PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

C E S T YČau, AustrálieIhned po vzletu v asi 17 hodin začínají roznášet večeři.Dávám si skvělé těstoviny a k nim bílé australské víno.Jinak se opakuje to samé co při letu do Aucklandu – naobrazovce ukazují parametry letu a my si přitom můžemeposlouchat hudbu.Po večeři opět promítají film. Jmenuje se Pleasantvillea zase je docela dobrý. Mladí sourozenci ze současnosti jsoukouzelným dědečkem přeneseni do Pleasantville, městečkaz oblíbeného seriálu 50. let. Pleasantville je zahleděno jendo sebe a otázky typu: „A co je na konci Hlavní ulice?“končí odpovědí: „No každý přece ví, že zase začátek Hlavníulice z druhé strany městečka.“ Takové otázky si však nikdoneklade, až dokud se tam neobjeví oni moderní sourozenci.Ti nejsou tak omezení, jelikož pocházejí z reálnéhosvěta a ne z televize, a tak začínají Pleasantville měnitk nepoznání.Ten QANTAS vybírá docela dobré filmy. Člověka dokoncenutí přemýšlet, což bych v konzumní společnosti nečekal.Asi jsem zaujatý. Austrálie je v tom trochu jiná než Evropa(a nedej bože Amerika), i když zhýčkaní jsou Australanistejně. Život ve velké části jejich země však není žádnépeříčko, z čehož možná bude ta odlišnost vyplývat.Slunce zapadá. Děje se to však daleko rychleji než normálně,protože letíme na východ. Teď jsme akorát na rozhranídne a noci. Za námi světlo, před námi už černočerná tma.Vždycky jsem chtěl vidět, jak ta hranice vypadá. Zdalekanení ostrá, kvůli našemu směřování na východ je všakpřechod docela rychlý. Západní obzor začíná neuvěřitelněčervenat, pak se mění v duhu a nakonec pohasíná a takyse noří do tmy.Letadlo se občas zakymácí, jak prolétáme menšími turbulencemi.Let je jinak hladký a příjemný. Poslouchámhudbu a dívám se z okýnka na hvězdy a měsíc. Už je todost dlouho, co jsem letěl v noci. Naposledy koncem roku1993, kdy jsem se po třičtvrtě roce vracel z Afriky. Bylo tonad Saharou, kdežto teď jsme nad Tichým oceánem. Anise mi nechce věřit, že už je to šest let!Hudební produkce končí, začínáme klesat na tahitské letištěFaaa. Kapitán svůj slib dodržel – přistáváme ve 23.54,jen o devět minut později, než bylo plánováno. Časovýrozdíl mezi Melbourne a Papeete je čtyři hodiny, ale to nenívšechno. Kromě čtyř hodin ještě maličkost – jeden den.Je totiž znovu neděle 18. dubna! Chá, chá – z Melbournejsem odletěl v pondělí 19. dubna v 10.15 a tady v Papeetepřistávám v neděli 18. dubna ve 23.54! To je teda fór.