R O Z H O V O Ra ošetřovatelský personál se v tomto prostředíovšem pohybují neustále a jsou trvalevystaveni vysokým, mnohdy opomíjenýmrizikům.Legislativa ustanovující pravidla preventivníochrany zdravotního personálu v současnostiprakticky neexistuje. Preventivní ochranapodpořená v zákoně se týká povinného očkovánízdravotního personálu proti hepatitidětypu B.V současnosti je známá celá řada krví přenosnýchchorob, proti kterým lze očkovat, alev legislativě se toho od zavedení povinnéhoočkování proti žloutence typu B již více neudělaloi přesto, že studie o bodných poraněníve zdravotnictví z roku 2005 jasně vypovídá,že 74,8 % zdravotníků se již někdy poraniloo injekční jehlu.Existují ale bohužel i takové krví přenosnéchoroby, proti kterým očkovat nelze. I protitomuto onemocnění však lze preventivněbojovat a rizika možného přenosu na zdravotníkysnížit na minimum.Infekce, jedy,cytostatikaa další nástrahyRozhovor s PharmDr. Jiřím Lukešem,ředitelem a jednatelem společnostískupiny B. <strong>Braun</strong> v České republicea na Slovensku, o ochraně a bezpečnostizdravotníků a nerozbitnosti plastové lahveV souvislosti s problematikou ochranyzdravotnického personálu v českých a slovenskýchzdravotnických zařízeních jsme sesešli s PharmDr. Jiřím Lukešem, ředitelema jednatelem společností skupiny B. <strong>Braun</strong>v České republice a na Slovensku, a položilimu několik otázek.Jak by se podle Vás mělo přistupovat k problematicebezpečnosti zdravotnického personálu?Na bezpečnost zdravotnického personáluby se mělo pohlížet jako na bezpečnostjakýchkoli jiných pracovníků, kteří se musípohybovat v nějakém specifickém prostředí.V tomto případě je to prostředí nemocnica ambulancí, které jsou plné neustále číhají-redakce <strong>Braun</strong>ovincích potenciálních rizik. Ta jsou v současnostivelmi podceňována.Můžete nějak popsat specifika a rizika onohoprostředí?Podstatou práce zdravotnického personáluje péče o pacienta a každý pacient je potenciálnímzdrojem nákazy. Při léčbě pacientůse také používají specifické léčivé přípravkya řada z těchto léčiv jsou agresivní chemickélátky, látky alergizující, látky označené častojako jedy, například cytostatika. V prostředínemocnice se také velmi často vyskytuje infekce.Výskyt bakterií a virů je logicky dalekovyšší než v jiném prostředí.V poslední době se skloňují ve všech pádechpacienti nakažení žloutenkou. Zdravotnícijsou ve styku s pacienty, kteří jsou potenciálnímipřenašeči všemožných onemocnění, a toi při zcela rutinních zákrocích na ortopediinebo na chirurgii. Zdravotnický personálse pohybuje v pracovním prostředí, které seprostě svými specifiky vymyká.Jak to v současnosti vypadá s ochranou zdravotníhopersonálu?V minulosti udělalo české zdravotnictví velkýpokrok v ochraně pacienta, ale poněkud se pozapomnělona zdravotnický personál. Jedinékroky, které se v této oblasti udály, šly právěruku v ruce s nařízeními směřujícími k ochraněpacienta. Například chirurgické rukavice jsouprimárně určeny k ochraně pacienta a prostředíchirurgického sálu, ale zároveň chráníi lékaře před možným poraněním.Legislativně je ošetřeno povinné očkovánívšech pracovníků ve zdravotnictví protihepatitidě typu B. Toto nařízení ale vzniklo16
R O Z H O V O Ruž v minulém století, a to ještě před rokem1989. Bylo reakcí na neutěšený stav šířenínákazy žloutenky typu B mezi zdravotnímpersonálem, což se v té době začalo negativněprojevovat na chodu celého československéhozdravotnictví. A přitom to bylo už v době,kdy vakcína dávno existovala. Prostě nejdřívemusel vzniknout velký problém, a ažpak se s tím začalo něco dělat. My bychomale vzniku problému chtěli předcházet tím,že ho preventivně eliminujeme už v zárodku,protože tato problematika se nedá vyřešit jednouprovždy. To je dáno neustálým vývojema pokrokem ve zdravotnictví. V prevencibudeme vždy o krok pozadu, ale nesmímedopustit, abychom se zastavili.Myslíte, že by zlepšení situace mohla pomocireforma zdravotnictví?Nemyslím si, že toto je věc, která by nějaksouvisela s reformou zdravotnictví. Ochranazdravotního personálu jako zaměstnancůpohybujících se ve specifickém rizikovémpracovním prostředí by měla být legislativněregulována Ministerstvem práce a sociálníchvěcí.Myslíte si, že preventivní ochrana zdravotníhopersonálu je levnější než případné finančnířešení vzniklých problémů?Poměřovat náklady spojené s prevencí a výšipotenciálních nákladů spojených se zraněnímije poněkud zavádějící, protože se nedajíspolehlivě vyčíslit. Bavíme se o riziku, kteréje potenciální, a bavíme se o snižování tohotopotenciálu. Abychom získali nějaká přesnějšídata, bylo by potřeba připravit rozsáhlou studiipodpořenou několikaletým celoplošnýmsběrem dat. Konkrétní příklad: naše společnostse rozhodla dodávat od tohoto roku do Českérepubliky jen a pouze bezpečnostní kanylyza ceny těch obyčejných. To ale bohužel ještěneznamená, že je nemocnice začnou používat.Například ve Spojených státech je nařízeno zezákona, že se musí používat jen bezpečnostníkanyly, a nedodržování tohoto nařízení jesankcionováno. Obdobná pravidla existují i vevšech ostatních vyspělých zemích světa.Hovořili jsme o očkování. Je řada nemocí,proti kterým očkovat nelze. Třeba AIDS.Že se zdravotní personál zraní o kanylu, jev nemocnicích naprosto běžné. Jak zabránitpřípadnému riziku, že se sestřička nešťastnounáhodou bodne jehlou po odběru krvenakaženého pacienta?To nevím, ale vím, že koncepčním používánímbezpečnostních kanyl by se toto riziko minimalizovalo.Není tomu tak dávno, co na Slovenskuzemřela sestřička na selhání imunity,poté co se při práci poranila o kontaminovanoujehlu od HIV pozitivního pacienta. Protobych chtěl zdůraznit, že ochrana zdravotníhopersonálu není problémem ekonomickým, alehlavně společenským.Na jak vysokou částku se může vyšplhatzranění zdravotníka z důvodů nezajištěnédostatečné ochrany jeho zdraví při práci?Náklady spojené se zraněním zdravotníka sevelmi těžko vyčíslují. Použijme ale pregnantnípříklad. Během probíhající operace zdravotnísestra používá alkoholovou dezinfekci, kteránaneštěstí chytne po kontaktu s elektrickýmvýbojem laserového skalpelu. Vznikne požára dojde k popálení lékaře. Nehoda, která jemálo pravděpodobná, ale i k takovým případůmbohužel stále dochází. Během krátkéhopožáru je popálen chirurg. Došlo k poškozenípacienta, pravděpodobně dojde na soudnířízení a pacient bude odškodněn. Tam jevzniklá škoda poměrně snadno vyčíslitelná.Jak by tedy vypadal výčet škod v případěporanění chirurga?Chirurg musí být ošetřen. Kvůli zranění jde nanemocenskou. Přestože jde o pracovní úraz,normálně by odškodnění nezískal. Proto se začínásoudit. Soud jednoznačně vyhrává a získáváodškodnění. V době jeho nepřítomnostiho musí někdo nahradit. V současnosti, kdy jekvalifikovaných lékařů a dalšího pomocnéhopersonálu nedostatek, tím trpí pacient. Jehokolegové musí dělat buď více přesčasů, nebose odkládají operace. A účet narůstá. Pokudbylo poškození v důsledku zranění vážnější,například poškození „operující“ ruky, můžemejít ve výčtu škod ještě dál. Společnost takpřichází o kvalifikovaného chirurga, finančníčástku investovanou do jeho odborného vzdělánía praxe. Nemocnice musí hledat novéhochirurga atd. Je to začarovaný kruh navzájempropojených nákladů a souvislostí. A přitomstačilo málo: mít k dispozici bezalkoholovoudezinfekci, nejlépe v plastovém obalu.Skutečně neexistují nějaké regulace ochranyzdravotníků v nemocničním prostředí?Spousta bezpečnostních opatření je aplikovánana oblast zdravotnictví odjinud.Například práce na rentgenu. Tam panujívelmi přísná opatření týkající se bezpečnostipráce, ale regulace se vztahuje na pohyba práci v radioaktivním prostředí. S oblastízdravotnictví není nijak spojována. S tímsouvisí třeba práce s cytostatickými léčivy.Ač bojují proti rakovinovým nádorům, jsousamy velmi radioaktivní a při příliš těsnémkontaktu rakovinu mohou vyvolat. Dříve sestávalo, že zdravotní sestry, které míchalycytostatika, kvůli nedostatečné ochraně samyrakovinu dostaly. Když se v nějaké západoevropskénemocnici rozlije roztok s cytostatiky,prostor se uzavře a uklízí se ve skafandrech.Když se lahev s cytostatickými léčivy rozbijev české nemocnici, přiběhne sestra s hadremnebo uklízečka, setřou, vyždímají a je to. Jistě– potenciální riziko. Ale uvědomme si, jak lzetakové nešťastné náhodě předejít. Používánímplastových lahví! Ty jsou mnohem hůřerozbitelné než skleněné. Pokud by existovalmechanismus, který by říkal: používejte jenplastové, polyethylenové, jednoduše řečenoneskleněné lahve, riziko rozbití a kontaminaceprostředí se minimalizuje i při potenciálnímnárůstu počtu „padání“ lahví z rukouzdravotníků.Pane doktore, děkujeme za rozhovor.17