PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

C E S T YOsvětlené nádražíFlinders StreetZvedáme se asi v deset hodin a pomalu stoupáme po jasněmodré obloze. Let na Nový Zéland by měl trvat čtyři hodiny(ono je to 2 700 kilometrů, o mnoho dál, než si myEvropané myslíme).V kabině je velká obrazovka, na které jsou promítány údajeo letu. Rychlost, výška, vzdálenost od cíle. Vzlétali jsmerychlostí 300 km/h, za 39 vteřin od začátku rozjezdu. Teď sena obrazovce střídá mapa s naší polohou a údaje o letu. Povystoupání do letové hladiny (11 280 m) se rychlost ustálilana 907 km/h, teplota okolní atmosféry je -57 °C. Za okýnkymáme mírnou námrazu.Letušky začínají roznášet sluchátka, v letovém časopiseQANTAS nám na několika stránkách vysvětlují, čím semůžeme nechat během letu bavit. Na výběr je několikkanálů s hudbou (od jazzu po pop a New Age) a po oběděnás čeká film. Nalaďuju si kanál a začínám poslouchata psát deník.Přerušuje mě až oběd. Je skvělý – vybírám si ravioly a k pitípivo Austral. Ještě ani nestačím zažít a už začíná film. Mocna něj nemám náladu, tak pokračuju v psaní deníku. Přestona něj občas mrknu a mrkám stále častěji, až se přistihuju,že už nepíšu, ale jen se dívám. Je docela zajímavý. Mladáholka, samozřejmě nezávislá, úspěšná, upracovaná a...sama, si na víkend vyrazila odpočinout do hor. Tam sesetkává se slepým masérem a oba se do sebe zamilují. Onapo krátké době přichází na to, že jeho zraková vada by sedala operativně léčit. Přemluví ho a operace je úspěšná. Onje ale po ní za začátku úplně ztracený, protože vše zná jenpo hmatu, vizuální podoba mu nic neříká. Začíná si zvykat,zrak se mu však po nějaké době opět ztrácí. Stěhuje se zpětdo hor, samozřejmě sám. To, co prožil, ho ale tak změnilo,že v klidných horách už nedokáže žít a vrací se zpět doNew Yorku. Žije jen se svým vodicím psem. Po nějaké doběse náhodou znovu setkává s ní a máme tady happy end.Film se jmenuje At First Sight (Na první pohled) a byl prýnatočen podle skutečné události.Chvíli poslouchám hudbu, než začínáme klesat k Aucklandu,a letušky sbírají sluchátka. Nad Novým Zélandemje oblačno, a když přistáváme, vládne tu podzimní počasí.Přistání je trochu tvrdší, ale podvozek to vydržel a pomalurolujeme k letištní hale.V hale jdu ihned k tranzitní přepážce, kde si poznamenávají,že už jsem odbavený. Všechno je asi v pořádku, takse dnes přeci jen dostanu až do Papeete.Trasa Auckland-Papeete se víc používá jako tranzit do JižníAmeriky než jako způsob, jak se dostat na Tahiti. Proto užkolem sebe začínám slyšet španělštinu a na některých cestujícíchje přímo vidět, že jsou z Latinské Ameriky. Koneckoncůi ohlašování letu probíhá v angličtině a španělštině.Nastupujeme opět o něco později, ale kapitán nám slibuje,že zpoždění cestou doženeme. Let by měl trvat 4,5 hodiny.Budu sedět sám, sedadlo vedle mě zůstává prázdné. Můžusi tak alespoň roztáhnout všechno čtení a psaní a nemusímse tísnit.Uprostřed Royal BotanicGarden (Královskábotanická zahrada)je rozsáhlý tropický les,v jehož korunách visídesítky netopýrů27