PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro
PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro
Pozdní odpoledneu Shrine ofRemembrancepotřebovalo. Kromě toho, že by se hned tak nezaplatila, byvůbec nezapadla do sice v centru vysokého, ale jinak stáleještě starou atmosférou čišícího města. Zatím tedy zůstalojen u Rialto Tower, ze které je taky pěkný výhled.Když je člověk v centru, ani si neuvědomí, že Melbourneje vlastně námořní přístav. Z Rialto je ale moře jasně vidět,i když více méně v oparu. Ze shora je kontrast mezi novoua starou architekturou ještě výraznější. Katedrály, kostelíkya viktoriánské budovy se pod mrakodrapy sice krčí, ale nenímožně je přehlédnout. Vlastně teprve odsud je opravduvidět, kolik jich v centru je.Na jih se zase rozkládají rozsáhlé parky začínající za Southgatea táhnoucí se až k předměstí St. Kilda přímo namořském pobřeží. Při procházení kolem oken jsem občaszaslechl češtinu – v Austrálii už podruhé. V Melbourneobčas slyším i polštinu a ruštinu. Jak jsem psal, je to kosmopolitníměsto.Výtahem sjíždím dolů a přes most zase přecházím k Southgate.Když je dnes můj poslední den v Austrálii, tak sina rozloučenou dávám zmrzlinu a jen tak se brouzdámpo promenádě. Jeden bavič svými kousky přitáhl docelavelký dav, tak se taky zastavuju. Právě si lehá na deskupobitou vysokými hřebíky. Na židli nad něj si stoupá holka,evidentně vybraná z davu. V ruce drží velkou kouli. Bavičsi dává na břicho talíř a spolu s davem začíná odpočítávat.Při nule holka pouští kouli, která pádem z výšky asi dvou24
C E S T Ystředí než válečném – v Royal Botanic Garden (Královskábotanická zahrada). Teď navečer je příhodná doba na procházkupo břehu jednoho z jejích jezírek nebo mezi keřia rostlinami třeba z Nové Kaledonie. Uprostřed zahradyje rozsáhlý tropický les, v jehož korunách visí desítkynetopýrů (Flying Fox)! Slunce ještě nezapadlo, takže je naně zatím brzo a spí. Visí hlavou dolů, hlavičky zabalenév křídlech, jak si stíní oči před světlem. Spontánně se tuusadili před několika lety a už zůstali.Slunce pomalu zapadá a já se vracím do hostelu. Dávámsi poslední australskou večeři a pak se o pár ulic dál stavujina Internetu. Posílám příspěvek do Cest, který je dnestrochu ufňukaný, protože se mi z Austrálie vůbec nechce.Navíc odlétám do oblasti, která kvůli socialistickým Francouzům,jejichž je zámořským územím, patří k nejdražšímna zeměkouli. Odlétám do Francouzské Polynésie, kde chcipobýt na ostrovech Tahiti a Moorea, než se přes Velikonočníostrov dostanu na jihoamerický kontinent. Sám jsemsi to ale vybral, tak nemá cenu si stěžovat.Dlouhodobýspolupracovník redakceDavid Kučera se v červenci1999 vrátil z cesty kolemsvěta. Nyní vám napokračování nabízí deníkz této výpravy.Kompletní texty najdetena internetovýchstránkach http://eCesty.czmetrů tříští talíř na malé kousky. Břicho je ale celé a bavičza potlesku davu vstává neporušen (ani hřebíky mu ze zadnetrčí). Skvělé číslo zasluhující si příspěvek.V parku za Southgate stojí velká kamenná Shrine of Remembrance(Pamětní svatyně) připomínající australskéa novozélandské vojáky padlé v 1. světové válce. Uvnitřje na podlaze uprostřed kámen, přes nějž, přesněji řečenopřes slovo Love na něm vytesané, každý rok 25. dubna(Anzac Day) přesně v 11 hodin přejde sluneční paprsekproniknuvší skleněným stropem svatyně. Symbolicky je takpřipomenut konec války. Z terasy na vrcholu památníku jedobrý výhled přes Southgate na centrum s mrakodrapy.Od svatyně přecházím ulici a ocitám se v úplně jiném pro-Den 243, pondělí 19. 4. 1999Asi jsem si po zvonění budíku ještě pár minut přispal,protože nestíhám. Co nejrychleji se myju, snídám, balímposlední věci, a dokonce jsem našel i peněženku, kteroujsem před snídaní někam založil. Ať se snažím sebevíc, doTransit centra přibíhám, právě když letištní autobus odjíždí.Smůla. Snad nebude vadit, když přijedu na letiště o půlhodiny později. Ostatně jde jen o let na Nový Zéland, cožje pro Australany za humny.Cesta na letiště trvá asi půl hodiny. Vystupuju před halouQANTAS, hned si jdu odbavit batoh a vyměnit posledníaustralské dolary. Fronta na výstupní razítko je doceladlouhá a pak mě ještě zdržuje podezřívavý celník, kterémuse nelíbí, že nechci do jejich superprohlížecího rentgenovéhotunelu dát svůj foťák a filmy. Bere si mě stranoua otevírá skoro všechny krabičky a ještě před ním musímsundat objektiv, aby se mohl podívat dovnitř.Sedám si před východ, kde je ohlášen let do Aucklandu,a čekám asi patnáct minut. V devět začínáme nastupovat(LanChile ve městě právě otevírá), takže vůbec nevím, jakje to s mým letem Auckland-Papeete, protože jsem jimnestihl zavolat. Však ono to nějak dopadne.Poletíme Boeingem 767-300. Je skoro plný, spoj do Aucklanduje asi hodně oblíbený a navíc v něm letí lidi jakojá, kteří v Aucklandu přestoupí do letadla ze Sydney, ježpokračuje do Francouzské Polynésie. Můj dnešní programby se tedy měl skládat ze dvou letů: Melbourne-Aucklanda Auckland-Papeete. Do Papeete bychom měli přiletět předpůlnocí. Tak pozdě večer se už prý dá do centra dostat jenšíleně drahým taxíkem (údajně 20-25 dolarů za 6 kilometrůjízdy), noc proto nejspíš strávím na letišti.Shrine of Remembrance25
- Page 1 and 2: Měsíčník společností skupiny
- Page 3 and 4: O B S A HVážení zákazníci, př
- Page 5 and 6: H I - T E C HTechnické parametry a
- Page 7 and 8: Endoskopický workshop v centrále
- Page 9 and 10: T É M AKoledování a koledyTaké
- Page 11 and 12: T É M ATechniky uzlení a šití X
- Page 13 and 14: R E P O R T Á ŽČeská lékařsk
- Page 15 and 16: R E P O R T Á Žinfekcí cévních
- Page 17 and 18: R O Z H O V O Ruž v minulém stole
- Page 19 and 20: Kurzy, semináře a přednášky Ae
- Page 21 and 22: A E S C U L A P A K A D E M I EZ ka
- Page 23: C E S T YMelbourne - PapeeteLoučen
- Page 28 and 29: C E S T YČau, AustrálieIhned po v
- Page 30 and 31: Odesílatel / OdosielateľVáš e-m
- Page 32: Kontejnery na optiky a světlovodn
Pozdní odpoledneu Shrine ofRemembrancepotřebovalo. Kromě toho, že by se hned tak nezaplatila, byvůbec nezapadla do sice v centru vysokého, ale jinak stáleještě starou atmosférou čišícího města. Zatím tedy zůstalojen u Rialto Tower, ze které je taky pěkný výhled.Když je člověk v centru, ani si neuvědomí, že Melbourneje vlastně námořní přístav. Z Rialto je ale moře jasně vidět,i když více méně v oparu. Ze shora je kontrast mezi novoua starou architekturou ještě výraznější. Katedrály, kostelíkya viktoriánské budovy se pod mrakodrapy sice krčí, ale nenímožně je přehlédnout. Vlastně teprve odsud je opravduvidět, kolik jich v centru je.Na jih se zase rozkládají rozsáhlé parky začínající za Southgatea táhnoucí se až k předměstí St. Kilda přímo namořském pobřeží. Při procházení kolem oken jsem občaszaslechl češtinu – v Austrálii už podruhé. V Melbourneobčas slyším i polštinu a ruštinu. Jak jsem psal, je to kosmopolitníměsto.Výtahem sjíždím dolů a přes most zase přecházím k Southgate.Když je dnes můj poslední den v Austrálii, tak sina rozloučenou dávám zmrzlinu a jen tak se brouzdámpo promenádě. Jeden bavič svými kousky přitáhl docelavelký dav, tak se taky zastavuju. Právě si lehá na deskupobitou vysokými hřebíky. Na židli nad něj si stoupá holka,evidentně vybraná z davu. V ruce drží velkou kouli. Bavičsi dává na břicho talíř a spolu s davem začíná odpočítávat.Při nule holka pouští kouli, která pádem z výšky asi dvou24
Change language