novostavba objektu - Architekt

NOVOSTAVBA NOVÁ BUDOVA OBJEKTU ČVUTPET/CTTOP REALIZACE 5PRAHA 6, DEJVICEALENA ŠRÁMKOVÁ, TOMÁŠ KOUMAR, LUKÁŠ EHL / ŠRÁMKOVÁ ARCHITEKTIPŘIPRAVIL MICHAL JANATANová budova Českého vysokého učenítechnického zastavila již poslední volnouparcelu vysokoškolského kampusu navrženéhoregulačním plánem Antonína Engela z roku1924.Cílem bylo postavit dům rozumný, trochuchudší, aby vedl studenty ke skromnosti,jednoduchý až obyčejný. Nová budova jeorientována k přístupové ose areálu kampusuČVUT. Ke směru příchodu je otočenaotevřeným nádvořím vymezeným pouzedvěma průčelími a sloupem. Vlastní náplňje soustředěna okolo této nástupní plochyve tvaru V. Na vstupním nádvoří měly býtosazeny dvě kopie plastik Johna Hejduka– Dům sebevraha a Dům matky sebevraha.Původní dřevěné plastiky měly být realizoványv kovu, aby obstály při osazení v exteriéru.Plastiky dosud nejsou zhptoveny. Novostavbaje koncipována jako osmipodlažní důmpevného tvaru s relativně těžkým pláštěm.Celý objekt je uzavřen do cihel a pouzev části nástupu je odhalena betonovákonstrukce objektu. Dům je proříznut třemikrytými atrii. Z vlastního objemu vystupujíseverovýchodním směrem hromadnéposluchárny jako oplechované přisazenéhmoty.Konstrukce objektu je železobetonovámonolitická se základním modulem 8 000 mm.Stropní desky jsou navrženy bezprůvlakovés konstantní tloušťkou. Vnitřní stěny jsoubetonové nosné a cihelné s akustickouúpravou.K výtvarné výzdobě objektu patří barevnézdůraznění částí dispozice. Blok výtahůa blok sanitárních zařízení jsou intenzivněbarevně pojednány v celé nadzemní částidomu. Bloky poslucháren včetně jejichprůniku z exteriéru do interiéru jsou rovněžzdůrazněny intenzivním barevným nátěrem.Celá dispozice je přes atria přirozeněprovětrávána a v letním období v noci řízeněvychlazována. Intenzita umělého osvětleníje automaticky regulována a celý objekt jez hlediska provozních nákladů navržen jakoenergeticky vysoce úsporný.Koncept Budova reaguje na prostředíškoly staré se snahou, aby moderně vybavená,docela automatizovaná, hodně prosklenábudova nenapověděla žákům, že disciplínaarchitektury je něco neobvyklého, a tudížže architekti jsou něčím výjimečným. Snahoubylo vytvořit dům, který není příliš choulostivýna nepořádek, má svou vnitřní důstojnosti bez exkluzivního soudobého designu.To proto, aby v budoucnu nezestárnula aby byl tak trochu mimo čas. Naopakšikmost stěn přednáškových sálů datujestavbu do dnešní doby a odráží stav současnéarchitektury. Snahou bylo rovněž vytvořit dům,který má jakousi dispoziční logiku, kde nikdonezabloudí, v němž bude vidět, kde kdo jea hlavně kde nikdo není, a ve kterém se budevíce pracovat než doma. Oproti konceptuse úplně nepodařilo obhájit čistotudispozice – prostory pro učitele se zvětšilyna úkor prostoru žáků a některé velké učebnya pracovny se musely rozdělit na polovinu.To ubralo na velkorysosti dispozice, prosvětleníatrií a na jednoduchosti průčelí, kde se velkéformáty oken musely přizpůsobit drobnějšímdělením.Kapacita a rozměry Kapacitně je budovadimenzovaná pro 1 800 studentů,129 doktorandů a 214 zaměstnanců.Počet míst v podzemních garážích činí 316.Půdorys domu 64 x 64 m, ¼ tvoří volnáplocha nádvoří. Výška domu je 30 mod úrovně nádvoří.Vybavení Nová budova má osm nadzemníchpodlaží a tři podzemní podlaží s garážemi.V typickém podlaží je 10 ateliérů, čtyřiučebny s audiovizuálním vybavením, dvězasedačky, respirium studentů a kancelářepedagogů.V posledních dvou podlažích je 17patrových ateliérů. V přízemí je studijníoddělení, šatna, plně vybavené posluchárny pro80, 100, 180 a 300 lidí a univerzální prostorysloužící výuce i oddechu. V prvním suterénujsou modelářské dílny a počítačové učebny.situaceFOTO TOMÁŠ SOUČEK, IVAN NĚMEC

TOP REALIZACEROZHOVOR8S ALENOU ŠRÁMKOVOUBUDOVA MÁ NÉST CELOMĚSTSKOU ZODPODVĚDNOSTV jakém směru vychází vstříc nová fakultaarchitektury potřebám studentů?Nová budova by především měla zdemokratizovatvazby ve škole, sblížit navzájem učitele i žákya i učitele mezi sebou. To jsem v té stávajícíbudově postrádala. A měla by také vytvořitprostředí, v němž se dá dospět k poezii,k lyrice, a to chce pevnější základ.Jak moc jste přihlížela k Engelovuprostorovému konceptu i stávajícímbudovám?Když se podíváte po obvodu, je to jedenpalác vedle druhého. Je tam silně zastoupenánovodobá historie architektury – to nejdeignorovat.Když jsme u školy, jak hodnotíte současnouvýukovou skladbu předmětů na Fakultěarchitektury ČVUT?Sylabus obsahuje rozsah znalostí, které by sistudenti měli osvojit. Je to stavitelství,průprava v myšlení, to znamená matematikaa deskriptiva, a znalosti dějin. Záleží napersonálním obsazení, protože od lidí se odvíjíkvalita vyučování.Co může vlastně škola studentu poskytnoutkromě teoretické průpravy? Dokážeprohloubit jeho talent, nebo působí iniciačně?Měla by poskytnout všeobecné vzdělání. Mělaby mu umožnit ověřit si sám sebe, nakolik jeschopen tvůrčí práce. To by měl student poznatz konkurence, které je ve škole vystaven.To člověk sám o sobě zo nepozná. Vidí sejenom vedle ostatních. Toto by měla škola dátstudentům do vínku. Dát jim vědět, zda jsouhvězdy oboru, nebo jimi nejsou.Co vlastně přinesla škola vám?Měla jsem dost štěstí na osobnosti učitelů.V Bratislavě byla zastoupena funkcionalistickáavantgarda. Byli tam vynikající pedagogové,například Hruška, Hannauer, Koula, Karfík.Jak je podle vás zastoupen urbanismusna současné fakultě architektury?Nyní se na škole vyměnila garnitura urbanistů,takže se ukáže, zda něco dokážou.Jakou roli hrál urbanismus ve vaší tvorbě?Není to můj obor. Ani jsem se nesetkala s lidmi,kteří by ho uměli, ačkoli Jindřich Krise měl k němudost blízko.Je urbanismus u nás v rozpacích nad sebousamým proto, že zde chyběla urbanistickátradice?Ne, je to nejspíš celosvětový jev. Existujía existovali sice vizionáři, ale ve 20. století jsmezažili fi aska, například Brasilia. Pro všechny, kdozasahují do města, by měl platit zákon,aby mu neubrali život. Žádný zásah by nemělublížit životaschopnosti města. To se velmilehce překročí, například nedodržením měřítkastavby. Ve Stockholmu se přestěhovalykomunikace o patro výš a dole jezdilyautomobily. Dnes se ví, že se nedá žít bezdotyku se zemí.Jde dnes skloubit dobrý urbanismuss expandujícím automobilismem?To je problém, který bude stále tíživější.Jak se má jednotlivá stavba vypořádávat sesvým okolím? Do jaké míry je nutné to okolíztvárňovat či přizpůsobovat stavbě?To už je něco jiného, to je lokální urbanismus.Jak se má měřítkově stavba přizpůsobovatsvému okolí?Někdy lze překročit měřítko dané okolím, alejde o míru, která může být dána funkcí neboinvestorskou či reprezentativní důležitostí.Jak jste se vyrovnávala s měřítkembudovy ČKD, když jste vstupovala na půduVáclavského náměstí?Především jsem musela důstojně zastavětparcelu tak, aby to neublížilo okolí. Tomu museloodpovídat i měřítko. Budova musela mít rozměrodpovídající jejímu významu. Muselo se vyhovětsměru Zlatého kříže. Budova ČKD nesplňovalažádná reprezentativní hlediska, ale uzavírá dolníčást náměstí a zároveň je vkomponována do řady,kde jsou paláce Na Příkopě. A zároveň muselaobstát mezi krásnými secesnímia funkcionalistickými domy na Václavskémnáměstí.Jak vnímáte Václavské náměstí – jako bulvár,nebo uzavřené náměstí?To je jedno, Praha není tak veliká, aby bylo nutnéměnit měřítko centra.Do jaké míry určuje typologie podobu domu?Záleží na důležitosti funkce a je škoda, ženemáme žádné státní investice. Právě to jsoustavby, které by měly nést tu tíhu odpovědnosti.Josef Pleskot navrhl jinak pěknou banku ČSOBv Praze-Radlicích, ale ta se ponořuje do terénu.To nevím, jestli je dobře, protože budova má néstceloměstskou zodpovědnost.Když se retrospektivně podíváte na svoutvorbu, jaké stavby vnímáte jako pro vásklíčové?Moc jsem toho nepostavila, ale myslím, že vícejsem do architektury zasáhla tím, že jsem sezúčastňovala veřejných soutěží. I když se většinaprojektů nerealizovala, myslím, že jsem sepodepsala na úrovni soutěží. Soutěžila jsemv zásazích do většiny důležitých pražskýchprostorů.Které z nerealizovaných staveb byly pro vásnejdůležitější?Je mi líto, že se nepostavila banka na náměstíRepubliky, hlavně proto, že to náměstí potřebujenějaký smysluplný bod. Náměstí Republikyje rozcouraný chaos. Bylo by to dobré i propražskou siluetu, ale neudělalo se nic.Jak velkou roli přisuzujete soutěžím?Soutěže jsou nesmírně důležité pro vyhledávánínejlepšího řešení, ale také proto, aby se mezisebou konfrontovali architekti. Na soutěžíchjsme se vlastně hodně naučili. V této souvislostipovažuji za tragické, že Praha nemá hlavníhoarchitekta, který by určil, na které pozemky jenutná soutěž. Investoři nebudou rádi vyhlašovatsoutěže, protože se vždycky cítí omezováni vesvém rozhodování.Čili lze soutěže chápat také jako regulačnímechanismus?Soutěže slouží hlavně budování názorů. Poučitse z ní dokážou nejen soutěžící, ale nakoneci veřejnost.

TOP REALIZACE 9

ROZHOVOR 10S DĚKANEM FA ČVUT ZDEŇKEM ZAVŘELEMPŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEKV nedávno vysílané televizní talk showjste popsal svůj nástup do pozice děkanaa následující léta jako snahu přečíst chaosa v další fázi jej pak zvládat. Jak jste zvládlistěhování takového kolosu, Jakým vašefakulta je, do nové budovy ?Stěhování kolosu proběhlo poměrněhladce, zejména díky předcházející přípravě.Každopádně z menšího do většího se vždyckystěhuje jednodušeji než naopak! Skutečnéefekty našeho přesunu zjistíme teprve běhempráce - následující semestr považujemeza „experimentální“.Jaké zásadní organizační a provozní změnypřinese život v nové budově studentům,jaké pedagogům?Zásadní změnou je především sdružení všechpracovišť pod jednou střechou, což by mělovýrazně přispět komunikaci mezi součástmi.Zcela odlišně bude organizován děkanáta všechny podpůrné služby – přehledněa viditelně. Organizace studia bude odpovídatpostupu ve studiu. V nejnižším podlaží budesoustředěna výuka prvního ročníku, jež budeorganizována v „kmenových“ místnostech.Postupně směrem nahoru budou umístěnyÚstavy výukové a nejvýše Ústavy návrhové.Jak výukové, tak ateliérové prostory jsousamozřejmě nově zařízeny a měly by být prostudenty jakousi „domovskou“ základnou.Cílem je pozvednutí aktivní účasti studentůna výuce a permanentní interakce s pedagogy.I místnosti pedagogů jsou mnohemprostornější než dříve a poskytují jim vícemožností jak pro pedagogickou, tak i vědeckoua tvůrčí činnost.Když jsem procházel budovou školy těsněpřed jejím dokončením, zaregistroval jsemzde některé, na první pohled patrné změnyoproti projektu. Dodatečně vyzděné dělicípříčky v pracovnách pedagogů, skleněnépříčky oddělující jednotlivé ateliéryv nejvyšším, mezonetovém podlaží, vyššíparapety v místnostech, orientovanýchdo atria. Byly tyto a další kompromisynutné?Nevím proč mluvit o kompromisech? Budovamá samozřejmě svoje uživatele a i ti majíurčitou představu o své práci. Školanení muzeum a je třeba ji tam, kde je nutno,přizpůsobovat potřebám výuky.Ostatně tento proces bude probíhati v budoucnu.Architektka Šrámková projevilaneúspěšnou snahu umístit do nástupníhoprostoru nové budovy sochy JohnaHeyduka. Počítá se zde s jinýmiuměleckými artefakty, s využívánímotevřeného nástupního prostoru?Otevřený vnější prostor, tak zvané čtvrtéatrium, bude laboratoří fakulty pro experimentynejrůznějšího druhu. Tento názor potvrdili výsledek soutěže na řešení celkovéhovstupního prostoru FSv a FA. Pokud vím, bylsystém věnovat 1% ze stavebního rozpočtuna umělecká díla u veřejných zakázek zrušen,na rozdíl od mnoha jiných zemí. Myslím, že je toškoda a že by se o tom mělo dále diskutovat.Ale ať už diskuze dopadne jakkoliv, bude mítzadavatel stavby vždy důležité slovo ve volběuměleckého díla.Pane děkane, můžete nám říci, kolikstudentů každoročně absolvuje školyarchitektury v české republice?Kolik z toho je absolventů FA ČVUT?Celkem absolvuje na českých školácharchitektury ročně asi 250–300 absolventů,z toho na ČVUT asi 180–200.Jak se vlastně odhaduje celospolečenskápotřeba profese v kvantitativníchukazatelích ? Nemůže se stát, že vedlepolicistů, kněžích, soudců a dalších profesíbudeme mít i nejvíce architektů na početobyvatel? Ty však stát zajisté živit nebude.Jak víte, centrální plánování v Čechách už delšídobu nefunguje. Školy se řídí poptávkoua nabídkou vedle svých vlastních možností.FA ČVUT přijímá ročně zhruba 300 uchazečů,tedy asi každého třetího v celostátním měřítku.Počet architektů na 1000 obyvatel je stáleještě zhruba poloviční oproti západoevropskýmstátům. Obavu, že by stát naše absolventymusel živit, nesdílím. Tvořivá povaha našípráce nabízí samozřejmě prostor i v příbuznýchdisciplínách.Nenutí systém státních dotací na každéhostudenta školy přijímat i ty méně nadané,méně motivované ? Nedominuje pakkvantita nad kvalitou?V posledních letech není kvantita už takovouměrou odměňována. V letošním roce přijaloČVUT tzv. limity, které omezují počet přijatýchstudentů do všech stupňů studia. Fakultymohou samy rozhodnout o preferencíchpro studijní směry.Fakulta architektury je jednou z mála školpracující s přísnými kriterii pro příjemstudenta. Jak potvrdí řada úspěšnýcharchitektů, ne všichni byli rozeznáni hned na začátku studia.Vy sám nepůsobíte v nové budově jen jakoděkan, ale také zde vyučujete. Co vámnové působiště přinese osobně ?Máte z nového prostředí radost?Několik prvních dní v budově povrdilo moupředstavu. Budova je prostorná, přehlednáa transparantní. Věřím tomu, že pomůžejak stmelení našeho učitelského sboru, taki intenzivní práci studentů.Radost mám především z toho, že Fakultaarchitektury po dlouhých letech disponujebudovou postavenou pro její způsob práce.Doufám, že se tak potvrdí i to, že kultivovanéprostředí bude mít vliv i na její obsah.3D model

TOP REALIZACE 12SLOVO INVESTORATEXT MILOSLAV PAVLÍKPro České vysoké učení technické v Prazeje výstavba nové budovy v Dejvicích v jeho vícenež třísetleté existenci nejvýznamnější investičníakcí za poslední více než čtvrtstoletí.Na konci devadesátých let minulého stoletíse rozhodlo tehdejší vedení technické univerzitynastartovat proces, který bude zakončenúspěšnou realizací budovy doplňující stávajícízástavbu dejvického kampusu. V této doběbyla Fakulta architektury jedinou součástíČVUT, která neměla k dispozici objekt, jenžby mohla samostatně využívat. Fakulta dostalav první fázi za úkol sestavit stavební programzohledňující její předpokládané rozvojovétendence. Další postupné kroky vedlyk vypsání veřejné architektonické soutěže,která byla koncipována jako dvoukolová.Porota sestavená dle soutěžních podmínekČeské komory architektů vybrala návrhprofesorky Aleny Šrámkové. Ta se svýmispolupracovníky, architekty Lukášem Ehlema Tomášem Koumarem, navrhla podle názoruporoty objekt splňující nejlépe fi lozofi i výukyarchitektury v rámci stanoveného stavebníhoprogramu. Tento stručně popsaný a zdánlivějednoduchý proces trval sedm let. Přijetímpůvodního investičního záměru bylofi nancování zajištěno státní dotací Ministerstvaškolství mládeže a tělovýchovy s požadovanouspoluúčastí univerzity.Počátkem roku 2006 nově jmenovanýrektor profesor Václav Havlíček jednoznačnědeklaroval ve svém volebním programu, žedovede tento záměr k fi nální realizaci. MŠMTvšak potvrdilo svůj požadavek, aby objekt bylrealizován jako univerzální budova splňujícívedle dislokace výukových prostor proarchitekty i možnost umístění funkcí pro dalšífakulty a součásti. Z těchto důvodůbyla ateliérem Šrámková architektipřepracována studie ze soutěžního návrhua po jejím odsouhlasení bylo investorem ČVUTvypsáno veřejné výběrové řízení na generálníhoprojektanta. Vítězem se stala projektováorganizace VPÚ Deco Praha, která do svéhotýmu včlenila autorský tým. Po dalších třechletech intenzivní přípravy ukončené výběremzhotovitele stavby, sdružení fi rem Metrostava VCES, a výběrem fi rmy Gleeds na technickýdozor měl investor k dispozici komplexnírealizační tým. Výběrovým řízením byl smluvněstanoven termín dokončení stavby do konceroku 2010. Pro investora bylo cílem zahájenívýuky v nové budově v Dejvicích od letníhosemestru 2010/11.Vlastní výstavba začala v červnu 2009poměrně rozsáhlými zemními pracemina místě původního parkoviště, protožena základě stavebního povolení byl investorpovinen zajistit 320 parkovacích stáníve třech podzemních podlažích. Po jednomroce byly dokončeny všechny tři podzemnía osm nadzemních podlaží hrubé stavby.Její konstrukční princip využívající monolitickýželezobetonový skelet s velkým rozponem8 x 8 metrů splňuje požadavek nauniverzálnost a fl exibilitu vnitřních prostor,které jsou schopny absorbovat i budoucízměny uživatelských požadavků.Uvedené vlastnosti objektu umožnilyinvestorskému týmu vyrovnat se v této fázis následnými požadavky uživatele nadodatečné umístění výukových a laboratorníchprostor pro nově akreditovaný oborPrůmyslový design a další potřebné drobnédispoziční úpravy. Již další fáze výstavby,ve kterých byla kompletována stavba jakpo stavební, tak po technické stránce, všakprověřily především tým architektůa projektantů, a to po stránce jejichschopností, zkušeností a znalostí aplikacepoužitých materiálů a funkčních konstrukčníchdetailů. Svoji jistě pozitivní roli v oblastirealizace sehrály i zkušenosti pracovníkůobou stavebních fi rem a jejich subdodavatelůi pracovníků technického dozoru investora.Je přirozené, že na pravidelných pracovníchkontrolních dnech byly týmově řešenyněkdy rozdílné názory architektů, uživatelů,dodavatelů, ale ve fi nále musela býtnavrhovaná řešení jednoznačně rozhodnutaa schválena investorem. Svoji významnou roli

TOP REALIZACE 13při tomto rozhodovacím procesu sehráloi vnější ekonomické prostředí, ve kterémse celá výstavba odehrávala. Byla to jednaz mála veřejných investic, na kterou bylavyužita státní dotace do oblasti pozemníchstaveb v Praze. Z pohledu investora to měloněkolik pozitivních, ale i negativních dopadů.Mezi ty první patří jistě výrazné zkrácenícelkové doby výstavby, v našem případěsmluvně potvrzených 18 měsíců. Druhýmpozitivem byly opět výběrovým řízenímsmluvně potvrzené celkové stavební náklady,které umožnily vytvořit alespoň minimálnírezervu na nepředpokládané náklady.Naše technická univerzita musela navýšitstátní dotaci o cca 230 mil. Kč z vlastníchzdrojů. Na nich participovaly všechny ostatnífakulty a součásti ČVUT. To předurčiloa ovlivnilo další povinnost investora: nepřekročitcelkové investiční náklady. A proto byl taképod tímto zorným úhlem hledán konsensusvýsledného architektonického, materiálovéhoa konstrukčního řešení úprav, kterév počáteční fázi nebyly po stránceuživatelského a technického standarduv zadávací dokumentaci přesněspecifi kovány.Technické řešení budovy v oblasti jejíprovozní energetické náročnosti je založenona principu využívání syté páry jako primárníhocentrálního zdroje tepla. Zdrojem chladu jsoukompresorové chladicí jednotky. Základnímpožadavkem investora a jím jednoznačněstanovené priority bylo navržení technickéhořešení využívajícího v maximální mířepřirozeného větrání okny, s řízeným nočním„zachlazováním“ budovy v letních měsících,a využívajícího akumulačních schopností těžkéželezobetonové konstrukce. Větrací systémyjsou navrženy ve vazbě na přilehlá atriaa motoricky ovládané větrací okenní plochy,případně na otevíravé části světlíků pomocí„přefuku“ mezi danou místností a příslušnýmatriem. Investor proto zohlednil tento návrhi ve smluvním vztahu, kterým zavázal sdruženídodavatelů po dobu dvou let po ukončenívýstavby k případnému následnému zajištěníregulace celého systému.Vedle těchto čistě specifi ckých technickýchokolností, které v průběhu výstavbyovlivňovaly vztahy zainteresovaných partnerů,je potřebné zmínit se ještě o jednomvýznamném fenoménu. Ve vlastní budově,především ve velkokapacitních posluchárnácha speciálních seminárních místnostech,jsou navrženy a realizovány systémy moderníaudiovizuální techniky. Lze očekávat, že taktovložené investice a jejich využívání vnesounejen potřebný pedagogický inovační efektdo stávajících akreditovaných výukovýchprogramů, ale druhotně se projeví i v přístupustudentů a vytvoří také očekávaný „image“této budovy. Přáním investora je, aby pomyslnézrcadlo, které čas nastaví v průběhu provozua užívání tohoto domu, umožnilo všemzúčastněným bez obav a s vědomím plnézodpovědnosti za svůj profesionální přístupdo něho kdykoliv pohlédnout…Pro úplnost je potřebné doplnit, že vedleFakulty architektury, která poprvéza dobu své existence integruje své studenty,pedagogy i zaměstnance do jediného místa,bude v budově působit nově ustavená Fakultainformačních technologií, která zde budemít děkanát a moderní počítačové učebny.Pro ČVUT je jistě podstatné, že parkingvybudovaný v podzemí bude sloužit pouze jehozaměstnancům a studentům. Právědokončená budova je v současné doběnejen fyzicky otevírána studentům, ale jetaké obrazně otevírána i diskusi širokéodborné i laické veřejnosti. Výsledkya poznatky takto vedeného dialogu budoupro celý realizační tým průkazem oprávněnostinázoru, že budova ČVUT bude reprezentovatmoderní českou architekturu u nás i v zahraničí.Současně však bude jejímneoddiskutovatelným posláním a úkolemprofesně ovlivňovat nastupující generacebudoucích architektů a designérů.

TOP REALIZACE 14půdorys 8. NPEnglish New Building of the Czech TechnicalUniversity, Dejvice, Prague The new buildingof the Czech Technical University is locatedon the last free plot of the university campus,which was designed in Antonín Engel’ssettlement plan in 1924. The objective wasto build a sensible, rather lean, simple andmaybe ordinary building to lead students tomodesty. The new building faces the newaccess axis of the Czech Technical Universitycampus’s premises. Its open yard, demarcatedonly by two facades and a column faces theaccess direction. The building’s programmeis concentrated around this access area ina V shape. The new building is conceivedas an eight-storey building, which has solidshape and a relatively heavy envelope. Thebuilding is enclosed by a brick wall and only theentrance part shows the concrete structure ofthe building. The building is pierced by threecovered atria. Mass lecture halls jut from thebuilding mass in the north-east direction ascoloured, metal-lined abutted volumes. Fromthe point of view of operational costs, the wholebuilding is designed as highly energy-saving.půdorys typického podlažípůdorys 1. PPNOVÁ BUDOVA ČVUTPRAHA 6, DEJVICEKLIENT České vysoké učení technické v PrazeUŽIVATEL Fakulta architektury,Fakulta informačních technologiíAUTOŘI Prof. Ing. akad. arch. Alena Šrámková,Ing. arch. Tomáš Koumar, Ing. arch. Lukáš Ehl/ Šrámková architektiINTERIÉR Ing. arch. Markéta Cajthamlová,Ing. arch Lenka BrožováZASTAVĚNÁ PLOCHA 4 995 m 2CELKOVÁ UŽITKOVÁ PLOCHA 33 340 m 2PODLAŽNÍ PLOCHA 41 433 m 2OBESTAVĚNÝ PROSTOR 147 041 m 3GENERÁLNÍ PROJEKTANT VPÚ DECO PRAHA a.s.SOUTĚŽ 2004PROJEKT 2005–2010REALIZACE 2009–2010

TOP REALIZACERECENZE15NENÁPADNÝ PŮVAB SLUŽEBNOSTITEXT MICHAL JANATAHovoříme-li o jazyce architektury, připisujemejí prostředky, jimiž nedisponuje. Pokud takpřesto činíme, pak buďto z nepoučenénevědomosti, nebo tím míníme jazykve vysoce metaforickém stupni odvození.Architektura má své konstrukční algoritmy,svůj rejstřík stavebních materiálů a svouzasazenost do širších prostorových vztahů,ale nikoli onu univerzálnost, jež se jí v našichpseudoteoretických končinách připisuje.Co se jazyka týče, je architektura, na rozdílod svých slovem obdařených konkurentů,němá. Z této bytostné němoty však nemůžemevyvozovat její nesdělnost. I architekturasděluje, nikoli jazykem, ale způsobem utvářeníčaso/prostoru. Dokážeme stavbu datovat,a z tohoto určení můžeme vyvodit i časovouproměnu i její původ v určitém čase. Umímerovněž poznat způsob, jakým architektiartikulují prostor. Ale žádná další sdělenínejsme s to z ní vyčíst, a pokud ano, pak jakonezávaznou hru slov.Z mylného připisování moci jazykaarchitektuře se zrodila i kdysi tak frekventovanáotázka, zda je architektura vědou, či uměním.Tato otázka je pouhou etudou, byť ve svédobě byla zcela legitimním sporem o podobuarchitektury ve vztahu k míře vážnosti jinýchotázek, které by měly být architektuře kladeny.Není ničím z obou. Uměním byla, když bylaspjata především se sochami, ale to ještěneexistovalo umění v našem dnešním slovasmyslu, a vědou se nestala a ani stát nemůženikdy už proto, že nedisponuje žádnouterminologickou výzbrojí jako věda. I zde,podobně jako je tomu u atribuce jazyka,utíkáme povrchními analogiemi od historickyproměnlivých rolí architektury. Pokud bychomodhlédli od systému břemene a podpory, tedyod fyzikálně-historických „daností“,pak bychom mohli dospět k pojmu, byť velicevágnímu, služebnost. Architektura sloužív tom smyslu, že se podřizuje či má podřizovatúčelu, kvůli němuž se zrodila nejprvev podobě skici či elektronického zárodku.Tato služebnost není ani samozřejmostí, anipouze naplňovaným ideálem. V excesivníchpodobách se může architektura zvrtnoutv monumentalitu, slouží-li politické,ekonomické či jiné moci, nebo se naopakmůže maskovat jako ne-architektura, kteráse dobrovolně pouze podřizuje svému okolí.Obě krajnosti však mohou být legitimnímisoučástmi, jakýmisi póly, architektury.Hovoří-li se o architektuře Aleny Šrámkovéčasto v souvislosti s výrazy obyčejný,obyčejnost, pak v tom není žádná tendencek askezi, žádná z psychologie odvozenýchcharakteristik jejích staveb, ale „jenom“přitakání tomu, čím architektura opravduje – službou,ovšem, jak právěnapovídá řecký výraz, službou v nikoliobvyklém slova smyslu. obsahuje dvě slova – , obecní vesmyslu veřejný, a , dílo – osvětlujícísmysl architektury. Architektura je dílo vesmyslu odpoutanosti od přírodní situovanostičlověka a zároveň má nesuspendovatelnoudimenzi veřejného. Tento nezpochybnitelněveřejný charakter má architektura i v případě,že jde o domy sloužící soukromým potřebám.I nejintimnější formy staveb mají přinejmenšímpotenciálně veřejnou dimenzi, na což sezapomíná právě v dobách různých podob„biedermeieru“, kdy se lidé uchylují dosoukromí před cynismem moci nebo z pocituvlastní občanské bezmoci, jako je tomuv současnosti.U školních budov tyto pochyby ohlednědvojznačnosti veřejné – soukromé odpadají.Tím méně pak u budovy, která by měla být,byť nejen jí, také dílnou budoucích architektů.Jedině v této souvislosti má vůbec smyslhovořit o architektuře Aleny Šrámkové jakoo obyčejné, protože nejde ani o střídmostprostředků a výrazu, ale jen a jen o služebnost

TOP REALIZACERECENZE16SLOVO SPOLEČNOSTI SCHÜCO – DODAVATELE HLINÍKOVÝCH SYSTÉMŮv tom nejlépe pochopeném smyslu. Tato role,v počátcích stavby možná jen jako aspirace,je stvrzována až chodem domu, způsobem,jakým skutečně slouží svým účelům.Obyčejnost v onom šrámkovském smyslumůžeme ovšem také chápat jako samozřejmounezásluhovost této role ve vztahu k těm, jimžstavba slouží.Architekt ovšem není tím, kdo by mělpouze vyhovovat potřebám zadavatelů, musídostát i závazkům vůči stavbě samé, jejímurbanistickým, konstrukčním, tektonickýma dost možná i estetickým požadavkům,jsme-li oprávněni použít tak vágní pojem,a také odpovědnosti vůči okolí stavby.Zkusme tedy zhodnotit tyto stupněodpovědnosti – od té urbanistické až po tu,kterou dům splňuje vůči sobě samému.Autoři nové budovy ČVUT – AlenaŠrámková, Tomáš Koumar a LukášEhl – nestáli před spletitým úkolem jenv přeneseném smyslu, protože okolí, do něhožměli stavbu zasadit, je různorodě chaotické,přestože původní Engelův urbanistický rozvrhvytváří pravidelný prostorový rastr, vymezenýradiálně rozmístěnými komunikacemi. Chaostedy nevyvolává způsob prostorovéhouspořádání budov, ale spíše mix nesourodýchstylů. Ze vzdálenějšího okolí sem doléhápuristický funkcionalismus Gillarovafrancouzského gymnázia, s nímž vytváří bizarnídisonanci několik bloků fádní sorely, v bližšímokruhu se vynořuje tajemný ovál Národnítechnické knihovny a o něco dál pak Paulovya Čermákovy budovy. Novostavba Národnítechnické knihovny ukázala, že ani apartnítvar bořící v okolí uplatňované pravoúhléschéma nevytváří nutně cizorodost, alenaopak překvapivě místu vzdorující budovudomestikuje i v širším prostorovém měřítku.Alena Šrámková se spoluautory se vydalajinou cestou.Už z nástupního prostoru od Národnítechnické knihovny se nová budova ČVUTcitlivě včleňuje do okolí. Jako by se aninejednalo o novostavbu, ale o dům, který jenlehce tématy rozvinutými rezonuje v okolí.Už ale půdorysné řešení rozbíjí schémaokolních staveb. Budova ve tvarurovnoramenného L je ve skutečnosti čtvercemsloženým ze čtyř menších vepsaných čtverců,ale ochuzeným o jeden čtverec, místo něhožje „cour d´honneur“, nebo spíš jeho volnávariace, jemuž měly vévodit (a nevévodí)plastiky Johna Hejduka Dům sebevrahaa Dům matky sebevraha, což lze označit zapřímo selhání toho, kdo o neumístění obouplastik rozhodl. Modulární sestava osmimodulů po osmi metrech, uplatněná v plnémpočtu pouze v podzemí budovy, dociluje ažprovokativní pravidelnosti porušené pouzejedním vynechaným segmentem. Tento torzálníčtverec je tvořen soustavou tří rafi novaněvzájemně propojených atrií. Splnilo-livymezení/nevymezení budovy ČVUT vůčisvému okolí svou úlohu výborně, pak ještělepší je to se závazkem domu vůči svémuúčelu. Strohé prostorové schémai „režný“ výraz, k němuž patří i střídmost vevýběru materiálů, zejména v exteriéru použitímlícových cihel a betonu, vytváří asketičnost,která je v celkovém vyznění vznešená. Pokudbychom se nechali unést obvyklým jazykemčeských kritiků architektury a použili jejichoblíbený žargon odvozený z psychologie, mohlibychom, abychom byli dostatečně konformní,říci, že výrazová a prostorová velkorysostzejména interiéru je ve shoděs množstvím účelů, jimž má budova sloužit.Zasklená vnitřní atria a transparentní odděleníjednotlivých poslucháren, kanceláří a dalšíchtypů místností vytváří i ze světelného hlediskaúčelný a přitom působivý celek. Každáz velkých aul má jinak řešený přísun světla,byť s podobnou celkovou světelnou bilancí.Prostorovým těžištěm atriového triptychu jsouovšem působivý betonový tubus požárníhoschodiště, jenž funkčně a pohledově propojujejednotlivá podlaží, spolu s jednoramennýmschodištěm, které opticky působí jakodvojramenné. Oba apartní prvky vytvářejívnitřní dominantu stavby.Podstatným rysem nové budovy ČVUT jerafi novaný nesoulad mezi vnějším pojednánímfasád a prostorovou organizací vnějškus prostorovou skladbou vnitřku. Horizontálníani vertikální uspořádání tříatriového prostoruvůbec neodpovídá způsobu organizace fasád.Jedinou nápovědou toho, co se odehráváuvnitř budovy, jsou tři barevně odlišené„rizality“ volně vybíhající z boční fasády,jež jsou pandánem spojovacího mostu sestarou budovou. Kompaktnost monolitickéhoželezobetonového skeletu obloženéholícovými cihlami s výjimkou obnaženébetonového konstrukce vstupní stěny budovynarušují provokativně barevně oplechovanéposluchárny. Důsledně uplatňovanépůdorysné schéma rovnoramenného L je tuozvláštněno, mohu-li použít literárněvědnýtermín ruských formalistů, třemi zmíněnýmivýběžky, jež provokativně narušují logikustavby jak svým umístěním na boční,severozápadní fasádě, tak svým aglutinačnímzpůsobem přičlenění k fasádě. Popřemena chvíli předešlé tvrzení, že architekturanemá jazyk, a aplikujme na způsob tohotoozvláštnění typologii Vladimíra Skaličky, tedyodlišení jednotlivých jazyků podle způsobugramatické funkce. Jestliže například izolačníjazyky tvoří gramatické funkce pomocí nikolikoncovek, jako je tomu u fl exivních jazyků, alepomocí například předložek, pak aglutinačníjazyky toto činí hromaděním (aglutinací) afi xů,zejména přípon. Všechny tři „rizality“ bočnífasády tedy tvoří aglutinaci, protože připojujík budově další přípony, zatímco většina stavbyje introfl exivní, protože při fl exi klade koncovkydoprostřed kořene.Plodný rozpor mezi „vnějškem“a „vnitřkem“ zesiluje kontrast mezi složitýmuspořádáním interiéru a mezi jednoduchýmřešením fasád. Zatímco v interiéru se uplatňujestřídání cihelných a betonových stěns alternací prosklených příček v jednotlivýchpodlažích, řešení jednolitých fasád jenepravidelné, respektive jinak uplatněnéformáty oken vytvářejí odlišné rytmizovánífasád.Na to, jak budova dostojí své služebnosti,je třeba si počkat na několik let jejího provozu.Pokud jde však o závazky vůči svému okolía o způsob prostorového řešení, lze sedomnívat, že, abych vplynul do obvyklýchčeských recenzních vod vágního jazyka,nenápadný půvab služebnosti jistě nezklamenaděje vkládané do dílny budoucích architektů,pomineme-li ostatní součásti ČVUT, ježbudou obývat společný prostors architekty.