovědi nepochybuje.V prvních dvou týdnech po „likvidaci“sice nedošlo k většímu atentátu, dnyPesachu však uplynuly ve znamení všeobecnéhoočekávání jakéhosi „velkého třesku“.Obchodní centra a biografy byly prázdné, doautobusů lidé nastupovali váhavě, hlavníinspektor policie vyzval všechny občany,mající zbrojní povolení, aby své zbraně neustálenosili s sebou. „Velký třesk“ zatím nenastal,ale lidé zapínají rozhlasové přijímačekaždou hodinu obávaje se, že od předešlérelace zpráv nastat mohl.Kdy začne slíbená „dlouhodobější perspektiva“,v níž terorismus utrpí zdrcující porážku,to vám neřekne ani generál Jaalon, aninikdo jiný. Cynikové říkají, že „v dlouhodobějšíperspektivě všichni lidé zemřou“... Někteřípřipomenuli, že v roce 2001 volebníheslo Ariela Šarona bylo, že přinese Izraeli„mír a bezpečnost“, to se ví – v dlouhodobějšíperspektivě... Po třech a půl letech Izraelcistále ještě čekají na uskutečnění slibu o „mírua bezpečnosti“ – kromě těch asi tisíce lidí,kteří za tu dobu padli za oběť atentátům,a kteří už na nic nečekají.Akce proti Jasínovi měla i krátkodobější cíl,o němž se sice oficiálně nemluví, ale poukazujína něj všichni pozorovatelé a analytici.Podle plánu premiéra Šarona – o němž budev těchto dnech jednat ve Washingtonu s prezidentemBushem – Izrael úplně vyklidí židovskéosady v oblasti Gazy a také několik osadna Západním břehu. Šaron by chtěl, aby jakokompenzaci za ústup z Gazy mohl Izraelv rámci konečné mírové dohody s americkýmsouhlasem anektovat tři větší bloky osad naZápadním břehu, a aby se Američané zaručili,že palestinským uprchlíkům nebude dánamožnost návratu na území Izraele. Zda takovýpříslib dostane, to se ještě ukáže. Několikčlenů Šaronovy vlády a mnoho vedoucíchjeho strany Likud jednak celý plán odmítáa také pochybuje o tom, zda Šaron žádanéamerické záruky dostane. Ale ještě než došlok vyklizení první osady, palestinští extremisté– Hamás a Islámský Džihád – začali prohlašovat,že izraelský ústup bude důsledkemjejich akcí a tedy jejich vítězstvím. Vedeníizraelské armády žije od roku 2000, od chvatného(ale úspěšně a bez ztrát provedeného)ústupu z Libanonu v šoku, kvůli obviněním,že ústup nebyl aktem politického rozhodnutívlády, nýbrž byl vynucen Hizballáhem, nebolijak se říká, „armáda ustoupila s ocasemmezi nohama“ – a chce zabránit, aby sepodobná obvinění mohla opakovat. V zájmutoho chce dokázat, že je pánem situacev oblasti Gazy, že je-li třeba, dokáže teroristickéorganizace rozdrtit a vládnout v Gaze donekonečna – a ustoupí-li, pak jedině proto, žejí vláda na základě svých politických úvah dák tomu příkaz. „Likvidace“ šejcha Jasínaměla právě dokázat schopnost armády zvládnoutsituaci a zasadit úder Hamásu.V Izraeli, a nejen v Izraeli, se mnoho lidíptá, zda tyto prestižní úvahy mohou vyvážitohrožení životů statisíců lidí a jejich život vestrachu.◗ Yehuda Lahav, Tel-Avivijar 57647

PAMÁTKY CHRUDIMSKAVHeřmanově Městci je židovské osídlení doloženo od prvnípoloviny 15. století, židovská náboženská obec existovala oddruhé poloviny 16. století do nacistické okupace. Roku 1570 veměstě žilo 10 židovských rodin, roku 1724 – 63 rodin, roku 1826 – 492Židů, roku 1849 maximum – 840 Židů, roku 1880 – 434 Židů, roku1900 – 240 Židů a roku 1930 – 54 Židů. Roku 1875 se tu narodil organizátordivadelního ochotnictví a spoluzakladatel divadelních přehlídekJiráskův Hronov Max Lederer (zemřel roku 1937 v České Skalici).Rekonstruovaná synagoga a škola v Heřmanově MěstciDomy Židů byly soustředěny v ghettu, jehož osou bývala Židovská,dnes Havlíčkova ulice, vycházející z prostoru mezi hlavním a Zámeckýmnáměstím k severu ke vsi Klešice. Založeno bylo koncem 17.století jako náhrada za starší židovskou (Rozsypalovu) ulici vedoucíz náměstí k jihozápadu. Roku 1790 zde stálo 47 domů, roku 1839 již54 domů. Po druhé světové válce, a zejména v letech 1979–1982,byly tři čtvrtiny původních židovských domů zbořeny.Synagoga se nachází v Havlíčkově ulici, 150 metrů severovýchodněod náměstí. Roku 1870 byla zcela nově postavena na místě staršísynagogy (první synagoga je doložena roku 1660, přestavěna bylakolem roku 1728 nebo 1760) v novorománském slohu podle projektuarchitekta Františka Schmoranze ze Slatiňan. Na ženskou galerii sevstupovalo po mostě (spojovací chodbě ve výši prvního patra) ze sousedníhodomu čp. 808 postaveného r. 1862, v němž bývala školaa rabinát. Bohoslužby se v synagoze konaly do druhé světové války,během války sloužila jako skladiště, od roku 1949 byla využívának bohoslužebným účelům Českobratrskou církví evangelickou. Napřelomu 20. a 21. století byla rekonstruována a od té doby je využívánake kulturním účelům; v interiéru synagogy je dochován dřevěnýsvatostánek z 19. století, dřevěná ženská galerie i ornamentálnívýzdoba, dějiny místní židovské komunity zachycuje stálá expozice.Hřbitov je 400 metrů severovýchodně od náměstí, v severovýchodníčásti města podél Havlíčkovy ulice. Podle tradice byl založen předrokem 1430, doložen je až v 16. století. Byl nejméně pětkrát rozšiřován,naposledy roku 1838, kdy dosáhl konečné velikosti 3972 metrů čtverečních.Na této ploše se nalézá v dlouhých řadách 1077 náhrobních kamenů,z nichž nejstarší čitelný pochází z roku 1647. Zdejší náhrobky jsouvýtečným příkladem vývoje náhrobků východočeských židovskýchhřbitovů, typickou ukázkou jsou asymetrické stély (nejméně 48 kusů)a bohatá symbolika. Za pozornost stojí ornamentálně zdobená tumbaz roku 1844, krytá plechovou stříškou, nebo náhrobek Abrahama Weisse,zakladatele synagogy v Přelouči, která je na náhrobku zobrazena.V areálu stojí dvě budovy– domek správcehřbitova čp. 668a márnice z r. 1838s pamětní deskouobětí nacismu a pohřebnímvozem, původemze židovskéhohřbitova v Hořicíchv Podkrkonoší.V Chrudimi je nepočetné židovské osídlení doloženo ve druhépolovině 17. století. Židovská náboženská obec s modlitebnou, existujícíod poloviny 19. století do nacistické okupace, byla nejpočetnějšíve druhé polovině 19. století: roku 1880 ve městě bydlelo 247Židů. Modlitebna od roku 1918 bývala v domě čp. 37/IV v Čáslavskéulici, prodána byla roku 1954.Hřbitov na východním okraji města v Novoměstské ulici, vedoucído Kočí, v těsném sousedství městského hřbitova, byl založen roku1889. Ze stejného roku pochází také v minulosti silně devastovanáeklektická obřadní síň, procházející od počátku 21. století rekonstrukcí.Zničena byla i pamětní deska zakladatelů hřbitova umístěnáv interiéru. Na hřbitově se dochovalo kolem 90 kamenů z let 1891-1940, z toho polovinu tvoří jen podstavce a obrubníky. Pohřben je zdemj. učitel a rabín Mořic Goldschmid, císařský rada Josef Breitenfeldči přednosta dopravního úřadu v Chrudimi Emil Fuchs.V Přestavlkách je židovské osídlení doloženo od počátku 18. století.Domy Židů byly soustředěny v židovském sídelním okrskuv severovýchodní části obce, jihovýchodně od hospodářského dvora.Jedenáct židovských domů bylo soustředěno před polovinou 19. stoletíkolem synagogy, další tři byly ve východní části obce a další třiv ulici vedoucí z obce k jihozápadu; řada z nich v přestavbách dochována.Mikve je dochována v samostatném domku jihozápadně odzámku v jihozápadní části obce.Synagoga byla postavena snad v první polovině 19. století, bohoslužebnýmúčelům sloužila do počátku 20. století, poté byla přestavěnana dodnes obývaný obytný dům.Hřbitov se nachází v polích 500 metrů severně od obce a 300 metrůzápadně od silnice vedoucí na Hrochův Týnec. Založen byl nejpozdějive druhé polovině 18. století, z té doby se dochovaly nejstaršíV Přestavlkách se zachovala řada domů židovského osídlení➤8květen 2004

vzděláváníNACHMANIDŮV DOPIS O ETICERabi Moše ben Nachman, nazývaný též Ramban, Nachmanidésči španělsky Bonastrug da Porta, kriticky zastával a zprostředkovávalaristotelsko-racionalistické názory svého učiteleRambama – Maimonida (Rabi Moše ben Maimún). Do biblickéhovýkladu vnesl jako první také kabalistické prvky. Ramban se narodilr. 1194 ve španělském městě Gerona. Zažil tam počátky španělskékřesťanské represe vůči Židům. Sám se musel r. 1263 zúčastnit veřejnédisputace s židovským apostatou, dominikánem Pablem Christianim.Proti křesťanské misii mezi Židy sepsal Sefer ha-ge’ula, „Knihuvykoupení“, ve které poukazoval na to, že vykoupení se ještě nedostavilo.Roku 1265 se proto Nachmanidés musel za tupení křesťanskévíry odpovídat před královským soudem v Barceloně. Volil radějivystěhování do svaté země, kde v té době ovšem muslimové nebylio mnoho tolerantnější. 1267 přijel do Jeruzaléma, 1268 se stal v Akkuduchovním vůdcem místní židovské obce, dokončil tam svůj komentářk Tóře a o dva roky později i zemřel. Předložený dopis pocházíz Nachmanidova španělského období. Poprvé byl vytištěn v Mantověr. 5383 (1622 či 1623 o.l.).Slyš, můj synu, otcovo kárání a matčiným zákonemneopovrhuj. (Př 1,8) Chovej se tak, abys všechna sváslova říkal v každé době a každému člověku milýmzpůsobem. Tím se zachráníš od hněvivosti, což ješpatná povahová vlastnost, která dělá z lidí hříšníky.A tak říkají naši učitelé, ať je požehnána jejichpamátka, (Babylónský Talmud, Nedarim 21a):„Každému, kdo se hněvá, vládnou všechny druhypekla, neboť je psáno: Vzdaluj hněv ze svéhosrdce a odejmi zlo z tvého těla. (Kaz 11,10)“A není míněno jiné zlo, než peklo, jak se píše:„I bezbožného pro zlý den. Ohavností jestH-spodinu každý pyšného srdce; by sobě napomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.“ (Př 16,4-5)Když ses zachránil od hněvu, vstoupí do tvéhosrdce pokora, která je tou nejlepší ze všechdobrých vlastností. Je totiž psáno: „Pokoru doprovází H-spodinovabázeň.“ (Př 22,4) Skrze pokoru do tvého srdce vstoupí bázeň, protožeti pokora stále klade na srdce, odkud jsi přišel, kam jdeš, že jsičerv a larva jak ve svém životě, tak ve své smrti. A také, před kýmbudeš v budoucnu skládat účty, před Králem slávy, jak se píše: „Hle,nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout.“ (1 Kr 8,27)„Peklo i zatracení je před H-spodinem, tím spíše lidská srdce.(Př 15,11) A je psáno: „Nenaplňuji snad nebe i zemi, je výrok H-spodinův?“(Jer 23,24)Když na to všechno budeš myslet, budeš se bát svého Stvořitelea budeš se střežit před hříchem. A s těmito vlastnostmi budeš mít zesvého údělu radost. A když se budeš díky pokoře ostýchat předvšemi lidmi a bát se jich a hříchu, spočine nad tebou duch Boží přítomnostiŠechiny a lesk její slávy a život budoucího věku.A nyní, můj synu, věz a viz, že ten, kdo se ve svém srdci naparujenad lidmi, sestupuje do nebeského království a trhá nebeský oblek,jak je psáno: „H-spodin kraluje! Oděl se důstojností“ atd. (Ž 93,1)V čem se naparuje lidské srdce? V bohatství? H-spodin ochuzujei zbohacuje. (1Sam 2,7) Ve slávě? Copak všechna sláva nepatříB-hu? Jak se píše: „Bohatství a sláva pocházejí od tebe.“ (1Par29,12) Což se lze chlubit jeho majetkem?! A když se chlubíš svoumoudrostí: „Odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost“. (Jb12,20)Všichni jsou si rovni před B-hem, neboť ve svém hněvu ponižujepyšné a ve svém zalíbení povyšuje ponížené. Buď tedy sám předsebou ponížený a B-h tě pozdvihne.Proto ti vysvětlím, jak skromně jednat, abys stále žil ve skromnosti:Všechna tvá slova ať jsou jemná, tvá hlava skloněná, tvé oči hledídolů k zemi a jen tvé srdce hledí vzhůru. Neciv na člověka, s nímžmluvíš a každý člověk ať je v tvých očích větší než ty. Jestliže jemoudrý nebo bohatý, je na tobě, ctít jej. Je-li chudý a ty jsi bohatšínebo moudřejší než on, pomysli ve svém srdci, že máš větší povinnostipřed soudem nebes, protože ti bylo více dáno, a on má většípráva než ty. Že i když je hříšník, znamená to, že zbloudil a ty s nímmáš špatné úmysly. V každé době, ve všech svých slovech, činecha myšlenkách přemýšlej ve svém srdci tak, jako bys stál před Svatým(budiž požehnán) a jeho přítomnost Šechina byla nad tebou,protože jeho slávy je plný svět.Tvá slova ať jsou vyřčena ve strachu a v bázni, jakojsou slova služebníka před svým pánem. Buď zdrženlivýpřed každým člověkem. Jestliže na tebe někdozakřičí, neodpovídej mu stejně hlasitě, ale jenommile, jako bys stál před svým učitelem.A dávej si pozor, aby sis četl v Tóře vždycky,když budeš moci. Když vstaneš od knihy, přemýšlej,zda v tom, co jsi se naučil, je věc, kterou můžešuplatnit. Ráno a večer přemýšlej nad svými činy.To způsobí, že všechny tvé dny budou v pokání.V době modlitby odstraň všechny světské věci zesvého srdce. Připrav své srdce před B-hem (ať jepožehnán) a očisti své myšlenky. Mysli na to, cořekneš, předtím, než to vyjde z tvých úst.A tak jednej po všechny dny svého pomíjivéhoživota ve všech svých záležitostech a nebudešhřešit. Tak budou tvá slova, tvé skutky a tvé myšlení přímé a tvámodlitba bude spravedlivá, dokonale čistá, vyrovnaná a přijmuta B-hem (budiž požehnán), jak se píše: „Tužbu pokorných vyslýcháš, H-spodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho“. (Ž 10,17)Čti si tento dopis jednou týdně a nezanedbávej to. Pomocí nějpovstaneš a budeš stále chodit za Svatým, budiž požehnán. Přitomuspěješ ve všech svých věcech a budeš ospravedlněn pro budoucísvět, který je vyhlédnut pro spravedlivé. A každý den, když si hobudeš číst, ti z nebe bude odpovězeno na to, na co se ptáš ve svémsrdci. Až navěky, amen, sela.Překlad a úvod: Mikuláš VymětalLiteratura:Ha-archion hatorani, New York-JerusalemFeuer Chaim Avrohom: A Letter for the Ages, Mesorah Publication, Brooklyn, NY 1989Lachaq Josef: Choq le Jisrael, sefer Šemot [Zákon pro Izrael, 2. kniha Mojžíšova],Lemberg, David Balaban 5666–1905Masechet Pirkej Avot, Min Talmud Babli im targum čechi, Traktát Babylónského talmudus paralelním českým překladem a komentářem, Sefer, Praha 5754–1994Sidur Tfilat kol pe [Modlitba celými ústy], Jerušalajim, vyd. Aškenaz, nedatováno10květen 2004

Návštěva rabína Salamona v PrazeNa pozvání ŽLU navštívil Prahu o víkendu 20.–21. 3. 2004rabín Thomas Salamon, rodák z Československa, který odešeldo emigrace v roce 1968, a kterého jsme si před čtyřmi letyzvolili za rabína Židovské liberální unie. Přijel spolu se třemimladými učiteli ze své liberální Westminsterské synagogy v Londýněa se 14 dětmi ve věku Bar-(Bat-) Micva.V sobotu 20. 4. dopoledne vedl v krásném prostředí Španělskésynagogy ranní šabatovou bohoslužbu Šachrit, které se zúčastnilopřes 60 lidí. Na společném obědě se pak sešel k soukromýmrozhovorům s mnoha členy ŽLU. Především diskutoval s těmiz nás, které připravuje na konverzi k judaismu, což bylo jednímz důležitých cílů jeho návštěvy. Sobotních setkání se účastnilai řada mimopražských členů ŽLU (z Holešova, Ústí nad Labem,Liberce, Ústí nad Orlicí atd.), i dávných přátel pana rabína. Jakohosté nás přišli navštívit i předseda komunity Bejt Simcha JuliusMüller a fotografové Pavel Dias a Michal Spevák.Po obědě se výprava vydala na prohlídku Pražského hradu,Malé Strany a Starého Města. Na večeři se pak všichni sešli v proslulérestauraci bratří Töpferů „U Kalicha“, kde se rabín Salamonsetkal s předsedou ŽLU Františkem Fendrychem. Po večeři následovalanávštěva představení „Graffiti“ v divadle Laterna Magika.z obcíV neděli ráno si hosté z Londýna prohlédli pražské ŽidovskéMěsto a expozice Židovského muzea. Odborný výklad v angličtiněvýpravě poskytla místopředsedkyně ŽLU Jiřina Nováková,která se všem obětavě věnovala, přestože byla ve stejný časpozvána na svatbu Debory Dostálové do Španělské synagogy.Ve všech zúčastněných zanechala tato návštěva krasné vzpomínkya budeme se těšit na další setkání s naším panem rabínem.◗ František Fendrych◗ Foto: Michal SpevákŽidovská agenturainformujeNaale – studium na střední škole v Izraeli,program pro děti po ukončení 9. třídy.Dlouhodobé programy pro mladé lidi –studijní program v Izraeli trvající semestraž rok.Pro bližší informace nás kontaktujte natěchto číslech: 224 810 099, 224 810 110nebo e-mailem sochnut@volny.czZoša Vyoralová, Irena ŠvábováHAKOACH23. května pořádáme symbolickou cyklistickoucestu nazvanou výstižně: Z Terezínake svobodě. Letos za aktivní účasti našehoštědrého sponzora p. Bar-Chaima. Informacea přihlášky – p. Fendrych 605 880 583.18. až 20. června se uskuteční vícedennícykloturistický výlet s volejbalem, tenisemi koupáním, tentokrát v Albrechticích v jižníchČechách. Odjezd v pátek ráno. Hlásitse můžete již nyní s nevratnou zálohou 300,-Kč u pí. Vyoralové 602 703 653, nebo pí.Artnerové 606 111 388.26. června (poslední víkend před prázdninami)opět chystáme jednodenní vodáckýsjezd. Přihlášky Petr Wellemín 602 316 943.Dne 10. až 12. září připravujeme tradičníletní sportovní hry, letos v Teplicích.Podrobnosti ke všem akcím budou ještěpublikovány.Židovská obec DěčínÎiÏkova 4, 405 02 Dûãín IVTel/fax: 412 531 095,e-mail: zidovska.obec.decin@volny.cz,www.zidovskaobecdecin.wz.czV květnu bude v děčínské synagozevystavovat Agentura HOZA Q Praha panoramatickéfotografie „PANHORAMA“.V rámci celostátní akce BAMBIRIÁDA2004 budou ve spolupráci s DDM TeplickáBejt Praha pořádala letošní pesachovýseder v restauraci DIWAN. Vedl jejrabín Steven S. Newman s manželkouNaďou (členkou ŽOP), momentálně žijív Los Angeles. Svatbu měli ve Španělskésynagoze. Byl jsem jedním ze svědků.Rabína Newmana jsem poznal v Kaliforniiv mexické restauraci potom, co minapsal email ohledně vedení Vysokýchsvátků pro Bejt Praha. Rabín Newmantehdy přiletěl, vedl sváteční bohoslužbya Naďa byla jedním z jeho překladatelů – toje LOVE STORY, v níž jsem hrál šadchena.Rabín Newman má předky v ČR i SR.Peter Gyoria Ekocentrem MÚ Děčín v prostoráchsynagogy pořádány dvě výstavy: „Děčín –barevné město“ a „Jak to vidím já anebŽivotní prostředí v Děčíně“.ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZE(Maiselova 18, 110 01 Praha 1)Vás zve26. dubna v 17.30 hod. klub GEŠER„Hudební setkání“další díl z cyklu Jaromíra Vogela„Židé a hudba“ na téma„Židovští interpreti a dirigenti“.Vstup volný.Kulturní oddělení ŽOP, 224 800 841,e-mail: shifra@kehilaprag.czFoto: Michal Spevákijar 576411

ŽIDOVSKÉ PAMÁTKY KRNOVSKASlezské město Krnov s 26 000 obyvateli, proslavené výrobou varhan, leží v úpatí Nízkého Jeseníkupři soutoku řek Opavy a Opavice na hranicích Česka s Polskem.První zmínky o Židech v Krnovskémknížectví se objevují ve 14. stoletía mohlo zde žít asi 10 židovskýchrodin. Brzy se však začíná smrákat. Po stížnostechměšťanů na židovskou konkurenciv obchodu s kořením je předák místníkomunity, Avraham Hirsch z Głubczyc,obviněn z čarování proti křesťanům, upálena Židé r. 1535 knížetem Jiřím Hohenzollernskýmvyhnáni. Novodobá náboženská obecv Krnově vzniká až v roce 1877 poté, co jer.1871 dokončena stavba synagogy. Templnovorománského vzhledu najdete na nárožíulic Soukenické a Barvířské v místě zbouranýchměstských hradeb. Jistě vás upoutádvojvěží na východním průčelí budovya dřevěný vyřezávaný kazetový strop maurskéhostylu v interiéru. Krnovská synagogajako jediná v širokém okolí přečkala válku.Zachránilo ji pohotové rozhodnutí radníchz r. 1938 o využití prostor pro tržnici, poválce zde sídlil archiv a dnes začíná být využívánake kulturním účelům.Tvářnost města ovlivnili význační židovštípodnikatelé. Za zmínku stojí alespoň majiteltextilních závodů Jakob Bellak a výrobcelihovin Siegfried Gessler. Jeho likér Altvater(Praděd) přetrval dodnes, stejně jako slávazávodu, ve kterém sídlí firma Kofola, a.s.krnovského Řeka Kostase Samarase.V nedalekém Horním Benešově žil FritzKohn, sládek tamního pivovaru a děd současnéhokandidáta na amerického prezidentaJohna Kerryho. Krnovský židovský hřbitovs povalenými náhrobky, v 70. letechnavíc podstatně zmenšený, se nachází v uliciV Osadě pod Předním cvilínským kopcem.Zdejší památky židovské kultury jsouv majetku Federace židovských obcí a pečujío ně dobrovolníci z řad Občanského sdruženíKrnovská synagoga.O 20 km severněji leží Osoblaha. Městečkobývalo majetkem olomouckých biskupůa tvořilo proto spolu s nejbližším okolímtzv. moravskou enklávu ve Slezsku. V 16.století byli Židé z celého Slezska vyhnáni,a tak mnozí z utečenců našli útočiště právězde. Osoblaha byla r. 1945 při těžkýchbojích téměř zničena. Přesto se východněod náměstí dochoval unikátní starý hřbitovs macevami z 16.-19. století, bohatě zdobenýmiornamenty. Typově podobné nenajdetenikde jinde v českých zemích. Osoblahuse světem spojuje úzkorozchodná železnice,klikatící se zvlněnou krajinou. Tu před tisícilety vymodeloval pevninský ledoveca zanechal nám po sobě bludné balvanyz růžové švédské žuly. Parní soupravy neodolatelněvybízejí k romatickému rodinnémuvýletu.◗ Pavel Kuča, člen OS Krnovská synagogaZTRACENÍ SOUSEDÉ– symbolický památník krnovským a bruntálským obětem holocaustuProjekt „70 míst – 70 osudÛ“ – pofiízení a obnova lavic z vypálené olomoucké synagogy a jejich umístûní v krnovské synagozeVíce než půlstoletí, které nás dělíod největšího konfliktu v dějinách– druhé světové války – postupněsmazává vzpomínky na události, které tragickyzasáhly do života milionů lidí.Mnozí z nich byli naši sousedé.Osud židovské komunity, později označovanýjako holocaust, byl jednou z nejtemnějšíchepizod této války. Násilí,deportace, koncentrační tábory a jen malánaděje na záchranu života. Osud synagog– symbolů svébytné židovské komunity –byl jen kulisou zmařených nadějí a životůnašich židovských spoluobčanů. Desítkysynagog byly vypáleny a srovnány sezemí. Mezi nimi i synagogy v Olomouci,Opavě, Ostravě. Také v případě krnovskésynagogy přikazovala instrukce z Berlínato stejné – synagogu zničit. Pozoruhodnýmřízením osudu se tak nestalo.O záchraně stavby (památky z roku 1871)rozhodlo na podzim roku 1938 hlasovánítěsnou většinou jediného hlasu v tehdejšímkrnovském zastupitelstvu – synagogabyla zachována, ale přebudována na tržnici.Interiérové vybavení synagogy všakbylo nenávratně zničeno a ztraceno.Krnovská synagoga zůstala prázdná až dosoučasnosti.V březnu 1939 se naplnil tragický osudsynagogy olomoucké, postavené v letech1895-1897 – byla vypálena po obsazeníOlomouce nacisty. Předtím však došlok demontáži a rozprodeji části vnitřníhozařízení. Také šťastnou souhrou okolnostíse část lavic z olomoucké synagogy zachovalaa desetiletí sloužila potřebám věřícíchv malém kostele na Olomoucku. Při ➤12 květen 2004

➤modernizaci interiérového zařízení kostelabyly lavice pečlivě demontovány, a nahrazenynovými s elektrickým vytápěním.Původní olomoucké lavice z roku 1897byly nabídnuty k prodeji, výtěžek z prodejebude využit na rekonstrukci památkověcenné církevní budovy. Občanské sdruženíKrnovská synagoga se rozhodlo tentovelmi cenný soubor synagogálních laviczakoupit a instalovat v krnovské synagoze.Celkový náklad na pořízení souboru lavic,dopravu do Krnova, opravu poškozenýchsoučástí, ošetření dřeva a instalaci v synagozena dřevěnném soklu je odhadován na239.000,- Kč. Sdružení Krnovská synagogase rozhodlo získat tyto prostředky prostřednictvímprojektu se symbolickýmnázvem „70 míst – 70 osudů“.Pořizovaný soubor lavic zahrnuje 10 řadpo sedmi místech. Každé ze 70 míst budesymbolicky přiřazeno jednomu z vybraných70 členů předválečné židovskékomunity Krnova a Bruntálu, kteří zahynuliv průběhu druhé světové války. Početobětí holocaustu z řad krnovské a bruntálskékomunity byl samozřejmě několikrátvyšší, ale těchto 70 vybraných osudů budesymbolizovat tragický osud celé židovskékomunity. Památka obětí tak bude připomenutaživým symbolem – místemv obnovované krnovské synagoze.Každý, kdo se rozhodne projekt podpořit,může vybrat jméno člena předválečnéžidovské komunity, jehož místo symbolickypodpoří formou sponzorského příspěvku.Částka příspěvku je stanovena na3.000,- Kč na každé z 63 míst v druhé aždesáté řadě. Částka příspěvku na místav první řadě je stanovena na 5.000,- Kčpro druhé až sedmé místo první řadya 20.000,- Kč na první místo první řady.Toto první místo je symbolicky připsánoposlednímu rabínovi předválečné Židovskénáboženské obce Krnov, Dr. DaviduRudolferovi, který zahynul v koncentračnímtáboře Terezín.Pro shromažďování příspěvků na sponzorováníjednotlivých míst je určen účetobčanského sdružení Krnovská synagogau ČSOB, číslo účtu 189625935/0300. Prostředkyz účtu budou použity na splátkykupní ceny souboru lavic (dohodnut víceletýsplátkový plán) a na náklady spojenés dopravou, opravami, ošetřením a instalacílavic v krnovské synagoze.Jak můžete projekt podpořit:• ze seznamu „70 míst – 70 osudů“ sivyberte jméno některého člena předválečnéžidovské komunity, jehož památkuchcete symbolicky připomenout podporouzřízení místa s jeho jménem• telefonicky (tel. 737 201 166, 777 638568) nebo e-mailem (pres@iol.cz) sděltenašemu sdružení rezervaci daného místa.Sdělíte-li nám své jméno/název firmy čiorganizace a kontaktní adresu, můžemepřipravit a zaslat sponzorskou smlouvu• k platbě příspěvku (3.000,- Kč u míst8.-70., 5.000,- Kč u míst 2.-7., 20.000,- Kču místa 1.) využijte číslo účtu občanskéhosdružení Krnovská synagoga u ČSOB189625935 /0300.Za podporu projektu děkuje občanskésdružení Krnovská synagoga◗ Ing. Jan Stejskal, správce synagogyMezinárodní projekt dobrovolné práce mladých lidína židovském hřbitově v Krnově 5.–18. července 2004Zúčastní se 8 mladých lidí z různých zemí světa, dorozumívacířečí angličtina.Pracovat budeme na výřezu nových náletů a obracení popadanýchnáhrobků textem nahoru a na vyklízení půdních prostorv synagoze. Jaroslav Achab Haidler, autor projektu Kešet(http://www.chewra.com), provede dokumentaci nápisů.Pořadateli jsou Federace židovských obcí v ČR, která zafinancujevětšinu nákladů, dále organizace dobrovolných aktivit Inexsda (http://www.inexsda.cz), jež dodá dobrovolníky, a Občanskésdružení Krnovská synagoga (http://mujweb.cz/www/synagoga),vedoucím workcampu bude Pavel Kuča z Krnova, student FF MUv Brně. Uvítáme pomoc krnovské mládeže!Ubytování bude zajištěno na Střední pedagogické škole, stravovánív jídelně Racek.V úterý 6. července se v synagoze uskuteční koncert mládežnickéklezmerové kapely Létající rabín z Prostějova, v sobotu(10. nebo) 16. července pak divadelní ztvárnění knihy LadislavaFukse Pan Theodor Mundstock v podání Jaroslava Achaba Haidlera,ředitele Činoherního studia v Ústí nad Labem. V průběhuprojektu předpokládáme také přednášku dr. Stoniakové o judaismua dr. Rijksenové o toleranci.Ve volném čase se dobrovolníci setkají se členy Slezskéhoněmeckého svazu v Krnově a podniknou výlet úzkorozchodnouželeznicí na starý židovský hřbitov v Osoblaze a výšlap z KarlovyStudánky na Praděd.◗ Pavel Kuča – e-mail: pavel.kuca@centrum.czijar 576413

ŽIVOTOPIS A ŽIVOTNÍ PROŽITKYpřed válkou, během války, jakož i po válceČást 7.až do revoluce v roce 1989Vzpomínky člena a kantora Židovské obce v Teplicích, pana Chaima Kleina (1919–2004)Můj zdravotní stav se lepšil jen velmipomalu. V této nemocnici jsem byldevět měsíců. Jídlo, které bylo sicechutné, ale v malém množství, jsme dostávalidvakrát denně. Ráno se rozdávala hlavnídávka na celý den. Sběračka polévky, trochu(asi dvě polévkové lžíce) kaše, 1 lžíce cukru,někdy také kousek marmelády nebo kousekherinku a 200 g chleba. Hlad byl dosti velký,hlavně později, když jsem se cítil už lépe. OdItalů jsem se naučil zajímavý způsob stravování.Oni totiž, aby se alespoň jednou denněcítili nasycení, smíchali vše dohromady domísy – i herink s marmeládou. Když se rozdávalčaj, přilili i ten a takto vše snědli. Jájsem to časem taktéž napodobil. Večer jsmedostávali už jen kousek chleba a čaj nebopolévku.Někdy jsme měli dokonce i kulturní programa sice tak, že se tu léčil jeden zajatec –Žid z Budapešti, jménem Fejér. Pocházelz jiné pracovní roty než já. Byl to velmi talentovanýhudebník – klavírista. Jednou až dvakráttýdně hrál odpoledne, někdy i dvě hodiny.Na tyto koncerty přišli vždy i lékaři a všechenpersonál. Byl už zdráv, ale přesto ho zdedrželi. Měl různé výhody.Já jsem se pomalu od svých spolubydlícíchnaučil docela dobře italsky. Uměl jsem totiž,jako jediný na pokoji, rusky a dělal jsemproto tlumočníka při vizitách apod. Mezilékaři byla také jedna Tatarka. Byla malá,hezká a kulaťoučká. Ta se velice chtěla naučitmluvit a psát německy. Věděla, že já německyumím a domluvila se se mnou, že vždy,když bude mít čas, přijde ke mně a budu jiučit. Od té doby přicházela ke mně velmičasto a učení jí šlo docela dobře. Často mi zaodměnu přinášela nějaké dobroty, jako trochucukru, vajíčko apod. Všiml jsem si, že Italovése na nás dívají velmi závistivě. Ona mě naoplátku učila trochu tatarsky. Jednoho dne,při učení němčiny, opakovala nějakou větuněmecky a šlo jí to velmi dobře. Pochváliljsem ji. Ona z toho měla takovou radost, žemne objala a políbila na tvář. Za několik dníjsme byli – každý zvlášť – předvoláni k náčelníkovi.Měl udání, že my dva se milujeme,a že se často líbáme a to je mezi sovětskoudůstojnicí a zajatcem přísně zakázáno. Jedenz nás musí odejít z nemocnice. Nepomohložádné vysvětlování, že je to hrozný omyla naprosté nedorozumění. Souhlasil jsem, žeodejdu.Domníval jsem se, že budu odvelen doČeskoslovenské armády, do které jsem bylpřihlášen. Někdy, asi ve druhém nebo třetímměsíci pobytu v nemocnici, přišla nějakákomise a ohlásila, že se tvoří v BuzulukuČeskoslovenská. armáda a zajatci pocházejícíz Československa, kteří chtějí, se mohoupřihlásit. Přihlásil jsem se. Namísto do armádyjsem však byl po několika dnech naložendo vězeňského vagónu a odeslán do zajateckéhotábora na Ural – blízko města Iževsk.Byl to velký zajatecký tábor, asi 6000 zajatců:Němců, Italů, Rumunů a Maďarů. Byljsem hned zařazen do práce. Byla to velmitěžká práce. Dělal se tzv. torf, to znamená, žešpičatou dlouhou lopatou se musely vyrýtz rašeliniště velké cihly přesně daných rozměrů.Tyto cihly se pak nosily na lopatě sušitna slunci. Norma byla velmi vysoká a pokudji někdo nesplnil, nedostal plnou dávku chleba– už si nepamatuji kolik a jak se to odečítalo.Naopak, kdo normu překročil, dostalo nějaké deko chleba navíc.Takto jsem pracoval jen asi 14 dní. Každývečer se totiž konal nástup, sčítání a kontrolovánípočtů lidí. Tuto práci vykonávalzástupce velitele tábora, zajatec – Rumunjménem Koch, který byl vysokým důstojníkemv rumunské armádě. Při jednom takovémnástupu velitel Koch vyhlásil, že hledáněkoho, kdo umí mluvit rusky a ještě některédalší jazyky jako německy, rumunsky,maďarsky nebo italsky. Já jsem se sám zásadněnikam nehlásil, ale za mnou v řadě stáljeden, který věděl, že umím více řečí. Šťouchldo mě, abych se přihlásil. Velitel si tohovšiml a hned mne zavolal a ptal se, jaké řečiumím. Řekl jsem, že mluvím všemi, kterýmise mluví v tomto táboře. Nejdřív mně pořádněvynadal, proč jsem se hned nepřihlásil,potom mě poslal, abych se hned šel přihlásitdo lékařské ordinace u Dr. Spiridonové a žebudu od této chvíle podléhat jí.Dr. Spiridonová už ten večer v ordinacinebyla a tak jsem ještě přespal na baráku, kdebyla záplava štěnic. Ráno jsem se přihlásilv ordinaci. Od té chvíle se můj život v zajateckémtáboře radikálně změnil. Byl mi přidělenzvláštní pokoj, hned vedle ordinace, vekterém byly stěny pokryty bílými prostěradly,byl zde stůl a jedna židle, skřínka a čistěpovlečená postel.Moje práce byla hlavně tlumočnická. Doordinace přicházelo hodně zajatců s různýmizdravotními potížemi – Němci, Italové,Rumuni a Maďaři. Dr. Spiridonová a zdravotnísestra Lyalina mluvily jen rusky a samozřejměpacientům nerozuměly. Dále jsem seměl co nejdříve naučit sanitářskou práci. Dr.Spiridonová byla z Uzbecka a pocházela zešlechtické rodiny, sestra Lyalina byla Ruska.Obě byly ke mně velmi hodné a zacházely semnou jako s kolegou. Jednou si všimly, že sidosti pěkně opravuji (štopuji) ponožky. Naučiljsem se to ještě v maďarském pracovnímtáboře. Od té doby jsem měl velmi často codělat se štopováním jejich punčoch, a onymně za to přinášely různé dobroty.V táboře byly někdy i různé koncerty. Zajatcivšech národností vytvořili docela dobroukapelu a skoro každou neděli hráli a zpívali.Hrál se také fotbal. Když bylo nějaké výročínebo svátek, přišli političtí důstojníci. Celýtábor musel nastoupit a oni vedli zdlouhavéa plamenné řeči. Pamatuji se na 1. máj. Hlav- ➤14květen 2004

vzpomínky➤níproslov měla politická poručice, taková malá Židovečka, celé dvěhodiny zvonivým hlasem pěla chválu na soudruha Stalina, že zdalekaani ten nejpobožnější katolík nepřipisuje tolik ctnosti a tolik nadlidskéschopnosti panu Ježíši Kristovi, jak ona pronášela na Stalina.Čas od času zavolali někoho na velitelství a vyptávali se na různé věcia podrobnosti. Někdy potom odeslali několik osob, které byly přihlášenydo armády, někam jinam. Mne předvolali teprve začátkem září1944 a po dlouhém vyptávání se na spoustu podrobností a průběh méhoživota a služby v maďarském pracovním táboře, mně bylo oznámeno,že za několik dní odjedu z tábora na soustředění s těmi, kteří jsou přihlášenido Československé armády. Za tři dny jsem byl znovu zavolánna velitelství na registraci. V okénku seděl major a ptal se mě na jméno.Odpověděl jsem tak, jak jsem byl předtím doma a v maďarské armádězapsán: Heinrich Salamon Klein. On mi na to řekl: „Etože germanskojeimenie, čto ty Němec (To je přeci německé jméno, jsi ty Němec?“Odpověděl jsem: „Nět, já Jevrej.“ On nato:„A po jevrejsky kak?“ „Chaim.“ „Počemuženět Chaim? Job tvoju m… Jaže tožeChaim!“ A tak mě zapsal Chaim a od tédoby mám všechny doklady na toto jméno.Dodnes nosím hrdé jméno Chaim tak, jakse jmenoval první izraelský prezident –Chaim Weitzman.Hned druhý den jsem se dojemně rozloučils Dr. Spiridonovou, se sestrou Lyalinoui s ostatními, a spolu s dalšími třemi násodvezli na železniční stanici. Po několika hodinách čekání přijel vlaka ve vagóně, do kterého nás naložili, už bylo dalších asi 15 lidí, kteřípřijeli z jiného tábora a jeli rovněž do armády. Všichni, stejně jako my,byli Židé z různých maďarských táborů. Jeden z nich byl hudebníka zpěvák a částečně i dirigent. Během celé cesty nás několik dní učilsborově zpívat židovské písničky. Pocházel sice z Rumunska, ale prýžil několik let v ČSR a přihlásil se do Československé armády. Oniměli všichni ve vojenských čepicích připravené improvizované československétrikolory a udělali je i nám, takže jsme se cítili už napůl jakočeskoslovenští vojáci. Neměli jsme již sice vojenskou stráž, ale jels námi jeden sovětský poddůstojník, který byl naším vedoucíma obhospodařoval proviant, tj. chleba a ryby. Jeli jsme do Moskvy.Tam jsme v nádražní hale, po předchozí domluvě s náčelníkem stanice,uspořádali koncert a zazpívali všechny písničky, které jsme se cestounaučili.V Moskvě jsme zůstali jen dva dny a nákladním autem odjeli doměsta Krasnogorsk. Tam bylo soustředění a částečný výcvik základníchvojenských znalostí. Bylo tam také hodně německých vysokýchdůstojníků i generálů, kteří byli zajati ve Stalingradě. Dále tam bylii normální němečtí zajatci, mezi kterými byla skupina tzv. antifašistů,členů organizace „Freies Deutschland“. Když jsme odmítli být ubytovánive společné místnosti s německými zajatci, tito antifašisté k námpřišli a přemlouvali nás, že neděláme správně, že prý oni jsou taktéžNěmci a jsou na to hrdí, a že není Němec jako Němec. My jsme všaktrochu emocionálně – viděno tehdejšíma očima – odpověděli, žes ohledem na to, co dnes většina Němců dělá, neměli by být hrdi nato, že jsou Němci – i když jsou antifašisté.Zůstali jsme v Krasnogorsku celkem 14 dní a pak odjeli vlakemk Československé armádě. Nepamatuji si už, zda se sovětským doprovodemnebo sami. V jedné železniční stanici jsme vystoupili z vlaku,protože dál již vlak nemohl. Nákladními auty jsme odjeli do městaKrosno. Bylo 13. listopadu 1944 a zrovna dozněly boje na Dukle.Hned po zastavení našeho vozidla vybuchl docela blízko šrapnel,jakoby na naše uvítání, a bylo slyšet vzdálené dunění děl.Dne 15. 11. 1944 jsme byli u odvodu a zařazeni do ČeskoslovenskéSvobodovy armády. Pak se již po celou dobu mé služby v armáděneudály nějak zvlášť výrazné a mimořádné události v mém životě,které by stály za zaznamenání. Po vstupu do armády jsem byl hnedzařazen jako nevoják do náhradního pluku, kde jsem konal různéstrážné služby. Asi po měsíci jsem byl přidělen do spojařské jednotkyna normální a také spojařský vojenský výcvik. Než jsem se však stačilněco naučit, byl jsem další měsíc přidělen do protitankového dělostřelectva.Teprve tam probíhal dosti tuhý a opravdový vojenský dělostřeleckývýcvik. Na frontu se však naše jednotka nedostala, přestožejsme už byli vycvičeni a připraveni. Byli jsme převeleni na Slovenskodo Martina a tam nás zastihl i konec války. Tento jsme oslavovali střílenímz pušek a z automatů a přes zákaz jsme vystříleli do vzduchucelou zásobu patron, které jsme v dělostřeleckébaterii měli. Z Martina jsme byliodveleni do Prievidze u Bratislavy. Tamk nám přistoupili už nově odvedení nováčcize Slovenska a zase starší vojáci – členovézahraniční armády – byli demobilizováni.Já, jelikož jsem neměl odslouženupředepsanou dobu aktivní služby, jsemzůstal s několika dalšími sloužit dál. Bylato už pro nás ovšem jakási rekreační vojna.Dostal jsem za úkol dohlížet na koňskoustáj. Často jsme jezdili s několika vojáky pro seno a při tom jsme celéodpoledne stříleli z automatu na zajíce. Někdy se nám dokonce podařilonějakého ulovit.Jednu dobu jsem měl také za úkol přidělovat práci skupině asi 60německých děvčat, která se musela každé ráno hlásit u nás v kasárnáchdo práce. Jednou se stalo, že jsem nějak ve spěchu, když děvčatauž stála nastoupená na dvoře, chytil na stěně zavěšený plášť, podkterým byl zavěšen automat. Automat nebyl zajištěný a já jsem zavadilo spoušť. Vyšla celá dávka, na štěstí do silné kasárenské cihlovéstěny tak, že mimo velkého leknutí se nic nestalo. Pouze v celé místnostibyla v tom okamžiku taková hustá mlha z prachu, že jsem jenstěží našel dveře.V té době jsem byl ještě v domnění, že celá moje rodina, všichnisourozenci i moji rodiče, zahynuli v koncentračním táboře, a že jsemtady zůstal – mimo jednoho bratra, který žil v Londýně – úplně sám.Byl jsem proto rozhodnut, že po demobilizaci, jakmile to bude možné,se vystěhuji do tehdejší Palestiny. Jednou jsem si vyžádal pár dnídovolené a odjel jsem do Prahy, abych se informoval a eventuálněnašel nějaké známé, kteří se vrátili z koncentračních táborů. Skutečnějsem našel v Praze několik známých a dozvěděl jsem se, že se doBudapešti vrátily moje tři sestry z koncentračního tábora v Osvětimia bydlí u našeho strýce a tety – manželů Waldových.Hned jsem se vrátil do Prievidze a vyprávěl to veliteli a požádaljsem ho o 10 dní dovolené. Napsal mi doporučení, aby mi ihned vystavilicestovní pas a já jsem odjel do Budapešti. Setkání se sestrami bylosamozřejmě velmi dramatické a dojemné. Domluvili jsme se všichničtyři, že jakmile to bude možné, vystěhujeme se do Palestiny, kde žijínaše sestřenice, sestry – Miriam a Nechama – se svými rodinami.Život mých tří sester v tehdejší Budapešti plné sovětských vojáků byldosti nelehký. Bály se vyjít a ukázat se na ulici. Veškeré nákupy museliobstarat strejda s tetou.◗ Ilustrační foto: www.holocaustchronicle.orgijar 576415

ŽENSKÉ A MUŽSKÉ MICVOT VIII.Svatost a čistotaPojdme si nejprve zopakovat význam některých slov. Co znamená kadoš, svatý? Co je to tahor, čistý?Tedy svatý neznamená ani mučedník,ani oblíbenec Boží, ani něcoobyčejným lidem vzdáleného,nepochopitelného. Svatý znamená„oddělený pro, vyloučený pro, vyjmutýpro“. Dodávám slůvko „pro“, neboť sejedná o místo, předmět, zvíře, či člověka,který je oddělen pro speciální službu,která se vždy vztahuje k Bohu. Býtivyjmut z celku samozřejmě znamená býtijeho součástí a sloužit vlastně jemu.Bůh sám, který je tak výlučný, je součástísvěta, který stvořil, tak jako matka jesoučástí rodu, který zrodila.Kidušin – zásnuby, jsou prostě oddělenímkonkrétní ženy od pozornosti ostatníchmužů pouze pro jednoho konkrétníhomuže, kterému ona pomůže ke splněnímicve plození.Svaté je místo Chrámu určené pouze proStánek Boží a ne pro jiné účely. Chrám jevšak místo sloužící celému národu.Kohen je oddělen pro svatou službuv Chrámu a je nám povinován služboua radostí (avoda ve-simcha).Chrámový oltář je pouze určen prooběti Bohu, skrze oběti se nám po očištěnídostávalo Boží milosti.„Budete mi národem svatým“ je oddělenímIsraele pro speciální službu Bohu,ale zároveň je Israel součástí národů,které vzešly ze Stvořitelova aktu učiněnílidského tvora, podle své představy, či jakje psáno „dle obrazu našeho“. Všimli jstesi plurálu? Dá se vysvětlit jako zdůrazněníBoží omnipotence, kterou křesťanstvíomezuje pouze na trinitu.Neměli bychom zapomínat, že smutnýden výročí nejodpornějšího lidského aktuse nenazývá dnem holocaustu, ale dnemšoa. Holocaust označuje zápalnou oběť.Obětování je pro Židy svatým činem.Činem odděleným, výjimečným, spojujícímStvořitele s Jeho stvořením. Židnazývá vzpupnost člověka vůči Božímudílu „šoa“. Šoa je apokalypsa, pohroma,lidské ničení, akt drzosti a perverze. Neakt oddělení z Boží vůle, ale akt odděleníse ze své vůle, oddělení se ze společnostilidí, stvořených k obrazu Božímu.Býti svatým neznamená být lepším,neopravňuje k nadřazenosti, znamená býtoddělen. Zasnoubení přeci neznamená,že slečna X je nadřazena ostatním ženám,ač je ona hekadeš. Stejně tak jako kozanení nadřazena koni, protože je určenak potravě kadoš lidu a kůň ne.A kadoš lid není nic lepšího než jinýlid Božího stvoření, jenom dostal určitápravidla, určité závazky, konkrétnísmlouvu, kterou jiné národy nemají, takať kouká své závazky plnit. Skrze micvotmu předepsané.Kadoš lid dostal určitá pravidla, konkrétní smlouvu(ilustrace z Pentateuchu vydaného v Řezně kolemr. 1300, Encyclopaedia Judaica)Ono oddělení je tu vždy pro spojení.Tak jako se výlučný oddělený Bůh spojujes lidem Israele skrze svatou Tóru. Takjako se oddělený Israel spojuje s většinounárodů skrze sedm noachických přikázánía se všemi národy skrze Stvořitelea jeho tvorbu.Býti kadoš neznamená být nadřazen,ale být povinován. Sloužit, ne jako poníženýsluha, ale jako hrdý, zodpovědnýpartner, který nekazí Boží tvorbu, aledoplňuje ji a koná tak, aby byl svět lepším,ne horším. Dnešní Israel, jako liddiaspory i jako suverenní stát, má stejnoupovinnost. Micve tvorby lepšího světa senevyhýbá ani věřícímu Židovi, ani sekulárnímuŽidovi, ani konvertitovi, ba anitakovému Židovi, který se svého židovstvízřekl. Povinnosti se nelze zříci, je jenmožné být nezodpovědným a neplnit ji.Je mnoho cest a cestiček, jejich forma jeformalitou, cíl je avoda ve-simcha.Slovo tahor neznamená být čistýv hygienickém smyslu slova. Znamená tobýt rituálně čistý. Čistý pro svaté konání.Je to tedy opět jakási oddělená čistota,která nemá zdánlivě nic společnéhos fyzickou čistotou, ač ta fyzická je jejísoučástí. Člověk, který vstupuje domikve (rituální lázeň), musí být nejprveřádně fyzicky omyt po celém tělea s vyčistěnými nehty. Dokonce i než jelidské tělo pohřbeno, je řádně omyto,s vyčistěnýma ušima, nosem, nehty.Proč, když půjde stejně, zabaleno v plátnědo hlíny, kde se umaže, nafoukne,popraská, inu nač ta hygiena? Ale místo,kde se ono tělo omývá, se nejmenujeumývárna, nýbrž tahara, prkno na kterémse omývá, se jmenuje tahara a celý aktočisty se nazývá tahara. Jde tedy o očistuvýlučnou, spojenou se svatostí, o očisturituální, jejíž součástí je očista fyzická.Je muž mající noční poluce špinavý?Asi ano, je však rozhodně rituálně nečistýa měl by se očistit, tak praví Tóra. Žena sev době své menstruace několikrát za denmyje, přesto se po menstruačním cyklumusí rituálně očistit, to nám přikázal Bůh.O tom, co učí Tóra o čistotě, o tom, jakslova Tóry doplňují a interpretují rabíni,co a kdo je v judaismu tahor si budeme vezkratce povídat příště. A také o tom, jakna věci nahlíží různé židovské směry.Prozatím si pamatujme, že je rozdílmezi svatým a svatouškem, jako mezivěřícím a pobožným, a že bychom seměli zamyslet nad slovem zbožný. Mnozíz vás nám rádi do Maskilu píšete svénázory a reakce. Prosím, napište námvaši analýzu těchto tří slov: věřící, zbožnýa pobožný.Hezké jaro.◗ Sylvie WittmannováVěstník MaskilVydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, Česká republika, IČO: 61385735, tel./fax: 222 251 641, e-mail: chevra@bejtsimcha.cz. Maskil vycházíměsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The American JOINT Distribution Committee. Zájemci mohou přispět na vydávání věstníku libovolnou částkou na bankovní účet:86-8964110227/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 8888888888 (10x8). Redakce: Irena Dousková, Kateřina Weberová. Redakční rada: Michal Foršt, David Koutecký, Julius Müller, Michal Spevák. Ilustrace: LucieLomová. Předtisková příprava a tisk: Trilabit, s. r. o., Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 2. 4. 2004, Uzávěrka příštího čísla 5. 5. 2004.