PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

R E P O R T Á Žs bulharskými kolegy rychle sklouzla doangličtiny.Seznámil jsem se s pěkným, moderně vybavenýmkardiologickým pracovištěm, sestávajícímz asi třiceti lůžek na standardnímoddělení, šesti monitorovaných lůžek nakoronární jednotce, cathlabu a ambulantníhotraktu se zázemím neinvazivní kardiologickédiagnostiky. Tato specializovaná kardiologickánemocnice tvoří jeden ze základůzdejší univerzitní nemocnice. Jsou zde léčenipacienti se všemi formami ischemickéchoroby srdeční, s onemocněním chlopní,s některými arytmiemi a se srdečním selháním.Jen implantace kardiostimulátoru jsouprováděny na jiném pracovišti v rámci univerzitnínemocnice. Ke kardiochirurgickýmvýkonům jsou pacienti odesíláni do Sofienebo do Varny.Musel jsem si zvyknout na mnohé odlišnostiod našeho zdravotnictví. Poznal jsem, že zdenení integrovaný záchranný systém, jak jejznáme v českých podmínkách – když má někdoakutní infarkt myokardu a je indikovánk přímé angioplastice, volá odesílající lékařdo naší kardiologické nemocnice, odkud vyrážípro pacienta sanitka s lékařem, mnohdyi 70 kilometrů daleko. Dlouhý dojezdový časje v tomto případě menší problém než to,že akutní infarkt mnohdy není v primárnípéči rozpoznán nebo je pacient uložen naspádové interní oddělení, odkud se dostávák „přímé“ angioplastice až po několika dnechv počínajícím kardiogenním šoku.Zvykl jsem si na to, že plánovaný denníprogram v cathlabu je přibližně sedmnáctpacientů. Pracuje se od 8 hodin ráno do 18nebo 19 hodin večer, někdy i déle. V sobotuse pracuje také. Vyzkoušel jsem si, jaké to je,když člověk „dře jak Bulhar“. Na sále se vícevyužívá nesterilizovaný materiál (jen stentyjsou vždy nové).Zvykl jsem si na komunikaci v cathlabu.Přestal jsem být znepokojen, když sestraopakovaně během výkonu pacientovi řekla„ne mrdaj“ (v překladu „nehýbej se“). Ptaljsem se také nenápadně, jestli je normální,že se pacientům tyká a oslovují se většinoukřestním jménem. Dostalo se mi odpovědi,že se vyká jen inteligentním lidem. Ještěžejsem v tu chvíli nebyl pacientem, asi bychztratil iluze o svém intelektu. Také je třeba dátsi pozor na nonverbální symbol přitakání čiodmítnutí pohybem hlavy: když jsem se přidirektní angioplastice zeptal pacienta, má-liještě bolesti a on zatřásl hlavou zprava doleva,byl jsem klidnější. Ale jen do chvíle, nežtento pohyb polohlasem okomentovala sestra:„Stále ho to bolí…“Bulharsko je zemí kuřáků. Kouří téměř všichni.Jen trochu paradoxně vyznívá situace, kdysi lékařka z cathlabu mezi koronarografiemichodí pravidelně zakouřit, po návratu inhalujeVentolin, a na sále pak vysvětluje pacientovi,že jeho stenózy na koronárních tepnách jsoudůsledkem kouření a že by toho měl nechat.Načež se rozkašle (lékařka).Zvykl jsem si také na to, abych cestou z práceneodklízel větve ležící uprostřed silnice.Většinou nejde o následek silného větru,ale o upozornění: „Pozor, pod touto větví jedíra větší než všechny ostatní.“ Teď už tétovýstraze také rozumím.Dalo by se napsat ještě mnohé, ale neudělámto. Pokud do této pozoruhodné země pojedete,uděláte si představu sami. Poznámkapro muže: pohled na nádherné bulharské ženyjistě stojí za to. Poznámka pro ženy: nevím,jestli lze to samé říct o bulharských mužích,protože po těch jsem se nedíval.Každopádně jsem po svém návratu přestalkritizovat mnohé věci, o kterých již nyní vím,že zase nejsou tak špatné, aby nemohly býtještě horší. Také jsem si začal vážit mnoha„samozřejmostí“, o kterých jsem dřív aninepřemýšlel.Závěrem chci napsat to nejdůležitější: Bulhařijsou velmi zajímaví lidé, kteří se i přes nižšíživotní úroveň dokážou dobře bavit, drží pohromadě,udržují mezi sebou příjemné vztahya jsou otevření i vůči druhým – cizím lidem,třeba jako jsem byl já. Snad právě proto jsempři odletu domů zcela jasně cítil, že bych simoc přál, abych se sem za těmito lidmi mohlopět vrátit.12