č.12 - Maskil

Ročník 7Elul 5768Září 200812Z obsahuKdo se bojí Talmudu?Talmud není tajná naukaLegenda o Josefovi,ochránci ŽidůTisovská legendamá charakter pověryA přijely tanky…Unikátní výstavav Národním muzeu4616KrátceSlovo Talmud znamená Učení. Nejdeovšem o žádnou tajnou nauku, Talmudbyl vydán mnohokrát tiskem ve velkýchnákladech a koupit si jej může kdokoli.Pikantní je, že první kompletní vydáníTalmudu (1520–1523) pochází z tiskařskédílny renesančního křesťanského učenceDaniela Bomberga v Benátkách.Věra TydlitátováReformní šabatonv LiberciPředstavitelé slovenského Ústředníhopracovního úřadu navrhli svému německémukolegovi Sagerovi, že mohoudodat 20 000 mladých židovských pracovníků.Posouzení takové nabídky patřilov Německu (jako vše, co se týkaloŽidů) do kompetence Himmlerova RSHA(Hlavní úřad říšské bezpečnosti) a Sager,jako představitel jiného resortu, muselnabídku slovenské vlády projednats RSHA, kde v čele židovského referátubyl Adolf Eichmann.Anton RašlaK německému vlivu na židovský životv Čechách patří v 19. století i společnávětšinová orientace na liberální směržidovského náboženství. Směr, který jespojen se jmény Israel Jakobson, rabínAbraham Geiger, rabín Leo Baeck neborabín Richard Feder. Židé v Německua v českých zemích sdíleli společný osudv dobrém i zlém, i v dobách nejtemnějších.Společně prchali do exilu, kde založilinové obce jako Beth Hillel veWashington Heights v New Yorku, kterouvedl již zmíněný bývalý mnichovský rabínBaerwald.Dr. Jan MühlsteinByla to podivná okupace. Statisíce vojákůa tisíce tanků přijelo chránit české a slovenskéobčany před neexistující kontrarevolucí,jednotky prvního sledu byly složenyz tupých, nekomunikativních tvářístepních zoufalců, kteří se domnívali, žebojují proti západnímu Německu a Lipenskoupřehradu si pletli s Baltem.Milan KalinaKaleidoskoppřátelstvíKateřina Weberová, Jan D. Reitschläger a rabín Tomáš Kučera při čtení z Tóry.Foto Jan Syka

Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám,praví Hospodin zástupůÚvaha k měsíci elulTato Boží slova, která čteme v knize proroka Malachiáše (3,7), charakterizují nejen měsíc elul – měsícmilosrdenství a kajícných modliteb, ale též období Vysokých svátků, které po něm následuje.Zvuky šófaru, kterými završujeme ranníbohoslužbu, pronikají do nejhlubšíchmíst našich srdcí, aby v nás vyvolaly nejenbázeň, ale především potřebu a touhu kát seza nesprávné činy, kterých jsme se běhemroku dopustili, a vyznat se z nich před Všemohoucím,což je první krok k jejich nápravě.Rabi Moše ben Maimon – Rambam‏:(הלכות תשובה)‏ יד החזקה uvádí ve svém díle„Jestliže člověk úmyslně nebo omylemporušil jedno z pozitivních či negativníchpřikázání Tóry a když se vrátí zpět na správnoucestu a vyvaruje se dalšího hříchu, jepovinnen se vyznat ze svého činu Bohu,neboť je psáno (Nu 5,6): „Když se mužnebo žena dopustí nějakého hříchu... vyznajísvůj hřích...“ Upřímné vyznání hříchu/ůje základem opravdového návratu na cestuplnění Božích přikázání a podřízení se Jehovůli. Zároveň je předpokladem pro vyslyšenínašich proseb, abychom byli o Rošha-šana zapsáni a o Jom kipuru potvrzeniv Knize spravedlivých.Mnozí z nás si díky panujícímu stereotypupředstaví pod termínem chozer bi--tšuva – חוזר בתשובה – nebo baal t e šuva –– muže s pohledem upřeným do בעל תשובהnám neznámých výšin, s dlouhými neupravenýmivousy a pejzy, majícího na hlavě černoukipu či klobouk a oblečeného v jakésičerné kaftanosako. Žena chozeret bi-tšuva –– nebude na tom z jejich pohledu חוזרת בתשובהo nic lépe. Hlava pokrytá šátkem nebo čepcemneurčité formy, ani vlásek není vidět. Ažna zem splývající dlouhá sukně, bledá líčka,prostě jedním slovem – fanatička. Bohužel,mnozí chozrej bi-tšuva takovým svým pojetímnávratu k Bohu ještě posilují nesprávnýstereotyp. Opravdový návrat k Všemohoucímuse neprojevuje pouze vnější formou,ale především zásadním vnitřním přerodemduše každého jedince. Je zcela samozřejmé,že oděv těch, kteří se vrátili k Hospodinua plnění micvot, bude v souladu s halachoua tradicí.Chazara bi-tšuva – חזרה בתשובה – můžeu každého z nás proběhnout nejen běhemrůzného časového úseku, ale i různým způsobem.Že také existoval dosti drastický návratna správnou cestu, o tom vypráví příběh, kterýpředkládám čtenářům Maskilu:Před více než 700 lety žil ve španělskémměstě Leónu velký učenec a kabalista rabiMoše ben Šem Tov, zvaný de León (asi1240–1305). V Mošeho rodném městě žiltaké jeden nenapravitelný židovský hříšník,který byl přesvědčen, že jeho duši nepomůžejiž ani upřímné pokání a návrat na cestu plněnímicvot, t e šuva – ‏.תשובה Jednou, během desetidnů pokání, potkal onen hříšník na ulici rabiMošeho a se sarkasmem v hlase se ho zeptal:„Může tšuva pomoci takovému hříšníku, jakojsem já?“ Rabi Moše mu odvětil: „Není nic,co by mohlo zabránit tšuvě, pokud opravdumíníme učinit takový krok. Ale v tvém případěpouze smrt může vykoupit tvé hříchy. Přijmeš-lismrt jako vykoupení za své zločiny,bude tvé pokání Nebesy přijato.“„Budu moci také vejít do ráje?“ zeptal serabiho onen hříšník. Rabi Moše mu odvětil:„Ano, budeš mít právo na posmrtný život,olam ha-ba – עולם הבא – jako každý jiný Žid.“Hříšník ještě dodal: „Rabi, slib mi, že v rájibudu stále ve tvé blízkosti.“ Rabi mu to slíbila prokračoval dál do své učebny, do bejt ha--midraše. Slova rabi Mošeho velmi zapůsobilana onoho hříšníka, a ten sledoval rabihoaž před učebnu, do níž po krátkém váhánínakonec vešel. Hříšník se tam pak s lítostív srdci vyznal rabimu ze všech svých činů,kterých upřímně litoval, a prosil ho, aby mupomohl vrátit se k Bohu a na správnou cestu,s níž sešel, a tak vykoupit své hříchy. Hříšníktaké dodal, že je ochoten pro to i zemřít. RabiMoše ho vyslechl a posadil ho v učebně lavici.Poté přikázal přinést nádobu plnou vařícíhoroztaveného olova. Rabi Moše de León seho zeptal: „Jsi ochoten podstoupit i tuto smrtupálením?“ Kajícník odvětil: „Ano, hlavněže tak budou vykoupeny mé hříchy!“ Rabimu tedy přikázal: „Je-li tomu tak, otevři ústaa polkni!“ Žid otevřel ústa a polkl... Samozřejměne roztavené olovo, ale lžičku medu,kterou mu rabi dal do úst. Tu se ten Žid dalznovu do usedavého pláče: „Rabi, cos mi toudělal! Já už nechci žít ve svém hříšném těle,chci spásu pro svou duši! Vem si můj život,ale zachraň mi duši!“ „Synu,“ odvětil rabi,„neboj se. Ten, jenž sedí na nebesích, přijaltvé pokání.“➤2 Září 2008

židovský rok➤ Od té doby tento Žid neopustil své místov učebně rabi Mošeho, s nímž se tu celé dnymodlil, učil a postil. Krátce poté, kdy zemřelrabi Moše de León, odešel z tohoto světai náš Žid, baal t e šuva. Když ležel na smrtelnéposteli, byla jeho poslední slova: „Uvolnětecestu rabi Mošemu z Leónu, který přichází,aby mě přivedl do ráje!“ S těmito slovy nartech odevzdal svou duši Stvořiteli.Jistě naše chazara bi-tšuva nemusí býtani v nejmenším tak dramatická jako v tomtopříběhu. Každý z nás má však povinnost,ale i možnost napravit své hříchy, kterých sedopustil, a to ještě před nástupem novéhoroku 5769. Pokud by to přece jenom nestihl,Hospodin mu dává k dobru ještě deset dnípokání mezi Roš ha-šana a Jom kipurem.Mnohé z nás jistě zajímá, jak je možné sedo budoucna vyvarovat většiny hříchů,zvláště těch, které narušují dobré mezilid-‏.בינו לחברו – le-chavero ské vztahy – bejnoPokud z naší strany vyvineme opravdovéúsilí o nápravu a potom zcela napravímenámi narušené mezilidské vztahy s našimibližními, tak poté nám Hospodin prominetyto naše hříchy. Recept je prostý. V Tóře seneuvádí, že Bůh stvořil krásného, silného,bohatého, chytrého či jinými výjimečnýmivlastnostmi obdařeného člověka. V Tóře jenapsáno pouze toto: „Učiňme člověka, abybyl naším obrazem podle naší podoby.“Z toho se učíme, že opravdu podstatné je,abychom se k sobě navzájem chovali prostějako lidé, kteří mají na paměti, že byli stvořenik obrazu Božímu.Všem čtenářům a příznivcůmלשנה טובה תכתבו!‏◗ Rabín Daniel MayerFoto: www.galitz.co.ilEVROPSKÉ SETKÁNÍ MLADÝCH ŽIDŮ6. – 9. listopadu 2008BERLIN SPANDAUInformace: www.tamar-europe.comKontakt: muehlstein.wupj@gmail.comBejt Simcha ve spolupráci s WUPJ srdečně zve naŠABAT S RABÍNEM TOMÁŠEM KUČEROUsobota 27. září 2008na Židovské obci (sál ve 3. patře), Maiselova 18, Praha 1Šachrit – ranní bohoslužba od 10.30 hŠiur – společné studium týdenního oddílu Tóry od 12 hPříspěvky ke společnému vegetariánsko-mléčnému obědu vítány.JAK ZÍSKÁVAT MASKIL?a) v elektronické podobě na www.maskil.czb) v tištěné podobě za cenu poštovného a balného; pošlete, prosím, svoji žádost na adresu Bejt Simcha,Mánesova 8, 120 00 Praha 2, telefon: 724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz; výše poštovného a balnéhoje v ČR minimálně 250 Kč ročně; uvedený obnos nám laskavě zašlete složenkou nebo na bankovní účetčíslo: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol je 88888 (5x8), v popisu platby uveďte, prosím,své jméno.Program Bejt Simchazáří 2008SOBOTA 13. ZÁŘÍod 10 hodin v Bejt SimchaRanní sobotní bohoslužba s Masortia rabínem Ronaldem HoffbergemSOBOTA 27. ZÁŘÍod 10.30 hodin na Židovské obciRanní sobotní bohoslužbaa studium s rabínemTomášem KučerouPRAVIDELNÉ AKCEKabalat Šabat každý pátekod 18 hodinHODINY PRO VEŘEJNOSTaž do odvolání pouze po předchozítelefonické dohoděBejt SimchaMánesova 8, 120 00 Praha 2Telefon: 222 251 641, 724 027 929E-mail: kehila@bejtsimcha.czWeb: www.bejtsimcha.czKomentovanáprohlídka Novéhožidovského hřbitovaneděle 7. záříve 14 hodinNový židovský hřbitov,Izraelská 1, Praha 3 (u stanicemetra Želivského), sraz u vchodu.Prosíme muže, aby si s sebouvzali pokrývku hlavy.Pořádá Bejt Simcha v rámciEvropského dne židovskékultury.Hřbitovem vás provede SylvieWittmannová, která podá jak obecnějšívýklad o židovských hřbitovech, taki konkrétní informace o významnýchosobnostech a rodinách zde pohřbených.Elul 57683

Část III.různé lesky DIAMANTŮNádherou diamantů se převážně šnoříženy, ale obchodování, opracování je výlučněmužskou záležitostí. Centrem dosud zůstávajíAntverpy se zbožím odhadovaným na26 miliard dolarů (The New York Times, 1. 1.2006), ale značně se změnilo složení a lokacemistrů brusičů a kráječů, legendárně trpělivých,s tradicí trvající už více než 500 let.Poskytovala živobytí 25 tisícům odborníkůve městě a okolních vesnicích.Práce náročná a též drahá, tak tomu bylozhruba až do roku 1970, kdy došlok pozvolné a pak urychlené změně. Zbývánecelých 800 expertů specializujících se nato nejznamenitější kamení, vytrácejí sepostavy ortodoxních Židů v černých kaftanech.Přibývají firmy s indickými jménya přesunem práce zejména do Indie, kdenáklady na pracovní sílu v porovnání s Belgiínepřesahují jednu pětinu.K ještě důkladnějšímu posunu došlov aktivitách vedoucích k nalezení a vykutánítohoto nejvzácnějšího materiálu. Legendárnínaleziště v Jihoafrické republicea Namibii pozbyla svůj primát, z africkéhokontinentu by pouze Botswana vystoupilana stupínek vítězů na druhé místo se stříbrnoumedailí. Z podrobné zprávy (FinancialTimes, 23. 8. 2006) se dozvídám, že v současnédobě největším zdrojem diamantů jeRusko, Sibiř, naleziště na vzdáleném,nehostinném severu, o němž pramálo vímea po němž pramálo bažíme.Jako třetí v této světové tabulce se umístilaKanada, náš zdejší soused, k němuž lzedojet po silnici a pak stále dál k severu,pokud trpělivost a silnice dovolí. Podívejmese na mapu, na oblast od západu k východu:napřed Yukon, poté Northwest Territoriess hlavním městem Yellowknife (20 000 obyvatel)a pak dál domorodý novoútvar jménemNunavuk. Tři nesamostatná, federálnívládou z Ottawy spravovaná území o rozsahuceličké západní Evropy ale jen všehovšudy se sto tisíci obyvateli. Polovinu tvořídomorodci – někdejší Eskymáci, pokrokověpřejmenovaní na Inuity. Tento Nunavuto velikosti Francie má jen třicet kilometrůjakési pořádné silnice.Jižní část země, v pruhu sto kilometrůpodél americké hranice, kde žije absolutnívětšina Kanaďanů, začíná věnovat dálnémua nesnadno dosažitelnému severu oprávněnoua rostoucí pozornost. Již nyní v oněchNorthwest Territories tamější dolování diamantůtvoří víc než polovinu hodnoty veškeréhospodářské produkce. Jsou to končiny„almost beyond imagination“ slovy ředitelespolečnosti Tahera Diamond Corporation,sídlem v Torontu na letu se stovkou pozvanýchbankéřů, investorů k zahájení produkcev Nunavutu v místě jménem Jericho. K slavnostnímupřestřihnutí pásky k otevření třetíhodiamantového dolu v zemi přijel sámkanadský premiér Stephen Harper, kritizován,že tomuto aktu dal přednost před účastína mezinárodní konferenci o HIV/AIDSv Torontu, kde kanadská vláda byla oficiálnímhostitelem.Dvacetitisícový Yellowknife, hlavní město NorthwestTerritories neboli NunavukuDva předchozí doly započaly s produkcív roce 1998 a čtvrtý, ve vlastnictví jihoafrickéhokolosu De Beers, zahájil na konci loňskéhoroku. Výdělky tam jsou znamenité,někteří čeští zájemci by se měli informovat.(K nápadu mě vede zkušenost s několikanašinci, kteří odlétli až na Aljašku pracovatpár úporných měsíců na rybářských lodícha přivezli si pak domů mnohé tisíce peněz.)Noblesní firma Tiffany, spoluinvestor zahájeníprodukce v Jerichu, otevřela v Yellowknifesvou provozovnu na zpracovánía zušlechťování diamantů. (A jako experty sitam přivezla pracovníky z dálného tropickéhoostrova Mauritia.)V cestě jsou překážky způsobené přírodoui lidmi. K zádrhelu došlo s plány zužitkovatobrovská naleziště zemního plynu v povodímohutné řeky Mackenzie, což by vedlo kevzniku mnoha tisíc pracovních příležitostí.Budování plynovodu se pozdrželo o řadu letkvůli komplikovanému vyjednávání mezifederální vládou, zájmovými skupinamidomorodců a olejářských společností.Značný dopad způsobuje též globálníoteplování, a to v pozitivním i negativnímsmyslu. Lákavá je vize vzniku nezamrzajícíhopřístavu, možnost plavby větší částroku po nezamrzlých tocích. Výbornévyhlídky pro rybářský průmysl, rozmachturismu, snadnější přístup geologů do terénu,jednodušší pátrání po nalezištích kovu,zejména mědi a železné rudy.Oteplování ale působí notné potíže připřepravě materiálu. Nunavuk, jak již poznamenáno,má pouze třicet kilometrů silnic.Nutno tedy spoléhat na „cesty lední“ (iceroads), tisíce takto sjízdných kilometrů pozamrzlých jezerech, k bezpečnému použitíale pouze v zimních měsících, jejichž použitelnostse právě kvůli globálnímu oteplovánípovážlivě zkracuje. To již například zabrániloDe Beers v dodávce materiálu ke zhotoveníbytovek pro pracovníky na diamantovémprojektu Snap Lake.Kanada se navíc obává, že do jejich ménězamrzlých vod se budou hrnout cizíponorky – americké, ruské, evropské – bezpovolení Ottawy, co již údajně činí a miniaturníkanadská pobřežní flotila tomu nemůžezabránit. Přetrvávají spory mezinárodněprávní povahy. Kanada uplatňuje nárok na200 mil (370 km) výlučné hospodářské zóny(EEZ – Exclusive Economic Zone), což alemezinárodní společenství neuznává, s důrazemna princip otevřených moří, majetkunás všech. Dánsko se s Kanadou svářío vlastnictví pustého neobydleného ostrovapoblíž grónského břehu, původního dánskéhoteritoria. Kanada na své výspě Yellowknifeposílila vojenskou posádkua jakousi leteckou minibázi.Rostoucí ceny kovů a nerostů přispívajík investičnímu úsilí mezinárodních důlníchspolečností. Je to k prospěchu nejen Kanadya Ruska, ale řady zemí onoho třetího, údajněse rozvíjejícího světa. Velmi již pokročilyBotswana a Chile, dozvídám se optimistickéinformace o zdárných krocích v Peru, Ghaněa dokonce i Tanzanii. Vzniká naděje, žedosažené úspěchy v tomto druhu podnikání– zužitkování toho, co příroda zanechalapod povrchem – by mohly rozkřesat i jinéužitečné aktivity na povrchu.◗ Oto Ulčfoto www.picasaweb.google.com4 Září 2008

Kdo se bojíTalmudu ?vzděláváníTraktát Suka z druhého vydání BombergovaTalmudu, 1525–39. Foto: commons.wikimedia.orgJak vzrůstá schopnost různých polodementůmlátit do klávesnice, přibývá i množstvíčlánků s tématem žido-bolševicko-fašisticko-multikulti-americkéhospiknutí. Nejenže existují různé weby, kde se mohou příznivcineonaci, neofaši nebo neobolše ukájetpodle libosti, aniž by to někoho zase takmoc zajímalo, ale také v různých brožurkách,diskusích, na stranických schůzích,v kázáních obránců „víry pravé“ i v politickýchprojevech na demonstracích se objevujíodkazy „skutečných znalců“ na Talmud.Pravda je, že Talmud jako projekčníplátno antisemitských frustrací je dostivhodný, neboť jej skoro nikdo nezná, jenesnadné jej studovat, existují různé podvrhyvydávané za nacistické éry a jdeo materiál tak obsáhlý a různorodý, žeo něm lze lhát mnohem snáze než o jiných,lépe ověřitelných skutečnostech.Slovo Talmud znamená Učení. Nejdeovšem o žádnou tajnou nauku, Talmudbyl vydán mnohokrát tiskem ve velkýchnákladech a koupit si jej může kdokoli.Pikantní je, že první kompletní vydání Talmudu(1520–1523) pochází z tiskařské dílnyrenesančního křesťanského učence DanielaBomberga v Benátkách. Přesto byl Talmudzavrhován, odsuzován a dokonce pálen, anižse jím vážně zabýval někdo jiný než Židéa jen několik vysoce vzdělaných křesťanskýchosobností. Problémem je totiž charaktervšech hebrejských tradičních spisů,jejichž argumentace se často opírá o etymologiia gramatiku, takže je nejlépe studovatTalmud v originále. Zapsané Mišny (právnívýroky) a Gemary (komentáře) jsou ovšempsané ve specifické mišnaistické hebrejštině,tedy hebrejštině pozdního starověkua raného středověku, která se poněkud liší odhebrejštiny biblické. To komplikuje čteníi těm teologům, kteří průměrně dobře čtoubiblickou hebrejštinu. Navíc je v Talmudumnoho pasáží a slov aramejských, ale i termínůperských, řeckých a latinských, takžeprůměrný čtenář neznalý talmudské tradicenebo klasických jazyků má opravdu co dělat.Existují dva Talmudy, Jeruzalémskýzvaný Jerušalmi a babylónský zvaný Bavli.Doporučená literatura v češtině:Cohen, Abraham: Talmud pro každého,Sefer, Praha, 2006. Stemberger, Günter:Talmud a midraš: úvod do rabínské literatury,Sefer, Praha, 1999. Pirkej avot,Výroky otců, Sefer, Praha, 1994. Wiesel,Elie: Talmud. Portréty a legendy, Sefer,Praha, 1993Kompletní Talmud v angličtině:Talmud, Schottenstein Edition, MesorahPublications, New York, 1997Babylónský se vyvíjel déle, je tedy komplexnějšía má i větší závaznost a autoritu.Mluvíme-li o Talmudu, myslíme Bavli. Jehorozsah je impozantní a hluboké studiumzabere několik let. Talmud byl přeložen takédo moderních jazyků a navíc je opatřen kvalitnímkomentářem, takže přečíst si alespoňněco z něho v angličtině nebo v němčiněmůže každý. Talmud je dostupný dokoncei na internetu, není tedy třeba složitě shánětjeho objemné svazky. O to ostudnější je, žeani jeden z antisemitských „učenců“ si tunámahu nedal a každý z nich papouškujenesmyslné hlouposti. Chtít ovšem po těchtolidech, aby cokoli poctivě studovali, je asistejné, jako chtít po slepici, aby snášela zlatávejce posázená rubíny.Talmud jako soubor Mišny a Gemary mádlouhou ústní historii, která počíná zhrubapo návratu Židů z babylónského zajetív 5. století před obecným letopočtem a završujese sepsáním Mišny okolo roku 200občanského letopočtu vynikajícím učencemJehudou ha-Nasim. Gemara se pak alespoňv babylónských školách vyvíjela ještězhruba 400 let. Už toto obrovské časové rozpětívývoje Talmudu znamená, že je zdeshromážděn neuvěřitelně pestrý materiálrůzných žánrů. Kromě suchých právnickýchvýkladů zvaných halacha najdeme i agadu(někdy se uvádí též správný tvar hagada),totiž barvitá vyprávění různých komentátorů,jejich diskuse, spory, ilustrativní historky,anekdoty, legendy, pohádky. Nechybíani humorné pasáže, provokace, vyhrocenádiskusní tvrzení, přísloví a podobně. Jižz toho vyplývá, že je snadné například vytrhnoutnějaký takový zdánlivě absurdní výrokz kontextu a dokazovat jím cokoli. Při špatnémpřekladu je pak překroucení smyslutéměř nevyhnutelné. Tím lze vysvětlit ony„citáty“ opakovaně přemílané v nacistickýchpříručkách, neonacistických blábolech i antisemitskýchžvástech některých křesťanůtypu například Michala Semína. V horšímpřípadě si ovšem bojovníci proti Talmudutyto „citáty“ cucají z prstu a v celém Talmudunenajdeme žádnou oporu pro jejichpropagandistické tlachy. Samozřejměu těchto „citátů“ vždy chybí jakýkoli relevantníodkaz. Takové počínání není jen prohřeškemproti etice odborníka, ale jdeo vědomou lež a pomluvu s cílem ublížit.Kdo by se chtěl seznámit se skutečnoupodobou alespoň jednoho z traktátů Talmudu,má možnost studovat Pirkej Avot neboliVýroky otců nyní i v češtině. Jde sice o poněkudnetypický spis, neboť tento traktát jevlastně sbírkou talmudské moudrostiv podobě vybroušených aforismů významnýchrabínů, nikoli o klasický právní materiálpřítomný v jiných traktátech, ale jde o spisnejvíce přístupný čtenáři. Ukazuje praktickouetiku každého dne, je srozumitelný a i dnesaktuální. Nabádá Židy, aby se chovali přátelskyk nežidovským spoluobčanům, učencevede ke skromnosti, připomíná dlouhou tradicijudaismu a z ní vyplývající odpovědnostkaždého jednotlivce. Velký důraz klade na altruistickéjednání a na spravedlnost vůči každému.Tento traktát může být inspirativnísamozřejmě i pro nežidovského čtenáře,neboť učí univerzálním mravním hodnotám.Proč jsem tedy nazvala tento článek Kdose bojí Talmudu? Nešlo jen o provokaci. Talmuduse skutečně mohou obávat hlupáci,darebáci, lháři a demagogové. Je to obrovskáduchovní hodnota, která již po více než dvatisíce let kultivuje lidskou mysl a ducha.Obávají se ho oprávněně ti, kdo pohrdajívzděláním, etikou, spravedlností a kdo bychtěli udělat z lidí tupé nemyslící stádopovolné uspokojovat jejich ambice a chtivost.Je mi líto, že se Talmud nestuduje více,hlupáci různé provenience by měli mnohemméně šancí.◗ Věra TydlitátováKatedra blízkovýchodních studií Filozofickéfakulty Západočeské univerzity v PlzniElul 57685

Legenda o Josefovi, ochránci ŽidůJe pochopitelné, že bývalí luďáci, gardisté, arizátoři a fanatičtí slovenští nacionalisté se přimalování politického portrétu Jozefa Tisa snaží, aby z jeho tváře zmizely všechny skvrnya vřídky, aby vynikla jeho andělská krása. Takové retušování nakonec způsobuje,že z černého se stává bílé…Tato „Tisovská legenda“ už má charakterpověry. Čím je pověra iracionálnější,vzdálenější od skutečnosti, tím je chytlavějšía pro věřícího přijatelnější. S fanatickýmvěřícím je zbytečné a neplodné polemizovat,má svou „pravdu“, svou nevyvratitelnoufixní ideu. Proti pověrám je ale třeba bojovat.Majetek trnem v okuLegendu nebo spíše pověru o Tisovi jakodobrotivém obránci a zachránci Židů šířílidé, kteří by mohli být příslušníci sektys názvem Pohotovostní oddíly Tisovy gardy.Podle jejich výkladu nemohl Tiso deportacímslovenských Židů zabránit, ale s ohledemna křesťanskou morálku dohlédl, aby serodiny deportacemi nerozdělily. Byli takvyvezeni nejenom práceschopní mužia ženy, ale také jejich děti a staří lidé. Coříkají fakta? Zachovalé dokumenty hovoříjasnou řečí. Poprvé, v roce 1936, se provysídlení Židů vyslovil ještě v předmnichovskérepublice zcela veřejně poslanec čs. parlamentuza HSL’S Karol Sidor. Ve svém projevuna půdě parlamentu žádal vyvezeníŽidů do Birobidžanu (v té době do nověvytvořené autonomní židovské oblastiv SSSR). V předmnichovské republice byltakový návrh jen politickým gestem, přestoukázal, jaké názory a cíle má strana, kterouSidor v parlamentu reprezentoval.Jiné to bylo okamžitě po vzniku Slovenskéhostátu, kdy jeho vláda nastolila program,který měl v prvé řadě zbavit Židyjejich majetku, v řadě druhé je odstranitz hospodářského a politického života.Takový program se mohl uskutečňovat jenpostupně a na začátku měl charakter hospodářskéhoproblému a jeho realizace byla přidělenado působnosti hospodářského úřadukanceláře předsedy vlády, který od ledna1940 vedl horlivý byrokrat Augustín Morávek.V září 1940 už Morávek stál v čele novězřízeného Ústředního hospodářského úřadu,Premiér Slovenskéhoštátu Vojtech (Béla)Tukav jehož kompetenci bylo i přidělování židovskéhomajetku nežidům nebo-li tzv. arizace.Morávek patřil k těm, kteří po „eichmannovsku“zastávali názor, že vyřazení Židůz hospodářského a politického života Slovenskaby se dalo nejefektivněji provéstjejich zmizením ze slovenského prostoru. Jenepochybné, že tuto svou ideu vedoucímmužům slovenské politiky nejen sděloval,ale líčil i její, pro stávající režim, nepochybnévýhody.Problém pracovních silKoncem roku 1939 uzavřela slovenskáa německá vláda dohodu o dodání pracovníchsil do Říše a Protektorátu. Slovenskávláda to považovala za výhodné hnedz několika důvodů: získala by finanční zisk,zmenšila by se nezaměstnanost a získala byČlenové Hlinkových gard stříhají vousy židovskémumuži, předvolanému do transportu. (foto VojtechSobek, www.ncsml.org)i propagandistický kapitál. Byl by to přecevýznamný příspěvek Slovenska německémuválečnému úsilí. Na začátku se slovenští dělnícihlásili na práci v Říši ochotně, ale v průběhuroku 1940 začala i na Slovenskuválečná hospodářská konjunktura. K neochotěodjíždět do Říše přispěl samozřejměi počátek bombardovaní německého územíAngloameričany.Hitler však potřeboval stále víc pracovníchsil. V Protektorátu jednoduše nařídilipro několik ročníků mládeže pracovnípovinnost známou jako „nucené pracovnínasazení v Říši“. Od Slovenska požadovaliněmečtí představitelé takřka dvojnásobnýkontingent pracovních sil proti prosinci1939. Více než dvoutýdenní jednání mezipředstaviteli německých pracovních úřadůa slovenského Ústředního pracovního úřaduskončila 21. ledna 1942 s konstatovánímslovenské strany, že není schopna požadovanýkontingent pracovních sil do Říšea Protektorátu naplnit. Vláda si však uvědomila,že nedodržení dohody o dodání pracovníkůmůže německá strana interpretovatjako nedostatek vděčnosti za darovánísamostatnosti.Představitelé slovenského Ústředníhopracovního úřadu navrhli svému německémukolegovi Sagerovi, že mohou dodat20 000 mladých židovských pracovníků.Posouzení takové nabídky patřilo v Německu(jako vše, co se týkalo Židů) do kompetenceHimmlerova RSHA (Hlavní úřadříšské bezpečnosti) a Sager, jako představiteljiného resortu, musel nabídku slovenskévlády projednat s RSHA, kde v čele židovskéhoreferátu byl Adolf Eichmann.Německý vyslanec na Slovensku HansLudin dostal 16. února 1942 z německéhoministerstva zahraničních věcí telegram, žeříšská vláda souhlasí s nabídkou slovenskévlády a přijme 20 000 práceschopných Židů.Morávek, Koso, Tuka a Mach velmi dobřevěděli, že na Slovensku je možné sehnat jen17 000 mladých a práceschopných Židů, alesoučasně přivítali rychlou ochotu Němcůa rozhodli se jim nabídnout všechny slovenskéŽidy. Už tehdy působil v BratislavěEichmannův pověřenec Wisliczeny jakozástupce RSHA a toho Koso jménem vládypožádal o cestu do Berlína a získáníEichmannova souhlasu s německým přijetímvšech slovenských Židů.Koncem února 1942 odcestoval Wisliczenyspolu s úředníkem UHÚ Zimanem doBerlína, aby přivezli souhlas s návrhema podmínky pro jeho realizaci. Eichmannoznámil, že Himmler se slovenským návrhemsouhlasí za těchto dvou podmínek:1. Slovenská vláda zbaví všechny deportovanéŽidy slovenského občanství. ➤Prezident Slovenskéhoštátu Jozef Tiso6Září 2008

historie➤2. Za každého deportovaného Židazaplatí Říši 500 říšských marek.Hned po návratu z Berlína informovali Zimana Wisliczeny o výsledcích své cesty Tuku,Macha a Morávka. Premiér Tuka požádal Wisliczenyho,aby diplomatickou cestou vyžádalpotvrzení souhlasu na realizaci. Avšak Tukaani nečekal na oficiální potvrzení z Berlína a na3. března 1942 svolal zasedání vlády, kde ji informovalo této akci. Šestého března 1942 informovali Státní radu, kde byli i některé prominentníosobnosti. Biskup Vojtaššák a předsedaSpolku sv. Vojtěcha Pöštényi žádali, aby sevláda postarala o to, aby pokřtění Židé byli nanových místech odděleni od ostatních Židůa aby měli k dispozici kněze a kostel.Tisova aroganceJak je vidět, v této etapě iniciativněvystupovali jen Morávek, Koso, Tukaa Mach (ministr vnitra). Vnucuje se otázka:A co vůdce strany a státu, prezident JozefTiso? A právě zde začíná legenda…Stínová Židovská rada v Bratislavě seo záměru vyvézt slovenské Židy dozvěděla užkoncem ledna 1942, ačkoliv vládní úmyslybyly oficiálně oznámené v tisku až 3. března1942. Není třeba spekulovat, jak se to dozvěděli.Na Slovensku to bylo i tehdy tak, žev hospodách a kavárnách se mezi novinářikomentovaly zprávy z vlády, z hlavního velitelstvíHG a z UHÚ už pět minut po tom, cose tyto tajné záležitosti projednaly. O Židechse navíc tvrdí, že se o nepříjemných věcechdozví ještě dříve, než se stanou.O mnoha prominentních luďáckých činitelíchse v gardistických kruzích šeptalo, žemají přátelské vztahy se Židy (o těchto prominentechse říkalo, že jsou „bílí Židé“),dokonce se naznačovalo, že tam jsou vzdálenépříbuzenské vztahy atd. Domnívám setaké, že se na Slovensko dostaly zpravodajskýmikanály ze Švýcar (dr. Friedmannová)zprávy o konferenci ve Wansee, kterou svolalR. Heydrich a jejímž úkolem bylo „konečnéřešení židovské otázky v Evropě“. Proč byjinak podobné zprávy vyvolaly v židovskéobci takovou paniku? Navenek přece celázáležitost vypadala víceméně nevinně, slovenskávláda nabídla Židy v rámci náborupracovních sil do Německa.Židovské kruhy konaly rychle a s předstihem,tak jako se jedná v panice: 25. února1942 se sešla skupina židovských veřejnýchčinitelů, aby se poradili, jaké kroky se majípodniknout, protože už věděli, že ze Slovenskamají deportovat všechny Židy bez rozdíluvěku. Na schůzce se rozhodlo, že:a) Svazy židovských náboženských obcía svaz rabínů se ihned obrátí memorandemna prezidenta Tisu s prosbou o milost.b) Bude se intervenovat u slovenskýchhospodářských činitelů s argumentací hospodářskýcha finančních škod, které deportacezpůsobí.c) Obrátí se na katolické a evangelickéduchovenstvo s výzvou, aby se zabránilostrašným důsledkům deportací.Armín Frieder, rabín z Nového Města nadVáhom, se 27. února 1942 sešel s ministremškolství Jozefem Sivákem. Ten mu poradil,Deportovaní Židé přijíždějí na shromaždiště ve Stropkově,květen 1942aby se prostřednictvím lékárnice Baleghovév Bánovcích zkontaktoval s prezidentemTisem. Měl se nejprve sejít s provinciálemslovenských jezuitů Mikušem, který bylTisovým zpovědníkem, a současně mu takéSivák poradil, aby zašel za diplomatickýmpředstavitelem Vatikánu na Slovensku Msgr.Giuseppe Burziem.Rabín Frieder kontaktoval provinciálajezuitů už druhý den a ten poslal ihned doVatikánu osobního posla. Tisovi bylo5. března 1942 odevzdáno memorandumžidovských náboženských obcí a Svazurabínů. O tom, že si jej přečetl, svědčí jehoparafa s poznámkou „a. a.“ (ad acta) – tedypokyn dokument neřešit a odložit.Rabínu Friederovi se podařilo prostřednictvímpaní Belegové sejít se s Tisem až8. března 1942 v Bánovcích, kam Tiso chodívaljako tamní farář sloužit nedělní mši. Přitomto setkání odevzdal Frieder Tisovi ještědalší pamětní spis slovenských rabínů, ve kterémkajícně prosili o milost, protože otevřenězdůrazňovali, že deportace Židů znamenájejich fyzické vyhubení. Avšak ani alarmujícíobsah tohoto listu na Tisa nezapůsobil.Memorandum, které Tiso nechal založit„ad acta“, mělo přece jen za následek několikreakcí církevních činitelů. Vatikánský diplomatBorzio navštívil 7. března 1942 předseduvlády Tuku a vyslovil názor, že deportaceznamenají nelidský, nekřesťanský čin. BiskupJantausch 10. března 1942 intervenovalu Tisa ve jménu lidskosti proti deportacím.Dne 12. března 1942 se slovenští biskupovérozhodli požádat členy vlády a prezidenta,aby od deportací ustoupili a hledali takovéřešení židovské otázky, které by nebylov protikladu s přirozenými a božskýmizákony. Dne 14. března si státní sekretář Vatikánupředvolal slovenského vyslance a požádaljej, aby odevzdal Tisovi a Tukovi protestSvaté stolice proti deportacím.Tyto akce byly neúspěšné, na prezidentaTisa neměly vliv a v březnu 1942 bylyvypraveny první transporty. Naděje představitelůslovenských Židů, že to bude právěTisův zákrok, který transporty odvrátí, seukázala jako naivní.Proč byl Tiso neoblomný?Mezi Tisem a Tukou panovala rivalita.Byl to právě Tuka, který jako první vystoupils požadavkem autonomie Slovenska a nadlouhý čas se octnul v československémvězení, byl velitelem první ozbrojené organizaceRodobrana, a jako první slovenskýpolitik kontaktoval Hitlera ještě před jeho„pivním pučem“ v roce 1923. Tiso věděl, žeTuka je v Berlíně skutečně dobře zapsaný.V dostatečné míře si však neuvědomil, žev Berlíně dobře věděli, že Tuka (na rozdíl odTisa) je na Slovensku mimořádně neoblíbenýa nemá takřka žádnou autoritu. Existujevícero dokumentů, které potvrzují, žeHitler se několikrát vyslovil, že kvůli pokojina Slovensku potřebuje na klíčovém místěTisa, a nikoliv Tuku. Rivalita mezi Tisema Tukou však Berlínu vyhovovala. Dokumentytaké potvrzují, že nacisté měli pochopení,že Tiso je kněz a jeho odpor vůčideportacím by neohrozil jeho postavení.Tiso však ponechal Tukovi volnou ruku.Německý vyslanec Ludin poslal 6. dubna1942 telegram říšskému ministrovi zahraničníchvěcí Ribbentropovi, ve kterém se potvrzuje,že slovenská vláda dala souhlask deportacím Židů bez jakéhokoliv německéhonátlaku a že prezident Tiso s tím souhlasilnavzdory nesouhlasu episkopátu.Věřícím v tisovskou legendu ale nepohneani řeč dokumentů. Ke zrodu legendyo Tisovi jako dobrotivém ochránci Židů přispělibohužel i vzpomínané iluze rabínůa představitelů slovenských Židů, že v porovnánís radikálním Tukou a Machem znamenáTiso určitou naději…◗ Anton Rašla (Autor byl žalobcem v procesuproti J. Tisovi před Národním soudem.)Elul 57687

Chupe není ani ženichova,ani nevěstina chucpeV minulém čísle jsme si přiblížili bar/bat micvu, která je významným předělem v životě každého mladého pána či slečny. Formálně jsouděti již dospělé, odpovědné za své činy, ale to ještě neznamená, že přestaly být zcela dětmi. Spíše začíná nové období v jejich životě –dospívání neboli puberta. Pro tuto metamorfózu má moderní hebrejský slang velmi výstižný termín tipeš esre, což se dá přeložit jako„blbnáct“ – každý rodič, mající ratolesti ve věku 12 až 17 let, ví přesně, o čem je řeč. Nezoufejte, i to časem přejde a z vašeho potomkase stane mládenec na ženění či slečna na vdávání. A o tom je vlastně řeč.Hospodin řekl: „Není dobré, aby člověkbyl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou...“Člověk zvolal: „Toto je kost z mýchkostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá– אשה – vždyť z muže – איש – vzata jest.“(Gn 2,23).Každému z těchto slov „muž“ a „žena“jsou společná dvě písmena: א (alef) a ש (šin);tato písmena tvoří spolu slovo אש (eš) – oheň.Písmena, kterými se liší slova muž a žena,jsou jud a hej, která ve spojení tvoří jednoz mnoha jmen Božích. Naši učitelé z tohovyvodili poučení, že pokud mezimužem a ženou není místo pro Všemohoucího,jediné, co pak zbyde, jeoheň, tedy hádky, sváry, létající talířea podobné scény, o kterých radějinemluvit.O tom, že Hospodin je Tvůrcemsvěta, není pochyb, ale následujícíverš odhaluje, že Bůh je i vynikajícímrodinným psychologem: „Protoopustí muž svého otce i matku a přilneke své ženě a stanou se jednímtělem“ (Gn 2,24). V naší židovskéspolečnosti, která podobně jako ostatníspolečnosti starověkého Orientubyla svrchovaně patriarchální, bychom spíšečekali slova o tom, že žena opustí své rodičea půjde za svým mužem. Zde však nemámeco do činění s patriarchálním myšlením společnosti,ale s psychologií matky syna. Pokudmladý pár žije u rodičů nevěsty, není to ideálnístav, ale většinou její rodiče naleznouse svým zetěm jakýsi modus vivendi, kterýumožní normální chod a rozvoj mladé rodiny.Pokud však nevěsta žije v jedné domácnostis matkou svého muže, se svou tchýní,je zaděláno na problémy. Byť by se mladážena snažila sebevíce, bude stále tou, která„ukradla“ syna. Neumí vést domácnost, anislušně uvařit, na výchovu nestačí a o žehleníkošil ani nemluvit. Nakonec to skončí frází:„Nevím, kde můj syn oči nechal.“ Samozřejmějsou výjimky, ale změnit takovýmyšlenkový pochod u tchýně nedokáže aniHospodin, a proto jako prevenci případnýchfatálních konfliktů velmi moudře rozhodl, žemuž půjde za svou ženou. Manželství je pronás podobně jako i pro jiná vyznání Bohempožehnaný vztah mezi mužem a ženou,a tudíž tento vztah nemůžeme považovat zacosi přechodného, co teď uzavíráme, protožese nám to zrovna hodí. Manželství je hluboký,oboustrannou láskou naplněný vztah,který je však nerozlučně spjat s ohromnoumírou zodpovědnosti každého z partnerůza sebe sama i vzájemně jeden za druhého.Všichni víme, že vstup do manželství je velicevážným krokem v životě každého jedince,a proto se musí pečlivě připravit.Základní přípravu nazýváme šiduch. Tradicehovoří o tom, že největším šadchanem –zprostředkovatelem sňatků – je sám Hospodin.Učenci se ptali, čím se zabývá Hospodinpoté, kdy stvořil nebesa a zemi. Odpověďje: přece „mešadech šiduchim“ – zprostředkováváprvní osobní setkání budoucíchmanželů. Vraťme se však na zemi. V každéžidovské obci je alespoň jeden šadchan čišadchanit. Tedy dohazovač či dohazovačka,jak se lidově nazývají takoví zprostředkovatelé.Mnohým čtenářům se instituce šadchanůči šiduchů může jevit jako staromódní,ba přímo předpotopní a nehodící se dodnešní moderní doby. Opak je však pravdou.Konečným cílem šiduchu je samozřejměsvatba. Ale jeho prvotním cílem je dosáhnoutosobního setkání potenciálních partnerůpro společný život. Nejlépe když takovéprvní nebo i následující setkání proběhnena neutrální půdě, kterou zpravidla bývákavárna anebo byt společných přátel apod.Výhodou šiduchu je, že na začátku není hlubokácitová angažovanost, ale spíš vůle sesejít s někým, kdo se chce ženit, případněvdávat. Pokud „přeskočí“ jiskra, setkánípokračují a pomalu je možné hovořito budoucí svatbě. Pokud tomu taknení, tak se vlastně nic nestalo a lidé,kteří si nepadli do oka, se prostěrozejdou bez újmy na pocitech a nasvém dalším citovém životě. Pokudje šadchan opravdu dobrý a profesionální,snaží se od poten ciálníchpartnerů získat co nejvíce informacío tom, co od svého budoucího partneraočekávají, anebo naopak, cov žádném případě nechtějí. Šadchanani nikdo, kdo je šadchan amatér,by neměl nikoho přemlouvat aneboposkytovat informace, které nejsouověřené. To všechno může později velmi ublížit.Stejně tak by se partneři měli na prvnísetkání dobře připravit. Obléknout se způsobem,který protějšek neodradí, mít dobrounáladu a nebát se. Vždyť o nic nejde, možnáže to je začátek budoucího vztahu, aneboprvní a poslední setkání. Zajímavé je, že tatoinstituce šiduchu se vyskytuje s lehkýmiobměnami ve všech směrech judaismu, cožsvědčí o tom, že staletími prověřené institucise ujaly i velmi moderní směry a považujíji za užitečnou a potřebnou, i když starémudobrému šadchanovi daly nová jména, jakonapříklad partnerský konzultant apod. Příštěsi povíme o tom, jak to vypadá, když sešiduch povede a chystá se svatba.◗ Hana MayerováIlustrace: www.chabad.org8 Září 2008

odinačtení pro děti a jejich rodičeO dohazovačích vážně i nevážněJak jste se mohli dočíst v předchozím textupaní Mayerové, je instituce šiduchu, tedyzprostředkovaného setkání potenciálníhoženicha a nevěsty, institucí časem prověřenoua dodnes fungující, a povolání šadchanačili dohazovače je prací nadmíruzodpovědnou a záslužnou. Jak již bylorovněž řečeno, má se zato, že správný sňatekje přímo dílem Božím:Vznešená Římanka se jednou ptalarabiho Josiho ben Chalafta: „Jak dlouhotrvalo vašemu Bohu stvořit svět?“„Šest dní,“ odpověděl učenec.„A co dělá od té doby?“ zeptala sežena.„Zařizuje sňatky,“ řekl rabi Josi.„No, to není nic těžkého,“ namítlažena. „To zvládnu i já za chviličku.“ Přikázala,aby jí přivedli tisíc otroků a tisícotrokyň, nařídila jim, ať se postaví vedvou řadách proti sobě a prohlásila: „Teďjste manželé.“Druhý den ráno předstoupili otrociznovu před svou paní. Jeden měl rozbitouhlavu, jiný prasklý ret, další přeražený nosa tak dále. „Co se stalo?“ vykřikla žena.„Já ho nechci,“ plakala jedna otrokyně.„Já s ním nezůstanu,“ křičela druhá. „Já jinemůžu vystát,“ stěžoval si zase jinýotrok.Vznešená Římanka šla opět za rabimJosim a řekla mu: „Opravdu není žádnéhoBoha, jako je ten tvůj, a zařizování sňatkůje jeho největší zázrak.“Ač užiteční, jsou dohazovačičastým terčem lidových vtipůa nejrůznějších historek:Byl jednou jeden dohazovač, který cítil,že již stárne a není už schopen tolik cestovata věnovat se své profesi naplno. Zaměstnalproto mladého muže na zaučení. Mladíko umění dohazovačském nic nevěděl a bylotedy třeba mu náležitě vyložit základy.„Víš, mladý muži,“ vysvětloval starýšadchan, „nejdůležitější je umět lichotita přehánět. A pořádně.“„Rozumím,“ odpověděl bystrý mladýmuž.Jednou vzal šadchan svého učedníkas sebou na návštěvu k bohatému muži, kterýměl jediného syna.„Nezapomeň, co jsem ti říkal,“ připomnělještě šadchan mladíkovi. „Hlavněhodně nadšení a přehánění.“Když přišli o onomu boháčovi, šadchanhned začal: „Mám pro vašeho syna dokonaloupartii! Dívka z dobré rodiny.“„Co, dobrá rodina, slabé slovo. Jsou topotomci vilenského Gaona!“ vykřiklnadšeně asistent.„A jsou i bohatí,“ pokračoval šadchan.„Co bohatí, vždyť jsou to milionáři,“zvolal zase mladík.„A pokud jde o děvče – hezká jakopanenka,“ pronesl šadchan.„Prý panenka,“ odtušil pohrdavě asistent.„Fantastická krasavice to je!“Šadchan vrhl na horlivého mladíka nejistýpohled a zakoktal: „No, tedy, abych vámpravdu řekl, „má jen takový jeden drobnýnedostatek, ani za řeč to nestojí. Má nazádech takovou malou bradavici.“„Pche, bradavici!“ zvolal nadšeně jehomladý pomocník. „Vždyť tam má pořádnýhrb!“Anebo:Šadchen doprovázel svého zákazníka,mladého muže, na návštěvu do rodinypotenciální nevěsty. Když se rozloučilia vyšli z domu, prohlásil šadchan vítězoslavně:„No, neříkal jsem, jaká je to skvělárodina? A jak bohatá? Všiml jste si tohonádobí? Čisté stříbro!“„Ano,“ přisvědčil mladík váhavě. „Alenemyslíte, že si to nádobí třeba jenomvypůjčili, aby udělali dojem?“„Cože? Nesmysl! Copak by někdo půjčilstříbrné nádobí takovým zlodějům?“A do třetice:„Jak to, že jste se mě snažil obelhat?“vyčítá zájemce o ženitbu dohazovači.„Jak to, obelhat?“ vykřikl rozhořčeněšadchan. „Řekl jsem snad něco, co bynebyla pravda? Není snad ta dívkakrasavice? A jak pěkně vyšívá?A nezpívá snad jako slavíček?“„Tedy, to ano,“ připustil mladík.„Pokud jde o děvče, tak to je tedyv pořádku. Ale z jaké pochází příšernérodiny! V tom jste mě obelhal – říkaljste, že její otec je mrtvý a ona mi teďříká, že on je už deset let ve vězení.“„Nu, a já se vás ptám, mladýmuži – tomu říkáte život?“Věděli jste, že…Již ve starověku bývaly sňatkydomluvené, i když ještě neexistovalazavedená instituce šadchana tak jakov pozdějších dobách. Výběr vhodnéhopartnera zpravidla zajišťovali rodiče.Otázkou vhodných spojení se zabývalii talmudičtí učenci. A jaká bylav tomto směru jejich doporučení pro mladémuže?Ožeň se s dcerou učeného muže.Vezmi si ženu stejného nebo přibližněstejného věku.Vezmi si ženu stejného nebo nižšího společenskéhopostavení.Vyber si ženu s jiným odstínem pleti, abyděti nebyly ani příliš tmavé ani příliš bledé.Zvol si ženu jiné výšky, aby děti nebylyani příliš malé, ani příliš vysoké.Pokud možno se vyhýbej sňatku s vdovounebo rozvedenou.Nežeň se pro peníze.Ovšem i při všech těchto racionálníchpravidlech je zřejmé, že ani rabínům nebylcizí smysl pro ženskou krásu, neboť nakonecpraví: „Má-li žena krásné oči, není třebažádných dalších doporučení.“◗ Připravila Kateřina WeberováElul 57689

Reformní šabatonv LiberciKaleidoskop přátelstvíŠabaton je vlastně takový koktejl. Jeho základem je několik desítek lidí, které spojuje zájem o progresivníjudaismus, a k tomu přidáme jeden Kabalat šabat. Směs necháme odpočinout a druhý den přidámešacharit, šiur, několik přednášek, besed a nezapomeneme přidat „voňavou“ havdalu. Třetí denzaplníme závěrečnou besedou s hodnocením a výměnou adres mezi novými přáteli. Šabaton je velmisilný koktejl, který lze servírovat jen jednou ročně, a to za odborné přítomnosti jednoho či více rabínů.Některé vědecké kapacity tvrdí, že pravidelnou konzumací šabatonu může vznikat i závislost, ale todosud nebylo klinicky potvrzeno.První, panenský, pionýrský, průkopnický,tedy tradici zakládající šabaton sekonal vloni 20.–22. července v Děčíně, kdeo nás pečovala místní židovská obec v čelese svým charismatickým předsedou. Setkánímělo dobrý ohlas, nálada byla skvělá, bohoslužbyvedené rabínem Kučerou byly přitažlivé,jeho přednášky svěží a poutavé. Alei další přednášky byly inspirativní, zejménaskvělá exkurze do izraelské současnosti,kam nás zavedl prof. Paul Liptz, a temperamentnípřednáška rabína Joela Oseranao progresivním židovství ve světě. Bohatédiskuse, které poté následovaly, svědčilyo správném zvolení témat.Letos 18.–20. července se konal již druhýReformní šabaton (chtělo by se mi napsat„tradičně konal“, ale to by bylo asi trochupřehnané). Tak jako v Děčíně i v LiberciRabín Tomáš Kučera se raduje z čestného daru...Zahraniční hosté s námi sdíleli radostnou atmosféru při „uvítání“ nového siduru.byla hostitelskou náručí místní židovskáobec, pořadatelem akce byla Česká komunitaprogresivního judaismu Bejt Simchaa Světová unie progresivního judaismu(WUPJ), díky které bylo možno tak náročnouakci uspořádat. Největší díl nejednoduchéorganizační práce připadl na koordinátorkuBejt Simcha Katku Weberovou, která,přestože byla zcela čerstvou maminkou,nezůstala přípravě nic dlužna. Nelze takéopomenout zásluhy předsedy liberecké obceIng. Hrona a jeho týmu. Jejich pohostinnostbyla příkladná a vše klapalo. Liberečtídostali od nás velkou „jedničku“, byliopravdu fajn.V úvodu pátečního večera se konalave společenském sále liberecké synagogymalá slavnost. Důvodem bylo „přestřiženípásky“ nad novým sidurem, který vydala ➤10Září 2008

komunita➤Závěr bohoslužby – nové sidury se poprvé dotýkaly Tóry...Bejt Simcha za majoritní finanční podporyamerického mecenáše Harryho Friedlanda,který přijel do Děčína, aby se této slavnostiosobně účastnil. Podrobnou informaci o tétooslavě přinášíme na následující dvoustraně.A jaký byl program? Po slavnostním uvedenínového siduru se konal v libereckésynagoze Kabalat šabat, následovala večeřea výuka izraelských tanců.Druhý den začínal šacharitem v libereckésynagoze a pak následovalo studium s rabínemKučerou. Po společném obědě sekonala panelová diskuse a velmi zajímavápřednáška prof. Paula Liptze k 60. výročíStátu Izrael, jeho úspěších a výzvách. Podiskusi jsme odešli na večeři, a pak hurá ažk úpatí Ještědu, odkud nás lanovka dopravilak majestátní stavbě hotelu na samémvrcholu. Krásné prostředí na úpatí nádhernéhohotelu a romantický (byť větrný) večerbyly příjemnou kulisou k havdale, po kteréProfesor Paul Liptz přednáší o 60. výročí Státu Izrael.jsme stihli i pár tanců. Byl to opravdu velmipěkný zážitek, na který se bude dlouhovzpomínat.Třetí den, v neděli, bylo opět na programustudium s rabínem Tomem Kučerou,po kterém dr. Markéta Lhotová předneslapřednášku o historii Židů v Liberci a okolí.Ilustrovala ji spoustou fotografií a písemnýchpamátek, které nechala kolovat meziúčastníky. Po společném obědě se prodávalzájemcům nový sidur a pak následovalahodnotící beseda s rabínem Kučerou.Sedmdesát účastníků se společně pomodlilo,poučilo i pobavilo. Účastníci říkali, želiberecký šabaton byl ještě lepší než děčínský,my doufáme, že ten třetí, který plánujemena léto roku 2009, bude zase o kousíčeklepší toho letošního. Druhý reformníšabaton skončil – chystejme třetí a těšme se!◗ Milan KalinaFoto Jan SykaEVROPSKÝ DEN ŽIDOVSKÉKULTURY V ČRneděle 7. září 2008PRAHAŽidovská obec v Praze pořádá koncertJerusalem Cantors Choir, kterýse bude konat v Jeruzalémské synagozeod 19 hodin. Koncert je určen pro členyŽOP a FŽO a pro zvané hosty.Sdružení Bejt Simcha nabízíkomentovanou prohlídku Novéhožidovského hřbitova. Začátek ve 14hodin. (viz inzerát na straně 3)BRNOSynagoga na Skořepce bude otevřenaod 9 do 16 hodin, komentované prohlídkybudou v 10 a ve 14 hodin.Centrum Židovské obce Brno, třídaKpt. Jaroše 3, bude otevřeno od 10 do 16hodin. Návštěvníci budou mít možnost prohlédnoutsi rituální koupel mikvi, nahlédnoutdo košer kuchyně a ochutnat tradiční šabatovýpokrm barches.Ve 12 hodin bude pro děti i dospělé připravenadílna Badatel.Židovský hřbitov bude otevřen v neděli14. 9. 2008 od 8 do 18 hodin, komentovanáprohlídka bude v 9.30 hodin.Výstava obrazů Věry Provazníkové od2. 9. 2008.Benefiční koncert: Židovské synagogálnízpěvy v podání kantora Michala Foršta,za doprovodu Pražského filharmonickéhomužského kvarteta, Dělnický důmv Brně-Židenicích, 14. září 2008 (neděle)od 16 hodin, vstupné dobrovolné.LIBERECŽidovská obec Liberec ve spoluprácis Velvyslanectvím Státu Izrael v rámciEvropského dne židovské kultury pořádávýstavu fotografií izraelské přírodya krajiny s názvem „Na počátku...“autorky Shai Ginott. Výstava se koná od2. 9. do 12. 9.2008 od pondělí do pátku od13 do 17 hodin v liberecké synagoze.TEPLICEŽidovská obec v Teplicích organizujev rámci Evropského dne židovské kultury7. ročník Dnů židovské kuchyněv Hotelu Prince.OSTRAVAKoncert souboru ADASH pod vedenímpana docenta Novotného dne 4. 9. 2008v 18 hodin síň Jednoty bratrské Ostrava.TÁBOR – Občanské sdruženíHADASAPod záštitou města Tábor a ve spoluprácis Českobratrskou církví evangelickoupořádá hudebně-literární pásmou příležitosti Evropského dne židovské kultury.Účinkují Klezmer kapela Tábor a DivadélkoMúzika Sezimovo Ústí. Neděle 7. září2008 od 17 hodin sál Masarykova domovaČCE, Tábor.Elul 576811

S pomocí amerických přátel se naplnil velký senBejt simcha vydalanový sidurCo předcházelo • Dlouhé přípravy • Nový rabín • Přátelé v Liberci • Šabaton v Děčíně• Prague is beautifull • Transatlantická spolupráce • Slavnostní šabaton v LiberciOd samého počátku devadesátých letminulého století, kdy Bejt Simcha vznikala,byla u všech členů pociťována palčivápotřeba vlastních textů modliteb nejen provšední den, ale i pro šabat a všechny dalšísvátky. Prvního pokusu vyhovět této potřeběse zhostila studentka londýnské Leo BaeckCollege Kateřina Novotná, která za pomocirabiho Andrewa Goldsteina sestavila prvnísidur pro potřebu naší komunity – hebrejskétexty s českým překladem a transkripcí.Tento text byl určen jen pro páteční večer,měl méně než třicet stran a byl to takový jednoduchýpaperback. Pro svátky a ranníbohoslužby se nadále používaly různě kopírovanéa „na koleně“ vyráběné a provizorněsestavované materiály. Až v roce 2003 jsmes finanční podporou Dutch HumanitarianFund zahájili přípravné práce na vydánínového, rozsáhlejšího siduru, který by obsahovali sobotní ranní bohoslužbu a vsuvkyna svátky. Začali jsme pravidelně diskutovatnad formální i obsahovou podobou sidurua vyhledávat vhodné české překlady. Tuto„redakci“ zajišťoval Jan David Reitschläger,grafickou přípravu Michal Spevák. V následujícímroce jsme tento sidur začali používatpři pravidelných sobotních ranních bohoslužbách,byl to velký pokrok, ovšem po formálnístránce se stále jednalo o jednodušesvázané papíry. A navíc bylo stále potřebaopravovat chyby, které se do textu vloudily,krátit či zcela vypouštět některé pasáže a jinénaopak doplnit.Mnohé se změnilo, když do Prahy začalpřijíždět čerstvě ordinovaný rabín TomášKučera. Společně s J. D. Reitschlägerem sechopil další práce na stávajícím textu a prvníverze – jen třicet kusů v kroužkové vazbě –se začala používat v říjnu 2006. Už v lednu2007 následovalo padesát kusů nové verze –opět v kroužkové vazbě. Tyto sidury bylypoužívány při bohoslužbách, které vedlrabín Kučera na židovské obci, v restauraciMánes či při prvním reformním šabatonuv Děčíně v červenci 2007. Používat je začalai liberecká židovská obec, jejímž rabínem seTomáš Kučera stal v lednu tohoto roku.Mezitím bylo dohodnuto, že se bude pracovatna skutečně „velkém“ siduru, který byvyhovoval nejen po stránce obsahové, aleměl by i důstojnou (a praktickou) formu.Bylo rozhodnuto vydat sidur v podobě klasickéknihy v pevné, trvanlivé vazbě. Mezitímnavázal rabín Kučera kontakt s rabínemNormanem R. Patzem z amerického státuNew Jersey, který je předsedou Společnostipro historii československých Židů v USA.A ten zprostředkoval seznámení s panemHarrym Friedlandem. Jeho žena BarbaraLevine Friedland poznala Prahu a město sizamilovala. Když zemřela, rozhodl se ovdovělýpan Friedland, že na paměť její (a přivzpomínce na její vztah k Praze) věnujepodstatnou finanční sumu na práce spojenés vydáním siduru v Čechách. Nastala pakčilá, transatlantická výměna nápadů, doporučenía rad. Zkraje letošního roku bylyvšechny texty připraveny a začalo vyjednávánís tiskárnou o jejich možnostecha našich požadavcích. Turnovská tiskárnaUNIPRESS projevila mimořádné pochopenípro nejednoduchou zakázku a zhotovila jivčas a ve výtečné kvalitě.V pátek 18. července začínal v Liberci II.šabaton, který organizovala Bejt Simcha vespolupráci s libereckou židovskou obcí, zapodpory Světové unie progresivního judaismu.A to byla příležitost nejen pro„inauguraci“ nového siduru, ale také proslavnostní poděkování všem, kdo se o jehovydání zasloužili. Slavnosti se zúčastnilhlavní sponzor, pan Harry Friedland, kterýpřiletěl z města Fort Lee ve státě New Jersey,USA, dále rabín Norman R. Patz, předsedaSpolečnosti pro dějiny československýchŽidů se sídlem v New Jersey, USA,předseda Unie progresivních Židů v Německu,Dr. Jan Mühlstein z Hannoverua v neposlední řadě i náš rabín TomášKučera, který byl v poněkud bizarní situaci.On všechny zahraniční i domácí hosty vítala slavnost moderoval, přitom byl ale i jednímz autorů siduru a bylo zapotřebí i jemuvyjádřit poděkování nejen za autorskýpodíl, ale i za neúnavnou angažovanostběhem celé technické přípravy.Celý slavnostní akt byl velice příjemný,takřka rodinný, bylo to opravdové setkánípřátel. Atmosféra byla skutečně skvěláa nepochybně k tomu přispěly i neformálníprojevy všech zúčastněných. Byli bychomrádi, kdyby i čtenáři Maskilu byli naším prostřednictvímna této oslavě účastni, a protonejdůležitější projevy uveřejňujeme.Harry FriedlandFort Lee, New Jersey, USA„Dámy a pánové, děkuji vám za příležitostzde promluvit. Jsem velmi hrdý, že zdednes večer mohu být při uvedení vašehonového siduru. Peníze na jeho vydání darovalamoje rodina a přátelé na památku médrahé ženy Barbary, krásné ženy a krásnéhočlověka. Barbara milovala divadlo, bylaskvělou kuchařkou a moc a moc milovalaPrahu. Dojem na ni udělala nedávná obroda12Září 2008

komunitazdejší židovské komunity. Nyní bude jejípamátka spojena s budoucností českýcha slovenských liberálních kongregací. A tomě činí velmi šťastným. Přeji vám hodněštěstí. Děkuji a šabat šalom!“Dr. Jana Mühlsteinpředseda Unie progresivních Židů v Německu,Hannover, SRN„Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé,jménem Unie progresivních Židův Německu děkuji pořadatelům II. šabatonuv Čechách za pozvání. Navazujeme tím nahistorické vztahy, které židovské komunityv českých zemích a v Německu spojovaly,komunity, které se vždy vzájemně ovlivňovaly.K tomu patřila i výměna personální,významní rabíni z Německa působili v českýchzemích: snad nejznámější z nich jezakladatel moderní ortodoxie Samson RaphaelHirsch, který v letech 1846–1851působil v Mikulově na Moravě. Mimochodemmusel odejít, protože byl moravskýmŽidům příliš liberální. Na druhé straněpochází řada významných německýchrabínů z českých zemí: Zacharias Frankel,zakladatel konzervativního judaismu, senarodil v roce 1801 v Praze, Isaac MayerWise, nestor reformního židovstva v USA, senarodil v roce 1813 v Lomničce, Leo Baerwald,poslední předválečný rabín mnichovskéžidovské obce narozený v roce 1883, bylrodák ze Žatce. Rabín Tomáš Kučera svýmpůsobením v Liberální židovské komunitěBeth Shalom v Mnichově a zároveňi v Čechách navazuje tedy na dlouhou a dobroutradici.K německému vlivu na židovský životv Čechách patří v 19. století i společná většinováorientace na liberální směr židovskéhonáboženství. Směr, který je spojen se jményIsrael Jakobson, rabín Abraham Geiger,rabín Leo Baeck nebo rabín Richard Feder.Židé v Německu a v českých zemích sdílelispolečný osud v dobrém i zlém,i v dobách nejtemnějších. Společně prchalido exilu, kde založili nové obce jako BethHillel ve Washington Heights v New Yorku,kterou vedl již zmíněný bývalý mnichovskýrabín Baerwald. Ti, kteří své domovy neopustili,se pak vydali společnou cestou utrpenído nacistických lágrů.Po válce obě zdecimované komunityoddělila hranice. Dobře vím, jak neprodyšnátato hranice až do šedesátých let byla, a toi pro hranice mezi Německou demokratickourepublikou a socialistickým Československem,protože jsem v její blízkosti v Mostěa Teplicích vyrostl. Až devadesátá léta, sametovárevoluce a sjednocení Německa námotevřely nové možnosti. A není to, myslím,náhoda, že na obou stranách hranice vedlazměna poměrů i k obnově liberálního směružidovského náboženství. Obě progresivníhnutí, německé i české, jsou začleněna doRodný list našeho siduruVydavatel: Bejt Simcha, Českákomunita progresivního judaismu,Praha 2008,Formát: A5, 216 str.Název: Modlitby progresivního směrupro šabat, svátky a všední dnyJméno: HEGJON LEVUspořádal: Tomáš Kučera, Jan DavidReitschlägerPřeklad do češtiny: Jan DavidReitschläger, Kateřina D. NovotnáPřeklad do slovenštiny: RoháčekPřeklad do angličtiny: JonathanMagonet (Sidur Lev Chadash ULPSLondon)Ilustrace: Hugo Steiner-PragGrafická úprava: Michal Spevák, JanDavid ReitschlägerLayout: Milan Kalina, Tomáš KučeraTisk: UNIPRESS, s. r. o., TurnovNáklad: 1 000 ksCopyright: © 2008 Jan DavidReitschläger, Tomáš KučeraWorld Union for Progressive Judaism. Totozačlenění nám pomohlo při vydání „německého“siduru Seder ha-tefilot, jako pomohlovám při vydání „českého“ siduru HEGJONLEV, jehož uvedení dnes slavíme.“Rabín Norman R. Patzpředseda Společnosti pro dějinyčeskoslovenských Židů, New Jersey, USA„Dobrý večer a šabat šalom. Je velkouvýsadou být zde a být součástí vaší oslavyk uvedení nového siduru.Můj učitel, Henry Slonimsky, říkal, žeBible je nejvznešenějším Božím slovemk člověku a modlitební kniha je naším nejvznešenějšímslovem k Bohu. Věříme, žepotřeby lidského srdce – zajištění živobytía bezpečí, odpuštění, vláda spravedlnostia milosrdenství – jsou hodnotami v očíchBožích stejně tak jako v našich a že jsmepartnery v boji za jejich dosažení tváří tvářohromným nedokonalostem našich životůa našeho světa.Naše modlitby samy o sobě možná nemůžouzměnit svět, jaký je, ve svět, jaký by býtměl, ale pomáhají nám formulovat naše cílea soustředit naše síly, což je nezbytné protikun ha-nefesh, nápravu duše a tikunolam, nápravu světa. A proto je tak důležitérozumět modlitbám, ne jen recitovat slova,která pro nás nemají žádný význam. A taktento nový sidur, Hegjon Lev, představujezásadní přínos pro naše úsilí vnést hodnotynaší víry do našeho světa.Hegjon Lev je průkopnickým počinempro progresivní Židy, jejichž mateřskýmjazykem je čeština nebo slovenština. Navazujena ducha Augustina Steina, který před104 lety publikoval první česko-hebrejskýsidur, Maarchej Lev. Augustin Stein bylrovněž editorem Kalendáře česko-židovského,který vydával Ohr Tamid, společnostzaložená pro podporu česko-hebrejskébohoslužby v době, kdy český jazyk bylústředním motivem českého národního uvědomění.Hegjon Lev také obsahuje další kusčeské historie: Hugo Steiner-Prag vytvořilv letech 1936–1937 ilustrace pro hebrejskýmachzor, který však nebyl nikdy publikovánkvůli následné okupaci Československanacisty. Kresby putovaly spolu se svýmautorem do New Yorku a neobjevily sev žádné modlitební knize až do okamžiku,kdy je rabi Andrew Goldstein na můj návrhpoužil v machzoru Ruach Chadashah, novémodlitební knize britských liberálních Židůpro Vysoké svátky. Nyní se tyto ilustracevrátily domů!Kol ha-kavod rabínovi Tomáši Kučerovia jeho spolupracovníkům, donátorovi HarrymuFriedlandovi, jehož láska k jehozesnulé ženě Barbaře spojila její památkus touto iniciativou, a vám všem, kteří chtějísvou víru přeměnit v zásadní sílu svéhoživota. Jašer kochachem.“Slavnostní uvítání nového siduru sekonalo na začátku II. reformního šabatonuv krásném a moderním prostředí libereckésynagogy. Že vše proběhlo důstojně, v atmosféřevzájemného přátelství a v radostnémvzájemném seznamování, je zcela nepochybněi zásluhou liberecké židovské obce,která nám byla milou a pozornou hostitelkou.◗ Milan KalinaJAK LZE KOUPIT NOVÝ SIDUR? Jednoduše. Zavoláte na tel. č. 724 027 929 (Kateřina Weberová) nebo pošlete e-mailem na adresureform@volny.cz objednávku a sidur obdržíte na dobírku. A cena? 450 Kč včetně balného a poštovného. V této ceně se expeduje do tří kusů,cena za objednávku více kusů se dohodne osobně.Elul 5768 13

KULTURNÍ PROGRAM ZÁŘÍ 2008Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v PrazeMaiselova 15, 110 00 Praha 1, 3. patrotel.: 222 325 172, fax: 222 318 856www.jewishmuseum.cz, education@jewishmuseum.cz(Spojení: metro A, tram 18 – stanice Staroměstská; tram 17, bus 133 – stanice Právnická fakulta)úterý 2. 9. v 18 h:Sarajevo – mé město ze zlata – dokumentárnífilm o sarajevské židovské komunitě od jejíchpočátků v 16. století až do dnešních dnů včetněrozhovorů s hlavními aktéry nedávné bosenskéválky. Uvádí Yechiel Bar-Chaim, předsedaThe American Jewish Joint Distribution Committeepro země Evropy. Anglické titulky,beseda tlumočena do češtiny.čtvrtek 4. 9. v 19 h:Koncert skupiny NIKITOV ve Španělskésynagoze. Nizozemsko-americký akustickýkvartet zpívá a hraje jidiš písně aškenázskýchŽidů a židovské písně s prvky cikánskéhojazzu. Vedoucí souboru zpěvačka Niki Jacobszpívala v USA se slavnou skupinou The Klezmatics.Její spoluhráči (housle, kytara, kontrabas)mají klasické hudební vzdělání a hráliv USA s klasickými, bluesovými i jazzovýmihudebníky.Vstupné 80 Kčpondělí 15. 9. v 18 h:Tumbalajka: klezmer, lidová hudba východníEvropy, ale i Gustav Mahler a Dmitrij Šostakovič.Karin Sarkisjan (Arménie) – zpěv,Viktor Ehlscheidt (Německo) – akordeon,Václav Eichler (Česká republika) – klarinety,saxofon, tarogato.Vstupné 50 Kčúterý 16. 9. v 18 h:Yehuda Nir: Zmařené dětství. Prezentaceknihy vydané nakladatelstvím Milenium Publishing.Autobiografický příběh židovskéhochlapce, který přežil druhou světovou válkupod falešnou identitou, zúčastnil se varšavskéhopovstání a několikrát těsně unikl smrti.Besedu s autorem, profesorem psychologiežijícím v New Yorku, moderuje a tlumočí spisovatelkaIva Pekárková. Knihu uvedounakladatelé Dagmar Heřtová a Petr Svoreň.středa 17. 9. v 18 h:Pojďme spolu do muzea... Povídání s pracovníkyŽidovského muzea v Praze o jejich prácidoplněné zajímavými ukázkami. Část 6. –dokumentace a historie Židovského muzeav Praze. Eva Kosáková – vedoucí sbírkovéhooddělení a vedoucí odboru muzejníchsbírek, Magda Veselská – kurátorka sbírkytextilu. Moderuje Petr Brod.čtvrtek 18. 9. v 18 h:Maimonidových třináct článků víry.Cyklus přednášek vrchního zemskéhoa pražského rabína Karola EfraimaSidona. Článek devátý: V naprosté věrnostivěřím, že Stvořitel, jeho jméno buďpožehnáno, zná všechny lidské skutkya všechny lidské myšlenky, poněvadž jeřečeno: Ten, kdo tvoří srdce všem a chápevšechny jejich skutky.pondělí 22. 9. v 18 h:PhDr. Monika Vrzgulová, CSc. (Ústav etnológieAkadémie vied SR): Návraty slovenskýchŽidů domů. Přednáška z cyklu Židovskámenšina v Československu v poválečnýchletech.středa 24. 9. v 18 h:Hebrejská Bible a starověké mýty: novépohledy, nová hodnocení. Od 90. let 20. stoletíse formuje v biblistice proud, kterýznovu oceňuje mýtus jako plnohodnotnéa nevykořenitelné vyjádření lidské spirituality.Část 1. Mýtus tzv. matriarchátu, mýtusposvátného sňatku, mýtus Mirjam z Magdalyzvané Maří Magdalena. Nový přednáškovýcyklus hebraistky Terezie Dubinové,Ph.D. Spojeno s prezentací právě vydanéhosborníku přednášek autorky ve VKC Ženyv Bibli, ženy dnes.čtvrtek 25. 9. v 18 h:Blízký východ včera a dnes. Historie, současnosta souvislosti. Geografie, kulturaa náboženství. Jemen – Sokotra. Ostrov dračíkrve a Slunečních ptáků. Cyklus přednášekIng. Jana Neubauera doprovázený projekcífotografií představuje oblasti Blízkéhovýchodu bez falešného pozlátka i černéhorámu.NEDĚLNÍ PROGRAM PRO DĚTIA JEJICH RODIČE:7. září 2008 ve 14 h:Arje slaví Nový rok (Roš hašana). PročŽidé začínají rok již na podzim? Co je tošofar? Proč se na Roš hašana jedí jablkas medem? Co je v knize, kterou Arje takpozorně čte? A proč v ní nejsou obrázky?Přijďte Arjemu namalovat knížku.Prohlídka: Klausová synagogaJednotné vstupné 40 KčVÝSTAVY VE VKC:Můj obraz 20. století. Výtvarné práce soutěžepořádané Památníkem Terezín v roce2006.Neztratit víru v člověka... Protektorát očimažidovských dětí a Zmizelí sousedé / Poctadětským obětem holocaustu – stálá expozicekopií putovních výstav VKC.(Výstavy jsou otevřeny pro veřejnost po–čt10–16 h, pá 10–15 h.)Oba sály jsou přístupné vždy 20 minut předzahájením programu. Po začátku koncertunebo 15 minut po začátku jiného programunení vstup do Vzdělávacích a kulturních centerpovolen. Není-li uvedeno jinak, vstupnéje 20 Kč.VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnotř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel.: 544 509 651, fax: 544 509 652www.jewishmuseum.cz/brno, brno@jewishmuseum.czúterý 2. 9. v 17 h:Putování rabiho Löwa spící Prahou – vernisážvýstavy obrazů Věry Provazníkové.Pořádáno ve spolupráci se Židovskou obcíBrno.Vstup volnýneděle 7. 9.Evropský den židovské kultury – ve spoluprácise Židovskou obcí Brno je prozájemce připravena možnost nahlédnutí dobrněnské synagogy na Skořepce, rituálnílázně mikve, košer kuchyně, tradic židovskéhonároda i ochutnávka tradičního šabatovéhopokrmu. 9–16 h volný vstup,v 10 a 14 h komentované prohlídkyúterý 16. 9. v 18 h:John Reeves: Pohovor (1990) – hra o psychiatrovive službách policejního režimu.Strhující dialog dvou lidí, z nichž každý serozhodl pro jiný způsob života v totalitníspolečnosti. Účinkují Josef Červinka, EduardCupák a další. Překlad a režie Josef Červinka.V rámci cyklu poslechových pořadů„Desetkrát Josef Červinka“ uvádí Mgr. PřemyslHnilička.úterý 23. 9. v 18 h:Chevra kadiša (Svaté bratrstvo, Pohřebníbratrstvo) – zahajovací přednáška cyklu„Gan chajim – Zahrady života“. Přednáškupřednese Mgr. Zuzana Tlášková.čtvrtek 25. 9. v 18 h:Daleká cesta – promítání filmu. Ve spoluprácis naší pražskou pobočkou zahajujeme14 Září 2008

kulturaŽidovská obec v PrazeSpolečenský sál, Maiselova 18PODVEČER YVONNE PŘENOSILOVÉstředa 17. září v 15 hodin„S doktory raději na dvě deci,“ říká herecJIŘÍ ŠTĚPNIČKAaneb záletný a posléze ovdovělý primář Pavlisze seriálu Ordinace v růžové zahradě.Pořad se koná za finanční podpory Magistrátu hl. m. PrahyKáva o čtvrtépondělí 22. září ve 14.30 hodinKarel Gott„Zlatý hlas z Prahy“ znádoslova každý, ale kdo měltu možnost s ním promluvit?Přijďte do naší kavárny,čeká nás velmi příjemné odpoledne.Připravil a moderuje Honza Neubauer. jan@neub.bizVKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnonový cyklus promítání filmů nazvaný„Filmy smrti, naděje a života – Holocaustve filmu“. Jako první bude představena filmováprvotina Alfréda Radoka, která bylakrátce po uvedení stažena z distribuce.Vypráví příběh rodiny Kaufmannovy deportovanédo Terezína a dále na východ. Filmoriginálním způsobem kombinuje fikcis expresivními obrazy terezínského ghetta.Drama, Československo, 1949, 78 min.Režie: Alfréd Radok. Hrají: Blanka Waleská,Otomar Krejča, Zdenka Baldová a další.VÝSTAVY VE VKC:Celé září můžete zhlédnout v sále výstavunazvanou Putování rabiho Löwa spícíPrahou, která byla připravena jako předobrazvlastního výročí, které si budeme připomínatv příštím roce. Jedná se o obrazya koláže výtvarnice, ale také básnířky a spisovatelkyVěry Provazníkové.Židovské muzeum v Praze toto významnévýročí připomene výstavou Cesta životazahájenou 31. července 2009.Baruch HaShemAv 5768/srpen 2008Vrchní pražský a zemský rabinát,Federace židovských obcí,Židovská obec v Praze a Pražskáškola synagogálního zpěvua liturgie vracejí téměř posedmdesáti letech zpět:ŠabatChazanutv Jeruzalémské synagoze.Skvělí kantoři doprovázenisborem Jerusalem Cantor’sChoir povedou všechnyšabatové bohoslužbyv Jeruzalémské synagoze.v pátek 5. 9. 2008v 19 hodinKabalat Šabat a Maarivv sobotu 6. 9. 2008v 9 hodinŠachrit, čtení z Tórya MusafKantoři a sbor taképovedou šabatové písněběhem večeře a obědav pátek večer v 20.30 ha v sobotu v 12.30 hv restauraci Šalom,Maiselova 18, Praha 1.(Vyučování synagogálníhozpěvu bude probíhati v Pražské školesynagogálního zpěvua liturgie.)Elul 576815

Prolíbali se k okupaciA PŘIJELY TANKY…Uplynulo už čtyřicet let od oné podivnéudálosti – a přesto jako by to bylo včera.21. srpna 1968 jsme byli obsazeni sovětskouarmádou s několika kosmetickýmipřívěsky bulharské, maďarské, polskéa německé branné moci. Co tomu předcházelo?Desítky, možná stovky polibkůvroubily cestu od lednového pléna ÚVKSČ až k oné noci plné přistávajícíchAntonovů. Ty polibky si vyměňovaly stranickégarnitury v Bratislavě, v Čierné nadTisou a všude tam, kde se soudruzi muselizpovídat svým kremelským pánům. Polibkyplné jedu, asiatské lstivosti a věrolomnosti– to byla ta pravá tvář soudružskéerotiky nerozborného přátelství, rituálněpraktikované na letištích, nádražích i tribunách.Tak jako se některé zvířecí druhyidentifikují očicháváním nebo dotyky tykadel,soudruzi té nejvyšší kategorie se objímalia vlhce značkovali své protějšky…Byla to podivná okupace. Statisíce vojákůa tisíce tanků přijelo chránit české a slovenskéobčany před neexistující kontrarevolucí,jednotky prvního sledu byly složenyz tupých, nekomunikativních tváří stepníchzoufalců, kteří se domnívali, že bojují protizápadnímu Německu a Lipenskou přehradusi pletli s Baltem. Nefungovalo jim spojení,bloudili, pletli se navzájem, selhalo jimtýlové zabezpečení a byli vystaveni hladua žízni. Moc se ta slavná armáda nevyznamenala,a to ještě ani nemusela bojovat. Ale jednoubojovou akcí se přece jen do historiezapsala. Byl to její smělý útok proti Národnímumuzeu na Václavském náměstí. Kulometnápalba vrývala autogramy okupantů dosloupů z měkkého pískovce, střely odlamovalykusy fasády a ničily vzácnou štukovouvýzdobu muzejních sálů. Proč „bojovali“proti muzeu, nikdo doopravdy neví, pozdějise začalo mluvit o tom, že si ho snad spletlis rozhlasem… Podivná válka v míru!Národní muzeum (jako přímá oběť) se rozhodlopřipomenout tyto události unikátnívýstavou zahájenou dne 21. srpna na ochozumuzea. Slavnostního aktu se zúčastnil předsedavlády ČR Mirek Topolánek se svým slovenskýmkolegou Robertem Ficem, dále předsedaSenátu PČR Přemysl Sobotka, primátorhl. města Prahy Pavel Bém a další významníčeští a slovenští hosté. Všichni tito hosté stálipod fasádou, která dodnes nese stopy ruskémunice. Národní muzeum se jako jedna z nejvýznamnějšíchvědeckých a společenskýchinstitucí rozhodlo k 40. výročí okupace připravitvýstavu, která připomíná nejen srpen 1968,ale i proces Pražského jara, posrpnový vývojv Československu a nástup normalizace.Výstava se skládá ze tří navzájem propojenýchčástí. Venkovní část výstavy navozujeatmosféru pražské ulice v srpnu 1968, jsouzde instalovány dobové plakáty, letákya transparenty a návštěvník se může seznámits tehdejším tiskem v originálním novinovémstánku. Iluze je dokonalá, z novinovéhostánku zní z tranzistorového rádia vysílánítehdejšího rozhlasu…Před muzeem a na jeho rampě vidíme zaparkovanoučernou Tatru 603, symbol stranickéhopapaláštví, tehdejší autobus Škoda, sanitkuči policejní Volhu s modrým pruhem, pardon– hlídkový vůz Veřejné bezpečnosti.Pravou senzací je však originální ruský tank,který stojí na chodníku a hlavní míří na budovu.Trochu z toho mrazí i po letech. Dnes je tojen exponát vojenského muzea, ale stovky podobnýchoblud ještě před několika dny projíždělybez pozvání malou suverénní kavkazskouTank před muzeem byl v den zahájení výstavy obsazen statisty v uniformách Sovětské armády.Vitrína s osobními věcmi Jana Palachazemí. Nic se nezměnilo! Carská imperiální rozpínavost,sovětské pošlapávání mezinárodníchnorem a získávání území za každou cenu nebosnaha dnešního Ruska získat zpět vliv nad bývalýmisovětskými satelity. Za sto let jen jedinýrecept: vojáci a tanky!Pokračování výstavy je ve foyer muzea,kde se mladá generace může seznámits obdobím Pražského jara, srpna 1968, krátkéhoposrpnového vývoje a nástupu normalizace.Autoři výstavy získali i unikátní předměty.Je zde Palachova taška se všemiosobními věcmi, které měl tento hrdina v denupálení u sebe. Ani po letech nejsou lidé lhostejní,viděl jsem u diváků i slzy. Jsou zdetaké předměty z osobního vlastnictví AlexandraDubčeka, ale i exponáty, které se týkalyolympiády v Mexiku nebo mistrovství světav hokeji v roce 1969.Součástí expozice je i výstava o obětechokupace, kterou připravil Ústav pro studiumtotalitních režimů. Na výstavě, která potrvádo 30. září 2008, se podílel Senát PČR, Vojenskýhistorický ústav, Ústav pro soudobédějiny AV ČR, Ústav pro studium totalitníchrežimů ve spolupořadatelství hlavního městaPrahy. Výstava stojí za zhlédnutí. Nejen projejí historické memento, ale i pro zatraceněaktuální poselství, které nám vystavený tankpřiváží do dnešních dní.◗ Text a foto Milan Kalina16 Září 2008

z obcíŽidovská obec v Prazea Federace židovských obcí v ČR zvena koncert mužského pěveckého sboru z IzraeleJERUSALEM CANTORS CHOIRvedený sbormistrem kantorem Binyaminem Glickmannem7. září v 19 hodinv Jeruzalémské synagoze.Na programu jsou písně liturgické, jidiš a písně z Izraele.Vstupenky zdarma jsou od 25. 8. k vyzvednutí u paní Evy Fantové,Jáchymova 3, denně v 10–12 h, fantova@kehilaprag.cz, tel. 226 235 051.Koncert se koná u příležitosti Evropského dne židovské kultury.Židovská obec v Teplicíchhledá správce židovskéhohřbitovaK dispozici je podkrovní byt v novězrenovované budově v areálu hřbitova(10 min. od centra Teplic). Podmínkynástupu dohodou při osobním jednání.Kontakt: Tomáš Pulc, tel. 602 419 466,e-mail: kehila@volny.czŽidovská obec Teplice, Lipová 25/333,415 01 TepliceMěsto Dobříš a Kulturní důmDobříš (synagoga)zvou naSLAVNOSTNÍ ODHALENÍPŮVODNÍCH KAMENNÝCHDESEK DESATERAv pátek 5. září 2008 v 18 hodin.Zahraje Swing band Dobříš a budezahájena výstava fotografiíNicka Millera.Čtvrtý ročník pietní vzpomínkové akce v souvislostis výročím teroristických útoků na New York a k uctěnípamátky obětí islámského terorismučtvrtek 11. září 2008, 17–17.30 hodinJungmannovo náměstí, Praha 1Účastí na pietně pojatém shromáždění uctíme nejen památku obětí z newyorského obchodníhocentra v roce 2001, ale i nevinných obětí opakovaných teroristických útoků proti izraelskémulidu a terorismu kdekoliv v Evropě a ve světě. Teroristům není možné ustupovat. Napietním shromáždění promluví několik osobností, ale část slov nahradí vystoupení oblíbenékapely LÉTAJÍCÍ RABÍN.Kontakty: Lukáš Petřík (Mladá pravice), 725 549 457, Lukas.petrik@centrum.czMartin Rejman (Konzervativní strana), 603 288 715, martinrejman@seznam.czMezinárodní kongresSOUČASNÁ HROZBA NEONACISMU A PROJEVY XENOFOBIE1.–4. 10. 2008, Praha – Lidice – LežákyPo celé Evropě se nalézají místa, která byla postižena podobně jako Lidice během druhésvětové války. Toto spolupracující společenství obdobně postižených míst v EU se nazývá„Martyr Cities“. Památníky v místech, na která se nesmí zapomenout, se snaží uchovat historickoupaměť mnoha způsoby. Jedním z nich je pravidelné setkávání. Pořádání kongresuv roce 2008 se ujal Památník Lidice.Program kongresu se skládá ze série přednášek, diskusí a seminářů, které proběhnouv Praze, a dále je na programu prohlídka Lidic a Ležáků.Podrobný program a další informace najdete na www.lidice-memorial.czvyhlašuje výběrové řízenína podporu projektův programech:PÉČEPodpora projektů sociálně zdravotnípéče se zvláštním zřetelemk potřebám těch, kteří přežiliholocaustPŘIPOMÍNKAPodpora projektů sloužícíchk důstojné připomínce obětíholocaustu a vzdělávání o holocaustuBUDOUCNOSTPodpora projektů vzdělávacích aktivitv oblasti judaismuOBNOVAPodpora projektů rekonstrukce,obnovy a zachování židovskýchpamátekUzávěrka pro příjem žádostíje 24. září 2008.Další informace získáteu koordinátorek programů:PÉČE, PŘIPOMÍNKA A BUDOUCNOSTAndrea Fictumová,fictumova@fondholocaust.cz,t.: 224 261 573, 737 905 629f.: 224 262 563OBNOVA: Marta Malá,mala@fondholocaust.cz,t.: 224 261 615, 777 331 937f.: 224 262 563www.fondholocaust.cz7. ročník festivaluHudba v synagogáchplzeňského regionu7. září od 19 hodinPlzeň – Velká synagoga:Soňa Červená (recitace), DanielWiesner (klavír)14. září od 19 hodinKdyně – synagoga:Tre Violini: Miroslav Vilímec, JitkaNováková, Libor Vilímec (housle),Milada Nejdlová (klavír)Elul 576817

LITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOUPro mne, pro mou generaci, se jednaloo traumatizující zážitek, který nikdy nebudezapomenut. Čtyřicet let nás dělí od okamžiku,kdy jsme byli poníženi ruskou okupací. Ano,píši záměrně ruskou, protože ony další čtyřiokupační armády byly vynucenou kosmetickouúpravou moskevské policejní akce protipokusu o větší míru demokracie a svobodyv Československu.Vysvětlovat okupaci Československa jakonáhodný politický exces jednoho kremelskéhovůdce by byl tragický omyl. Ruské tankylikvidovaly v roce 1953 nespokojené obyvateleNDR a v roce 1956 utopily v krvi povstáníMaďarů. Stálá úloha ruské armádypři likvidaci ohnisek nespokojenosti v různýchneruských sovětských republikách je užtaké známa. Jedná se stále o totéž. Ruská imperiálnípolitika byla bezohledná v době carismu,nezměnila se za sovětské moci, a jakvidíme z posledního vývoje v Gruzii, nezměnilase ani do dnešních dnů.Poznat všechny okolnosti této politiky jevelmi potřebné. Musíme proto vysoce ocenitpráce našich historiků Bárty, Janáčka, Kaplana,Kociána, Kubů, Kurala, Mencla,Navrátila, Pecky, Prečana, Sládka, Tůmy,Vondrové a Žatkuliaka. Ti se spojili, aby podzáštitou Ústavu pro soudobé dějiny AV ČRzpracovali Prameny k dějinám československékrize v letech 1967–1970. Skvělá řadapublikací vydaná péčí brněnského nakladatelstvíDOPLNĚK je nepostradatelnýmzdrojem informací, dokladů, a dokumentů,z nichž mnohé jsou v těchto Pramenech publikoványpoprvé. Proto si dovolím v tomtojubilejním čase připomenout a doporučit některéz těchto publikací.Jindřich Pecka, SPONTÁNNÍPROJEVY PRAŽSKÉHO JARA1968–1969, 295 str., DOPLNĚK BrnoTato publikace celou řadu Pramenů zahajuje.První svazek edice, stejně jako všechnynásledující, má jednotnou vnější úpravu,formát, grafické řešení i vnitřní skladbu.Kdo si pamatuje ony srpnové dny, potvrdí,že Praha se proměnila v jednu jedinouvelkou a proměnlivou plakátovací plochu.Od jednoduchých vzkazů typu: Jděte domů!k různým veršům, upraveným pořekadlům,písňovým textům, nejrůznějším parafrázím.Z hlediska funkční informační struktury sejedná o bezprostřední prameny, které jsou samysoučástí historické skutečnosti. Podle vžitétypologie patří převážně do kategorie pramenůdochovaných ústně, jako např. zvěsti,bezprostřední informace (zprávy), anekdotynebo živě tradované písně. Na jejich charakteristicepřitom nic nemění, jsou-li písemněnebo audiovizuálně fixovány. Jen dobováhesla a nápisy tvoří vyhraněnou skupinupísemných pramenů. K nim patří ještě anonymnípoezie a letákové písně,které nebyly určeny kezpěvu, ale jako svébytný novinářskýžánr komentovalyčasové události. Velmi častéjsou parafráze známých písnía básní. Dnes již zemřelýautor Jindřich Pecka shromáždilv publikaci tisíce nápisů, veršů, básní,parafrází, anekdot nejen z Prahy, ale z celérepubliky. Právě tyto „uliční lidové žánry“dokreslují atmosféru oněch sedmi pohnutýchdnů velmi živě a plasticky. Spontánní odporvšeho lidu vůči okupaci, okamžité reakcea stejné chování na celém území republikyvyužívala Moskva propagandisticky a tvrdila,že to vše jsou předem připravené reakce kontrarevolučníchideocenter.Jitka Vondrová/Jaromír Navrátil,MEZINÁRODNÍ SOUVISLOSTI ČS.KRIZE 1967–1970 (červenec–srpen1968), 321 str., DOPLNĚK, BrnoV prvním svazku jsme se mohli přesvědčit,jak reagovala veřejnost, jak se vyjadřovallid v ulicích našich měst. V dalším svazku,který představuji, jsou jiné reakce. Naleznemezde desítky dokladů z fondu předsednictvaÚV KSČ, z osobního fondu AlexanderaDubčeka, Antonína Novotného i Gustáva Husáka,archivu MZV a ze sbírky Komise vládyČSFR pro analýzu událostí let 1967–1970.Z těchto autentických dokumentů ještěi po čtyřiceti letech běží mráz po zádech.Čteme stenografické zápisy telefonních rozhovorůmezi Brežněvem a Dubčekem, a nejsouto rozhovory dvou suverénních státníků.Brežněv jej úkoluje, navrhuje kádrové změny,kritizuje konkrétní články v novinách,vyčítá liknavost a vyhrožuje. Dubček se brání,že všechno chce svůj čas, že se všichnisnaží, ale věci nejdou dělat ze dne na den…Ve svazku se seznámíme s klíčovými dokumentyoné doby, protokoly ze všech jednánívčetně toho moskevského, který okupacinakonec posvětil a dal mu pseudoprávnírámec. Velmi zajímavé jsou i telegramy, kterése vyměňovaly mezi sídlem naší delegacev OSN a naším ministerstvem zahraničníchvěcí, mnohé vysvětluje i telefonní rozhovormezi prezidentem Svobodou a Brežněvemz 31. srpna 2008.To vše jsou nejen autentické dokumenty,ale také léky, kterými můžeme úspěšně léčitdůvěru v sovětskou, potažmo ruskou politiku.Mluví-li v Moskvě o demokracii, respektuk národní a státní suverénnosti a zásaděnevměšování, pak si prolistujme tentosborník a připomeňme si, jak tato slova vypadajív praxi.Antonín Benčík/Jaromír Navrátil/Jan Paulík, VOJENSKÉ OTÁZKYČS. REFORMY 1967–1970 (Vojenskávarianta řešení čs. krize 1967–1968),362 str., DOPLNĚK, BrnoPokus o čs. reformu v letech 1967–1970zasáhl všechny oblasti státního i občanskéhoživota, vojenskou sféru nevyjímaje. A právěté je věnován tento svazek, jehož cílem jezdokumentování pohybu čs. armádního mechanismuv druhé polovině šedesátých leta postavení čs. armády v politických a vojensko-strategickýchzáměrech Sovětskéhosvazu včetně srpnové intervence. V druhémdíle tohoto svazku se autoři zabývají důsledkyintervence, vlivu Střední skupiny sovětskýchvojsk na obnově byrokraticko-centralistickéhorežimu (normalizace) a také roli,kterou v tom hrála naše armáda.Základním rámcem pro řešení vojenskýchotázek v poúnorovém období byla sovětizacearmády, její dvojí podřízenost. V té primárnípodléhala generálnímu štábu Sovětské armádya od roku 1955 statutárně hlavnímu veleníspojených ozbrojených silVaršavské smlouvy, a teprvev druhé řadě čs. ústavním orgánům.Od roku 1960 bylasituace ještě méně standardní.Armáda byla de facto vyčleněnaz kompetence vládya parlamentu a podřízenapředsednictvu ÚV KSČ (vojenské komisiobrany, v jejímž čele stál první tajemník).Sborník přináší doklady o tom, že Československomělo ze všech zemí Varšavskéhopaktu nejvíce obyvatelstva ve zbrani(1,64 %) a pod přímé velení Varšavskésmlouvy jsme podřídili 14 divizí a dvě samostatnébrigády, tedy stejný počet jakomnohem větší Polsko.➤18Září 2008

knihy➤Sborník nás informuje i o úkolech našíarmády. Ta byla začleněna do tzv. prvníhosledu ozbrojených sil Varšavské smlouvy.Znamenalo to schopnost do 30 minut opustitposádky a plnit bojové úkoly na široké frontěčs. západní hranice. Počítalo se s tím, žeteprve po 72 hodinách, od okamžiku vypuknutíválky, by byl na tomto úseku nasazendruhý sled jednotek aliance, především sovětských.Pokud to přeložíme do civilníhojazyka, pak díky předpokládané obraně zestrany západních zemí by došlo k praktickémuzničení našich jednotek a sovětská vojskaby se potýkala už s unaveným a vyčerpanýmsoupeřem. V případě použití jadernýchzbraní by našemu území hrozilo 60–70jaderných protiútoků, což by znamenalo konecnejen armády, ale i totální likvidaci celéhoČeskoslovenska.Ve sborníku jsou publikovány dokumentyz jednání ministra obrany, dokumenty o armádníchcvičeních (a to i z jiných zdrojů), varovnáupozornění o chystané okupaci, diplomatickákorespondence mezi ČSSR a USAv předvečer okupace atd., a mnoho dalších,vesměs unikátních dokumentů.František Koudelka/Jiří Suk,MINISTERSTVO VNITRAA BEZPEČNOSTNÍ APARÁT V OBDOBÍPRAŽSKÉHO JARA 1968 (leden–srpen1968), 352 str., DOPLNĚK, BrnoMinisterstvo vnitra a bezpečnostní aparátpatřily k nejdůležitějším nástrojům a oporámtotalitního komunistického režimu. Je protozcela logické, že jejich postavení a roli jevěnován samostatný svazek ediční řady Pramenů.Do kompetence ministerstva patřilakromě bezpečnostní problematiky i pasováa vízová agenda, vězeňství, požární ochrana,civilní obrana, archivnictví, místní hospodářství,metodické řízení národních výborůatd. Vedle výše jmenovaných funkcí si v průběhulet „vnitro přisvojilo“ i Ústřední správugeodézie a kartografie (mapy), ministr takéodpovídal za Ústřední publikační správu(cenzura). V rukou ministra vnitra se takkoncentrovala obrovská moc. Ministerstvomělo být řízeno a kontrolováno vládou.Pokud tak činila, pak jen v oblasti civilnísprávy, do řízení a kontroly bezpečnostníchsložek nezasahovala, omezovala se jen naformální činnost spjatou s legislativnímpostupem. Dokonce ani Národní shromážděnínepředstíralo jakési řídící či kontrolnífunkce a neustavilo (!) branný ani bezpečnostnívýbor. Řízení bezpečnostního aparátubylo celé vyhrazeno komunistické straně,která zde uplatňovala princip přímého řízení.Ve druhé polovině šedesátých let se rozšířilystyky vedoucích funkcionářů StB s jejichpartnery v moskevském ústředí KGB. Skupinapředstavitelů KGB, která trvale působilana HS StB, sice bezprostředně nezasahovalado činnosti aparátu jako v padesátýchletech, ale dostávala všechny informace,věděla o všech akcích a stále platilo, žežádné důležité rozhodnutí na čs. straněnebylo myslitelné bez posvěcení představitelůKGB. Podobně jako v resortu obrany,ani zde jsme nebyli v suverénním postavení,ale de facto v roli podřízených vazalů.Ve sborníku jsou publikovány nesmírnězajímavé dokumenty, např. zpráva ministrao tzv. strahovských událostech (brutální zásahVeřejné bezpečnosti proti studentům z 31. října1967), jsou zde dokumenty o navrhovanýchzměnách v práci StB, rozvědky a kontrarozvědkyv době, kdy byl ministrem vnitragenerál Josef Pavel. Nejzajímavější částísborníků jsou pochopitelně dokumenty o chováníbezpečnostních složek v období okupace.V podstatě všechny se přihlásily k loajalitěvůči stávajícímu politickému vedení státua odmítly spolupráci s okupačními jednotkami.Vedle toho je zdokumentována i činnostskupiny, která už před okupací připravovalatuto variantu, po okupaci nechala zatknout našepolitiky a snažila se podporovat ideu rolnicko-dělnickévlády. Vedoucím činitelemskupiny byl náměstek ministra Šalgovič.Sborník zachycuje i dobu nastupující normalizacea kádrová opatření v bezpečnostníchsložkách, tedy „odvetu“ husákovskéhovedení za prokázanou loajalitu v srpnu 1968.Jindřich Pecka/Vilém Prečan,PROMĚNY PRAŽSKÉHO JARA –Sborník studií a dokumentůo nekapitulantských postojíchv čs. společnosti 1968–1969, 445str., DOPLNĚK, BrnoZnámí a zkušení autoři, historici Peckaa Prečan, shromáždili v této publikaci několikvelmi zajímavých studií, např. o úlozeMUDr. Františka Kriegela, o historii Koordinačníhovýboru tvůrčích svazů, o postavenía roli parlamentu v srpnových okupačníchdnech a o roli Ludvíka Svobody v srpnovémtýdnu. V další části publikace jsou materiályo studentském hnutí, o petici „Deset bodů“,o odborech a heslu generální stávky. V posledníčásti publikace je perfektní chronologickýpřehled důležitých událostí od 27. 6.1967 – 20. 12. 1970 a přehledy federálníchi národních vlád.Věra Tydlitátová, STROMY VESTAROZÁKONNÍ TRADICI, 246 str.,Zdeněk SUZA, 2008Renomovaná autorka této religionistickéstudie je vedoucí Centra blízkovýchodníchstudií Filozofické fakulty Západočeské univerzityv Plzni. Vybrala si téma skutečněvzácné, protože posledním autorem, kterýse zabýval podobnou tématikou, byl SlavomírDaněk (1885), který v roce 1917 vydalsvou disertační práci Posvátné stromy vestarém zákoně.Práce je členěna do sedmi kapitol s názvyStrom jako partner a znak člověka, Strom jakosymbol kosmu a řádu, Strom života, Stromjako znak, Ela, otec nebomatka, Odkaz SlavomilaDaňka, Otevřené otázkya hypotézy. V závěru knihyje připojen velmi pečlivýaparát s rejstříky rostlin,dřevin a bylin, problémytranskripce a transliteracea samozřejmě použitá a citovaná literaturavčetně internetových zdrojů.„Téma stromu v Tanachu je zdánlivě jednoduché,až banální, neboť téma přírodya přírodních fenoménů vůbec se dostává dopopředí teologického a exegetického zájmuúměrně tomu, jak stoupá zájem laické i odbornéveřejnosti o environmentální témata,“říká autorka v úvodu, kde se zabývámetodologickými problémy a o několik odstavcůníže pokračuje: „Nástup širokéhospektra duchovních hnutí, v nichž západnícivilizace hledá své vyjádření, od exotickýchnáboženství Východu či Ameriky až pognosticky zabarvený komplex hnutí new agevyvolávají určitou potřebu zamyslet se nadmístem přírodních fenoménů v tradičnímzdroji židokřesťanské civilizace, v bibli.“Autorka také upozorňuje na určitou asymetriive vztahu člověka ke zvířatům, kdy sitato ze strany lidí vymohla v poslední doběspravedlivější přístup, který se odráží v adekvátníteologii a nové interpretační citlivosti,zatímco rostlinná říše zůstává prozatímna okraji bližšího zájmu.Publikace Věry Tydlitátové je velmi inspirativnía mnohé problémy, které čtenářipředkládá, se týkají naší současnosti, ale majínesporný přesah do budoucích let, jejíž podobaautorce leží na srdci. Se všemi jejímizávěry nemusíme bezpodmínečně souhlasit,ale měli bychom je brát vážně a pomáhat přihledání nových řešení a odpovědí.◗ Milan KalinaElul 576819

praktick˘ prÛvodce Ïidovsk˘m rokemROŠ HA-ŠANA, JOM KIPURvysoké svátkyOslavy Nového roku (Roš ha-šana) i Dne smíření (Jom kipur) se vyznačují dlouhými slavnostními bohoslužbamise speciální liturgií. V našem stručném průvodci se nebudeme pochopitelně pouštět do rozborusváteční liturgie, ale chceme vám nabídnout několik rad a tipů pro domácí oslavu těchto svátků.Ještě než se pustíme do svátečních příprav, připomeňme sito nejdůležitější. Hlavním motivem Vysokých svátků je odpuštěnía nový začátek. Ve svých modlitbách prosíme Hospodinao odpuštění pro sebe i celý Izrael. Ale toto odpuštění se týkápouze toho, čímž jsme se provinili ve svém vztahu k Hospodinu,nikoliv vůči jiným lidem. O nápravu mezilidských vztahůse musíme zasadit sami nikoliv modlitbami, ale tím, že požádámeo odpuštění přímo ty, jimž jsme nějak ublížili. A naopakjsme-li o odpuštění požádáni my někým, kdo cítí proviněnívůči nám, měli bychom se s ním rovněž smířit. To je základnípředpoklad ke skutečnému naplnění smyslu Vysokých svátků.A nyní, když jsme se usmířili se svými bližními, můžeme sepustit do dalších příprav. Slavnostní stůl na Roš ha-šana připravímepodobně jako na šabat (včetně svíček a vína), s několikarozdíly: stejně jako o šabatu máme dvě chaly, ovšem tradičněse mění jejich tvar, místo obvyklých spletených mámechaly kulaté – symbol dokonalosti a cyklického plynutí času.Místo soli budeme tentokrát chaly namáčet v medu (neboť sipřejeme, aby nový rok byl sladký), který je tedy rovněž třebapřipravit. A tradičním pokrmem pro tuto příležitost jsou i jablka(vhodné předem nakrájet na plátky či menší kousky).Svátek začíná jako obvykle zapálením světel, s příslušnýmpožehnáním. To je stejné jako na šabat, jen na konci je změna:…ve-civanu le-hadlik ner šel jom tov.…a přikázal jsi nám zapálit sváteční světlo.Navíc přidáváme požehnání „še-hechejanu“, neboť námbylo dopřáno dožít se této slavnostní příležitosti nového roku.Před svátečním jídlem se recituje klasické požehnání nadvínem („bore p e ri ha-gafen“) a kiduš, jehož text najdemev machzoru. Následuje (po umytí rukou) požehnání nad chalou,které se oproti běžnému nijak neliší. Ovšem, jak již bylořečeno, místo solení se tentokrát chala namáčí v medu (tak toděláme až do sukot).Poté namáčíme v medu také jablko, říkáme požehnání p e riha-ec a speciální novoroční požehnání:Jehi racon mi-lfanecha, adonaj elohejnu ve-elohej avotejnu,še-techadeš alejnu šana tova u-m e tuka.Nechť je to tvá vůle, Hospodine, Bože náš a Bože našichpředků, abys nám obnovil nový a sladký rok.Slavnostní jídlo, které následuje, může být cokoliv podlevaší chuti, ale jsou některé pokrmy, které se při Roš ha-šanatradičně servírují pro svůj symbolický význam. Je to zejménaryba, jakožto symbol plodnosti a hojnosti (případně rybí hlava,tedy roš), v našich zeměpisných šířkách a po celé východníEvropě to býval cimes (mrkev na sladko) a chybět nesmí anirůzné druhy sladkého medového pečiva (medový koláč, vdolečkytejglach).O Jom kipuru budeme mít v tomto směru vše jednodušší,neboť se jedná o celodenní půst (začíná v předvečer Jomkipur a končí až po bohoslužbě ne’ila následující večer). Jennezapomínejme, že v judaismu se vždy nejvíce cení život,a proto povinnost postit se (o Jom kipuru se ani nepije)nemají ti, u nichž by mohlo dojít k nějakým zdravotnímkomplikacím, například staří a nemocní, malé děti či těhotnéženy.Na nový rok ráno bychom měli zajít do synagogy, alespoňproto, abychom splnili jednu speciální micvu, totiž abychom siposlechli troubení na šofar (a protože se jedná o micvu, jesamozřejmě doprovázena požehnáním, které říkáme vždy připrovádění micvy, tentokrát končí slovy „…ve-civanu li-šmo’akol šofar“ – „…a přikázal jsi nám slyšet hlas šofaru“). Je ještědobré si připomenout, že pokud se na Nový rok a zejména pakna Jom kipur vypravujeme do synagogy, platí určité zvyklostiv oblékání: tradiční barvou je bílá, při bohoslužbě si oblékámetalit, neměli bychom na sobě mít nic koženého a celkově byměl být náš oděv neokázalý (žádné šperky, líčení) jako výrazpokory.Roš ha-šana je svátkem dvoudenním, oslava druhého dnese nijak zásadně neliší od oslavy dne prvního (stále si užívámesymbolických a sladkých pokrmů). Jen pro požehnání „še-hechejanu“je třeba vytvořit novou příležitost, a tak si připravímeovoce, které jsme v tomto roce ještě nejedli. Velmi populárníje pro tuto příležitost granátové jablko – rimon, které jerovněž symbolem hojnosti a patří i mezi typické plody ErecJisrael.K novému roku samozřejmě patří také přání. Způsobů, jakpřání dobrého roku vyjádřit, je více. Chceme-li někomu popřátse vším všudy, můžeme rovnou přát dobré zapsání i zapečetění(do knihy života). Je ovšem nutné rozlišovat, komu přejeme.Jedná-li se o jednu osobu mužského rodu, říkáme: Le-šanatova tikatev ve-tichatem.Pokud přejeme jedné ženě, říkáme: Le-šana tova tikatvive-tichatmi.Více osobám je třeba popřát v množném čísle: Le-šana tovatikatvu ve-tichatmu.Takto si navzájem přejeme po celou dobu Jamim nora’im,tedy až do Jom kipuru, kdy teprve podle tradice dochází k definitivnímuuzavírání nebeských knih.Ovšem pokud někdo hebrejštinou nevládne a výše uvedenápřání se mu zdají příliš náročná, pak jistě nikoho neurazí,popřeje-li prostě a jednoduše: Šana tova. Dobrý rok.◗ Připravila Kateřina WeberováVěstník Maskil – registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, Česká republika, IČO: 61385735, tel./fax: 222 251 641, 724 027 929,e-mail: redakce.maskil@maskil.cz. Maskil vychází měsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Federace židovských obcí v ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The DutchHumanitarian Fund (JHF). Zájemci mohou přispět na vydávání věstníku libovolnou částkou na bankovní účet: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 88888 (5x8).Redakce: Milan Kalina, Kateřina Weberová. Redakční rada: Michal Foršt, Jitka Nováková. Ilustrace: Lucie Lomová. Předtisková příprava a tisk: Typografické studio Trilabit, s. r. o.,Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 20. 8. 2008. Uzávěrka příštího čísla 12. 9. 2008.