č.5 - Maskil

Ročník 9Švat 5770Únor 20105Z obsahuMidraš o stromecha Hamanovi 2Patnáctý švat v kuchynia na stole 8Zemřel Avrom Sutzkever 10KrátceO svátku Tu bi-švat tradičně jíme mnohodruhů ovoce, zvláště pak to, které symbolizujeplodnost Erec Jisrael (vinnáréva, fíky, granátová jablka, olivy a datle –Dt 8,8). V minulosti, podobně jako lulavya etrogy, byly mnohdy tyto plody stromůjediným hmatatelným spojením se Svatouzemí.Rabín Daniel MayerDvacátého ledna zemřel v Tel Avivu vevěku 96 let jeden z nejvýznamnějšíchbásníků 20. století, Avrom (Abraham)Sutzkever. Po příchodu německé armádydo Vilniusu byl i Avrom Sutzkever internovánv ghettu. Prožívá jedno z nejtěžšíchobdobí svého života – byla zabitajeho maminka i jeho novorozený syn.Sutzkever však i v této době zůstáváaktivní – zapojuje se do organizování kulturníhoživota v ghettu a podílí se také napašování jídla a zbraní. Nasazuje svůjživot, aby zachránil stovky cenných jidišrukopisů, které se ve Vilniusu nacházely.Vedle toho, a přitom všem, stále tvořípoezii.Tomáš NovotnýV anketě o nejvýznamnějšího Severočechavybrali lidé ředitele Činoherního studiav Ústí nad Labem a člena děčínskéžidovské obce Achaba Haidlera. Respondentiměli na výběr dvacet nominovanýchjmen a nejvíce hlasů získal Achab Haidler,na druhém místě skončil textař MichalHoráček a na třetím místě se umístnilneurochirurg ústecké nemocnice Doc.MUDr. Martin Sameš, CSc. Achab Haidlerje hebraista, který ovládá deset cizíchjazyků a od roku 1994 je ředitelem Činoherníhostudia v Ústí nad Labem. Jiždeset let objíždí židovské hřbitovy s křídou,foťákem a diktafonem, aby zmapovalnáhrobky.Miroslava Poskočilováfoto: campus.deZemřelAvromSutzkever

Midraš o stromech a Hamanovianeb od Tu bi-švat k PurimuO šabatu 30. ledna oslavíme Nový rok stromů – ראש השנה לאילנות (Roš ha-šana la-ilanot)či prostě ט"ו בשבט (tu bi-švat).Na tento šabat připadá také čtení týdenníhooddílu „Bešalach“ (Ex 13,17 –17,16), v němž čteme Mojžíšovu píseň,kterou také naše tradice nazývá Písní moře –(Širat ha-jam). Proto tento šabat שירת היםnazýváme také שבת שירה (šabat šira) – ŠabatPísně. Tento skvost biblické poezie jedíkuvzdáním a oslavou Hospodina,který nás zázračně zachránil před faraónovýmvojskem, když nechal rozestoupitRákosové moře a naši předcibezpečně přešli na jeho východní břeh,kdežto naši pronásledovatelé v němutonuli. Příroda, jejíž nedílnou součástíjsou i stromy – אילנות (ilanot),se řídí od pradávna svými neměnnýmipřírodními zákony. Píseň moře nám tuvšak představuje Všemohoucího, kterýzasahuje do přírodních zákonů v okamžiku,kdy hrozí jeho lidu smrtelnénebezpečí. Jeho zásah, vymykající sevšem fyzikálním zákonům, je důkazemještě jednoho Božího fenoménu,který nazýváme השגחה כללית (hašgachaklalit) – Boží kontrola nad chodemהשגחה פרטית světa jakožto celku a(hašgacha pratit) – Boží kontrola nadkaždým jednotlivcem nebo skupinoujednotlivců, tj. nad svým židovskýmlidem.O svátku Tu bi-švat tradičně jímemnoho druhů ovoce, zvláště pak to,které symbolizuje plodnost Erec Jisrael(vinná réva, fíky, granátová jablka,olivy a datle – Dt 8,8). V minulosti,podobně jako lulavy a etrogy, bylymnohdy tyto plody stromů jedinýmhmatatelným spojením se Svatouzemí. Letos, kdy Nový rok stromů slavímespolu s Šabatem šira, si možnávíce než v jiných letech uvědomímespojení s naší historickou i modernívlastí, s Erec Jisrael. Kdyby nebyloBožího zásahu do přírodních zákonů,naši otcové by byli faraónovými vojáky násilněodvedeni do Egypta, zpět k otrockýmpracím. Jejich osud by byl totožný s osudemdalších desetitisíců otroků a jejich potomků,kteří časem splynuli se starověkýmegyptským obyvatelstvem. Synové Izraeleby zmizeli z povrchu zemského, a tudíž bynebylo ani šabatu, neboť by nebylo nikoho,kdo by jej dodržoval a světil. Jistě takovýstav nemohl Hospodin připustit, neboť byto bylo popření samotného zaslíbení, kterédal Abrahamovi: „Věz naprosto jistě, žetvoji potomci budou žít jako hosté v zemi,která nebude jejich; budou tam otročit a budoutam pokořováni po čtyři sta let. Avšakproti národu, jemuž budou otročit, povedupři. Potom odejdou s velkým jměním“(Gn 15,13-14).Nevděčnou úlohu na sebe nakonec vzal cedr, nejsilnější a nejvyšší strom.„A tobě i tvému potomstvu dávám do věčnéhodržení zemi, v níž jsi hostem, tu celouzemi kenaanskou“ (Gn 17,8).Zajímavým dílem zapsané ústní tradiceje tak zvaný תרגום שני (targum šeni) – Druhýpřeklad, což je poutavé převyprávěnítextu biblického svitku Ester obohacenéo množství zajímavých midrašů. O tomtoDruhém překladu se zmiňuje v jednom zesvých respons rabi Haj Gaón (939–1038),který uvádí, že v Babylónii jsou k MegilatEster různé, od sebe se lišící targumy.V jednom je mnoho midrašů (Targum šeni)a v druhém nejsou.Také komentátor Raši (11. století) zmiňujetento targum ve svých komentářích k Deuteronomiu3,4 a k talmudickému traktátuMegila 13b.Autor Druhého překladu je neznámýa také doba jeho vzniku neníjednoznačně určena. Jedni kladoujeho sepsání do 4. a jiní do 6. stoletío. l. Mnozí vědci se však přiklánějíi k pozdější dataci jeho vzniku, kteroukladou až do 8. století.V Megilat Ester 7,9 čteme: Charvóna,jeden z kleštěnců, prohodil před– העץ (= kůl králem: „Vždyť je tu takéstrom), jenž připravil Haman proMordechaje... Stojí u Hamanova domu,vysoký padesát loket.“ A král řekl:„Po věste ho na něj!“Nyní se podívejme, jak rozvádítento verš Targum šeni:Nejdříve Haman prosí Mordechaje,aby ho nedal pověsit, neboť tobude potupný konec pro člověka, kterýmocné velmože přehlížel a před jehožmocí se třásly cizí země. Hamanjakožto aristokrat žádá, aby se mu dostaloprivilegia být sťat mečem. Kdyžse svými prosbami u Mordechaje neuspěl,začal v palácové zahradě plakata kvílet: „Slyšte mě stromy, které tujste od dob stvoření, neboť syn Hamedatůvstojí před branami pekla!“Tu se všechny stromy shromáždily,aby se poradily mezi sebou. Nakonecse dohodly, že na stromu, který je vysokýpadesát loket, na jeho vrcholkuגפן – réva bude Haman viset. Vinná(gefen) řekla: „Nemůžou ho na mněpověsit, neboť ze mne dělají vínok úlitbám.“ Fíkovník – תאנה (te´ana)pravil: „Ma jí ho pověsit na mně?!Ne, protože z mých plodů přinášejí prvotinya mé listí sloužilo za oděv Adamovi a Evě.“Olivovník – זית (zajit) řekl: „Na mém vrcholumá být pověšen?! To nelze, neboť jádávám olej na světlo menory.“ Datlová palma– דקל תמרים (dekel tmarim) pravila Hospodinu:„Všichni vědí, že zlý Haman je potomkemkrále Agaga, který byl potomkemsamotného Amáleka. Všichni králové sepřed Tebou sklánějí a prohlašují, že jsi jedinýBůh a kromě Tebe není jiného. Pouze Ty ➤2 Únor 2010

židovský rok➤můžeš vysvobodit syny tak, jak jsi vysvobodiljejich otce.“ Všemohoucí odvětil palmě:„Děkuji ti za to, co jsi řekla, na tvém vrcholunebude Haman pověšen, protože jsi družkouSiónské dcery doufající ve spásu, jak je psáno(Pís 7,9): Řekl jsem: „Vystoupím na palmu.“Etrog – אתרוג (etrog) řekl: „Nemohouho pověsit na mém vrcholu, protože ke mněpřichází celý národ a bere si mé plody, abyTě s nimi oslavoval.“ Myrta – הדס (hadas)také otevřela svá ústa a pravila: „Nemůžouho pověsit na mém vrcholu, protože přisvatbách nade mnou pronášejí slova radostia veselí. Kromě toho jsem družkou etrogu.“Dub – אלון (alon) se také přidal a pravil:„Nemohou ho pověsit na mně, neboť podemnou je pohřbena Rebečina chůva Debora“(Gn 35,8). Také pistacia – אלה se vyslovila:„Nemohou ho pověsit na mně, neboť na měvisel Davidův syn Avšalóm.“ (2 S 18,9-10).Granátové jablko – רימון (rimon) pravilo:„Také na mně ho nemohou pověsit, protožeke mně připodobňují spravedlivé.“ Cedr –(erez) nakonec pravil: „Poslyšte, toho ארזPURIM sejderaneb oslavy svátku PURIM v BejtSimcha (Mánesova 8, Praha 2)Pátek 26. 2. v 18 hŠabat zachor – Kabalat šabatumaarivSobota 27. 2.Od 15 h – PERSKÝ KOBEREC –hravá dílna – workshop – pro děti.Na pomyslném koberci rozprostřeme jako nadávném trhu v Persii dětmi na místě vyrobenépurimové masky, obrázky a omalovánky s purimovoutematikou. Naučíme se veselé purimovépísničky. Workshop povedou Karel Goldmann,Zuzana Schreiberová a Michal Foršt.V 18 h vypukneHOMENTAŠNPURIMŠPÍLaneb PURIMOVÁ PÁRTYHodně zpěvu, tance, dobrého jídla a izraelskéhovína a vůbec legrace. Děti (i odvážnější dospělí)v maskách sehrají improvizovanou SHOWO VOUSATÉM MORDECHAJOVI A SLIČNÉKRÁLOVNĚ ESTERCE. Jak za starých časův Bejt Simcha bývalo zvykem, letos obnovímezvyk číst příběh ze svitku ESTER V ČEŠTINĚ,tentokrát z barevně ilustrovaného překladu.Neděle 28. 2. 10 v 10.30 hPurimový ŠACHRIT – svátečníranní bohoslužba:Tři krátká čtení z Tóry – čantuje (zpěvavě přečte)Michal Foršt, čtení Megilat Ester – z hebrejskypsaného svitku čantuje Ivan Kohout.Po bohoslužbě následuje malé pohoštění.zloducha Hamana a jeho deset synů pověstena mně, na stromu-kůlu, který připravil proMordechaje.“Náš midraš je jedním z příkladů, z něhožse učíme, že i stromy mají cit a tedy i určitouformu duše. Žádný z nich se ani dotekem nechtělposkvrnit takovým zločincem, jakým bylHaman. Nakonec vzal na sebe tuto nevděčnouúlohu cedr, nejsilnější a nejvyšší strom.Midraš Pirkej d´rabi Eliezer 34 popisujeještě emotivněji pocit stromů: „Ve chvíli,kdy kácíme ovocný strom, jeho hlas (plnýbolesti a žalu) se rozléhá z jednoho koncesvěta na druhý, ale není slyšet.“Jednou z významných osobností chasidskéhohnutí byl rabi Nachman z Braclavy(1772–1810), který říkal: „Je velmi dobrése modlit a rozmlouvat se Všemohoucímna poli mezi rostlinami a stromy, neboť kdyžse tam člověk modlí a vylévá své srdce Hospodinu,tak všechny rostliny a stromy vstupujído jeho modlitby, a tím mu pomáhajía dodávají sílu.“◗ Rabín Daniel MayerTU BI-ŠVAT 5770v Bejt Simcha (Mánesova 8, Praha 2)pátek 29. ledna:od 18 h Kabalat šabatv 19.30 h Seder Tu bi-švat – vede rabínkaJudith Edelman-Greensobota 30. ledna:od 15 hodin workshop: Zdobíme Tu bi--švatový stůl: Tu bi-švatový stůl nemusí být plnýnudného ovoce a zeleniny, můžete si ho oživitvyřezávanými a zdobenými figurkami ze zeleninya ovoce! Jak takové veselé vyřezávané ozdobyvyrobit, se naučíte na workshopu Zuzany Schreiberové.Na workshop nepotřebujete nic více nežostrý předmět na vyřezávání (ideálně malý nožíks ostrou špičkou). Minimální příspěvek je 50 Kč.Pokud se chcete zúčastnit, prosíme o zprávu dopátečního poledne (e-mail: kehila@bejtsimcha.cz,tel.: 724 027 929), abychom mohli zajistit dostatečnémnožství materiálu.v 18 hodin následuje Havdala vedenárabínkou Judith Edelman-GreenVíce informací o rabínce Judith Edelman-Greena jejích aktivitách na www.riding4reform.org.Program Bejt SimchaÚnor 2010PÁTEK 19. ÚNORAod 18 hodin v restauraci MánesKabalat šabat a večeřes rabínem Tomášem Kučerou(viz pozvánka na této straně)SOBOTA 27. ÚNORAod 18 hodin Bejt SimchaPURIMOVÉ OSLAVY(viz pozvánka na této straně)NEDĚLE 28. ÚNORAv 10.30 hodin Bejt SimchaPurimový šachritranní bohoslužbaPRAVIDELNÉ AKCEKabalat šabat každý pátek od 18 hodin(kromě pátku 19. 2.)HODINY PRO VEŘEJNOSTaž do odvolání pouze po předchozítelefonické dohoděBejt SimchaMánesova 8, 120 00 Praha 2Telefon: 724 027 929E-mail: kehila@bejtsimcha.czWeb: www.bejtsimcha.czPřipomínáme všem členůmBejt Simcha i členům Klubupřátel Bejt Simcha:Členské příspěvky ve výši 400 Kč ročněje možné uhradit buď v hotovosti, anebo převodemna účet 86-8959560207/0100, variabilnísymbol 44444. Do popisu platby uveďte, prosím,své jméno.Vítáme i jakékoliv dobrovolné dary, které jemožné rovněž zasílat na výše uvedený účet,s variabilním symbolem 99999.Pokud chcete zaslat příspěvek na vydáváníčasopisu Maskil, uveďte variabilní symbol88888.Za všechny příspěvky i dary předem děkujeme.Bejt Simcha ve spolupráci s FŽO a WUPJ (Světovou unií progresivního judaismu)srdečně zve na:KABALAT ŠABAT S RABÍNEM TOMÁŠEM KUČEROUpátek 19. února od 18 hodin v restauraci Mánes(Masarykovo nábřeží 250, Praha 1)Kabalat šabat, společná večeře, přednáška rabína Kučeryvstup: 100 Kč dospělí, 50 Kč studenti, děti do 10 let zdarma • pouze propřihlášené, počet míst je omezen, přihlášky na adrese reform@volny.cznebo na telefonu 724 027 929 do čtvrtka 11. 2.Švat 57703

Pokus o identifikacikořene antisemitismuA v r a h a m B . J e h o š u a2. částVěnováno mému učiteli Cvi Javecovi, který mě naučil chodit po stezkách historie.Základy nenávisti vůči Židům byly řádně,srozumitelně a výstižně formulovámátkavyjmuta ze svého historického konchický“,„věřící“ nebo „praktikující“. Jeli-co kniha Ester vznikla, byla tato literární pavotníhostylu použít označení jako „halanyjiž v jednom velmi starém textu, kterývznikl dávno před křesťanstvím, před islámem,před moderním antisemitismem, přednacismem i před blízkovýchodním sporem.Vědci datují tento text do doby mezi čtvrtýma prvním stoletím př. n. l.; historikovéale nenalezli žádný důkaz, který by naznačoval,že se události vyprávěné v knize Esterskutečně odehrály.Jedná se tedy vlastně o beletristický text,který napsali Židé pro Židy. Není to pouzejedna opomíjená kniha mezi mnoha jinými,které Židé v průběhu svých dějin sepsali,nýbrž významný kanonický text, na nějž seŽidé prokazatelně obracejí každý rok a trvajína tom, že musí být čten z pergamenovéhosvitku. Kolem textu vznikl celý svátek, jehožúčelem bylo vštípit jej jednou provždy do židovskéhonárodního vědomí způsobem, kterýse příliš neliší od jiných mytologickýchpříběhů doprovázejících svátky jako Chanukanebo Pesach.Pečlivé studium textu odhalí vysokouúroveň židovského sebeuvědomění; toto sebeuvědoměnívšak Židé v průběhu dějin nikdynepřevedli do praktického jednání.Slova Hamana ben Hamedata, literárnípostavy, kterou si vytvořili sami Židé celástaletí před křesťanstvím, představují prvníjednoznačný případ zájmu o strukturu nenávistivůči Židům. Tato pasáž se stane východiskemnaší diskuse:Tu řekl Haman králi Achašveróšovi: „Jetu jakýsi lid, roztroušený a oddělený mezinárody po všech krajinách tvého království.Jejich zákony jsou odchylné od zákonůvšech národů a zákony královskými se neřídí.Král z toho nemá žádný prospěch, když jetrpí. Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemnýpříkaz, aby byli zahubeni. Odvážím dorukou úředníků deset tisíc talentů stříbra,aby je uložili do královských pokladů.“ Králsňal z ruky svůj pečetní prsten a dal jej AgagovciHamanovi, synu Hamedatovu, protivníkoviŽidů.Nyní se pokusím podrobně analyzovatslova, která Hamanovi do úst vložili, jak bylotextu a získala archetypální, mytologickýstatus.Haman jasně hovoří o určitém lidu a určitémnáboženství a mezi oběma těmitokoncepty rozlišuje. Nemluví o národnostnímenšině na určitém území, nýbrž o „lidu“roztroušeném mezi mnoha různými národya státy. Kdyby Židé žili na území pouze jednohonároda, jejich identifikace by mohlabýt snazší. Nicméně, a to je významný bod,Haman není spokojen se slovem „roztroušený“a přidává k němu slovo „oddělený“.Podle mého názoru to není náhoda, protožepřidáním tohoto adjektiva míní nejen to, žejsou Židé izolováni, ale také že se jedendruhému nepodobají; rozrůznili se, což jenkomplikuje jejich identifikaci a označení.Kdekoli žil Žid, svými vlastnostmi se odlišovalod Židů žijících jinde: jinak se oblékal,jinak se jmenoval (Židé často měnilijména, aby se přizpůsobili místním poměrům),přijímal místní zvyky a také jeho jazykse místo od místa lišil, protože Židépoužívali jazyk svého okolí. I když si Židévytvářeli vlastní židovské jazyky, vždyvlastně jen pozměnili řeč svých hostitelů.V důsledku toho si Židé navzájem nerozuměliani na základní úrovni. Chyběla jimspolečná řeč, nejzákladnější předpoklad komunikacemezi členy jednoho národa.Hamanova první věta tedy vyjadřuje právěpotíže s identifikací, prvek, který v průběhudějin nabýval stále výraznější podoby,onu neviditelnou „podstatu“, kterou, jakdoufal Freud, bude jednou možné vysvětlitvědecky, zatímco Talmon a jiní historikovése před jejím tajemstvím skláněli.Nalézáme zde slovo „dat“ (náboženství,v citátu přeloženo jako „zákon“), které samiŽidé někdy váhají užít jako legitimní označenívlastní identity, vyhýbají se mu, a zasese k němu vracejí, protože nemají na výběr,i když existují různé jazykové alternativya člověk může ve snaze o popis daného ži-Avraham B. Jehošua (nar. 1936) je izraelskýromanopisec, esejista a dramatik.kož je však slovo „náboženství“ všeobecněplatné, Židé je musí nadále používat. Slovo„dat“ je perského původu a překlad „zákon“věrně odráží podstatu židovského náboženství,které se zakládá na zákonech formulujících,co se má a co se nemá dělat.Haman tedy dále říká, že nejenže je tenlid odlišný od všech národů, mezi nimiž sídlí,ale i jeho náboženství je výhradně jehovlastní a liší se ode všech místních náboženství.Židovské náboženství tudíž nelze sdílets jinými národy — na rozdíl od jiných vyznání,jako například helénistických náboženství,která byla v době vzniku textu společnáčlenům mnoha různých národů.Zde musíme vzít v potaz další nuanciv Hamanových slovech, nuanci, která seukáže jako platná a přítomná v celém rozpětížidovských dějin a pomůže nám objasnittezi, kterou se v tomto eseji pokoušímeformulovat. Haman hovoří o „náboženstvích“(nebo „zákonech“) Židů, a nikolio jednom židovském náboženství: neužívásingulár, nýbrž plurál. Zdánlivě to lze vysvětlitjako prostou řečnickou manýru: „jejichzákony“ ve smyslu „jejich zvyky“.Hebrejský výraz pro náboženství – „dat“ –je však pro židovskou identitu tak zásadní,že nebyl nikdy nahrazen jiným hebrejskýmslovem, přestože by na tom nebylo nic těžkého.To podle mého názoru dokazuje, ženáboženství, o němž Haman hovoří, mělouž řadu vlastností běžných náboženskýchkoncepcí. Ale skutečnost, že se slovo „náboženství“objevuje v plurálu, naznačuje,že i jediné náboženství Židů mohlo být podobnějako sám lid „různorodé“, tj. schopnépřijímat nejrůznější duchovní formy, třebai bez jakékoli návaznosti na víru v Boha.Nicméně tyto různé formy nebo interpretacejejich duchovního uspořádání jsou rovněžvlastní výhradně Židům, kteří je vztahujívýhradně na sebe a vytvářejí tak to, coFreud kupodivu a s notnou dávkou absurditynazval „sdílená mentální konstrukce Židů“– jako by jedinou mentální konstrukcimohly sdílet miliony lidí, kteří ani nežijí nařečeno, sami Židé, a jež proto mají tím Původní hebrejská verze textu vyšla poprvé jednom území, nemluví stejným jazykem,větší váhu, jde-li nám o hledání pravdy o antisemitismu.Ve své interpretaci Hamanodincesekulární i praktikující, nacionalistyv roce 2005 v časopisu „Alpajim“ a vzbudila navzájem se neznají a mezi sebou mají je-intenzivní veřejnou debatu. Český překladvznikl na základě autorizované anglickévých slov neodkazuji konkrétně na dané historickéobdobí, nýbrž na princip, na němž lojazyčném časopise Azure.telé jednoho určitého ostrova, třeba Korsi-verze otištěné v roce 2008 v izraelském ang-i asimilované. Konečně i tvrzení, že obyva-jsou tato slova založena. Konečně brzy poté,ky nebo Irska, mají společnou mentální ➤4Únor 2010

téma➤ konstrukci, nelze než odmítnout; tím spíšepotom v případě Židů. A přece Freuddál pokračuje jazykem, jemuž chybí zodpovědnosta přesnost vyjádření, a snaží senaznačit cosi, co ani on sám nedokážepochopit a definovat.Další šokující věc, kterou naleznemev Hamanových slovech, je prohlášení, žeby mohli být „zahubeni“. Jinými slovy –vyhlazeni. To znamená, že i v tomto ranémstadiu nenávisti vůči Židům je zmíněnamožnost celkového vyhlazení. Žádné ekonomickésankce, žádná kulturní omezení,dokonce ani vyhnání, nýbrž výslovně vyhlazení.Hrozba vyhlazení, která se po celéžidovské dějiny postupně materializovala,byla představena jako reálná možnosttisíce let před tím, než reálně nastala.V tomto kontextu Haman jen dále rozvíjímotiv přítomný v projevech hebrejskýchproroků, kteří nikdy nepřestali dštít strašlivéobrazy zkázy uvržené na lid Izraele.Někdo by řekl, není divu, že věčný ubohýadept zkázy pojal tento motiv nakonec jakonedílnou součást svého dějinného údělua možná se ani příliš nesnažil těmto vyhlídkámvyhnout.Kniha Ester vykazuje ještě jeden podivnýaspekt, jehož si už mnozí všimli:v celém textu není ani jednou zmíněnBůh. Bůh je zcela irelevantní v tomto příběhu,který je celý vystavěn na realistickéžidovské analýze vlastní historicko--geografické situace. Záchrana na koncipříběhu nemá nic společného s metafyzickouvýhodou, jíž se Židé těší díky tomu,že jsou vlastníky Tóry, anebo díkyHaman ben Hamedat – postava z knihy Ester se stala přímosymbolem nenávisti vůči Židůmwikimedia.orgsvému zvláštnímu vztahu k Bohu.A opravdu, Bůh (ať už existuje, nebo ne)své Židy nezachrání. To už se mnohokrátv průběhu dějin prokázalo.Abychom to shrnuli: sami Židé (hovořícískrze Hamana) po celé generaceupřímně a výstižně hovořili o povazesvých vztahů vůči národům světa a samipřed sebou si ujasňovali rozměr antisemitskéhrozby. Mluví o jedinečnosti národa,jehož náboženství, jakkoli různorodé, náležívýhradně jemu. Uvědomují si svojiexotickou izolovanou existenci v tkanivujiných národů bez ohledu na místo, kde žijí.Také mluví (Hamanovým hlasem)o tom, že Židé odmítají přijmout náboženstvíokolního obyvatelstva, a chápou, žetoto odmítnutí může mít za následek přání jevyhladit. K tomu se zakrátko vrátíme.Tento esej není historickou nebo filologickouanalýzou starobylého textu, nýbrž informovanýmrozborem textu čteného a studovanéhopočetnými generacemi Židů, kteříjej vztahovali na realitu diaspory přesahujícíhistorické panství krále Achašveróše. KdyžŽidé minulí i budoucí narazí při čtení hebrejskéhotextu na slovo „dat“, neuvědomují si,jak bylo řečeno výše, jeho perský původ, neboťje přirozeně interpretují jako odkaz na židovskénáboženství, náboženství, které jedefinitivní, samostatné a odlišné od náboženstvínároda, v jehož středu žijí.Tato snadno srozumitelná pasáž, kterouŽidé sami sepsali a jež zaujímá významnémísto v židovském kánonu, vyjadřuje myšlenku,která až donedávna hrála důležitouúlohu v sionistickém myšlení. Kdyby Židéplně pochopili význam textu, jehož jsou samiautory, a kdyby jej využili k sebeanalýze,říkají sionisté, nemuseli by více než dva tisícelet čekat na Theodora Herzla, aby jim tutozáležitost osvětlil. Místo toho by seshromáždili ve své domovině, čímž bypředešli nebezpečí rozptýlení a izolace.V období druhého chrámu byla již celá polovinanároda rozptýlena po všech koutechstarověkého světa a se zemí Izraele nemělažádné spojení.Jinými slovy, právě v tom spočívá podlesionistické ideologie podstata antisemitismu.Zde má antisemitismus svůj kořen:žádná závist a žádné křesťanství, žádný islám,žádné ekonomické vztahy, žádná intelektuálnívýznačnost a žádné zaostalénáboženství ghetta, nýbrž rozptýlení, odcizení,jinakost a neohraničenost Židů, ježmůže na straně hostitelských národů v jistýchsituacích vést ke vzniku vražednénenávisti. (Slovem „hostitelské“ mimochodemoznačují tyto národy sami Židé,kteří tím jen každý rok dosvědčují, že jsoujen hosté procházející zeměmi jiných národůa hned příštího roku se vrátí do svéhoskutečného domova v Jeruzalémě, přestožeten velký okamžik z jakéhosi důvoduznovu a znovu odkládají.)Tato teorie, které pro zjednodušení budemeříkat klasická sionistická, prokázalav posledních letech při určování kořenůantisemitismu svoji nedostatečnost. Přestožese značná část národa vrátila do svédomoviny, nezdá se, že by antisemitismus,ať už namířený proti soustředěnémukolektivu nebo proti dosud existující diaspoře,jakkoli polevil. Stejný vzor extrémnínenávisti vůči Židům, starobylých antisemitskýchpostojů, se projevuje i vevztazích mezi suverénním národem žijícímv Izraeli a jeho blízkovýchodnímisousedy. Tato animozita přesahuje ohraničenéspory o malé kousky země nebo okupacisporných území či diskriminaciPalestinců. Jakkoli tyto faktory rozdmýchávajíplameny konfliktu, rozhodně nemohouvysvětlit sílu nenávisti a hrozby,jež z ní vyplývá. Tím spíše, že takové extrémníantisemitské postoje existovaly uždlouho před obsazením území v Šestidenníválce roku 1967, a dokonce i před ustavenímStátu Izrael roku 1948. Nutnostprozkoumat a pochopit základní příčinuantisemitismu nevyplývá jen z oprávněnýchpožadavků na osvobození ze jhaokupace: plyne z výhrůžek celkovým zničeníma z napohled bezedné rasové nenávistisahající až k sebevražedným útokům,přes skutečnosti rozdělení a nerovného postaveníPalestinců, které, jakkoli jsou skutečné,nemohou sloužit jako dostačující vysvětleníjejich podstaty. V poslední době jepřímo legitimita (nejen politika) židovskéhostátu zpochybňována názorem některých jehoprotivníků a kritiků, že založení Státu Izraelbylo „historickou chybou“. Jedná seo velmi smutný vývoj, který ani ti nejpesimističtějšísionisté nepředvídali.◗ Z angličtiny přeložil Marek SečkařŠvat 5770 5

Ladino2. částa judeo-španělštinaSmrt a znovuzrození diasporního jazykaÚpadek judeo-španělštiny, zánika vzkříšeníVe druhé polovině 19. století se společenskásituace osmanských Židů začalaradikálně měnit. Osmanská říše se postupněotvírala vlivům západní Evropy a i v jejímrámci padaly některé dosud nepřekročitelnébariéry mezi židovským a nežidovským obyvatelstvem.Když v roce 1880 již zmíněnéhoÁngela Pulida překvapila řeč osmanskýchSefardů, byla ekonomická a společenská elitasefardské diaspory už naprosto běžně plnědvoj- až trojjazyčná. Třetím jazykem pak ažna výjimky nebyla hebrejština, nýbrž některýze západních jazyků, který sloužil jakoprostředek vyššího sekulárního vzdělání, ponejvícefrancouzština. A právě francouzštiněse začala judeo-španělština velmi rychle přibližovat.Vznikl tak smíšený jazyk, nazývanýponěkud posměšně judéo-fragnol, kterýbyl již jen mezistupněm k úplnému opuštěníjudeo-španělštiny jakožto jazyka každodenníhospolečenského styku. Dobře tuto situacive svých vzpomínkách na dětství na počátku20. století reflektoval nositel Nobelovy cenyza literaturu a německy píšící autor sefardskéhopůvodu Elias Canetti: „Moji rodičespolu navzájem hovořili německy, čemužjsem ale nemohl rozumět. K nám dětem a sevšemi příbuznými a přáteli mluvili španělsky.To byl skutečný hovorový jazyk, nicméněšlo o starobylou španělštinu, kterou jsempak i později často slýchával, ale nikdy jsemse ji nenaučil. Děvečky u nás doma umělyjenom bulharsky a hlavně s nimi jsem setuto řeč také naučil.“ Příklad, který Canettina základě vlastní zkušenosti uvádí, byl typickýpro celou jeho generaci – judeo-španělštinajiž nebyla další generaci předávánaa mladí Sefardé začínali hovořit jazykemmajoritní populace, případně také některýmz jazyků, v němž absolvovali vyšší vzdělání.Bývala to němčina či, v drtivé většině případů,francouzština.Velký vliv na tento vývoj měla francouzskážidovská kulturní a politická organizaceAlliance Israélite Universelle založená francouzskýmprávníkem Adolphem Crémieuxem(1796–1880), která počínaje rokem1860 začala na území Osmanské říše zakládatmoderní školy s francouzštinou jakožtovyučovacím jazykem. Nová vzdělaná vrstvasefardských Židů, která z frankofonních školvyšla a odnášela si s sebou ideály evropskéhoosvícenství a dobrou obeznámenost sezápadní literaturou, měla tendenci nahlížetna judeo-španělštinu v duchu francouzskéjazykovědné terminologie jako na patois,tedy pokleslý a nestandardní dialekt. Tentoproces vedl k výrazné ztrátě prestiže judeo--španělštiny, což se postupně začalo odrážeti v žánru literatury, která v ní byla publikována– od rabínských pojednání se těžiště➤Hebrejské písmo v novinách La Vara psaných ladino. Vycházet přestaly v roce 1948...6 Únor 2010

historie➤ judeo-španělské literatury postupně přesouvalok sekulární tvorbě, divadelním hráma populární zábavné četbě pro široké a méněvzdělané vrstvy.Národopisné úsilí Ángela Pulida a dalšíchšpanělských i německých badatelů přicházív této situaci doslova pět minut před dvanáctou.Ale ani jejich vytrvalý zájem k zastaveníprocesu vymírání judeo-španělštiny nestačil.Tito badatelé totiž v judeo-španělštině neviděliprimárně diasporní jazyk sloužící k vyjádřeníspecifické židovské sefardské identity,nýbrž prostředek k poznání španělštiny 15.století. Judeo-španělština byla romanticky interpretovánajako nezměněná podoba jazykadoby před vypovězení Židů z Kastilie a Aragoniea tato „ladinostalgie“, ovlivněná téžsoudobým španělským nacionalismem, mělaza následek specifický přístup ke zkoumáníjazyka osmanských Židů, v němž byly cíleněhledány pouze zachované archaické rysya skutečný mluvený jazyk byl povětšinounahlížen jako vulgární, degenerovaná a jinýmijazyky kontaminovaná podoba čisté starošpanělštiny.Paradoxně tedy i tento zájempřispěl k odsunutí mluvené judeo-španělštinyna okraj společnosti a k jejímu zániku.Za poslední historické vzepětí sefardskéhodiasporního jazyka lze pokládat obdobímezi mladotureckou revolucí v roce 1908a začátkem druhé světové války. V této dobědosáhla vrcholu novinářská aktivita v judeo-španělštině– jen v Soluni vycházelona 105 judeo-španělských novin a časopisů,v Istanbulu, který byl po Soluni druhým nejvýznamnějšímcentrem sefardské diaspory,pak 45, v Sofii 30 a v Izmiru 23. Na scénáchžidovských divadel byly uváděny hry světovýchautorů v judeo-španělském překladua vznikaly i původní hry s biblickými,sekulárními i satirickými náměty. RozpadOsmanské říše a nástup národních států s sebouvšak přinesl poměrně rychlý úpadek.Do měst se židovskou populací přicházelostále více nežidovských přistěhovalců, kteříz ekonomických nebo národnostních důvodůopouštěli svá dosavadní území (jen Řekůrepatriovaných v roce 1924 z Turecka bylona dva milióny), a Sefardé se tak i ve svémtradičním působišti stávali stále menší minoritou.Zatímco v roce 1880 ještě tvořili přes58 procent populace Soluně, klesl do roku1928 tento poměr na 26 procent a v roce1940 již tvořila židovská populace jen málopřes 16 procent. Nacionalismus nástupnickýchstátů Osmanské říše pak přinesl zvýšenýtlak na kulturní a jazykovou integraci judeo-španělskymluvícího obyvatelstva, kterézačalo stále více upřednostňovat jazyk většinovéspolečnosti. Zpřetrhání kontaktů mezijednotlivými centry židovského osídlenízá hy vedlo ke ztrátě jednoty jazyka po gramatickéi ortografické stránce; postupně setak vytvořily rozdílné pravopisné zvyklostivycházející z tureckého, francouzského nebopozději i anglického úzu. Tatáž hláska odpovídajícíčeskému [č] mohla být napříkladjen v latince přepisována jako tch, ch neboç. Nadto mezi sefardskou populací postupněupadala i znalost hebrejského kurzívníhopísma (tzv. Raši-písmo) a judeo-španělskétisky poloviny 20. století již bývají zpravidlatištěny v latince, azbuce nebo řecké alfabetě.Vývoj směřoval k jedinému: judeo-španělštinapřestala být zapisována a omezila sena privátní orální komunikaci mezi příslušníkystarší generace. Tím byl její osud v podstatězpečetěn.Součástí revivalové vlny je i popularita sefardské hudbyDvě velké rány, které Sefardy postihly,pak zánik judeo-španělštiny dokonaly. Touprvní byl rozsáhlý požár Soluně v roce 1917,během kterého byla zvlášť těžce postiženaprávě židovská čtvrť a zničena řada tiskáren,které produkovaly knihy a periodika v judeo--španělštině. Postižené rodiny pak často městoopouštěly a rozptýlily se nejen po Balkánu,ale i do západní Evropy a USA, což vedlok jejich rychlé asimilaci. Druhou, mnohemtragičtější ranou bylo prakticky úplné vyvražděnísoluňských Židů nacisty. V únoru1943 dorazil do Soluně SS-HauptsturmführerDieter Wislicenny s přímým rozkazemAdolfa Eichmanna zlikvidovat soluňské židovstvo.Mezi březnem a srpnem 1943 byloze Soluně vypraveno 19 nákladních vlakůdo největšího německého vyhlazovacíhotábora Auschwitz-Birkenau, kde bylo hnedpo příjezdu 45 659 soluňských Židů zavražděnov plynových komorách. 7. srpna 1943mohl Wislicenny hlásit do Berlína: „Salonikijudenfrei!“ Ve srovnání s počty obětí z řadaškenázského židovstva nebyla smrt soluňskýchSefardů více než, řečeno slovy ManèsSperbera, slzou v oceánu, ale její kulturní následkybyly drtivé: spolu se soluňskými Židyzahynula v osvětimských plynových komoráchi judeo-španělština.V současné době žijí potomci původnějudeo-španělsky mluvících Židů rozptýleněpo celém světě, převážně v USA, Izraelia Francii. Zbytky původních sefardskýchobcí jsou ještě zachovány v Turecku, převážněv Istanbulu a Izmiru. Sociologickýprůzkum provedený v roce 1977 odhalil, ženaprostá většina aktivních mluvčí judeo-španělštinybyla již tehdy ve věku přes 60 leta nikdo z nich nepoužíval judeo-španělštinupravidelně v každodenním styku. V roce1994 tak ve své disertaci o judeo-španělštiněmohla Tracy Harrisová oprávněně konstatovat:judeo-španělština je mrtvá.Za posledních cca deset let však tentozdánlivě mrtvý jazyk zažívá svého druhuznovuzrození. Řada mluvčích i studentů judeo-španělštinyz celého světa začíná pomocímoderních komunikačních technologií vytvářetvirtuální judeo-španělskou komunitu,která především pomocí různých kulturnícha společenských akcí podporuje užívání tohotojazyka. Beatrice Schmidová tento fenoménpopisuje trefně slovy: „Ladinem sejen tak nemluví, ale lidé se setkávají, aby siladinem zamluvili.“ Součástí této revivalovévlny je i popularita (domnělé nebo skutečné)sefardské hudby, která výrazně přesahuječistě židovské kruhy a stává se součástíobecného kulturního povědomí. V roce 1997byla v Izraeli založena Atoridad Nasionaladel Ladino i su Kultura, která se coby státníinstituce má zasazovat o ochranu a šířeníjudeo-španějštiny a judeo-španělské kulturya v současné době vyvíjí pozoruhodnou publikačníčinnost. V Jeruzalémě pravidelně vycházíměsíčník Aki Yerushalayim – RevistaKulturala Djudeo-espanyola a v Istanbulupodobné periodikum El Amaneser. Několikdalších periodik a rozhlasových stanic věnujejudeo-španělštině pravidelně několik strannebo část vysílacího času. Rovněž akademickýzájem o ladino a judeo-španělštinu jeznatelně na vzestupu, jen v roce 2008 vyšlyhned dvě anglické učebnice judeo-španělštinydoplněné nahrávkami a několik zahraničníchuniverzit především v USA a Izraelirealizuje základní kurzy judeo-španělštinyv rámci studia románských jazyků nebo judaistiky.Zdá se tedy, že judeo-španělštinu,tento „jazyk hledající si své mluvčí“, nelzejen tak snadno pohřbít a lze mu jen přát, abystále platila slova, která si do záhlaví napsalavirtuální Ladinokomunita: „Ladino (Judeo--Spanish) is indeed very much alive!“◗ Petr Jan VinšFoto: www.sephardicstudies.org,www.sephardicmusic.orgLiteratura:BOSSONG, Georg: Die Sepharden. Geschichte undKultur der spanischen Juden, München 2008HARRIS, Tracy: Death of a Language: The Historyof Judeo-Spanish, Newark 1994LEHMANN, Matthias B.: Ladino Rabinic Literature& Ottoman Sephardic Culture, Indiana UniversityPress 2005MARKOVA, Alla: Beginner‘s Ladino, New York2008PULIDO, Ángel: Españoles sin patria y la raza sefardi,Madrid 1905PULIDO, Ángel: Los israelitas españoles y el idiomacastellano, Madrid 1904SCHMID, Beatrice: Ladino (Judenspanisch) – eineDiasporasprache, Bern 2006VAROL, Marie-Christine: Manual of Judeo-Spanish,Maryland 20087Švat 5770

– ט“ו בשבט – švat Patnáctýv kuchyni a na stoleAbychom si připravili skutečně hezkou oslavu svátku Tu bi-švat, musíme znát jeho význam a místov židovském roce. Především název není ničím jiným než vyjádřením data, ke kterému se připojujevýznam Nový rok stromů.Jak známo, čísla se v hebrejštině vyjadřujípísmeny. Jedno z Božích jmen je vyjádřenospojením písmen jud – י a hej – ‏,ה cožje v číselném vyjádření 10 + 5, tedy 15. Proto,aby v takovém případě nedošlo náhodouk znesvěcení Božího jména (roztrháním či jinýmzničením materiálu, na němž je napsánoBoží jméno י – ה nebo přímo Božího jména),použijeme jinou kombinaci písmen-čísel, tj.tet – ט a vav – ‏,ו což je v číselném vyjádření9 + 6, tedy také 15 neboli ‏.טו Můžemetedy říct, že zatímco číslem se chráníme předznesvěcením Božího jména, tak oslavouJeho jméno posvěcujeme, což je pouze jedenz příkladů protikladů, které se v židovské filozofiisetkávají. Nyní se podívejme na vysvětlujícínázev – Nový rok stromů. K čemupotřebují stromy nový rok? Sebezpytování,jak je tomu na Roš ha-šana, anebo bouřlivéoslavy, jak je tomu u ostatních národů, stromypřece nepotřebují. Je to spíše upozorněnínám, lidem, že Bůh dal přírodě řád, kterýmusíme dodržet, aby náš život na zemi bylplnohodnotný. Víme, že strom je pro náš životvelmi důležitý, a proto si zaslouží našipozornost a péči, jako ostatně veškeré Božístvoření. V neposlední řadě je to připomínkapro zachování systému času, kterému sevšichni podřizujeme. Aby tato připomínkaproběhla nejen hezky, ale i důstojně, musímese na ni všichni dobře připravit, a to neznamenájen nakoupit ovoce.Protože si připomínáme především plodyErec Jisrael, které jsou ve své většině plodystromů, nesmí tyto na stole chybět. Kroměpšenice a ječmene je to vinná réva, datle,fíky, granátová jablka a olivy. Záleží jenomna nás, jaké pečivo upečeme, abychom připomnělipšenici a ječmen, nebo prostě položímena stůl chléb. Spíš ale doporučuji upécttakové pečivo, na které se žehná požehnání(bore minej mezonot), protože בורא מיני מזונותpři volnějším společenském setkávání, kdyne všichni vědí, že před tím, než jíme chléb,musíme si umýt ruce a pronést požehnáníברכת המזון a je třeba zakončit jídlo modlitbou(birkat ha-mazon), je toto, pokud pojmemeoslavu jako neformální koktejl, obtížnější.Samozřejmě je možné uspořádat večeři, jakse sluší a patří, a v takovém případě je chlebajistě na místě. Není také od věci si připomenoutvšech pět druhů obilí, které se vztahujík blížícímu se Pesachu. Jsou to ječmen, žito,oves, pšenice a špalda, a tak si můžeme připravitpečivo z každé z těchto obilnin, do slanéholze přidat např. olivy a do sladkého všelijakésušené ovoce. Sušené ovoce má svojinezastupitelnou roli při oslavách. V měsícišvat nebylo v dřívějších dobách k dispozicičerstvé ovoce, jako je tomu dnes, a jedinýmzpůsobem konzervování kromě přípravymarmelád bylo sušení. Proto si i dnes připomínámetyto „staré dobré časy“, kdy kabalistév Safedu pořádali své mystické Tu bi--švatové sedery. Se sušeným ovocem je jedenproblém, totiž že se v něm s oblibou zdržujírůzní červíci a jiné potvůrky, které jsouvelice nekošer, takže je důležité vše dobřeprohlédnout a uchovávat nejlépe v lednici.Totéž platí pro ořechy, které mají na Tu bi--švat také svou nezastupitelnou roli. Musímeje dobře prohlédnout a například mandle jevhodné rozpůlit, abychom zabránili tomu, žeje nakousneme a budeme překvapeni tím, žev mandli bydlí nějaký červík.Ovoce, které si připravíme na Tu bi-švat,je možné rozdělit do tří skupin. V první skupiněje takové ovoce, které se jí celé a mápouze malá semínka – to jsou například vinnáréva (hrozinky), fíky, jablka, etrog, citron,hruška, gdoule (která je mimochodem jednouz nejstarších kulturních rostlin a jistě ji jedlii naši předkové v dobách existence Chrámu),liči a svatojánský chléb. V druhé skupině jsoutakové plody, které mají uvnitř pecku – tojsou olivy, datle, švestky, třešně, višně, meruňky,broskve, avokádo. Konečně do třetískupiny patří takové plody stromů, kterémají slupku anebo skořápky, které nejíme –mandle, lískové a vlašské ořechy, pistácie,kokosový ořech, jedlé kaštany a další. Snadje možné připomenout, že mezi plody stromůnepatří banány a burské oříšky. Je tradicí,že by na stole mělo být minimálně 15 druhůovoce, ale jiná tradice říká, že by mělo býtz každé skupiny deset druhů. Ovšem těchpatnáct druhů skutečně není problém a já sipamatuji ještě oslavy v 60. a 70. letech minuléhostoletí na obci, které probíhaly podvedením a kontrolou paní Růženy Hoffeové,jíž se vždy podařilo těch patnáct druhů dátdohromady. Proto by to pro nás dnes, kdy jevše dosažitelné, také neměl být problém.Při oslavách Tu bi-švat se také pije víno,bílé jako připomínka zimy, růžové symbolizujejaro a konečně víno červené, které jespojené s obdobím žní a zralých plodů, tedyléta. Tu bi-švat v Evropě je obdobím hlubokézimy, ale v Izraeli se příroda již probouzía všichni jsou naplněni nadějí, že budoucírok bude dostatek vody a plodů. Je to jakésizastavení, které i modernímu člověku mápřipomenout, že je závislý na tom, jak sechová k přírodě a jakého požehnání se mudostane. Doufejme tedy, že v příštím novémroce stromů budeme mít dostatek úrody, plodůa stromů, které nám poskytnou stín a nakoneci dřevo.◗ Hana Mayerová8Únor 2010

odinačtení pro děti a jejich rodičeOživlé stromyKdysi dávno žil v malé polské vesničcechudý melamed, učitel hebrejštiny.Dennodenně se trápil se svými studenty,rolnickými synky, kteří neprojevovali proučení příliš pochopení. Raději by běhalivenku, než aby se učili alef bet, zkoumalidrobné rozdíly mezi dalet a reš nebo mezihej a chet.Během léta měl melamed spoustu volnéhočasu. Židovští rolníci potřebovali, abyjim jejich děti pomáhaly na poli, a jeho žácisami také radši sklízeli obilí nebo sváželiseno, než by se učili číst a psát hebrejsky.Tak to bylo v létě. Ale nyní byla zimaa těžké závěje sněhu pokrývaly každičkýkousek země, po níž ubohý melamed kráčel.Dnes měl volno, protože byl svátek – Tu bi--švat, patnáctý den měsíce švat.Jistě víte, že tento den je novým rokemstromů. I náš melamed přemýšlel o významuTu bi-švat, když vyšel z vesnicea zamířil k blízkému lesu. O stromech a příroděvůbec toho věděl moc málo, neboťsotva kdy opouštěl zdi studovny a své milovanéknihy. A tak vás asi příliš nepřekvapí,že ten učený muž byl zvědavý, jak vlastněstromy slaví svůj Roš ha-šana. Vyraší nanich pupeny, obléknou si svůj zelený kabát,anebo existuje nějaký způsob novoročníchoslav, který neznal?Když došel na kraj lesa, pocítil zklamání,protože stromy a keře byl pokryté silnouvrstvou sněhu. „Kdo ví,“ přemítal,„možná to je jejich talit nebo kitl, jako nosízbožní Židé o Vysokých svátcích!“ V tuchvíli začal foukat silný vítr a šumění větvíznělo jako tiché modlitby. Náš melamed stáltiše uprostřed větrem rozbouřeného lesaa v hlavě mu zněly vroucí melodie.Znovu se ptal sám sebe: „Jaký je novýrok stromů? Copak nevypadají, jako bybyly mrtvé?“ Najednou se celá scéna změnila.Melamed najednou viděl skrze třpytivýa jiskřivý sníh, jako by kůra stromů bylaz čirého, průhledného skla. Z nitra každičkévětve se blíž k povrchu draly křehkévýhonky – ale dávaly si dobrý pozor, abyneprorazily až ven. Bylo ještě příliš chladnona to, aby vyrašily a čelily bez ochrany drsnémusvětu tam venku. Ale uvnitř už se probouzelživot a zárodky nových, silnýchvětví odpočítávaly čas, než je Pán všechstromů a keřů povolá.Melamed dychtivě nasával ohromujícíkrásu tohoto něžného představení. Jehounavené oči dosud nikdy nepohlédly podkůru dubů, bříz a topolů, které lemovalyulice jeho vesnice. Nikdy se mu ani nesniloo životě a rašících proutcích ukrytýchv kmenech stromů. Nyní však viděla pochopil, že i ony jsou osobnosti, každýz nich má svá práva a svoji životní cestu,každý má svoji duši. Nový rok stromů užpro něj nebyl bez významu.Náhlý poryv větru rozfoukal do mrazivéhovzduchu miliony jemných sněhovýchvloček a učitel jako by byl na chvíli zabílým závěsem. Když se závěs rozhrnula melamed opět viděl, podivuhodná scénabyla pryč. Jen štíhlé jedle se kývaly sema tam a jejich holé větve jako by se otřásalysmíchy. Ale ten muž, který se vracel domůdo vesnice, už nebyl ten samý ubohý melamed.Ubohý byl jenom oděv, který haliljeho hubené tělo. Ubohá byla jenom maláchatrč, která byla jeho domovem. Ale jehonitro náhle ožilo, rozkvetlo nadějí dobudoucna.Co na tom, že jeho žáci byli tvrdohlavírolničtí kluci? Melamed teď pochopil, žev každém z nich je skryto semínko věděnía učení. Věděl, že jeho úkolem je pouzeposkytnout jim teplo milujícího pochopení,aby vylákal výhonky z jejich úkrytu, abymohly vykvést a ukázat své plody. I z nichse jednou stanou skvělí studenti a znalciTóry!Podle Gershona Kranzlera (www.chabad.org)◗ Připravila Kateřina WeberováPokud budeme chtít naTu bi-švat připravit svátečnívečeři, můžeme uvařitnapříklad podle následujícíhoreceptu:Hovězí napomerančíchPůl kilogramu hovězíhomasa nakrájímena kostky, dáme domisky a pokryjeme nastrouhanoukůrou z jednoho pomeranče(dobře omytého a pokudmožno bez chemického postřiku),přikryjeme a necháme hodinustát. Šťávu, která se v miscevytvořila, slijeme a dáme do lednice.Smícháme jednu lžíci sójovéomáčky, 2 lžičky strouhanéhozázvoru a jednu lžičku kukuřičnéhonebo bramborového škrobu.Touto směsí potřeme kousky masaa zprudka je osmažíme na oleji.K masu přidáme jednu mrkevnakrájenou na plátky a dusímeasi tři minuty, poté přidáme trochujemně nakrájené cibule, marinádu,kterou jsme dali stranou,a dusíme na mírném ohni dozměknutí masa. Podáváme s rýží.Stejně můžeme připravit i masokrůtí nebo kuřecí. V případě, žemáme nedůvěru k pomerančovékůře, můžeme použít šťávu, chuťpak bude méně intenzivní.Sladké pečivoBudeme-li připravovat pečivo,můžeme sáhnout po některémz receptů, které používali našisousedé na vánoční pečivo,v němž je vždy plno oříšků,mandlí a kandovaného ovoce,a dát tomuto pečivu trochu jinýfilozoficko-náboženský náboj.Pochopitelně musíme dát pozor,jaké ingredience používáme,abychom zachovali kašrut.Švat 57709

Zemřel Avrom SutzkeverVe středu 20. ledna tohoto roku zemřel v Tel Avivu jeden z nejvýznamnějšíchbásníků 20. století, Avrom (Abraham) Sutzkever (96).Kdosi o něm výstižně napsal, že to byl veliký poeta s velikou vírouv sílu poezie. On sám o sobě jednou prohlásil, že právěv nejtěžších chvílích svého života psal básně, aby se osvobodil odvšeho těžkého, čím musel procházet. A jeho život opravdu nebylsnadný a jednoduchý.Narodil se v roce 1913 v tehdy polské Smorgoni, nedaleko Vilniusu.Dva roky po jeho narození se však rodiče rozhodli utéct předudálostmi první světové války na Sibiř. I když tam malý Avrom žilpouze do svých sedmi let, sibiřská příroda pro něj znamenala tolik,že se po celý jeho život objevuje jako součást obrazů v jeho básních.Když v roce 1920 Avromův otec v pouhých třiceti letech zemřelna selhání srdce, rodina se vrátila do Vilniusu, kde Avrom získal tradičnížidovské vzdělání. To také po celý jeho život, spolu se skutečností,že pocházel z rabínského rodu, ovlivňovalo jeho básnickévýrazivo. Sutzkever, i když nebyl vysloveně náboženským člověkem,ve svých básních velice často používal náboženské obrazya symboliku.Ve Vilniusu také později vystudoval na univerzitě literární vědua zapojil se do skupiny Jung Vilne (Mladý Vilnius), i když se neztotožňovals názorem ostatních členů, kteří považovali básnickoutvorbu především za prostředek k dosažení sociálních změn.Po příchodu německé armády do Vilniusu byl i Avrom Sutzkeverinternován v ghettu. Prožívá jedno z nejtěžších období svého života –byla zabita jeho maminka i jeho novorozený syn. Sutzkever všaki v této době zůstává aktivní – zapojuje se do organizování kulturníhoživota v ghettu a podílí se také na pašování jídla a zbraní. Nasazujesvůj život, aby zachránil stovky cenných jidiš rukopisů, které se veVilniusu nacházely. Vedle toho, a přitom všem, stále tvoří poezii.Slavná báseň (A vogn šich) líčí jeho zážitek, jak ulicemi ghettajede vůz plný bot a on se v až surrealistických obrazech ptá, proč tyboty tak nadskakují, zda budou tančit, zda se chystá svatba či jináoslava. Pak ale pokračuje otázkou: Kde je ta nevěsta, co jí patří tysvatební boty? A kde je to dítě k těm dětským botičkám? Báseňvrcholí tím, že mezi botami zavražděných pozná boty své maminky,které nosila jen o šábesu.Jiná známá báseň z tohoto období je inspirována tím, jak se přestři týdny schovával před Němci v komíně svého domu. Ještě jinoubáseň složil, když se schovával – v rakvi. Sutzkever tu uvažuje nejennad malým Mojžíšem vloženým do košíku, ale srovnává se i se svojízemřelou a pohřbenou sestrou.Sutzkeverovu báseň Unter dajne vajse štern (Pod tvými bílýmihvězdami) vzápětí zhudebnil Abraham Brudno a stala se neoficiálníhymnou ghetta.Těsně před likvidací ghetta se Sutzkeverovi podařilo i s manželkouutéct a připojili se v lesích k partyzánům, po jejichž boku bojovalaž do té doby, než jistý partyzánský kurýr donesl do Moskvy jehobásně a na osobní příkaz generalissima Stalina bylovysláno letadlo, které do Moskvy přepravilo Avromai jeho manželku.Po skončení války však Sutzkever utekl z Ruskado Polska a v roce 1947 se po mnohých peripetiícha přechodných pobytech dostal s ilegální imigracído Palestiny. Pomáhala mu při tom sama GoldaVýbor z textůAvrahamaSutzkeverav německémpřekladuBásníci Avraham Sutzkever a Shmerke Kaczerginski, oba aktivní účastníci protinacistickéhoodboje, ve vilniuském ghettuMeirová, se kterou se znal z jednoho sionistickéhokongresu.I když se Sutzkever natrvalo usadil v novémžidovském státě, až do své smrti psal básně ve svérodné jidiš. V Izraeli také založil v roce 1949 nejvýznamnějšíjidiš literární časopis Di goldene kejt (Zlatý řetěz) a byljeho šéfredaktorem až do roku 1995. V roce 1985 obdržel Cenu Izraeleza literaturu. Bylo to poprvé a naposled v dějinách Izraele, kdytuto prestižní cenu dostal spisovatel píšící v jidiš.Myslím si, že už tento stručný přehled naznačuje, jak moc seAvrom Sutzkever zasloužil o kulturu svého národa, který tolik milovala na němž mu tolik záleželo. Tak jak si poznamenal do svéhodeníku poté, co svědčil před norimberským tribunálem: „Je pro mnestále ještě těžké vyznat se ve svých pocitech. Který z nich je silnější?Pocit smutku, nebo pocit odplaty? Ale zdá se mi, že silnější než obaje zářivý, mocný pocit, že náš národ žije. Že přežil své katy a žádnátemná moc není s to ho zahubit.“◗ Tomáš Novotný, foto: www.eilatgordinlevitan.com, www.campus.deUnter dajne vajse šternUnter dajne vajse šternštrek cu mir dajn vajse hant.Majne verter zajnen trern,viln ruen in dajn hant.Ze, es tunklt zejer finklin majn kelerdikn blik.Un ich hob gornit kejn vinklzej cu šenken dir curik.Un ich vil doch, got getrajer,dir fartrojen majn farmeg.Vajl es mont in mir a fajerun in fajer majne teg.Nor in kelern un lechervejnt di merderiše ru.Lojf ich hecher, iber decher,un ich zuch: Vu bistu, vu?Nemen jogn mich mešune,trep un hojfn mit gevoj.Heng ich a geplacte struneUn ich zing cu dir azoj:Unter dajne vajse šternštrek cu mir dajn vajse hant.Majne verter zajnen trern,viln ruen in dajn hant.(Ghetto, Vilnius, 1943)Pod Tvými bílými hvězdamivztáhni ke mně svoji bílou ruku.Má slova jsou slzy,jež chtějí ve Tvé ruce spočinout.Podívej, jak temní jejich třpytv mém pohledu z hloubi sklepa.A já nemám vůbec žádný koutek,abych Ti je podal zpět.A přece chci, drahý Bože,svěřit Ti to, co mám.Když mě spaluje oheňa v ohni jsou mé dny.Ale ve sklepích a děráchnaříká vražedný klid.A já běžím výše, přes střechy,a hledám: Kde jsi, kde?Něco podivného mě honíza schodiště i dvory se skučením.Visím jako prasklá strunaa takto Ti zpívám:Pod Tvými bílými hvězdamivztáhni ke mně svoji bílou ruku.Má slova jsou slzy,jež chtějí ve tvé ruce spočinout.10 Únor 2010

ze analýza světaFritz Schwarz-WaldeggVe vídeňském židovském muzeu, v prvnímměstském obvodu, Dorotheergasse11, probíhá v současnosti až do 25. dubna2010 zajímavá výstava malíře FritzeSchwarz-Waldegga (1889–1942).Autor představuje živý obrazkulturního života Vídně v meziválečnémobdobí. Ústřední tématajeho tvorby představují zájem o psychologiia kosmopolitismus. Vetřech etapách autorova vývoje nászaujme nadšení pro expresionismus,dále následuje období klasicismuovlivněné díly Paula Cézanna. Vetřicátých letech minulého století seSchwarz-Waldegg věnuje historickýma etnologickým tématům.Schwarz-Waldegg pocházel zežidovské rodiny, v roce 1916 sevšak nechal pokřtít a stal se katolíkem.V letech 1907–1911 studoval na Vídeňskéakademii výtvarných umění. Za první světovéválky byl na ruské frontě, o čemžpodává svědectví řada skic a portrétů spolubojovníků,které jsou dnes majetkemVídeňského vojenského muzea. Po skončeníprvní světové války se v rakouskýchuměleckých kruzích zvýšil zájem o expresionistickéumění. Už během války bylivýznamní umělci sdružení ve skupiněnového umění (Neukunstgruppe), kam patřilinapř. Egon Schiele, OskarKokoschka, Anton Kolig a MaxOppenheimer. K nim přibylo odroku 1918 umělecké sdružení„Hagenbud“, kam patřili malířiAlois Seibold, Felix AlbrechtHarta, Josef Floch a rovněž Schwarz-Waldegg,který byl v letech1925–1926 prezidentem sdružení.V období 1924–1932 cestoval poEvropě a v jeho tvorbě lze poznatsilný vliv Paula Cézanna.Výstava zahrnuje 25 olejovýchobrazů a 80 kreseb, které jsou dnesv majetku různých galerií, ale i soukromýchosob.Vedle vystavených obrazů zaujmenávštěvníky speciální místnost, kde je autorůvživot zobrazen v zrcadle historickýchudálostí doby, v níž žil. Mě osobně zaujalyudálosti od roku 1938, kdy byl autorův ateliérzkonfiskován a Schwarz-Waldegg bylnucen žít v ilegalitě. Jedinou možnostívýdělku tehdy pro něj byly soukroméhodiny malby. Jedna z jeho žaček, SofieBanke, poskytla muzeu písemné vzpomínkyna malíře. Podle ní se Schwarz-Waldeggnedokázal vyrovnat s tím, že ačkoliv bylpokřtěný, podle Norimberských rasovýchzákonů byl Židem a musel nosit Davidovuhvězdu. Snažil se ji schovávat pod šálou.S Banke se malíř scházel v bytě svésestry, kam se přestěhoval po ztrátě ateliéru,anebo u ní doma. Oba si uvědomovali, žejejich setkání jsou velmi riskantní a tak sečasto setkávali i v odlehlých parcích. V roce1942 nepřišel Schwarz-Waldegg na domluvenouschůzku a jeho žačka se až po válcedozvěděla o trpkém osudu malíře. Navýstavě je originální seznam deportovanýchosob, na němž se nachází malířovo jméno.Schwarz-Waldegg byl zatčený gestapem,z věznice deportován do Minsku,odtud pak dále do koncentračního táboraMalý Trostinec, kde krátce po deportacizemřel.◗ Jana Tchabana-Löwbeer, VídeňVídeňští hasiči„Vídeňští hasiči jsou hrdí na více než třista let dlouhou tradici. Jedno z nejtěžšíchobdobí jejich existence představují roky1938–1945,“ poznamenává historikVídeňských hasičů, Heinrich Krenn,který mi poskytl pár zajímavých informacípro můj článek.Podle nařízení a dalších příkazů vídeňskéhoměstského zastupitelstva z 28. března1938 byla nařízena diskriminace a vyloučeníŽidů z veřejného, kulturního a hospodářskéhoživota. Toto nařízení platilo provšechny zaměstnance vídeňského městskéhozastupitelstva, pod nějž hasiči spadali.Podle dokladů v archivu jsem zjistila,že toto nařízení se přímo dotklo čtyř hasičů,kteří byli Židé, a dalších deseti osob, u kterýchbylo prokázáno, že jsou židovskéhopůvodu, anebo jejich manželky byly tzv.míšenci, tedy měly židovský původ. Těchto14 osob bylo ihned propuštěno a o jejichdalším osudu nejsou v archivu hasičů žádnézáznamy.Všichni zaměstnanci městského zastupitelstvamuseli předložit tzv. Ariennachweiß,tedy potvrzení o árijském původu. Podlearchivu hasičského sboru bylo v roce 1938ve Vídni 26 hasičských obvodů a 3877hasičů, většina z nich byli dobrovolníci.Z více než 3000 hasičů mělo 267 osob slovanskápříjmení, jejich kořeny sahaly doČech, na Slovensko nebo do Polska. Těmtohasičům bylo doporučeno, aby si svá příjmenízměnili na německá, aby lépe„zapadli“ do velké Německé říše. V archivunejsou přesné údaje, kolik hasičů si příjmenískutečně změnilo. Po válce, hnedv roce 1945, byli hasiči, kteří byli v obdobífašistického režimu z jakýchkoliv důvodůpropuštěni, znovu přijati do pracovníhopoměru. V hlášeních o požárech se znovuDobové uniformy vídeňských hasičůobjevují tzv. slovanská jména jako např.Konvicka, Polak, Novotny.K největším zásahům vídeňských hasičůpatří určitě tzv. křišťálová noc, 9. a 10. listopadu1938, kdy hořelo ve Vídni 43 synagoga modliteben. Podle nařízení městskéhozastupitelstva byla prvořadou úlohou hasičůochrana okolí synagog, kde se většinounacházely obytné domy. Jediná synagoga,která nebyla zničena nebo poškozena, bylměstský templ v prvním vídeňském obvodu.Během války přišlo na adresu vídeňskýchhasičů několik udání, často anonymních.Byly v nich uvedeny informace, že senapříklad ve dvorech, kde se nacházelyhospodářské budovy, skrývají osoby, kteréjsou evidentně cizího původu (většinou tímbyli míněni Židé) a jejich přítomnost představujebezpečnostní riziko, neboť mohouzpůsobit požár. Určitě tím byly myšlenysabotáže, byla to otevřená forma udání, abybyly tyto osoby odstraněny. Podle historikaKrenna hasiči tato udání evidovali, alev archivu nejsou žádné údaje o tom, že byna jejich základě vykonávali kontroly. Seznalostí fakt si dnes dokážeme živě představit,co by se stalo, kdyby se takové udánídostalo do rukou policie…Vídeňský hasičský historik pan Krennmá blízké kontakty s českými i slovenskýmihasiči, kteří jsou členy mezinárodníhasičské organizace CTIF, tedy Mezinárodníhotechnického sdružení pro protipožárníochranu. V rámci této organizace existujei pracovní skupina pro dějiny hasičůa protipožární ochrany, jejíž sídlo je v českéPřibyslavi.◗ Jana Tchabana-Löwbeer, VídeňVídeňské hasičské muzeum (Wiener FeuerwehrMuseum), Am Hof 7, 1010 Vídeň, otevřenov neděli a o svátcích od 9 do 12 hodinŠvat 577011

Uchonení ke koukáníOd samého vzniku hraného filmu bylo zcela běžné, že se točila slavná dramata (o prózách nemluvě). Každý takový titulbyl pro budoucí film minimálně reklamou. Svůj dluh divadlu začala kinematografie splácet asi před třiceti lety: filmovéscénáře upravují a inscenují nejenom činohry, ale i balety a opery.Občanské sdružení Divadlo Rity Jasinskéuvedlo 15. ledna v sympatickém sálkupražského Divadla Metro na Perštýně v premiéřeinscenaci Ucho. Přítomná autorka hryLenka Procházková upravila filmový scénářsvého otce Jana. Zdařilý film Karla Kachynis Jiřinou Bohdalovou a Radoslavem Brzobohatýmv hlavních rolích byl ihned po dokončení(1970) zakázán a v trezoru ležel až dolistopadu 1989. (Počátkem 80. let natočil PavelKohout scénář v exilu pro TV NSR.)Opatřit si tento film na DVD neníobtížné, a proto se nutně ptáme, co vedlDivao tvůrce k práci na divadelní verzi a cood ní očekávají diváci, kteří se za ní vydaliod pohodlí obrazovek? U všech bychomočekávali uplatnění obecných výhod divadlaoproti kinematografii (kontakt publikas účinkujícími), u těch, kteří film neznají,pak alespoň originální výklad (pojetí), jinéherecké výkony, nikoli dvacetiletý, ale užšedesátiletý odstup od doby děje.Ničeho z toho jsme se bohužel nedočkali.Na jevišti „bunzíruje“ realismus, nad kterýmby Stanislavskij zaplesal, herci (KateřinaPindejová a Milan Enčev) hrají na „čtvrtoustěnu“, jako by diváci v hledišti vůbecnebyli. Dějem je zavedeno, že ve vilce jev první části vypnutý proud. Herci svítí silnoubaterkou a na jevišti je taková tma, žekdyby se o pauze vmísili mezi diváky, nikdoby je neidentifikoval. Pauza se sice obmyslněnekonala, takže nebyla šance nevrátit sedo hlediště, ale v každém případě měla prvnípolovina charakter špatné rozhlasové hry, vekteré absence herecké mimiky není nijakzvukově kompenzována. Odstřižen, resp.režií vůbec neiniciován, zůstal i jakýkolikontakt s publikem, kterému jinak text dávalřadu příležitostí. Přinejmenším v komediálníchmomentech, kdy se diváci lačně chytalikaždého zdařilého Procházkova vtípku.Příběh je výslovně situován do raných50. let ČSR, v dialozích je frekventovánochování postav za protektorátu a za třetírepubliky, dobově relevantní údaje z „kádrovýchmateriálů“. Režisér Lukáš Burian seale zřejmě principiálně nerozhodl, bude-li„retroreálie“ dodržovat, či ne. Nejde tuo detaily typu bezešvých punčoch či punčocháčů,panelákové dveře či telefonní přístrojz 60. let. Jde o rekvizity, se kterými hercivýznamuplně manipulují, bez kterých by dějprostě nebyl možný. A tak zobrazované doběodpovídají spravované elektropojistky nebosplachovací WC, ve kterém jsou ničenykompromitující papíry, naproti tomu silnáelektrická příruční svítilna, kovové žaluziena oknech, skrz které je znovu a znovu sledovánovenkovní okolí, nebo elektrofonickákytara při rusko-opilecké scéně v kuchyni –to vše jsou technologie z doby mnohempozdější.Všeobecnou odpornost gottwaldovskédoby a všudypřítomný strach předvedlopředstavení celkem přesvědčivě. To je alebohužel málo. Od umění očekáváme zobrazeníindividuálních prožitků postav, a pokudjde o umění divadelní, chceme být v kontaktus herci emocionálně vtaženi do děje,v jeho tragických, absurdních i fraškovitýchaspektech. Závěrečnou otázku nepodepsanéhotextu v tištěném programu „...je dnešnídoba skutečně jiná?“ nelze chápat jinak nežjako nejapný blábol. Odposlouchávánsamozřejmě může být leckdo, všelijaka kýmkoli, technika za půl století vyspěla.Nikdo se ale nemusí klepat, že jej přijdounad ránem zatknout, většinou dokonce aniskuteční zločinci.◗ Petr Pavlovský, foto: drj.cz12Únor 2010

vzděláváníMišne Tóra:na pokračováníHilchot jesodej ha-TóraKapitola třetíV této kapitole Maimonides probírá různé nebeské sféry, jejich počet a tvar a pochvalně se vyjadřuje o řeckých filozofech. Propočítáváproporce velikosti Měsíce vs. Země vs. Slunce a řeší hvězdná znamení. V této kapitole nechybí ani živly. Jejich pořadíMaimonides zjevně přebírá z Aristotela (Rambamovo spojení s Aristotelem považujeme za prokázané).(1) A tyto sféry se nazývají: Šamajim a Rakija,Zevul a Aravot 1 . Celkem jich je devět.Nejblíže od nás je sféra Měsíce, druháje sféra, ve které se nachází Merkur, zvaná[sférou] Merkura. Třetí sférou je sféra Venuše,čtvrtou Slunce, pátou Mars, šestou Jupiter,sedmou Saturn, osmou sférou je sféra,ve které jsou všechny hvězdy [a souhvězdí]viditelné na obloze. Devátá sféra se pohybujeod východu k západu každý den.(2) Tato sféra završuje a obklopuje všechno.Ačkoliv to vypadá, že všechny hvězdy jsousoučástí stejné sféry, není tomu tak. Sféryjsou jedna na druhé, ale jsou průhledné a čistéjako sklo nebo safír. Proto to vypadá, žehvězdy osmé sféry jsou pod první sférou.(3) (b) Každá z osmi sfér je rozdělena do mnohajiných sfér (které jsou její součástí), podobnějako je tomu se slupkou cibule. Některéz těchto sfér rotují od západu k východu, jinéjako devátá sféra rotují od východu k západu.Mezi těmito sférami není žádná mezera.(4) (c) Žádná ze sfér není ani těžká nebo lehkáa nejsou ani červené, ani černé, ani nemajísvětlo. To, co vidíme jako (nebeskou) modř,není jejich součástí, ale je to optický (klam).A stejně tak nemají ani chuť ani pach, neboťtakové věci nacházíme pouze v tělesnostipod sférami.(5) (d) Všechny sféry obklopují svět – jsoukulaté jako míč a Země je zavěšena uprostřed.A jsou hvězdy, které mají kolem sebemalé sféry, ale ty neobklopují svět, ale jsouto malé sféry, které jsou součástí větší sféry,které obklopuje svět.(6) (e) Počet sfér, které obklopují svět, jeosmnáct a v nich je pouze osm malých sfér,které neobklopují svět. Z pohybu hvězd a vědomosti,o jakou vzdálenost ujdou za dena za hodinu, a z jejich sklonu k rovníkua z jejich (vzájemného) zakrývání a z jejichvzdálenosti od Země může být spočten celkovýpočet sfér a dráhy, po kterých se pohybují,a obklopení (Země). Takové výpočtyjsou klíčové k určení období a (pozic) znameníZvěrokruhu. Řečtí mudrci/filozofovéo tomto tématu napsali mnoho knih.(7) (f) Devět sfér, které obklopují všechno,rozdělili naši první Chachamim na dvanáctdílků. Každému jednomu dílku přiřadili jménoviditelného seskupení hvězd. Těmito jményzodiaku jsou: Beran, Býk, Blíženci, Rak,Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozoroh,Vodnář a Ryby.(8) (g) Devátá sféra není rozdělena a nenípodobná ničemu výše popsanému, ani žádnéhvězdě, ale protože se dotýká hvězd osmésféry a velkých hvězd, které tato sféra obsahuje,vypadá to, že má nějakou formu jako tyvýše popsané nebo jim podobnou.(9) Avšak těchto dvanáct (znamení zodiaku)bylo v zákrytu se svými dílky. Po potopě,kdy dostaly jméno, se ale vyšinuly. Všechosm nebeských sfér se totiž pohybuje stejnějako Slunce a Měsíc, ale pomaleji; to, co ujdeSlunce za jeden den, ostatní hvězdy (osmisfér) ujdou za sedmdesát let.(10) (h) Co se viditelných hvězd týče, některéjsou menší než Země, jiné jsou o poznánívětší než Země. Jiné jsou stejně velké.Země je zhruba čtyřicetkrát větší než Měsíca Slunce je asi sto sedmdesátkrát větší nežZemě, tudíž Měsíc je zhruba 6800krát menšínež Slunce. Není hvězdy větší než Sluncea není hvězdy menší než Merkur, která jesoučástí druhé sféry.1Šamajim – nebesa, nebeská klenba; Rakija – obloha; Zevul – vyvýšenost; Aravot – mračna(11) (ch) Všechny hvězdy a sféry mají duše,intelekt a porozumění a jsou živé, existujícía poznávající toho, kdo řekl a svět povstal.Podobně jako andělé i ony se modlí a chválíStvořitele podle schopností své úrovně.A tak jako rozeznávají sami sebe, rozeznávajíSvatého, budiž požehnán, a anděle, kteříjsou nad nimi. Intelekt hvězd a sfér je všakmenší, než jaký mají andělé, ale je větší, nežmá člověk.(12) (i) Bůh stvořil podobu, které se nepodobážádná ze sfér pod lunární sférou. Tatopodoba má čtyři tvary, kterým se opět nepodobánic ze sfér. Každý z těchto tvarů jesoučástí této podoby.(13) První sestává z ohně a z ní vzchází ohnivé.Druhá je tvořena vzduchem a vzcházíz ní vzdušné. Třetí je tvořena vodou a vzcházíz ní vodní. Čtvrtá je tvořena zemí a vzcházíz ní zemské.(14) Z toho vychází najevo, že tyto sféryjsou pod sférou Rakija, jedna nad druhou,kde tělo jednoho obklopuje druhého jakomíč. První nejbližší Měsíci je oheň, pak vítr,voda a země. Mezi těmito sférami není žádnýprostor.(15) (j) Tyto čtyři tělesnosti nemají dušia neznají ani nepoznávají Boha, ale jsoupodobné neživé látce. Každý tento tvar másvou podstatu, kterou nezná, ani jí nerozumía nemůže ji ani změnit. Tak ostatně říkái David tuto zajímavou věc: „Chvalte Hospodinaze země – obludy (mořské) a všechnypropasti, ohni a krupobití (sněhu i páro, větřebouřlivý vykonávající rozkaz Jeho).“ (Ž 148,7-8) (Tedy:) Chvalte, lidé, Boha, protože toje jeho moc, kterou vidíte v ohni, krupobitía podobných věcech, které najdeme pod oblohou(Rakija), protože jejich síla je uznávána,ať je malá, nebo velká.Talmidim, o. s.,je neziskové občanské sdružení, které si klade za cílpřekládat rabínskou literaturu do českého jazyka.Postup překladu je možné zdarma sledovat na internetovýchstránkách http://www.talmidim.cz. Sdruženíje financováno z dobrovolných darů. Dárcemse můžete stát zasláním příspěvku v libovolné výšina účet u GE Money Bank číslo 173 536 401/0600.Za každý příspěvek předem děkujeme.Švat 577013

Židovská obec DěčínŽižkova 4, 405 02 Děčín IV, tel.: 412 531 095,e-mail: zidovska.obec.decin@volny.cz,www.zidovskaobecdecin.wz.czChanuková oslavaRomské stranya politici v EvropěTak zní název publikace, kteroukoncem roku 2009 vydalobrněnské nakladatelstvíJ. Šabaty Doplněk.Autor Pavel Pečinka v ní zachycujespory mezi příznivci sociálních a multikulturníchpřístupů k romské menšiněa přibližuje „základnu“ možné romsképolitiky. Líčí první spolky, následně politickéstrany a některé romské aktivisty.Pozornost obrací ke třem formacím, snažícímse operovat na evropské úrovni –Mezinárodni romské unii (IRU), Romskémunárodnímu kongresu (RNC)a Evropskému fóru Romů a Travelerů(ERTF). Podrobně se věnuje také romskýmposlancům v Evropském parlamentu.Rozsáhlá je především kapitolazachycující situaci na romské politickéscéně v Česku a na Slovensku.Kniha nahuštěná fakty a obsáhlýmseznamem odborné literatury vycházív edici Studijní texty (brož., 196 stran,165 Kč). Vznikla díky finančnímu příspěvkuBritských listů (www.blisty.cz)a Centru aplikované antropologie a terénníhovýzkumu Filozofické fakulty Západočeskéuniverzity v Plzni (www.caat.cz).Při objednávání knih přímo v redakcinakladatelství činí sleva 15 %. Objednanéknihy zasílá Doplněk na dobírku,k zásilkám účtuje poštovné a balné.Kontakt:redakce: doplnek@doplnek.cz, objednávkyknih: objednavky@doplnek.cz,mobil: 731 507 666,tel.: 545 242 455, www.doplnek.czV pátek 18. prosince 2009,na začátek šabatu a v posledníden svátku chanuka, proběhlav děčínské synagoze slavnostníbohoslužba a chanuková oslavase zapálením osmé chanukovésvíce. Bohoslužbu vedlrabín Tomáš Kučera a oslavy sezúčastnilo 58 členů ŽOD.Je velkou radostí děčínskéžidovské obce, že při tomtochanukovém setkání dostala novorozená dcera Jael manželů Channy a DavidaŠimonových veřejně své jméno. Podobná událost se v děčínské obci naposledystala před 71 lety.Nejvýznamnější Severočech – ACHAB HAIDLER –člen Židovské obce Děčín:V anketě o nejvýznamnějšího Severočecha vybrali lidé ředitele Činoherníhostudia v Ústí nad Labem a člena děčínské židovské obce Achaba Haidlera. Respondentiměli na výběr dvacet nominovaných jmen a nejvíce hlasů získal Achab Haidler,na druhém místě skončil textař Michal Horáček a na třetím místě se umístnilneurochirurg ústecké nemocnice Doc. MUDr. Martin Sameš, CSc.Achab Haidler to neměl v životě jednoduché, jeho otce zavřeli po srpnu 1968kvůli politice a jemu tím zároveň zavřeli veškeré střední školy. Achab Haidler jehebraista, který ovládá deset cizích jazyků a od roku 1994 je ředitelem Činoherníhostudia v Ústí nad Labem. Již deset let objíždí židovské hřbitovy s křídou, foťákema diktafonem, aby zmapoval náhrobky. Již dříve při studiu hebrejštiny a judaismuzjistil, že i on má židovské kořeny. „Ta cesta mě nakonec dovedla k sobědomů. Asi bych ale u židovství skončil tak jako tak, třeba konverzí,“ uvádí AchabHaidler. Židovských hrobů zatím stačil zmapovat přes čtyřicet tisíc. Tedy zhrubapětinu všech. Běžný hřbitov s třemi sty náhrobními kameny mu zabere celý týden.„Mojí ambicí není jenom to, aby se vědělo, kdo kde leží,“ říká Achab Haidler. To,co ho zajímá nejvíc, jsou příběhy vytesané do náhrobních kamenů. Překladem příběhůse snaží o jejich přiblížení lidem, kteří tento jazyk neovládají. „Když tennápis pohladím, mám pocit, že úplně malým miligramem čehosi napravuji to, cose stalo během holocaustu,“ uzavírá rozhovor Achab Haidler.Židovská obec Děčín si velice váží všech svých členů a děkuje tímto AchabuHaidlerovi za jeho významný přínos v oblasti judaismu pro děčínskou obeca všechny ostatní příznivce.Purimová oslavaŽidovská obec Děčín Vás srdečně zve 27. 2. 2010 od 15.00 h do děčínskésynagogy na PURIMOVOU OSLAVU spojenou s divadelním představenímVidy Neuwirthové a dětského souboru „Příběh o královně Ester“. Po skončeníbude malé pohoštění a maškarní bál pro děti a rodiče v maskách. Odměněnabude nejlepší maska.Miroslava Poskočilová14 Únor 2010

z obcíSrdečně zveme všechny naše příznivce, kamarády a příbuzné naII. sportovně-reprezentačníples HAKOACHkterý se bude konat v sobotu 6. února 2010od 19 hodin v Hlubočepském zámečkuna ZlíchověCena vstupenky včetně pohoštění (ale bez nápojů) je 300 Kč, předprodejbude v pokladně ŽO Praha, Maiselova 18, II. patro.Ceny do tomboly jsou vřele vítány!Osvětimský výbor pořádáve dnech 10. – 12. dubna 2010ZÁJEZD DO OSVĚTIMICena za osobu činí 2200 Kč (v ceně je zahrnuta doprava, 2 noclehy a 2x polopenze)Zájemci hlaste se u pí. Marty Kottové, tel. 606 948 871, a to do konce března.Agentura Sochnut nabízí zájemcům o program SAR EL –dobrovolnická práce v Izraeli – pro velký zájem i další termín,tj. odlet 25. 4. 2010. Veškeré další informace na e-mailu:zosa@email.cz nebo 602 703 653.ZÁJEZD DO IZRAELENABÍDKA PRO ČLENYŽIDOVSKÝCH OBCÍA PŘIDRUŽENÝCHORGANIZACÍ FŽOŽidovská obec Olomouc nabízíněkolik volných míst v zájezdudo Izraele ve dnech 11. – 21.března 2010 (ve spoluprácis cestovní kanceláří Tilia).Program zahrnuje mimi jiné návštěvutěchto míst: Jeruzalém, Masada,Mrtvé moře, Safed, Golanské výšiny,Tiberias, Haifa, Bet Šearim, Megido,Zichron Jaakov, Cesarea, Tel Aviv,Jaffo, Negevská poušť, Ejlat. Prozájemce možno zorganizovat výlet dojordánské Petry.Cena (při účasti 30 osob): 30 000 Kč,dítě do 2 let 1000 Kč, dítě od 2 do 12 letmá slevu 5800 Kč z uvedené ceny.Cena zahrnuje: letenku (včetně veškerýchpoplatků), autokarovou dopravuv Izraeli, ubytování ve dvoulůžkovýchpokojích, polopenzi, vstupné podle programu,izraelského a českého průvodce,cestovní pojištění UNIQA.V ceně není zahrnuto: nápoje, obědy,spropitné (40 USD), případný příplatekza jednolůžkový pokoj, výlet do Petry(215 USD).Přihlášky a bližší informacena adrese:tomas.hrbek@kehila-olomouc.cznebo na telefonu 585 223 119.V sobotu 28. listopadu 2010 proběhla v Pinkasově synagoze ranní bohoslužba vedenárabínem Tomášem Kučerou. V rámci bohoslužby se uskutečnila bat micva Karolíny RebekyKotrbové. Karolíně i celé její rodině k tomuto významnému kroku jménem Bejt Simchai redakce Maskilu srdečně blahopřejeme: mazal tov. Na fotografii je Karolína RebekaKotrbová při svém premiérovém čtení z Tóry pod dohledem rabína Kučery. Vlevo přihlížíIrena Dousková, Karolinina maminka.red, foto: Jan SykaStředoškolsky vzdělanástudující svobodná slečnadrobnější postavy, 34letá, sesilným vztahem k židovskýmkořenům hledá stejněsmýšlejícího muže pro založenírodiny a tak posílení našíkomunity.telefon: 606 555 867,e-mail: starinek@seznam.czŠvat 5770 15

KULTURNÍ PROGRAM ÚNOR 2010Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v PrazeMaiselova 15, 110 00 Praha 1, 3. patrotel.: 222 325 172, fax: 222 318 856www.jewishmuseum.cz, education@jewishmuseum.cz(Spojení: metro A, tram 18 – stanice Staroměstská; tram 17, bus 133 – stanice Právnická fakulta)pondělí 1. 2. v 18 h:Jákob a Ezau na cestě ke smíření? Dějinyžidovsko-křesťanských vztahů. Prezentaceknihy Mgr. Alžběty Drexlerové ve forměpanelové diskuse na téma Rozcházenía scházení cest v dějinách židovsko-křesťanskýchvztahů. Diskutovat budou LeoPavlát, Martin Prudký, Tamás Visi a AlžbětaDrexlerová, moderátorem večera budeIvan Štampach. Prezentace je pořádána vespolupráci se Společností křesťanů a Židů.středa 3. 2. v 18 h:Sovětizace národnostních a náboženskýchmenšin v 50. a 60. letech 20. století. Přednáškadr. Heleny Noskové z nového cykluŽidovská menšina v Československu v letechdestalinizace a uvolnění v intencích reformníhokomunismu.úterý 9. 2. v 18 h:Obřady spojené s narozením dítěte v kultuřečeských a moravských Židů. Přednáškadr. Dany Veselské konaná při příležitostivydání unikátní publikace Nechť mu Bůh dávyrůst, kompletního katalogu obřízkovýchdonací, které představují výjimečný a veřejnostitéměř neznámý vyšívaný archiv židovskýchdětí. Stejnojmenná výstava se konáv Galerii Roberta Guttmanna od 10. 12.2009 do 28. 2. 2010.čtvrtek 11. 2. v 18 h:Večer árií Karla Bermana. BasbarytonistaKarel Berman očima a ušima Jiřího Černého.Snímky z operního recitálu na CD.Poslechový pořad věnovaný umělci, kterýpřežil věznění v terezínském ghettu (kdezpíval v operách, režíroval, řídil sbor i komponoval)a pak v Auschwitzu, Kauferingua Allachu u Dachau. Od roku 1953 byl sólistouNárodního divadla v Praze a často hostovalv zahraničí.středa 17. 2. v 18 h:Praotec Abraham a pramáti Sára. Prvnípřednáška z nového cyklus přednášek vrchníhozemského a pražského rabína KarolaEfraima Sidona o Praotcích a pramatkáchlidu Izraele, zakladatelích židovskéhonároda.pondělí 22. 2. v 18 h:Setkání s Bertou Suttnerovou. Prezentacevzdělávacího projektu věnovaného prvníženské nositelce Nobelovy ceny za mír,pražské rodačce Bertě Suttnerové-Kinské.Cyklus nenásilnou formou seznamuje mládežs pojmy jako je xenofobie, rasismus čiextremismus a v souladu s myšlenkovýmodkazem B. Suttnerové vedou dnešní mládežk prosazování etických hodnot založenýchna humanismu, toleranci a respektovánílidských práv. Vybrané díly budoupromítnuty. Projekt představí režisérka OlgaStrusková a Ing. Irena Rudolfová, zástupkyněředitele Gymnázia v Praze 10, Přípotoční.čtvrtek 25. 2. v 18 h:Prezentace sborníku Židovská menšinav Československu po druhé světové válce.Od osvobození k nové totalitě. Sborníkvznikl na základě přednáškového cyklu veVzdělávacím a kulturním centru Židovskéhomuzea v Praze v lednu až prosince 2008.Kniha bude uvedena dr. Fedorem Gálema editory.Vstup volnýVKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnočtvrtek 4. 2. v 18 h:Je Izrael bezpečná a krásná země? Kladetesi i vy takové otázky? Tomáš Žáček, kterýse pokusí odpovědět, říká: „Až mojí vírou sezačal můj zájem o zemi, která je na běžnýchmapách tak malá, že do ní nejde vepsat anijejí název. Měl jsem tu možnost navštívit ji,vidět a zažít mnoho zajímavých věcí, porovnatteorii s praxí. Procházel jsem se ulicemizlatého Jeruzaléma a jeho branami, dotýkalse Zdi nářků…“Vstupné 20 Kčúterý 9. 2. v 17 h:Hebrejská abeceda – vernisáž výstavybarevných koláží Pavla Holeky. Na sklonkuminulého roku vydal tento autor v nakladatelstvíArbor vitae knihu dvaadvaceti kolážía meditativních textů nazvanou Mezi dvěmasvěty (Hebrejská abeceda), která bude namístě k zakoupení.Vstup volnýNEDĚLNÍ PROGRAMPRO DĚTI A JEJICH RODIČE:14. 2. 2010 ve 14 h:Lvíček Arje tvoří Golema. Pomůžete lvíčkoviArjemu stvořit golema? Budeme sivyprávět o době, ve které žil císař RudolfII. a muž, který vytvořil golema, učený rabiLöw. Zkusíme si také zhotovit golemaa půjdeme po jeho stopách pražskýmŽidovským Městem.Jednotné vstupné 50 KčVíce o nedělních dílnách nawww.jewishmuseum.cz/vkcNení-i uvedeno jinak, činí vstupné na jednotlivéprogramy 30 Kč (20 Kč VKC Brno). Sálje přístupný vždy 20 min před zahájením programu.Po začátku koncertu nebo l5 min pozačátku jiného programu není vstup do VKCpovolen. Pořadatel si vyhrazuje právo programzrušit, bude-li počet návštěvníků nižšínež pět.VÝSTAVY V PROSTORÁCH VKC:Výstava Patricie Lagarde: Proměna K.Neztratit víru v člověka... Protektorát očimažidovských dětí a Zmizelí sousedé/Poctadětským obětem holocaustu – stálá expozicekopií putovních výstav VKC.(Výstavy jsou otevřeny pro veřejnost po–čt10–15 h, pá 10–12 h)tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel.: 544 509 651, fax: 544 509 652www.jewishmuseum.cz/brno, brno@jewishmuseum.cz16. 2. v 18 h:Židovka aneb Žonglování se životem –divadelní představení Divadla Kufr, v němžse budete moci přenést do doby minulé.Malá židovská dívka Eva je se svou rodinoudeportována do Terezína a později do Osvětimi.Ze svých nepříjemných životníchzážitků uniká do světa svých představa skrze asociace se ocitá v příbězích minulýchi budoucích, kde se jako symbol volnostia svobody objevuje prvek žonglování…Účinkují Adéla Kratochvílová,Dagmar Trávníková, Lubor Pokluda.Vstupné 50 Kččtvrtek 18. 2. v 18 h:Slavní židovští skladatelé Broadwayea Hollywoodu – tentokrát od konce písmenabecedy T–Z – Dimitri Tiomkin: V pravépoledne, Mel Tormé: Christmas Song, HyZaret: Unchained Melody, a pak zase pěkněod začátku A+B – Harry Akst: Ain’t SheSweet, Harry Akst: Dinah, Elmer Bernstein:Walk on the Wild Side, Jerry Bock: Šumař16 Únor 2010

kulturaVernisáž výstavy ak. sochařeKirilla Postovitapátek 5. 2. 2010 v 17 hodinv Galerii CFA + H Babylon, nákupní městečko –prostory č. 4, Nitranská 1, LiberecÚvodní slovo Josef Vinklát, hudební programDSP HAGIBORKulturní program únor 2010pondělí 1. 2. v 15.30 húterý 9. 2. v 15 húterý 16. 2. v 15 hneděle 21. 2. od 14 hstředa 24. 2. v 14.30 hVKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnona střeše. Další pokračování poslechovéhocyklu „Hudebníci z diaspory“ uvádí MgA.Jan Beránek.Vstupné 20 Kčneděle 21. 2. v 15 h:Purim – nejveselejší židovský svátek. Dozvítese, kdo byl proradný Haman, společněsi vyrobíme masku a poslechneme si příběho odvaze královny Ester. Dílna pro rodičes dětmi od 5 let.Vstupné 30 Kčúterý 23. 2. v 18 h:Georg Placzek – teoretický fyzik světovéhovýznamu narozený 26. září 1905 v Brně.Otcem Georga Placzka byl významnýKirill Postovit (narozen 1964) jeznámý izraelský výtvarník a sochař.Tvorbu z velké části zasvětil tematicejudaismu. Jeho kresby a plastiky senacházejí ve sbírkách mnoha státníchmuzeí. Memoriály věnované obětemšoa jsou umístěny ve Francii, Izraelia v České republice v Národním památníkuTerezín. Víc než 260 kreseb a plastikse nachází v soukromých sbírkácha galeriích po celém světě. Jeho tvůrčídílo je poznamenáno filozofickou hloubkoua svéráznou symbolikou.Výstava potrvá do 24. 3. 2010,otevřeno je každý den od 10 do 18 hodinSpolečenské prostory – Tubišvatové stromečky prorodiče a děti, pořádá Třígenerační komunitní centruma BejachadKoncertní sál – Literární tvorba členů klubuParkinson – Václav Žďárský, Irena Bednářová, Květa KánskáKoncertní sál – Česká literatura v 70. a 80. letech,uvádí Mgr. Lea Skácelová, pořádá spol. ParkinsonSpolečenské prostory – Purimová dílna pro rodičea děti, pořádá Třígenerační komunitní centrum a BejachadKoncertní sál – Otevření výstavy obrazů Rézi WeinigerVýstavy: obrazy Helgy Hoškové-Weissové, Židovské Město pražské1870–1914, fotografie Daniely Kaštánkové – Setkání na cestě…brněnský textilní průmyslník Alfréd Placzek,syn moravského zemského rabínaDr. Barucha Placzka. Mnoho faktů a zajímavostíze života tohoto významného fyzikaodhalí ve své přednášce Mgr. Jana Čipáková,která podrobně mapuje osudy a životyvýznamných brněnských Židů.Vstupné 20 KčCelý únor můžete v sále VKC zhlédnoutvýstavu nazvanou Hebrejská abeceda. Jdeo soubor barevných koláží a s nimi souvisejícíchkrátkých textů autora Pavla Holeky,které vyšly knižně v nakladatelství Arborvitae na konci minulého roku. Vstup volnýKULTURNÍ PROGRAMÚNOR 2010ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZEspolečenský sál, Maiselova 18středa 3. února v 15.00 hKÁVA O ČTVRTÉJeruzalém,Mea ShearimVšední den, Purim i Chanukav ortodoxní čtvrti Mea ShearimProjekce reportážních fotografiístředa 24. února v 15.00 hKÁVA O ČTVRTÉHelenaIllnerováčeská fyzioložka a biochemička, bývalápředsedkyně Akademie věd ČRTikají v našem mozkubiologické hodiny?úterý 9. února v 15.00 hPODVEČER YVONNEPŘENOSILOVÉPETRNÁROŽNÝ,známe HO z filmů, televizníchinscenací, pohádek, ale hlavněz Činoherního klubu.Pořady se konají za finanční podpory Magistrátuhl. m. Prahy. Změna programu vyhrazena.Od února 2010 otevíráme nový kurzhebrejštinypro začátečníky.na www.ulpan.cznejvětší nabídka kurzů moderní hebrejštiny v republiceŠvat 577017

Z Barrandovado HollywooduV první den chanuky, v sobotu 12. prosince, zemřel Norbert Auerbach ve věku 87 let. Člen pražské židovské obce,charismatický muž, jehož životní osudy jsou až neskutečně pohádkové, se narodil 4. listopadu 1922 ve Vídni. Jehootec byl klasický selfmademan a po přestěhování do Prahy se brzy etabloval jako úspěšný filmový magnát. Založilfilmové společnosti Elektafilm a Slaviafilm, které produkovaly jedny z nejúspěšnějších českých předválečnýchfilmů Peníze nebo život s Werichem a Voskovcem, Cestu do hlubin študákovy duše a mnoho dalších titulů, kterése dodnes úspěšně promítají.Norbert se narodil, jak říkají Angličané,„se stříbrnou lžičkou v ústech“. Brzy si aleosvojil otcovu zásadu, že žádná práce nenínedůstojná a každou je nutno dělat pořádně.Po mamince zase podědil optimismus – fakt,že každý den vychází slunce a potřebu seradovat z prostých věcí. Byla noblesnía dokázala zvládnout nejen život v komfortu,ale i těžkou existenci v malém newyorskémbytě po příjezdu do USA.Před začátkem války, v roce 1939, emigrovalacelá rodina do USA. Norbert studovalekonomiku na univerzitě v Los Angeles,v roce 1941 dobrovolně vstoupil do americkéarmády a přes 4 roky strávil jako zpravodajskýdůstojník u tankové divize naevropských bojištích. Vylodil se v Normandii,zúčastnil se bitvy v Ardennách a se svoujednotkou došel až do Německa.Po válce začal pracovat jako poslíčeku produkční společnosti Columbia Picturesa pak u United Artists, kde stále postupovala na začátku 80. let dosáhl nejvyšší mety.Stal se prezidentem této veleslavné hollywoodskéfilmové společnosti a stál u vznikucelé řady známých a úspěšných filmů jakoHair, Most u Remagenu, Muž z Ria, Rocky,Růžový panter, West side story nebo rannéfilmy Woodyho Allena. Osobně se znal sečleny skupiny Beatles a byl to také on, kdopřišel s nápadem zfilmovat celou knižnířadu o agentu Jejího veličenstva JamesiBondovi.Byl hvězdou a mezi hvězdami se pohyboval.Dobře se znal se Sophií Loren, BrigitteBardot, Barbrou Streisand, WoodyAllenem, ale také s Robertem De Niro čiMartinem Scorsesem. Více než přátelství jejpojilo s Jane Fondovou, kterou obdivovalaa miloval.Byl na slovo vzatým odborníkem, měl„dobrý nos“ a dokázal na dálku ucítit dobréfilmové téma. Lidé si jej vážili a patřil mezispolečenskou elitu. Osobně se také znals prezidentským párem Ronaldem a NancyReaganovými, pro které pracoval jakoporadce.V roce 1985 se Auerbach vrátil doEvropy, do Paříže. Od roku 1989 žil opětv Praze, počtvrté ženatý, tentokrát s ČeškouAlenou. Předtím měl za ženu Američanku(dva synové), Rakušanku (dva synové)a jako první Španělku. V Praze pracoval proNadaci Sue Rayderové.Osobně jsem Norberta Auerbacha poznala dosvědčuji, že to byl mimořádně příjemnýspolečník, skromný člověk a muž s velkýmsmyslem pro humor. Potkávali jsme se vespolečnosti, občas jsem jej navštěvoval a vážiljsem si i jeho tykání. Je škoda, že jejčeský filmový svět nedokázal více využít,což tohoto světového producenta s nenahraditelnýmistyky dost mrzelo. Zemřel a stal sesoučástí česko-americké filmové historie.V prosinci 2006 Norbert vydal spolus Lenkou Soukupovou knihu svých vzpomínekZ Barrandova do Hollywoodu,v níž vzpomíná na významné událostisvého života s nadsázkou a sebeironií.Nejedná se tedy o klasický životopis.A právě z této knihy jsme vybrali několikukázek i publikovanou fotografii:Papa Joe (tatínek – pozn. red.) vyrostlv chudé rodině, kde moje babička naskromný život vydělávala v obchůdku s textilem,zatímco dědeček, elegantně oblečenýa s bílým vousem rabína, studoval talmud.O této době toho vím jen málo, netuším,jak se otci podařilo po první světové válcepřestěhovat rodiče, sestru, bratra a dalšíblízké příbuzné do Vídně.Otec se nejčastěji zmiňoval o čase strávenémv Polsku tehdy, když měl pocit, že siNorbert Auerbach (vlevo) s princem Charlesem v roce 1981 na premiéře filmu Růžový panterjako děti nevážíme luxusního života, kterýjsme měly v Praze, Paříži, Riu, New Yorku,Los Angeles nebo v Beverly Hills.Říkával mi: „Vyrostl jsi v domě se zelenýmiokenicemi!“Ve Štetlu, kde vyrostl, byly zelené okenicesymbolem luxusu a bohatství.Tatínek si vždycky dělal legraci ze svéúčasti v první světové válce v řadáchrakouské armády. Často to znělo spíše jakoúryvek z Dobrého vojáka Švejka, ale měljsem dojem, že se nikdy nedostal do blízkostibojových linií, ani jsem nezažil, že bybyl nějak výrazně vlastenecký nebo že bybyl smutný z toho, že císař nezvítězil.Vzpomínám si na jednu válečnou historku:vyprávěl, jak dostal vyznamenání zastatečnost. Řídil zrovna svůj vůz po vídeňskéulici a všiml si, že major sedící vedle nějnemá pořádně zapnutý poklopec. Diskrétnětedy obrátil majorovu pozornost k nedostatkuv jeho oblečení, major mu velmi poděkovala zapsal si jeho jméno, útvar a číslo.O několik měsíců později, během slavnostnípřehlídky, byl Josef Auerbach oceněn za sta-18 Únor 2010

knihytečné a taktické chování. Jak říkal otec,u armádních úředníků zřejmě taktní znamenalotaktické, a tak mu přineslo medaili.LITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOUV té době začala být v Anglii velmipopulární skupina Beatles. Natočili prvnífilm – Hard Days Night, a naše pobočka jejuváděla v dalších evropských zemích. Protožejsem nevěděl, jak to všechno bude probíhat,dal jsem si tu práci, že s nimi pojedudo několika zemí…S Beatles nebyl zdaleka taková legrace,jak by se mohlo zdát. Na začátku byli hodněnaivní, a protože nikdy nebyli mimo Anglii,na všechno se dívali s údivem.Vzal jsem je ve Francii do restauracea oni nerozuměli jídelnímu lístku. Nabídljsem jim, že jim objednám. Jako předkrmjsem zvolil krevetový salát. Přinesli hov miskách, krevety byly překryté listy salátua oni na to koukali s údivem. Jeden z nichzvedl list a říká: „Vždyť je to plný červů!“Nikdy neviděl krevety.Kromě Evropy a některých africkýchzemí spadal pod naši pařížskou kanceláři Blízký a Střední východ. A většinu zemíjsem samozřejmě musel navštívit.Kuriózní byla cesta do Iráku. Přiletěljsem do Bagdádu, kde na mě měl čekat člověkz agentury, s níž jsme spolupracovali.Vystoupil jsem z letadla a za chvíli už vidělnápis: Auerbach. Ale ten, kdo ho drželv ruce, byl jiný „Ibn“ než ten, kterého jsemznal a který mě měl čekat.Nasedli jsme do auta a za chvíli projíždělipřes nějaké plácky, kde se pásly kozy.„Na jakém to jsme předměstí?“ ptal jsemse.„To není předměstí, to už je centrumBagdádu.“Celé to působilo divně. Po cestě jsem sezeptal na muže, který na mě měl čekatpůvodně.„Určitě ho nebudete chtít vidět,“ znělaodpověď.„Ale budu!“ říkám na to.„Určitě nebudete…“„Vážně budu,“ nedal jsem se.„Když myslíte…“Za chvíli se před námi objevily šibenicea na nich viseli tři oběšenci! Přijeli jsmeblíže, můj průvodce ukázal na jednohoz nich a konstatoval: „Tak tady ho máte.“Polekal jsem se a on na to říká stroze:„Říkal jsem vám, že ho nebudete chtít vidět…“◗ Milan KalinaLenka Soukupová:Z BARRANDOVA DOHOLLYWOODU –životní příběhúspěšného filmovéhoproducenta NorbertaAuerbacha (Mladáfronta 2006)Kriegel–Janouch, NA SMUTEK NENÍČAS, Nadace Charty 77, Praha 2009„Před třiceti lety, 3. prosince 1979, zemřelMUDr. František Kriegel, československýpolitik, který v nejpohnutějších dnechmoderní československé historie jako jedinýz vedoucích politiků dokázal v Kremelskémzajetí v srpnu 1968 říci Leonidu Brežněvovia jeho kumpánům rozhodné a neodvolatelnéNE k tzv. moskevskému protokolu = diktátu.Patří k paradoxům moderní české historie,že tuto příkladnou odpovědnost vůčizemi, kterou zastupoval, cítil člověk, který senenarodil v Československu a ani neměl českounárodnost.“Těmito slovy otvírá František Janouchunikátní knihu korespondence s FrantiškemKriegelem. Publikované dopisy začínajív roce 1974 a končí až Krieglovou smrtí. Užjenom technické podmínky tohoto „dopisování“stojí za zmínku. Zatím co FrantišekJanouch žil v té době ve Švédsku, Kriegelzůstal v Praze. Byl pod neustálým dozoremStB, jeho byt byl odposloucháván a předvchodem do bytu seděli takřka neustále chlapíciod StB, jeho pohyby byly sledoványa samozřejmě i pošta byla otvírána a kontrolována.Takový režim trval poslední tři rokyKrieglova života, kdy byl prakticky odsouzenk domácímu vězení. Normalizační režimse neštítil a StB asistovala i při jeho převozudo nemocnice. Kriegel utrpěl těžký infarkt,a přestože se nemohl hýbat, byl i v nemocnicihlídán několika příslušníky StB.Husákův normalizační režim Kriegelanenáviděl. A měl proto řadu pádnýchdůvodů. Kriegel dokázal celým svým životem,že dokáže čelit zlu a v obraně demokratickýchsvobod je ochoten položit i vlastníživot. To ukázal nejen ve Španělsku, alei později v čínsko-japonské válce. Konecválky jej zastihnul v Barmě. Jeho nadřízený,velitel lékařské služby podplukovník GordonS. Seagrave, z armády USA napsalv služebním hodnocení Františka Kriegelamj. tato slova: „Jeho činnost v jednotcezasluhuje nejvyššího ohodnocení: jeho loajálnostk jednotce a jejím armádním úkolůmbyla nejvyššího stupně. Je vynikajícím chirurgema zkušeným radiologem, nevyhýbáse však ani menším a obtížnějším úkolům,zvláště když pracuje s čínskými jednotkami.Dr. Kriegel je vynikající vedoucí a jeho neuvěřitelněvysoká morálka byla stálým zdrojeminspirace pro důstojníky a vojáky tétojednotky, ať to byli Američané, Britové, Barmánciči Číňané.“Hlavním Krieglovým zločinem byloovšem jeho „nedisciplinované“ chovánív Moskvě, kdy navzdory těžkému tlakua riziku, že se již nikdy nedostane zpět doPrahy, odmítl podpis pod hanebnou kapitulací.Zločinem posledním (nebo prvním?)bylo ovšem to, že byl Žid, nikterak to netajila byl na to i pyšný. To vše jej v očích posrpnovépolitické garnitury zcela degradovaloa výsledkem bylo jeho vyřazení z jakékolivjen trochu slušného života.Zatím co Kriegel žije v Praze ve vynucenémústraní, František Janouch žije ve vynucenémexilu. V roce 1970 byl vyhozen zezaměstnání a nemohl dále přednášet na UniverzitěKarlově. Po četných mezinárodníchprotestech mu bylo v roce 1974 povolenovycestování, ale už v roce 1975 byl zbavenčeskoslovenského občanství. V prosinci1978 zakládá ve Stockholmu Nadaci Charty77, kterou vede až do dnešních dnů.A byla to věru úspěšná nadace, vždyť doroku 1989 poslala do ČSSR více než čtyřimiliony dolarů na účely humanitární podpory.Po roce 1989 se činnost nadace ubírájiž jiným směrem a tak po roce 1989 získalanaše republika její zásluhou první LeksellůvGama Nůž, který od té doby uskutečnil přesdeset tisíc operací a zachránil tisíce životů…Dva muži, přátelé, které železná oponarozdělila. Zůstaly jen dopisy a občasné telefonní(samozřejmě odposlouchávané) hovory.Profesor Janouch s pečlivostí vědceshromáždil tuto korespondenci a sestavilunikátní obraz komunikace dvou slušných,demokraticky smýšlejících, ale režimemnemilovaných občanů. Více než z korespondencevyplývající jednotlivé reálie je nutnotuto knihu vnímat jako důležité memento.Na konci knihy připojil profesor Janouchještě „Několik archivních dokumentů“, a toz archivu StB. Je to především charakteristikaMUDr. Kriegela, kterou na něj vypracovalaStB, seznam 415 (!) osob, které byly„rozpracovány“ v souvislosti s osobou FrantiškaKriegela, záznam z tajného odposlechudebaty mezi manžely Krieglovými a manželiJanouchovými, kteří přišli do bytu FrantiškaKriegela na návštěvu, a nakoneczprávu o objevení odposlouchávacího zařízenív bytě Františka Kriegela (instalovanéze sousedního bytu) a následné korespondencev této věci. V knize je publikováno(poprvé) celkem 145 dopisů či pohlednic,které si oba muži během let vyměnili.Není to nikterak veselé čtení. Nicméněnám pomáhá nezapomínat na to, co dokázalbývalý totalitní režim zničit, jaké velkéosobnosti dokázal uvrhnout do bídných,ponižujících poměrů a jakých nenávistnýchakcí byl schopen. Díky profesoru Janouchovije náš dluh vůči Františku Krieglovio trochu menší. Není nezajímavé, co o němkdysi řekl filozof Karel Kosík:„Krieglovo NEPODEPÍŠI má v celýchčeských dějinách jedinou paralelu:NEODVOLÁM Mistra Jana Husa naKostnickém koncilu v roce 1415…!“◗ Milan KalinaŠvat 577019

V sionistickém hnutí se Weizmann angažoval již běhemsvého pobytu v Ženevě. V roce 1902 se názorově rozešels Theodorem Herzlem a založil Demokratickou sionistickoustranu. Po svém příchodu do Anglie byl zvolen členem vedenísionistického hnutí.Během první světové války bylWeizmann ředitelem laboratoří Britskéadmirality. Toto jeho angažmámu zjednalo přístup k britským politickýmšpičkám, což mu umožnilosehrát klíčovou roli v diplomatickémúsilí sionistického hnutí o založenížidovského státu v Palestině. Zásadnímse ukázalo jeho setkání s tehdejšímministrem zahraničí ArthuremBalfourem. Balfour byl nakloněnmyšlence založení židovskéhonárodního státu, ale původně se spíšepřikláněl k tehdy diskutované možnosti,že by tento stát vzniklv Ugandě. Právě Weizmannovi jsoupřipisovány zásluhy za to, že se mupodařilo získat Balfoura pro sionistickýplán založení židovského státuv původní domovině židovskéholidu – tehdejší Palestině. Výsledkemjejich jednání byla v roce 1917slavná Balfourova deklarace, v níž jevyjádřena podpora britské vlády sionistickýchplánům v Palestině.Do služeb britské vlády se dali během druhé světové války, tentokrátjako poradce ministerstva zásobování,zabýval se výzkumem, který mělvyřešit nedostatek surovin zásadníchpro válečné úsilí – syntetické pryžea vysokooktanového benzínu. Navícse velmi angažoval při založeníŽidovské brigády, která působilav rámci britské armády. Za druhé světovéválky přinesla Weizmannovarodina i oběť nejvyšší, když nad Biskajským zálivem zahynuljejich mladší syn Michael, pilot Královského letectva.I při své práci pro sionistické hnutí se vždy osvědčovalnejen jako ideolog a diplomat, ale i jako praktik a muž činu.Kromě diplomatického úsilí, v němž mohl uplatnit své politickékontakty, apeloval i na praktické snažení: „Stát nemůžebýt stvořen prostřednictvím nějakého úředního nařízení, alevzniká úsilím lidí v průběhu generací. I kdyby se všechnyvlády světa dohodly a daly nám zemi, byla by to jen slova.Ale pokud židovský národ povstane a začne budovat Palestinu,pak se židovský stát stane realitou – faktem.” Proto jepovažován za zakladatele tzv. „syntetického sionismu“, kterýkombinuje praktické kolonizační snahy s diplomatickýmiaktivitami.17. ÚNORA 1949BYL CHAIM WEIZMANN ZVOLENPRVNÍM IZRAELSKÝM PREZIDENTEMChaim Azriel Weizmann se narodil 27. listopadu 1874 v Bělorusku (které bylo tehdy součástí carskéhoRuska). V roce 1899 dokončil ve švýcarském Fribourgu (Freiburg im Üechtland) studium biochemie.Několik let tento obor vyučoval, nejprve na ženevské univerzitě, od roku 1905 potom v Manchesteru(v roce 1910 se stal britským občanem). Kromě pedagogického působení byl úspěšný i ve vědecképráci – je považován za otce průmyslové fermentace.V čele sionistického hnutí stál prakticky čtvrt století, dvakrátbyl prezidentem Světového sionistického kongresu –v letech 1920–1931 a znovu v letech 1935–1946. Jeho zvoleníprvním prezidentem nově zrozeného židovského státuv roce 1949 bylo logickým vyústěním jeho dlouholeté činnostia vyjádřením uznání jehovýznamu v rámci sionistickéhohnutí. Zároveň si zástupci jišuvuvelmi dobře uvědomovali, že sejedná o respektovaného vědces významnými kontakty, který můženový stát dobře reprezentovat navenek.Funkci vykonával až do svésmrti v roce 1952.Weizmannovo vědecké zaměřeníse projevilo i v jeho dalších aktivitáchve prospěch vznikající izraelskéspolečnosti. Velmi se zasazovalo založení Hebrejské univerzityv Jeruzalémě. V roce 1921 spojil svésíly s Albertem Einsteinem ve fundraisingovékampani na podporu tétoinstituce, která své brány poprvéotevřela o čtyři roky později (slavnostníhootevření se účastnil mimojiné i lord Balfour).Je rovněž zakladatelem známéhovědeckého institutu v Rechovot(kde si v roce 1937 pořídil dům),původně nazvaného Výzkumnýinstitut Daniela Sieffa (po zesnulém synovi hlavního sponzora)a v roce 1949 přejmenovaného na počest svéhoduchovního otce na Weizmannův institut věd. Weizmann bylpřesvědčen, že právě věda může přinést zemi i celé oblastiStředního východu prosperitu a mír. Sám se v institutu dálaktivně věnoval výzkumné práci, zejména v oblasti organickéchemie. Na půdě milovaného institutu byl nakoneci pohřben, společně se svojí ženou Verou. Zemřel 9. listopadu1952.◗ Kateřina WeberováCo se také stalo v únoru:• v roce 553 vydal byzantský císař Justinián nařízení, podlenějž musel být v sobotu ráno veřejně čten řecký překladtýdenního oddílu Tóry a rabínům bylo zakázáno přednášetdrašot• roku 1147 byli Židé ve Würzburgu zmasakrováni účastníkydruhé křížové výpravy• v roce 1925 byl otevřen haifský Technion• první jednání Knesetu – izraelského parlamentu v roce 1949• v roce 1980 ukončil egyptský parlament bojkot Izraele, obězemě si vyměnily velvyslance• v roce 2003 havaroval při návratu na zem raketoplánColumbia, na jehož palubě zahynul i první izraelský kosmonautIlan RamonVěstník Maskil – registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, Česká republika, IČO: 61385735, tel.: 724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz.Maskil vychází měsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Federace židovských obcí v ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The Dutch Humanitarian Fund (JHF). Zájemci mohou přispět na vydávánívěstníku libovolnou částkou na bankovní účet: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 88888 (5x8). Manipulační poplatek 10 Kč. Redakce: Milan Kalina, Kateřina Weberová. Redakční rada: MichalForšt, Jitka Nováková. Ilustrace: Lucie Lomová. Předtisková příprava a tisk: Typografické studio Trilabit, s. r. o., Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 10. 1. 2010. Uzávěrka příštího čísla 11. 2. 2010.